4 C 37/2018

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Koubou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená obecnou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro: zvýšení výživného pro zletilé dítě <b>I. Výživné, stanovené žalovanému naposledy rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [spisová značka] pro tehdy nezletilou žalobkyni v částce 1.000 Kč měsíčně, se počínaje dnem 1. 3. 2018 zvyšuje na částku 6.000 Kč měsíčně.</b> <b>Takto stanovené výživné je žalovaný povinen platit k rukám žalobkyně vždy do 5. dne v měsíci předem.</b> <b>II. Dlužné výživné za období od 1. 3. 2018 do 31. 7. 2021 v částce 205.000 Kč je žalovaný povinen zaplatit k rukám žalobkyně do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 6.166 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Rozsudkem ze dne 11. 3. 2020, č. j. 4 C 37/2018-213 soud I. stupně rozhodl tak, že výrokem I. výživné, stanovené žalovanému naposledy rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [spisová značka] pro tehdy nezletilou žalobkyni v částce 1.000 měsíčně počínaje dnem 1. 3. 2018 zvýšil na částku 6.000 Kč měsíčně, splatné k rukám žalobkyně vždy do 5. dne v měsíci předem, výrokem II. uložil povinnost žalovaného zaplatit dlužné výživné za období od 1. 3. 2018 do 31. 3. 2020 v částce 125.000 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku a výrokem III. uložil povinnost žalovanému nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 6.166 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Proti rozsudku podal žalovaný dne 22. 4. 2020 odvolání, jež doplnil podáním z 25. 5. 2020.

2. Usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Odvolací soud uložil soudu I. stupně, aby v dalším řízení opětovně vyzval žalovaného prostřednictvím jeho zástupce k doplnění tvrzení ohledně jeho majetkových poměrů, kdy tento uvede všechny podstatné skutečnosti týkající se jeho majetkových poměrů, které nejsou dosud obsahem spisu, zejména osvětlí své příjmové poměry, tedy z jakých konkrétních zdrojů uspokojuje své pravidelné měsíční životní náklady, které prozatím vyčíslil na částku 10.200 Kč bez stravy, ošacení, nákladů v souvislosti s tvrzeným zhoršeným zdravotním stavem, nákladů na kouření, o kterých vypovídala žalobkyně u jednání soudu I. stupně apod., kdy dosud není dostatečné tvrzení žalovaného ohledně jeho příjmových a majetkových poměrů a v případě i dalšího nedostatečného prokázání by aplikace § 916 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) byla na místě, na žalovaném jako společníkovi obchodních společností také bude, aby tvrdil ekonomický stav těchto společností, tj. jaké je jejich jmění, aby bylo možno posoudit širší majetkové poměry žalovaného. Jen jestliže žalovaný řádně splní svou povinnost tvrzení a povinnost důkazní, nebude ve věci aplikováno ustanovení § 916 o. z. Soud v takovém případě provede navržené důkazy relevantní pro posouzení majetkových poměrů žalovaného a zhodnotí, zda tyto poměry umožňují zvýšení výživného na částku požadovanou žalobkyní, nebo zákonným kritériím uvedeným v § 913 o. z. odpovídá jiná (nižší) částka výživného a zda je třeba vyjít z faktických příjmů dosahovaných žalovaným, nebo z příjmů potenciálních s přihlédnutím k jeho zdravotnímu stavu, též vyhodnotí majetkové poměry žalovaného i z hlediska jeho účasti jako společníka obchodních společností. Soud dále zjistí, zda i nadále trvá řádné studium žalobkyně a vyhodnotí, zda příjem žalobkyně ve formě stipendia s ohledem na případné mimořádné náklady se studiem v zahraničí spojené umožňuje aplikaci § 911 o. z. o tom, že žalobkyně je (byla) schopna se sama živit a vyživovací povinnost žalovaného tak nadále trvá, nebo nikoliv.

3. Soud doplnil dokazování v intencích rozhodnutí odvolacího soudu:

4. Usnesením Okresního soudu ve Znojmě z 1. 10. 2020, č. j. 4 c 37/ 2018 -232 soud vyzval žalovaného, aby doplnil svá skutková tvrzení ohledně svých majetkových poměrů, zejména osvětlí podrobně své příjmové poměry, a dále doplní tvrzení ohledně ekonomického stavu společností, v nichž je společníkem či jednatelem.

5. Na výzvu soudu žalovaný doplnil svá skutková tvrzení vyjádřením z 6. 11. 2020, 16. 2. 2021 a 11. 6. 2021. Ve vyjádření z 6. 11. 2020 uvedl, že je dlouhodobě a závažně nemocen, což prakticky znemožňuje jeho možnost se plnohodnotně věnovat práci a dosahovat tak žalobkyní [údaje o zdravotním stavu ] [anonymizována dvě slova] [údaje o zdravotním stavu ] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno 6 slov]. Co se týče svých majetkových poměrů, uvedl, že ve [právnická osoba] [anonymizováno] nemá majetkovou účast, byl v ní zaměstnán na dohodu o provedení práce od 8. 7. 2018 do 31. 7. 2018 za měsíční odměnu ve výši 10.000 Kč hrubého, a dále uzavřenou pracovní smlouvu od 12. 8. 2019 s měsíční odměnou ve výši 187 Kč hrubého, vzhledem k pracovní neschopnosti mu byla vyplacena za rok 2019 částka 5.325 Kč a náhrada mzdy za dobu pracovní neschopnosti ve výši 8.079 Kč. Ve společnosti [právnická osoba] je společníkem a jednatelem, nicméně společnost je nefunkční a neaktivní, od roku 2014 nebyla zpracovávána ani účetní závěrka. Stejně tak [právnická osoba], [anonymizováno], kdy tato společnost nevyvíjí žádnou aktivitu, nefunguje, ale nedošlo k jejímu zrušení. U [právnická osoba] [anonymizováno] došlo k 30. 12. 2016 k výmazu společnosti. Co se týče [právnická osoba], tato je ekonomicky aktivní, žalovaný je jejím jediným společníkem a jednatelem, žalovaný nemá z této společnosti žádný příjem. V roce 2017 měla společnost ztrátu 1.576 EUR, v roce 2018 zisk 2.614 EUR, v roce 2019 zisk 69.274 EUR, kdy zisk nebyl vyplacen, společnost má 32 zaměstnanců, výdaje jsou 900.000 EUR, investice 2.000.000 EUR. Žalovaný neměl potřebu peníze ze společnosti vybrat, protože dokázal vyžít z příjmů ve výši méně než 20.000 Kč, které měl ze [právnická osoba] a z dávek nemocenského pojištění, jež činí cca 16.000 Kč měsíčně. Žalovaný byl v evidenci uchazečů o zaměstnání od 6. 8. 2018 do 2. 7. 2019, kdy mu byla poskytovaná podpora v nezaměstnanosti, od 1. 3. 2018 do 11. 5. 2019 (z toho do [datum] v pracovní neschopnosti) byl zaměstnán v [země] ve [právnická osoba], poté veden na úřadu práce s podporou v nezaměstnanosti, kdy pracovní smlouva se [právnická osoba] [anonymizováno] byla ukončena k 31. 8. 2020. Žalovaný nevlastní nemovitost ani automobil, obývá nemovitost ve vlastnictví přítelkyně, měsíční výdaje uvedl ve výši 18.700 Kč, jednotlivě: inkaso 3.500 Kč, topení 1.650 Kč, pojištění 400 Kč, syn [jméno] 4.350 Kč (spoření 300 Kč, obědy 400 Kč, družina 150 Kč, strava 2.500 Kč, oblečení 1.000 Kč), výživné žalobkyně 1.000 Kč, živ. pojištění 800 Kč, strava 3.000 Kč, ošacení 1.000 Kč, léky a drogerie 1.000 Kč, doprava 2.000 Kč. Žalovaný má 8 exekucí, které snižují jeho měsíční příjmy, kdy jsou mu strhávány srážky. Ve vyjádření z 16. 2. 2021ozřejmil důvod existence nefunkčních společností, uvedl podrobný popis likvidace společnosti, kdy proces likvidace společnosti je náročný jak časově, tak finančně i na aktivitu likvidátora, kdy tento je pracný a nákladný, náklady likvidace překročí snadno 20.000 Kč a půl roku práce (bezdlužnost na FÚ i celním úřadě, účetní závěrka, likvidace vč. konečné zprávy), přičemž společnosti, kde je společníkem, nevykazují aktivitu, nejsou v nich uloženy žádné peníze, tedy proces likvidace by byl hrazen z jeho osobního majetku bez vidiny likvidačního zůstatku. Co se týče nerozdělení zisku [právnická osoba], žalovaný dělení zisku shledal jako krátkozraké s ohledem na fixní výdaje společnosti, kdy částka zisku pokryje mzdy na necelé 2 měsíce, vyplacení by mohlo společnost dovést do stavu předlužení, kdy toto se ukázalo v koronavirové krizi jako správné rozhodnutí. Současně poukázal na možnost přivýdělku žalobkyně, kdy žalovaný nesouhlasí s tím, že si žalobkyně nemohla přivydělávat, kdy neshledává objektivní překážku v obstarání pracovního povolení v [země], kdy její studium je dálkové, v pátky a soboty, vzhledem k ukončenému původnímu studiu nic nebrání byť částečné práci, kdy má za patrné, že se žalobkyně o práci či stáž snaží, vzhledem k věku by měla být si alespoň částečně vydělávat prostředky na svou obživu. Ve vyjádření z 11. 6. 2021 potvrdil, že za rok 2020 [právnická osoba] nemá zpracovány účetní dokumenty, veškerý zisk z předchozích let byl však v době covidové pandemie byl spotřebován k uhrazení provozních nákladů a společnost bude ve ztrátě. K 8. 6. 2021 a 9. 6. 2021 vyčíslené exekuce žalovaného činí celkem částku 638.439,49 Kč, kdy ke dvěma exekucím nezná částku dluhu. Jeho výdaje činí cca 16.000 Kč měsíčně, spočívají ve výdajích za užívání nemovitosti, osobní náklady a náklady na syna [jméno], kdy tyto jsou variabilní a mění se v čase, na výdajích na syna a bydlení se podílí dle možností, zpravidla polovinou nákladů. Výdaje na jeho osobu jsou 8.800 Kč měsíčně – strava 3.000 Kč, ošacení 1.000 Kč, léky a drogerie 1.000 Kč, životní pojištění 800 Kč, doprava 2.000 Kč, výživné žalobkyni 1.000 Kč Náklady na kouření činí cca 1.500 Kč. Výdaje na nemovitost 5.500 Kč měsíčně – inkaso 3.500 Kč, pojištění 5.000 Kč ročně, topení dřevem 20.000 Kč ročně. Náklady na syna [jméno] 5.150 Kč měsíčně – spoření 300 Kč, obědy 400 Kč, družina 150 Kč, životní pojištění 800 Kč, oblečení 1.000 Kč, strava 2.500 Kč.

6. Žalobkyně v podání z 23. 11. 2020 poukázala na svou snahu prokázat výši příjmů žalovaného, když ten tvrdí, že je dlouhodobě a závažně nemocen, do 25. 5. 2020 byl v pracovní neschopnosti, minimálně od 26. 5. 2020 byl však práceschopný a evidován u úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, i přes obtíže tedy je schopen plnohodnotně vykonávat určité druhy práce a plnit své závazky. Žalobkyně ve vztahu ke třem společnostem, ve kterých je žalovaný společníkem poukázala u ekonomicky neaktivních společností na možnost získat likvidační zůstatek, u ekonomicky aktivní [právnická osoba] pak nerozumí důvodům, na jejichž základě nebyl zisk alespoň částečně vyplacen žalovanému, čímž by došlo ke zlepšení jeho finančních poměrů s možností úhrady existujících závazků. Co se týče údajů z daňového přiznání žalovaného, žalovaná konstatuje, že čerpání finančních prostředků z podnikání pro vlastní potřebu v daňovém základu nefiguruje, daňové přiznání je pouze jedním z vodítek v procesu lustrace jejich opravdových příjmů. Žalovaný pak opomíná vyčíslit náklady na kouření, kdy je celoživotně těžkým kuřákem, kdy v roce 2018 kouřil dál i přes zdravotní problémy, náklady na kouření pak činí minimálně 3.000 Kč měsíčně. Žalovaný se kromě placení výživného dlouhodobě nepodílí na výkonu rodičovských práv a povinností k žalobkyni, v průběhu života žalobkyně se žalovaný bránil jakémukoliv navýšení výživného, ačkoliv jeho majetkové poměry tomu nikterak nebránily, neplnil vyživovací povinnost vůči žalobkyni ve zvýšené míře. Ve vyjádření z 1. 2. 2021 vyčíslila náklady spojené se studijním pobytem v [země ] [jméno], kam odlétla 28. 8. 2019, kdy stipendium poskytované [univerzita] [anonymizováno] v [obec] činí 16.000 Kč měsíčně, pobyt je studijní, bez pracovního povolení, nemůže tedy vykonávat žádnou pracovní činnost a nemá jiné příjmy. Matka přispěla na zvýšené náklady částku 50.000 Kč, otec soudem stanovené výživné. Poplatky spojené se studiem na [univerzita] [anonymizováno] v [obec] od 30. 12. 2020 činí 3.000 Kč měsíčně. Jednorázové náklady činily 105.806 Kč, jednotlivě: pojištění celkem 17.567 Kč, autobus letenky a doprava na a z letiště 9.000 Kč, vízum a prodloužení víz 4.000 Kč, [údaje o zdravotním stavu ] [anonymizována čtyři slova] a překlady 2.000 Kč, kufr 2.000 Kč, telefon s SD kartou 7.000 Kč, obuv a oblečení 28.000 Kč, elektronické spotřebiče a vybavení bytu 6.000 Kč, cestování [obec] a zpět na pohovory, stáže víza atd, jízdenky ubytování, stravování 10.000 Kč, zdravotní pojištění 17.739 Kč Měsíční náklady činí cca 13.350 Kč, jednotlivě bydlení 2.000 Kč, prádelna 1.000 Kč, jídlo 6.000 Kč, transport 850 Kč, volnočasové aktivity 2.250 Kč, studijní materiály 500 Kč, drogerie a kosmetika 750 Kč. V podání z 5. 5. 2021 uvedla, že v roce 2019 úspěšně ukončila magisterské studium a plné tři roky bakalářského studia, v rámci kterého byla díky studijním výsledkům nominována a odjela na zahraniční studijní pobyt do [země ] [jméno], kde pokračuje ve studiu.

7. V rámci dokazování bylo zjištěno následující:

8. Z účetní závěrky (slov. účtovné závierky) sestavené k 31. 12. 2018 se podává že závěrka společnosti [právnická osoba], [IČO], DIČ [číslo] za období 1/ 2018 2018 byla sestavená k 1. 8. 2019 a sestává z rozvahy (slov. súvahy), výkazu zisku a ztrát a poznámek (tj. přílohy), dle této disponuje společnost majetkem ve výši 2.849.321 EUR brutto, dlouhodobým hmotným majetkem 1.444.553 EUR brutto, pohledávkami 769.980 EUR brutto, celkem jmění se závazky činí 2.617.046 EUR, kdy vlastní jmění činí 1.716.558 EUR. Závazky činí 900.458 EUR, čistý obrat (výnosy hospodářské činnosti) činí 2.284.884 EUR, zisk činí 2.614 EUR. Při kurzu euro dle ČNB pro rok 2018 ve výši 25, 643 Kč činil zisk částku 67.031 Kč. Z účetní závěrky sestavení k [datum] se podává, že byla sestavená k 19. 2. 2020 a dle této disponuje společnost majetkem ve výši 5.588.719 EUR brutto, dlouhodobým hmotným majetkem 3.839.283 EUR, pohledávkami 388.302 EUR Celkem jmění se závazky činí 4.408.828 EUR, kdy vlastní jmění činí 4.306.246 EUR a závazky 102.582 EUR, Výnosy z hospodářské činnosti činí 5.059.082 Kč, zisk 69.274 EUR. Při kurzu euro dle ČNB pro rok 2019 - 25, 672 Kč činil zisk částku 1.778.402 Kč.

9. Z dohody o provedení práce z 8. 7. 2019 uzavřené mezi [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO] a žalovaným soud zjistil, že na základě této se žalovaný zavázal od 8. 7. 2019 pro zaměstnavatele vykonávat osobně funkci manažera s místem výkonu práce sídlo firmy [obec a číslo], rozsah práce 20 hodin měsíčně, odměna 10.000 Kč hrubého, dle dohody o rozvázání pracovního poměru z 31. 8. 2020 mezi shodnými účastníky byl výše uvedený smluvní vztah ukončen dohodou ze zdravotních důvodů k 31. 8. 2020. Dle potvrzení zaměstnavatele o průměrném/pravděpodobném měsíčním výdělku a způsobu ukončení pracovního poměru z 10. 9. 2020 trval výše uvedený poměr mezi shora uvedenými účastníky od 12. 8. 2019 do 31. 8. 2020, byl ukončen dle § 49 zákoníku práce ze zdravotních důvodů s průměrným měsíčním výdělkem v rozhodném období 1. 4. 2020 – 30. 6. 2020 29.855 Kč hrubého, 22.640 Kč čistého. Z pracovní smlouvy, uzavřené dne 12. 8. 2019 mezi [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO] a žalovaným soud zjistil, že byl mezi účastníky sjednán pracovní poměr na dobu neurčitou se zkušební dobou 3 měsíců, dnem nástupu do práce je 12. 8. 2019, druh práce manažer, místo výkonu práce sídlo firmy [obec a číslo], pracovní doba 40 hodin týdně, za vykonanou práci náleží zaměstnanci základní mzda 187 Kč/hod hrubého. Z potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti, sražených zálohách na daň z těchto příjmů a daňovém zvýhodnění žalovaného za období 1 – 8 / 2020 vystavené dne 10. 9. 2020 [právnická osoba] [anonymizováno] se podává úhrn zúčtovaných příjmů ze závislé činnosti ve výši 99.321 Kč, úhrn povinného pojistného z příjmů ve výši 33.572 Kč, základ daně 132.893 Kč. Dle dokladu o výši ročního příjmu z 5. 11. 2020 vystaveného [právnická osoba] [anonymizováno] pro žalovaného za kalendářní rok 2019 činily příjmy ze závislé činnosti a funkčních požitků částku 5.325 Kč, náhrady mzdy za dobu DPN (karantény) 5.079 Kč, pojistné 659 Kč. Z rozhodnutí Úřadu práce ČR, kontaktního pracoviště [obec], [obec] z 16. 9. 2020 se podává, že byla žalovanému přiznaná podpora v nezaměstnanosti od 1. 9. 2020 pro podpůrčí dobu 11 měsíců, ve výši 14.716 Kč měsíčně po dobu prvních dvou měsíců, ve výši 11.320 Kč po dobu dalších dvou měsíců, ve výši 10.188 po zbývající podpůrčí dobu, kdy výše podpory byla stanovena procentní sazbou z průměrného měsíčního čistého výdělku v posledním zaměstnání u zaměstnavatele [právnická osoba ] [anonymizováno] [právnická osoba] a který činil 22.640 Kč.

10. Ze sdělení Okresní správy sociálního zabezpečení Znojmo z 21. 5. 2021 se podává, že žalovaný není veden jako zaměstnanec u zaměstnavatele (byl veden od 12. 8. 2019 do 31. 8. 2020 u [právnická osoba ] [právnická osoba], předtím veden do 31. 8. 2017 u [IČO]). Není veden ani jako osoba samostatně výdělečně činná. Byl veden od ledna do prosince 1991, bez zaměstnanců, důchodové či nemocenské dávky v současné době nepobírá, má vystavenou pracovní neschopnost od 28. 4. 2021 – zahraniční.

11. Ze zprávy ošetřujícího lékaře [lékař] [jméno], praktického lékaře pro dospělé, [obec] z 25. 5. 2021 se podává, že zdravotní stav žalovaného je [údaje o zdravotním stavu ] [anonymizováno 11 slov] [údaje o zdravotním stavu ] [anonymizováno 26 slov].

12. Z potvrzení ve věci nominačního dopisu zahraničního oddělení [fakulta] [anonymizováno] [příjmení] [anonymizováno] v [obec] z 19. 11. 2020 bylo potvrzeno, že žalobkyně je studentkou oboru [obor] se zaměřením na oblast firemní praxe, služeb a cestovního ruchu této fakulty, a byla nominována na studijní stáž na [univerzita] [jméno] [příjmení] v období 1. 1. 2021 – 30. 6. 2021. Z potvrzení o studiu vydané dne 2. 11. 2020 [fakulta] [anonymizováno] [příjmení] [anonymizováno] v [obec] má soud za prokázané potvrzení studia žalobkyně na výše uvedené škole pro období od 1. 9. 2020 do 31. 8. 2021 v prezenční formě v 9. semestru bakalářského studijního programu [program]. Z potvrzení [fakulta] [anonymizováno] [příjmení] [anonymizováno] z 29. 4. 2021, vyhotoveného v anglickém jazyce, se podává potvrzení, že žalobkyně byla nominována na studijní stáž na též univerzitě pro období od 1. 9. 2021 do 31. 1. 2022.

13. Z výpisu z běžného devizového účtu č. [bankovní účet] za období od 1. 7. 2016 do data zrušení 4. 10. 2016, majitel [právnická osoba], [IČO] soud zjistil konečný zůstatek nulový, kdy za období nebyly vyjma technického vyrovnání na účtu evidovány pohyby ani obraty.

14. Ze sdělení [exekutorský úřad], soud. exekutorka [titul] [jméno] [příjmení], je u exekučního řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka], kde je povinným žalovaný a oprávněným [územní celek], [IČO] k [datum] vymáhaná pohledávka vyčíslena ve výši 15.812 Kč. Ze sdělení [exekutorský úřad] [anonymizována dvě slova], soud. exekutor [titul] [jméno] [příjmení], je u exekučního řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka], kde je povinným žalovaný a oprávněným [právnická osoba], [IČO], k [datum] vymáhaná pohledávky vyčíslena ve výši 263.030 Kč. Ze sdělení [exekutorský úřad], soud. exekutor [titul] [jméno] [příjmení], je u exekučního řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka], kde je povinným žalovaný a oprávněným [země] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ve [obec] k [datum] vymáhaná pohledávka vyčíslena ve výši 12.228 Kč. Ze sdělení [exekutorský úřad] [anonymizována dvě slova], soud. exekutor [titul] [jméno] [jméno], je u exekučního řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka], kde je povinným žalovaný a oprávněným [právnická osoba ] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno] [číslo], k [datum] vymáhaná pohledávka vyčíslena ve výši 29.427,49 Kč. Ze sdělení [exekutorský úřad], soud. exekutorka [titul] [jméno] [příjmení], je u exekučního řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka], kde je povinným žalovaný a oprávněným [územní celek], [IČO] k [datum] vymáhaná pohledávka vyčíslena ve výši 11.183 Kč. Ze sdělení [exekutorský úřad], soud. exekutorka [titul] [jméno] [příjmení], je u exekučního řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka], kde je povinným žalovaný a oprávněným [územní celek], [IČO] k [datum] vymáhaná pohledávka vyčíslena ve výši 4.813 Kč. Ze sdělení [exekutorský úřad], soud. exekutorka [titul] [jméno] [příjmení], je u exekučního řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka], kde je povinným žalovaný a oprávněným [právnická osoba ] [anonymizována dvě slova], [IČO] k [datum] vymáhaná pohledávka vyčíslena ve výši 156.640,70 Kč. Ze sdělení [exekutorský úřad], soud. exekutorka [titul] [jméno] [příjmení], je u exekučního řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka], kde je povinným žalovaný a oprávněným [právnická osoba ] [anonymizována dvě slova], [IČO] k [datum] vymáhaná pohledávka vyčíslena ve výši 142.305,30 Kč.

15. Z oznámení [státní instituce ] [anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizována dvě slova] ve [obec] z [datum] vzal soud za prokázané, že žalovaný za požadované zdaňovací období – kalendářní rok 2018 a 2019 neučinil žádné podání daňového tvrzení.

16. Další důkazy navržené a doložené účastníky řízení neshledal soud pro rozhodnutí ve věci potřebnými, nečinil z nich další závěry, protože skutkový stav pro právní posouzení věci byl zjištěn dostatečně: např. čestná prohlášení žalovaného, průkazky evidence a dalších potvrzení Úřadu práce, faktury NID za třísky, 8x zprávy [nemocnice], příspěvkové organizace ohledně diagnózy a vyšetření odborných ambulancí, zpráva nezávislého auditora z auditu účetní závěrky společnosti [právnická osoba] k 31. 12. 2019 z 19. 2. 2020 [titul] [jméno] [příjmení] a další. Další důkazy již soud neprovedl.

17. Po takto provedeném řízení a dokazování soud dospěl k závěru, že návrhu žalobkyně lze přiznat důvodnost. Odvolací soud uložil soudu I. stupně, aby opětovně vyzval žalovaného k doplnění tvrzení ohledně jeho majetkových poměrů, kromě jiného, aby tvrdil ekonomický stav společností, jichž je společníkem a jaké je jejich jmění. V případě, že nebude aplikováno ust. § 916 o. z., aby provedl navržené důkazy k posouzení poměrů žalovaného, zda umožňují platit zvýšené výživné a vyhodnotí majetkové poměry žalovaného i z hlediska jeho účasti společníka obchodních společností. Soud vyzval žalovaného k doplnění skutkových tvrzení, žalovaný reagoval tak, že ze [právnická osoba], [anonymizováno], nemá žádný příjem, veškeré zisky ze společnosti se snažil investovat zpět do společnosti, zisk nevyplácí, ani zisk ve výši 69.274 EUR za rok 2019 nebyl určen k vyplacení, co se týče uspokojování svých potřeb, dokázal vyžít u příjmů od zaměstnavatele – [právnická osoba] a dávek nemocenského pojištění, další společnosti, jichž je společníkem [právnická osoba ] [anonymizována tři slova] nejsou aktivní, byť nedošlo k jejich zrušení, kdy hodnota obchodního společnosti je odvislá od toho, zda se společnosti daří či nikoliv, hodnota základního kapitálu není relevantním kritériem. Co se týče příjmů a výdajů žalovaného, ten uvádí příjmy nižší než 20.000 Kč měsíčně, nikdy nepracoval delší dobu, vždy byl prakticky příjemcem nemocenských dávek, výdaje včetně kouření vyčíslil 20.200 Kč, má 8 exekucí ve výši celkem 638.439 Kč.

18. Soud je toho názoru, že ani po doplněném dokazování v intencích usnesení [název soudu] nelze objektivně zjistit příjmy žalovaného, a vzhledem k jeho postoji ani širší majetkové poměry. Žalovaný je společníkem [právnická osoba ] [anonymizováno 5 slov], z nichž pouze jedna je ekonomicky aktivní, kdy zde je jejím 100% společníkem i současně jednatelem, se základním jměním ve výši 225.639 EUR. V r. 2018 měla společnost zisk 2.614 EUR, v r. 2019 zisk 69.274 EUR, zisk nevyplacen. Výdaje jsou 900.000 EUR ročně, investice 2mil. EUR. Dle účetní závěrky sestavené k 31. 12. 2019 vlastní společnost dlouhodobý hmotný majetek ve výši téměř 6mil. EUR brutto, pohledávky ve výši 388tis. EUR, zisk 69.274 EUR (kdy v předchozím období byl zisk 2.615 EUR). Při prům. kurzu eura pro r. 2019 cca 25, 672 Kč, činil zisk cca 1.778.402 Kč. Důvody nepoužití zisku hodnověrně nedoložil, kdy tento je ziskem čistým po odečtení všech nákladů. Svou odměnu sobě coby jednateli nedoložil rovněž. Deklarovaně z dané společnosti ničeho nečerpá, ani neumořuje své dluhy, neboť dokázal vyžít u příjmu ze zaměstnání a nemocenské. Toto se jeví jako nepravděpodobné s ohledem na jeho výdaje převyšující příjmy ze zaměstnání a nemocenské. V době podání žaloby zaměstnán v [země] od 1. 3. 2018 do 11. 5. 2018, výše příjmu 1.472 EUR netto, 23. 4. 2018 – 5. 8. 2018 prac. neschopnost, nemocenská 16.000 Kč, 6. 8. 2018 – 2. 7. 2019 ÚP příjem po srážkách 12.000 Kč, poté zaměstnán na dohodu o provedení práce od 8. 7. 2019 do 31. 7. 2019 u [právnická osoba] [anonymizováno] s příjmem 10.000 Kč hrubého, následně u téže společnosti na pracovní smlouvu u od 12. 8. 2019 do 31. 8. 2020 se mzdou 187 Kč/hod (tj. při 40h týdně 29.920 Kč brutto), v pracovní neschopnosti od 16. 8. 2019 do 25. 5. 2020, nemocenská 16.000 Kč měsíčně. Od 16. 9. 2020 evidován na úřadě práce, podpora 14.716 Kč, neznámo do kdy, dle podkladů ČSSZ od 28. 4. 2021 zahraniční prac. neschopnost. Za r. 2019 mu byla [právnická osoba] [právnická osoba] byla vyplacena částka 13.404 a za r. 2020 částka 75.202 Kč. Žalovaný má exekuce v celkové výši 619.657 Kč Zdravotní stav žalovaného je prokazatelně oslaben, pro léčené zhoubné nádorové onemocnění i další obtíže, pro podstatné období od data podání žaloby byl v pracovní neschopnosti. Toto omezení mu však nebránilo v tom, aby nadále úspěšně vedl zahraniční obchodní společnost, která v tomto období dosáhla podstatného zisku. Současně dle deklarovaných nákladů na kouření ve výši 1.500 Kč měsíčně ke svému zdraví nadále nepřistupuje zodpovědně, kdy kouření dle svých slov omezil, nicméně i tak je měsíčně vydávaná částka značná, o 50 % přesahuje výši výživného, placeného žalobkyni.

19. Co se týče nákladů žalovaného, tyto tvrdil v různé výši, v podání z 26. 1. 2020 uvedl částku ve výši 9.066 Kč, kdy tvrdil hrazení celých nákladů na bydlení (inkaso 3.500 Kč, topení 30.000 Kč za rok tj. 2.500 Kč měsíčně, pojištění 5.000Kč za rok tj. 416 Kč měsíčně.) a výdaje na syna (spoření 300Kč, obědy 400Kč, družina 150 Kč), dále životní pojištění 800 Kč, výživné pro žalobkyni 1.000 Kč. V podání z 11. 6. 2021 tvrdil náklady odlišně v měsíční výši 17.900 Kč - náklady na bydlení činí měsíčně inkaso 3.500 Kč, topení 1.650 Kč, 400 pojištění, náklady na jídlo 3.000 Kč, ošacení 1.000 Kč, léky a drogerie 1.000 Kč, živ pojištění 800 Kč, výživné 1.000 Kč, náklady na dopravu 2.000 Kč, náklady na syna 4.350 Kč měsíčně (spoření 300 Kč, obědy 400 Kč, družina 150 Kč, strava 2.500 Kč, oblečení 1.000 Kč), kdy celkové výdaje celkem 22.950 Kč měsíčně, nicméně hradí jen polovinu výdajů za dům i syna, tedy při zohlednění hrazení pouze poloviny výdajů za dům i syna ve výši 17.625 Kč. Výdaje již uvedené výše rozšířil o životní pojistku pro syna 800 Kč, náklady na kouření 1.500 Kč. Ač již netvrdí, že hradí celé náklady na bydlení (jako na č. l. 207), nýbrž jen polovinu, stejně tak náklady na syna jednou polovinou, přesto pokud dokládá příjem pouze ve výši nemocenské 16.000 Kč, ev. v mezidobí podpory v nezaměstnanosti či DPP, jeví se tyto jako zcela nedostačující ve vztahu k doloženým nákladům, neboť i tak přesahují výše nemocenské. Příjmy žalovaného, tvrzené i fakticky doložené nelze považovat za hodnověrné, v mezích náhrady mzdy při pracovní neschopnosti nebyl schopen trvale uhrazovat deklarované potřeby společné domácnosti, Dle sdělení FÚ pak žalovaný v posledních zdaňovacích obdobích nepodal žádné daňové tvrzení.

20. Soud má za to, že příjmy žalovaného jsou deklarované jako trvale podhodnocené, což je důvodné ve vztahu k exekucím, které nemá žalovaný zájem razantněji splácet, nemohou znamenat neodůvodněný výkyv v neprospěch dítěte, byť zletilého, zejména při srovnání s částkou 2.575 Kč, měsíčně tvrzeně vydávanou žalovaným na své další dítě ve věku 12 let, které je mladší než žalobkyně, jeho potřeby jsou tedy také menší. Výživné je přednostní pohledávkou, která se plní v prvním pořadí. Vyživovací povinnost rodičů k dětem je daná zákonem a povinný rodič ji má plnit v potřebném rozsahu, aniž by ho k tomu oprávněná osoba vyzývala. Výživné bylo stanoveno naposledy krátce po narození žalobkyně, tj. v dětském věku, nyní je žalobkyně zletilá a má potřeby dospělé ženy. Žalovaný neprokázal, že by se na zvýšených potřebách žalobkyně v souvislosti s nástupem do základní školy, střední školy, vysoké školy podílel nad stanovené výživné. Vzhledem k nemožnosti relevantně zjistit příjmové možnosti žalovaného podle § 913 o. z. (doložil výdaje přesahující jeho příjmy) je nutné aplikovat ustanovení § 916 o. z., neboť žalovaný vylíčil své výdělkové a majetkové poměry natolik nevěrohodně, že je soud nemůže brát za základ pro své rozhodnutí. Výše výživného požadovaná žalovanou, se pak jeví jako přiměřenou, kdy životní úroveň dítěte by měla být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Při stanovení výživného soud tedy vycházel z ust. § 916 obč. zákoníku, neprokáže-li v řízení o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti osoba výživou povinná soudu řádně své příjmy předložením všech listin a dalších podkladů pro zhodnocení majetkových poměrů a neumožní-li soudu zjistit ani další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí zpřístupněním údajů chráněných podle jiného právního předpisu, platí, že průměrný měsíční příjem této osoby činí 25násobek částky životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu. Při stanovení výše výživného soud tedy vycházel z 25násobku životního minima v roce 2018, které činilo 3.410 Kč, tedy z příjmu 85.250 Kč (25 x 3.410 Kč). Požadovaná částka 6.000 Kč odpovídá této příjmové fikci, tak i majetkovým poměrům žalovaného, který má jednu další vyživovací povinnost.

21. K datu 1. 3. 2018, od kterého žalobkyně požaduje zvýšení výživného, byla žalovaná studentkou kombinovaného navazujícího magisterského studia na ukončený bakalářský obor [obor] [anonymizována tři slova] v 3. semestru na [fakulta] [anonymizováno] [příjmení] [anonymizováno] v [obec], kdy současně prezenčně studovala bakalářské studium [řeč] se zaměřením na oblast firemní praxe, služeb a cestovního ruchu na [fakulta] [anonymizováno] [příjmení] [anonymizováno] v [obec], ve 3. semestru. Přivydělávala si brigádně cca 1.000 – 2.000 Kč týdně, tehdy i nyní ji nadále finančně podporuje matka, odvolací soud měl za účelné další studium žalobkyně. Studium v zahraničí – studijní stáž na [univerzita] [jméno] [příjmení] od 1. 9. 2019 do 31. 1. 2022, kdy studijní pobyt je považován za součást studia na [univerzita] [anonymizováno] - je tak nadále účelné. V průběhu řízení i studijního pobytu žalobkyně ukončila magisterské studium [fakulta] [anonymizováno], nadále pokračuje ve studiu bakalářského oboru [fakulta] [anonymizováno]. Stipendium činí 16.000 Kč měsíčně, jednorázové náklady činily 105.806 Kč pro rok 2019 a 2020, měsíční náklady v průměru 13.350 Kč. Stipendium je studijní, žalobkyně jej obdržela na podporu mobility, je tak účelně využito, žalobkyně nemá pracovní povolení, přivydělat si tak nemůže. Tvrzení žalovaného, že si žalovaná v zahraničí může přivydělávat, kdy toto usuzuje z pohovorů pro stáže deklarovaných žalobkyní, neobstojí. Žalobkyně je v dané zemi na studijním pobytu, stáž by měla být k prohloubení studia a nikoliv k výdělku, proto má přiznáno stipendium, aby své náklady spojené se studiem nemusela opatřovat prací. Lze mít za hodnověrně prokázané, že je nadále ve studiu úspěšná, kdy jedno již ukončila a ve druhém pokračuje. Žalobkyně si kontinuálně prohlubuje své vzdělání, studium v zahraničí pak pokud neznemožňuje, pak razantně ztěžuje možnost brigády. Studium lze mít za účelné, vyživovací povinnost za opodstatněnou, žalobkyně není schopna současné době sama se živit, požadavek na zvýšené výživné je oprávněný.

22. Soud proto, vzhledem k výše uvedenému, rozhodl tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, kdy požadavek žalobkyně na placení výživného od 1. 3. 2018, je oprávněný. Soud zároveň uložil, aby stanovené výživné platil k rukám žalobkyně do pátého dne v měsíci předem. Současně vyčíslil dluh na výživné za období od 1. 3. 2018 do 31. 7. 2021 částkou 205.000 Kč se lhůtou dvou měsíců k úhradě dlužného výživného (výrok II.), kdy má za to, že žalovaný disponuje dostatečným majetkem, aby byl schopen tuto částku, byť poměrně vysokou, zaplatit žalobkyni, s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu ve lhůtě prodloužené na dva měsíce od právní moci rozsudku.

23. Pokud žalovaný poukazoval na to, že žalobkyně nezaslala žalovanému výzvu k plnění a tedy nemá právo na náhradu nákladů řízení, tak ust. § 142a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) umožňuje přiznat náklady v řízení i bez výzvy. Jsou tu důvody hodné zvláštního zřetele tuto náhradu nákladů přiznat, kdy žalovaná požádala již v minulosti od roku 2013, aby žalovaný dobrovolně plnil zvýšené výživné, avšak až do současnosti bezúspěšně. Vyživovací povinnost rodiče k dítěti je stanovena zákonem, je proto povinností každého rodiče platit na výživu dítěte přiměřenou částku s ohledem na jeho narůstající potřeby, aniž by ho o to někdo žádal. Jestliže i dnes plní žalovaný na výživu žalobkyně částku 1.000 Kč, která byla stanovena krátce po narození dítěte, je nepochybné, že svoji vyživovací povinnost neplní po řadu let v odpovídající výši a poukaz na to, že mu žalobkyně nezaslala výzvu k plnění, je nepřípadný, když žalovaný je povinen plnit výživné i bez takové výzvy.

24. O nákladech řízení bylo proto rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, náleží jí proto náhrada nákladů řízení, které vyčíslila následovně: zakoupení letenek 5.291 Kč, jízdenky [obec] – [obec], [obec] – [obec], [obec] – [obec] 600 Kč, jízdenky DPMB 275 Kč, doklady o nákupu těchto služeb žalobkyně řádně doložila, celkem náklady řízení žalobkyně představují 6.166 Kč.