36 C 190/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Matoušovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 82 708,02 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 70 148 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 70 148 Kč za dobu od 4. 3. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 12 560,02 Kč, úroku ve výši 10,99 % ročně z částky 74 069,49 Kč za dobu od 25. 1. 2021 do 24. 4. 2021, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 74 069,49 Kč za dobu od 25. 4. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 80 371,73 Kč za dobu od 26. 1. 2021 do 3. 3. 2021 a dále z částky 10 223,73 Kč za dobu od 4. 3. 2021 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 14 765 do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ze smlouvy o hotovostním úvěru [číslo] uzavřené účastníky [datum] distančním způsobem prostřednictvím elektronické komunikace. Žalovaná úvěrová pohledávka ve výši 82 708,02 Kč představuje neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 74 069,49 Kč, poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 495,51 Kč, smluvní úrok do zesplatnění k 25. 1. 2021 ve výši 3 458,73 Kč, smluvní pokuty ve výši 4 336,29 Kč, pojistné ve výši 348 Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplacení smluvního úroku z dlužné jistiny ode dne zesplatnění do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 80 371,73 Kč ode dne následujícího po zesplatnění do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Ač byla k jednání řádně a včas předvolána, bez omluvy se k němu nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

3. Žalobkyně tvrdila, že smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím internetové aplikace, v níž žalovaná zadala své osobní údaje, požadovanou výši úvěru a měsíční splátky a informace o svých poměrech. Žádost o úvěr stvrdila zasláním SMS kódu, který jí byl zaslán na sdělené telefonní číslo. Nahrála do aplikace svůj občanský průkaz, řidičský průkaz a výpis z účtu. Žalobkyně předložila kopie obou dokladů totožnosti i výpis z účtu žalované za období od 1. 2. do 20 5. 2020. Současně předložila výpis z komunikace s žalovanou, z níž vyplývá, že žalované odeslala SMS kód, kterým byla bezprostředně poté smlouva o úvěru podepsána. Na základě uvedeného soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že uzavřela s žalovanou písemnou smlouvu podle zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, a to v souladu s § 562 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.), Přestože smlouva byla sjednána elektronicky na dálku, byl zachycen její obsah a identifikovány jednající osoby. Žalovaná prokázala svou totožnost dvěma doklady totožnosti, předložila výpis ze svého účtu a zasláním SMS kódu projevila svou vůli být vázána úvěrovou smlouvou.

4. Výpisem z účtu žalované potvrzeným sdělením [právnická osoba] bylo prokázáno, že žalované byla připsána na účet částka 75 000 Kč dne 20. 5. 2020.

5. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně měla k dispozici výpis z účtu žalované za období od 1. 2. 2020 do 20. 5. 2020, z něhož správně zjistila, že žalované byla na účet vyplácena měsíční mzda v průměrné výši 19 908 Kč za měsíce leden, únor a březen 2020. Pominula však, že žalovaná byla od 1. 4. 2020 v pracovní neschopnosti odkázána jen na dávky nemocenského pojištění. Žalobkyně zjistila, že žalovaná v době poskytnutí úvěru splácela dalších šest úvěrů (přehled úvěrových splátek). Z výpisu z účtu vyplývá, že měsíční splátky na úvěry činily 1 138 Kč, 1 219 Kč, 1 229 Kč, 1 296 Kč, 1 384 Kč a 1 251 Kč, celkem 7 517 Kč. Poskytnutý úvěr ve výši 75 000 Kč měla splácet splátkou 1 426 Kč (úvěrová smlouva). Z výpisu z účtu vyplývá, že v období od 1. 2. 2020 do 20. 5. 2020 byl žalované vyplacen 2× úvěr ve výši 60 000 Kč, přesto měla ke dni podání žádosti o projednávaný úvěr na účtu záporný disponibilní zůstatek - 2 353 Kč. Tuto skutečnost žalobkyně zcela pominula, stejně jako skutečnost, že výdaje žalované byly mnohem vyšší, než tvrzených 4 000 Kč. Žalovaná v žádosti o úvěr dále uvedla, že bydlí s rodiči, je svobodná a bezdětná. <i>6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.</i> <i>8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>9. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 10. Povinností poskytovatele úvěru je řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni) před uzavřením smlouvy, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele.

11. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.

12. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

14. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

15. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

16. V dané věci, jak z výše uvedeného vyplývá (bod 5 rozsudku), žalobkyně úvěruschopnost žalované správně nevyhodnotila. Byť si zajistila dostatečné podklady k posouzení schopnosti žalované úvěr splácet, tyto nevyhodnotila s odbornou péčí ve smyslu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru. Pokud by tak učinila, nemohla by poskytnout žalované úvěr ve výši 75 000 Kč v situaci, kdy, jak se z výpisu z jejího účtu podává, přinejmenším od února 2020 byla schopna hradit své výdaje a splácet své dluhy jen díky postupnému zadlužování se. Byť žalované byly 20. 2 a 14. 4. 2020 vyplaceny na účet dva úvěry ve výši 60 000 Kč, v okamžiku kdy dne 20. 5. 2020 žádala o úvěr u žalobkyně a předkládala jí výpis z účtu, tento vykazoval záporný zůstatek. Je tedy evidentní, že výdaje převyšovaly její příjmy a to tak výrazně, že je byla schopna pokrýt úvěrem ve výši 120 000 Kč jen krátkodobě, a proto žádala o další úvěr ve výši 75 000 Kč.

17. Smyslem posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr, je nejen nezbytné podklady shromáždit, ale i je pečlivě vyhodnotit, což se v případě žalované nestalo, neboť úvěr jí byl poskytnut, přestože její příjmy nepostačovaly na úhradu výdajů, které byla schopna hradit jen za cenu zadlužení. Žalovaná se postupně zadlužovala, aby pokryla svou spotřebu, což zavdávalo důvod k pochybnostem, že jakmile již nedosáhne na další úvěr, nebude schopna své dluhy splácet, což se také v létě 2020 stalo, neboť žalovaná naposledy řádně uhradila splátku za červenec 2020.

18. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, aniž by byla patrná snaha o posouzení reálné situace žalované a její reálné možnosti úvěr splácet.

19. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.) Částkou 4 852 Kč, kterou žalovaná na úhradu úvěru dosud zaplatila, v celém rozsahu plnila jistinu a dluh na jistině tak činí 70 148 Kč (75 000-4 852), proto ji soud zavázal k zaplacení této částky a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení výhradně z částky 70 148 Kč za dobu od 4. 3. 2021 do zaplacení, když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaná) je povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalovaná byla k úhradě dlužné jistiny poprvé vyzvána výzvou z [datum], podle které byla povinna dluh zaplatit nejpozději do 30 dnů od jejího doručení. Výzva byla předána k poštovní přepravě 28. 1. 2021 a podle § 573 o. z. byla žalované doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 1. 2. 2021 30denní lhůta stanovené k úhradě dluhu žalované marně uplynula 3. 3. 2021 a ode dne následujícího je v prodlení a žalobkyni vzniká od 4. 3. 2021 nárok na úrok z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 (tj. 8,25 %). Soud tak zavázal žalovanou k zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % z přiznané částky za dobu od 4. 3. 2021 do zaplacení a ve zbytku žalobu ohledně úroku z prolení zamítl.

20. Předmětem sporu byly nároky v souhrnné výši 92 335,95 (jistina, poplatek za zprostředkování úvěru, smluvní pokuty, pojistné a úroky kapitalizované ke dni rozhodnutí). Žalobkyně uspěla s částkou 73 699,60 Kč (jistina 70 148 Kč a úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni rozhodnutí částkou 3 551,60 Kč), tj. z 80 %. Dle § 142 odst. 2 o.s.ř. jí příslušelo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 60 % (80 % - 20 %). V řízení žalobkyně účelně vynaložila náklady ve výši 24 608,50 Kč, což představuje žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 3 963 Kč, odměnu za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 15 050 Kč, tj. 3,5×4 300 (počítáno ze 79 249,29 Kč, tj. bez smluvního úroku 3 458,73 Kč) dle § 7 bod vyhl. č. 177/1996 Sb. za převzetí a přípravu zastoupení, jednoduchou výzvu k plnění z [datum] (chybí právní rozbor), žaloba a účast u jednání; za doplnění návrhu soud žalobkyni náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť skutečnosti v něm uvedené měly a mohly být uvedeny již v návrhu, paušální náhradu hotových výdajů ve výši 4× 300 Kč § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. za uvedené úkony právní služby, náhradu za promeškaný čas ve výši 50 % z 4× 100 Kč dle § 14 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 4 započaté půlhodiny strávené na cestě k jednání z [obec] do [obec] a zpět, náhradu jízdních výdajů ve výši 50 % z částky 1 225 Kč za cestu k jednání z [obec] do [obec] a zpět (170 km) vozidlem [anonymizováno] [registrační značka] s kombinovanou spotřebou 10,1 l /100 km při ceně benzinu 27,80 Kč (§ 4 písm. a) vyhl. č. 589/2020 Sb. a sazbě základní náhrady 4,40 Kč/km (§ 1 písm. b) vyhl. č. 589/2020 Sb.) a 21% DPH ve výši 3 583 Kč z přiznané odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Soud tak zavázal žalovanou k náhradě nákladů řízení ve výši 14 765 Kč (60 % z 24 608,50 Kč). Náklady na cestu k soudnímu jednání (náhrada za promeškaný čas a jízdné) přiznal soud žalobkyni v rozsahu 50 %, protože přijela ke dvěma soudním jednáním (sp. zn. 36 C 190/2021 a 36 C 193/2021). Náhradu nákladů řízení je žalovaná v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. povinna zaplatit k rukám zástupkyně žalobkyně.