4 C 308/2023

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Koubou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zvýšení výživného, a vzájemném návrhu na zrušení výživného

I. Návrh, aby bylo zvýšeno výživné stanovené pro žalobce rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, , z částky 2.000 Kč měsíčně na částku 5.000 Kč měsíčně od 1. 9. 2022, se zamítá.

II. Výživné stanovené rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, , v částce 2.000 Kč měsíčně, se zrušuje ke dni 16. 9. 2022.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem ze dne 14. 9. 2023 domáhal se žalobce zvýšení výživného naposledy stanoveného Okresním soudem v , adresa, ze dne , datum, , č. j. P , číslo jednací, , z částky 2.000 Kč měsíčně na částku 6.000 Kč měsíčně počínaje dne 1. 9. 2023. V průběhu řízení pak změnil návrhu tak, že požadoval zvýšení výživného od 1. 9. 2022 na částku 5.000 Kč měsíčně. Změna návrhu byla připuštěna usnesením ze dne 18. 3. 2024. Žalobce nastoupil ke studiu na střední škole a po skončení maturitního oboru ve školním roce 2021/2022 pokračoval od září 2022 na , adresa, , kde se zaměřoval na zdokonalení anglického jazyka. Od 1. 9. 2023 pak studuje v 1. , adresa, . Od poslední úpravy výživného uplynulo již 5 let a došlo k podstatnému nárůstu a změně potřeb žalobce. Náklady žalobce spočívají především v nákladech spojených s jeho vysokoškolským studiem, poplatek pro studenty z členských zemí EU činí 1730 EUR za jeden akademický rok, v přepočtu pak 42.318 Kč. Tyto výdaje hradí z výživného poskytovaného otcem a z finančních prostředků, které si vydělal v průběhu prázdnin. Z důvodu náročnosti studia nemá žalobce možnost si přivydělat během školního roku. Jeho zdravotní stav je dobrý, nemá zdravotní problémy, před jazykovou školou studoval , právnická osoba, se zaměřením na ekonomiku a podnikání, jednalo se o státní školu. Brigádně si přivydělává pouze o prázdninách na základě dohody o pracovní činnosti. V roce 2022 neměl možnost se přihlásit na vysokou školu, neboť maturoval až na druhý pokus, jedinou možností pro něj bylo absolvovat jazykovou školu, neboť jazyková zkouška byla jedinou variantou, jak se kvalifikovat. Obsahem jeho studia na , právnická osoba, byla příprava na vysokou školu, hlavním cílem bylo zlepšení jeho jazykové úrovně. Studium probíhalo 5 x týdně po dobu čtyř vyučovacích hodin a byl mu udělen status studenta, ten mu vydržel až do 31. 8. 2022.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí návrhu na zvýšení výživného a v průběhu řízení pak s ohledem na provedené dokazování vzájemným návrhem požadovala, aby výživné, které bylo stanoveno shora uvedený rozsudkem pro žalobce v částce 2.000 Kč, bylo od 1. 9. 2022 zrušeno. Poukázala na to, že 18. 9. 2008 bylo její manželství s otcem žalobce rozvedeno a syna dostal do péče otec. Žalobce po celou dobu dospělosti o ni jako matku nejevil sebemenší zájem, víc jak pět let mají přetrhané vazby, jenom platí výživné. Za tu dobu jí vůbec nezavolal, i když ona měla zájem o kontakt se synem, ví o tom, že přechází ze školy na školu a musí být i ve 20 letech závislý na obou rodičích. Žalovaná má dvě další vyživovací povinnost, avšak placení alimentů pro žalobce se nebrání, avšak požadavek syna považuje za nepřiměřený s ohledem na její současné poměry. Chtěla se s ním dohodnout na placení výživného v částce 3 – 4 tisíce Kč měsíčně, synovi psala i její právní zástupkyně, ovšem bez odezvy. Její celkové měsíční výdaje činí 29.809 Kč, které rozepsala ve vyjádření, není to však konečná suma, když musí ještě platit školní pomůcky dětí, boty, oblečení pro ně atd. Již 10 let žije s dětmi sama. Je toho názoru, že syn je již zletilý a s ohledem na jeho kvalifikaci si může prostředky na jeho obživu alespoň částečně obstarat sám. Je rozvedená, výdělek má pouze ze závislé činnosti, pracovala u společnosti , právnická osoba, na benzinové stanici. Vlastní, který si koupila prodejem domku a staré auto. Má střední školu ukončenou maturitou, je to , právnická osoba, V rámci smírného vyřízení věci byla ochotna dohodnout se na placení výživného pro žalobce ve výši 2.800 Kč od září 2022, byť má za to, že studium žalobcem na , právnická osoba, , nelze brát jako nutnou přípravu ke studiu na vysoké škole, ani jako přípravu na budoucí povolání a s nástupem na vysokou školu by žalobci platila 3.800 Kč měsíčně. Na tento návrh žalobce nereagoval, zamítl však její původní návrh na zvýšení výživného na 3.500 Kč od nástupu na vysokou školu a setrval na zvýšení výživného od 1. 9. 2022 na částku 5.000 Kč měsíčně. Aktuálně je žalovaná vedena na úřadu práce, požádala o přiznání zálohovaného výživného pro syna , jméno FO, , neboť od jeho otce nepobírá dlouhodobě žádné výživné, dále byla nucena požádat o příspěvek na bydlení a rodinné přídavky na děti. Dále splácí dluh u , právnická osoba, ., spotřebitelský úvěr ve výši 165.000 Kč. V mezidobí se žalovaná od společných známých dozvěděla, že žalobce ve studiu řádně nepokračuje a vzhledem k tomu, že žalobce ani nemá zájem o kontakt s žalovanou, pak navrhla zrušení výživného od 1. 9. 2022, neboť v červnu 2022 ukončil žalobce studium na střední škole se zaměřením na ekonomiku a podnikání, tuto školu zakončil maturitní zkouškou, přičemž ze zprávy VUT založené v soudním spise jednoznačně vyplývá, že i když přijímací zkoušky byly skládány v angličtině, pak pro tento obor, jakož i pro samotné přijímací řízení, je dostačující znalost na úrovni maturitní zkoušky. Z listinných důkazů vyplývá, že žalobce úspěšně maturoval z anglického jazyka, přičemž maturitní zkoušku složil již v červnu 2022, proto žalovaná má za to, že jednoroční studium na , právnická osoba, , nelze považovat nutnou přípravu ke studiu na vysoké škole, svojí povahou je to studium pomaturitního charakteru a toto studium nelze považovat jako přípravu na jeho budoucí povolání.

3. V daném případě se žalobce domáhal zvýšení výživného z částky 2.000 Kč měsíčně na částku 6.000 Kč od 1. 9. 2023, později změnil žaloba a požadoval zvýšení výživného na částku 5.000 Kč od 1. 9. 2022, kdy nastoupil ke studiu na , právnická osoba, , a od školní roku 2023/2024 pokračuje ve studiu na , právnická osoba, .

4. Podle § 910 odst.1 obč. zákoníku předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

5. Podle § 911 obč. zákoníku výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

6. Podle § 923 obč. zákoníku, změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti. Toto ustanovení se použije i u výživného pro zletilé děti.

7. Naposledy bylo výživném pro žalobce rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v , adresa, , jak je shora uvedeno, výše výživného byla stanovena částkou 2.000 Kč měsíčně.

8. Žalobce v akademickém roce 2023/2024 studuje v prvém ročníku bakalářského studijního programu na , označení, . V akademickém roce 2022/2023 studoval na , právnická osoba, v denním prezenčním pomaturitním studiu anglického jazyka, studium řádně ukončil. Před studiem jazykové školy žalobce studoval , právnická osoba, se zaměřením na ekonomiku a podnikání, jednalo se o státní školu a v roce 2022 neměl možnost se přihlásit na vysokou školu, neboť maturoval až na druhý pokus a maturitní vysvědčení obdržel až 15. 9. 2022. Na , právnická osoba, tato škola kromě pomaturitního studia nabízí i individuální kurzy a přípravné kurzy. , právnická osoba, , sdělila, že studium v bakalářském studijním programu shora uvedeného, předpokládá znalost obecného anglického jazyka na úrovni maturitní zkoušky, v průběhu studia pak dochází k dalšímu rozvoji jazykových kompetenci a odborně zaměřené angličtiny. Žalobce maturoval z anglického jazyka, což bylo doloženo maturitním vysvědčením, k bakalářskému studiu byl přijat na základě úspěšného absolvování ústní přijímací zkoušky, která proběhla , datum, formou pohovoru v anglickém jazyce před zkušební komisí. Při přijímací zkoušce konané 28. 4. 2023 získal 72 bodů z celkových 100 bodů a stal se studentem , právnická osoba, , a to dnem zápisu ke studiu. Ústní přijímací zkouška proběhla v anglickém jazyce před zkušební komisí formou skupinového pohovoru, předpokládaná velikost skupiny je 3 až 7 uchazečů a pohovor je zaměřen na ověření všeobecných studijních předpokladů a hodnotí se tyto oblasti: motivace ke studiu, schopnost řešit zadaný problém, schopnost práce v týmu, osobní projev a jazykové kompetence. Předpokládaná délka trvání je 90 až 180 minut.

9. V nálezu II ÚS 2121/14 ze dne 30. 9. 2014 pak Ústavní soud České republiky kromě jiného uvádí, že u dětí již zletilých je třeba na vyživovací povinnost nahlížet jinou optikou než na vyživovací povinnost pro nezletilé děti. Zletilý jedinec by měl být zásadně schopen se postarat sám o sebe a důvod pro stanovení vyživovací povinnost by proto měl být odůvodněn konkrétními okolnostmi daného případu. Úkolem soudu je proto vyjádřit se též k tomu, zda daný typ vzdělání představuje ještě přípravu na budoucí povolání, anebo jde již jen o nadstandardní doplňování znalosti bez této návaznosti. Soud se má také zabývat otázkou účelnosti studia na předmětné druhé střední škole, což by mohlo ovlivnit skutečnost, zda je vůbec odůvodněna samotná existence vyživovací povinnosti. Pokud účastník studuje již druhou střední školu, která na školu předchozí zcela jednoznačně nenavazuje, bylo na místě se zabývat zejména tím, zda skutečně jde o racionální přípravu na budoucí povolání. Z hlediska úvah o výši výživného pak bylo na místě pečlivě posoudit rovněž to, jak velké časové nároky klade předmětné studium na vedlejšího účastníka, tzn. zda např. vylučuje, aby vedle tohoto studia pracoval aspoň příležitostně formou třeba brigád.

10. Další studium po ukončení střední školy by tedy mělo sloužit k prohlubování předchozího vzdělání a mělo by sloužit k získání vyšší kvalifikace a tím i uplatnění zletilého dítěte na „trhu práce“. Nemělo by být samoúčelně, kterým si vyživovaná osoba pouze „prodlužuje mládí“. Soud tedy musí zvažovat, zda takové studium je racionální přípravou žalobce na budoucí povolání. Ze zprávy , právnická osoba, nebylo zjištěno, že by přijetí na bakalářské studium vyžadovalo zvláštní průpravu v anglickém jazyce, studium předpokládá znalost obecného anglického jazyka na úrovni maturitní zkoušky, kterou žalobce absolvoval. Žalobci nic nebránilo, aby k prohloubení znalostí v angličtině využil individuální či přípravný kurz, který jazyková škola také poskytuje, nikoliv však v rámci denního pomaturitního studia, ale při zaměstnání. Navíc přijímací zkouška proběhla pouze ústní formou skupinově v délce 90 – 180 minut, což jsou poměrně mírné podmínky pro přijetí ke studiu s ohledem na přijímací řízení na jiných fakultách. Účelnost studia na soukromé jazykové škole má přímý vliv na posouzení samotné existence vyživovací povinnost. Nelze totiž přehlédnout i fakt, že to byla právě žalobcova nedostatečnost ve studiu střední školy, která mu zabránila, aby se ihned po jejím ukončení hlásil ke studiu na vysokou školu, neboť maturitu složil až v náhradním termínu. Tato skutečnost však nemůže jít k tíži žalované, neboť i na žalobci, který byl již zletilý a ukončil střední školu, lze spravedlivě požadovat, aby si své potřeby již zajišťoval sám.

11. Studium jazykové školy žalobce nelze za dané situace považovat za pokračování v přípravě na budoucí povolání, není splněna podmínka, že žalobce nebyl schopen se sám živit, neboť měl ukončeno středoškolské vzdělání se zaměřením na ekonomiku a podnikání.

12. S ohledem na shora uvedené skutečnosti lze mít za to, že vyživovací povinnost žalované k žalobci zanikla počínaje ukončením střední školy a je tedy důvodné vyživovací povinnost žalované k žalobci zrušit od 16. 9. 2022. Středoškolské studium bylo ukončeno předáním maturitního vysvědčení dne 15. 9. 2022. Nástupem žalobce ke studiu na vysoké škole se vyživovací povinnost obnovila, její rozsah je však nutné stanovit novým soudním rozhodnutím, o to však žalobce nežádal.

13. Z výše uvedených důvodů také není důvodný návrh na zvýšení výživného od 1. 9. 2022, když vyživovací povinnost žalované k žalobci zanikla ke dni 16.9.2022 a není již účelné zvyšovat výživné na tak krátkou dobu 15 dnů, když žalovaná je povinna platit stanovené výživné až do 15.9.2022, a žalobci nic nebránilo, aby své zvýšené potřeby v této krátké době kryl z příp. výdělku z brigádní činnosti o letních prázdninách, jak to bývá obvyklé u většiny studentů14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., a to s ohledem na charakter sporu, kdy se jedná o výživné mezi rodičem a dítětem, také s ohledem na skutečnost, že účastníci vůči sobě vzájemně neuplatnili právo na náhradu nákladů řízení.

15. O nákladech ustanovených zástupců účastníků bude rozhodnuto samostatným usnesením.