11 C 123/2019

Rubrum

Zaplacení dluhu dlužníkem po zaplacení dluhu dlužníkovi Ujednání stran o tom, že dlužník věřiteli zaplatí až poté, co mu jiný dluh zaplatí třetí osoba, je třeba považovat za neplatné ujednání, které zakládá neplatnost také celého právního jednání.

Výrok

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kolumberem, Ph.D., ve věci žalobce: XXX sídlem XXX, Slovenská republika zastoupený advokátkou XXX sídlem XXX proti žalované: XXX, z.s., IČO XXX sídlem XXX zastoupená advokátem XXX sídlem XXX o zaplacení 300 000 Kč s příslušenstvím, pro vzájemný návrh

Odůvodnění

I. Žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 300 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 30 000 Kč za dobu od 23. 4. 2016 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 30 000 Kč za dobu od 23. 5. 2016 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 30 000 Kč za dobu od 23. 6. 2016 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 30 000 Kč za dobu od 23. 7. 2016 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 30 000 Kč za dobu od 23. 8. 2016 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 30 000 Kč za dobu od 23. 9. 2016 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 30 000 Kč za dobu od 23. 10. 2016 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 30 000 Kč za dobu od 23. 11. 2016 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 30 000 Kč za dobu od 23. 12. 2016 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 30 000 Kč za dobu od 23. 2. 2017 do zaplacení, se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému částku 54 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 100 248,50 Kč,a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného. IV. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení o vzájemném návrhu ve výši 25 847,30 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

Poučení

1. Žalobce se žalobou, podanou u soudu 26. 3. 2019, domáhal po žalovaném zaplacení částky 300 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že pro žalovaného na základě ústní smlouvy realizoval trenérskou činnost žen, kterou za období března až prosince 2016 vyfakturoval 10 fakturami znějícími na částku po 30 000 Kč, nicméně žalovaný vyfakturovanou částku neuhradil.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout s tím, že od ledna 2016 do května 2017 uhradil žalobci všechny jím požadované částky, které žalovanému v souvislosti s realizací své činnosti pro žalovaného vyfakturoval, pročež žalovaný dovodil, že žalobce vystavil faktury duplicitně. Dále žalovaný upozornil, že žalobce pro žalovaného realizoval pouze trénink žen, když zejména od srpna 2016 trénink juniorek zajišťovala jiná trenérka. Žalovaný nevyloučil, že žalobce mohl trénink realizovat na základě smluvního vztahu s jiným subjektem, nejspíše se společností XXX.

3. Žalovaný se naopak vzájemným návrhem domáhal po žalobci zaplacení částky 54 000 Kč, kterou jeho právní předchůdkyně XXX zaplatila na účet žalobce v červenci 2016. XXX pohledávku za žalobcem v červenci 2019 postoupila žalovanému, který se jí domáhá vzájemným návrhem, když žalobce částku nezaplatil ani na výzvu XXX ze 4. 6. 2019.

4. Žalobce navrhl vzájemný návrh zamítnout s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu vydané ve věci vedené pod sp. zn. 28 Cdo 5089/2017.

5. Z e-mailu z 6. 8. 2015 soud zjistil, že XXX jako návrh k jednání hovořila o částce 60 000 Kč měsíčně a bonusech s tím, že věc proberou.

6. Z e-mailu z 9. 6. 2016 soud zjistil, že XXX sdělila žalobci, že žalobce měl mít s žalovaným smlouvu do 30. 6. 2017 na částku 30 000 Kč měsíčně, smlouva s XXX měla být pouze do 31. 12. 2015 a v době psaní mailu byla neřešena, pročež dluh žalovaného má činit 150 000 Kč za leden až květen 2016. Dále byly zmíněny bonusy v souvislosti s WHIL.

7. Z přípisu z 15. 6. 2016 soud zjistil, že žalovaný vyzval žalobce k zajištění součinnosti pro fungování juniorek (1. liga žen), které měla v nové sezóně vést XXX, tedy zejména při uvolňování hráček WHIL pro přípravu a zápasy týmu juniorek.

8. Z dokumentu označeného jako smlouva o výkonu trenérské činnosti soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalovaným a XXX na sezónu 2016/2017 s počátkem od 1. 8. 2016, kdy za měsíční úplatu 4 200 Kč měla Z. XXX jako hlavní trenérka trénovat juniorky zařazené do 1. ligy žen do konce sezóny 2016/2017.

9. Z přehledu zápasů 1. ligy žen v období od 17. 9. 2016 do 30. 4. 2017 soud zjistil, že jako trenérka HC Zlín B je uvedena XXX.

10. Z dokumentu označeného jako smlouva o výkonu činnosti trenéra soud zjistil, že tento dokument představuje nepodepsaný koncept smlouvy, jež měla být uzavřena mezi účastníky na trénování extraligového týmu ženy WHIL a navazující trenérskou činnost pro ženskou složku žalovaného. Žalovaný měl na základě smlouvy zajistit žalobci bezplatné ubytování ve Zlíně a hradit mu odměnu dle přílohy. Smlouva měla být uzavřena na období od 14. 7. 2016 do 31. 5. 2017, přičemž v dubnu (sic!) 2016 mělo být jednáno o navýšení odměny trenéra. Z přílohy č. 1 pak soud zjistil, že tato také není podepsána a od 14. 7. 2016 měla být trenérovi poskytována odměna ve výši 30 000 Kč za každý měsíc plnění smlouvy.

11. Z e-mailu z 1. 3. 2017 soud zjistil, že XXX sdělila žalobci, že by bylo vhodné dořešit plnění žalobce nad rámec blíže neurčené uzavřené smlouvy s žalovaným formou uznání závazku s tím, že se částka měla zaplatit jednorázově nebo v měsíčních splátkách po 30 000 Kč do 30. 6. 2017.

12. Z e-mailu z 26. 3. 2017 soud zjistil, že XXX sdělila žalobci, že smlouva s klubem doběhne do 30. 6. 2017 a klub z ní bude plnit jako dosud a ostatní plnění bude na 390 000 Kč po 30 000 Kč od 1. 8. 2017. Na to žalobce reagoval, že od března neobdržel žádné peníze a že slib byl jiný, XXX přislíbila to probrat dalšího dne. Žalobce odkázal na mail z 15. 9. 2015, v němž mu XXX zaslala návrh smlouvy s tím, že tato měla navázat na skončení kontraktu a měla pokrýt období do 30. 6. 2017.

13. Z faktury č. 062016 soud zjistil, že tuto vystavil žalobce, zněla na částku 30 000 Kč, splatnou 22. 4. 2016, za trenérskou činnost žen v březnu 2016, kdy odběratelem měl být žalovaný, bankovní spojení bylo uvedeno XXX.

14. Z faktury č. 082016 soud zjistil, že tuto vystavil žalobce, zněla na částku 30 000 Kč, splatnou 22. 5. 2016, za trenérskou činnost žen v dubnu 2016, kdy odběratelem měl být žalovaný, bankovní spojení bylo uvedeno XXX.

15. Z faktury č. 102016 soud zjistil, že tuto vystavil žalobce, zněla na částku 30 000 Kč, splatnou 22. 6. 2016, za trenérskou činnost žen v květnu 2016, kdy odběratelem měl být žalovaný, bankovní spojení bylo uvedeno XXX.

16. Z faktury č. 122016 soud zjistil, že tuto vystavil žalobce, zněla na částku 30 000 Kč, splatnou 22. 7. 2016, za trenérskou činnost žen v červnu 2016, kdy odběratelem měl být žalovaný, bankovní spojení bylo uvedeno XXX.

17. Z faktury č. 142016 soud zjistil, že tuto vystavil žalobce, zněla na částku 30 000 Kč, splatnou 22. 8. 2016, za trenérskou činnost žen v červenci 2016, kdy odběratelem měl být žalovaný, bankovní spojení bylo uvedeno XXX.

18. Z faktury č. 162016 soud zjistil, že tuto vystavil žalobce, zněla na částku 30 000 Kč, splatnou 22. 9. 2016, za trenérskou činnost žen v srpnu 2016, kdy odběratelem měl být žalovaný, bankovní spojení bylo uvedeno XXX.

19. Z faktury č. 182016 soud zjistil, že tuto vystavil žalobce, zněla na částku 30 000 Kč, splatnou 22. 10. 2016, za trenérskou činnost žen v září 2016, kdy odběratelem měl být žalovaný, bankovní spojení bylo uvedeno XXX.

20. Z faktury č. 202016 soud zjistil, že tuto vystavil žalobce, zněla na částku 30 000 Kč, splatnou 22. 11. 2016, za trenérskou činnost žen v říjnu 2016, kdy odběratelem měl být žalovaný, bankovní spojení bylo uvedeno XXX.

21. Z faktury č. 222016 soud zjistil, že tuto vystavil žalobce, zněla na částku 30 000 Kč, splatnou 22. 12. 2016, za trenérskou činnost žen v listopadu 2016, kdy odběratelem měl být žalovaný, bankovní spojení bylo uvedeno XXX.

22. Z faktury č. 242016 soud zjistil, že tuto vystavil žalobce, zněla na částku 30 000 Kč, splatnou 22. 2. 2017, za trenérskou činnost žen v prosinci 2016, kdy odběratelem měl být žalovaný, bankovní spojení bylo uvedeno XXX.

23. Z nedatovaného přípisu soud zjistil, že žalobce požadoval po žalovaném uznání dluhu, kdy měl tento trénovat juniorky na základě smlouvy v období od 16. 7. 2015 do 30. 6. 2017 a od 1. 1. 2016 do 20. 2. 2017 i činnost pro družstvo interligy žen, pročež mu má žalovaný dlužit částku 30 000 Kč za trénování juniorek a 540 000 Kč za trénování žen.

24. Z podací stvrzenky soud zjistil, že 10. 9. 2018 zástupkyně žalobce předala k poštovní přepravě žalovanému pod rekomandovým číslem RR257992808CZ zásilku.

25. Z webového rozhraní sledování zásilek soud zjistil, že zásilka RR257992808CZ byla doručena 11. 9. 2018.

26. Z přípisu žalovaného z 1. 10. 2018 soud zjistil, že od zástupkyně žalobce obdržel žalovaný přípis z 3. 9. 2018 přičemž uvedl, že vůči žalobci neeviduje žádné závazky po splatnosti, přičemž se má žalobce případě obrátit na XXX, spol. s r. o.

27. Z přehledu statutárního orgánu soud zjistil, že předsedou výboru žalované byl mj. od 23. 3. 2015 do 3. 3. 2018 XXX, místopředsedy výboru v téže době XXX a XXX, XXX působila jako členka výboru od 3. 3. 2015 doposud.

28. Z výpisu účtu č. XXX soud zjistil, že na účet č. XXX byla 18. 7. 2016 poukázána částka 54 000 Kč.

29. Z přípisu ze dne 4. 6. 2019 soud zjistil, že XXX vyzvala žalobce k vrácení částky 54 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, když plnila bez právního důvodu.

30. Z podacího lístku soud zjistil, že 4. 6. 2019 XXX předala k poštovní přepravě žalobci zásilku.

31. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že XXX jako postupitel a žalovaný jako postupník sjednali, že na žalovaného přejde dosavadní pohledávka XXX za žalobcem ve výši 54 000 Kč z tvrzeného bezdůvodného obohacení žalobce, k němuž došlo úhradou částky 54 000 Kč z účtu XXX žalobci. Pohledávka byla postoupena za úplatu 50 000 Kč, přičemž pohledávka měla zůstat ve vlastnictví XXX do zaplacení úplaty. Smlouva je podepsaná.

32. Z pokladního dokladu z 11. 7. 2019 soud zjistil, že XXX od žalovaného převzala částku 50 000 Kč na základě smlouvy o postoupení pohledávek.

33. Z výpisu mistrovských soutěží soud zjistil, že v sezóně 2015/2016 žalobce, jehož mateřským klubem měl být HC Zlín, koučoval utkání v rámci Českého poháru žen ve dnech 17. 11., 9. 12. 2015 a 6. 1. 2016, v rámci 1. ligy žen ve dnech 19. 9., 28. 9., 4. 10., 18. 10., 24. 10., 14. 11., 6. 12., 12. 12. 2015 a 13. 2., 20. 2., 5. 3., 12. 3., 3. 4., 10. 4., 17. 4., 30. 4., 14. 5. 2016 a v rámci WHIL ve dnech 4. 3., 26. 3., 2. 4., 9. 4., 16. 4., 23. 4., 29. 4., 7. 5., 14. 5., 21. 5. 2016; v sezóně 2016/2017 žalobce koučoval utkání v rámci Českého poháru žen ve dnech 17. 11., 21. 12. a 27. 12., v rámci WHIL pak ve dnech 3. 9., 9. 9., 17. 9., 24. 9., 28. 9., 15. 10., 30. 10., 6. 11., 20. 11. 2016 a 7. 1., 15. 1., 21. 1., 5. 2., 8. 2. a 19. 2. 2017.

34. Z novinových článků Zlínského deníku soud zjistil, že zápas 6. 1. 2016 nedopadl pro tým dobře (19:36, resp. po prvním poločase 3:18), po prvním poločase si tahounka týmu XXX vyslechla své od své maminky, jež měla být členkou vedení klubu, žalobce pak měl vystupovat jako trenér. Dále soud zjistil, že zápas 15. 10. 2016 žalobce nedokoučoval do konce pro údajnou urážku sudích. V článku z 9. 3. 2017, jenž byl rozhovorem s XXX, je zmíněno, že se výměna žalobce v pozici trenéra řešila delší dobu, ale nečekala tak náhlou výměnu, který jim ale dala impuls. V článcích z 1. 6. a 1. 8. 2018 byla zmíněna XXX jako manažerka interligového týmu.

35. Z nefiltrovaného soupisu přijatých faktur soud zjistil, že žalovaný evidoval za žalobcem fakturu č. 12016 znějící na částku 30 300 Kč za trenérskou činnost v období 1/2016, splatnou 22. 1. 2016, jež měla být dle soupisu uhrazena 18. 3. 2016, fakturu č. 22016 znějící na částku 30 300 Kč za trenérskou činnost v období 2/2016, splatnou 22. 2. 2016, jež měla být dle soupisu uhrazena 24. 3. 2016, fakturu č. 52016 znějící na částku 30 300 Kč za trenérskou činnost v období 3/2016, splatnou 12. 4. 2016, jež měla být dle soupisu uhrazena 4. 5. 2016, fakturu č. 72016 znějící na částku 30 600 Kč za trenérskou činnost v období 4/2016, splatnou 25. 5. 2016, jež měla být dle soupisu uhrazena 13. 6. 2016, fakturu č. 112016 znějící na částku 30 000 Kč za trenérskou činnost v období 6/2016, splatnou 14. 7. 2016, jež měla být dle soupisu uhrazena 11. 7. 2016, fakturu č. 92016 znějící na částku 30 600 Kč za trenérskou činnost v období 5/2016, splatnou 15. 6. 2016, jež měla být dle soupisu uhrazena 11. 7. 2016, fakturu č. 132016 znějící na částku 30 000 Kč za trenérskou činnost v období 7/2016, splatnou 31. 8. 2016, jež měla být dle soupisu uhrazena 14. 12. 2016, fakturu č. 152016 znějící na částku 30 300 Kč za trenérskou činnost v období 8/2016, splatnou 30. 9. 2016, jež měla být dle soupisu uhrazena 14. 12. 2016, fakturu č. 172016 znějící na částku 30 450 Kč za trenérskou činnost v období 9/2016, splatnou 31. 10. 2016, jež měla být dle soupisu uhrazena 14. 12. 2016, fakturu č. 192016 znějící na částku 30 150 Kč za trenérskou činnost v období 10/2016, splatnou 30. 11. 2016, jež měla být dle soupisu uhrazena 14. 12. 2016, fakturu č. 212016 znějící na částku 30 300 Kč za trenérskou činnost v období 11/2016, splatnou 31. 12. 2016, jež měla být dle soupisu uhrazena 14. 12. 2016, fakturu č. 232016 znějící na částku 30 150 Kč za trenérskou činnost v období 12/2016, splatnou 31. 12. 2016, jež měla být dle soupisu uhrazena 14. 12. 2016, fakturu č. 12017 znějící na částku 30 450 Kč za trenérskou činnost v období 1/2017, splatnou 15. 2. 2017, jež měla být dle soupisu uhrazena 8. 3. 2017, fakturu č. 32017 znějící na částku 30 150 Kč za trenérskou činnost v období 2/2017, splatnou 10. 3. 2017, jež měla být dle soupisu uhrazena 8. 3. 2017, fakturu č. 52017 znějící na částku 30 000 Kč za trenérskou činnost v období 3/2017, splatnou 6. 4. 2017, jež měla být dle soupisu uhrazena 6. 4. 2017, fakturu č. 72017 znějící na částku 30 000 Kč za trenérskou činnost v období 4/2017, splatnou 5. 5. 2017, jež měla být dle soupisu uhrazena 19. 7. 2017, fakturu č. 92017 znějící na částku 30 000 Kč za trenérskou činnost v období 5/2017, splatnou 5. 6. 2017, jež měla být dle soupisu uhrazena 19. 7. 2017.

36. Z výpisu účtu č. 4200004098/6800, vedeného u Sberbank na jméno žalovaného, soud zjistil, že dne 18. 3. 2016 byla na účet č. XXX se zprávou "XXX" a s variabilním symbolem 12016 poukázána částka ve výši 30 300 Kč, dne 24. 3. 2016 byla na účet č. XXX se zprávou „XXX“ a s variabilním symbolem 22016 poukázána částka ve výši 30 300 Kč, dne 4. 5. 2016 byla na účet č. XXX se zprávou „XXX“ a s variabilním symbolem 52016 poukázána částka ve výši 30 300 Kč, dne 13. 6. 2016 byla na účet č. XXX se zprávou „XXX“ a s variabilním symbolem 72016 poukázána částka ve výši 30 600 Kč, dne 11. 7. 2016 byla na účet č. XXX se zprávou „XXX“ a s variabilním symbolem 112016 poukázána částka ve výši 30 000 Kč, dne 11. 7. 2016 byla na účet č. XXX se zprávou „XXX“ a s variabilním symbolem 92016 poukázána částka ve výši 30 600 Kč, dne 14. 12. 2016 byla na účet č. XXX se zprávou „XXX“ a s variabilním symbolem 132016 poukázána částka ve výši 30 000 Kč, dne 14. 12. 2016 byla na účet č. XXX se zprávou „XXX“ a s variabilním symbolem 152016 poukázána částka ve výši 30 300 Kč, dne 14. 12. 2016 byla na účet č. XXX se zprávou „XXX“ a s variabilním symbolem 172016 poukázána částka ve výši 30 450 Kč, dne 14. 12. 2016 byla na účet č. XXX se zprávou „XXX“ a s variabilním symbolem 192016 poukázána částka ve výši 30 150 Kč, dne 14. 12. 2016 byla na účet č. XXX se zprávou „XXX“ a s variabilním symbolem 212016 poukázána částka ve výši 30 300 Kč, dne 14. 12. 2016 byla na účet č. XXX se zprávou „XXX“ a s variabilním symbolem 232016 poukázána částka ve výši 30 150 Kč, dne 8. 3. 2017 byla na účet č. XXX se zprávou „XXX“ a s variabilním symbolem 12017 poukázána částka ve výši 30 450 Kč, dne 8. 3. 2017 byla na účet č. XXX se zprávou „XXX“ a s variabilním symbolem 32017 poukázána částka ve výši 30 150 Kč, dne 6. 4. 2017 byla na účet č. XXX se zprávou „XXX“ a s variabilním symbolem 52017 poukázána částka ve výši 30 000 Kč, dne 19. 7. 2017 byla na účet č. XXX se zprávou „XXX“ a s variabilním symbolem 72017 poukázána částka ve výši 30 000 Kč, dne 19. 7. 2017 byla na účet č. XXX se zprávou „XXX“ a s variabilním symbolem 92017 poukázána částka ve výši 30 000 Kč, přičemž veškeré platby byly na vrub účtu také zaúčtovány.

37. Z výslechu XXX soud zjistil, že žalobce od srpna 2015 do května 2016 trénoval ženy i juniorky, od srpna 2016, kdy začíná nová sezóna, pouze mužstvo žen, když měl juniorky odmítnout, pročež juniorky vedla paní XXX, doplňovány byly i ženami, které neměly vytížení v ženách. Dále soud zjistil, že žalobci měla k překonání jeho finančních těžkostí vypomoci půjčkou, kterou jí měl vrátit, až dostane peníze od XXX, přičemž XXX potvrdila, že pohledávku koupil žalovaný. Žalovaný mu měl platit 30 000 Kč, zbytek, dle vyjádření XXX ženy, měla platit XXX, jak to ostatně bylo do 31. 12. 2015. Dále soud zjistil, že žalobce byl odvolán v únoru 2017.

38. Z výslechu XXX soud zjistil, že žalobce trénoval WHIL a 1. ligu žen, vysvětlila, že juniorky jsou družstvo žen, které hraje národní ligu, což je méně než WHIL a tento tým je složen z žen a dorostenek. Uvedla, že s žalobcem trénovaly od března do prosince 2016 WHIL, od září ale už ne 1. ligu, kterou převzala paní XXX, která od ledna 2016 trénovala dorostenky. V rámci realizovaných tréninků pak trénovaly také hráčky, které byly v lize, ligovou sestavu na utkání ale určovala paní XXX. Hráčky A jezdily také na zápasy 1. ligy, aby se připravovaly na těžší zápasy WHIL.

39. V souvislosti s výslechy soud podotýká, že XXX, XXX, XXX a XXX působili v rozhodném období ve statutárním orgánu žalovaného. S ohledem na § 126a a § 131 o. s. ř. odmítli vypovídat XXX a O. XXX, XXX s výslechem souhlasila, avšak nesouhlas vyslovil samotný žalovaný. Procesní předpis v kontextu výslechu statutárního zástupce právnické osoby předpokládá souhlas právě vyslýchané osoby (srov. přiměřeně rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 2. 2015, č. j. 12 Cmo 261/2014-287), nikoliv účastníka samotného, a proto soud výslech provedl, byť s tím žalovaný nesouhlasil.

40. Z výslechu svědka XXX soud zjistil, že tento působí ve společnosti XXX spol. s r. o., přičemž má povědomí o poměrech v házené. Mužská házená je zajišťována právě XXX, která má smlouvy s hráči a trenéry. V případě ženské házené ovšem vznikly problémy s financováním, a proto od poloviny roku 2015 je ženská házená řešena přes občanské sdružení, a proto s ní nemají nic společného s výjimkou žalobce, s nímž na žádost XXX byla do 31. 12. 2015 uzavřena smlouva týkající se extraligového oddílu, přičemž dle názoru svědka by žalobce s ohledem na své zkušenosti mládež trénovat nešel, až později se dozvěděl, že žalobce trénoval také juniorky.

41. Z provedeného dokazování učinil soud závěr o skutkovém stavu, že žalobce v období od ledna 2016 do května 2016 trénoval s XXX mužstva žen a juniorek (tedy WHIL a 1. ligy), od srpna 2016 pak pouze trénoval mužstvo žen, kdy juniorky fakticky převzala XXX. V sezóně 2016/17 byla první liga kombinována hráčkami žen (které v rámci WHIL trénoval žalobce) a dorostu (které trénovala Z. XXX). Žalobce měl do 31. 12. 2015 smlouvu s XXX, od 1. 1. 2016 existovala jediná smlouva s žalovaným na částku 30 000 Kč, přičemž žalovaný si prostřednictvím XXX byl vědom, že část činnosti žalobce není smluvně kryta, pročež sám žalobce žádal, aby žalovaný uznal nárok na zaplacení úplaty. XXX v červenci 2016 zaslala žalobci na účet, jenž je uváděn v záhlaví žalobcem předložených faktur, částku 54 000 Kč, přičemž půjčenou částku měl žalobce vrátit, jakmile dostane peníze od XXX. Žalobce od sezóny 2016/2017 nepůsobil v rámci 1. ligy (juniorky). Žalobce vystavoval žalovanému faktury (fa č. 12016, fa č. 22016, fa č. 52016, fa č. 72016, fa č. 92016, fa č. 112016, fa č. 132016, fa č. 152016, fa č. 172016, fa č. 192016, fa č. 212016, fa č. 232016, fa č. 12017, fa č. 32017, fa č. 52017, fa č. 72017 a fa č. 92017), které má žalovaný v účetnictví, znějící úhrnem na částku 514 050 Kč, přičemž žalovaný tyto faktury bezezbytku uhradil. Žalovaný pak také zaplatil 11. 7. 2019 úplatu za postoupení pohledávky ve výši 50 000 Kč, což vyžadovala smlouva o postoupení pohledávky mezi žalovaným a XXX, na jejímž základě měla být žalovanému postoupena pohledávka XXX za žalobcem ve výši 54 000 Kč z titulu úhrady na bankovní účet žalobce v červenci 2016. Žalobcem uskutečněná činnost měla být fakturována fakturami č. 062016, fa č. 082016, fa č. 102016, fa č. 122016, fa č. 142016, fa č. 162016, fa č. 182016, fa č. 202016, fa č. 222016 a fa č. 242016.

42. Podle § 588 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

43. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

44. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

45. Podle § 2997 odst. 1 o. z. dlužník, který plnil dluh nežalovatelný nebo promlčený nebo takový, který je neplatný pro nedostatek formy, nemá právo na vrácení toho, co plnil. Právo na vrácení nemá ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl. Podle odst. 2 tohoto ustanovení, plnila-li osoba proto, že k tomu byla přivedena lstí, donucena hrozbou nebo zneužitím závislosti, ustanovení odstavce 1 se nepoužije. To platí i v případě, že plnila osoba nesvéprávná.

46. Podle § 2999 odst. 1 o. z., není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

47. Ve sporném řízení, pro které platí zásada dispoziční a projednací (a takovým bylo i řízení v této věci) je zásadně věcí účastníků řízení tvrdit skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých skutkových tvrzení (§ 101 odst. 1, § 120 odst. 1 o. s. ř.). Protože ve sporném řízení stojí strany proti sobě a mají opačný zájem na výsledku řízení, povinnost tvrzení a důkazní povinnost zatěžuje každou ze sporných stran ve zcela jiném směru. Každá ze sporných stran musí v závislosti na hypotéze právní normy, od níž odvozují svůj úspěch ve věci, tvrdit a prokázat skutečnosti takovou právní normou předvídané (břemeno tvrzení a důkazní břemeno). Účastník, který neoznačil důkazy potřebné k prokázání jeho právně relevantních tvrzení, nebo sice takové důkazy označil, ale i po jejich provedení nebyla s dostatečnou jistotou potvrzena pravdivost tvrzení, je povinen nést s tím spojené procesní následky, kterými se rozumí neúspěch ve věci. Neunesení důkazního břemene tedy dopadá na případy, kdy po provedeném dokazování nebylo možno přijmout závěr o pravdivosti či ani naopak o nepravdivosti učiněných tvrzení, a to na úrovni poznání dosahující praktické jistoty (nestačí tedy pouhá pravděpodobnost skutkového děje). Důkazní břemeno (§ 120 odst. 3 o. s. ř.) v tomto ohledu představuje procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení, který je určován výsledkem provedeného dokazování. Procesní smysl důkazního břemene vyniká především v takové důkazní situaci, kdy aktivní účastníci beze zbytku splní svou povinnost tvrzení i povinnost důkazní. Jeho pravým cílem je umožnit soudu vydat rozhodnutí i v těch případech, kdy určitá skutečnost, ve sporu rozhodná, nebyla (ve smyslu, že zpravidla ani být nemohla) dokázána, tedy v případech, kdy výsledky hodnocení důkazů neumožňují soudu přijmout ani závěr o pravdivosti této skutečnosti, ale ani závěr o tom, že by byla nepravdivá. I v těchto případech (tzv. důkazní nouzi) musí soud rozhodnout v neprospěch toho účastníka, v jehož zájmu bylo podle hmotného práva prokázat tvrzenou skutečnost (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 762/2001).

48. Důkazy soud hodnotí podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.). Hodnocením důkazů se rozumí myšlenková činnost soudu, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti, hodnota pravdivosti, popřípadě hodnota věrohodnosti. Při hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti) soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, popřípadě v jakém směru). Při hodnocení důkazů po stránce jejich zákonnosti zkoumá soud, zda důkazy byly získány (opatřeny) a provedeny způsobem odpovídajícím zákonu nebo zda v tomto směru vykazují vady (zda jde o důkazy zákonné či nezákonné); k důkazům, které byly získány (opatřeny) nebo provedeny v rozporu s obecně závaznými právními předpisy, soud nepřihlédne. Hodnocením důkazů z hlediska jejich pravdivosti soud dochází k závěru, které skutečnosti, o nichž důkazy (pro rozhodnutí významné a zákonné) podávají zprávu, lze považovat za pravdivé (dokázané) a které nikoli. Vyhodnocení důkazů z hlediska pravdivosti předpokládá též posouzení věrohodnosti důkazem poskytované zprávy podle druhu důkazního prostředku a způsobu, jakým se podle zákona provádí. Při důkazu výpovědí svědka musí soud vyhodnotit věrohodnost výpovědi s přihlédnutím k tomu, jaký má svědek vztah k účastníkům řízení a k projednávané věci a jaká je jeho rozumová a duševní úroveň, k okolnostem, jež doprovázely jeho vnímání skutečností, o nichž vypovídá, vzhledem ke způsobu reprodukce těchto skutečností a k chování při výslechu (přesvědčivost, jistota, plynulost výpovědi, ochota odpovídat na otázky apod.) a k poznatkům získaným na základě hodnocení jiných důkazů (do jaké míry je důkaz výpovědi svědka souladný s jinými důkazy, zda jim odporuje, popřípadě zda se vzájemně doplňují); celkové posouzení z uvedených hledisek pak poskytuje závěr o pravdivosti či nepravdivosti tvrzených (prokazovaných) skutečností. Přisuzování hodnoty pravdivosti jednotlivým důkazům se děje jejich zhodnocením jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti. Myšlenkové závěry o pravdivosti či nepravdivosti důkazů, k nimž soud dospěl, proto nepředstavují akt libovůle soudu a nejsou ani věcí pouhého osobního dojmu, či obecné úvahy.

49. Rozsah břemene žalobce v kontextu projednávané se váže k jeho tvrzení, že s žalovaným uzavřel smlouvu o trénování žen, realizoval trenérskou činnost, že byla sjednána úplata ve výši 30 000 Kč a že úplata nebyla zaplacena, byť žalobce své povinnosti řádně splnil (tedy realizoval trenérskou činnost). Z tohoto břemene tvrzení pak pro žalobce vyplývá důkazní břemeno, pokud jde o prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena, provedl činnost, a přesto neobdržel vyfakturované plnění. Neunese-li žalobce břemeno tvrzení nebo důkazní břemeno v tomto směru, musí rozhodnutí soudu vyznít v jeho neprospěch (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2009, sp. zn. 21 Cdo 4520/2007, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. 33 Cdo 4312/2008).

50. Žalobce k prokázání svých tvrzení předložil faktury, emailovou komunikaci, soupisy a novinové články, dále navrhl výslech činovníku žalovaného a zástupce společnosti XXX. Faktury jako výzvy k plnění nejsou způsobilé prokázat existenci smluvního vztahu, neboť soudu je ostatně z úřední činnosti známo, že mnohdy bývají faktury vystavovány bez jakéhokoliv právního důvodu, samotné faktury odkazují na trenérskou činnost žen, což je do značné míry neurčité, když také juniorky jsou uváděny jako „1. liga žen“ (srov. soupisy, které předložil žalobce). E-mailová komunikace koresponduje ostatním důkazům: do 31. 12. 2015 byla trenérská činnost řešena smluvním vztahem s žalovaným a XXX, přičemž je zřejmé, že vyšší soutěž (WHIL) řešila právě smlouva s XXX, jak lze dovodit z výslechu XXX, který zmínil u žalobce trénování extraligy a fakt, že by mládež netrénoval v kontextu následného zjištění svědka, že žalobce trénoval juniorky (z logiky věci tedy žalobce na základě smluvního vztahu s XXX do 31. 12. 2015 trénoval A tým, tedy WHIL). Smlouva s XXX byla ve druhém pololetí roku 2015 uzavřena na žádost XXX, která působila v řídících orgánech žalovaného. E-mailová komunikace zcela jednoznačně dokládá, že žalobce po 1. 1. 2016 již smlouvu s XXX neměl, neboť s tím tato společnost již nesouhlasila (jak uvedl XXX), a neměl ani smlouvu s žalovaným, jehož zástupci se domnívali (jak je uvedeno v e-mailové komunikaci a jak uvedla i XXX), že bude pokračovat model ingerence XXX.

51. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce v období od ledna 2016 do května 2016 společně s XXX zajišťoval koučování 1. ligy (juniorek). Tuto činnost a období realizace potvrzují jednak XXX a XXX, ale také výpisy, které předložil samotný žalobce. Z nich plyne, že v období 2015/16 koučoval utkání v rámci 1. ligy (zápasy od 19. 9. do 14. 5.) a WHIL (zápasy od 4. 3. do 21. 5.), v období roku 2016/17 pak již pouze WHIL (zápasy od 3. 9. do 19. 2). Tyto údaje pak korespondují faktu, že od 1. 8. 2016, tedy od počátku sezóny 2016/17, již 1. liga nebyla trénována samostatně, ale její hráčky z WHIL trénoval (v rámci trénování WHIL) žalobce a XXX a hráčky z dorostu (v rámci trénování dorostu) trénovala XXX, která fakticky organizovala i činnost 1. ligy (juniorek). Z dokazování vyplynulo, že žalobce participoval na koučování části juniorek, které ovšem byly primárně zařazené do A týmu (WHIL), tedy sice hrály také 1. ligu (B tým), ale žalobce fakticky nevykonával žádnou činnost navíc, pouze realizoval trénink pro větší počet osob (jak uvedla XXX).

52. Podle § 120 odst. 3 o. s. ř. může vzít soud za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků, přičemž toto ustanovení je nutno vykládat v kontextu § 6 o. s. ř, jenž soudu ukládá, aby v součinnosti s účastníky spolehlivě zjistil skutečnosti, které jsou mezi nimi sporné. Soud ovšem podle § 132 o. s. ř. nehodnotí pouze důkazy, ale vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. V projednávané věci jsou shodná tvrzení účastníků ve zřejmém rozporu s provedeným dokazováním: zatímco žalobce i žalovaný tvrdí, že byla mezi účastníky uzavřena smlouva na trénování žen (rozcházejí se v tom, zda byla zaplacena smluvená úplata), z dokazování naopak vyplynulo, že do 31. 12. 2015 byla takováto smlouva uzavřena mezi žalobcem a XXX (jak shodně plyne z výslechu svědka XXX, XXX a e-mailové komunikace), nicméně od 1. 1. 2015 taková smlouva chyběla, přičemž strany jednaly o tom, jak situaci vyřešit (viz e-mailová komunikace). Z e-mailové komunikace mezi XXX a žalobcem zcela jednoznačně plyne, že měly být řešeny dva poměry, a to trénování juniorek a žen, v obou případech za odměnu 30 000 Kč měsíčně. Jedna ze smluv s žalovaným existovala a měla být žalovaným zásadně plněna, druhá po 1. 1. 2016 nikoliv a mělo ji řešit případné uznání. Situaci mínila aktivně řešit XXX, avšak zřejmě bezvýsledně, kdy účastníci řízení postupovali jako by byla věc dořešena, byť probíhající soudní řízení je dokladem, že tomu tak nebylo.

53. Jestliže tedy z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce neměl s žalovaným uzavřenu smlouvu na trénování žen a nebyl tedy oprávněn fakturovat takovou činnost, nemohou fikci existence takové smlouvy navodit ani shodná tvrzení účastníků, co lze dovodit také z § 120 odst. 3 o. s. ř. a užití slovního spojení „soud může“, což je právě řešení situace, kdy shodná tvrzení neodpovídají dokazování. Nárok žalobce tedy nemá původ v tvrzené ústní smlouvě, která zjevně nikdy uzavřena nebyla. Eventuální přiznání plnění na základě jiného skutkového děje (tedy dovozením nároku z jiného titulu, zejm. z bezdůvodného obohacení) by představovalo překročením návrhu a porušení dispoziční zásady (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2006, sp. zn. 21 Cdo 1586/2005, ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 643/2000, uveřejněný v časopise Soudní judikatura, ročník 2002, pod číslem 178, ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1934/2001, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 78/2004, ze dne 25. 11. 2004, sp. zn. 32 160/2002, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod č. C 3142, a ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. 32 Cdo 4778/2010). Již z tohoto důvodu by bylo možné žalobu jako nedůvodnou zamítnout, neboť z žádné smlouvy stran trénování žen žalobci právo na odměnu nenáleží.

54. Jestliže žalovaný v rámci své procesní aktivity namítl, že z jeho strany mohlo dojít k plnění ve větším rozsahu, než tomu tak mělo být, tedy žalovaný namítl, že se žalobce na jeho úkor mohl obohatit, soud se úhradami žalovaného musel zabývat, a pokud se tedy zabýval účelem těchto plateb, nepřevzal nedovoleně procesní aktivitu žalovaného (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2003, sp. zn. 33 526/2001), nýbrž se příhodně zabýval objemem úhrad žalovaného a jejich vztahem k nárokům žalobce. Třebaže by se soud mohl omezit na prosté zkonstatování nedůvodnosti nároku žalobce, s ohledem na provedené dokazování a procesní aktivitu samotného žalovaného považuje soud za příhodné se zabývat veškerými souvislostmi, které z dokazování vyplynuly. Nárok žalobce by tedy bylo možné dovodit z titulu bezdůvodného obohacení, k jehož vydání je pasivně legitimován žalovaný. Právě týmy žalovaného žalobce trénoval, přičemž dřívější existence smluvního vztahu žalobce s XXX byla výjimečná a po žalobci nelze spravedlivě požadovat, aby svou práci pro žalovaného realizoval bezplatně. S odkazem na § 2991 an. o. z. by tedy žalobci svědčilo právo na úplatu v obvyklé výši (§ 2999 o. z.), přičemž z dokazování je zřejmé, že účastníci shodně diskutovali úplatu 30 000 Kč měsíčně, kterou je tak možné považovat za obvyklou.

55. Z dokazování, jak soud uvedl, vyplynulo, že žalobce realizoval fakticky činnost od ledna 2016 do května 2016 a od srpna 2016 do února 2017 pro WHIL a od ledna 2016 do května 2016 pak také pro juniorky (1. liga). Jestliže soud zohlední veškerá tato období, je zřejmé, že žalobci mělo být zaplaceno za 17 měsíců práce, tedy částka 510 000 Kč (tj. 17× 30 000 Kč), přičemž skutečně byla vyplacena částka 514 050 Kč. Nároky z činnosti žalobce pro žalovaného byly vypořádány, a to nejen v kontextu WHIL, ale také juniorek (1. ligy). Žalobce v této souvislosti neprokázal, že by mu svědčilo právo na úplatu za měsíce červen a červenec, kdy není sezóna a kdy naopak XXX i XXX potvrdily, že činnost nebyla realizována, přičemž z dokazování nevyplynulo, že by žalobci mělo svědčit právo na odměnu také v době, kdy činnost nevykonává. Právo na úplatu mimo sezónu pak vylučuje také koncept nepodepsané smlouvy, který předložil žalobce, z něhož plyne vázanost úplaty na realizovanou činnost, přičemž (dle sdělení svědkyň XXX a XXX) ani trénink fakticky neprobíhal. Nedůvodnost nároku na úplatu mimo sezónu pak potvrzuje také smlouva s Z. XXX, která je také vázána výhradně na sezónu. V kontextu juniorek pak žalobci nesvědčí od června 2016 nárok na odměnu, neboť již koučování 1. ligy neprováděl (srov. výpověď XXX a XXX; byť XXX hovořila o září, je zřejmé, že tím myslela novou sezónu, přičemž stará sezóna končí v červnu), nebyl evidován jako trenér (srov. soupisy) a trenérem byla XXX (srov. soupisy, její smlouvy a výpovědi XXX a XXX). Zlehčování role Z. XXX není na místě, neboť soud má za to, že tato chod juniorek řídila a organizovala, přičemž žalobce s XXX trénovali sice část dívek, které hrály 1. ligu, avšak pouze z důvodu, aby hrou v B týmu (juniorek) posílily svou připravenost na hru A týmu, kde jinak působily. V rámci A týmu (WHIL) je primárně měl trénovat a trénoval žalobce, není ale důvod, aby za jednu časově, místně a věcně totožnou činnost měl dvě odměny, jen z důvodu, že některé hráčky A týmu v rámci jejich přípravy hrály i 1. ligu. Vedoucí roli Z. XXX pak potvrzuje také fakt, že to byla ona, kdo (k nelibosti žalobce a XXX, jak tato uvedla) rozhodoval o hráčkách, které pojedou za juniorky na utkání, tedy je vyloučeno, že by jako trenér mohl být uveden prakticky kdokoliv.

56. V této souvislosti nelze přehlížet značně chaotickou organizaci trenérské činnosti u žalovaného, jejímž důsledkem je tento spor. Jak soud vymezil výše, žalobce část faktur vystavil neoprávněně, když měl nárok pouze na úplatu za 17 měsíců práce (nikoliv 27, jak se domnívá), v případě fakturace žen pak k tomu nebyl důvod ve smlouvě, ale bylo by možné nárok dovodit z § 2991 o. z., přičemž je-li zohledněna faktická činnost žalobce a úplata 30 000 Kč měsíčně, je zřejmé, že vzájemné nároky s ohledem na provedené dokazování byly vypořádány. Není zřejmé, proč žalobce v některých měsících fakturoval vyšší částky než 30 000 Kč, ovšem nelze přehlížet ani prodlení žalovaného s úhradami (některé faktury hradil žalovaný do splatnosti, některé s prodlením). Pokud tato prodlení soud zohlední, jedná se o částku 3 537,84 Kč (tj. z částky 30 300 Kč za dobu od 23. 1. 2016 do 18. 3. 2016 zákonný úrok z prodlení činí 373,20 Kč, z částky 30 300 Kč za dobu od 23. 2. 2016 do 24. 3. 2016 zákonný úrok z prodlení činí 206,59 Kč, z částky 30 300 Kč za dobu od 13. 4. 2016 do 4. 5. 2016 zákonný úrok z prodlení činí 146,62 Kč, z částky 30 600 Kč za dobu od 26. 5. 2016 do 13. 6. 2016 zákonný úrok z prodlení činí 127,88 Kč, z částky 30 600 Kč za dobu od 16. 6. 2016 do 11. 7. 2016 zákonný úrok z prodlení činí 174,99 Kč, z částky 30 000 Kč za dobu od 1. 9. 2016 do 14. 12. 2016 zákonný úrok z prodlení činí 692,83 Kč, z částky 30 300 Kč za dobu od 1. 10. 2016 do 14. 12. 2016 zákonný úrok z prodlení činí 499,83 Kč, z částky 30 450 Kč za dobu od 1. 11. 2016 do 14. 12. 2016 zákonný úrok z prodlení činí 294,68 Kč, z částky 30 150 Kč za dobu od 1. 12. 2016 do 14. 12. 2016 zákonný úrok z prodlení činí 92,84 Kč, z částky 30 450 Kč za dobu od 16. 2. 2017 do 8. 3. 2017 zákonný úrok z prodlení činí 141,03 Kč, z částky 30 000 Kč za dobu od 6. 5. 2017 do 19. 7. 2017 zákonný úrok z prodlení činí 496,23 Kč, z částky 30 000 Kč za dobu od 6. 6. 2017 do 19. 7. 2017 zákonný úrok z prodlení činí 291,12 Kč).

57. Pokud soud vyjde z důvodných nároků žalobce (17 měsíců po 30 000 Kč, tj. 510 000 Kč, a úroku z prodlení 3 537,84 Kč) a porovná je s platbami žalovaného (514 050 Kč), pak je zřejmé, že nárok žalobce nelze ani tak dovodit. Je tedy zřejmé, že zamítnutí návrhu odpovídá nejen procesnímu stavu, ale také spravedlivému uspořádání věci.

58. S ohledem na shora uvedené proto soud žalobu zamítl (výrok I.).

59. V souvislosti se vzájemným návrhem soud tento posoudil primárně jako nárok ze smlouvy o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z., na jejímž základě XXX poskytla žalobci částku 54 000 Kč, kterou poukázala na jeho bankovní účet, kdy soud vyšel z toho, že účet, kam byly peníze poukázány, uváděl žalobce na svých fakturách, které předložil soudu k důkazu. Soud nemá důvod nevěřit XXX v tom, že částka představuje půjčku a že žalobce měl vrátit poskytnuté peníze, jakmile obdrží plnění od XXX, což korespondovalo (nedůvodné) představě žalovaného a XXX, že žalobce má (mít) po 1. 1. 2016 pokračující paralelní smluvní vztah s XXX. Splatnost zápůjčky byla dle sdělení XXX vázána na vyplacení žalobce XXX, což ale již v době poskytnutí zápůjčky neodpovídalo objektivní realitě, neboť XXX žalobci nikdy nic nevyplatí, když jejich právní poměr skončil s rokem 2015. Ujednání stran o tom, že dlužník věřiteli zaplatí až poté, co mu jiný dluh zaplatí třetí osoba, je třeba považovat za neplatné ujednání, které zakládá neplatnost také celého právního jednání (srov. MELZER, F. et al. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. § 419-654. Praha: Leges, 2014, s. 549). S ohledem na neplatnost smlouvy o zápůjčce dle § 588 o. z. je třeba právní poměr mezi M. XXX a žalobcem posoudit podle § 2991 a násl. o. z. a dovodit pasivní legitimaci žalobce k vrácení částky 54 000 Kč, která mu byla prokazatelně poskytnuta a která tak představuje jeho bezdůvodné obohacení. Výhrady žalobce k této povinnosti jsou spíše projevem jeho nevole a subjektivního přesvědčení o nesprávném postupu žalovaného a XXX, než relevantní argumentací, jež by byla způsobilá zpochybnit uložení povinnosti poskytnuté prostředky vrátit. Jestliže jakákoliv osoba obdrží peněžní plnění, pak by měla být schopna vysvětlit, proč tomu tak je (tedy tvrdit a prokázat, že na poskytnuté prostředky nárok má). Pokud žalobce dovozuje, že mu měla být placena úplata od žalovaného, nemůže současně dovozovat, že by mu tréninkovou činnost měla platit XXX. Soud odkaz žalobce na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 28 Cdo 5089/2017 hodnotí jako nepřiléhavý, neboť se v projednávané věci nejedná o situaci, kterou předvídá § 2997 o. z. a tzv. nedluh (tedy dluh nežalovatelný nebo promlčený nebo takový, který je neplatný pro nedostatek formy).

60. Jelikož v postavení věřitele v rámci závazkového vztahu vyplývajícího z předmětné smlouvy o zápůjčce (resp. z bezdůvodného obohacení, kdy tato smlouva byla neplatná) byla osoba odlišná od žalovaného, soud se po právní stránce nejprve zabýval tím, zda na žalovaného přešla pohledávka, která je předmětem tohoto řízení.

61. Smlouvou o postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 an. o. z. dochází ke změně v osobě věřitele, tj. do právního vztahu mezi věřitelem a dlužníkem nastupuje na místo původního věřitele (postupitele) věřitel nový (postupník), aniž by došlo ke změně v obsahu závazku. Není-li ve smlouvě o postoupení pohledávky dohodnuto jinak, dochází ke změně osoby věřitele již uzavřením smlouvy, a to bez ohledu na to, zda postupitel postoupení pohledávky dlužníkovi oznámil, popř. postupník postoupení pohledávky dlužníkovi prokázal). Ke změně v osobě věřitele přitom může dojít jen na základě platné smlouvy o postoupení pohledávky, kdy nový věřitel (postupník) nabývá nejen postupovanou pohledávku, ale spolu s ní též aktivní věcnou legitimaci k jejímu uplatnění a úplnému výkonu (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007). Postoupení pohledávky potvrzuje smlouva, doklad o zaplacení úplaty (když postoupení bylo vázáno na její zaplacení), jakož i výpověď samotné právní předchůdkyně žalovaného XXX. Z výše uvedených důvodů pak soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaný prokázal, že na něj přešlo právo, které bylo v tomto řízení vzájemným návrhem uplatněno.

62. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Žalovaný se nedomáhal úroku z prodlení, soud nicméně musel posoudit, zda je nárok za žalobcem splatný, přičemž s ohledem na absenci dokladu o tom, že by výzva XXX byla doručena žalobci na Slovensku, vyšel soud z doručení vzájemného návrhu, jenž se nepochybně do dispoziční sféry žalobce prostřednictvím jeho zástupkyně dostal (§ 41 odst. 3 o. s. ř.). Ke dni rozhodnutí proto byl nárok na vydání bezdůvodného obohacení splatný.

63. S ohledem na uvedené pak soud vzájemnému návrhu vyhověl (výrok II.).

64. Zamítnutí žaloby představuje procesní úspěch žalovaného. Žalovanému tak vzniklo podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči žalobci právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovanému vznikly účelně vynaložené náklady ve výši 100 248,50 Kč. Tyto sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 80 750 Kč [8,5 × 9 500 Kč dle § 7, § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném znění (dále jen „adv. tar.“), za následující úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) adv. tar., 3× písemné podání ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) adv. tar., 2× další porada s klientem dle § 11 odst. 1 písm. c) adv. tar., 2× jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) adv. tar., účast při jednání, při kterém došlo k vyhlášení rozhodnutí, dle § 11 odst. 2 písm. f) adv. tar)], náhrady hotových výdajů ve výši 2 100 Kč [tj. dle § 13 odst. 1 a 3 adv. tar. ke shora uvedeným úkonům, tedy 5× 300 Kč a 4× 300 Kč × 0,5, kdy pět úkonů bylo provedeno výhradně ve věci návrhu žalobce a čtyři úkony společně v řízení o návrhu žalobce i v řízení o vzájemném návrhu] a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 17 398,50 Kč (21 % z přiznané odměny za zastupování a náhrad hotových výdajů) dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení je žalobce povinen dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalovaného.

65. V řízení o vzájemném návrhu byl žalovaný zcela úspěšný, vzniklo mu tedy podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči žalobci právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovanému vznikly účelně vynaložené náklady řízení ve výši 25 847,30 Kč. Tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 700 Kč, odměny za zastupování advokátem ve výši 17 930 Kč [5,5 × 3 260 Kč dle § 7, § 8 odst. 1 adv. tar., za následující úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) adv. tar., vzájemný návrh dle § 11 odst. 1 písm. d) adv. tar., písemné podání ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) adv. tar., 2× jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) adv. tar., účast při jednání, při kterém došlo k vyhlášení rozhodnutí, dle § 11 odst. 2 písm. f) adv. tar)], náhrady hotových výdajů ve výši 1 200 Kč [tj. dle § 13 odst. 1 a 3 adv. tar. ke shora uvedeným úkonům, tedy 2× 300 Kč a 4× 300 Kč × 0,5, kdy dva úkony byly provedeny výhradně ve věci vzájemného návrhu a čtyři úkony společně v řízení o návrhu žalobce i v řízení o vzájemném návrhu] a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 4 017,30 Kč (21 % z přiznané odměny za zastupování a náhrad hotových výdajů) dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení je žalobce povinen dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalovaného.

66. Stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

Rubrum