44 C 239/2023

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Bryolovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 246 148,95 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 225 484 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 664,95 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 19 934,16 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 946,98 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 150,23 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 246 148,95 Kč od 15. 3. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 8,99 % ročně z částky 242 878,95 Kč od 15. 3. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 28 100,99 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 246 148,95 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 19 934,16 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 9 946,98 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 150,23 Kč, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 246 148,95 Kč od 15. 3. 2023 do zaplacení a úrokem ve výši 8,99 % ročně z částky 242 878,95 Kč od 15. 3. 2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným uzavřela dne 7. 10. 2021 smlouvu o úvěru (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 240 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr spolu s úrokem ve výši 8,99 % p. a. v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 283 Kč vždy k 20. dni v měsíci s první splátkou ke dni 22. 11. 2021. Dále bylo sjednáno, že žalovaný je v případě prodlení s platbou povinen uhradit smluvní pokutu za prodlení a další poplatky dle aktuálního sazebníku právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný byl právní předchůdkyní žalobkyně vyhodnocen jako úvěruschopný. Žalovaný v období od 11/2021 do 3/2022 platil splátky úvěru nepravidelně a celkem zaplatil částku 14 516 Kč. Žalovaný dále splátky nehradil i přes zaslané upomínky právní předchůdkyně žalobkyně. Dopisem právní předchůdkyně žalobkyně byl vyzván k zaplacení dluhu s tím, že se zůstatek úvěru stal splatným dne 2. 7. 2022. Pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 9. 2022, u účinností od 1. 10. 2022, tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 14. 10. 2022. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 242 878,95 Kč, smluvních úroků v kapitalizované výši 9 946,98 Kč, úroků z prodlení v kapitalizované výši 2 863,31 Kč a 17 070,85 Kč, úroků z neuhrazených úroků z úvěru ve výši 150,23 Kč, poplatků ve výši 3 270 Kč (za neuhrazené poplatky za pojištění), úroků z úvěru ve výši 8,99 % ročně z dlužné jistiny od 15. 3. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 15 % z částky 246 148,95 Kč a poplatků 3 270 Kč od 15. 3. 2023 do zaplacení. Žalovaný dále na svůj dluh ničeho neuhradil, a to ani na předžalobní výzvu žalobkyně ze dne 2. 12. 2022.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání soudu se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně a včas doručeno. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

3. Soud po provedeném dokazování zjistil následující skutkový stav: Dne 7. 10. 2021 uzavřeli právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný Smlouvu, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 240 000 Kč, který bude veden na úvěrovém účtu č. , č. účtu, , a žalovaný se zavázal splatit úvěr s úrokem ve výši 8,99 % p. a. (RPSN 9,51 %) v měsíčních splátkách po 3 283 Kč, s poslední splátkou ve výši 2 203 Kč, s tím, že při řádném splácení bude žalovanému odpuštěno 15 posledních splátek, vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje listopadem 2021. Úroky z úvěru se stanou součástí jistiny úvěru vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce, při doplacení úvěru a v den uplatnění práva na okamžité splacení úvěru. Žalovaný se dále zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně další ceny související s úvěrem dle aktuálního Ceníku právní předchůdkyně žalobkyně. Současně se žalovaný zavázal platit právní předchůdkyni žalobkyně pojistné v měsíční výši 288 Kč. V případě, že se žalovaný ocitne v prodlení se splacením jedné splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo se splacením více než dvou splátek v dohodnuté lhůtě, byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný, a to ve lhůtě a za podmínek podle písemné výzvy. V případě řádného a včasného neuhrazení splátky úvěru byl žalovaný povinen platit vedle řádného úroku z úvěru také zákonný úrok z prodlení z nesplacené částky, smluvní pokutu ve výši a za podmínek stanovených v ceníku a náklady právní předchůdkyně žalobkyně spojené s vymáháním úvěru. Součástí Smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně a Ceník právní předchůdkyně žalobkyně (viz Smlouva o úvěru ze dne 7. 10. 2021, Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně – soukromá klientela, Ceník pro soukromou klientelu). Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl příjem ve výši 24 536,83 Kč, výdaje ve výši 0 Kč a platby nájemného ve výši 0 Kč. Dále uvedl, že bydlí ve vlastním domě sám (viz žádost o poskytnutí úvěrového produktu). Právní předchůdkyně žalobkyně stanovila životní výdaje klienta ve výši 6 777 Kč na základě dat sdělených klientem (způsob bydlení, počet dětí atp.) v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů vč. normativních nákladů na bydlení. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci své interní činnosti zjistila, že žalovaný má předchozí finanční závazky, a to kontokorentní úvěr u právní předchůdkyně žalobkyně s limitem 5 000 Kč a s orientační splátkou 150 Kč a spotřební úvěr u právní předchůdkyně žalobkyně se splátkou 6 438 Kč. Nové splátkové zatížení činilo 9 871 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila, že žalovaný nebyl veden ke dni uzavření Smlouvy v insolvenčním rejstříku a ověřila jeho bonitu v rejstříku CCB s výše specifikovaným úvěrovým zatížením (viz posouzení úvěruschopnosti klienta). Dle čl.

5. Ceníku, účinného od 13. 5. 2021, byla žalobkyně oprávněna účtovat žalovanému náklady spojené s prodlením ve výši 300 Kč za 10 dní v prodlení, kdy tyto budou účtovány k 10. 40. a 70. dni v prodlení (viz ceník žalobkyně účinný od 13. 5. 2021).

4. Z výpisů z bankovního účtu žalovaného za období od 1. 4. 2021 do 1. 9. 2021 soud zjistil, že žalovanému byla na jeho bankovní účet připsána mzda dne 1. 4. 2021 ve výši 8 000 Kč, dne 16. 4. 2021 ve výši 14 334 Kč, dne 30. 4. 2021 ve výši 8 000 Kč (tedy za duben 2021 ve výši 30 334 Kč) dne 17. 5. 2021 ve výši 16 979 Kč, dne 31. 5. 2021 ve výši 8 000 Kč (tedy za květen 2021 ve výši 24 979 Kč), dne 15. 6. 2021 ve výši 17 049 Kč (ze červen pouze v této výši), dne 1. 7. 2021 ve výši 8 000 Kč, dne 15. 7. 2021 ve výši 16 957 Kč, dne 30. 7. 2021 ve výši 8 000 Kč (tedy za červenec 2021 ve výši 32 957 Kč), dne 16. 8. 2021 ve výši 17 013 Kč, dne 31. 8. 2021 ve výši 8 000 Kč (tedy za srpen 2021 ve výši 25 013 Kč) a dne 15. 9. 2021 ve výši 16 889 Kč (viz výpisy z bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 4/2021 do 9/2021).

5. K čerpání úvěru žalovaným došlo dne 7. 10. 2021. Žalovaný uhradil v období od 11/2021 do 3/2022 na svůj dluh celkem částku ve výši 14 516 Kč. Žalovaný neuhradil splátky za měsíce 3/2022, 4/2022 a 5/2022 (podklady pre súdne konanie). Dopisem ze dne 31. 5. 2022 vyzvala právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného k úhradě dlužných splátek a upozornila na možné zesplatnění dluhu (viz výzva k úhradě ze dne 31. 5. 2022).

6. Dopisem ze dne 5. 7. 2022 informovala právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného o zesplatnění celého dluhu, s tím, že k tomuto dni dluží žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně částku 246 284 Kč (viz rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 5. 7. 2022). Výzvou ze dne 2. 12. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného upozornila, že v případě neuhrazení dlužné částky ve výši 271 359,58 Kč bude dluh vymáhat soudní cestou (výzva k zaplacení před podáním žaloby ze dne 2. 12. 2022, podací lístek).

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 9. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni, a to s účinností ke dni 1. 10. 2022. Pohledávka za žalovaným byla uvedena v seznamu pohledávek, tvořících přílohu č. 1 této smlouvy. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena právní předchůdkyní žalobkyně dopisem ze dne 14. 10. 2022 odeslaným žalovanému téhož dne. Kupní cena za převáděné pohledávky byla žalobkyní uhrazena (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 27. 9. 2022, příloha č. 1, dohoda o úplatě, potvrzení o zaplacení kupní ceny, oznámení o postoupení ze dne 14. 10. 2022 vč. podacího lístku).

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).

10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Nejprve se soud zabýval aktivní procesní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovaným postoupila právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 9. 2022 a to ve smyslu § 1879 o. z., přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena právní předchůdkyní žalobkyně dopisem ze dne 14. 10. 2022, zaslaným žalovanému téhož dne, čímž nabylo postoupení pohledávky účinnosti ve vztahu k žalovanému. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

12. Právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný podepsali dne 7. 10. 2021 písemnou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 240 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit a zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok ve výši 8,99 % ročně z poskytnuté částky v měsíčních splátkách po 3 283 Kč, s poslední splátkou ve výši 2 203 Kč. Splatnost splátky byla dohodnuta vždy k 20. dni příslušného měsíce. Právní předchůdkyně žalobkyně jistinu úvěru ve výši 240 000 Kč poskytla žalovanému na účet uvedený ve Smlouvě dne 7. 10. 2021. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku v souhrnné výši 14 516 Kč.

13. Soud shledal, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť právní předchůdkyně žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

14. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, na základě čehož zjistila, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále ověřila úvěrovou historii žalovaného v databázích ISIR a CCB. Činnost právní předchůdkyně žalobkyně ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného však soud shledal v tomto konkrétním případě formální a nedostatečnou. Pokud se jedná o příjem žalovaného, tento právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z výpisů z bankovního účtu žalovaného. Z tohoto je patrno, že příjem žalovaného byl značně nestabilní a činil částku v rozmezí od 17 049 Kč do 32 957 Kč. Stran výdajů se právní předchůdkyně žalobkyně spokojila s výší výdajů 0 Kč, tak jak to uvedl žalovaný v žádosti o úvěr, přičemž sama stanovila výdaje žalovaného s pomocí statistických dat ve výši 6 777 Kč. V posuzovaném případě porušení povinností právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného je tedy dána již tím, že si údaje o nákladech a výdajích od žalovaného neobstarala a spoléhala se pouze na statistické údaje, aniž by zohlednila konkrétní poměry žadatele o úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyšší soudu ze dne 9. 2. 2023, č. j. 33 Cdo 2981/2022). Současně jeho úvěrové zatížení činilo nově (včetně splátky ze Smlouvy) částku 9 871 Kč. Pokud tedy nejnižší měsíční příjem žalovaného činil 17 049 Kč, zbyla by žalovanému v tomto měsíci na pravidelné měsíční výdaje nutné pro běžné vyžití částka 7 178 Kč. Tato částka se jeví jako značně nedostatečná pro pokrytí běžných výdajů na bydlení, cestovní náklady (benzín, MHD), potraviny, léky a jiné. K obezřetnosti mělo vést právní předchůdkyni žalobkyně také zjištění, že žalovaný již má sjednaných několik finančních úvěrových produktů. Je tedy patrno, že žalovaný se svými měsíčními příjmy nebyl schopen řádně vyjít a opakovaně si musel vypomáhat úvěrovými produkty. Logickým závěrem výše uvedeného je potom skutečnost, že žalovaný pravděpodobně nebyl reálně schopen předmětný úvěr řádně splatit, tudíž jeho poskytnutí bylo výsledkem neřádného posouzení úvěruschopnosti právní předchůdkyně žalobkyně. Z těchto důvodů soud shledal posuzování úvěruschopnosti nedostatečným.

15. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možné od ostatního obsahu oddělit.

16. Jestliže je tedy Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z úvěrového vztahu založeného Smlouvou.

17. Při závěru o neplatnosti Smlouvy a při prokázání majetkové transakce ve výši 240 000 Kč ve prospěch žalovaného, aniž by pro tento majetkový přesun byl dán právní důvod, je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z tvrzení žalobkyně podpořené listinným důkazem vyplynulo, že žalovaný poskytl právní předchůdkyni žalobkyně celkově částku 14 516 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku započíst na bezdůvodné obohacení, které tak činí částku 225 484 Kč (240 000 – 14 516).

18. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

19. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z úvěru založeného předmětnou Smlouvou, když příslušenství má k věci hlavní akcesorický charakter (§ 510 odst. 2 o. z.). Ze stejného důvodu soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení, jelikož zaslanou předžalobní výzvu žalované nelze pokládat za výzvu k zaplacení dluhu z titulu bezdůvodného obohacení, když tato skutečnost nastala až konstitutivním rozhodnutím soudu. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti je taktéž proces vrácení poskytnuté jistiny ve prospěch spotřebitele, a to tak, že spotřebitel jistinu vrací podle svých možností. Pokud tedy žalovaná není v prodlení s vrácením dlužné částky, nenáleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262). Jelikož nejsou soudu známy majetkové poměry dlužníka, když tento byl po celou dobu soudního řízení nečinný, nemohl tyto soud zohlednit v rámci splatnosti zbývající částky dlužné jistiny, a proto stanovil splatnost dluhu dle § 160 odst. 1 o. s. ř. v obecné pariční lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

20. Z výše uvedených důvodů proto nevznikl žalobkyni nárok na žalovanou částku 20 664,95 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 19 934,16 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9 946,98 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 150,23 Kč, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 246 148,95 Kč od 15. 3. 2023 do zaplacení a úrok ve výši 8,99 % ročně z částky 242 878,95 Kč od 15. 3. 2023 do zaplacení (výrok II).

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu jednání soudu kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšnou co do částky 225 484 Kč (jistina), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 319 000,59 Kč (246 148,95 + 19 934,16 + 9 946,98 + 150,23 + 26 907,78 + 15 912,49). S ohledem na uvedené má žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 41,37 %. Náklady řízení ve výši 67 926 Kč se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 9 846 Kč, odměny advokáta dle § 7 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „vyhláška“) z tarifní hodnoty 246 148,95 Kč, která spočívá v odměně za 5 úkonů právní služby dle § 11 vyhlášky (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání žaloby, výzva k plnění, podání na výzvu soudu a účast u jednání soudu) á 9 300 Kč, náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 5 x 300 Kč za 5 úkonů právní služby výše specifikovaných dle § 13 odst. 4 vyhlášky a 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 10 080 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Žalobkyně má právo na 41,37 % z částky 67 926 Kč, tedy na částku 28 100,99 Kč. Náhrada nákladů řízení je splatná k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

22. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do tří dnů od právní moci rozsudku.