21 C 118/2023

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Borisem Janíčkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: jméno FO , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta pro 39 050,64 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 39 050,64 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 39 050,64 Kč ode dne 22. 5. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 853 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Soud přiznává opatrovníkovi žalovaného , Jméno advokáta, hotové výdaje a odměnu za zastupování ve výši 6 000 Kč, které budou hrazeny ze státních prostředků prostřednictvím Okresního soudu ve Znojmě.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Znojmě náhradu nákladů řízení za hotové výdaje a odměnu opatrovníka , Jméno advokáta, ve výši 6 000 Kč na účet Okresního soudu ve Znojmě, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem doručeným soudu dne 28. 4. 2023 ve znění jeho doplnění ze dne 3. 5. 2024 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 39 050,61 Kč s příslušenstvím. K tomu uvedla, že žalobkyně poskytovala žalovanému zdravotnické služby od 24. 4. 2020 do 30. 4. 2020, kdy byl žalovaný u ní hospitalizován, kdy celkové náklady na tuto léčbu činily 37 050,64 Kč. Dne 24. 4. 2020 dále žalobkyně provedla žalovanému test na , zdravotní stav, , jehož náklad činil 2 000 Kč. Žalovaný přitom nebyl pojištěncem ve smyslu zákona č. 48/1997 Sb., o veřejné zdravotním pojištění, na což byl upozorněn. Žalovaný byl vyzván k úhradě daného dluhu se splatností do 21. 5. 2020, je tak žádáno zároveň o zákonný úrok z prodlení z této částky od 22. 5. 2020 do zaplacení, a to ve výši 8,25 % ročně, přičemž žalovaný svůj dluh písemně uznal co do důvodu a výše.

2. Pobyt žalovaného, který je cizinec s polskou státní příslušností, se v řízení nepodařilo zjistit, kdy mu zároveň bylo marně doručováno na poslední známou adresu do ciziny mj. prostřednictvím dožádaného orgánu. Žalovanému tak byl ustanoven v řízení opatrovník.

3. Opatrovník s žalobou nesouhlasil, kdy namítl nedostatek pasivní věcné legitimace žalovaného, aniž toto blíže odůvodnil, namítl, že podpis žalovaného na předloženému uznání dluhu není podpis žalovaného, současně namítl, že nebyly provedeny všechny zdravotnické služby, resp. že tyto nebyly účtovány ve správné výši, což též nijak blíže nerozvedl.

4. Z faktury ze dne 7. 5. 2020 z č. l. 8 vyplynulo fakturování dlužné částky žalovanému v žalované výši se splatností k 21. 5. 2020, kdy tato faktura obsahuje informaci, že žalovaný nemá platné zdravotní pojištění, což je potvrzeno otiskem razítka a podpisem za žalobkyni.

5. Z výpisu z individuálního účtu ZP z č. l. 9 – 16 bylo zjištěno, že se žalovaný podrobil v době od 24. 4. 2020 do 24. 4. 2020 ve , právnická osoba, léčebným úkonům z důvodu mj. , podezřelý výraz, . Žalovanému poskytla žalobkyně zdravotní úkony v částce 37 050,64 Kč bez , zdravotní stav, v částce 2 000 Kč. Z faktury ze dne 13. 5. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně účtovala žalovanému vykonání , podezřelý výraz, v částce 2 000 Kč se splatností 13. 5. 2020, k čemuž se vztahuje žádanka na toto vyšetření z č. l. 17 obsahující informaci o tom, že žalovaný je samoplátce.

6. Z dokumentu „uznání dluhu“ ze dne 30. 4. 2020 vyplynulo, že bylo vypracováno uznání celého žalovaného dluhu ve výši 39 050,64 Kč, v rámci němž měl žalovaný prohlásit, že tento žalobkyni dluží. S ohledem na námitku nepravosti podpisu žalovaného nese důkazní břemeno o pravosti podpisu žalobkyně dle § 565 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Tato listina je však podepsána (což nebylo rozporováno) vedoucím úseku cotrollingu a ZP, ekonomický odbor , právnická osoba, . , tituly před jménem, , jméno FO, a dále osobu uvedenou jako svědek , jméno FO, za pracoviště zdravotních pojišťoven. Uvedené dvě osoby tak fakticky potvrdily obsahovou správnost dané listiny včetně toho, že žalovaný čerpal dané zdravotnické služby u žalobkyně v hodnotě 39 050,64 Kč. Soud tak o tom nemá pochybnosti.

7. Předžalobní výzvou ze dne 11. 4. 2023 byl žalovaný před zahájením řízení vyzván k náhradě dlužné částky.

8. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zcela důvodně. Soud má za prokázáno, že žalovanému byly poskytnuty zdravotní služby coby samoplátci, kterému nejsou hrazeny zdravotní pojišťovnou ve smyslu § 13 a násl. zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, v pozdějším znění. Žalovanému byly poskytnuty v hodnotě 39 050,64 Kč, což souběžně a shodně plyne jak z uznání dluhu, vyčíslení uvedených na žalobkyní potvrzených fakturách, jakož i z přehledu provedených úkonů z výpisu z individuálního účtu žalovaného. Na tento dluh přitom nedošlo k úhradě, k níž byl žalovaný žalobkyní vyzván, což ani nebylo v řízení rozporováno. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou. Příslušenstvím pohledávky je pak úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z. mj. v požadované výši, když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 853 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 953 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (tj. předžalobní výzva, návrh, účast u jednání). Soud žalobkyni nepřiznal náhradu za daň z přidané hodnoty, neboť tato je dle hodnocení soudu v rámci rozhodování v občanském soudním řízení vyhrazena toliko zástupcům jmenovaným v § 137 odst. 3 o. s. ř. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu za vyjádření ze dne 3. 5. 2024, neboť tam tvrzené skutečnosti již měly být součástí podaného návrhu.

10. Soud dále rozhodl o hotových výdajích a odměně ustanoveného opatrovníka žalovaného , Jméno advokáta, dle § 151 odst. 2 o. s. ř. tak, že mu přiznal částku 6 000 Kč. Tato částka sestává z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 39 060,64 Kč sestávající z částky 2 700 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (tj. příprava a převzetí zastoupení, účast u jednání) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.

11. Soud konečně ve výroku IV. rozhodnul o náhradě nákladů dle § 149 odst. 2 o. s. ř., kdy uložil žalovanému coby procesně neúspěšnému účastníku povinnost nahradit státu jeho náklady řízení ve výši 6 000 Kč.