11 C 264/2019

Rubrum

Opakovaná poučení Procesní poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. s přihlédnutím k čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod nemohou vést účastníky k přizpůsobování tvrzení a vnášení důkazů, které by zvýšily jeho úspěšnost ve věci, neboť by tak byla deformována rovnost zbraní.

Výrok

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kolumberem, Ph.D., ve věci žalobce: XXX, IČO XXX sídlem XXX za nějž jedná XXX sídlem XXX proti žalované: XXX, s.r.o., IČO XXX sídlem XXX zastoupená advokátem Mgr. Petrem Šimkem sídlem XXX o zaplacení 63 292 Kč s příslušenstvím

Odůvodnění

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 63 292 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 63 292 Kč od 28. 4. 2018 do zaplacení, se zamítá. II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 43 124,40 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

Poučení

1. Žalobkyně se žalobou, podanou u soudu 9. 10. 2019, domáhala po žalované (po změně žalobních tvrzení) částky 63 292 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná částka představuje slevu z kupní ceny, když na vozidlech nákladního automobilu pro evakuaci s registračními značkami XXX a XXX byla závada stabilizátoru. Žalobkyně k výši škody dospěla tak, že žalovaná částka představovala úplatu, kterou zaplatila třetí osobě za odstranění tvrzených vad vozidel, když tato úplata má v podstatě představovat slevu, neboť nárok na slevu se kryje nejméně s hodnotou provedené opravy.

2. Žalovaná navrhla zamítnout žalobu s tím, že k opotřebení došlo na dílech, které nepodléhají záruce, záruka byla uplatněna po uplynutí záruční doby a žalobkyně prováděla opravu u třetích subjektů, čímž porušila smlouvu, přičemž vada čepů (stabilizátoru) byla důsledkem nekvalitně provedené údržby, přičemž XXX není autorizovaný servis XXX, čímž nebyla zajištěna odbornost servisní prohlídky. Reklamace žalobkyně proto byla neoprávněná, žalobkyně to akceptovala, provedla opravu, zaplatila ji a následně tvrdí, že neuznání bylo neoprávněné.

3. Soud učinil závěr o skutkovém stavu, že se žalovaná zavázala na základě smlouvy z 16. 7. 2013 dodat žalobkyni 2 ks cisternových automobilových stříkaček nové koncepce pro univerzální použití ve speciálním technickém provedení s požární výbavou včetně digitálního terminálu (čl. I odst. 1, 2; čl. III odst. 2), přičemž bylo výslovně sjednáno, že záruční doba začíná běžet dnem předání zboží žalobkyni a neběží po dobu, po kterou žalobkyně nemůže užívat zboží pro jeho vady, za které odpovídá žalovaná (čl. VII odst. 2), dále že záruční doba na podvozek se stanovuje 48 měsíců bez ohledu na ujeté kilometry (čl. VII odst. 3), dále že veškeré vady zboží je žalobkyně povinna uplatnit u žalované bez zbytečného odkladu poté, kdy vadu zjistila, a to písemně, přičemž žalovaná je povinna odpovědět do 2 pracovních dnů ode dne doručení a pokud tak neučiní, má se za to, že souhlasí s termínem odstranění vad uvedených v oznámení (čl. VII odst. 7), dále že provádění garančních a servisních prohlídek v záruční době je podmínkou pro uznání záruk (čl. VII odst. 8 kupní smlouvy), dále žalovaná prohlásila, že je jediným garantem plnění této smlouvy a na její vrub budou řešeny veškeré záruky (čl. VII. odst. 11), dále že se žalovaná zavazuje na žádost kupujícího po dobu záruky a po jejím skončení povolit provádění záručních prohlídek, revizí a oprav zboží autorizované osobě (nebo způsobilé fyzické osobě), kterou žalobkyně určí a této osobě žalovaná poskytne náhradní díly (v ceně obvyklé v místě žalované), přičemž je oprávněn ji přiměřeně kontrolovat, žalobkyně se současně zavázala, že autorizovaná osoba bude souhlasit s kontrolou žalovanou (čl. VIII odst. 5), dále že uznané reklamace, které nemohou být odstraněny opravou, budou řešeny výměnným způsobem vadného dílu za díl nový na náklady žalovaného (čl. VIII. odst. 6) a konečně, že seznam organizací poskytujících servis podle této smlouvy je uveden v příloze č. 2 této smlouvy (čl. VIII odst. 2) [viz kupní smlouva ze 16. 7. 2013]. V příloze č. 2 byly uvedeny pro prodej a servis společnosti XXX, příloha je opatřena parafami u obou účastnic [viz příloha č. 2 kupní smlouvy]. Vozidla VIN XXXa XXX byla žalovanou předána žalobkyni dne 10. 9. 2013 [viz předávací protokol], přičemž mohla být dodána do 2. 11. 2013 [viz čl. IV odst. 1 kupní smlouvy]. Na vozidle VIN XXX, reg. zn. XXX, byla žalovanou evidována reklamační řízení od 11. 11. do 20. 11. 2013 (spouštěč okna, víko nádrže, otáčkoměr, akubaterie), 5. 6. 2014 do 25. 6. 2014 (spouštěč okna), 3. 11. 2014 do 9. 12. 2014 (motor, ventil), 24. 2. 2015 do 7. 4. 2015 (kliková skříň, pravé přední dveře), 27. 4. 2016 do 9. 5. 2016 (kroužek), 16. 5. 2016 do 17. 5. 2016 (zásobník prachu) a od 11. 9. 2017 do 19. 2. 2018 (stabilizátor zadní) a servisní prohlídky 11. 11. 2013, 7. 11. 2014, 24. 9. 2015, 14. 9. 2017 a 4. 12. 2018 u XXX [viz servisní záznam k vozidlu]. Podle servisního sešitu č. 02-0250-CZE/05 vozidlo VIN XXX (s. 3) mělo registrační značku XXX (s. 1), z výroby bylo expedováno 18. 7. 2013 a prodáno bylo 10. 9. 2013 (s. 3), prvnímu uživateli bylo předáno 10. 9. 2013 (s. 7), dne 19. 8. 2013 byla provedena kontrola vozidla po namontování nástavby společností XXX s. r. o. (s. 43), technická údržba na vozidle byla provedena ve dnech 11. 11. 2013 (při záběhu), 10. 11. 2014 (TÚ1), 23. 9. 2015 (TÚ1), 12. 9. 2017 (TÚ2) a 5. 12. 2018 (TÚ1) společností XXX, dne 23. 9. 2016 (TÚ1) pak společností XXX a. s. (s. 27-28), TÚ 1 a TÚ2 popisují rozsah údržby (s. 17-25), na vozidle měla být provedena jediná záruční oprava, a to přetěsnění víka setrvačníku 2. 3. 2015 bez vlivu na prodloužení záruky (s. 4), 15. 11. 2019 došlo k repasi přední nápravy (s. 47) [viz servisní sešit]. Dále soud zjistil, že se žalovaná zavázala na základě smlouvy ze 4. 10. 2013 dodat žalobkyni nákladní automobil pro evakuaci (čl. I odst. 1, 2; čl. III odst. 2), přičemž bylo výslovně sjednáno, že záruční doba začíná běžet dnem předání zboží žalobkyni a neběží po dobu, po kterou žalobkyně nemůže užívat zboží pro jeho vady, za které odpovídá žalovaná (čl. VII odst. 2), dále že záruční doba na podvozek se stanovuje 48 měsíců bez ohledu na ujeté kilometry (čl. VII odst. 3), dále že veškeré vady zboží je žalobkyně povinna uplatnit u žalované bez zbytečného odkladu poté, kdy vadu zjistila, a to písemně, přičemž žalovaná je povinna odpovědět do 2 pracovních dnů ode dne doručení a pokud tak neučiní, má se za to, že souhlasí s termínem odstranění vad uvedených v oznámení (čl. VII odst. 6), dále že provádění garančních a servisních prohlídek v záruční době je podmínkou pro uznání záruk (čl. VII odst. 7 kupní smlouvy), dále žalovaná prohlásila, že je jediným garantem plnění této smlouvy a na její vrub budou řešeny veškeré záruky (čl. VII. odst. 10), dále že se žalovaná zavazuje na žádost kupujícího po dobu záruky a po jejím skončení povolit provádění záručních prohlídek, revizí a oprav zboží autorizované osobě (nebo způsobilé fyzické osobě), kterou žalobkyně určí a této osobě žalovaná poskytne náhradní díly (v ceně obvyklé v místě žalované), přičemž je oprávněn ji přiměřeně kontrolovat, žalobkyně se současně zavázala, že autorizovaná osoba bude souhlasit s kontrolou žalovanou (čl. VIII odst. 5), dále že uznané reklamace, které nemohou být odstraněny opravou, budou řešeny výměnným způsobem vadného dílu za díl nový na náklady žalovaného (čl. VIII. odst. 6) a konečně, že seznam organizací poskytujících servis podle této smlouvy je uveden v příloze č. 2 této smlouvy (čl. VIII odst. 2) [viz kupní smlouva ze 4. 10. 2013]. V příloze č. 2 byly uvedeny pro prodej a servis společnosti XXX, příloha je opatřena parafami u obou účastnic [viz příloha č. 2 kupní smlouvy]. Vozidlo VIN XXX bylo předáno 16. 12. 2013 [viz předávací protokol], přičemž mohlo být dodáno do 1. 1. 2014 [viz čl. IV odst. 1 kupní smlouvy]. U vozidla VIN XXX, reg. zn. XXX, žalovaná evidovala reklamační řízení od 28. 4. 2014 do 6. 5. 2014 (měřič oleje), 29. 5. 2014 do 10. 6. 2014 (kladka) a od 16. 10. do 24. 10. 2014 (těsnící kroužek), dále pak servisní prohlídky 28. 4. 2014, 17. 10. 2014, 13. 10. 2015, 23. 10. 2017 a 4. 12. 2018, všechny u XXX [viz servisní záznam k vozidlu]. Vozidlo VIN XXX bylo ve dnech 26. 9. 2016 do 30. 9. 2016 v servisu ve společnosti XXX a. s. [viz zakázkový list č. 2032/30592]. Podle servisního sešitu č. 02-0514-CZE/08 vozidlo VIN XXX (s. 3) mělo registrační značku XXX (s. 1), z výroby bylo expedováno 30. 8. 2013 a prodáno bylo 16. 12. 2013 (s. 3), prvnímu uživateli bylo předáno 16. 12. 2013 (s. 7), dne 9. 12. 2013 byla provedena kontrola vozidla po namontování nástavby společností XXX s. r. o. (s. 43), technická údržba na vozidle byla provedena ve dnech 28. 4. 2014 (záběh), 17. 10. 2014 (TÚ1), mezi 17. 10. 2014 a 26. 9. 2016 (TÚ1, TÚ2; datum není vyplněno), 20. 10. 2017 (TÚ2), 3. 12. 2018 (TÚ1) a po 3. 12. 2018 (TÚ1; datum není vyplněno) společností XXX, dne 26. 9. 2016 (TÚ1) pak společností XXX a. s. (s. 29-30), TÚ 1 a TÚ2 popisují rozsah údržby (s. 17-27), na vozidle měla být provedena jediná záruční oprava kladky lana 29. 5. 2014 bez vlivu na prodloužení záruky (s. 4) [viz servisní sešit]. Obě smlouvy se týkaly dotačních programů EU [viz shodně obě kupní smlouvy]. Žalobkyně předala žalované vozidlo reg. zn. XXX do záruční opravy 14. 3. 2014 [viz předávací protokol], vada spočívající v úniku nafty z nádrže byla odstraněna 21. 3. 2014 [viz protokol o zásahu]. Vozidlo reg. zn. bylo předáno do servisu XXX dne 24. 2. 2015, že dochází k úniku oleje a je třeba dopasovat a seřídit zámky pravých zadních dveří [viz potvrzení o přijetí do servisu]. Ve dnech 22. 4. až 26. 4. 2016 bylo vozidlo reg. zn. XXX v servise u žalované kvůli opravě řazení převodovky [viz zakázkový list]. Dne 11. 9. 2017 žalobkyně zaslala žalované reklamační protokol na vozidlo, reg. zn. XXX, s tím, že u vozidla jsou volné čepy stabilizátoru nápravy [viz reklamační protokol s průvodním mailem]. Téhož dne reagovala žalovaný sdělením, že oprava je pozáruční [viz e-mail]. Žalovaná pak znovu 15. 9. 2017 e-mailem k urgenci žalobkyně oznámila, že se záruka nevztahuje na zadní stabilizátor jako opotřebitelný díl [viz email žalované]. Přípisem z 24. 10. 2017 pak opětovně žalobkyně uplatnila nároky ze smluvní záruky [viz přípis z 24. 10. 2017]. Dne 20. 10. 2017 žalobkyně zaslala žalované reklamační protokol na evakuační nákladní vozidlo, reg. zn. XXX, s tím, že u vozidla jsou volné čepy stabilizátoru zadní nápravy a únik oleje z přídavné převodovky [viz reklamační protokol s průvodním mailem]. Žalovaná 1. 11. 2017 oznámila, že únik převodovky odstranili v rámci prodloužené záruky, čepy jsou pak opotřebovány provozem, přičemž, požadovala-li by žalobkyně výměnu, cena by byla do 12 000 Kč bez DPH, na což žalobkyně reagovala tím, že s tímto nesouhlasí a odkázala na čl. VII ohledně záruky bez omezení kilometrů, žalovaná ovšem toto 2. 11. 2017 odmítla, že prodloužená záruka nekryje běžně opotřebitelné díly [viz email žalované]. Přípisem z 28. 11. 2017 pak opětovně žalobkyně uplatnila nároky ze smluvní záruky [viz přípis z 28. 11. 2017]. Dne 19. 8. 2016 objednala žalobkyně u společnosti XXX a. s. servisní prohlídku po třech letech vozidla reg. zn. XXX [viz objednávka č. JN 73/16]. Dne 18. 12. 2017 byla žalovanou žalobkyni vystavena faktura č. 1172220 znějící na částku 15 406,93 Kč za výměnu čepů zadních stabilizátorů na vozidle reg. zn. XXX [viz faktura]. Přípisem z 15. 1. 2018 reagovala žalovaná na výzvu žalobkyně z 15. 12. 2017 a uvedla, že vadu neuznává, protože se nejedná o výrobní vadu [viz přípis z 15. 1. 2018]. Přípisem z 23. 4. 2018 žalobkyně vyslovila nesouhlas se stanoviskem žalované, když žalovaná poskytla smluvně záruku podle § 429 obch. zák., přičemž měla být přiložena faktura na částku 47 885 Kč, která již zohledňovala, že na vozidle byly provedena i běžná servisní prohlídka [viz přípis z 23. 4. 2018]. Nabídka č. 18NA00072 se vztahovala k vozidlu reg. zn. XXX a zněla na částku 47 885 Kč (čep stabilizátoru, stabilizátor zadní, ložisko, metlice, výměna) [viz nabídka]. Přípisem z 22. 5. 2018 oznámila žalovaná, že setrvává na svém stanovisku [viz přípis z 22. 5. 2018]. Výrobce sdělil, že k opotřebení uložení stabilizátoru odchází vlivem provozu vozidla [viz e-mail]. Podle záručních podmínek výrobce nepokrývá právo na bezplatnou opravu výměnu přirozeně opotřebovaných částí automobilu [viz záruční podmínky].

4. Soud provedl dokazování také objednávkou č. JN 132/17, protokolem č. PNV416058, přílohami č. 1 k oběma kupní smlouvám, seznamem a cenami příslušenství, daňovými doklady č. 901745 a 901752, zakázkovým listem č. 901752, ale nečiní z nich žádná relevantní skutková zjištění.

5. Sdělení společnosti XXX z 30. 1. 2020 a 5. 3. 2020 byla soudu předložena po koncentraci řízení a uplynutí lhůty, kterou soud žalobkyni poskytl; žalobkyně si nevymínila prodloužení lhůty či její prodloužení, a proto soud k těmto důkazům nepřihlížel.

6. Podle § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

7. S ohledem na ust. § 3028 odst. 3 o. z. se právní vztahy vzniklé před účinností o. z. řídí dosavadními právními předpisy, tj. zejm. zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do účinnosti o. z. (dále jen „obč. zák.“), či zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění do účinnosti o. z. (dále jen „obch. zák.“).

8. Podle § 261 odst. 2 obch. zák. se touto částí zákona řídí rovněž závazkové vztahy mezi státem nebo samosprávnou územní jednotkou a podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, jestliže se týkají zabezpečování veřejných potřeb. K tomuto účelu se za stát považují i státní organizace, jež nejsou podnikateli, při uzavírání smluv, z jejichž obsahu vyplývá, že jejich obsahem je uspokojování veřejných potřeb.

9. Podle § 409 odst. 1 obch. zák. se kupní smlouvou prodávající zavazuje dodat kupujícímu movitou věc (zboží) určenou jednotlivě nebo co do množství a druhu a převést na něho vlastnické právo k této věci a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu.

10. Dle § 566 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), má se za to, že písemnosti týkající se právních skutečností, k nimž dochází při běžném provozu závodu, dokazují, dovolává-li se jich druhá strana k svému prospěchu, co je v listině obsaženo a že listina byla vystavena v době na ní uvedené; to platí i v případě, že listina nebyla podepsána.

11. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil tak, že mezi žalobkyní a žalovanou byly uzavřeny kupní smlouvy dle § 409 a násl. obch. zák. ve spojení s § 261 odst. 2 obch. zák. První smlouva z 4. 10. 2013 řešila dodání nákladního vozidla pro evakuaci, přičemž toto vozidlo bylo žalobkyni předáno dne 16. 12. 2013 a mělo reg. zn. XXX. Druhá smlouva z 16. 7. 2013 řešila dodání dvou cisternových stříkaček, které byly dodány 10. 9. 2013, přičemž jedno z nich mělo reg. zn. XXX.

12. Součástí obou kupních smluv bylo mj. ujednání, že záruční doba začíná běžet dnem předání zboží žalobkyni a neběží po dobu, po kterou žalobkyně nemůže užívat zboží pro jeho vady, za které odpovídá žalovaná, že záruční doba na podvozek se stanovuje 48 měsíců bez ohledu na ujeté kilometry, že veškeré vady zboží je žalobkyně povinna uplatnit u žalované bez zbytečného odkladu poté, kdy vadu zjistila, a to písemně, přičemž žalovaná je povinna odpovědět do 2 pracovních dnů ode dne doručení a pokud tak neučiní, má se za to, že souhlasí s termínem odstranění vad uvedených v oznámení, že provádění garančních a servisních prohlídek v záruční době je podmínkou pro uznání záruk, že je jediným garantem plnění této smlouvy je žalovaná a na její vrub budou řešeny veškeré záruky, že se žalovaná zavazuje na žádost žalobkyně po dobu záruky a po jejím skončení povolit provádění záručních prohlídek, revizí a oprav zboží autorizované osobě, kterou žalobkyně určí a této osobě žalovaná poskytne náhradní díly, že uznané reklamace, které nemohou být odstraněny opravou, budou řešeny výměnným způsobem vadného dílu za díl nový na náklady žalované, že seznam organizací poskytujících servis podle této smlouvy je uveden v příloze č. 2 těchto smluv.

13. Žalobkyně nechala provést servis vozidel reg. zn. XXX a reg. zn. XXX u společnosti XXX a. s., jež ovšem není uvedena v přílohách 2 jednotlivých kupních smluv. Jestliže tedy do vozidel zasahoval subjekt, jenž není uveden v přílohách kupních smluv, došlo k zániku záruky, když obě kupní smlouvy výslovně vymezily, že „provádění garančních a servisních prohlídek v záruční době je podmínkou pro uznání záruk“ a že „seznam organizací poskytujících servis podle této smlouvy je uveden v příloze č. 2 těchto smluv“. Byl-li servis proveden organizací, která není uvedena v příloze č. 2, pak nebyla provedena řádná garanční a servisní prohlídka, a tak záruka nemohla být uznána, čímž zanikla. V této souvislosti soud podotýká, že s ohledem na textaci smlouvy nemohla žalobkyně úspěšně reklamovat vady poté, co si nechala provést servis v neautorizované opravně. V této souvislosti je vyloučena aplikace nařízení Komise (EU) č. 461/2010 ze dne 27. května 2010 o použití čl. 101 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě v odvětví motorových vozidel, v účinném znění, neboť toto nařízení má chránit kupujícího vozidla před nedůvodným požadavkem výrobce vozidla na návštěvu autorizovaných servisů. V poměrech projednávané věci nelze přehlížet autorství smlouvy žalobkyní, když obě smlouvy byly zpracovány v souvislosti s veřejnou zakázkou, tedy seznam servisních organizací byl vyžádán žalobkyní, kdy nelze přehlížet, že povinnost užití služeb právě takových organizací působí obousměrně. Smlouva je od doby římského práva právním poutem (obligatio est iuris vinculum) nutícím poskytnout někomu nějaké plnění (quo necessitate adstringimur alicuius solvendae rei, secundum nostrae civitatis iura), přičemž z prostého jazykového výkladu obou smluv nelze dovodit, že by užívání konkrétních servisů bylo pouze povinností žalované, nikoliv žalobkyně (smlouva nehovoří o seznamu organizací poskytujících servis žalované, ale pouze o organizacích poskytujících servis bez bližších podmínek). Nedává dle názoru soudu smysl, aby žalovaná byla limitována požadavky na místa, kde k servisu či opravě vozidel má dojít (inkorporovanými do smlouvy žalobkyní), zatímco žalobkyně by mohla servis a opravu provádět bez omezení a jakýchkoliv rizik kdekoliv. Jestliže to byla žalobkyně, kdo smlouvu připravil (soud sdílí stanovisko žalované, že smlouva je s ohledem na to, že je výstupem veřejné zakázky, ve své podstatně adhezní), pak je to zejména žalobkyně, kdo by podmínky smlouvy měl dodržovat. Ve vazbě na obousměrné působení ustanovení o subjektech k servisu soud podotýká, že na tom ničeho nemění ani § 6 odst. 1 zák. č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění zák. č. 55/2012 Sb., neboť pokud žalobkyně dovozuje, že na ni ust. čl. VIII odst. 2 obou smluv nepůsobí, neboť by limitací servisů mohla porušit zásadu transparentnosti, rovného zacházení a zákaz diskriminace, pak je třeba uvést, že se žalobkyně takové svízeli mohla vyhnout tím, že by vůbec takové ustanovení do smlouvy nezahrnula, anebo jej výslovně vázala na prodávající (žalovanou), což se nestalo. Jestliže žalobkyně považovala za nutné vymezit, že servis mají provádět subjekty dle příloh 2 bez jakékoliv možnosti výjimky, pak žalobkyně a žalovaná byly tímto vázány a realizace servisů se měla a musela omezit pouze na tyto servisy. Jestliže XXX a. s. nebyla uvedena v příloze č. 2, není podstatné, že tato práce případně outsourcovala subjekty, které v příloze uvedené jsou. Kupní smlouvy výslovně vymezovaly, které společnosti měly servis provádět, nikoliv, že by bylo umožněno, aby v konkrétních případech byla umožněna subdodávka v příloze uvedeným subjektem a servis prováděl kdokoliv. Došlo-li u vozidla reg. zn. XXX dne 23. 9. 2016 a u vozidla reg. zn. XXX dne 26. 9. 2016 k servisu společností, která není uvedena v příloze č. 2, došlo k zániku záruky, neboť nelze po žalované spravedlivě požadovat, aby nesla odpovědnost za případné vady věci, jestliže žalobkyně věc servisuje v rozporu se smlouvou. Takový následek do smlouvy zakotvila žalobkyně, a proto je na místě smlouvu interpretovat v její neprospěch (§ 266 odst. 4 obch. zák.).

14. Obě smlouvy odkazovaly v neupravených otázkách na obch. zák., a proto je třeba závěrem třeba upozornit na ust. § 431 obch. zák., z něhož je možné dovodit, že pokud vady obou vozidel souvisejí s díly, které podléhají běžnému opotřebení (jak uvádí v emailu z 28. 1. 2020 výrobce), tedy se jedná o vnější událost, kterou nezpůsobil prodávající, čímž nevznikla odpovědnost žalované za tyto vady, když ust. § 431 obch. zák. nebylo výslovně vyloučeno. Žalované proto v souvislosti s běžným opotřebením nevnikla odpovědnost za takové vady, přičemž z neomezené záruky bez ohledu na najeté kilometry lze pouze dovodit, že na záruku nemá vliv nájezd, nikoliv, že by záruka byla poskytnuta neomezeně (a tedy kryla i vady vzniklé obvyklým užíváním). Pokud žalobkyně chtěla docílit záruky také v otázce opotřebení věci způsobené jejím obvyklým užíváním, měla a mohla toto výslovně vymezit ve smlouvě, anebo vyloučit výslovně ust. § 431 obc. zák. (srov. § 263 odst. 1 obch. zák.).

15. Žalobkyně včasnost uplatnění nároku odvozovala od smluvního ujednání obsažených analogicky v čl. VII odst. 2 kupních smluv. Záruční doba počala běžet předáním a neběžela po dobu, po kterou nemohla žalobkyně užívat vozidlo pro vady, za které odpovídá žalovaná. Cisterna (reg. zn. XXX) byla předána 10. 9. 2013. Dle textace smlouvy se záruční doba neprodlužovala o doby servisu, nýbrž pouze o doby, kdy žalobkyně nemohla vozidlo užívat pro vady, za které odpovídá žalovaná. Dle servisní knihy (s. 4) ovšem k prodloužení záruční doby nedošlo, tedy záruka by byla skončila 11. 9. 2017 (skončila ovšem již 23. 9. 2016 v důsledku neautorizovaného servisu), dne 11. 9. 2017 žalobkyně uplatnila svá práva, avšak – jak soud vymezil – záruka již v té době zanikla. V případě vozidla reg. zn. XXX došlo k předání 16. 12. 2013, dle servisní knihy (s. 4) opětovně nedošlo k prodloužení záruky, tedy záruka by byla skončila 18. 12. 2017 (skončila ovšem již 26. 9. 2016 v důsledku neautorizovaného servisu), dne 20. 10. 2017 žalobkyně uplatnila svá práva, avšak – jak soud vymezil – záruka již v té době zanikla. Z údajů v servisní knížce soud vycházel s přihlédnutím k datům pořízení a § 566 odst. 2 o. z.

16. Vzhledem k faktu, že žaloba byla zamítnuta zejména z důvodu, že žalobkyně porušila smluvní ujednání a přivodila zánik záruky v důsledku uskutečnění servisu v neautorizovaném středisku, podotýká soud pouze nad rámec odůvodnění, že obch. zák. neznal variantu odstranění vady třetí osobou na náklad zhotovitele, a pokud toto není sjednané smluvně, pak žalobkyni nic takového nepřísluší a toto oprávnění nemůže být založeno ani jednostranným prohlášením některé ze smluvních stran. Platí ale také, že odstranění vady třetí osobou ničeho nebrání, jestliže si to ovšem smluvní strany sjednaly (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. 23 Cdo 3084/2007). Dle názoru soudu obě smlouvy takové ujednání obsahovaly [„na jeho (žalované – pozn.) vrub budou řešeny veškeré záruky“], nicméně žalobkyně při jednání soudu 10. 1. 2020 výslovně uvedla, že žalobní nárok požaduje z titulu slevy, nikoliv z titulu takového smluvního ujednání. K následné výzvě soudu uvedla, že nárok na slevu se kryje nejméně s hodnotou provedené opravy. Toto stanovisko nicméně soud nesdílí, neboť není výjimečné, že nákladná oprava dokonce sníží hodnotu věci. Teze žalobkyně, že výše slevy dosahuje hodnoty alespoň opravy nelze ovšem ani vyloučit, ani potvrdit (stav non liquet). Neboť žaloba byla zamítnuta z jiného důvodu, soud nepřistoupil k dalšímu procesnímu poučení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2003, sp. zn. 21 Cdo 121/2003, či ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2237/2016), když má navíc za to, že procesní poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. s přihlédnutím k čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod nemohou vést účastníky k přizpůsobování tvrzení a vnášení důkazů, které by zvýšily jeho úspěšnost ve věci, neboť by tak byla deformována rovnost zbraní. Vzhledem k tomu, že žalobkyně výslovně uvedla, že se nároku domáhá z titulu slevy a v tomto směru změnila i žalobní tvrzení, má soud za to, že je vyloučeno, aby soud opětovně nárok podřadil pod plnění, které poskytla žalobkyně třetí osobě za účelem odstranění vady, neboť v obecné rovině by nárok na slevu mohl být dán a volba je v zásadě na žalobkyni (srov. § 437 obch. zák., když soud má porušení smlouvy za nepodstatné – § 345 odst. 2 obch. zák.), nároky ovšem nelze přiznávat alternativně, ale je třeba vyjít z toho, který konkrétní nárok si kupující (žalobkyně) zvolila. Jestliže žalobkyně původně zvolila u obou kupních smluv a vad obou vozidel zaplacení nákladů na opravu třetí osobou (co smlouva dle názoru soudu umožňovala), pak je dán tento její dílčí nárok, žádný souhlas se změnou takového nároku v řízení nevyšel najevo, pročež žalobkyně nemůže nyní požadovat slevu, neboť se jedná o jiný nárok z vad plnění (§ 432 obch. zák. ve spojení s § 437 odst. 5 in fine obch. zák.). Jak soud opakovaně uvedl, v důsledku neautorizovaného servisu v případě obou vozidel ovšem záruka zanikla, a proto nárok žalobkyně z vad zboží není vůbec dán.

17. S ohledem na shora uvedené nicméně nezbylo, než žalobu zamítnout (výrok I.).

18. Zamítnutí žaloby představuje procesní úspěch žalované, které tak vzniklo podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Účelně vynaložené náklady řízení žalované sestávají z odměny advokáta za zastupování ve výši 32 940 Kč [9 úkonů právní služby po 3 660 Kč z tarifní hodnoty 63 292 Kč dle § 8 odst. 1 a § 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném znění dále jen („adv. tar.“): převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) adv. tar., 2× porada s klientem přesahující hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) adv. tar., 4× podání ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) adv. tar., 2× účast při jednání dle § 11 odst. 1 písm. g) adv. tar.], náhrady hotových výdajů ve výši 2 700 Kč (tj. 9× 300 Kč) příslušející k devíti shora uvedeným úkonům právní služby dle § 13 odst. 1, 4 adv. tar. a náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 7 484,40 Kč (21 % z přiznané odměny za zastupování a náhrad) dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 43 124,40 Kč je žalobkyně povinna dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalované.

19. Stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

Rubrum