36 C 170/2025

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Matoušovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 169 423,53 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky částka, úroku v kapitalizované výši částka, úroku ve výši 8 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení, úroku z prodlení v kapitalizované výši částka a dále úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení úvěrové pohledávky ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právnická osoba. (dále jen „banka) a žalovaným dne datum, na základě které banka poskytla žalovanému úvěr ve výši částka. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, uhradil pouze částka, proto banka úvěr ke dni datum zesplatnila. Pohledávka byla následně postoupena žalobkyni. Žalovaná úvěrová pohledávka představuje jistinu ve výši částka, poplatky ve výši částka, úroky kapitalizované za dobu od datum do datum ve výši částka a úroky z prodlení kapitalizované za dobu od datum do datum ve výši částka. Od navazujícího období, tj. ode dne datum do zaplacení žalobkyně požadovala smluvní úrok ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny, a dále z částky částka (jistina a poplatky) požadovala od datum do zaplacení 12,75% p.a. úrok z prodlení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi bankou a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – konsolidace půjček, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši částka, z něhož byla částka v celkové výši částka použita na úhradu dosavadních závazků žalovaného a zbylá částka byla převedena ve prospěch běžného účtu žalovaného [smlouva o úvěru, výpis z běžného účtu ze dne datum, platební historie]. Poskytnutý úvěr měl být hrazen měsíčními anuitními splátkami ve výši částka. Žalovaný na úvěr uhradil celkem částku částka [výpisy z úvěrového účtu za období od datum do datum, platební historie]. Společnost Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, a.s. pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila žalobkyni [smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, seznam postoupených pohledávek, dohoda o úplatě, potvrzení o zaplacení úplaty, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku].

4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že banka vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr – konsolidace půjček ze dne datum, ve které bylo vyplněno, že žalovaný žije v pronajatém domě/bytě, je svobodný, zaměstnaný na dobu neurčitou a jeho průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce činí částka. Celkový čistý měsíční příjem domácnosti (blíže nespecifikovaný) činí částka. U počtu zdrojů příjmu bylo uvedeno 1. U ostatních nezbytných měsíčních nákladů byla uvedena nula, stejně jako u srážek ze mzdy, jiných měsíčních splátek a u počtu vyživovaných osob. Náklady na bydlení byly uvedeny částkou částka. U výčtu současných závazků žalovaného byly uvedeny závazky v celkové výši částka a splátkovým zatížením částka, které měly být projednávaným úvěrem splaceny. Žalobkyně dále uvedla, že banka kontrolovala informace v interních a externích databázích, zejména Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno, insolvenční rejstřík atd. V tomto směru předložila pouze interní záznam banky, ze kterého vyplynulo, že žalovaný má 4 existující úvěry v celkové výši částka se splátkou v celkové výši částka, z nichž měly být 2 úvěry v celkové výši částka a splátkou ve výši částka projednávaným úvěrem konsolidovány [interní záznam banky]. Žalobkyně tvrdila, že při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného banka porovnávala příjem žalovaného částka a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Z interních zdrojů banka zjistila, že žalovaný měl závazky s celkovou výší měsíčních splátek částka. Do výdajů žalovaného byly započteny výdaje žalovaného uvedené v žádosti o úvěr, částka životního minima, částka normativních nákladů na bydlení a výše měsíčních splátek dosavadních závazků. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Žalobkyně předložila výpis z běžného účtu žalovaného za období od února do července 2022, ze kterého vyplývá, že počáteční zůstatek na účtu ke dni datum činil -částka a konečný zůstatek ke dni datum činil -částka. Konečný zůstatek ke dni datum činil -částka. Dne datum byl na účet připsán úvěr ve výši částka a konečný zůstatek ke dni datum činil částka. Ke dni datum činil zůstatek na účtu -částka a ke dni datum činil konečný zůstatek na účtu -částka.

5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To právní předchůdce žalobkyně nesplnil. K zákonem stanovené neplatnosti smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, soud přihlíží i bez návrhu žalovaného spotřebitele (viz § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

11. Jak bylo uvedeno v bodu 4 tohoto rozsudku, právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalovaného nevyhodnotil s odbornou péčí ve smyslu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, byť k tomu měl dostatečné podklady. Měl k dispozici výpis z účtu žalovaného za posledních 5 měsíců před poskytnutím úvěru, přičemž z něj ověřil pouze příjem žalovaného a jeho zadlužení, ale vůbec neověřovala výdaje žalovaného, přestože uvedl pouze výdaj na bydlení ve výši částka a u ostatních výdajů uvedl nulu. Na zjišťování a ověřování výdajů žalovaného rezignovala a spokojila se se statistickými údaji. Skutečné výdaje žalovaného však byly mnohem vyšší, což by právní předchůdce žalobkyně zjistil, kdyby z výpisu z účtu zjišťoval nejen příjmy, ale i výdaje žalovaného. V období před poskytnutím úvěru od datum do datum vykazoval účet žalovaného každý měsíc záporný disponibilní zůstatek, protože jeho výdaje byly vždy vyšší než jeho příjmy, přestože na účet byla pravidelně připisována mzda a v květnu 2022 čerpal další úvěr ve výši částka. Poskytnutý úvěr byl sice zčásti použit na konsolidaci stávajících dluhů, ale pouze v částce částka a zbývající část Anonymizováno Anonymizováno, částka byla poskytnuta neúčelově ve prospěch běžného účtu, přičemž původní splátkové zatížení částka se díky projednávanému úvěru zvýšilo na částka. Žalovaný tedy fakticky neměl volné finanční prostředky na splácení poskytnutého úvěru a své výdaje hradil jen za cenu zadlužování se. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, přestože se zadlužoval a na účtu neměl disponibilní prostředky na splácení úvěru.

12. Smyslem posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr, je nejen nezbytné podklady shromáždit, ale i je pečlivě vyhodnotit, což se v případě žalovaného nestalo, neboť úvěr mu byl poskytnut, přestože neměl příjmy, které by postačovaly na úhradu jeho výdajů. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, aniž by byla patrná snaha o posouzení reálné situace žalovaného a jeho reálné možnosti úvěr splácet.

13. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). adresa Anonymizováno,Anonymizováno Kč, kterou žalovaný na úhradu úvěru dosud zaplatil, v celém rozsahu plnil na jistinu a dluh na jistině tak činí částka (200 000-72 445,74), proto jej soud zavázal k zaplacení této částky a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

14. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

15. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na doplacení částky částka coby poskytnuté jistiny. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byl žalovaný v řízení nečinný a nesdělil, jaké jsou jeho aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

16. Předmětem sporu byly nároky v souhrnné výši částka (částka + kapitalizovaný úrok částka + úrok vyčíslený dle žaloby do dne datum ve výši částka + kapitalizovaný úrok z prodlení částka + úrok z prodlení vyčíslený dle žaloby do dne datum ve výši částka). Žalobkyně uspěla s částkou částka, tj. z 60 %. Dle § 142 odst. 2 o.s.ř. jí příslušelo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 20 % (60 % - 40 %). V řízení žalobkyně účelně vynaložila náklady v celkové výši částka sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka, odměny za zastupování žalobkyně advokátem ve výši částka [3,5×částka dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. za následující úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., sepis jednoduché předžalobní výzvy k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb., sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb. a účast zástupce u jednání soudu dne datum dle § 11 odst. 1 písm. g) vyhl. č. 177/1996 Sb.], náhrady hotových výdajů ve výši částka (tj. 4×částka dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. za shora uvedené úkony právní služby) a částky částka odpovídající 21% DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Soud tak zavázal žalovaného k náhradě nákladů řízení ve výši částka (20 % z částka). Náhradu nákladů řízení je žalovaný v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.

17. Soud z důvodu neúčelného vynaložení nepřiznal žalobkyni náklady řízení v souvislosti s podáním ze dne datum, jímž došlo k doplnění žaloby, neboť skutečnosti a důkazní návrhy tam uvedené mohly a měly být obsaženy již v žalobě. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, oprávněná strana (žalobce) může podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.