23 C 9/2020

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Romana Vystrčila a přísedících JUDr. Evy Kavalcové a Miloslavy Kuchtíkové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce , bytem Adresa žalobce , zastoupený advokátem Jméno advokáta A , sídlem Adresa advokáta A , proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČ IČO žalovaného , sídlem Adresa žalovaného , zastoupený advokátem Jméno advokáta B , sídlem Adresa advokáta B , o 111 927 Kč s příslušenstvím,

I. Zamítá se žaloba na zaplacení částky 111 927 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 16. 1. 2020 do zaplacení.

II. Žalobce je povinen zaplati žalovanému náklady řízení ve výši 138 045,55 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného , Jméno advokáta B, .

1. Žalobou ze dne 9. 3. 2020 se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 111 927 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 16. 1. 2020 do zaplacení, neboť žalobce se žalovaným uzavřel dne , datum, dohodu o skončení pracovního poměru žalobce u žalovaného z organizačních důvodů, ve které mu byl přiznán nárok na odstupné ve výši trojnásobku jeho průměrného výdělku, žalovaný mu však toto odstupné nevyplatil.

2. Žalovaný se bránil tím, že organizační důvody byly v dohodě uvedeny jen na oko, skutečným důvodem pro rozvázání pracovního poměru bylo závažné porušování pracovních povinností žalobce, přičemž tyto skutečnosti byly žalobci dobře známy a nárok na odstupné mu nevznikl. V rámci procesní obrany uplatnil žalovaný kompenzační námitku, kterou na nárok žalobce na vyplacení odstupného započetl svůj nárok na náhradu škody, kterou mu měl žalobce způsobit tím, že jako obchodní zástupce žalovaného po dohodě se zástupcem obchodních partnerů žalovaného v případech, kdy žalovaný nakupoval zboží, nedůvodně navyšoval ceny zboží nad rámec původně nabízené ceny, nebo v případech, kdy naopak žalovaný své výrobky a služby prodával, nedůvodně snižoval ceny oproti běžným cenám žalovaného.

3. Soud žalobě vyhověl rozsudkem ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, . Kompenzační námitku žalovaného přitom neshledal důvodnou, neboť v pracovněprávních vztazích není možné započtení nároku zaměstnavatele na mzdový nárok jeho zaměstnance.

4. Usnesením ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , Krajský soud v Brně tento rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Krajský soud v Brně dospěl k závěru, že u žalovaného neproběhla žádná organizační změna způsobující nadbytečnost žalobce pro žalovaného, ale že důvodem vedoucím žalovaného ke skončení pracovního poměru byl jeho názor, že žalobce závažně porušuje své povinnosti, přičemž existence skutečného důvodu vedoucího žalovaného ke zrušení pracovního poměru žalobce byla žalobci známa, pročež žalobce nemá nárok na odstupné. Krajský soud v Brně však dále dovodil, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda, kterou se dohodli na oboustranně akceptovatelné formě skončení pracovního poměru, za což žalobce obdrží finanční kompenzaci ve výši odstupného za tři měsíce. Tuto dohodu je nutno respektovat a žalobce tak má nárok na plnění, které si strany dohodly. Nejedná se však o pracovněprávní nárok, započtení proti nároku žalobce je proto možné. Proto Krajský soud v Brně vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení s tím, aby soud provedl dokazování ohledně okolností rozhodných pro stanovení výše odstupného a ohledně žalovaným uplatněného nároku na náhradu škody.

5. Žalobce se k pohledávce započítávané žalovaným z titulu náhrady škody vyjádřil tak, že žalovanému svým jednáním žádnou škodu nezpůsobil. Jako obchodní zástupce žalovaného neměl stanoveny žádné pevné ceny, za které by měl zakázky sjednávat, s ohledem na povahu předmětu podnikání toto ani nebylo možné. Při sjednávaní zakázek měl žalobce postupovat tak, aby zakázka byla zisková. Pokud při sjednávání zakázka došlo k navýšení cen oproti původní nabídce, měl k tomuto postupu žalobce vždy řádný důvod, neboť v případech, které uvádí žalobce došlo k navýšení původně nabízené ceny buď proto, že se cena dodatečně navýšila o opracování polotovarů, nebo že se jednalo o zakázku, kterou bylo třeba provést v kratším, než obvyklém termínu, nebo se jednalo o specifickou výrobu vyžadující větší množství práce, popřípadě při výrobě byly využiti i pracovníci obchodního partnera žalovaného na práce, které si žalovaný z důvodu nedostatku zaměstnanců nemohl zajistit sám, či cena byla dodatečně navýšena o aplikaci protikorozní ochrany. V každém jednotlivém případě byla zakázka pro žalovaného zisková. Pokud došlo ke snížení ceny, bylo tomu tak proto, že obchodní partner žalovaného měl výhodnější nabídky od konkurence a aby byla zakázka uzavřena se žalovaným, bylo třeba snížit cenu, kterou žalovaný původně nabízel. Kdyby ke snížení nabízené ceny nedošlo, žalovaný by zakázku vůbec nezískal.

6. Na základě pokynů krajského soudu provedl soud dokazování výplatními páskami žalobce za měsíce červenec, srpen a září 2019, ze kterých bylo zjištěno, že žalobce u žalovaného odpracoval v měsíci červenci 128 hodin, jeho hrubá mzda činila 45 395 Kč, po odečtení náhrad za dovolenou pak 31 022 Kč, v měsíci srpnu odpracoval žalobce 136 hodin, jeho hrubá mzda činila 44 448 Kč, po odečtení náhrad za dovolenou pak 34 182 Kč, v měsíci září odpracoval žalobce 168 hodin a jeho hrubá mzda činila 43 500 Kč.

7. K otázce vzniku škody navyšováním cen pro společnost , právnická osoba, . provedl soud dokazování cenovou nabídkou č. , hodnota, z , datum, a č. , hodnota, z , datum, , objednávkami č. , hodnota, z , datum, , č. , hodnota, z , datum, , č. , hodnota, z , datum, , č. , hodnota, z , datum, , č. , hodnota, z , datum, , č. , hodnota, z , datum, , č. , hodnota, z , datum, , č. , hodnota, z , datum, a č. , hodnota, z , datum, , fakturami, které společnost , právnická osoba, . vystavila pro žalovaného pod č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, a č. , hodnota, a komunikací mezi žalobcem a , jméno FO, , jednatelem společnosti , právnická osoba, ., která byla uskutečněna služebním mobilním telefonem žalobce prostřednictvím aplikace Viber ve dnech , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, . K použitelnosti tohoto důkazu pro soudní řízení soud podotýká, že si je vědom judikatury, na kterou ve svých námitkách odkazuje žalobce i toho, že by zde skutečně mohly být dány důvody, pro které by takový důkaz mohl být v řízení nepřípustný. Je-li důkaz nepřípustný, projeví se to v soudním řízení tak, že jej soud vůbec neprovede. Naopak je-li účastníkem navržený důkaz přípustný a pro řízení relevantní, musí soud takový důkaz zásadně v řízení provést. Důkaz komunikací Viber už v odvolacím řízení provedl Krajský soud v Brně, což znamená, že tento důkaz považoval soud za přípustný (jinak by jej vůbec neprovedl) a soud prvého stupně tak nyní za jinak nezměněné procesní situace nemůže přijmout závěr opačný a považovat důkaz komunikací Viber za nepřípustný. Nelze také pominout, že komunikace Viber neobsahovala jen komunikaci osobní povahy a že ve dnech, ze kterých soud důkaz provedl, se komunikace mezi žalobcem a panem , jméno FO, týkala obchodních případů žalovaného a byla činěna na mobilním telefonu ve vlastnictví žalovaného, pročež by takový důkaz měl být v řízení připuštěn. Ze znaleckého posudku č. , hodnota, znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , který byl v řízení k důkazu rovněž proveden, vyplývá, že Viber komunikace je autentická i chronologicky správně seřazená, uživatelé Viber profilů mají v aplikaci pouze možnost jednotlivé zprávy na svých profilech mazat, nikoliv upravovat jejich obsah.

8. Z výše uvedených objednávek bylo zjištěno, že kromě počítačově napsané ceny jednotlivých položek do objednávek zahrnutých, byla na každé objednávce rukou dopsána původní cena jednotlivých položek či pro jednotlivý kus (popř. její součet), skutečná cena objednávky u jednotlivých položek, jednotlivé rozdíly mezi původní cenou a navýšenou cenou a byl proveden součet jednotlivých rozdílů v té které objednávce, soud proto dále v zájmu stručnosti uvede, jaká byla provedeným dokazováním takto u jednotlivých případů zjištěna v součtu původní nabízená cena, v součtu konečná cena a v součtu výsledný rozdíl.

9. V případě nabídky č. , hodnota, činila původně nabízená cena 49 320 Kč, navýšená cena 61 840 Kč (tato cena již byla uvedena v nabídce č. , hodnota, ), rozdíl činil 12 520 Kč. Faktura č. , hodnota, pro zboží zahrnuté v této nabídce pak byla vystavena na částku 61 840 Kč bez DPH. V případě objednávky č. , hodnota, byla rukou připsána původně nabízená cena v součtu 9 640 Kč, cena konečná činila 15 300 Kč, rozdíl 5 660 Kč. Faktura č. , hodnota, byla vystavena na částku 15 300 Kč bez DPH. U objednávky č. , hodnota, činila rukou připsaná původní cena v součtu 14 440 Kč, cena konečná 26 500 Kč, rozdíl 12 060 Kč. Faktura č. , hodnota, byla vystavena na částku 26 500 Kč bez DPH. U objednávky č. , hodnota, byla rukou připsána původně nabízená cena 9 700 Kč, cena konečná 12 400 Kč, rozdíl 2 700 Kč. Faktura č. , hodnota, byla vystavena na částku 12 400 Kč bez DPH. U objednávky č. , hodnota, byla rukou připsána původně nabízená cena 7 950 Kč, cena konečné objednávky 16 050 Kč, rozdíl 8 100 Kč. Faktura č. , hodnota, byla vystavena na částku 16 050 Kč bez DPH. U objednávek č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, a č. , hodnota, , zahrnutých do jedné faktury, byly rukou připsány ceny postupně takto – nabízená cena 12 700 Kč, cena objednávky 15 900 Kč, rozdíl 3 200 Kč, nabízená cena 5 529 Kč, cena objednávky 10 944 Kč, rozdíl 5 225 Kč (který však byl stanoven chybně jen pro 55 dodaných kusů ač objednáno bylo 57 kusů a rozdíl by tak měl činit 5 415 Kč), nabízená cena 7 850 Kč, cena objednávky 11 240 Kč, rozdíl 3 390 Kč a nabízená cena 9 700 Kč, cena objednávky 14 376 Kč, rozdíl 4 676 Kč. Faktura č. , hodnota, vztahující se k těmto obchodním případům byla vystavena na částku 52 460 Kč bez DPH. U objednávka , hodnota, byla připsána původní nabídka 3 420 Kč, cena objednávky 5 940 Kč, rozdíl 2 520 Kč. Faktura č. , hodnota, byla vystavena na částku 5 940 Kč bez DPH.

10. V rámci komunikace Viber dne , datum, zaslal žalobce panu , jméno FO, ofocenou nabídku č. , hodnota, se zprávou: „Mám na to objednávku, přidáme si tam něco na opracování? Na půl – ptám se na rovinu? Chceme?“ Následovala odpověď: „Není problém , jméno FO, “. Na což žalobce odpověděl: „Když budeš u sebe, stavil bych se za tebou domluvit.“ Dne , datum, pak pan , jméno FO, zaslal žalobci zprávu: „Pošlu tu nabídku, ale teprve jdu domů, jsme domluveni.“ Na což žalobce odpověděl: „Ok v pohodě… nevím u první ceny, co jsem tam dal za cenu, ale dej tam 2 910 Kč/ks.“ Načež pan , jméno FO, zaslal žalobci ofocenou nabídku , hodnota, na které jsou přeškrtnuté ceny jednotlivých položek a pod nimi jsou rukou dopsány ceny nové.

11. Dne , datum, zaslal žalobce panu , jméno FO, zprávu: „… mám ty rozdíly, co jsme měli od začátku roku. Jsou to tři akce. Částka 5 660 Kč + 12 060 Kč + 8 150 Kč. Podívej se na to a dej vědět, kdy se můžeme vidět. Moc děkuji“. Ke zprávě jsou připojeny ofocené objednávky č. , hodnota, a č , hodnota, , na kterých jsou rukou připsány částky původní nabídky, částky objednávky a částky rozdílů. , jméno FO, odpověděl: „OK, tento týden to poladíme“.

12. Dne , datum, poslal žalobce panu , jméno FO, zprávu: „…máme tady nějaké rozdíly, co jsme měli akce. Jsou to 3 akce snížené ceny u objednávek, 2 akce navýšené moje objednávky, viz foto. … Celkem 21 199 Kč. Moc děkuji.“ Ke zprávě byly opět připojeny nafocené objednávky, a to č. , hodnota, a , hodnota, , na kterých jsou opět rukou připsány částky původní nabídky, částky objednávky a částky rozdílů. , jméno FO, reagoval: „Zítra se zastav a poladíme to“.

13. Dne , datum, zaslal žalobce panu , jméno FO, zprávu: „To tu máme teď na , právnická osoba, .“ Pod zprávou byly vloženy ofocené objednávky č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, a č. , hodnota, a č. , hodnota, , na kterých jsou opět rukou připsány částky původní nabídky, částky objednávky a částky rozdílů. , jméno FO, reagoval: „OK, tento týden bychom to sfoukli“.

14. K otázce vzniku škody navyšováním cen pro společnost , právnická osoba, provedl soud dokazování objednávkou č. , hodnota, z , datum, , fakturou č. , hodnota, , objednávkou , hodnota, a fakturou č. , hodnota, První objednávka zní na 12 metrů trubek po 25 900 Kč/m, pod tím je rukou přispáno 25 900 Kč je cena, kterou chtěla dát , jméno FO, , já nechal navýšit na 24 050 Kč/m, původní nabídka 21 030 Kč/m a dále byl vypočítán rozdíl na 36 240 Kč + navýšení dle domluvy telefonem. Faktura č. , hodnota, byla vystavena na jednotkovou cenu 25 900 Kč/m + DPH. Druhá objednávka byla vystavena na oblouk trubkový 25 ks po 1 120 Kč/ks, rukou bylo připsáno: „původní nabídka dle domluvy s , jméno FO, 850 Kč/ks“ a následně byl vypočten rozdíl na 8 500 Kč. Faktura , hodnota, byla vystavena na jednotkovou cenu 1 120 Kč/ks + DPH.

15. Ohledně tvrzeného snižování cen provedl soud dokazování fakturami ze dne , datum, , č. , hodnota, na 3 067 Kč, ze dne , datum, , č. , hodnota, na 32 156 Kč, ze dne , datum, , č. , hodnota, na 6 909 Kč, ze dne , datum, , č. , hodnota, na 1 500 Kč, ze dne , datum, , č. , hodnota, na 25 637 Kč, ze dne , datum, , č. , hodnota, na 9 166 Kč, ze dne , datum, , č. , hodnota, na 63 186 Kč, ze dne , datum, , č. , RČ, na 35 144 Kč, ze dne , datum, , č. , hodnota, na 30 515 Kč, ze dne , datum, , č. , hodnota, na 14 201 Kč, všechny tyto doklady vystavila společnost , právnická osoba, , fakturami č. , hodnota, ze dne , datum, na 120 927 Kč a č. , hodnota, ze dne , datum, na 56 652 Kč, které vystavila společnost , právnická osoba, , výdejkami ze skladu č. , hodnota, , č. , hodnota, a č. , hodnota, s tím, že na výdejkách jsou opět rukou připsány původně nabízené ceny jednotlivých položek s následným vypočtením rozdílů, který je u výdejky č. , hodnota, uveden ve výši 3 852 Kč, u výdejky č. , hodnota, ve výši 1 975 Kč a u výdejky č. , hodnota, ve výši 5 352 Kč, potvrzením přijetí objednávky č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, a č. , hodnota, , kde jsou rukou opět uvedeny původní ceny položek a vypočteny rozdíly tak, že u potvrzení přijetí objednávky č. , hodnota, byl vypočten rozdíl ve výši 6 960 Kč, u č. , hodnota, ve výši 5 944 Kč, u č. , hodnota, ve výši 2 160 Kč, u č. , hodnota, ve výši 21 880 Kč a u č. , hodnota, ve výši 7 000 Kč.

16. Dále soud provedl důkaz komunikaci Viber mezi žalobcem a panem , jméno FO, , a to ze dne , datum, , kdy žalobce panu , jméno FO, zasílal zprávu: „na ty tři výpalky cena 1 350 Kč může být. Nebo kolik potřebuješ?“ odpověď: „ , právnická osoba, mám 845, -, tak s tím zkus něco udělat.“ odpověď žalobce: „dám ji tam a uvidíme, máš 845,- .“ Dále komunikací ze dne , datum, , ve které žalobce posílal zprávu uvedenou v bodě 11 a připojil ofocený email s uvedeným předmětem „poptávka“ obsahující objednávku zboží s cenou 10 ks po 2 560 Kč/ks a 10 ks po 915 Kč/ks, na kterém je rukou připsána cena v prvém případě 1 870 Kč/ks a ve druhém 790 Kč/ks. V rámci komunikace ze dne , datum, zaslal žalobce panu , jméno FO, ofocený email s textem: „děkuji za nabídku a objednávám“ a dále následuje specifikace výrobků a jednotková cena, k čemuž žalobce následně připsal: „tady s cenami nic moc neudělám, ale dej tam slevu 5% komplet a pošli objednávku.“ V rámci komunikace ze dne , datum, zaslal pan , jméno FO, žalobci zprávu: „Jaká cena , označení výrobku, ?“, žalobce odpověděl: „ahoj, cena 1 455 Kč/ks“, odpověď: „jaký termín, objednám to“, odpověď žalobce: „cca 7 – 10 dní“, odpověď: „tak to klidně dej do výroby, já pošlu objednávku, mám poslat objednávkou s tou cenou, cos napsal?“ odpověď žalobce: „dej tam 1 240 Kč“. V rámci komunikace ze dne , datum, popsané shora v bodě 12 zaslal žalobce panu , jméno FO, ofocené výdejky č. , hodnota, , č. , hodnota, a č. , hodnota, s rukou vepsanými původními a konečnými cenami a jejich výsledným rozdílem, v rámci komunikace ze dne 10. 11. 2019, popsané shora v bodě 13 pak žalobce zaslal ofocená potvrzení přijetí objednávky č. , hodnota, , č. , hodnota, a č. , hodnota, s rukou vepsanými původními a konečnými cenami a jejich výslednými rozdíly.

17. Soud dále doplnil dokazování výslechem svědků , jméno FO, a , jméno FO, . Oba svědci shodně uvedli, že pokud přišla poptávka, učinili zákazníkovi nabídku, tu byli schopni dodržet, pokud zákazník souhlasil a nic se neměnilo. Bylo běžné, že se v průběhu zakázky cena měnila, závisí to na zákazníkem dodaném materiálu a podle svědka , jméno FO, i na případných vícepracích či požadavku na rychlost provedení zakázky, kdy pak museli odkládat jiné zakázky nebo dělat přesčasy, což muselo mít nutně vliv na cenu. Svědek , jméno FO, při konfrontaci s přepisem komunikace Viber uvedl, že se již k tomu vyjadřoval na policii, jak už si nepamatuje. Bylo běžné, že se zákazníky komunikoval různými prostředky, i pomocí aplikace Viber. Svědek , jméno FO, uvedl, že se k ní vyjádřit nemůže, protože mu to nic neříká.

18. Svědek , jméno FO, dále vypovídal k jednotlivým fakturám, ze kterých žalovaný dovozuje vzniklou škodu. K nabídce č. , hodnota, uvedl, že z přiložených výkresů dovozuje, že cena byla navýšena proto, že byl dodán polotovar v jiné formě. Dělal to pan , jméno FO, , ale vyplývá to z nákresu. U objednávky č. , hodnota, z podkladů nevyplývá, že by se cena měnila, ke zbývajícím fakturám podklady nenašel, v té době se firma stěhovala a bylo běžné, že se spousta věcí vyřizovala ústně.

19. Po takto doplněném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Předně k požadavku žalobce na zaplacení ″odstupného″ nutno uvést, že soud prvého stupně je podle ust. § 226 odst. 1 o.s.ř. vázán právním názorem Krajského soudu v Brně v tom smyslu, že žalobce si musel být vědom skutečných důvodů skončení pracovního poměru a nárok na odstupné mu nemohl vzniknout, ale byla-li mezi účastníky uzavřena dohoda, ve které se dohodli na akceptovatelné formě skončení pracovního poměru žalobce u žalovaného za současného vyplacení finanční kompenzace žalobci za uzavření této dohody, má žalobce na základě takto uzavřené dohody přesto nárok na dohodnuté plnění. Soud by se od právního názoru krajského soudu mohl odchýlit pouze v případě, že by se v novém řízení vedeném před soudem prvého stupně změnil skutkový stav natolik, že by vzhledem k nově zjištěnému skutkovému stavu nemohl dříve vyslovený právní názor krajského soudu obstát. K žádné takové změně skutkového stavu stran vzniku nároku žalobce na požadované plnění a jeho povahy nedošlo.

20. Soud proto při rozhodování vyšel z názoru, že dohodli-li se účastníci na tom, že žalobci náleží za jeho souhlas se skončením jeho pracovního poměru dohodou finanční kompenzace, má žalobce nárok na toto plnění a proto se soud dále zabýval otázkou, v jaké výši žalobci vznikl dohodnutý nárok, když uzavřené dohody vyplývá, že žalobci se mělo dostat kompenzace odpovídající výši trojnásobku jeho průměrného výdělku.

21. Podle § 353 odst. 1 zákoníku práce průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období.

22. Podle § 354 odst. 1 zákoníku práce není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí.

23. Podle § 356 odst. 2 zákoníku práce má-li být uplatněn průměrný hrubý měsíční výdělek, přepočítá se průměrný hodinový výdělek na 1 měsíc podle průměrného počtu pracovních hodin připadajících na 1 měsíc v průměrném roce; průměrný rok pro tento účel má 365,25 dnů. Průměrný hodinový výdělek zaměstnance se vynásobí týdenní pracovní dobou zaměstnance a koeficientem 4,348, který vyjadřuje průměrný počet týdnů připadajících na 1 měsíc v průměrném roce.

24. Dohoda o rozvázání pracovního poměru žalobce za současného vyplacení finanční kompenzace byla uzavřena v prosinci roku , hodnota, , při stanovení výše nároku žalobce je proto nutno vyjít z jeho průměrného výdělku, kterého dosahoval ve třetím čtvrtletí roku , hodnota, . Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce v tomto období dosáhl výdělku ve výši 31 022 Kč (červenec), 34 182 Kč (srpen) a 43 500 Kč (září) přičemž v jednotlivých měsících odpracoval 128 hodin, 136 hodin a 168 hodin. V součtu pak jde o částku 108 704 Kč a 432 hodin, čemuž odpovídá průměrný hodinový výdělek 251,6296 Kč. Podle pravidel stanovených v § 356 zákoníku práce činí průměrný měsíční výdělek 43 763,42 Kč (průměrný hodinový výdělek x týdenní pracovní doba 40 hodin x koeficient 4,348). Trojnásobek průměrného měsíčního hrubého výdělku činí 131 290 Kč.

25. Žalobce však požaduje podanou žalobou zaplacení ekvivalentu čistého odstupného s odůvodněním, že žalovaný již z odstupného provedl zákonné srážky. Takový postup žalobce lze považovat za přípustný, soud se však nemůže ztotožnit se závěrem žalobce, že výše čistého odstupného by se měla vypočíst jako rozdíl mezi částkou, kterou žalovaný ve výplatní pásce (včetně odstupného) přiznal žalobci k náhradě a částkou, kterou mu vyplatil, neboť pokud se z nároku na odstupné provádí toliko srážka daně z příjmu ve výši 15 %, je nutno čisté odstupné stanovit tak, že se od jeho hrubé výše odečte 15 % daň z příjmu, která v daném případě činí 19 694 Kč (po zaokrouhlení na celé koruny nahoru). Čisté odstupné se tak ve výsledku rovná částce 111 596 Kč. Požaduje-li proto žalobce k náhradě částku 111 927 Kč, uplatňuje o 331 Kč více, než kolik mu náleží a o tuto částku musel soud žalobou uplatněný nárok ponížit. Případná chyba žalovaného při výpočtu zákonných srážek nemůže vést k tomu, že žalobci náleží plnění ve větším rozsahu, než v jakém mu je přiznává zákon.

26. Soud se však musel zabývat i kompenzační námitkou žalovaného, neboť i v tomto případě je vázán názorem krajského soudu o tom, že započtení je v daném případě přípustné, neboť se nejedná o započtení na mzdový nárok žalobce.

27. Žalovaný v projednávané věci započítává svojí pohledávku na náhradu škody, kterou mu žalobce měl ve stručnosti způsobit tím, že při uzavírání obchodních případů buď bezdůvodně sjednával ceny zakázek v cenách vyšších, než kolik původně nabízel obchodní partner žalovaného nebo naopak ceny bezdůvodně snižoval, ač zakázka mohla být pro žalovaného realizována za cenu vyšší, než žalobcem sjednanou.

28. Podle § 250 odst. 1 zákoníku práce zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

29. Předpoklady pro vznik odpovědnosti zaměstnance za škodu jsou porušení povinností při plnění pracovních úkolů zaměstnance, vznik škody na straně zaměstnavatele, existence vztahu příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním zaměstnance a vzniklou škodou a zavinění na straně zaměstnance minimálně ve formě nevědomé nedbalosti s tím, že v případě náhrady škody v podobě ušlého zisku podmiňuje zákoníku práce její náhradu existencí úmyslného zavinění na straně zaměstnance (§ 257 odst. 3 zákoníku práce). Všechny uvedené předpoklady musí být splněny současně, jinak nárok na náhradu škody zaměstnavateli nevznikne. Existenci těchto předpokladů musí v soudním řízení prokázat poškozený zaměstnavatel.

30. Povinnosti, které je zaměstnanec povinen při plnění pracovních úkolů dodržovat, mohou být dány zákonem, pracovní smlouvou, vnitřním předpisem či pokynem zaměstnavatele či vedoucího zaměstnance. V projednávaném případě z uzavřené pracovní smlouvy pro žalobce nevyplývaly žádné zvláštní (v zákoně neuvedené povinnosti). Žalovaný netvrdí, že by žalobce jednal v rozporu s vnitřním předpisem či pokynem vedoucího, z provedeného dokazování výslechem jednatelky žalovaného vyplynulo, že žalobce při sjednávání zakázek nebyl vázán nějakým pevně daným ceníkem, jeho povinností bylo uzavírat zakázky tak, aby žalovaný dosahoval zisk.

31. Kompenzační námitkou uplatněná škoda by tak mohla být způsobena toliko porušením povinnosti vyplývající z ustanovení § 301 písm. d) zákoníku práce, tedy povinnosti řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele, pročež vyvstává otázka, zda zaměstnanec jednající na pozici obchodního zástupce může zaměstnavateli způsobit škodu tím, že uzavře zakázku, která je pro zaměstnavatele v konečném důsledku zisková, byť je dosažený zisk nižší, než jaký očekával zaměstnavatel.

32. Soud je toho názoru, že za určitých podmínek lze tuto otázku zodpovědět kladně, neboť z ustanovení § 301 písm. d) zákoníku práce vyplývá pro zaměstnance povinnost důsledně hájit zájmy svého zaměstnavatele, takže pokud zaměstnanec na pozici obchodního zástupce uzavře zakázku, která sice zaměstnavateli generuje zisk, ale který je nižší, než kterého mohlo být reálně dosaženo a pokud zaměstnanec při uzavírání zakázky nevěděl, že může být dosaženo vyššího zisku, ač to vzhledem ke svým osobním poměrům a znalostem vědět měl a mohl, nebo pokud zaměstnanec dokonce vědomě zisk zaměstnavatele snižuje, lze v takovém případě dle názoru soudu dovodit, že takový zaměstnanec jedná v rozporu se zájmy svého zaměstnavatele, čímž porušuje povinnosti vyplývající pro něj z ustanovení § 301 písm. d) zákoníku práce.

33. Soud se proto dále zabýval otázkou, zda bylo reálné, aby sporné zakázky byly uzavřeny s cenou pro žalovaného výhodnější a zda žalobce jednal způsobem, ze kterého vyplývá, že možnost dosažení vyššího zisku svým jednáním ať už z vědomé nedbalosti či úmyslně znemožnil.

34. V případě tzv. navyšování cen má soud po provedeném dokazování za to, že prvou z uvedených otázek lze zodpovědět kladně. Ze svědeckých výpovědí svědků , jméno FO, a , jméno FO, vyplynulo, že pokud jejich firma učinila cenovou nabídku a pokud jí druhá strana akceptovala, byla tato nabídka závazná a za nabízenou cenu mohl být požadovaný výrobek zhotoven, samozřejmě s tím, že uvedené platilo jen potud, pokud se dodatečně neměnily parametry zakázky oproti těm, ze kterých bylo vycházeno při zpracování cenové nabídky. Soud má sice důvody pochybovat o věrohodnosti svědka , jméno FO, (k tomu podrobněji dále), v podstatě stejně však vypovídal i svědek , jméno FO, , u kterého pochybnosti o jeho věrohodnosti v průběhu řízení zjištěny nebyly, proto soud nevidí důvod, proč z této jeho výpovědi nevyjít a nevzít jako fakt skutečnost, že pokud firma pana , jméno FO, učinila žalobci cenovou nabídku, mohla být zakázka realizována za nabízenou cenu.

35. Tvrzení žalovaného o tom, že při obchodních jednáních se společnostmi , právnická osoba, . a , právnická osoba, byly nabízeny nižší ceny, než za jaké byly zakázky realizovány, má soud za prokázané jednak z předložené nabídky ze dne , datum, , č. NV 218025 a dále pak z komunikace Viber mezi žalobcem a panem Formanem, ve kterých sám žalobce zasílal panu Formanovi kopie objednávek žalovaného, na kterých jsou vypsány původně nabízené, Anonymizováno, ceny a ceny, za které byl výrobek či služba žalovaným nakonec objednány. Jejich přehled podal soud shora pod body 7 – 9 a pod bodem 14 odůvodnění. Z vystavených faktur vyplývá, že v navýšených cenách společnost , právnická osoba, . i , právnická osoba, zakázky následně fakturovali žalovanému k proplacení.

36. Soud se proto dále zabýval otázkou, jaká byla role žalobce při uzavírání dohody o ceně ve výše uvedených zakázkách a zda zde existoval nějaký reálný důvod pro jejich navýšení oproti původní nabídce smluvního partnera žalovaného.

37. V tomto směru soud opět vyšel především z komunikace Viber mezi žalobcem a panem , jméno FO, (k její použitelnosti v soudním řízení viz výše bod 7 odůvodnění), přičemž na základě tohoto důkazu je nutno nahlížet na jednání žalobce jako na značně nestandardní. Z provedeného dokazování vyplývá, že v případě cenové nabídky , hodnota, žalobce sám, bez zřejmého důvodu nabízí panu , jméno FO, (jehož firma nabídku učinila) navýšení ceny za opracování s tím, že to bude napůl. To, že uvedená komunikace má vztah právě k této cenové nabídce, jednoznačně vyplývá z faktu, že sken či fotokopie této nabídky byla učiněna součástí komunikace, že součástí komunikace je následně další sken nabídky s ručně dopsanou novou cenou a že tuto novou cenu si komunikující následně potvrzovali. V dalších případech nebyla už komunikace natolik explicitní, neboť jejím předmětem bylo pouze sdělení o existenci rozdílů v cenách při realizování zakázek, vyčíslení tohoto rozdílu a doložení jednotlivých realizovaných objednávek, na kterých byly rozdíly opět dopsány.

38. Uvedené skutečnosti vedou soud k otázce, proč žalobce sám o sobě nabízel panu , jméno FO, navýšení původně nabízených cen? Co myslel tím na půl? Proč panu , jméno FO, opakovaně zasílal přehled rozdílů navýšených (a snížených) cen? Proč pan , jméno FO, opakovaně reagoval tím, že to doladí (, datum, , , datum, )? Proč žalobce předem děkoval? Za co děkoval a proč by měl vůbec panu , jméno FO, děkovat, jestliže s ním nebyl v žádném vztahu, který by zakládal důvod k vděčnosti?

39. Kromě případu ze dne , datum, se jednalo vesměs o zakázky, kdy již byla objednávka učiněna a kdy vystavené faktury byly již splatné nebo byly krátce nato vystaveny na cenu uvedenou v objednávce, tedy na cenu vyšší. Proč potom žalobce uplatňoval rozdíly v cenách u případů, jež byly ve fázi realizace nebo již dokonce realizovány? Do úvahy by mohlo přicházet dodatečné jednání o změně ceny zpět na cenu sníženou či jinou, popřípadě nějaká forma reklamace, takové důvody však žalobce v rámci své procesní obrany vůbec netvrdí. A i kdyby k navyšování původně nabízených cen zakázek existovaly ony reálné důvody, jež žalobce uplatňuje v rámci své procesní obrany, stále zůstává otázka, proč vyúčtování rozdílů zasílal dodatečně panu , jméno FO, s poděkováním? Proč pan , jméno FO, opakovaně sliboval žalobci, že to doladí? A proč se tím pan , jméno FO, vůbec zabýval? Často se jednalo o již skončené případy, pna , jméno FO, proto neměl žádný rozumný důvod se žalobcem dodatečně jakkoliv jednat o cenách realizovaných zakázek.

40. Navíc existenci reálného důvodu pro navýšení cen jednotlivých zakázek se v řízení prokázat nepodařilo, a to i přesto, že soud poskytl žalobci poučení o tom, že je třeba soudu označit důkazy k prokázání jeho tvrzení, že navyšování či snižování cen byly vždy vyvoláno nějakou reálně existující vnější okolností mající vliv na cenu zakázky.

41. Žalobce za tímto účelem navrhl důkaz výpověďmi svědka , jméno FO, a , jméno FO, . V případě svědka , jméno FO, se však soud ztotožňuje s námitkami, které v podání ze dne , datum, (čl. 265 – 271 spisu) vznesl žalovaný a na které soud v rámci stručnosti odkazuje. Při hodnocení věrohodnosti svědka nelze pominout, že svědek má úzký vztah k předmětu řízení, když shora uvedené okolnosti naznačují jeho nestandardní jednání s obchodním zástupcem žalovaného při sjednávání cen, při konfrontaci s těmi skutečnosti, je odmítl vysvětlit, či tak učinil značně vyhýbavě, takže s ohledem na všechny tyto okolnosti je nutno na něj nahlížet jako osobu nevěrohodnou. Nehledě k tomu, svědek v řízení vypovídal toliko obecně, neuvedl žádné konkrétní okolnosti, které by sporné případy mohly objasnit a ze kterých by jednoznačně vyplynulo, že zde v jednotlivých sporných případech existoval vždy reálný důvod vyplývající z konkrétních okolností obchodního případu, pro který došlo k dodatečnému navýšení ceny zakázky, čili ani kdyby jeho osobu hodnotil soud jako věrohodnou, nebylo by možno na základě jen obecných údajů sdělených svědkem učinit jednoznačný závěr o tom, že tvrzení žalobce o existenci reálného důvodu pro změnu ceny zakázky jsou v každém jednotlivém případě pravdivá.

42. Značně obecná byla i výpověď svědka , jméno FO, , tento svědek však alespoň k zakázce týkající se cenové nabídky č. , hodnota, uvedl, že by zde mohl být dán důvod pro zvýšení ceny spočívající v nutnosti upravit žalovaným dodaný polotovar. Soud však nemůže pominout, že navýšení ceny nesjednával pan , jméno FO, , což sám uvedl a což vyplývá i z toho, že na nové cenové nabídce je podepsán pan , jméno FO, . Svědecká výpověď je proto nutně založena na domněnkách svědka, které dodatečně vyvozuje z listin, jež se mu podařilo dohledat k tomuto obchodnímu případu. Jedná se tak nikoliv o svědectví o tom, co svědek bezprostředně vnímal, ale o tom, co si svědek o případu dodatečně domyslel. Vezme-li soud dále do úvahy, že z Viber komunikace ze dne , datum, jednoznačně vyplývá, že dodatečné opracování bylo uvedeno toliko jako zástěrka pro navýšení ceny, neboť žalobce toto nabízel sám, aniž by zde byl takový požadavek ze strany pana , jméno FO, , nelze pouze na domněnkách svědka, který se na navyšování ceny zakázky osobně nepodílel, založit závěr o tom, že pro navýšení ceny měl žalobce v tomto případě reálně existující důvod. Nehledě k tomu, že pokud by zde přesto rozumný důvod byl, tak žalobce jako osoba, jež je povinna jednat v zájmu žalovaného, by sám neměl obchodnímu partnerovi žalovaného – zhotoviteli, navrhovat zvýšení ceny zakázky, ale měl by vyčkat, jako novou cenu zhotovitel navrhne a zda tak vůbec učiní, neboť obchodní zástupce jež opravdu hájí zájmy svého zaměstnavatele, nemůže dopředu vylučovat možnost, že zhotovitel bude schopen zakázku se změněnými parametry přesto provést za původně nabízenou cenu a neměl by mu tak sám předem nabízet, aby si cenu navýšil, když toto zhotovitel vůbec nepožaduje. V případě ostatních sporných zakázek pak slyšený svědek neuvedl žádné konkrétní okolnosti ohledně způsobu zadání a cenotvorby jednotlivých sporných zakázek, jeho výpověď tak pro svojí obecnost rovněž nelze brát jako důkaz, jež by byl způsobilý prokázat procesní obranu žalobce.

43. Vezme-li soud do úvahy, že žalobce neprokázal, že by v jednotlivých případech byl vždy dán důvod pro navýšení ceny zakázky, že dne , datum, navýšení ceny navrhoval sám o své vůli, že toto mělo být provedeno napůl, že u pana , jméno FO, opakovaně uplatňoval rozdíly mezi původně nabízenými a realizovanými cenami zboží a služeb, za což předem děkoval, aniž by toto nějak vysvětlil a aniž by k tomu měl dán nějaký rozumný důvod, jež by vyplýval z jeho pracovního poměru u žalovaného nebo povahy uzavíraného obchodu a přihlédne-li soud dále k tomu, že žalobce sám naopak bezdůvodně snižoval ceny v případech, kdy pan , jméno FO, pro své firmy objednával zboží a služby od žalovaného, tak uvedené skutečnosti musí vést soud k závěru, že vztah mezi žalobcem a panem , jméno FO, neodpovídal běžným vztahům mezi jednatelem firmy a obchodním zástupcem obchodního partnera firmy. Skutečnost, že navýšení ceny mělo být provedeno napůl a že žalobce následně opakovaně uplatňoval rozdíly v nabízených a realizovaných cenách, za což děkoval, svádí k názoru, že, jak tvrdí žalovaný, žalobce měl podíl na takto vzniklých rozdílech. Pro takto jednoznačný závěr nemá soud dostatek důkazů, nicméně provedené dokazování nutně vede k závěru, že žalobce nejednal plně v zájmu svého zaměstnavatele. Existenci oné výše zmiňované nestandardní komunikace mezi žalobcem a panem , jméno FO, nelze, při absenci jiných prokázaných důvodů, vyložit jinak než tak, že žalobce jednal i v zájmu smluvního partnera žalovaného. Jen takové vysvětlení dává logickou odpověď na otázku, proč žalobce sám navrhoval zvýšení (či snížení) ceny zakázky a proč následně po realizaci zakázky (či v průběhu její realizace) panu , jméno FO, předkládal vyúčtování vzniklých rozdílů. Pokud žalobce jednal v zájmu pana , jméno FO, , dávalo by smysl, že mu následně sděloval, co pro něj udělal, a že pan , jméno FO, sliboval, že se na to podívá, ať už následné vypořádání (bylo-li nějaké) mezi nimi bylo jakékoliv.

44. Takové jednání žalobce však nelze charakterizovat jinak, než jako jednání, kterým porušuje povinnost vyplývající mu z ustanovení § 301 písm. d) zákoníku práce. Zaměstnanec by měl být loajální ke svému zaměstnavateli, měl by hájit jeho majetek a zájmy a neměl by jednat v zájmu smluvních partnerů svého zaměstnavatele. A pokud už tak učiní, neměl by jednat takovým způsobem, kterým vzniká jeho zaměstnavateli škoda. Fakt, že žalovanému škoda v případě navyšování cen zakázek vznikla, má soud za prokázané, z toho, že v jednotlivých případech byla prokázána existence původně nabízených nižších cen, realizovaných cen vyšších a že nebyla prokázána existence důvodu pro změnu původně nabízených cen. Nebyla-li prokázána existence reálného důvodu pro navýšení ceny, je nutno zopakovat, co již bylo uvedeno v bodě 34 odůvodnění tj., že v takovém případě mohla být zakázka realizována za původně nabízenou cenu. Jestliže se však žalobce bezdůvodně přičinil o to, že za žalovaného sjednal cenu vyšší, způsobil tím žalovanému nutně škodu, neboť žalovaný musel ze svého majetku vynaložit vyšší částku, než jakou by vynaložil v případě, že by zakázka byla realizována za původně nabízené ceny.

45. Výši vzniklé škody pak soud vyčíslil na základě provedeného dokazování z toho, jak byly původně nabízené a nové ceny uvedeny v nabídce , hodnota, a následně vystavené faktuře č. , hodnota, a jak rozdíly mezi oběma cenami v každém jednotlivé žalovaným uplatněném případu vyplývají z jednotlivých objednávek (viz výše body 7 – 9), jež žalobce zaslal panu , jméno FO, v rámci komunikace Viber ve dnech , datum, , , datum, a , datum, . Jedná se o objednávky jež se týkaly obchodních případů společnosti , právnická osoba, . V případě zakázek od společnosti , právnická osoba, soud vyšel z předložených objednávek , hodnota, a , hodnota, , na kterých jsou rovněž uvedeny původně nabízené ceny a ceny realizované a navíc je zde na objednávce č. , hodnota, přímo napsáno „já nechal navýšit“, z čehož jednoznačně vyplývá, že navýšení nebylo vynuceno specifickými okolnostmi případu, ale jednalo se o vlastní rozhodnutí žalobce, neboť pokud by si zvýšení ceny vynutily dodatečné dodělávky na trubkách, jak tvrdí žalobce ve svém vyjádření ze dne , datum, , cenu by měl v takovém případě navýšit dodavatel – společnost , právnická osoba, , který by musel zakázku kvůli vícepracím realizovat za vyšší cenu a ne žalobce, který za žalovaného zakázku poptával. Soud proto nemá pochyb, že i v případě zakázek pro společnost , právnická osoba, jednal žalobce tak, že svévolně navyšoval ceny zakázek, v rozporu se zájmy žalovaného a k jeho škodě a tedy i v rozporu s povinnostmi, jež mu ukládá ustanovení § 301 písm. d) zákoníku práce, Anonymizováno46. Takto byly zjištěny v případě , právnická osoba, . rozdíly u jednotlivých zakázek ve výši 12 520 Kč, 5 660 Kč, 12 060 Kč, 2 700 Kč, 8 100 Kč, 16 681 Kč a 2 520 Kč, v součtu částka 60 241 Kč. V případě , právnická osoba, se jedná o rozdíly ve výši 36 240 Kč a 6 750 Kč, v součtu o 42 990 Kč. V celkovém součtu pak jde o částku 103 231 Kč.

47. Pokud se týká zavinění žalobce, je soud toho názoru, že žalobce jednal minimálně ve formě nepřímého úmyslu, neboť pakliže opakovaně bezdůvodně navyšoval ceny, které měl žalovaný zaplatit za jím sjednané zakázky a pokud tak činil vědomě (buď sám navrhl zvýšení nebo je dodatečně uplatňoval), musel si být s ohledem na svojí pracovní pozici vědom toho, že bezdůvodným navýšením cen bude jeho zaměstnavatel platit více, než kolik by musel, s čímž byl minimálně srozuměn.

48. Pokud se týká vztahu příčinné souvislosti, je ten v daném případě rovněž dán, neboť pokud mohly být zakázky realizovány za nižší nabízené ceny, pokud zde nebyl prokázán reálný důvod pro jejich dodatečné navýšení a pokud jediným důvodem pro navýšení cen bylo jednání žalobce, je zřejmé, že pokud by žalobce ceny nenavyšoval a realizoval zakázku dle původní cenové nabídky, tak by žalovaný zaplatil nižší cenu a škoda ve shora uvedeném rozdílu by mu nevznikla.

49. V případě navyšování cen zakázek jsou tak dány všechny předpoklady pro vznik odpovědnosti žalobce za vzniklou škodu, v důsledku čehož má žalovaný za žalobcem pohledávku ve výši 103 321 Kč, jež je dle závazného stanoviska Krajského soudu v Brně způsobilá k započtení na žalobou uplatněný nárok žalobce.

50. Poněkud jiná je situace v případě započítávané pohledávky na náhradu škody způsobené nedůvodným snižováním cen. Argumentuje-li žalovaný tím, že žalobce v případech, kdy za žalovaného činil nabídku na zhotovení výrobku či služby, stanovil cenu způsobem, který neodpovídal ceně, jež mohl žalovaný za tuto zakázku dosáhnout, neříká tím nic jiného než to, že dosáhl zisku menšího, než kolik mohl dosáhnout a že mu tak nějaký zisk ušel.

51. V případě nároku na náhradu ušlého zisku v pracovněprávních vztazích musí být splněna již zmíněná zvláštní podmínka spočívající v tom, aby ušlý zisk způsobil zaměstnanec svým zaviněným jednáním a jednak musí být stejně jako v případě obvyklých nároků na náhradu ušlého zisku prokázáno, že dosažení ušlého zisku bylo reálné. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu totiž vyplývá, že při posuzování ušlého zisku (jeho vzniku) nepostačuje pouhá pravděpodobnost zvýšení majetku poškozeného v budoucnosti, ale musí být postaveno na jisto, že při pravidelném běhu věci, pokud by nebylo protiprávního jednání škůdce, mohl poškozený důvodně očekávat zvýšení svého majetku (pro srovnání kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2011, sp.zn. 25 Cdo 83/2010, 27. 1. 2015, sp.zn. 30 Cdo 2385/2014, či ze dne 15. 5. 2018, sp.zn. 25 Cdo 1629/2017).

52. K prokázání vzniku škody v podobě ušlého zisku proto nepostačí zjištění, že žalobce uzavřel zakázku za cenu nižší, než původně nabízenou, aby soud mohl dojít k závěru, že žalovanému tímto jednáním vznikla škoda, muselo by být postaveno na jisto, že nebýt jednání žalobce, bylo by pro žalovaného reálné uzavřít kontrakt v původně nabízených cenách. Taková zjištění je třeba učinit u každé sporné zakázky zvlášť, neboť se jednalo o samostatné obchodní případy, každý měl specifické parametry a proto nelze jen na základě zjištění, že v některém případě již byla učiněna objednávka za původní cenu a jen zásahem žalobce došlo k jejímu snížení, činit obecný závěr, že tak tomu bylo ve všech sporných případech. Z provedeného dokazování vyplývá, že minimálně v jednom případě žalobce nabízenou cenu snížil proto, že pan , jméno FO, měl výhodnější nabídku od konkurenční firmy (k tomu viz komunikace Viber ze dne , datum, ) a pokud za této situace žalobce přistoupil ke snížení ceny, nelze jeho jednání hodnotit jako protiprávní, neboť žalovaný stěží mohl očekávat, že by jeho obchodní partner přistoupil na pro něj nevýhodnou nabídku, když měl alternativnější a výhodnější nabídku od jiné firmy, která by jeho zakázku rovněž realizovala.

53. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že jsou tu jen tři případy, ve kterých lze dospět k závěru, že uzavření obchodu žalovaným za vyšší ceny byly reálně očekávatelné a ve kterých nebyl shledán žádný rozumný důvod pro jednání žalobce spočívající ve snížení nabízených cen.

54. V prvé řadě se jedná o případ, ke kterému se vztahuje faktura č. , hodnota, a komunikace Viber ze dne , datum, . Součástí této komunikace je i ofocený e-mail z emailové adresy , e-mail, s uvedenou poptávkou výrobků včetně ceny, za kterou jsou jednotlivé výrobky poptávány. Jestliže zde již byla učiněna poptávka, ve kterém sám poptávající uvádí cenu výrobků, za kterou tyto výrobky poptává, jako logický se jeví závěr, že pokud by žalobce za žalovaného tyto ceny akceptoval, byla by zakázka uzavřena v těchto cenách, neboť by byla uzavřena v parametrech, jež poptávající považoval za pro sebe přijatelné (proč by jinak uváděl do poptávky ceny, když za tyto ceny by výrobky ve skutečnosti zakoupit nechtěl). Přesto, jak vyplývá z vystavené faktury a sdělení žalobce v rámci komunikace Viber, došlo ke snížení poptávaných cen v jednom případě z 2 560 Kč/ks na 1 870 Kč/ks a ve druhém z 915 Kč/ks na 790 Kč/ks, aniž by žalobce přes poskytnuté poučení soudu prokázal existenci jím tvrzeného důvodu pro tuto slevu.

55. Ve druhém případě jde o obchodní zakázku, ke které se vztahuje faktura č. , hodnota, a komunikace Viber ze dne , datum, . V tomto případě, jak vyplývá z kopie vložené do komunikace Viber, již dokonce pan , jméno FO, učinil objednávku s uvedenými cenami jednotlivých výrobků 875 Kč/ks, 487 Kč/ks a 3 290 Kč/ks, přesto mu žalobce navrhl, aby si dal slevu 5 %, což se nakonec stalo, neboť žalovaný následně fakturoval ceny 830 Kč/ks, 460 Kč/ks a 3 130 Kč/ks. Jestliže se již obchodní jednání dostalo do takové fáze, kdy kupující učinil objednávku ve stanovených cenách, lze i v tomto případě učinit závěr, že pokud by nedošlo k zásahu žalobce, mohl žalovaný reálně očekávat, že zakázka bude realizována podle již učiněné objednávky. Že by zde byl dán nějaký jiný důvod pro snížení ceny žalobce opět přes poučení soudu o nutnosti prokázat tato svá tvrzení neprokázal.

56. Stejná situace byla i v posledním případě, ke kterému se vztahuje faktura č. , hodnota, a komunikace Viber ze dne , datum, . Z této komunikace vyplývá, že zakázka se také dostala již do stádia objednávky poté, co pan , jméno FO, na sdělenou cenu 1 455 Kč reagoval sdělením, že to žalobce může dát do výroby, že to objedná. Teprve na dotaz, jakou cenu má napsat do objednávky, mu žalobce řekl cenu nižší 1 240 Kč. Za tuto částku pak byl výrobek žalovaným fakturován. Opět tak bylo reálné uzavřít zakázku za vyšší cenu a ke snížení došlo jen jednáním žalobce, neboť existenci jiného důvodu pro poskytnutí slevy žalobce opět k výzvě soudu neprokázal a s ohledem na obsah zmíněné komunikace se existence takového důvodu jeví jako vyloučená, neboť návrh na slevu žalobce činí bez nějakého vnějšího podnětu (krom dotazu pana , jméno FO, , kolik si má napsat cenu) z vlastního rozhodnutí.

57. V těchto případech tak lze mít za prokázané, že na straně žalovaného došlo ke vzniku škody, neboť jednotlivé zakázky se již dostaly do fáze, kdy kupující akceptoval nabízenou cenu (popř. v této ceně poptával). Výši škody lze určit jako rozdíl mezi cenou objednávky (poptávky) a cenou za jakou zakázka byla realizována. V součtu jde ve výše uvedených případech o částku 8 669 Kč.

58. Pokud se týká dalších předpokladů pro vznik odpovědnosti žalobce za tuto škodu, je z okolností jednotlivých případů pod body 51 – 53 zřejmé, že žalobce jednal v situaci, kdy mu z okolností případu muselo být zřejmé, že zakázka může být realizována za cenu pro žalovaného výhodnější. Přesto, aniž by soudu doložil existenci reálného důvodu pro snížení dojednaných cen, nabídl panu , jméno FO, uzavření zakázky za cenu nižší, výhodnější pro pana , jméno FO, ale nevýhodnou nebo méně výhodnou pro žalovaného. Jako zaměstnanec žalovaného však měl žalobce povinnost hájit zájmy svého zaměstnavatele, nikoliv zájmy pana , jméno FO, . Pokud přesto postupoval jinak a pokud jeho jednáním vznikla zaměstnavateli shora uvedená škoda, nelze jeho jednání hodnotit jinak, než jako jednání jež je v příkrém rozporu s povinnostmi zaměstnance tak, jak jsou stanoveny v § 301 písm. d) zákoníku práce. S ohledem na okolnosti případu pak lze dovodit, že žalobce takto jednal opět minimálně ve formě nepřímého úmyslu, neboť z obsahu komunikace Viber vyplývá, že rozhodnutí navrhnout panu , jméno FO, slevu nebylo motivováno žádnými vnějšími okolnostmi vyplývajícími ze specifické povahy zakázky, ale vycházelo z vnitřního rozhodnutí žalovaného. Markantní je tento závěr především v komunikaci ve dnech , datum, a , datum, , kdy v obou případech žalobce zjevně nabízí slevu ve prospěch pana , jméno FO, , ač ten již učinil objednávku za vyšší cenu. Žalobce tak jednal na základě vlastního volního uvážení, ač si musel být vědom, že jeho jednáním se snižuje zisk jeho zaměstnavatele, s čímž byl minimálně srozuměn (jinak by slevu nemohl sám o sobě poskytnout). Týká-li se vztahu příčinné souvislosti mezi jednáním žalobce a ušlým ziskem, vyplývá tento již se shora uvedeného, nicméně soud znovu zopakuje, že za situace, kdy již smluvní partner žalovaného objednával výrobky v konkrétní ceně a kdy k následnému snížení ceny došlo jen v důsledku rozhodnutí žalobce, je zjevné, že pokud by takového rozhodnutí nebylo, byly by zakázky realizovány v cenách vyplývajících z učiněných objednávek a ke snížení zisku žalovaného by tak vůbec nedošlo.

59. V těchto třech případech jsou tak splněny všechny předpoklady pro vznik odpovědnosti žalobce za vzniklou škodu v podobě ušlého zisku. Týká-li se ostatních žalovaným k náhradě uplatněných zakázek, zde přes poskytnuté poučení soudu žalovaný neprokázal reálnost dosažení vyššího zisku (z provedeného dokazování vyplývá toliko to, že ceny byly sníženy, nelze však učinit závěr, zda by zakázka byla uzavřena v původních cenách, když provedené důkazy nic neříkají o tom, v jaké fázi vyjednávání zakázka byla v době vyšších cen), proto soud vyšel z toho, že žalovaný má z titulu ušlého zisku za žalobcem k započtení pohledávku toliko ve výši 8 669 Kč.

60. V řízení tak bylo prokázáno, že pohledávka žalovaného za žalobcem z titulu náhrady škody je existující a důvodná ve výši celkem 111 990 Kč. Jestliže žalovaný v rámci kompenzační námitky vznesené v tomto řízení tuto pohledávku započetl vůči pohledávce žalobce do výše, v jaké byla uplatněna žalobou a jestliže soud dovodil, že nárok žalobce je důvodný co do částky 111 596 Kč, je zřejmé, že pohledávka uplatněná žalovaným je vyšší, než pohledávka žalobce a že proto důvodně existující pohledávka žalobce zanikla v plném rozsahu provedeným zápočtem.

61. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítnul, a to co do částky 111 596 Kč proto, že v tomto rozsahu zanikla v důsledku provedeného zápočtu a co do částky 331 Kč proto, že v tomto rozsahu vůbec nevznikla (k tomu viz bod 25 odůvodnění rozsudku). Pro úplnost soud dodává, že při vyhotovování protokolu o poradě a hlasování senátu, ze kterého byl výrok rozsudku při vyhlašování v rámci soudního jednání čten, došlo k písařské chybě v uvedení data, od kterého žalobce požadoval přiznat úrok z prodlení (na místo od 16. 1. 2020 bylo uvedeno 26. 1. 2020), proto soud v písemném vyhovení rozsudku uvedl toto datum ve správném znění, neboť z odůvodnění rozsudku jež bylo provedeno v rámci soudního jednání bylo zřejmé, že soud zamítá žalobu v plném rozsahu a že neopomenul rozhodnout o části požadovaných úroků z prodlení.

62. Jelikož byl žalovaný v řízení plně úspěšný, přiznal mu soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají z odměny za právní zastoupení stanovené dle § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ze základu 111 927 Kč na částku 5 580 Kč za jeden úkon právní služby. Právní zástupce žalovaného učinil v řízení před soudem prvého stupně osm úkonů právní služby – převzetí zastoupení, sepis odporu proti platebnímu rozkazu dne 3. 8. 2020, sepis doplnění odporu dne 27. 8. 2020, účast na jednání soudu dne 13. 4. 2021, jež trvalo více jak dvě hodiny a jde tak dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu o dva úkony právní služby, doplnění skutkových tvrzení k výzvě soudu dne 21. 5. 2021, účast na jednání soudu dne 8. 6. 2021 a účast na jednání soudu dne 19. 10. 2021. V rámci řízení před odvolacím soudem učinil právní zástupce žalovaného dva úkony právní služby – sepis odvolání dne 18. 11. 2021 a účast na soudním jednání dne 25. 1. 2023. V následujícím řízení před soudem prvého stupně učinil právní zástupce žalovaného sedm úkonů právní služby – doplnění tvrzení k výzvě soudu dne 10. 3. 2023, replika k vyjádření žalobce dne 8. 6. 2023, účast na jednání soudu dne 20. 6. 2023, jež opět trvalo více jak dvě hodiny, sepis vyjádření k výzvě soudu dne 26. 7. 2023, účast na jednání soudu dne 10. 8. 2023 a účast na jednání soudu dne 26. 9. 2023. Celkem tak právní zástupce žalovaného učinil v řízení 17 úkonů právní služby, což při odměně 5 580 Kč za úkon v součtu odpovídá odměně ve výši 94 860 Kč. Pro úplnost soud dodává, že s ohledem na usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 4. 2018, sp. zn. IV. ÚS 3658/17 či ze dne 11. 2. 2020, sp.zn. II. ÚS 150/2020, nepovažoval soud za úkon právní služby, za který by právnímu zástupci žalovaného náležela odměna, účast právního zástupce na soudem nařízené mediaci. K uvedené odměně je třeba připočíst paušální náhradu hotových výdajů za oněch 17 úkonů právní služby dle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu po 300 Kč za každý úkon, náhradu za ztrátu času právního zástupce žalovaného na cestě k jednání soudu a zpět v délce tří hodin za každou cestu dle § 14 odst. 1, odst. 3 advokátního tarifu po 100 Kč za každou započatou půlhodinu, při celkem šesti jednáních tak jde o částku 3 600 Kč, zaplacený soudní poplatek z podaného odvolání ve výši 5 597 Kč a náhrada cestovních výdajů za cestu právního zástupce žalobce k jednání soudu a zpět v délce , hodnota, km. Při jednáních ve dnech 13. 4. 2021, 8. 6. 2021 a 19. 10. 2021 užil právní zástupce k cestě automobil tovární značky , vozidlo, , registrační značky , SPZ, doloženou kombinovanou spotřebou benzinu 95 ve výši 5,2l na 100 km. Náhrady ze jednání ve dnech 13. 4. 2021 a 8. 6. 2021 byly stanoveny dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., jež stanovovala cenu benzinu 95 na 27,80 Kč/l a sazbu základní náhrady na 4,40 Kč/km částkou 865,14 Kč, při dvou jednáních pak částkou 1 730,28 Kč. Náhrady za cestu k jednání dne 19. 10. 2021 byly stanoveny podle vyhlášky č. 375/2021 Sb., jež stanovovala cenu benzinu 95 částkou 33,80 Kč/l a sazbu základní náhrady částkou 4,40 Kč/km v částce 911,32 Kč. Na zbývající tři jednání užil právní zástupce vozidla tovární značky , vozidlo, , registrační značky , SPZ, doloženou kombinovanou spotřebou benzinu 95 ve výši 6,4l/100 km. I v případě těchto jednání se měnila právní úprava stanovující výpočet cestovních náhrad, nicméně jak vyhláška č. 85/2023 Sb., tak i vyhláška č. 191/2023 Sb., stanovuje způsob výpočtu cestovních náhrad pro vozidla jezdící na benzin 95 stejnými částkami, tedy částkou 41,20 Kč za jeden litr pohonných hmot a částkou základní náhrady 5,2 Kč/km. Cestovní náhrady za cestu na jedno jednání soudu tak činí 1 086,67 Kč, při třech soudních jednáních jde v součtu o částku 3 260,01 Kč. Celková výše cestovních náhrad pak v součtu činí 5 901,61 Kč. Jelikož právní zástupce žalovaného je plátcem DPH bylo nutno náklady řízení navýšit o 21 % DPH ve výši 22 986,94 Kč. Celková výše nákladů řízení se proto rovná částce