36 C 155/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Matoušovou ve věci žalobce celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované příjmení – Ministerstvo spravedlnosti sídlem adresa státního zastupitelství na místo něhož jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO sídlem adresa státního zastupitelství o náhradu majetkové a nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, rozhodnutím o vazbě a nepřiměřenou délkou řízení <b>I. Soud zastavuje řízení v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 385 200 Kč.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 298 211 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>III. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 10 460 266 Kč.</b> <b>IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobci k rukám jeho zástupkyně Mgr. [jméno] [příjmení] náklady řízení ve výši 83 834 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobce se domáhal náhrady majetkové a nemajetkové újmy, která mu vznikla v souvislosti s trestním stíháním, které vůči němu bylo vedeno od [datum] do [datum], kdy bylo pravomocně zastaveno. Od [datum] do [datum] (164 dní) byl stíhán vazebně, za což požadoval zadostiučinění ve výši 246 000 Kč (164 dní× 1 500 Kč), od [datum] do [datum] (255 dní) vykonával trest odnětí svobody ve [stát. instituce], za což požadoval zadostiučinění ve výši 382 500 (255 dní× 1 500 Kč). Za újmu způsobenou trestním stíhání požadoval zadostiučinění ve výši 10 mil. Kč a za nepřiměřenou délku trestního řízení ve výši 100 000 Kč Vedle nemajetkové újmy požadoval nahradit náklady na obhajobu JUDr. [jméno] [příjmení] ve výši 29 977 Kč a výdělek ve výši 385 200 Kč (42 800 Kč měsíců), který mu ušel za dobu výkonu trestu, kdy nemohl vykonávat živnostenskou činnost – montáže hal.

2. Žalovaná naplnění zákonných předpokladů pro odpovědnost státu za újmu způsobenou žalobci rozhodnutím o vazbě, trestu a trestním stíháním nezpochybňovala a po vyhodnocení judikaturou nastavených kritérií vyplatila žalobci zadostiučinění v celkové výši 751 500 Kč. Za vazbu vyplatila žalobci zadostiučinění ve výši 164 000 (164 dní× 1 000 Kč), za výkon trestu 382 500 Kč (255 dní× 1 500 Kč) a za trestní stíhání 205 000 Kč. Délku trestního řízení nepřiměřenou neshledala a výši účelně vynaložených nákladů na obhajobu a ušlý výdělek jí žalobce nedoložil. Při odškodnění vazby a výkonu trestu vyšla z judikaturou stanoveného rozpětí 500 – 1 500 Kč za den, když u vazby považovala za přiměřené zadostiučinění v polovině stanoveného rozpětí a u výkonu trestu plně vyhověla návrhu žalobce a vyplatila zadostiučinění ve výši 1 500 Kč za den. Zadostiučinění ve výši 205 000 Kč za trestní stíhání zdůvodnila charakterem trestní věci – žalobce byl obviněn ze závažného trestného činu, uložen mu byl vysoký trest odnětí svobody a delší dobu byl omezen na svobodě - a medializací případu. K tíži žalobce přičetla jeho trestní minulost.

3. Ohledně ušlého výdělku ve výši 385 200 Kč vzal žalobce žalobu v průběhu řízení zpět. Žalovaná se zpětvzetím žaloby souhlasila, proto soud řízení ohledně této částky zastavil (§ 96 odst. 1, 2 o.s.ř.).

4. Předmětem sporu zůstal jeden nárok na náhradu majetkové újmy (náhrada nákladů na obhajobu) a čtyři nároky na náhradu újmy nemajetkové: a) zadostiučinění za újmu způsobenou rozhodnutím o vazbě b) zadostiučinění za újmu způsobenou rozhodnutím o trestu c) zadostiučinění za újmu způsobenou trestním stíháním d) zadostiučinění za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení.

5. Žalobce sice podal dne [datum] insolvenční návrh, ale jeho úpadek dosud nebyl zjištěn. Až rozhodnutím o úpadku se přerušují řízení o pohledávkách týkajících se majetkové podstaty (§ 140a odst. 1 z. č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, v platném znění), proto soud v řízení pokračoval i po zahájení insolvenčního řízení žalobce a ve věci rozhodl.

6. Průběh trestního řízení byl mezi účastníky nesporný. Dne [datum] kolem 18.30 hod. byla unesena [jméno] [příjmení] a [datum] byly po jejím oznámení zahájeny úkony v trestním řízení. Žalobce byl dne [datum] zadržen ve svém bydlišti, kde byla provedena domovní prohlídka (viz úřední záznam o zadržení, protokol o zadržení a protokol o provedení domovní prohlídky z [datum]). Téhož dne vůči němu bylo zahájeno trestní stíhání a byl spolu s [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] v souvislosti s únosem obviněn z pěti zločinů (usnesení ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací]). Dne [datum rozhodnutí] byl vzat zdejším soudem do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. a), b) trestního řádu (útěková a koluzní vazba), aniž by soud využil nabízené možnosti náhrady vazby písemným slibem s odůvodněním, že koluzní vazbu nahradit nelze (usnesení zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]).

7. V odborném vyjádření z [datum rozhodnutí] [číslo jednací] SK byly pachové stopy na pravém i levém rukávu mikiny poškozené i na zádech její vesty identifikovány jako pachové stopy žalobce. Na stejných místech byla identifikována i pachová stopa [jméno] [příjmení] (odborné vyjádření z [datum rozhodnutí] [číslo jednací]). [příjmení] stopy ostatních posuzovaných byly identifikovány maximálně na dvou místech oděvu poškozené. Ve vozidle zn. BMW, které vlastnil žalobce k době únosu a prodal ho [datum] (protokol o provedení prohlídky vozidla [značka automobilu] včetně výslechu [jméno] [příjmení]), byly identifikovány pachové stopy poškozené na pravém zadním sedadle (opěrná i sedací část) a na prostředním sedadle vzadu (opěrná i sedací část) a pachová stopa [jméno] [příjmení] na prostředním zadním sedadle (opěrná i sedací část) a na levém zadním sedadle (sedací část) (odborná vyjádření z [datum] a [datum]). Přibraný znalec se specializací kriminalistická odorologie doc. JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. potvrdil, že při odběru pachových stop byly dodrženy stanovené postupy, k přenosu pachových stop žalobce na oděv poškozené nemohlo dojít, protože současně na všech třech místech oděvu poškozené se nacházela pouze pachová stopa žalobce. Pokud by jiná osoba pachovou stopu přenesla, zanechala by podle znalce i svou vlastní pachovou stopu. Znalec neměl k dispozici identifikaci pachu [jméno] [příjmení]. Znalec potvrdil, že není vyloučeno, že ve vozidle zůstala pachová stopa poškozené zachována i šest měsíců. Poškozená totiž pobývala ve vozidle devět hodin ve stresové situaci (znalecký posudek z [datum]).

8. Dne [datum] byl na základě informací od mobilních operátorů zpracován časový snímek podezřelých osob dne 14. a [datum]. Žalobce byl sice dle záznamu telekomunikačního provozu v den únosu ve [obec] (místo, v jehož okolí se pohybovali únosci s poškozenou), ale již mezi 15 – 16 hod. V 16.37 hod. už byl v [obec] a setrval tam až do 17.30 hod. V 18:00 hod. volal ze svého mobilního telefonu v [obec], odkud se jeho mobilní telefon nevzdálil až do rána [datum]. [jméno] [příjmení] komunikoval kolem 15. hod., 16. hod., v 18.00 hod., v 18:05 hod. v 20.25 hod. a dne [datum] v 17.48 hod. s tel. číslem [tel. číslo], které bylo až [datum] identifikováno jako tel. číslo používané [jméno] [příjmení] (viz úřední záznam z [datum]), v 17.20 hod., od [číslo] do 17.29 hod. a od [číslo] do 17.49 hod. komunikoval s telefonním číslem [tel. číslo], které bylo [datum] identifikováno jako telefonní číslo používané [jméno] [příjmení] (viz úřední záznam [datum] – šetření k telefonním číslům zájmových osob) a [datum] v 18.03 hod. komunikoval s tel. číslem [tel. číslo], které bylo též až [datum] identifikováno jako telefonní číslo [jméno] [jméno] (viz úřední záznam [datum] – šetření k telefonním číslům zájmových osob). [jméno] [příjmení] se pohyboval [datum] v 15.00 hod. na Hodonínsku, 16.12 hod. v okolí [obec], 17.20 – 18.25 hod. používal svůj mobilní telefon v [obec], [číslo] – 20.25 hod. přijal SMS v okolí obce Těšnovice, 21.45 hod. komunikoval se svou přítelkyní z [obec] na Vsetínsku, 23.10 hod. z [obec], [datum], v 1.20 hod. z [obec], 5.19 hod. vybíral 20 000 Kč z karty poškozené v [obec], k čemuž se doznal (jeho výslech [datum]), 16.33 hod. - 17.00 hod. používal svůj mobilní telefon v [obec] [část obce] (v 17:00 hod. mělo dojít k předání částky 100 mil. Kč na čerpací stanici Rohlenka na D1), 17.48 hod. komunikoval z [obec] s [tel. číslo] ([jméno] [anonymizováno]) a následně [číslo] a 18.23 hod. se svou přítelkyní.

9. Rozhodnutím zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] byla vazba u žalobce nahrazena písemným slibem jeho rodičů a družky, peněžitou zárukou ve výši 300 000 Kč a dohledem probačního úředníka. Žalobci byl zakázán styk s poškozenou [jméno] [příjmení] a spoluobviněným [jméno] [příjmení] a byl mu uložen zákaz vycestování do zahraničí.

10. Dne [datum] se žalobci narodila dcera [jméno] (viz její lékařské zprávy).

11. Dne [datum] byla podána obžaloba na žalobce a další tři spoluobviněné. Rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka ve [obec], č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí] byl žalobce odsouzen za únos [jméno] [příjmení], čímž spáchal pokus zvlášť závažného zločinu loupeže a neoprávněného opatření platební karty, k desetiletému trestu odnětí svobody ve věznici se zvýšenou ostrahou. Podle soudu žalobce usvědčily pachové stopy, které byly bezprostředně po činu dne [datum] sňaty z mikiny a vesty, které měla poškozená při únosu na sobě, neboť znalec přenos žalobcových pachových stop vyloučil, dále pachové stopy poškozené, které se našly na zadních sedadlech vozidla žalobce, přestože se oba shodli, že v autě nikdy nejela. Žalobci přitěžovalo, že vozidlo bezprostředně po únosu po důkladném vyčištění prodal. Obhajobu žalobce, že pach poškozené byl do vozidla zanesen z jejího oblečení, které půjčila jeho přítelkyni, vyvrátila poškozená, která popřela, že by kdy přítelkyni žalobce nějaké oblečení půjčila, přičemž na rozdíl od přítelkyně žalobce neměla podle soudu důvod lhát. Žalobce dále usvědčovali svědci, kteří potvrdili jeho zájem o poškozenou a její peníze. [jméno] poškozená označila při hlasové rekognici hlas žalobce jako velmi podobný hlasu jednoho z únosců. Jako smyšlené se ukázalo i alibi žalobce, že byl v době únosu na návštěvě u známých v [obec], protože jeho mobil byl po celou dobu v [obec]. [příjmení] žalobce, že důkazy v jeho neprospěch zmanipulovali bratři [příjmení], aby se mu pomstili za jeho milostný poměr s manželkou [jméno] [příjmení], byla vyvrácena, neboť žádná manipulace s důkazy nebyla prokázána. Výše desetiletého trestu uložená žalobci byla zdůvodněna trestní minulostí žalobce, který byl předtím 6× soudně projednáván pro násilnou trestnou činnost a byl odsouzen i k nepodmíněnému trestu odnětí svobody.

12. Během hospitalizace od [anonymizováno] do [datum] byla diagnostikována leukémie u dcery žalobce a dne [datum] byla zahájena chemoterapie. Při hospitalizaci 1.- [datum] podstoupila [jméno] odběr kostní dřeně (lékařské zprávy).

13. Prakticky se stejnými závěry jako prvostupňový soud zamítl dne [datum] odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci, přestože se důsledně zabýval jeho obhajobou a zopakoval všechny rozhodné důkazy. [příjmení] [jméno] [příjmení], který vyloučil zanesení pachových stop do vozidla po [datum], kdy si vozidlo od žalobce koupil. K závěru, že poškozená přítelkyni žalobce své oblečení nepůjčovala, přidal další okolnost vylučující přenos pachových stop poškozené do vozidla žalobce skrze zapůjčený oděv, a to, že podle znalce se pachové stopy ničí vypráním, což znalec potvrdil, přičemž oděv dle vlastního tvrzení po zapůjčení prala. Poukazoval-li žalobce na to, že pachové stopy [jméno] [příjmení] byly zjištěny na shodných částech oděvu poškozené jako jeho a též v jeho vozidle a mohlo se tedy jednat o úmyslný přenos, soud vysvětlil, že neměl přístup ani k vozidlu ani k oděvům poškozené a neměl ho ani jeho bratr. Soud současně zdůraznil, že pachové stopy nejsou jediné důkazy usvědčující žalobce. Přistupují k nim výpověď poškozené, rekognice podle hlasu i svědecké výpovědi (usnesení č. j. [číslo jednací]).

14. V období [anonymizováno] až [anonymizováno] [rok] probíhala intenzivní léčba dcery žalobce, která v lednu, únoru, [anonymizováno] i [anonymizováno] [rok] podstoupila chemoterapii. Léčba musela být dvakrát přerušena ([anonymizováno] a [anonymizováno] [rok]) kvůli febrilní neutropenii – kriticky snížená obranyschopnost organismu. V [anonymizováno] [rok] byla zahájena udržovací léčba, která byla ukončena [datum] (lékařské zprávy popisující průběh léčby).

15. V průběhu intenzivní onkologické léčby dcery nastoupil žalobce dne [datum] do výkonu trestu (zpráva o nástupu do výkonu trestu z [datum]), když soud zamítl jeho žádost o odklad nástupu do výkonu trestu kvůli probíhající léčbě dcery (viz žádost o odklad nástupu do výkonu trestu ze dne [datum] a zamítavá odpověď z [datum]).

16. Dne [datum] udělil žalobce plnou moc JUDr. [jméno] [příjmení] (plná moc), který dne [datum] podal dovolání a návrh na obnovu řízení, v němž poukázal, že ve spisu se odkazuje na úřední záznamy [jméno] [příjmení], které ve spisu nejsou stejně jako úplný obrazový záznam z kamery umístěné nedaleko místa činu. Poukázal i na neúplnou analýzu telekomunikačního provozu v den únosu, neboť nebyly identifikovány osoby telefonující opakovaně s [jméno] [příjmení] a nebyla prověřena jejich případná účast na únosu poškozené.

17. Dne [datum] oznámil na Policii ČR v [obec] obhájce [jméno] [příjmení], který byl spolu s žalobcem odsouzen za únos [jméno] [příjmení], že se mu dne [datum] [jméno] [příjmení] přiznal, že [jméno] [příjmení] unesli jiné osoby, které dosud kryl, protože mu vyhrožovali (postoupení poznatku o možné trestné činnosti z [datum], záznam o sdělení informací z [datum]).

18. Dne [datum] byl trestní spis předložen k rozhodnutí o dovolání Nejvyššímu soudu, odkud byl vrácen až [datum]. Dne [datum] Nejvyšší soud dovolání žalobce zamítl, přičemž znovu zopakoval, že žalobce usvědčuje řetězec důkazů nejen pachové stopy, vůči nimž žalobce brojil a předkládal analýzy, že jsou neprůkazné. Nejvyšší soud poukázal na to, že použitelnost metody pachové identifikace uznává i Ústavní soud a v projednávaném případě usvědčují žalobce, že byl s poškozenou v kontaktu, tři pachové stopy nalezené na její mikině a několik pachových stop poškozené nalezených ve vozidle žalobce, přitom všechny verze o možném přenosu předestřené žalobcem byly vyvráceny (usnesení č. j. [číslo jednací]).

19. Mezitím byla soudkyně projednávající trestní věc, která zrušila veřejné zasedání nařízené na [datum] k projednání žalobcova návrhu na obnovu řízení, protože neměla k dispozici trestní spis (byl na Nejvyšším soudu), vyloučena z projednávání věci (viz usnesení ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]), protože podala na zástupce žalobce [příjmení] [příjmení] podnět na Českou advokátní komoru, což mohlo vzbuzovat pochybnost o její podjatosti. [datum] byla trestní věc přidělena jinému soudci (přidělení).

20. Nezávisle na probíhajícím soudním řízení (dovolací řízení) Policie ČR na základě oznámení [jméno] [příjmení] zahájila dne [datum] úkony trestního řízení (úřední záznam o zahájení úkonů trestního řízení z [datum]). Byli prověřeny podezřelé osoby a dne [datum] byl vyslechnut [jméno] [příjmení], který potvrdil výpověď [jméno] [příjmení]. Dne [datum] krajský státní zástupce oznámil soudu nově zjištěné skutečnosti, na což soud reagoval dne [datum] přerušením výkonu trestu (usnesení č. j. [číslo jednací]) a žalobce byl téhož dne z výkonu trestu propuštěn (sdělení [stát. instituce] z [datum]). Dne [datum] soud povolil obnovu řízení v trestní věci žalobce a zrušil odsuzující rozsudek a na něj navazující rozhodnutí a vrátil věc státnímu žalobci k došetření. Své rozhodnutí postavil na v podstatném shodných výpovědích [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], dle kterých se žalobce na únosu vůbec nepodílel (usnesení č. j. [číslo jednací]).

21. Dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání dalších šesti obviněných mezi nimi i [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno], kteří v den únosu a den poté komunikovali po telefonu s [jméno] [příjmení] (usnesení [číslo jednací]). Následně po celý rok [rok] probíhalo vyšetřování - výslechy obviněných, zjišťovány údaje z telekomunikačního provozu.

22. Po skončení vyšetřování byl dne [datum] podán návrh na podání obžaloby (návrh na podání obžaloby) a dne [datum] byla trestní věc žalobce krajským státním zástupcem vyloučena, protože v jeho případě bylo odůvodněno jiné rozhodnutí, než u ostatních obviněných (usnesení č. j. [číslo jednací]). Následně krajský státní zástupce trestní stíhání žalobce zastavil, protože nebylo prokázáno, že skutek spáchal (§ 172 odst. 1 písm. c) trestního řádu). Nebylo zjištěno, že by se znal s obviněnými a že by s nimi v době únosu komunikoval. Jeho mobilní telefon se nepohyboval v místech, kde byl skutek spáchán. Žalobce nebyl označen za pachatele obviněnými [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a ani jeho vozidlo se dle nich nenacházelo na místě činu. Byly ztotožněny osoby, s nimiž [jméno] [příjmení] v den únosu i následující den, kdy mělo v [obec] dojít k předání peněz únoscům, komunikoval, mezi nimiž žalobce nefiguruje. Komunikace mezi ostatními obviněnými nemohla být vzhledem k časovému odstupu objasněna. Státní zástupce dospěl k závěru, že i když nebylo objasněno, jak se žalobcovy pachové stopy dostaly na oděv poškozené a její pachové stopy do vozidla žalobce, nemohou tyto nepřímé důkazy obstát ve světle shodných výpovědí obviněných [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], proto jeho trestní stíhání s právní mocí k [datum] zastavil (usnesení ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]).

23. Trestní stíhání žalobce tak trvalo od [datum] do [datum], tj. 2 062 dní. Od [datum] do [datum], tj. 164 dní, byl stíhán vazebně a od [datum] do [datum], tj. 255 dní, vykonával trest odnětí svobody ve [stát. instituce]. <b>Náklady na obhajobu</b> 24. Žalobce v tomto řízení uplatnil k náhradě 29 977 Kč, které byly uhrazeny JUDr. [příjmení] za obhajobu v trestní věci. Zaplacení těchto částek JUDr. [příjmení] potvrdil (viz jeho email z [datum]). V projednávané věci byla uplatněna jen nepatrná část nákladů na obhajobu žalobce. Většinu nákladů na obhajobu uplatnila v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] družka žalobce [jméno] [příjmení], která je hradila.

25. V projednávané věci žalobce požadoval nahradit náklady na první úkony učiněné JUDr. [příjmení] po převzetí zastoupení žalobce v trestním řízení, které byly uhrazeny ze zálohy ve výši 25 000 Kč, kterou žalobce zaplatil JUDr. [příjmení] na první schůzce.

26. Záloha byla započtena na tyto úkony: a) převzetí a příprava zastoupení (plná moc z [datum], i v č. l. 2034 trestního spisu) b) další porada uskutečněná [datum] přesahující jednu hodinu c) žádost ze dne [datum] o kopii CD a DVD nosičů z trestního spisu (viz č. l. 2049 trestního spisu) d) návrh na zajištění a provedení důkazu záznamy z kamer u mýtných bran z [datum] (viz žádost) e) porada s žalobcem dne [datum] přesahující jednu hodinu (potvrzení JUDr. [příjmení] z [datum]) f) dovolání ze dne [datum] (č. l. 2098 trestního spisu) g) návrh na obnovu řízení ze dne [datum] (č. l. 2 115 trestního spisu). <i>27. Dle § 31 odst. 1, 2, 3 z..č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, v platném znění (dále jen z. č. 82/1998 Sb.), náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.</i> <i>Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána.</i> <i>Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu12) o mimosmluvní odměně.</i> 28. Dle citovaného ustanovení má žalobce právo na náhradu účelně vynaložených nákladů na obhajobu v trestní věci, nikoliv na náhradu toho, co obhájci zaplatil. Odměna a hotové výdaje se hradí obhájci dle vyhl. č. 177/1996 Sb. za úkony právní služby vypočtené v § 11. Z obsahu § 11 je zřejmé, že ne všechny úkony učiněné obhájcem se hradí, případně se nehradí v plné výši. Lze tedy shrnout, že předmětem náhrady jsou pouze náklady vynaložené účelně a týkající se věci samé.

29. Součástí převzetí věci je i první porada s klientem, jejíž obsahem je poskytnutí souhrnné informace o věci. První porada je vyčerpána obsahem ne prvním setkáním a klient se se svým zástupcem může za účelem jeho obeznámení s věcí sejít i několikrát. Žalobce požadoval nahradit náklady za první poradu uskutečněnou [datum] v rámci převzetí a přípravy zastoupení a za další poradu uskutečněnou [datum]. Žalobce však zmocnil JUDr. [příjmení] k zastupování až [datum] (viz plná moc) a sám ve shodě se svojí družkou [jméno] [příjmení] uvedl, že se sešel s JUDr. [příjmení] v souvislosti s převzetím věci jen jednou v [obec]. Dvojí porada žalobce s jeho obhájcem nebyla prokázána. Proto soud žalobci náhradu nákladů za další poradu s obhájcem ze dne [anonymizováno] [číslo] nepřiznal. Stejně tak nepřiznal soud žalobci náhradu nákladů za žádost o pořízení kopie CD a DVD nosičů obsažených ve spisu. Jedná se o požadavek organizačně-administrativního rázu, nikoliv o úkon ve věci samé a žalobci za něj náhrada nákladů nepřísluší. Návrh na zajištění a provedení důkazu z [datum] se věci samé týká, jedná se však o jednodušší úkon, za který přísluší odměna ve výši jedné poloviny (§ 11 odst. 2 písm. h), 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Za dovolání, návrh na obnovu řízení a poradu před těmito procesními úkony přiznal soud žalobci náhradu nákladů v plné výši (§ 11 odst. 1 c), k) vyhl. č. 177/1996 Sb.), neboť byly účelné, a to včetně porady, která před jejich podáním proběhla.

30. Žalobci tak přísluší náhrada za odměnu a náhradu hotových výdajů za 4,5 úkonu právní služby, přičemž odměna dle § 10 odst. 3 písm. d) ve spojení s § 7 bod vyhl. č. 177/1996 Sb. činí 3 100 Kč za úkon, neboť byl trestně stíhán za pokus zvlášť závažného zločinu loupeže (§ 173 odst. 1, 2 písm. a), 3 trestního zákoníku) s trestní sazbou [číslo] let. Za každý z úkonů přísluší paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a DPH z přiznané odměny a náhrad (§ 14 odst. 1 vyhl. [číslo]). Soud tak přiznal žalobci náhradu za účelně vynaložené náklady obhajoby ve výši 18 695 Kč (4,5×3 100+5×300+15 [číslo]).

31. Dále žalobce požadoval náhradu za účast jeho obhájce na veřejném zasedání, které bylo nařízeno na [datum] k projednání návrhu na povolení obnovy řízení a bylo zrušeno, protože v té době ještě nebylo rozhodnuto o dovolání a trestní spis se nacházel na Nejvyšším soudu JUDr. [příjmení] se k veřejnému zasedání dostavil, protože nebyl vyrozuměn o jeho zrušení (viz protokol o veřejném zasedání z [datum]). Za úkon, který se neuskutečnil, přísluší obhájci odměna ve výši jedné poloviny stanovené sazby (3 100×0,5) dle § 11 odst. 2 písm. f), 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), paušální náhrada ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. a náhrada jízdních výdajů ve výši 1 222 Kč dle § 13 odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve spojení s § 156 odst. 1 písm. a), § 158 z. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění, za cestu z [obec] do [obec] k veřejnému zasedání nařízenému na [datum] a zpět (2×91 km) vozidlem Volvo [registrační značka] při spotřebě pro kombinovaný provoz 9,1l [číslo] km a ceně motorové nafty 29,80 Kč (§ 4 písm. c) vyhl. č. 463/2017 Sb.) a sazbě základní náhrady 4 Kč/km (§1 písm. b) vyhl. č. 463/2017 Sb.) a 21% DPH ve výši 645 Kč z přiznané odměny a náhrad (§ 14 odst. 1 vyhl. [číslo]). Za účast u veřejného zasedání, které bylo zrušeno, přísluší žalobci náhrada nákladů obhajoby ve výši 3 717 Kč (0,5×3 100+300+1 [číslo]).

32. Soud tak přiznal žalobci náhradu nákladů na obhajobu ve výši 22 412 Kč (18 695+3 717) a ohledně částky 7 565 Kč žalobu zamítl (29 [číslo] 412).

33. Z věci projednávané u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] vyplývá, že [jméno] [příjmení] se domáhala náhrady nákladů za úkony JUDr. [příjmení] učiněné při obhajobě žalobce až od června 2018. Úkony uplatněné v této věci nejsou uvedeny ve výčtu úkonů uplatněných ve věci [spisová značka] (viz bod 29 rozsudku zdejšího soudu č. j. [číslo jednací]). Námitka žalované, že se žalobce domáhal přiznání nákladů na obhajobu podruhé, proto nebyla případná.

34. Byť žalobce ve shodě s [jméno] [příjmení] uvedli, že náklady za účast JUDr. [příjmení] u veřejného zasedání nařízeného na [datum] uhradila [jméno] [příjmení], protože žalobce byl ve výkonu trestu, má soud za to, že žalobce je oprávněn uplatnit tyto náklady na obhajobu, neboť se jedná o náklady na jeho obhajobu jím zvoleným zástupcem a okolnost, že je za něho uhradila jiná osoba, ho nezbavuje práva uplatnit je k náhradě jako majetkovou újmu způsobenou trestním stíháním. <b>Zadostiučinění v penězích za nemajetkovou újmu způsobenou rozhodnutím o vazbě</b> <i>35. Dle § 9 odst. 1 z. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, v platném znění (dále jen z. č. 82/1998 Sb.), právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě má také ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže bylo proti němu trestní stíhání zastaveno, jestliže byl obžaloby zproštěn nebo jestliže byla věc postoupena jinému orgánu.</i> <i>36. Dle § 31a odst. 1, 2 z. č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.</i> 37. V § 9 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. je obsažena speciální právní úprava ve vztahu k § 8 téhož zákona, která zakládá odpovědnost státu za újmu způsobenou rozhodnutím o vazbě bez ohledu na to, zda bylo rozhodnutí o vazbě pro nezákonnost zrušeno. Předpokladem odpovědnosti, je: a) výkon vazby v souvislosti se skutkem, za nějž nakonec nebyla pravomocně vyslovena vina b) vznik újmy majetkové (§ 9 z. č. 82/1998 Sb.) i nemajetkové (§ 31a odst. 1 z. č. 82/1998 Sb.) c) příčinná souvislost mezi vznikem újmy a výkonem vazby d) nejedná se o případ, kdy je náhrada újmy zákonem č. 82/1998 Sb. vyloučena (§ 12).

38. Mezi účastníky nebylo sporu, že v souzeném případě je dána odpovědnost státu za újmu způsobenou rozhodnutím o vazbě, neboť žalobce vykonal vazbu v souvislosti s trestním stíháním pro skutek, pro nějž nebyl pravomocně odsouzen, neboť pravomocný odsuzující rozsudek byl zrušen a trestní stíhání vůči žalobci bylo pravomocně zastaveno dle § 172 odst. 1 písm. c) trestního řádu, protože nebylo prokázáno, že žalobce skutek spáchal. Na projednávaný případ současně nedopadá žádná z výluk odpovědnosti. Doba trvání vazby od 21. 10 2014 do [datum] (164 dní) byla mezi účastníky též nesporná. Z rozhodnutí o eskortě žalobce ze dne [datum] vyplývá, že žalobce byl po vzetí do vazby eskortován do Vazební věznice Olomouc, z níž byl dne [datum] převezen do [stát. instituce] (sdělení [stát. instituce] z [datum]).

39. Dle ustálené soudní praxe (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2357/2010) v souvislosti se zbavením osobní svobody v důsledku vazby z povahy věci vzniká poškozené osobě újma na základních právech a svobodách (svoboda pohybu, právo na soukromí a rodinný život) a cti a důstojnosti člověka, přičemž při úvaze o formě a výši odškodnění je nezbytné zohlednit následující kritéria: a) povaha trestní věci (typová závažnost trestného činu) b) doba trvání omezení osobní svobody c) následky v osobní sféře poškozené osoby d) závažnost vzniklé újmy e) okolnosti, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

40. Citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu byla jako adekvátní shledána sazba za den vazby v rozpětí 500 až 1 500 Kč v závislosti na míře naplnění shora uvedených kritérií s tím, že konkrétní výše zadostiučinění musí odpovídat výši zadostiučinění přiznanému ve skutkově obdobných případech. Jedině tak lze zadostiučinění považovat za přiměřené a spravedlivé.

41. Žalobce byl obviněn ze zvlášť závažného zločinu loupeže ve stadiu pokusu s trestní sazbou [číslo] let, kterého se měl dopustit tím, že zorganizoval únos [jméno] [příjmení], což je trestná činnost, která ve společnosti velmi rezonuje a je spojena s vysokou mírou společenského odsudku. Což byl i důvod opakované medializace případu. Už o zatčení obviněných z únosu informovala Policie ČR v tiskové zprávě z [datum], kterou zveřejnilo například Rádio [obec] (viz tisková zpráva).

42. Žalobce byl vzat do vazby v době, kdy pracoval jako OSVČ pro obchodní korporaci [právnická osoba] Zprostředkovával úvěry a prodej nemovitostí s příjmem kolem 20 000 Kč měsíčně (výpověď žalobce u jednání [datum], výpověď žalobce při vazebním zasedání [datum] i výpověď [jméno] [příjmení] v hlavním líčení). Po návratu z vazby začal pracovat jako OSVČ na montážích halových komplexů s příjmem přes 40 000 Kč měsíčně (viz žalobní tvrzení).

43. Před vazbou žil žalobce s přítelkyní [jméno] [příjmení], s níž žije doposud. Přítelkyně při něm stála. [jméno] uvedla, že věděla, že žalobce byl v době únosu s ní, takže pochybnosti o jeho nevině neměla. Byť přítelkyně žalobce popsala pochybnosti žalobcových rodičů, stáli při něm a spolu s přítelkyní přijali slib, kterým se za žalobce zaručili, což přispělo k jeho propuštění z vazby.

44. Žalobce ve své výpovědi popsal, že psychicky těžce nesl samovazbu ve [stát. instituce] a přemýšlel i o sebevraždě. [stát. instituce] však nepotvrdila, že by se nemohl během vazby stýkat s ostatními obviněnými. Na cele byl vždy umístěn s dalšími vazebně stíhanými osobami (sdělení z [datum]).

45. Provedeným dokazováním nebyly zjištěny žádné okolnosti, jimiž by žalobce k rozhodnutí o vazbě přispěl. Soud nepřisvědčil návrhu státního zástupce, že je odůvodněn vazební důvod dle § 67 písm. c) trestního řádu, že bude v trestné činnosti pokračovat, který byl odůvodněn trestní minulostí žalobce. Zbylé důvody vazby (útěková a koluzní) byly zdůvodněny závažností trestné činnosti, z níž byl žalobce obviněn, a důkazy, které ho z ní usvědčovaly. Žalobce tak k rozhodnutí o vazbě nikterak svým počínáním nepřispěl.

46. Popsané skutečnosti způsobené rozhodnutím o vazbě – ztráta dosavadního života, zhoršení mezilidských vztahů, stres a úzkosti způsobené životem ve vazbě a obavami z budoucnosti, doba trvání vazby – vylučují, aby nemajetková újma způsobená žalobci byla odškodněna omluvou. Jak již bylo uvedeno, k tíži žalobce nelze přičítat ani žádné okolnosti, které by významnou měrou přispěly k jeho vzetí do vazby a nebýt jich do vazby by vzat nebyl. Podle konstantní judikatury takovou okolností případu nejsou skutkové okolnosti naplňující skutkovou podstatu trestného činu, pro který byl žalobce stíhán.

47. I sama žalovaná poskytla žalobci zadostiučinění v penězích. [příjmení] byl mezi účastníky o výši tohoto zadostiučinění. Žalobce považoval za přiměřené odškodnění ve výši 1 500 Kč/den, tedy na samé horní hranici judikaturou vymezeného rozpětí, přičemž žalovaná mu poskytla odškodnění ve výši 1 000 Kč/den.

48. Soud provedl srovnání se skutkově obdobnými případy. Ve věci souzené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 55 Co 292/2020 bylo přiznáno zadostiučinění v penězích ve výši 1 250 Kč za jeden den trvání vazby. Trestní stíhání bylo vedeno pro zvlášť závažný zločin loupeže a nedovoleného ozbrojování, ve vazbě poškozený strávil 623 dní a byl odškodněn částkou 778 750 Kč (623×1 250). Jednalo se o bezúhonného muže, který žil s matkou, nevedl partnerský život, jeho případ byl medializován.

49. V druhém případě souzeném Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 199/2014 strávil z loupeže obviněný ve vazbě 319 dní, neboť zde byla obava, že uprchne do ciziny, kde již šest let před zadržením žil. Vyjma dosavadní bezúhonnosti poškozeného, medializace případu a dalších z povahy věci vyplývajících důsledků omezení osobní svobody vazbou (stres, negativní vliv vazby na osoby blízké apod.) nebyly popsány žádné specifické okolnosti případu ani okolnosti, které vzetí do vazby ovlivnily a bylo by je možné přičítat k tíži poškozeného. Za důsledky způsobené omezením svobody poškozeného v důsledku rozhodnutí o vazbě bylo přiznáno zadostučinění v penězích ve výši 255 200 Kč (319 dní× 800 Kč).

50. Ve věci souzené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 259/2018 strávila žena obviněná ze zvlášť závažného zločinu loupeže ve vazbě 211 dní, za což jí bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 253 200 Kč, což představuje 1 200 Kč/den, přičemž soud vzal v potaz, že poškozená je cizinka, neuměla česky a byla ve vazbě zcela bez kontaktu s rodinou.

51. Ve věci souzené u zdejšího soudu pod sp. zn. 36 C 285/2016 byl do té doby bezúhonný žalobce obviněný z loupeže ve vazbě 267 dní. Vazba pro něj znamenala trvalou ztrátu odbornosti, zmařenou pracovní příležitost a absence příjmu významnou ekonomickou ztrátu. Za dobu koluzní vazby, kterou vnímal bez kontaktu s rodinou zvlášť úkorně, mu bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 1 200 Kč/den a za další období 1 000 Kč/den Celkem tak soud přiznal v daném případě za vazbu zadostiučinění ve výši 282 200 Kč.

52. Doba strávená ve vazbě nebyla v případě žalobce tak dlouhá, jako ve srovnávaných případech. Žalobce zůstal v kontaktu s rodinou a rodina za ním stála na rozdíl od případu popsaného v bodu 50 rozsudku. V souvislosti s výkonem vazby nevznikla žalobci ani profesní újma, k níž v souvislosti s výkonem vazby došlo ve věci popsané v bodu 51 rozsudku. Současně nelze odhlédnout, že žalobce byl již před vazbou ve výkonu trestu a nelze na něj nahlížet jako na bezúhonnou osobu, pro niž je zásah do osobnostních práv způsobený výkonem vazby citelnější. Vyplacené zadostiučinění ve výši 1 000 Kč za den vazby již zohledňuje typovou závažnost trestní věci, která je stejná jako ve srovnávaných případech. Současně je spravedlivé přiznat žalobci nižší zadostiučinění než ve srovnávaných případech, protože nebyl bezúhonná osoba, nestrávil ve vazbě tak dlouho a v jeho případě nebyly v souvislosti s vazbou zjištěny žádné specifické okolnosti odůvodňující navýšení odškodnění.

53. Žalobce požadoval za újmu způsobenou rozhodnutím o vazbě zadostiučinění ve výši 246 000 Kč (164 dní× 1 500 Kč). Přiměřené a spravedlivé shledal soud zadostiučinění ve výši 164 000 Kč, proto žalobu ohledně dalších 82 000 Kč zamítl.

54. Jelikož žalobce nechal předmětem sporu i vyplacených 164 000 Kč, soud žalobu i ohledně této částky zamítl. Na rozdíl od žalobce má soud za prokázáno, že částka 164 000 Kč byla vyplacena. Pohledávka žalobce na náhradu nemajetkové újmy způsobené rozhodnutím o vazbě, trestu a trestním stíháním v trestní věci sp. zn. 68 T 6/2016 byla přikázána soudními exekutory k úhradě pohledávek za žalobcem vymáhaných v exekučních řízeních. Žalobce ztratil právo na vyplacení přikázané pohledávky okamžikem, kdy byly žalované doručeny exekuční příkazy o přikázání pohledávky (§ 65 exekučního řádu ve spojení s § 313 odst. 3 o.s.ř.). Bylo povinností žalované plnit namísto žalobci oprávněným v exekucích na účet soudního exekutora (§ 65 exekučního řádu ve spojení s § 314a odst. 2 o.s.ř.). Výplatou oprávněným se žalovaná zprostila v rozsahu poskytnutého plnění povinnosti plnit žalobci (§ 65 exekučního řádu ve spojení s § 314a odst. 3 o.s.ř.), neboť oprávněný v exekuci je oprávněným příjemcem plnění na místo žalobce.

55. Žalovaná prokázala, že zadostiučinění za újmu způsobenou rozhodnutím o vazbě ve výši 164 000 Kč uhradila, a to rozvrhem částky na jednotlivé exekuční řízení a výpisem z účtu, z něhož vyplývá, že platby byly na sdělené účty poukázány bezhotovostním platebním převodem. Soud za této situace nepovažoval za nutné odročovat jednání za účelem potvrzení, že poukázané platby byly na účty skutečně připsány. V rozsahu vyplaceného zadostiučinění za újmu způsobenou rozhodnutím o vazbě toto právo splněním zaniklo, proto soud žalobu v rozsahu vyplacených 164 000 Kč zamítl. <b>Zadostiučinění v penězích za nemajetkovou újmu způsobenou rozhodnutím o trestu</b> <i>56. Dle § 10 odst. 1 z. č. 82/1998 Sb., z. č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o trestu má ten, na němž byl zcela nebo zčásti vykonán trest, jestliže v pozdějším řízení byl obžaloby zproštěn nebo bylo-li proti němu trestní stíhání zastaveno ze stejných důvodů, pro které soud v hlavním líčení rozhodne zprošťujícím rozsudkem. To neplatí, nařídí-li zastavení trestního stíhání prezident republiky, uživ svého práva udílet milost nebo amnestii.</i> 57. Dle § 31a odst. 1, 2 z. č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

58. V § 10 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. je obsažena speciální právní úprava ve vztahu k § 8 téhož zákona, která zakládá odpovědnost státu za újmu způsobenou rozhodnutím o trestu bez ohledu na to, zda bylo rozhodnutí o trestu pro nezákonnost zrušeno. Předpokladem odpovědnosti, je: a) výkon trestu v souvislosti se skutkem, za nějž nakonec nebyla pravomocně vyslovena vina b) vznik újmy majetkové (§ 10 z. č. 82/1998 Sb.) i nemajetkové (§ 31a odst. 1 z. č. 82/1998 Sb.) c) příčinná souvislost mezi vznikem újmy a výkonem trestu d) nejedná se o případ, kdy je náhrada újmy zákonem č. 82/1998 Sb. vyloučena (§ 12).

59. Mezi účastníky nebylo sporu, že v souzeném případě je dána odpovědnost státu za újmu způsobenou rozhodnutím o trestu. Výkonem trestu vzniká odsouzenému újma na základních právech v souvislosti se zbavením osobní svobody stejně jako při výkonu vazby, proto soudní praxe přiznává zadostiučinění za újmu způsobenou rozhodnutím o trestu v rámci rozpětí 500 – 1 500 Kč za den výkonu trestu s přihlédnutím ke stejným kritériím jako v případě zadostiučinění za vazbu (viz body 39 a 40 rozsudku). Naplnění stanovených kritérií je však třeba posuzovat výlučně k výkonu trestu tak, aby nedošlo k duplicitnímu odškodnění téhož.

60. Žalobce požadoval zadostiučinění za újmu způsobenou rozhodnutím o trestu ve výši 1 500 Kč za den. Trest vykonával od [datum] do [datum], tj. 255 dní. Žalovaná jeho požadavku zcela vyhověla a uhradila částku 382 500 Kč, což vyplývá z exekučních příkazů na přikázání pohledávky na náhradu nemajetkové újmy způsobené rozhodnutím o trestu, rozvrhem plnění i výpisem z účtu. Ze stejných důvodů jako v případě zadostiučinění za újmu způsobenou rozhodnutím o vazbě (viz bod 54 a 55 rozsudku) dospěl soud k závěru, že žalobcem uplatněný nárok na náhradu újmy způsobené rozhodnutím o trestu ve výši 382 500 Kč splněním zanikl, a proto žalobu v této části zamítl.

61. Jelikož mezi účastníky nebyl spor o to, že za újmu způsobenou rozhodnutím o trestu přísluší žalobci peněžitá náhrada ve výši 382 500 Kč (1 500 Kč za den výkonu trestu), soud dále nezdůvodňoval, proč právě takové zadostiučinění je přiměřené a spravedlivé. <b>Zadostiučinění v penězích za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním</b> 62. Podle ustálené soudní praxe (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 265/2012 a sp. zn. 28 Cdo 70/2009) stát odpovídá i za škodu způsobenou zahájením a vedením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem. Protože zákon tento nárok výslovně neupravuje, vychází se z analogického výkladu úpravy nejbližší, kterou je odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím (§ 8 odst. 1 z. č. 82/1998 Sb.), za nějž je považováno rozhodnutí, jímž se trestní stíhání zahajuje. Neposuzuje se správnost postupu orgánů činných v trestním řízení (nejde o nesprávný úřední postup), ale rozhodující je výsledek trestního stíhání. Stát za škodu či nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním v takovém případě neodpovídá pouze tehdy, způsobil-li si poškozený trestní stíhání sám.

63. Nároky na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou rozhodnutím o vazbě, trestu a trestním stíháním jsou samostatnými nároky, které lze uplatnit vedle sebe. V případě nemajetkové újmy způsobené rozhodnutím o vazbě a trestu je odškodňována újma způsobená omezením osobní svobody. Náhrada nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním směřuje k odškodnění následků trestního stíhání v celkové integritě poškozeného. Jednotlivé újmy je třeba důsledně odlišit, aby nedošlo k duplicitnímu odškodnění téhož.

64. Jelikož žalobce byl trestně stíhán a nikoliv pravomocně odsouzen, vznikl mu nárok i na odškodnění újmy způsobené trestním stíháním. Soudní praxe dospěla k závěru, že při posouzení výše zadostiučinění v penězích za trestní stíhání v případě, že neskončilo odsuzujícím rozsudkem, je třeba vzít v potaz obdobná kritéria jako v případě odškodňování nemajetkové újmy způsobené rozhodnutím o vazbě – povahu trestní věci, délku trestního řízení, následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozeného a okolnosti, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Okolnostmi, za nichž k nemajetkové újmě došlo, jsou okolnosti zahájení trestního stíhání, důvody pro jeho zastavení, případně další okolnosti, které trestní stíhání provázely, ať již na straně obviněného či orgánů činných v trestním řízení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 a sp. zn. 30 Cdo 4280/2011).

65. Trestní stíhání bylo vůči žalobci vedeno 2 062 dní od [datum] do [datum]. Z prvostupňového rozsudku v trestní věci sp. zn. 68 T 6/2016 soud zjistil, že žalobce byl před zahájením trestního stíhání šestkrát projednáván pro násilnou trestnou činnost a dvakrát byl odsouzen k nepodmíněnému trestu, přičemž oba zčásti vykonal, což sám žalobce ve své výpovědi potvrdil. Ve věci sp. zn. 68 T 6/2016 byl obviněn z pokusu zvlášť závažného zločinu loupeže spáchaného únosem [jméno] [příjmení]. Byl pravomocně odsouzen a byl mu uložen trest odnětí svobody na 10 let ve věznici se zvýšenou ostrahou, který více jak osm měsíců vykonával ve Věznici Mírov. Jeho vina a desetiletý trest byly potvrzeny všemi soudními instancemi a odsuzující rozsudek byl zrušen až poté, kdy změnil svou výpověď a označil skutečné pachatele obviněný [jméno] [příjmení]. Po čtyřech letech a čtyřech měsících od zahájení trestního stíhání byl zrušen odsuzující rozsudek a po dalším roce a třech měsících, kdy byl žalobce stíhán na svobodě, bylo trestní stíhání vůči němu zastaveno se závěrem, že nebylo prokázáno, že by skutek spáchal.

66. Trestní stíhání a následně i odsuzující rozsudek byly postaveny na třech žalobcových pachových stopách nalezených na oděvu, který měla poškozená v době únosu na sobě, které byly sňaty [datum]. [příjmení] stopy poškozené byly následně nalezeny ve vozidle žalobce, jemuž přitěžovalo, že vyčištěné vozidlo dva dny po únosu prodal. Žalobce dále usvědčovaly svědci, kteří vypověděli, že žalobce akci vůči poškozené plánoval a označili ho za možného únosce, hlasová rekognice, při níž poškozená označila hlas žalobce jako odpovídající jednomu z pachatelů. Žalobci bylo přičteno k tíži, že lhal ohledně svého alibi, neboť dokazování vyloučilo, že by mohl být v době únosu na návštěvě v [obec]. Vyvrácena dle soudů byla i žalobcova obhajoba, že důkazy v jeho neprospěch zmanipulovali bratři [příjmení] jako pomstu za jeho milostný poměr s manželkou [jméno] [příjmení].

67. Spolu s žalobcem byl odsouzen [jméno] [příjmení], který byl shledán vinným, že se podílel na únosu poškozené a vybral celkem 40 000 Kč z její platební karty, kterou jí při únosu vzali, a donutili ji říct [příjmení] kód. [jméno] [příjmení] usvědčovalo jeho doznání k jednomu z výběrů hotovosti z platební karty poškozené a analýza telekomunikačního provozu, z níž vyplynulo, že jeho mobilní telefon se nacházel v rozhodné době v okolí místa únosu, místa propuštění poškozené, místa plánovaného předání částky 100 mil. Kč i místa výběru z bankomatu platební kartou poškozené.

68. Na základě trestního oznámení žalobce prověřovala Generální inspekce bezpečnostních sborů (dále jen [příjmení]), zda v trestní věci sp. zn. [spisová značka] nedošlo k ovlivňování vyšetřování či manipulaci s důkazy. [příjmení] v usnesení o odložení věci ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] popsala, že informace do vyšetřování přinášel prostřednictvím svých úředních záznamů [jméno] [příjmení], v nichž od počátku zaměřoval pozornost na žalobce jako možného pachatele. [příjmení] uzavřela, že nelze hovořit o ovlivnění vyšetřování, protože informace od [jméno] [příjmení] vždy musely být ověřeny a důkazně podloženy. Podezření na žalobce bylo následně důkazně potvrzeno svědeckými výpověďmi a hlasovou rekognicí a současně pachovými stopami, které potvrdil znalecký posudek, a byla vyloučena manipulace s nimi. [příjmení] současně popsala několikero pochybení při vyšetřování: a) nedostatečné prvotní vytěžení poškozené, což znemožnilo monitorování místa předání částky 100 mil. Kč, k němuž mělo dojít [datum] v 17:00 hod., kdy už Policie ČR o únosu věděla b) nedostatečné ohledání místa činu c) pachové stopy [jméno] [příjmení] původně nebyly odeslány k posouzení d) nebyly identifikovány osoby komunikující s [jméno] [příjmení] 14. a [datum] na telefonních číslech, které byly zjištěny a uvedeny v analýze telekomunikačního provozu.

69. Byť lze přisvědčit [příjmení] a Krajskému státnímu zastupitelství v [obec], pobočka ve [obec], které zamítlo stížnost proti rozhodnutí GIPS (č. j. [číslo jednací], že prověřováním vyšetřování nebyl prokázán záměr nikoho křivě obvinit žalobce či kohokoliv jiného z trestného činu, nelze odhlédnout od zjištění, které při prověřování vyšetřování vyšlo najevo a vyplývá i z obsahu trestního spisu, že orgány činné v trestním řízení se při vyšetřování únosu [jméno] [příjmení] zaměřily jen na jednu vyšetřovací verzi a prokazování viny žalobci, přičemž opomíjely informace, které byly vyšetřováním zjištěny, ale nikdo s nimi dále nepracoval, přestože mohly přinést významná zjištění. Za všechny je možné poukázat na neobjasněnou telekomunikaci [jméno] [příjmení], která byla popsána v analýze telekomunikačního provozu, z níž se podává, že [jméno] [příjmení] během 14. a [datum] opakovaně komunikoval se třemi telefonními čísly, a to i v době únosu a plánovaného předání peněz, přitom nikdo neidentifikoval osoby, které tato telefonní čísla používaly, až do doby, než [jméno] [příjmení] změnil v červnu 2018 svou výpověď a žalobce na to prostřednictvím svého zástupce upozornil v návrhu na obnovu řízení. Jakmile byly tyto osoby v roce 2018 identifikovány, prověřeny a vyslechnuty, jedna z nich se doznala. Následně byly dvě ze tří obžalovány z únosu [jméno] [příjmení]. Je tedy zřejmé, že identifikace osob komunikujících s [jméno] [příjmení], přinesla významná zjištění, která měla a mohla být učiněna již v roce 2014, kdy byla analýza telekomunikačního provozu zpracována. Tato zjištění by už v roce 2014 znamenala ve vyšetřování minimálně další vyšetřovací verzi, která měla být řádně prošetřena. Identifikace osob komunikujících s [jméno] [příjmení] přispěla k zastavení trestního stíhání vůči žalobci (viz usnesení o zastavení trestního stíhání).

70. Orgánům činným v trestním řízení je tedy třeba vytknout, že pečlivě neobjasnily všechny zjištěné skutečnosti, včetně těch svědčících ve prospěch žalobce, což je jejich povinností dle § 2 odst. 5 trestního řádu, přičemž tato okolnost v neprospěch žalobce významně ovlivnila průběh trestního řízení, jeho délku a výsledek, neboť při rozhodování o vině žalobce nemohly být soudem vzaty v potaz všechny významné okolnosti. Právě závěr o vině žalobce, aniž by byly prověřeny všechny významné okolnosti případu, který byl všemi soudními instancemi potvrzen, znamenal nejvýznamnější zásah do osobnostních práv žalobce a způsobil žalobci největší újmu, která byla umocněna nepříznivou rodinnou situací, neboť v průběhu odvolacího řízení onemocněla žalobcova dcera leukémií a zahájila náročnou onkologickou léčbu (viz lékařské zprávy), při níž potřebovala péči a pomoc obou rodičů (viz sdělení ošetřujícího lékaře Fakultní nemocnice [obec], Kliniky dětské onkologie, MUDr. [jméno] [příjmení]). Na místo toho žalobce nastoupil do výkonu trestu.

71. Žalobce ve své výpovědi uvedl, že ve vazbě doufal, že přijdou do cely s tím, že se spletli. Když ho propustili z vazby, myslel si, že to bude dobré. U soudu se snažil bojovat, změnil obhájce. Když mu onemocněla dcera, soustředil se jen na ni, aby jí byl na blízku a pomohl přítelkyni. Neúspěšně žádal o odklad nástupu do výkonu trestu. Hledal někoho, kdo by se jeho případem investikativně zabýval. Ujal se ho pan [příjmení], který mu slíbil pomoc a seznámil ho s JUDr. [příjmení]. Společně zjistili skutečnosti, které vedly k jeho osvobození. Ve výkonu trestu se ponořil do studování trestního spisu, věcí byl značně pohlcen. Po propuštění z výkonu trestu a obnovení řízení pro něj vše začalo znovu. Nevěděl, na čem je, jak vše dopadne, dokud nebylo trestní stíhání zastaveno. Žalobce popsal, že se setkal s odsudkem širšího okolí – bývalých spolupracovníků a sousedů v místě bydliště.

72. Následky v osobnostní sféře žalobce způsobené pravomocným odsouzením byly ještě umocněny medializací odsuzujícího rozsudku. O odsouzení informoval [datum] – v den vyhlášení odsuzujícího rozsudku – internetový portál idnes.cz v článku„ Za únos dcery podnikatele soud potrestal dva muže, dva obžaloby zprostil.“ a [příjmení] [příjmení], která v den vyhlášení odsuzujícího rozsudku odvysílala v Televizních novinách reportáž pod názvem„ Unesli dceru podnikatele a chtěli 100 miliónů. Dostali 10 a 5 let.“ O vyhlášení odsuzujícího rozsudku, důvodech odsouzení a výši trestu se tak z médií dozvědělo široké okolí žalobce, které jinak konkrétní informace o průběhu trestního řízení nemělo. Informování veřejnosti o odsouzení žalobce za tak společensky odsuzovanou trestnou činnost, jako je únos, významně umocnilo společenské odsouzení žalobce. Společenské odsouzení v případě žalobce umocněné medializací případu je v příčinné souvislosti s trestním stíháním, proto i k medializaci případu soud přihlédl.

73. Soud však přihlédl pouze k medializaci odsuzujícího rozsudku, nikoliv k medializaci případu v průběhu řízení o návrhu na povolení obnovy řízení a po přerušení výkonu trestu (viz článek zveřejněný dne [datum] na zlin.cz nazvaný„ Únos dcery podnikatel: Odsouzení tvrdí, že ví, kdo to udělal. Mají prý i důkazy.“, série článků zveřejněná [datum] na irozhlas.cz nazvaná:„ Justiční omyl. Soud poslal muže na deset let za mříže, on zatím vypátral jiného pachatele.“ i reportáž na ČT24 z [datum] pod názvem:„ Soud povolil obnovu řízení v případu únosu dcery podnikatele, jeden z odsouzených změnil výpověď.“), neboť tuto medializaci inicioval sám žalobce nebo jeho zástupce JUDr. [příjmení], což sám žalobce potvrdil ve své výpovědi. Touto medializací již žalobci žádná další újma v příčinné souvislosti s trestním stíháním nevznikla, což potvrdila i jeho přítelkyně [jméno] [příjmení], která uvedla, že tuto medializaci vnímali pozitivně, neboť se konečně dělo, co si přáli.

74. Shora popsané okolnosti trestního stíhání – jeho průběh, kdy až do změny výpovědi [jméno] [příjmení] nebyly objasněny všechny významné skutečnosti, což vedlo k pravomocnému odsouzení žalobce na 10 let a potvrzení viny všemi stupni soudní soustavy – a jeho dopady do osobnostní sféry žalobce – společenský odsudek umocněný zveřejněním případu a vážná nemoc dcery a její náročná léčba v průběhu trestního stíhání – znamenaly i při trestní minulosti žalobce významný zásah do jeho osobnostních práv, který je možné odškodnit pouze finančním zadostiučiněním, což připouští i žalovaná, která žalobci za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním vyplatila již 205 000 Kč.

75. Žalobce má právo na přiměřené a spravedlivé zadostiučinění za újmu způsobenou trestním stíháním, což je takové odškodnění, které svou výší odpovídá odškodnění přiznanému ve skutkově obdobných případech (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Proto soud provedl srovnání s případy, kdy byl obviněný nezákonně souzen za obdobně závažnou trestnou činnost.

76. Ve věci souzené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 143/2016 bylo přiznáno zadostiučinění za újmu způsobenou trestním stíháním ve výši 320 000 Kč. Do té doby netrestaný žalobce byl stíhán za vydírání, znásilnění a týrání spolužijící osoby 4 roky a 7 měsíců (55 měsíců), z toho 90 dní vazebně. Ohrožen byl trestem 2-8 let. Odsouzen byl o podmíněnému trestu, následně byl rozsudek zrušen a byl obžaloby zproštěn. Žalobce má psychické problémy, osobnostně se změnil, rezignoval na svůj dosavadní život, nemá žádné ambice. [příjmení] kontakt s dcerou.

77. Ve věci souzené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 155/2017 bylo projednáváno odškodnění žalobce za trestní stíhání trvající pět let a tři měsíce (63 měsíců). Žalobce byl ohrožen trestní sazbou 2-8 let za sjednání výhody při zadávání veřejné zakázky. Nikdy nebyla vyslovena jeho vina. Napoprvé byl zproštěn obžaloby. Byl regionálně veřejně známou osobou – regionální politik (1. náměstek primátora) a podnikatel. Za trestní stíhání mu byla přiznána náhrada ve výši 378 000 Kč (63 měsíců× 6 000 Kč).

78. Ve věci souzené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 259/2018 požadoval žalobce zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání za zvlášť závažný zločin vydírání. Dvakrát byl uznán vinným a uložen mu byl nepodmíněný trest 5 let. Nakonec byl obžaloby zproštěn. Trestní stíhání trvalo 2,5 roku (902 dní), 3 měsíce (90 dní) byl stíhán vazebně. Případ byl medializován, žalobce pracoval v bankovnictví, utrpěla jeho profesní reputace a přišel o práci v oboru. Přiměřeným bylo shledáno zadostiučinění ve výši 105 000 Kč.

79. Ve věci souzené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 12 C 252/2016 požadoval žalobce odškodnění za trestní stíhání v délce 7,5 roku za vydírání se sazbou 2-8 let, které se mu podařilo ve svém okolí zcela utajit. Nikdy nebyl odsouzen. Jeho rodinný a profesní život dle závěru soudu zásadně neutrpěl – založil během trestního stíhání rodinu a povýšil -, proto mu bylo přiznáno odškodnění ve výši 35 000 Kč.

80. Na základě srovnání popsaných případů lze uzavřít, že soudní praxe považuje dopady do osobnostních práv poškozeného způsobené trestním stíháním za trestný čin takové závažnosti jako je loupež za natolik zásadní, že je nelze odškodnit jinak než finančně. Současně je třeba pro určení výše zadostiučinění v souzeném případě reflektovat, že i v případě, kdy je trestním stíháním způsobena významná újma, bylo jako přiměřené shledáno odškodnění v řádu nízkých jednotek set tisíc korun.

81. S trestním stíháním žalobce nelze co do jeho průběhu a závažnosti srovnat žádný z popsaných případů, neboť v žádném nedospělo trestní stíhání až do pravomocného odsouzení a nikdo ani nebyl ohrožen tak vysokou trestní sazbou. I délka trestního stíhání patří u žalobce k těm delším. Co se týče následků trestního stíhání, u žalobce sice nejsou na první pohled tak markantní jako v případě popsaném v bodu 76, ale o to intenzivnější byl samotný průběh trestního stíhání včetně onkologické léčby žalobcovy dcery v jeho průběhu. Soud proto dospěl k závěru, že za přiměřené a spravedlivé lze považovat odškodnění ve výši 400 000 Kč, které koresponduje s odškodněním přiznaným v případě popsaném v bodu 77 rozsudku. Vzhledem k trestní minulosti žalobce nemohlo být přiznáno odškodnění vyšší. Žalovaná již nahradila žalobci újmu způsobenou trestním stíháním částkou 205 000 Kč, proto ji soud zavázal k zaplacení zbylých 195 000 Kč. Ve zbytku - ohledně částky 9 805 000 Kč - žalobu zamítl, tj. včetně zaplacených 205 000 Kč (viz bod 54 a 55 rozsudku). <b>Zadostiučinění v penězích za nepřiměřenou délku řízení</b> <i>82. Dle § 13 odst. 1 z. č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.</i> <i>83. Dle § 31a odst. 1, 2, 3 z. č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k</i> <i>a) celkové délce řízení,</i> <i>b) složitosti řízení,</i> <i>c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,</i> <i>d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a</i> <i>e) významu předmětu řízení pro poškozeného.</i> 84. Žalobce považoval trestní stíhání trvající od [datum] do [datum], tj. 2 062 dní za nepřiměřeně dlouhé a s odkazem na postup popsaný ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen stanovisko) požadoval zadostiučinění za nepřiměřeně dlouhé trestní řízení ve výši 100 000 Kč.

85. Soud při posuzování důvodnosti tohoto nároku postupoval v souladu se zmíněným stanoviskem.

86. V první řadě bylo třeba odpovědět na otázku, zda posuzované trestní řízení bylo skutečně nepřiměřeně dlouhé, a to v porovnání s délkou řízení, kterou bylo možné v daném případě očekávat vzhledem ke složitosti věci po právní a skutkové stránce. V trestním řízení jsou orgány činné v trestním řízení povinny postupovat urychleně bez zbytečných průtahů, přičemž s největším urychlením je třeba projednávat věci vazební (§ 2 odst. 3 trestního řádu). S důrazem kladeným na rychlost, ale současně při respektování povinnosti objasnit všechny rozhodné skutečnosti ve prospěch i neprospěch obviněných, dospěl soud k závěru, že vzhledem ke čtyřem obviněným bylo důvodné očekávat konečné rozhodnutí o vině do tří let od zahájení trestního stíhání. Pokud by byly skutkové okolnosti se vší pečlivostí objasněny již v průběhu vyšetřování v roce 2014, bylo možné řízení do tří let objektivně skončit.

87. Lze přisvědčit žalované, že s ohledem na to, že se věcí zabývaly všechny soudní instance a probíhalo dvojí vyšetřování, nelze považovat 5 let a 8 měsíců trvající trestní řízení za přespříliš dlouhé a nedošlo během něj prakticky k žádným průtahům. Na druhou stranu doba trvání trestního řízení byla rozhodující měrou ovlivněna tím, že vyšetřování nebylo vedeno s maximální důsledností a nebyly ihned objasněny všechny pro posouzení viny významné skutečnosti, jejichž objasnění však nic nebránilo a objasněny být měly a mohly (viz informace zjištěné analýzou telekomunikačního provozu blíže bod 69 rozsudku), což však nelze přičítat k tíži žalobci. Při stanovení přiměřené doby trvání trestního řízení je třeba přihlédnout ke specifickým okolnostem případu, k množství obviněných a náročnosti objasnění skutku, ale je třeba vycházet z toho, že při jeho objasňování budou dodrženy zásady trestního řízení tak, jak jsou vymezeny v § 2 trestního řádu.

88. Přiměřená doba trvání byla za popsaných okolností tři roky. Ve skutečnosti řízení trvalo 5 let, 7 měsíců a 22 dní, tedy k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 poslední věta z. č. 82/1998 Sb. došlo. Nerozhodne-li soud v přiměřené době, v níž jsou již zohledněna specifika případu, jedná se vždy o nesprávný úřední postup, s nímž se presumuje vznik nemajetkové újmy.

89. Dle stanoviska sp. zn. Cpjn 206/2010 soud vychází z vyvratitelné právní domněnky, že morální újma způsobená neúměrně dlouho trvajícím stavem nejistoty během soudního řízení vzniká, aniž by to žalobce musel prokazovat. Lze současně přisvědčit, že vzhledem k významu trestního řízení pro žalobce nepostačuje satisfakce v podobě konstatování porušení práva.

90. Výši základní částky při určení zadostiučinění v penězích soud v souladu se stanoviskem sp. zn. Cpjn 206/2010 určoval v rozmezí [číslo] tis. Kč ročně. Při stanovení základní částky má soud dle stanoviska přihlédnout k celkové době řízení. [ulice] hranici stanoveného rozpětí se tak budou blížit extrémně dlouhá řízení. V projednávaném případě sice dospěl soud k závěru, že trestní řízení neskončilo v přiměřené době, přesto doba jeho trvání nebyla nikterak extrémní. Soud proto stanovil základní částku na spodní hranici stanoveného rozpětí. V souladu s citovaným stanoviskem soud za první tři roky, které lze v daném případě považovat za přiměřenou dobu trvání řízení, přiznal zadostiučinění v 50 % výši (7 500 Kč ročně). Za první tři roky trvání trestního stíhání žalobce od [datum] do [datum] tak soud přiznal žalobci 3× 7 500 Kč, za další dva roky od [datum] do [datum] 2× 15 000 Kč, za 7 měsíců od [datum] do [datum] 8 750 Kč (15 [číslo] 250×7), 10 dní od [datum] do [datum] 403 Kč (1 [číslo]) a 12 dní od 1. do [datum] 500 Kč (1 [číslo]). V součtu zadostiučinění v penězích činí 62 153 Kč.

91. Tuto základní výši zadostiučinění je třeba podle citovaného stanoviska upravovat podle kritérií stanovených v § 31a odst. 3 z. č. 82/1998 Sb. a částku případně navýšit či ponížit až o 50 %. Těmito posuzovanými okolnostmi případu jsou: celková délka řízení, složitost řízení, postup orgánů činných v trestním řízení, chování žalobce v řízení a význam řízení pro něj. Již bylo konstatováno, spolu s žalobcem byly obviněny další tři osoby, což objektivně prodloužilo vyšetřování, přičemž tento faktor vede k ponížení základní částky o 20 %. Na druhou stranu trestní stíhání prodloužilo nedůsledné objasňování skutečností významných pro rozhodnutí o vině, což naopak základní částku o 20 % zvyšuje. Soud neshledal okolnosti na straně žalobce, které by přispěly k prodloužení trestního řízení. Trestní řízení mělo pro žalobce zásadní význam. Ovlivnilo jeho život po všech stránkách a po dobu trvání vazby či výkonu trestu ho vyřadilo z dosavadního života, proto soud toto kritérium zohlednil 30% navýšením základní částky, což představuje 18 646 Kč (62 153×0,3).

92. Na základě popsaných skutečností přiznal soud žalobci zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení ve výši 80 799 Kč (62 153+18 646). 93. [příjmení] 298 211 Kč přiznaná výrokem II rozsudku představuje náhradu nákladů na obhajobu ve výši 22 412 Kč, zadostiučinění za újmu způsobenou trestním stíháním ve výši 195 000 Kč a zadostiučinění za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení ve výši 80 799 Kč. <b>Náhrada nákladů řízení</b> 94. Žalobce v řízení uplatnil celkem šest nároků, dva na náhradu majetkové újmy a čtyři na náhradu nemajetkové újmy, přičemž pro účely rozhodnutí o náhradě nákladů řízení bylo třeba posoudit úspěch a neúspěch účastníků pro každý z těchto nároků samostatně.

95. S nárokem na náhradu ušlého výdělku ve výši 385 200 Kč žalobce neuspěl. Žalobu vzal v této části zpět, aniž by mu žalovaná poskytla plnění, a procesně zavinil výsledek řízení v této části řízení (§ 146 odst. 2 věta první o.s.ř.).

96. S nárokem na náhradu nákladů na obhajobu žalobce uspěl jen zčásti ohledně částky 7 565 Kč, ohledně částky 22 412 Kč byla žaloba zamítnuta.

97. Nároky na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou rozhodnutím o vazbě a trestu, trestním stíháním a nepřiměřenou délkou řízení byly co do základu uplatněny důvodně, přičemž jejich výše závisela na úvaze soudu, proto dle § 142 odst. 3 o.s.ř. v této části řízení příslušela žalobci plná náhrada nákladů řízení. Do posouzení poměru úspěchu a neúspěchu žalobce v řízení se tak nepromítá okolnost, že se soud neztotožnil s žalovanou výší těchto nároků a v části je zamítl. Soud nepovažoval za procesní neúspěch žalobce ani skutečnost, že žaloba byla zamítnuta ohledně částky 751 500 Kč, kterou žalovaná v průběhu řízení uhradila, přestože žalobce v této části nevzal žalobu zpět. Žalovaná ve vyplaceném rozsahu nemajetkovou újmu uznala a učinila tak až v průběhu řízení. Žalobce se tak jejího zaplacení domáhal důvodně a byl v této části úspěšný, proto má i v této části právo na náhradu nákladů řízení.

98. Pro posouzení poměru úspěchu a neúspěchu účastníků v celém řízení představuje nemajetková újma 100% úspěch žalobce s přiznanými částkami 164 000 Kč za rozhodnutí o vazbě, 382 500 Kč za rozhodnutí o trestu, 400 000 Kč za trestní stíhání a 80 799 Kč za nepřiměřenou délku řízení.

99. Žalobce tak uspěl v řízení s částkou 1 049 711 Kč (náklady na obhajobu ve výši 22 412 Kč, zadostiučinění za újmu způsobenou rozhodnutím o vazbě ve výši 164 000 Kč, zadostiučinění za újmu způsobenou výkonem trestu ve výši 382 500, zadostiučinění za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního řízení ve výši 80 799 Kč a zadostiučinění za újmu způsobenou trestním stíháním ve výši 400 000 Kč), což představuje 73 % předmětu sporu a neuspěl s částkou 392 765 Kč (náhrada ušlého výdělku ve výši 385 200 a náhrada nákladů na obhajobu ve výši 7 565 Kč), což představuje 27 % předmětu sporu. Žalobci tak dle § 142 odst. 2 o.s.ř. příslušela náhrada nákladů řízení v rozsahu 46 % (73 % - 27 %).

100. U náhrady majetkové újmy je tarifní hodnotou pro určení výše odměny advokáta žalovaná částka (§ 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.). V případě zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou výkonem veřejné moci je tarifní hodnotou částka 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), přičemž odměna advokáta je určena součtem odměn (§ 12 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). V případě náhrady majetkové újmy ve výši 415 177 Kč (29 977+385 200) činí odměna 9 980 Kč za jeden úkon právní služby (§7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a v případě zadostiučinění za nemajetkovou újmu činí odměna 3 100 Kč (§ 9 odst. 4 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb.), což v součtu činí 13 080 Kč za úkon.

101. Žalobci vznikly v řízení náklady ve výši 182 248 Kč, což představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, odměnu advokáta ve výši 11× 13 080 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění z [datum], žalobu, účast u jednání konaného [datum] od 9:05 do 12:03 hod. (2 úkony), částečné zpětvzetí žaloby ze dne [datum], účast u jednání konaného [datum] od 9:05 do 14:13 hod. (3 úkony) a u jednání konaného [datum] od 9:15 do 12:23 hod. (2 úkony), paušální náhradu nákladů řízení ve výši 3 300 Kč, tj. 11× 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. za shora uvedené úkony právní služby, náhradu jízdních výdajů ve výši 1 185 Kč dle § 13 odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve spojení s § 156 odst. 1 písm. a), § 158 z. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění, za cestu z [obec] do [obec] k jednání konanému [datum] a zpět (2×30 km) vozidlem BMW [registrační značka] při spotřebě pro kombinovaný provoz 5,5l [číslo] km a ceně motorové nafty 33,80 Kč (§ 4 písm. c) vyhl. č. 589/2020 Sb. ve znění účinném od 19. 10. 2021) a sazbě základní náhrady 4,40 Kč/km (§1 písm. b) vyhl. č. 589/2020 Sb.) a za cestu z [obec] do [obec] ke dvěma jednáním konaným v roce 2022 a zpět (2×30 km×2) vozidlem BMW [registrační značka] při spotřebě pro kombinovaný provoz 5,5l [číslo] km a ceně motorové nafty 37,10 Kč (§ 4 písm. c) vyhl. č. 511/2021 Sb.) a sazbě základní náhrady 4,70 Kč/km (§1 písm. b) vyhl. č. 511/2021 Sb.), náhradu za promeškaný čas dle § 14 odst. 1, 3 vyhl č. 177/1996 Sb. ve výši 600 Kč (3×2×100) za 6 započatých půlhodin strávených na cestě z [obec] do [obec] a zpět ke třem jednáním a 21% DPH ve výši 31 283 Kč z přiznané odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Přiznanou náhradu nákladů řízení ve výši 83 834 Kč (46 % z 182 248 Kč) je žalovaná povinna zaplatit k rukám zástupkyně žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

102. Za doplnění tvrzení podáními ze dne [datum] a z [datum] soud žalobci náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť těmito podáními žalobce doplňoval skutečnosti, které měly a mohly být uvedeny již v žalobě. Neobsahuje-li žaloba všechny rozhodné skutečnosti a tyto žalobce doplňuje až k výzvě soudu, nemůže tato okolnost vést k navyšování nákladů řízení hrazených neúspěšnou stranou sporu.

103. Žalovaná požádala, aby jí bylo umožněno plnění v prodloužené 15denní pariční lhůtě, protože plnění bude poskytnuto ze státního rozpočtu. Jelikož návrh byl opodstatněný a na straně žalobce prodloužení lhůty k plnění v řádu několika dnů objektivně nic nebránilo, soud jejímu návrhu vyhověl.