11 C 16/2014

Rubrum

Zrušení práva společného bytu a SJM Právo na zrušení společného nájmu bytu vzniká až rozvedeným manželům, tedy právní mocí rozhodnutí, jímž bylo manželství rozvedeno; jde-li ovšem o právo vzniklé přede dnem nabytí účinnosti o. z. musí být uplatněný nárok na zrušení společného nájmu bytu posouzen podle dosavadních právních předpisů, tedy podle § 705 odst. 1 a 3 obč. zák.

Výrok

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kolumberem, Ph.D., ve věci žalobkyně: XXX, narozená XXX bytem XXX zastoupená advokátkou XXX sídlem XXX proti žalovanému: XXX, narozený XXX bytem XXX zastoupený advokátem XXX sídlem třída XXX pro: zrušení práva společného nájmu bytu a o vypořádání SJM

Odůvodnění

I. Společný nájem účastníků k bytu č. 11 sestávajícího ze 2 pokojů, kuchyňského koutu a příslušenství, I. kategorie, v 1. podlaží o výměře 69,19 m2 v domě č. p. XXX ve Zlíně, ulice XXX, se zrušuje. II. Byt specifikovaný ve výroku I bude nadále jako výlučný nájemce užívat žalobkyně. III. Žalovaný je povinen byt specifikovaný ve výroku I vyklidit do 15 dnů od právní moci rozsudku. IV. Ze společného jmění manželů se přikazuje do výlučného vlastnictví žalobkyně: 4) DVD přehrávač XXX, 6) dětský pokoj - 2 postele, psací stůl, nábytková stěna, 7) šatní skříň v chodbě, 8) pračka XXX, 9) myčka AEG, 10) sušička XXX, 11) televizor XXX, 12) trouba XXX, 13) lednička a mrazák XXX, 14) video XXX, 15) mikrovlnná trouba XXX, 16) zůstatek účtu č. XXX ke dni 15. 7. 2013, 21) zůstatek účtu životního pojištění u XXX, a. s. Vienna Insurance Group, ze smlouvy č. XXX ke dni 15. 7. 2013, 22) jídelní stůl kuchyně + deska, 24) nábytek obývák + ložnice, 26) vysavač XXX. V. Ze společného jmění manželů se přikazují do výlučného vlastnictví žalovaného: 1) osobní automobil zn. XXX, reg. zn. XXX, 17) zůstatek účtu č. XXXke dni 15. 7. 2013, 18) zůstatek na účtu stavebního spoření u XXX a. s. č. XXX ke dni 15. 7. 2013, 20) zůstatek účtu životního pojištění u XXX, a. s. Vienna Insurance Group, ze smlouvy č. XXX ke dni 15. 7. 2013. VI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vypořádací podíl částku ve výši 76 897,42 Kč, a to do 3 měsíců od právní moci rozsudku. VII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. VIII. Ve vztahu mezi státem a žalobkyní se státu náhrada nákladů řízení nepřiznává. IX. Ve vztahu mezi státem a žalovaným se státu náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení

1. Žalobkyně se žalobou, podanou u soudu 21. 1. 2014, domáhala zrušení práva společného nájmu bytu po rozvodu manželství, kdy uvedla, že účastníci mají společný nájem bytu č. 11 sestávajícího ze 2 pokojů, kuchyňského koutu a příslušenství, I. kategorie, v 1. podlaží o výměře 69,19 m2 v domě č. p. XXX ve Zlíně, ulice XXX (dále jen „předmětný byt“), přičemž jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 15. 7. 2013, sp. zn. 36 C 64/2013, jenž nabyl právní moci 15. 7. 2013. Dále žalobkyně uvedla, že nezletilé děti účastníků byly svěřeny do její výchovy. Dne 5. 5. 2014 pak žalobkyně podala také návrh na vypořádání společného jmění manželů (dále jen „SJM“), předmětem vypořádání pak bylo 28 položek, a to pod položkou č. 1 osobní automobil zn. XXX, reg. zn. XXX, pod položkou č. 2 fotoaparát Olympus – digital, pod položkou č. 3 fotoaparát Olympus – obyčejný, pod položkou č. 4 DVD přehrávač XXX, pod položkou č. 5 PC FSC Esprimo s monitorem Amic pod položkou č. 6 dětský pokoj - 2 postele, psací stůl, nábytková stěna, pod položkou č. 7 šatní skříň v chodbě, pod položkou č. 8 pračka XXX, pod položkou č. 9 myčka AEG, pod položkou č. 10 sušička XXX, pod položkou č. 11 televizor XXX, pod položkou č. 12 trouba XXX, pod položkou č. 13 lednička a mrazák XXX, pod položkou č. 14 video XXX, pod položkou č. 15 mikrovlnná trouba XXX, pod položkou č. 16 zůstatek účtu č. XXX ke dni 15. 7. 2013, pod položkou č. 17 zůstatek účtu č. XXXke dni 15. 7. 2013, pod položkou č. 18 zůstatek na účtu stavebního spoření u XXX a. s. č. XXX ke dni 15. 7. 2013, pod položkou č. 19 mzdy a odměny žalovaného od září 2012 do února 2013 pod položkou č. 20 zůstatek účtu životního pojištění u XXX, a. s. Vienna Insurance Group, ze smlouvy č. XXXke dni 15. 7. 2013. pod položkou č. 21 zůstatek účtu životního pojištění u XXX, a. s. Vienna Insurance Group, ze smlouvy č. XXX ke dni 15. 7. 2013, pod položkou č. 22 jídelní stůl kuchyně + deska, pod položkou č. 23 kožená křesla a pohovka v obýváku pod položkou č. 24 nábytek obývák + ložnice, pod položkou č. 25 nábytek a zrcadlo v chodbě, pod položkou č. 26 vysavač XXX, pod položkou č. 27 záloha kupní ceny na byt a pod položkou č. 28 dar.

2. Usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 10. 7. 2015, č. j. 10 C 116/2014-258, byla řízení o zrušení práva společného nájmu bytu a vypořádání SJM spojena ke společnému řízení. Z hlediska odůvodnění žalobkyně navrhla, aby předmětný byt užívala nadále ona, když má v péči nezletilé děti účastníků, v souvislosti s návrhem na vypořádání SJM navrhovala, aby nabyla položky č. 16 a 21, žalovaný pak nabyl položky č. 9, 17, 18, 20 a 26. Z hlediska vypořádání navrhovala uplatnění zásady rovnosti podílů.

3. Žalovaný v řízení o zrušení společného nájmu bytu navrhl, aby byl výlučným nájemcem určen on s tím, že v opačném případě upozornil na příhodnost aplikace nového občanského zákoníku, pročež žádal, aby bylo ve věci jednáno také o náhradě za ztrátu práva druhého nájemce. V souvislosti s vypořádáním SJM navrhl, aby mu byly přikázány položky č. 1, 2, 5, 17, 18 a 20.

4. Předně soud podotýká, že řízení vedená pod sp. zn. 11 C 16/2014 (zrušení společného nájmu bytu) a 10 C 119/2014 (vypořádání SJM) byla spojena s přihlédnutím k právnímu názoru, že v rámci vypořádání SJM bude svou roli hrát právě také otázka, kdo se stane výlučným nájemcem předmětného bytu. V tomto směru pak také soud 4. 8. 2014 poučil účastníky, že v řízení vedeném pod sp. zn. 11 C 16/2014 bude soud aplikovat s ohledem na § 3074 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), právě o. z. V mezidobí nicméně bylo Nejvyšším soudem výslovně judikováno, že právo na zrušení společného nájmu bytu vzniká až rozvedeným manželům, tedy právní mocí rozhodnutí, jímž bylo manželství rozvedeno; jde-li ovšem o právo vzniklé přede dnem nabytí účinnosti o. z. musí být uplatněný nárok na zrušení společného nájmu bytu posouzen podle dosavadních právních předpisů, tedy podle § 705 odst. 1 a 3 obč. zák. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2015, sp. zn. 26 Cdo 2245/2015). Z tohoto důvodu proto soud při řešení otázky zrušení společného nájmu postupoval podle úpravy účinné do 31. 12. 2013, tedy podle zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do účinnosti o. z. (dále jen „obč. zák.“). a nikoliv podle účinné úpravy obsažené v o. z.

5. V souvislosti se zrušením společného nájmu bytu učinil soud závěr o skutkovém stavu, že na základě smlouvy z 3. 10. 2001 byli účastníci od 1. 10. 2001 na dobu neurčitou nájemci předmětného bytu, kdy pronajímatelem bylo Statutární město Zlín [viz smlouva o nájmu]. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně s právní moci ke dni 15. 7. 2013 bylo manželství účastníků rozvedeno [viz rozsudek ze dne 15. 7. 2013, sp. zn. 36 C 64/2013, s doložkou právní moci]. Statutární město Zlín pak sdělilo, že v případě zrušení společného nájmu práva a závazky přejdou na toho manžela, jenž bude soudem určen jako nájemce [viz sdělení z 13. 1. 2017]. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 7. 5. 2013, č.j. 14Nc 24/2013-83, který nabyl právní moci dne 5. 6. 2013, byla schválena dohoda účastníků, dle které oba nezletilí synové byli na dobu před rozvodem i po rozvodu svěřeni do výchovy matky [viz cit. rozhodnutí], přičemž tento stav zásadně trvá doposud [viz shodná sdělení účastníků]. Žalovaný v současnosti bydlí v garsonce [viz nezpochybněná tvrzení žalovaného].

6. Podle ustanovení § 705 odst. 1 obč. zák. nedohodnou-li se rozvedení manželé o nájmu bytu, soud na návrh jednoho z nich rozhodne, že se zrušuje právo společného nájmu bytu. Současně určí, který z manželů bude byt dále užívat jako nájemce.

7. Protože bylo zjištěno, že manželství účastníků bylo rozvedeno a že se účastníci nedohodli o nájmu bytu pro dobu po rozvodu, je na místě rozhodnout ve smyslu stanovení § 705 odst. 1 obč. zák. o zrušení práva společného nájmu bytu účastníků. Při rozhodování o tom, kdo z účastníků bude nadále výlučným nájemcem bytu pro dobu po rozvodu, přihlédl soud k tomu, že žalobkyni byli pro dobu po rozvodu manželství účastníků svěřeni do výchovy nezletilí synové účastníků. Žalobkyně po rozvodu manželství užívá předmětný byt společně s nezletilými dětmi účastníků, soudu je z opatrovnického spisu zřejmé, že nezletilé děti rozchod rodičů nenesou nejlépe, pročež soud při svém rozhodnutí věnoval pozornost právě zájmům nezletilých dětí, pro které je jakékoliv stěhování nevhodné a nešťastné, neboť by představovalo jejich vykořenění a vyvolání objektivní nejistoty. Právě zájem nezletilých dětí je jediným důvodem, pro který soud rozhodl, že výlučnou nájemnicí bytu pro dobu po rozvodu zůstává žalobkyně (výrok I. a II.).

8. Platí, že pokud má vyklizovaný manžel možnost, jak uspokojit svou potřebu bydlení jiným způsobem (vlastní byt, svědčí mu právo na užívání jiného bytu apod.), právo na zajištění bytové náhrady bývalému manželu povinnému k vystěhování nesvědčí, což je projednávaná věc, kdy žalovaný v mezidobí vyřešil svou bytovou otázku pronájmem garsoniéry. Nelze navíc odhlížet, že vyslovení práva na bytovou náhradu by soud vytvořil v zásadě nevykonatelné rozhodnutí, když sice rozhodná hmotněprávní úprava (obč. zák.) bytovou náhradu zná, nicméně výkon rozhodnutí by již byl realizován podle procesní úpravy, která bytové náhrady neupravuje. S ohledem na vyřešení bytové otázky žalovaného rozhodl soud, že žalovaný je povinen předmětný byt pouze vyklidit a předat žalobkyni do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

9. S ohledem na použití úpravy obsažené v obč. zák., soud nemohl právo společného nájmu bytu vypořádat ani v rámci vypořádání SJM, neboť právo společného nájmu bytu nebylo majetkovým právem samostatně vypořadatelným (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2007, sp. zn. 29 XXX 460/2005).

10. V této souvislosti s ohledem na podání, která jsou součástí spisu, soud podotýká, že na základě právní moci výroků I. a II. bude existovat podklad pro eventuální změnu trvalého pobytu žalovaného, jak ostatně účastníkům v průběhu řízení sdělila sama ohlašovna, na které se žalobkyně domáhala, aby žalovanému zrušila údaj o trvalém pobytu, byť o zrušení práva společného nájmu bytu v té době ještě nebylo pravomocně rozhodnuto, a proto byla v té době žádost předčasná.

11. V souvislosti s vypořádáním SJM učinil soud závěr o skutkovém stavu, že sami účastníci z vypořádání vyjmuli položky č. 3, 19, 23 a 25 [viz shodná tvrzení účastníků]. Hodnota položky č. 1 činila ke dni zániku SJM 10 000 Kč, položky č. 2 činila ke dni zániku SJM 0 Kč, položky č. 4 činila ke dni zániku SJM 500 Kč, položky č. 5 činila ke dni zániku SJM 8 000 Kč, položky č. 6 činila ke dni zániku SJM 40 000 Kč, položky č. 7 činila ke dni zániku SJM 5 000 Kč, položky č. 8 činila ke dni zániku SJM 3 000 Kč, položky č. 9 činila ke dni zániku SJM 5 000 Kč, položky č. 10 činila ke dni zániku SJM 20 000 Kč, položky č. 11 činila ke dni zániku SJM 10 000 Kč, položky č. 12 činila ke dni zániku SJM 0 Kč, položky č. 13 činila ke dni zániku SJM 0 Kč, položky č. 14 činila ke dni zániku SJM 0 Kč, položky č. 15 činila ke dni zániku SJM 0 Kč, položky č. 16 činila ke dni zániku SJM -6 Kč, položky č. 17 činila ke dni zániku SJM 32 207,27 Kč, položky č. 18 činila ke dni zániku SJM 202 219,94 Kč, položky č. 20 činila ke dni zániku SJM 59 606 Kč, položky č. 21 činila ke dni zániku SJM 0 Kč, položky č. 22 činila ke dni zániku SJM 2 000 Kč, položky č. 24 činila ke dni zániku SJM 60 000 Kč a položky č. 26 činila ke dni zániku SJM 4 999 Kč [viz shodná tvrzení účastníků]. V případě položek č. 6, 7, 22, 24 a 26 měly tyto sdílet v souvislosti s vypořádáním osud předmětné bytové jednotky, když se jednalo o zakázkový nábytek právě do předmětné bytové jednotky [viz shodná tvrzení účastníků]. Do uzavření manželství pak u životního pojištění žalovaného přirostla částka ve výši 7 745,38 Kč [viz mimořádný výpis z účtu]. Ze smlouvy o budoucí smlouvě o převodu mj. vyplývá, že statutární město Zlín mělo do 6 měsíců po uplynutí dvacetiletého nájmu bytu odprodat budoucím kupujícím (účastníkům) předmětný byt, a to za 10 % úřední ceny určené znaleckým posudkem podle předpisů platných v době prodeje s tím, že již měla být již zaplacena záloha ve výši 277 000 Kč [viz nájemní smlouva z 14. 5. 2001].

12. Soud provedl dokazování také daňovým dokladem č. 0804004, příjmovým dokladem č. 9 z 24. 5. 2008, sdělení MMZ z 13. 3. a 25. 3. 2014, dopisem z 14. 2. 2007, montážním listem, opravenkou, fakturami č. 29805 a 30405, čestným prohlášením, smlouvou o nájmu č. 2544810354 a č. 181/99, evidenčním listem bytu, prohlášením z 21. 1. 2012, oznámeními ČSSZ a OSSZ, potvrzeními o zdanitelných příjmech, zrušením pracovního poměru, mzdovými výměry, protokoly MMZ z 4. 3. 2013, zápisem z jednání MMZ 13. 11. 2013, potvrzením o přijatém oznámení, záznamem MMZ z 7. 2. 2014, nabídkou MMZ, přihláškou k nabídce, informačním serverem, dopisy žalobkyně Zlínu, dopisem MMZ žalobkyni, pokladními doklady, výpisy z účtu, žádostí o předběžné opatření a rozhodnutí o něm, sdělením MMZ, návrhem dohody, korespondencí, výpisy z účtu, zprávou ČSSZ, posudkem o invaliditě, oznámením Úřadu práce, rozhodnutím Úřadu práce, přehledem vyplacených dávek, předpisy a platbami, rekapitulací pojistné smlouvy, vyúčtováním Vodafone, prohlášením XXX, pojistnou smlouvou, podklady XXX Credit, výpisy z účtu České spořitelny a Conseq, výpisem z účtu stavebního spoření, znaleckým posudkem a evidenčním listem bytu, ale nečiní z nich žádná relevantní skutková zjištění 13. Podle § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák. tvoří společné jmění manželů (jeho aktiva) majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka.

14. Podle § 143 odst. 1 písm. b) obč. zák. tvoří společné jmění manželů (jeho pasiva) závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.

15. Podle § 149 odst. 1 obč. zák. společné jmění manželů zaniká zánikem manželství. Podle odst. 2 tohoto ustanovení zanikne-li společné jmění manželů, provede se vypořádání, při němž se vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou stejné. Každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek. Stejně tak se vychází z toho, že závazky obou manželů vzniklé za trvání manželství jsou povinni manželé splnit rovným dílem. Podle odst. 3 tohoto ustanovení při vypořádání se přihlédne především k potřebám nezletilých dětí, k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, a k tomu, jak se zasloužil o nabytí a udržení společného jmění. Při určení míry přičinění je třeba vzít též zřetel k péči o děti a k obstarávání společné domácnosti.

16. Manželství účastníků, uzavřené dne 22. 7. 2000, bylo pravomocně rozvedeno dne 15. 7. 2013. Tímto dnem došlo podle § 149 odst. 1 obč. zák. k zániku SJM. Protože mezi účastníky nedošlo k dohodě o vypořádání zaniklého SJM, tedy movitých a nemovitých věcí, závazků a pohledávek nabytých za trvání manželství (v období od 22. 7. 2000 do 15. 7. 2013), rozhodl o jeho vypořádání soud k návrhům, učiněným ve lhůtě do 3 let od právní moci rozvodového rozsudku.

17. Předně soud podotýká, že v řízení o vypořádání SJM však může soud vypořádat jen ten majetek, hodnoty a závazky tvořící SJM (tedy i vnosy z výlučného majetku do majetku společného), které účastníci navrhli k vypořádání soudním rozhodnutím do tří let od jeho zániku, a to do okamžiku koncentračního bodu (srov. přiměřeně rozsudek Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 18. 11. 2014, sp. zn. 60 Co 372/2014). Pokud nebyl nárok na vypořádání řádně uplatněn (přesně specifikován) v období do tří let od zániku manželství, resp. do dosažení koncentračního bodu, nemohou jej soudy v řízení o vypořádání SJM vypořádat. Žalobkyně sice do řízení vnesla položku 29 označenou jako majetkové právo založené smlouvou č. 2547110148, nicméně tak učinila sice v předvečer uplynutí tříleté lhůty (15. 7. 2016), avšak jednak po koncentračním bodu (14. 4. 2015, č. l. 245 p. v. spisu 10 C 119/2014) a jednak naprosto neurčitým způsobem, kdy toto právo nebylo vyjádřeno svou hodnotou (srov. přiměřeně rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. 22Cdo 3066/2014 či 22Cdo 2955/2016). Jinými slovy, změna žaloby spočívající v rozšíření okruhu položek po zkoncentrování řízení pak představuje další důvod pro její nepřipuštění (srov. XXX, J. et al. Občanské soudní řízení: soudcovský komentář. Kniha II. § 79–180 občanského soudního řádu. Praha: XXX Brain Team, 2014, s. 269.). Opačná judikatura připouštějící vnesení nových a nových položek kdykoliv za řízení vycházela z historické praxe, kdy soud z úřední činnosti sám pátral po majetku v tehdejším bezpodílovém spoluvlastnictví manželů, jež tvořilo předobraz SJM. Neboť žalobkyně tuto položku nevnesla do řízení včas, nelze její hodnotu zohlednit v rámci vypořádání SJM soudem. To ovšem neznamená, že by tato položka v rámci SJM neexistovala, pouze v jejím případě nastaly důsledky předvídané § 150 odst. 4 obč. zák., což by účastníci měli mít na paměti a dohodou toto vypořádat, neboť právě tvrzené majetkové právo představuje největší položku zaniklého SJM. Nad rámec soud uvádí, že tato položka by musela být vypořádána analogicky jako právo z leasingové smlouvy, tedy by se vycházelo z ceny, které by bylo dosaženo při převodu obdobného leasingu v obvyklém obchodním styku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2885/2011). Důvodem k takovému postupu je skutečnost, že smlouva mezi účastníky na straně jedné a statutárním městem Zlín na straně druhé, jímž byla řešena možnost výhodného nabytí předmětné bytové jednotky po dosažení určité doby trvání nájmu, představuje ve své podstatě leasingovou smlouvu. Jak soud vymezil, tato položka byla do řízení vnesena opožděně (po dosažení koncentračního bodu), a proto nebyla předmětem vypořádání.

18. Stejně tak předmětem vypořádání nemohly být položky č. 27 a 28. Jak soud avizoval účastníkům při jednání 14. 4. 2015, tyto položky nemohou být předmětem vypořádání. V případě položky č. 27 se jednalo o výlučné prostředky každého z účastníků, které do masy SJM nikdy nepřirostly, a proto nemohou být předmětem vypořádání. V případě položky č. 28 jejímu vypořádání brání fakt, že do SJM za účinnosti obč. zák. nešlo darovat (srov. bod II.5 stanoviska občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSR ze dne 3. 2. 1972, Cpj 86/71, uveřejněného pod č. 42/1972 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), tedy dar nepředstavuje položku k vypořádání v rámci SJM, neboť takový dar nikdy součást SJM netvořil.

19. Předmětem vypořádání tak zůstaly položky č. 1, 2, 4-18, 20-22, 24 a 26. V souvislosti s jejich rozdělením soud podotýká, že u převážné většiny položek účastníci v průběhu jednání ponechali rozhodnutí na soudu, když u části položek dokonce oba neprojevili zájem o jejich nabytí. S ohledem na rozhodnutí, že výlučnou nájemkyní předmětné bytové jednotky bude žalobkyně, rozhodl soud, že ze SJM nabyde také položky č. 4, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 22, 24 a 26, které ze své povahy souvisejí s předmětnou bytovou jednotkou. Jedná se tedy v převážné většině o nábytek (6, 7, 22, 24) a elektroniku (4, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 26), které byly do tohoto bytu pořízeny a které s předmětnou bytovou jednotkou úzce souvisejí. Dále soud rozhodl, že ze SJM nabude žalobkyně do svého výlučného majetku také položky č. 16 a 21, když se jedná o majetkové hodnoty na účtech na jméno samotné žalobkyně (prostředky směřované na tyto účty pocházely ze SJM). V souladu s návrhem žalovanému soud rozhodl, že ze SJM se do výlučného vlastnictví žalovaného přikazují položky č. 1, 2, 5, 17, 18 a 20. V tomto případě se jedná o položky, o které žalovaný projevil zájem (č. 1, 2, 5), resp. o účty, které byly zřízené na jméno žalovaného (č. 17, 18 a 20). Všechny položky, jež tedy byly učiněny předmětem vypořádání soudem a které skutečně SJM tvořily, soud tímto vypořádal, když žalobkyni přikázal položku č. 4) DVD přehrávač XXX; položku č. 6) dětský pokoj - 2 postele, psací stůl, nábytková stěna; položku č. 7) šatní skříň v chodbě; položku č. 8) pračka XXX; položku č. 9) myčka AEG; položku č. 10) sušička XXX; položku č. 11) televizor XXX; položku č. 12) trouba XXX; položku č. 13) lednička a mrazák XXX; položku č. 14) video XXX; položku č. 15) mikrovlnná trouba XXX; položku č. 16) zůstatek účtu č. XXX ke dni 15. 7. 2013; položku č. 21) zůstatek účtu životního pojištění u XXX, a. s. Vienna Insurance Group, ze smlouvy č. XXX ke dni 15. 7. 2013; položku č. 22) jídelní stůl kuchyně + deska; položku č. 24) nábytek obývák + ložnice; položku č. 26) vysavač XXX; žalovanému pak přikázal položku č. 1) osobní automobil zn. XXX, reg. zn. XXX; položku č. 2) fotoaparát Olympus – digitál; položku č. 5) PC FSC Esprimo s monitorem Amic; položku č. 17) zůstatek účtu č. XXX ke dni 15. 7. 2013; položku č. 18) zůstatek na účtu stavebního spoření u XXX a. s. č. XXX ke dni 15. 7. 2013; položku č. 20) zůstatek účtu životního pojištění u XXX, a. s. Vienna Insurance Group, ze smlouvy č. XXX ke dni 15. 7. 2013. V této souvislosti soud podotýká, že v rámci řízení nemohlo být zohledněn vývoj zůstatků na jednotlivých účtech v období od zániku SJM do dne rozhodnutí soudu; jestliže tedy žalovaný jakoukoliv částku spotřeboval, nemůže být tato hodnota v rámci vypořádání zohledněna (výroky IV. a V.).

20. Z hlediska vypořádacího podílu soud vyšel z hodnoty jednotlivých položek, jak je soud zjistil ještě v řízení vedeném pod sp. zn. 10 C 119/2014. Žalobkyni v rámci vypořádání byly přikázány položky, jejichž úhrnná hodnota činí 150 493 Kč (tj. položka č. 4 v hodnotě 500 Kč, položka č. 6 v hodnotě 40 000 Kč, položka č. 7 v hodnotě 5 000 Kč, položka č. 8 v hodnotě 3 000 Kč, položka č. 9 v hodnotě 5 000 Kč, položka č. 10 v hodnotě 20 000 Kč, položka č. 11 v hodnotě 10 000 Kč, položka č. 12 v hodnotě 0 Kč, položka č. 13 v hodnotě 0 Kč, položka č. 14 v hodnotě 0 Kč, položka č. 15 v hodnotě 0 Kč, položka č. 16 v hodnotě -6 Kč, položka č. 21 v hodnotě 0 Kč, položka č. 22 v hodnotě 2 000 Kč, položka č. 24 v hodnotě 60 000 Kč a položka č. 26 vhodnotě 4 999 Kč), žalovanému pak položky v úhrnné hodnotě 304 287,83 Kč (položka č. 1 v hodnotě 10 000 Kč, položka č. 2 v hodnotě 0 Kč, položka č. 5 v hodnotě 8 000 Kč, položka č. 17 v hodnotě 32 207,27 Kč, položka č. 18 v hodnotě 202 219,94 Kč, položka č. 20 v hodnotě 51 860,62 Kč, kdy od celkové hodnoty ve výši 59 606 Kč je třeba odečíst částku 7 745,38 Kč, kterou žalovaný na tento účet nastřádal před uzavřením manželství). Z hlediska vypořádacího podílu proto žalovaný musí žalobkyni vyplatit částku 76 897,42 Kč (150 493 Kč + 304 287,83 Kč, tj. 454 780,83 Kč, při rovnosti podílů tak 227 390,42 Kč, tedy žalovaný musí žalobkyni vyplatit 76 897,42 Kč (což je rozdíl mezi částkou 227 390,42 Kč a podíly účastníků, kdy u žalovaného tato hodnota přebývá a u žalobkyně chybí). Soud tedy rozhodl, že v rámci vypořádání musí žalovaný žalobkyni vyplatit částku 76 897,42 Kč (výrok VI.)

21. Z hlediska žaloby na zrušení práva společného nájmu bytu byla žalobkyně zcela úspěšná, v případě žaloby na vypořádání SJM pak byla úspěšná z 54 %, když soud porovnal žalobou uplatněnou hodnotu SJM, jež měla být přiřčena žalobkyni a rozsudkem přiznanou částí.

22. Usnesením ze dne 13. 12. 2017, č. j. 11 C 16/2014243, nařídil soud účastníkům první setkání s mediátorem, přerušil řízení a určil mediátora. Podáním ze dne 11. 1. 2018, tedy v době, kdy řízení bylo přerušeno, požádala žalobkyně o osvobození od placení soudních poplatků, přičemž opětovně o osvobození požádala 12. 3. 2018, kdy ve své žádosti uvedla, že mediace nemůže proběhnout, dokud soud nerozhodne o její žádosti, když mediátor měl sdělit, že mediace „nemůže proběhnout z důvodu mé (žalobkyniny – pozn.) tíživé finanční situace“. První jednání u mediátora se uskutečnilo 16. 1. 2018 a žalobkyně se jej nezúčastnila. Argumentace, že jednání nemohlo proběhnout z důvodu tíživé situace je nedůvodná, neboť v době, kdy řízení bylo přerušeno, soud o žádosti žalobkyně nemohl ani rozhodovat (učinil tak až po uplynutí tříměsíční lhůty usnesením ze dne 6. 4. 2018, č. j. 11 C 16/2014-287) a jednání u mediátora se fakticky uskutečnilo, ovšem bez účasti žalobkyně. V případě nařízené mediace bylo povinností žalobkyně rozhodnutí soudu respektovat a k mediátorovi se dostavit, a proto soud zohlednil neochotu žalobkyně konstruktivně jednat za účelem dosažení smíru tím, že ji podle § 150 o. s. ř. nepřiznal náhradu nákladů řízení, přestože byla ve věci převážně úspěšná (co do 77 %, tedy ze 100 % v případě zrušení společného nájmu a z 54 % v případě vypořádání SJM). Soud neshledává ani důvody, které komentářová literatura shledává jako příhodné pro neúčast na setkání s mediátorem, přičemž žalobkyní artikulovaný důvod spočívající v nemajetnosti pak takovým důvodem není a ani být nemůže. Žalobkyně se tedy nedůvodně nezúčastnila prvního nařízeného setkání s mediátorem, a proto soud shledává, že v projednávané věci jsou splněny důvody, aby jinak převážně úspěšné žalobkyni nebyla podle § 150 o. s. ř. přiznána náhrada nákladů řízení (výrok VII.).

23. Ve věci vznikly náklady řízení také státu, nicméně s ohledem na skutečnost, že oba účastníci byli osvobozeni od placení soudních poplatků, je vyloučeno, aby státu ve vztahu k účastníkům byla přiznána náhrada nákladů řízení (výroky VIII. a IX.).

24. Lhůtu ke splnění povinnosti k vyklizení nemovitosti soud stanovil jako patnáctidenní v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody ke stanovení lhůty delší. Lhůtu k zaplacení vypořádacího podílu určil soud jako tříměsíční, když na straně žalovaného shledal důvody pro takovou delší lhůtu, když žalovaný je jednak osvobozen od placení soudních poplatků a jednak tříměsíční lhůta je dle názoru soudu dostatečná, aby – v případě, že žalovaný částkou 76 897,42 Kč aktuálně nedisponuje – opatřil tyto prostředky finančním produktem, přičemž soudu je z úřední činnosti známo, že sjednání úvěrového produktu v takovém časovém období je reálné.

Rubrum