19 C 235/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 20 442,16 Kč + 1 167,08 Kč + 115,53 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 20 442,16 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 442,16 Kč od 3. 4. 2021 do zaplacení, částku 1 167,08 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 167,08 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení a částku 115,53 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 115,53 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Ve zbytku, tj. ohledně úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 442,16 Kč za den 2. 4. 2021, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 167,08 Kč od 28. 4. 2021 do 30. 4. 2021 a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 115,53 Kč od 28. 4. 2021 do 30. 4. 2021, soud žalobu zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 2 797,27 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobou ze dne 22. 7. 2021 se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 20 442,16 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 442,16 Kč od 2. 4. 2021 do zaplacení, částky 1 167,08 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 167,08 Kč od 28. 4. 2021 do zaplacení a částky 115,53 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 115,53 Kč od 28. 4. 2021 do zaplacení.

2. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla dne 25. 6. 2019 uzavřena Smlouva o nájmu prostoru pro umístění a provoz potravinových automatů, číslo smlouvy [číslo] (dále jen„ smlouva o nájmu“). Předmětem této smlouvy byl pronájem vyhrazených prostor v budově [adresa] v [obec], s níž je [anonymizováno] příslušné hospodařit v souladu se zákonem č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky, a to za účelem umístění 3 ks prodejních automatů. Podle článku 3 písm. A) odst. 1 smlouvy o nájmu mu byla žalovaná, jakožto nájemkyně, povinna hradit 1x ročně sjednané nájemné ve výši 540 Kč/rok bez DPH. Podle článku 3 písm. B) odst. 1 téže smlouvy byla žalovaná povinna hradit mu dále služby spojené s užíváním předmětu nájmu, a to dodávku elektrické energie a vody (dále jen„ náklady na služby“). Nájemné a náklady na služby (dle skutečné spotřeby) měly být hrazeny 1x ročně na základě daňových dokladů (faktur) vystavených nejpozději do 15. kalendářního dne měsíce března. Žalovaná mu ale neuhradila náklady na služby za rok 2020 ve výši 20 442,16 Kč vyfakturované jí fakturou [číslo] ze dne 18. 3. 2021, splatnou dne 1. 4. 2021, a to ani na základě výzvy k plnění ze dne 3. 5. 2021, ani na základě předžalobní výzvy ze dne 30. 6. 2021. Dne 7. 4. 2021 byla mezi účastníky uzavřena v souladu s článkem 6 odst. 3 smlouvy o nájmu Dohoda o ukončení smlouvy o nájmu ke dni 28. 2. 2021. Součástí této dohody byl i článek II. odst. 2 o vypořádání nedoplatků za rok 2021, tj. za období od 1. 1. 2021 do 28. 2. 2021, a to za náklady na služby ve výši 964,56 Kč bez DPH (z toho energie ve výši 964,26 Kč a voda ve výši 0,30 Kč) a dále za nájemné ve výši 95,48 Kč bez DPH. K těmto platbám byla žalované dne 13. 4. 2021 vystavena faktura [číslo] znějící na částku 1 167,08 Kč za náklady na služby za období od 1. 1. 2021 do 28. 2. 2021, splatná dne 27. 4. 2021 a dále faktura [číslo] znějící na částku 115,53 Kč za nájemné za období od 1. 1. 2021 do 28. 2. 2021, splatná dne 27. 4. 2021 Ani tyto faktury mu ale žalovaná neuhradila, a to ani po výzvě k zaplacení ze dne 31. 5. 2021, ani na základě předžalobní výzvy ze dne 30. 6. 2021. Proto po žalované požaduje uhrazení částek 20 442,16 Kč s přísl. + 1 1167,08 Kč s přísl. + 115,53 Kč s přísl. touto žalobou.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila s tím, že: a) veškeré investice do technických zařízení, surovin, zboží a lidského kapitálu byly jejími investicemi. Tržby generované z výše uvedených zařízení byly jejími tržbami a žalobci náležela provize z těchto tržeb jako úhrada za nájem a energie. V době covidové krize ale zařízení nebyla standardně využívána, když nebyli přítomni zaměstnanci a pracovníci [anonymizováno] ČR a ona /žalovaná/ tak nemohla dosahovat zamýšlených tržeb; b) i za této situace ale byla podle uzavřené smlouvy povinna zajišťovat provoz automatů, neboť žalobce trval na poskytování služeb dle smlouvy a její žádosti o možnosti odpojení automatů od elektřiny zůstaly nevyslyšeny; c) když vzhledem k výše uvedenému žádala o odpuštění nákladů na služby, a to mj. s ohledem na § 1765 odst. 1 o. z. a změnu poměrů, která nastala po uzavření smlouvy, došlo k ukončení smlouvy dohodou, ve které byla původní smlouva modifikována tak, že žalobce po ní nebude náklady za služby za rok 2020 požadovat; d) dle dohody o ukončení smlouvy o nájmu tak představovala nedoplatek za služby za celou dobu trvání smlouvy jen částka 1 060,04 Kč (složená z částky 964,26 Kč za elektřinu, částky 0,30 Kč za vodu a z částky 95,48 Kč za nájemné), když ostatních svých nároků se žalobce v této dohodě vzdal. Uvedenou listinu přitom připravoval sám žalobce a ona ji dostala jen k podpisu; e) pokud jde o náklady za služby za rok 2020, tak je na žalobci, aby prokázal, že služby za rok 2020 byly reálně odebrány; f) samotná faktura [číslo] byla v rozporu se smlouvou vystavena až 18. den měsíce března, přičemž podle smlouvy to mělo být nejpozději do 15. dne měsíce března.

4. Z provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav (v závorce je kurzívou uvedeno, z jakých důkazů soud co zjistil): dne 25. 6. 2019 byla mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemcem uzavřena smlouva o nájmu číslo smlouvy [číslo] na základě které přenechal žalobce žalované do užívání prostory o celkové výměře 1,3 m2, nacházející se ve vstupní hale přízemí budovy a ve 3. NP budovy [adresa] [obec], a to za účelem umístění 3 ks prodejních automatů (2 ks automatů na kávu a 1 automat na balené nápoje a snack) /článek 2 smlouvy/. Nájemné bylo sjednáno ve výši 540 Kč/rok bez DPH a splatné bylo 1 x ročně vždy v měsíci březnu /článek 3 písm. A) odst. 1 smlouvy/. Kromě toho byla žalovaná povinna hradit služby spojené s užíváním předmětu nájmu, a to dodávku elektrické energie a vody podle skutečné spotřeby, a to 1x ročně na základě daňových dokladů (faktur) vystavených nejpozději do 15. kalendářního dne měsíce března /článek 3 písm. B) odst. 1 smlouvy/. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2027, ale šlo ji kdykoliv ukončit písemnou dohodou smluvních stran nebo písemnou výpovědí bez udání důvodu s výpovědní dobou 3 měsíce, dojde-li druhou smluvní stranou k porušení smlouvy podstatným způsobem dle § 2002 a násl. o. z. Žalobce byl kromě toho oprávněn jednostranně odstoupit od smlouvy, přestanou-li být plněny podmínky zák. č. 219/2000 Sb. Žalovaná si pak vyhradila právo odstoupit od smlouvy v případě, že by provozování automatů bylo ztrátové. Odstoupení od smlouvy muselo být písemné, jinak by bylo neplatné a účinné mělo být ode dne, kdy bude doručeno druhé smluvní straně /článek 6 bod 1., 3. a 5. až 9. smlouvy/. Přílohu smlouvy tvořil plán budovy s umístněním automatů (viz cit. smlouva o nájmu). Dne 7. 4. 2021 byla účastníky uzavřena dohoda o ukončení shora uvedené smlouvy o nájmu ke dni 28. 2. 2021. V článku II. této dohody je uvedeno:„ Smluvní strany prohlašují, že ke dni ukončení smlouvy činí nedoplatek nájemce za dodávku elektrické energie 994,26 Kč, nedoplatek za dodávku vody 0,30 Kč a nedoplatek na nájemném 95,48 Kč. Nájemce se zavazuje vypořádat své závazky bez zbytečného odkladu po nabytí účinnosti této dohody, nejpozději do 30. 4. 2021“ (viz cit. dohoda o ukončení smlouvy). Fakturou [číslo] žalobce žalované vyfakturoval elektrickou energii za období od 1. 1. 2021 do 28. 2. 2021 částkou 1 166,75 Kč vč. DPH a studenou vodu za stejné období částkou 0,33 Kč vč. DPH. Celkem tak byla tato faktura vystavena na částku 1 167,08 Kč vč. DPH a splatná byla dne 27. 4. 2021 (viz cit faktura). Fakturou [číslo] žalobce žalované vyfakturoval nájemné za umístění automatů za dobu od 1. 1. 2021 do 28. 2. 2021 částkou 115,53 Kč vč. DPH. Faktura byla splatná dne 27. 4. 2021 (viz cit faktura). K uhrazení faktur [číslo] [číslo] vyzval žalobce žalovanou nejprve 1. výzvou k zaplacení ze dne 31. 5. 2021 s tím, že uvedené faktury má uhradit nejpozději do 7. 6. 2021. Uvedeno výzvu zaslal žalované doporučeně poštou téhož dne (viz 1. výzva k zaplacení + podací lístek). Fakturou [číslo] žalobce žalované vyfakturoval elektrickou energii za období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 částkou 16 865,31 Kč bez DPH, tj. 20 407,03 Kč vč. DPH a studenou vodu za stejné období částkou 31,94 Kč bez DPH, tj. 35,13 Kč vč. DPH. Celkem tak byla tato faktura vystavena na částku 20 442,16 Kč vč. DPH a splatná byla dne 1. 4. 2021 (viz cit faktura). Uvedená faktura tvořila přílohu emailu žalobce ze dne 22. 3. 2021 (viz cit. e-mail s přílohou). K uhrazení faktury [číslo] vyzval žalobce žalovanou první výzvou k zaplacení ze dne 3. 5. 2021, ve které žalovanou vyzval k úhradě této faktury do 10. 5. 2021. Uvedenou výzvu žalované zaslal doporučenou poštou dne 3. 5. 2021 (viz 1. výzva k zaplacení + podací lístek). Žalovaná požádala žalobce o odpuštění nájemného za rok 2021 z důvodu uzavření a nečinnosti střediska v době covid krize (viz emaily žalované ze dne 13. 2. 2021 a 22. 3. 2021). Žalobce jí sdělil, že:„ Na odebrané energie za rok 2020 se program COVID nevztahuje. Dle podružných elektroměrů instalovaných výhradně pro automaty byla naměřená spotřeba 3 773 kWh, což je 16 865,31 Kč. Spotřebu vody stanoví dle počtu odebraných nápojů /dle vašeho výkazu činnosti stroje/, předpoklad je cca 40 Kč. Energetickou náročnost automatů jsme prodiskutovali v únoru 2020 a Vaším rozhodnutí bylo, že necháme automaty v provozu. Po opětovném přerušení výuky byl v roce 2020 odpojen snackový automat od elektrické sítě /snížení spotřeby el. energie/. Na začátku února 2021 byl po dohodě s paní [příjmení] odpojen od elektrické sítě i jeden automat na kávu /snížení spotřeby elektrické energie/“ (viz e-mail žalobce ze dne 16. 2. 2021). Resp. sdělil jí, že„ Nájem nelze odpustit nebo snížit, neboť to neumožňuje zák. č. 219/2000 Sb., o majetku ČR. Provozovatel ale může čerpat dotace z programu COVID – NÁJEMNÉ, kde stát přispívá 50 procent na nájemné. Pokud by to nebylo dostačující, pak by museli stávající smlouvu ukončit a po znovuotevření vzdělávacího zařízení uzavřít znovu. Nájemné za rok 2020 je uhrazeno. Spotřebované energie za rok 2020 musíme vyúčtovat dle smlouvy.“ (viz email žalobce ze dne 22. 3. 2021). V budově [adresa] v [obec] na jaře 2021 kvůli covidu neprobíhala školení, zaměstnanci tam ale fungovali. Kromě toho tam byli i řemeslníci, protože od dubna 2020 v budově probíhaly i rekonstrukce. Odběr kávy i zboží ze snackového automatu tedy probíhal, ale určitě v nižším rozsahu, než když tam probíhala školení. Už v dubnu 2020 nicméně žalobce s žalovanou řešili, zda je provoz automatů výhodný, přičemž žalovaná se rozhodla ponechat automaty v provozu. Začátkem srpna 2020 začaly v objektu probíhat rekreace a objekt byl obsazený z 80 procent kapacity. V prvních 14 dnech září 2020 se v objektu obnovila školení, která ale byla od 14. 9. 2020 zase zrušena. Zaměstnanci žalobce tam ale pracovali i poté a v objektu bylo zřízeno i call centrum na pomoc krajské hygienické stanice. Začátkem února 2021 [anonymizováno] [příjmení], vedoucí provozu střediska [obec], telefonicky kontaktoval paní [příjmení] ohledně možnosti odpojení některých automatů od elektrické energie. O další spolupráci pak osobně jednal i s panem [příjmení] v době mezi 12. 4. a 20. 4. 2021. Řešili přitom žádost žalované o odpuštění nájemného a energií. Právní oddělení žalobce k tomu zaujalo stanovisko, že bude třeba ukončit celou nájemní smlouvu s tím, že jakmile to covidová situace dovolí, může být uzavřena nová nájemní smlouva. Nakonec se s žalovanou dohodli na ukončení nájemní smlouvy. Příslušnou dohodu vypracovali oni /žalobce/ a žalovaná ji podepsala. Dne 20. 4. 2021 si pak žalovaná odvezla snackový automat a 4. 6. 2021 též automaty na kávu. K tomu, aby žalovaná dál provozovala automaty i v covidové době ji nijak nenutili a rovněž ona sama mohla smlouvu ukončit (viz výpověď svědka [příjmení] [jméno] [příjmení]) S covidovou pandemií využitelnost jejich automatů podstatným způsobem poklesla. Nikdo ale nevěděl, jak se bude pandemie vyvíjet a jak dlouho bude trvat. V době rekonstrukce objektu doporučili, aby zařízení bylo v provozu, protože mají zkušenosti s tím, že řemeslníci tyto automaty využívají. Když se ale situace s covidem nelepšila, začali s žalobcem jednat o odpojení automatů a žalobce jim řekl, že je nutno ukončit celou smlouvu s tím, že následně by se mohla uzavřít smlouva nová, pokud by to covidová situace umožnila. K ukončení smlouvy nakonec došlo dohodou ke dni 7. 4. 2021. Tuto dohodu připravoval žalobce. Odpojit automaty od elektřiny šlo kdykoliv, mohli to udělat oni i žalobce. Možnost odstoupení od smlouvy dle článku 6 bod 8. nájemní smlouvy nevyužili z toho důvodu, že nevěděli, jak bude pandemie pokračovat. Věřili, že když pandemie skončí, tak budou schopni vykompenzovat ztrátu vzniklou v době pandemie. Když žádali o odpuštění nájemného, čímž mysleli nájemné i úhradu energií, vyhověno jim ale nebylo. Když jim od žalobce přišlo, že nájem za rok 2020 je vyrovnaný, tak měli za to, že je za rok 2020 uhrazeno nájemné včetně energií (viz účastnická výpověď jednatele žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení]). K uhrazení dlužné částky vyzval žalobce žalovanou předžalobní výzvou zaslanou jí dne 30. 6. 2021 a doručenou žalované dne 8. 7. 2021 (viz cit. výzva s doručenkou do DS).

5. Ze shora uvedených skutkových zjištění učinil soud následující závěry o skutkovém stavu: mezi žalobcem a žalovanou byla dne 25. 6. 2019 uzavřena smlouva o nájmu [číslo] na základě které žalobce žalované přenechal do užívání prostory o celkové výměře 1,3 m2, nacházející se ve vstupní hale přízemí budovy a ve 3. NP budovy [adresa] [obec], a to za účelem umístění 3 ks prodejních automatů. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2027, ale šlo ji kdykoliv ukončit písemnou dohodou smluvních stran nebo písemnou výpovědí kterékoliv ze stran bez udání důvodu s výpovědní dobou 3 měsíce, dojde-li druhou smluvní stranou k porušení smlouvy podstatným způsobem dle § 2002 a násl. o. z. nebo jednostranným písemným odstoupením od smlouvy ze strany žalobce /přestanou-li být plněny podmínky zák. č. 219/2000 Sb. /nebo žalované/ v případě, že by provozování automatů v prostorách pronajímatele bylo ztrátové/ účinným ode dne doručení odstoupení druhé straně (viz cit. nájemní smlouva). K ukončení této nájemní smlouvy nakonec došlo písemnou dohodou stran ze dne 7. 4. 2021, připravenou žalobcem, a to zpětně k datu 28. 2. 2021 (viz cit. nájemní smlouva). Po celou dobu trvání smluvního vztahu se v objektu žalobce nacházely 3 automaty žalované, přičemž snackový automat si žalovaná odvezla dne 20. 4. 2021 a 2 automaty na kávu dne 4. 6. 2021 (viz výpověď svědka [příjmení] [příjmení]). Provoz v budově [adresa] [obec] probíhal v době platnosti covidových opatření jaro 2020 a podzim-zima 2020 2021 v omezeném rozsahu, neboť v té době v objektu neprobíhala školení. Zaměstnanci tam ale fungovali a kromě toho tam byli i řemeslníci, protože od dubna 2020 v budově probíhaly i rekonstrukce. Začátkem srpna 2020 začaly v objektu probíhat rekreace a objekt byl obsazený z 80 procent kapacity. V prvních 14 dnech září 2020 se v objektu obnovila i školení, která ale byla od 14. 9. 2020 zase zrušena. Zaměstnanci žalobce tam ale pracovali i poté a v objektu bylo zřízeno i call centrum na pomoc krajské hygienické stanici (viz výpověď svědka [příjmení] [příjmení]). Už v dubnu 2020 žalobce s žalovanou řešili další provoz automatů, přičemž žalovaná se rozhodla ponechat automaty v provozu (viz výpověď svědka [příjmení] [příjmení]). Situace kolem automatů se pak začala opětovně řešit na jaře 2021, kdy [anonymizováno] [příjmení] za žalobce osobně jednal s jednatelem žalované [příjmení] [příjmení] o další spolupráci i o jeho žádosti o odpuštění nájemného a energií. Právní oddělení žalobce k tomu zaujalo takové stanovisko, že bude třeba ukončit celou nájemní smlouvu s tím, že jakmile to covidová situace dovolí, může být uzavřena nová nájemní smlouva. Nakonec se s žalovanou dohodli na ukončení nájemní smlouvy. O tom, že nájemné nelze snížit a náklady na služby se musí vyúčtovat, byla žalovaná informována i e-maily (viz výpověď svědka [příjmení] [příjmení] + shora uvedené emaily žalobce ze dne 16. 2. 2021 a 22. 3. 2021). Jednatel žalované potvrdil, že v době rekonstrukce objektu sama žalovaná chtěla, aby byly automaty v provozu, protože mají zkušenosti s tím, že řemeslníci tyto automaty využívají a potvrdil i to, že nevyužili možnosti odstoupení od smlouvy dle článku 6 bod 8 nájemní smlouvy, neboť nevěděli, jak bude pandemie pokračovat. Věřili, že když pandemie skončí, tak budou schopni ztrátu vzniklou v době pandemie vykompenzovat (viz účastnická výpověď jednatele žalované). Dle uzavřené nájemní smlouvy měla žalovaná platit za umístění tří kusů automatů žalobce jednak nájemné (viz článek 3 písm. A/ odst. 1 nájemní smlouvy) a dále náklady na služby – elektřina, voda (viz článek 3 písm. B nájemní smlouvy). Náklady za služby za rok 2020 byly žalované vyúčtovány fakturou [číslo] vystavenou dne 18. 3. 2021, splatnou dne 1. 4. 2021. Uvedená faktura byla žalované zaslána jako příloha emailu ze dne 22. 3. 2021. V uvedeném e-mailu byla žalovaná informována i o spotřebě elektrické energie dle podružných elektroměrů a spotřebě vody. Žalovaná žalobci tuto fakturu neuhradila ani na výzvu k zaplacení ze dne 3. 5. 2021, ani na předžalobní výzvu, doručenou žalované do datové schránky dne 8. 7. 2021. V dohodě o ukončení nájemní smlouvy ze dne 7. 4. 2021 se strany dohodly na ukončení smlouvy ke dni 28. 2. 2021. V článku II. této dohody strany prohlásily, že ke dni ukončení smlouvy činí nedoplatek nájemce za elektrické energie 994,26 Kč, nedoplatek za dodávku vodu 0,30 Kč a nedoplatek na nájemném 95,48 Kč. Uvedené částky odpovídají faktuře [číslo] vystavené dne 13. 4. 2021 za elektrickou energii za dobu od 1. 1. 2021 do 28. 2. 2021 ve výši 964,26 Kč bez DPH, tj. 1 167,08 Kč včetně DPH, splatné dne 27. 4. 2021, resp. faktuře [číslo] za nájemné za období od 1. 1. 2021 do 28. 2. 2021 ve výši 95,48 Kč bez DPH, tj. 115,53 Kč včetně DPH, splatné dne 27. 4. 2021. Vyúčtování služeb za rok 2020 v tomto článku zmíněno není, neboť toto v době uzavření dohody o ukončení smlouvy již bylo žalované vyúčtováno shora uvedenou fakturou [číslo] ze dne 18. 3. 2021, vystavenou na částku 20 442,16 Kč. Uvedený článek rovněž neobsahuje žádné prohlášení žalobce v tom směru, že by se ostatních svých nároků vůči žalované vzdával nebo že by tento článek znamenal narovnání sporných práv a povinností stran. V článku II. dohody o narovnání jsou tedy uvedeny jen ty pohledávky žalobce, které žalované doposud nebyly vyúčtovány a ke dni uzavření této dohody nebyly ani splatné. <i>6. Podle ust. § 2201 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“), nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.</i> <i>7. Podle § 2302 odst. 1 o. z. ustanovení tohoto pododdílu se vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen„ prostor sloužící podnikání“). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu.</i> <i>8. Podle § 2303 o. z. je-li s nájmem prostoru sloužícího podnikání spojeno poskytování služeb, použijí se ustanovení o poskytování služeb souvisejících s nájmem bytu obdobně.</i> <i>9. Podle § 2247 odst. 1 o. z. strany si ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2.</i> <i>10. Podle § 1903 odst. 1 o. z. dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. Týká-li se narovnání věcného práva k věci zapsané do veřejného seznamu, nastávají účinky narovnání zápisem do tohoto seznamu.</i> <i>11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 12. Ze shora uvedených skutkových zjištění učinil soud následující právní závěry: mezi žalobcem a žalovanou byla dne 25. 6. 2019 byla uzavřena smlouva o nájmu [číslo] na základě které žalobce žalované přenechal do užívání prostory o celkové výměře 1,3 m2, nacházející se ve vstupní hale přízemí budovy a ve 3. NP budovy [adresa] [obec], a to za účelem umístění 3 ks prodejních automatů, tedy nájemní smlouva dle § 2302 odst. 1 o. z. V ní se žalovaná mj. zavázala platit žalobci jednak nájemné dle § 2302 odst. 1 o. z. ve spojení s § 2201 o. z. a dále náklady za služby (elektrická energie + voda) dle § 2303 o. z. ve spojení s § 2247 odst. 1 o. z.

13. To ale žalovaná nečinila, když žalobci neuhradila náklady za služby (elektrická energie + voda) za rok 2020, které byly žalované vyúčtovány fakturou [číslo] vystavenou dne 18. 3. 2021 na částku 20 442,16 Kč vč. DPH. Ta byla žalované doručena dne 23. 2. 2021 jako příloha e-mailu žalobce i s vyúčtováním spotřeby. Uvedenou částku žalovaná žalobci neuhradila ani na základě výzvy k plnění ze dne 3. 5. 2021, ani na základě předžalobní výzvy ze dne 30. 6. 2021. Kromě toho žalovaná žalobci neuhradila ani náklady za služby za období od 1. 1. 2021 do 28. 2. 2021, které byly žalované vyúčtovány fakturou [číslo] vystavenou dne 13. 4. 2021 na částku 1 167,08 Kč vč. DPH a dále nájemné za umístění automatů za dobu od 1. 1. 2021 do 28. 2. 2021, které bylo žalované vyúčtováno fakturou [číslo] vystavenou dne 13. 4. 2021 na částku částkou 115,53 Kč vč. DPH. K úhradě nedoplatku za dodávku elektrické energie ve výši 994,26 Kč bez DPH, nedoplatku za dodávky vodu ve výši 0,30 Kč bez DPH a nedoplatku na nájemném ve výši 95,48 Kč bez DPH se žalovaná zavázala i v dohodě o ukončení nájemní smlouvy ze dne 28. 4. 2021 s tím, že tak měla učinit do 30. 4. 2021. Uvedená dohoda přitom neobsahuje žádné ujednání o tom, že ostatních nároků, mj. nároku na náhradu nákladů za služby za rok 2020, se žalobce vzdává nebo že se jedná o narovnání sporných práv a závazků stran ve smyslu § 1903 odst. 1 o. z.

14. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že žaloba byla, pokud jde o jistinu, podána zcela důvodně. Žalovaná žalobci dluží částku 20 442,16 Kč, jakožto vyúčtované služby za rok 2020, dále částku 1 167,08 Kč, jakožto vyúčtované služby za období od 1. 1. 2021 do 28. 2. 2021 a rovněž tak částku 115,53 Kč, jakožto vyúčtované nájemné za období od 1. 1. 2021 do 28. 2. 2021.

15. Kromě jistin má žalobce právo též na příslušenství – zákonné úrok z prodlení. Zde soud musel zohlednit jednak to, že žalovaná se do prodlení s uhrazením částek 1 167,08 Kč a 115,53 Kč dostala až v návaznosti na uplynutí lhůty sjednané účastníky v dohodě o ukončení nájemní smlouvy (do 30. 4. 2021), tj. až dne 1. 5. 2021. Žalobce tak má nárok na zákonné úroky z prodlení z těchto částek až od 1. 5. 2021 do zaplacení. Dále pak musel zohlednit to, že s uhrazením částky 20 442,16 Kč se pak žalovaná dostala do prodlení v návaznosti na uplynutí 15-ti denní lhůty splatnosti faktur ode dne vystavení faktury sjednané v článku 3 bod 6. smlouvy dne 3. 4. 2021 (faktura byla vystavena 18. 3. 2021 + 15 dnů = 2. 4. 2021), přičemž prodlení žalované nastalo následující den, tj. dne 3. 4. 2021.

16. Ve zbytku příslušenství, tedy ohledně úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 442,16 Kč za den 2. 4. 2021, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 167,08 Kč od 28. 4. 2021 do 30. 4. 2021 a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 115,53 Kč od 28. 4. 2021 do 30. 4. 2021, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť v tomto období žalovaná ještě v prodlení s úhradou svého dluhu nebyla (výrok II. rozsudku).

17. Všechny námitky žalované soud považuje za nedůvodné a uvádí k nim následující: ad a) fungování zařízení žalobce sice bylo v době covidových opatření omezeno, když se tam mj. nemohly konat vzdělávací akce, ale zaměstnanci žalobce tam byli přítomni a rovněž tak tam byli přítomni zaměstnanci firem, které prováděly rekonstrukci objektu. Odběr zboží ze snackového automatu i kávy dál probíhal, byť v mnohem nižším rozsahu. Platby, ke kterým se žalovaná ve smlouvě zavázala, byly nezávislé na tržbách žalované. Žalobce totiž podle nájemní smlouvy nárok na žádné provize z tržeb neměl. Rovněž tak veškeré investice do technických zařízení, surovin, zboží a lidského kapitálu měly jít za žalovanou, podle uzavřené nájemní smlouvy žalobce nic takového platit neměl; b) nájemní smlouva žalovanou v žádném případě nenutila provozovat automaty za situace, kdyby to pro ni bylo nevýhodné – naopak smlouva přesně na takovou situaci pamatovala, když žalované dávala právo odstoupit od smlouvy v případě, že by provozování automatů bylo ztrátové. Odstoupení od smlouvy muselo být písemné, jinak by bylo neplatné a účinné mělo být ode dne, kdy bude doručeno druhé smluvní straně (článek 6 bod 8 nájemní smlouvy). Bylo jen a jen na žalované, zda tohoto ustanovení smlouvy využije či ne a bylo její rozhodnutí, že tak neučiní. Žalovaná jakožto osoba podnikající, si musí být vědoma toho, že každé podnikání s sebou nese určitá podnikatelská rizika; ad c) pokud žalovaná žádala o odpuštění či snížení nájemného, případně i nákladů na služby, bylo jí ze strany žalobce vysvětleno, že toto možné není, mj. s odkazem na zák. č. 219/2000 Sb. a stanovisko Ministerstva financí, ale současně byla odkázána na program Ministerstva průmyslu a obchodu – COVID NÁJEMNÉ, ze kterého žalovaná čerpat mohla. Jediné možné řešení dané situace ze strany žalobce bylo to, že se s žalovanou dohodne na ukončení nájemní smlouvu s tím, že jakmile to covidová situace dovolí, může být uzavřena nová nájemní smlouva, což také žalované nabídl. Dohoda o ukončení smlouvy žádnou modifikací původní nájemní smlouvy ve smyslu odpuštění nákladů na energie za rok 2020 není. V čl. II. této dohody nic takového uvedeno není a takovou interpretaci neumožňuje ani jazykový a logický výklad tohoto článku; d) V článku II. dohody o narovnání jsou tedy uvedeny jen ty pohledávky žalobce, které žalované doposud nebyly vyúčtovány a ke dni uzavření této dohody nebyly ani splatné. A i když v dohodě o ukončení smlouvy není uveden dluh z faktury [číslo] ve výši 20 442,16 Kč, tak žalovaná žalobci k datu uzavření této smlouvy dlužila a i ke dni rozhodování soudu stále dluží tuto částku. Faktura [číslo] byla žalované zaslána již dne 22. 3. 2021 e-mailem, tj. ještě před ukončením smlouvy a v příslušném e-mailu ze dne 22. 3. 2021 byla žalovaná informována i o skutečné spotřebě elektrické energie a vody (vyúčtování) a již před podpisem dohody o narovnání tak věděla, že po ní žalobce bude požadovat náklady na služby za rok 2020, protože je po ní požadovat musí a v jaké výši je bude požadovat; e) vyčíslené náklady na služby za rok 2020 vycházely přímo ze smlouvy a tyto nemůže nést žalobce, neboť by porušil zásadu hospodaření při správě majetku státu dle zák. č. 219/2000 Sb., o majetku státu, zejména § 14 odst. 1, podle něhož je žalobce povinen jednat tak, aby svým jednáním nepoškozoval a neodůvodněně nesnižoval rozsah a hodnotu majetku, s ním hospodaří. Ustanovení § 14 odst. 4 a 5 téhož zákona pak žalobce zavazuje k důslednému využívání všech právních prostředků při uplatňování a hájení práv státu jako vlastníka. Požadavek na uhrazení odebraných služeb není ani v rozporu s dobrými mravy, neboť automaty patřily žalované, ta také fakticky rozhodovala, jestli budou v provozu a jedině ona tak musí nést náklady s provozem těchto automatů spojené; ad f) to, že samotná faktura [číslo] byla v rozporu se smlouvou vystavena až 18. den měsíce března, nikoliv do 15. dne měsíce března, jak bylo sjednáno ve smlouvě, žalovanou nijak nepoškozuje, ale naopak dává jí delší lhůtu k úhradě. A pokud jde o věrohodnost výpovědi svědka [příjmení] [příjmení], tak k tomu soud uvádí, že tento svědek byl řádně poučen a následcích křivé výpovědi, jeho výpověď je v souladu s ostatními důkazy (zejm. nájemní smlouvou a předloženými e-maily) a soud jí vyhodnotil jako hodnověrnou. To, že tento svědek je zaměstnancem žalobce a priori neznamená, že z ní soud nemůže vycházet.

18. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že ve věci prakticky zcela úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 797,27 Kč sestávajících z paušální náhrady ve výši 1 200 Kč (4× 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, v účinném znění za následující 4 úkony dle § 1 odst. 3 písm. a/ vyhl. č. 254/2015 Sb.: sepis předžalobní výzvy, sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a 2 x účast na jednání ve dnech dne 2. 11. 2021 a 30. 11. 2021), v náhradě cestovních výdajů za účast u jednání dne 2. 11. 2021 ve výši 569 Kč (z toho jízdné vlakem z [obec] do [obec] činilo 296 Kč, jízdné autobusem ze [obec] do [obec] činilo 79 Kč a jízdné vlakem z [obec] do [obec] činilo zbývajících 194 Kč) a v náhradě cestovních výdajů za účast u jednání dne 30. 11. 2021 ve výši 1 028,27 Kč (z toho jízdné vlakem z [obec] do [obec] činilo 269 Kč, jízdné vozidlem [anonymizováno], [registrační značka], činilo 334,40 Kč z [obec] do [obec] a [obec] a zpět ujeto celkem 76 km, při spotřebě 4,90 l [číslo] km, ceně PHM 33,80 Kč dle vyhl. 589/2020 Sb. a amortizaci ve výši 4,40 Kč/km dle stejné vyhlášky a jízdné vlakem z [obec] do [obec] činilo zbývajících 299 Kč). Shora uvedené přiznané náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit k rukám žalobce (výrok III. rozsudku).

19. Stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.