12 C 166/2021

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Danou Hamzovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného, datum narození bytem adresa žalované a žalovaného 2. celé jméno žalované, datum narození bytem adresa žalované a žalovaného o 992.000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuta 200.000 Kč

I. Žalovaní 1) a 2) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 166.250 Kč s 9% úrokem z prodlení ročně z částky 350.250 Kč od 16. 7. 2018 do 19. 9. 2018, z částky 343.250 Kč od 20. 9. 2018 do 4. 3.2019, z částky 339.250 Kč od 5. 3. 2019 do 7. 3. 2019, z částky 336.250 Kč od 8. 3. 2019 do 26. 3. 2019, z částky 329.250 Kč od 27. 3. 2019 do 25. 4. 2019, z částky 322.250 Kč od 26. 4. 2019 do 28. 5. 2019, z částky 317.250 Kč od 29. 5. 2019 do 24. 6. 2019, z částky 308.250 Kč od 25. 6. 2019 do 25. 7. 2019, z částky 301.250 Kč od 26. 7. 2019 do 27. 8. 2019, z částky 294.250 Kč od 28. 8. 2019 do 30. 9. 2019, z částky 287.250 Kč od 1. 10. 2019 do 1. 11. 2019, z částky 280.250 Kč od 2. 11. 2019 do 28. 11. 2019, z částky 273.250 Kč od 29. 11. 2019 do 26. 12. 2019, z částky 266.250 Kč od 27. 12. 2019 do 30. 1. 2020, z částky 259.250 Kč od 31. 1. 2020 do 28. 2. 2020, z částky 252.250 Kč od 1. 3. 2020 do 16. 4. 2020, z částky 245.250 Kč od 17. 4. 2020 do 19. 5. 2020, z částky 236.250 Kč od 20. 5. 2020 do 7. 7. 2020, z částky 229.250 Kč od 8. 7. 2020 do 24. 8. 2020, z částky 222.250 Kč od 25. 8. 2020 do 3. 9. 2020, z částky 215.250 Kč od 4. 9. 2020 do 14. 10. 2020, z částky 208.250 Kč od 15. 10. 2020 do 18. 11. 2020, z částky 201.250 Kč od 19. 11. 2020 do 28. 12. 2020, z částky 194.250 Kč od 29. 12. 2020 do 16. 2. 2021, z částky 187.250 od 17. 2. 2021 do 15. 3. 2021, z částky 180.250 Kč od 16. 3. 2021 do 15. 4. 2021, z částky 173.250 Kč od 16. 4. 2021 do 13. 5. 2021 a z částky 166.250 Kč od 14. 5. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobce.

II. Zamítá se žaloba na uložení povinnosti žalovaným zaplatit žalobci 825.750 Kč s 9% úrokem z prodlení ročně z částky 1.183.000 Kč od 4. 7. 2018 do 15. 7. 2018 a z částky 825.750 Kč od 16. 7. 2018 do zaplacení a smluvní pokutu 200.000 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 8. 6. 2021 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 992.000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty 200.000 Kč. K odůvodnění uvedl, že právnická osoba anonymizováno ., IČO, s žalovanými dne datum uzavřela smlouvu o úvěru zajištěném nemovitostí v úhrnné výši 1.275.750 Kč skládající se z půjčené částky 450.000 Kč, poplatku 15.750 Kč a kapitalizovaného úroku 810.000 Kč, a to s 12% ročním úrokem, podle které měli žalovaní úvěr splácet ve 180 měsíčních splátkách po 7.000 Kč. Žalovaní spláceli nepravidelně a dostali se do prodlení. Splatnost pohledávky nastala ke dni 3. 7. 2018. Žalovaní na úvěr zaplatili celkem 283.750 Kč. Mezi účastníky smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení, max. však 200.000 Kč, žalobce proto nárokuje z tohoto titulu tuto částku. Pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek zn. číslo ze dne datum postoupena na právnická osoba anonymizováno ., následně na základě projektu fúze sloučením došlo k fúzi zanikající právnická osoba anonymizováno . do nástupnické právnická osoba anonymizována dvě slova. Ode dne 1. 12. 2020 přešla veškerá práva a povinnosti zanikající právnická osoba anonymizováno . na nástupnickou společnost právnická osoba (žalobce).

2. Žalovaná 2) uvedla, že když si brali úvěr, bylo to za situace, kdy měli několik menších úvěrů, proto se obrátili na finančního poradce s žádostí o přeúvěrování, bylo jim přislíbeno, že když uzavřou tuto smlouvu, po třech měsících dostanou úvěr od banka. Bylo však požadováno, aby ručili bytem. U společnosti žalobce měli již před uzavřením této smlouvy jiný úvěr, který byl také zajištěn zástavním právem na jejich byt, tento úvěr by uhrazen novým úvěrem, pro který je vedeno soudní řízení.

3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo soud zjistil, že mezi účastníky smlouvy byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalovaným byla poskytnuta částečně hotovostně, částečně bezhotovostně částka 450.000 Kč. Žalovaní se zavázali uhradit jistinu ve výši 450.000 Kč, úrok ve výši 12 % ročně, poplatek za zpracování úvěru ve výši 15.750 Kč, tedy celkem částku 1.275.750 Kč ve 180 měsíčních splátkách ve výši 7.000 Kč Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru. Úvěr byl zajištěn zástavním právem k bytu žalovaných, byla sjednána smluvní pokuta.

4. Dále byl soudu předložen doklad o zaplacení poplatku za vyřízení úvěru 15.750 Kč, doklady o úhradě exekucí a způsobu výplaty úvěrované částky 450.000 Kč.

5. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 3. 7. 2018 bylo zjištěno, že úvěr byl zesplatněn z důvodu zjištění nové exekuce. Z oznámení o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že žalovaným bylo oznámeno postoupení pohledávky na právnická osoba anonymizováno.

6. Dále byly soudu předloženy doklady, na základě kterých bylo jednáno o uzavření smlouvy. Z těchto soud zjistil, že ke dni 26. 6. 2017 žalovaní nebyli vedení v centrální evidenci exekucí. Z žádostí o poskytnutí úvěru (č.l. 52 - 55 spisu) soud zjistil, že tyto žádosti podepsala pouze žalovaná 2), kdy z těchto žádostí bylo zjištěno, že žalovaná 2 uvedla, že je důchodkyní, žádá o spotřebitelský úvěr 200.000 Kč na 10 let, pobírá důchod 10.013 Kč a dále má příjem z brigády 2.000 Kč, označila výdaje 2.500 Kč. U žalovaného 1) je pak v žádosti o stejný úvěr uvedeno, že je zaměstnán s příjmem 20.000 Kč, výdaje jsou zde uvedeny 2.580 Kč + 1.166 Kč. Z doplnění žádostí o úvěr soud zjistil, že dne 29. 6. 2021 bylo požádáno o úvěr 450.000 Kč na 15 let. Je zde uvedeno, že průměrný příjem domácnosti činí 30.142 Kč, výdaje 6.246 Kč. Doloženy byly výplatní pásky žalovaného 1), pracovní smlouva žalovaného 1), dohoda o provedení práce žalované 2), SIPO, rozhodnutí o přiznání důchodu žalované 2) a složenka. Na základě toho byla provedena finanční analýza (č.l. 24), z níž vyplynulo, že žalovaným lze poskytnout úvěr s maximální výší měsíční splátky 21.896 Kč.

7. Soudu byla předložena smlouva o postoupení pohledávek, na základě které pak žalobce doložil svou aktivní legitimaci ve věci. Soud měl dále k dispozici splátkový kalendář.

8. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

11. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

13. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

14. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. V daném případě soud dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru naprosto nesprávně posoudil úvěruschopnost žalovaných. Při jednání o poskytnutí úvěru bylo zřejmé, že se jedná o úvěr na dobu 15 let, kdy žalovaná měli každý měsíc hradit částku 7.000 Kč. V době uzavření úvěru již byla žalovaná 2) starobní důchodkyní, žalovaný 1) pak byl ve věku 61 let, tedy ve věku blízkém důchodovému věku. Je naprosto nemyslitelné, že by byli schopni po takto dlouhou dobu splácet částku 7.000 Kč měsíčně, kdy je třeba také zvážit, že s přibývajícím věkem lze očekávat postupné vyšší nároky v souvislosti se zdravotním stavem žalovaných. Poskytnutí úvěru za podmínek nastavených žalobcem (jeho právním předchůdcem) se soudu jeví jako neuvážené, neseriózní, kdy lze domýšlet i to, že se zde kalkulovalo s tím, že je zde zástava na byt. Poskytovatel úvěru se nechoval vůči žalovaným odpovědně a profesionálně, byť nutno je dodat i to, že žalovaní se též chovali nezodpovědně – zřejmě motivováni tím, že nemohou dostát svým finančním závazkům.

17. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaných a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. V tomto směru je třeba odkázat též na nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Je třeba uzavřít, že byť žalovaní se chovali nezodpovědně, je zde větší odpovědnost na straně právního předchůdce žalobce, který jako odborník na danou problematiku, kterou provozoval jako svou obchodní činnost, neměl dopustit, aby byla uzavřena takto nevýhodná a pro žalované obtížně splnitelná smlouva a žalované měl svým odborným přístupem ochránit před tímto nerozvážným úkonem.

18. Skutečností však je, že žalovaným byla v jejich prospěch poskytnuta částka 450.000 Kč na základě neplatného právního důvodu.

19. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Je nesporné, že žalovaným byla poskytnuta částka ve výši 450.000 Kč, na kterou splatili 283.750 Kč. Rozdíl tak činí částku 166.250 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaných. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 166.250 Kč, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z.

21. Soud dále zvažoval, zda žalobce má právo na to, aby žalovaní zaplatili úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení žalovaného. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se přitom žalovaní dostali až po té, co byli k zaplacení vyzváni, neboť smlouva je neplatná jako celek, tedy i co do ujednání o splatnosti. Žalovaní byli vyzváni k úhradě dopisem ze dne 3.7.2018 - úterý, kdy první pracovní den byla středa 4. 7. 2018, poté následovaly státní svátky 5. – 6. 7. 2018 (čtvrtek, pátek), pak byl víkend (8. - 9. 7.2018), druhým pracovním dnem bylo pondělí 9. 7. 2018, fikce doručení tedy je až třetím pracovním dnem, kterým je 10. 7. 2018. Prvním dnem prodlení je tak pondělí 16. 7. 2018. Nesplacením dluhu se žalovaní dostali do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud zde vyšel z tabulky poskytnutí žalobcem, kdy bylo zjištěno, že do prodlení se žalovaní dostali až 17. 7. 2018, k tomuto dni součet činí 99.750 Kč, od 16. 7. 2018 jsou v prodlení s částkou (450.000 – 99.750) 350.250 Kč, dále zaplatili: 19.09.2018 7.000 zbývá 343.250 Kč 04.03.2019 4.000 zbývá 339.250 Kč 07.03.2019 3.000 zbývá 336.250 Kč 26.03.2019 7.000 zbývá 329.250 Kč 25.04.2019 7.000 zbývá 322.250 Kč 28.05.2019 5.000 zbývá 317.250 Kč 24.06.2019 9.000 zbývá 308.250 Kč 25.07.2019 7.000 zbývá 301.250 Kč 27.08.2019 7.000 zbývá 294.250 Kč 30.09.2019 7.000 zbývá 287.250 Kč 01.11.2019 7.000 zbývá 280.250 Kč 28.11.2019 7.000 zbývá 273.250 Kč 26.12.2019 7.000 zbývá 266.250 Kč 30.01.2020 7.000 zbývá 259.250 Kč 28.02.2020 7.000 zbývá 252.250 Kč 16.04.2020 7.000 zbývá 245.250 Kč 19.05.2020 9.000 zbývá 236.250 Kč 07.07.2020 7.000 zbývá 229.250 Kč 24.08.2020 7.000 zbývá 222.250 Kč 03.09.2020 7.000 zbývá 215.250 Kč 14.10.2020 7.000 zbývá 208.250 Kč 18.11.2020 7.000 zbývá 201.250 Kč 28.12.2020 7.000 zbývá 194.250 Kč 16.02.2021 7.000 zbývá 187.250 Kč 15.03.2021 7.000 zbývá 180.250 Kč 15.04.2021 7.000 zbývá 173.250 Kč 13.05.2021 7.000 zbývá 166.250 Kč Celkem 283.750 Kč Na základě toho pak soud stanovil úroky z prodlení dle shora uvedeného.

22. Žalobce se dále domáhal zaplacení částky úroku ve výši 810.000 Kč. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které měl být kapitalizovaný úrok sjednán, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta. Stejně tak bylo postupováno ve vztahu k smluvní pokutě.

23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení byli úspěšnější žalovaní. Vzhledem k tomu, že žalovaným žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Znojmě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaní povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.