11 C 365/2015

Rubrum

Nezbytná cesta Povolení nezbytné cesty nemůže přicházet v úvahu tam, kde vlastník nemovité věci žádá, aby mu vlastník sousedního pozemku umožnil přístup za účelem posečení nebo rekultivace pozemku, popřípadě odstranění dřevin na pozemku se nacházejících, neboť k tomu slouží postup dle § 1021 o. z., jenž je na místě nejen tehdy, půjde-li o údržbu či hospodaření jednorázové, ale i periodicky se opakující.

Výrok

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem JUDr. Milanem Kopřivou v právní věci žalobkyně: [celé jméno žalobkyně], [datum narození], bytem [adresa žalobkyně], zastoupené [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1) [celé jméno žalovaného], [datum narození], bytem [adresa žalované a žalovaného], 2) [celé jméno žalované], [datum narození], bytem [adresa žalované a žalovaného], oba zastoupení [titul]. [jméno] [příjmení], advokátkou se sídlem [adresa], o zřízení práva nezbytné cesty (služebnosti cesty)

Odůvodnění

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zřízení věcného břemene spočívajícího ve služebnosti cesty přes pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] ve prospěch každého vlastníka pozemků parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec], parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] a parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec], a to po celé délce a šířce pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] za úplatu ve výši dle znaleckého posudku, se zamítá. II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovaným k ruce společné a nerozdílné náklady řízení ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci k rukám zástupkyně žalovaných.

Poučení

Žalobkyně se žalobou, podanou u soudu [datum], domáhala zřízení věcného břemene spočívajícího ve služebnosti cesty přes pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] ve prospěch každého vlastníka pozemků parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec], parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] a parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec], a to po celé délce a šířce pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] za úplatu ve výši dle znaleckého posudku, přičemž svou žalobu odůvodnila tím, že je vlastnicí pozemků parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec], přičemž žalobkyně nemá na tyto své pozemky zajištěn přístup z veřejné komunikace, přičemž v minulosti do roku 2013 žalobkyně používala k přístupu ke svým pozemkům pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec], který v minulosti sama vlastnila a směnila jej se [právnická osoba], která poté pozemek prodala žalovaným. Směnná smlouva se [právnická osoba] pak měla zahrnovat závazek této společnosti zřídit věcné břemeno. Ve výpisu z katastru z [datum] pak bylo věcné břemeno zapsáno, o čemž měla žalobkyně za to, že se jedná o břemeno v její prospěch, nicméně následně bylo zjištěno, že toto věcné břemeno má někdo jiný. Dle názoru žalobkyně pak závazek zřídit věcné břemeno přechází také na právní nástupce [anonymizováno], kteří v současnosti vlastní příslušný pozemek. Žalovaní navrhli žalobu zamítnout s tím, že není nutno zřizovat nezbytnou cestu přes pozemek parc. [číslo] nýbrž tento přístup je možný i z jiných pozemků, tedy žalobkyně žádá cestu přes pozemek žalovaných ze své pohodlnosti. Dále žalovaní upozornili na textaci občanského zákoníku, podle něhož se nezbytná cesta nezřídí, pokud si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti způsobil ten, kdo o nezbytnou cestu žádá, když žalobkyně směnnou smlouvou z [datum] sice pozemek směnila, nicméně si již nezajistila právo odpovídající nezbytné cestě a spoléhala na to, že věcné břemeno v její prospěch bylo zřízeno. Žalovaní dále upozorňují, že příslušné stavební řízení, jehož byla účastnicí i žalobkyně, proběhlo již na jaře 2013, nicméně až v listopadu 2015 se žalobkyně začala domáhat zřízení věcného břemene přes pozemek parc. [číslo]. Žalovaní pak upozornili, že zřízení nezbytné cesty by také omezovalo jejich možnost zajistit pozemek oplocením a zídkou, přičemž požadavek žalobkyně na zřízení nezbytné cesty přes celý pozemek, je nepřiměřený. Z provedeného dokazování učinil soud závěr o skutkovém stavu, že žalobkyně je vlastnicí pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] (viz informace z KN o pozemcích par. [číslo] [číslo] [číslo]), přičemž pozemek parc. [číslo] sousedí na severozápadě mj. s pozemkem parc. [číslo] (viz mapa – situace pozemků), jenž je ve společném jmění žalovaných (viz informace z katastru nemovitostí o pozemku parc. [číslo]). Pozemek parc. [číslo] představuje protažení pozemku parc. [číslo] směrem k pozemku parc. [číslo] (viz mapa – situace pozemků), přičemž k pozemku parc. [číslo] jsou zřízena věcná břemena chůze a jízdy a zřizování a provozování vedení (viz informace z KN o pozemku parc. [číslo]). [příjmení] pozemku parc. [číslo] byla původně žalobkyně, která tento spolu s dalšími pozemky [datum] směnila za pozemky parc. [číslo] se [právnická osoba], přičemž současně se tato společnost zavázala zřídit ve prospěch žalobkyně a jejích právních nástupců právo odpovídající věcnému břemenu spočívajícím v právu chůze a jízdy všemi motorovými prostředky k parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec], přičemž právní účinky směny nastaly ke dni [datum] (viz směnná smlouva z [datum]). Geometrickým plánem pak byl pozemek parc. [číslo] rozdělen na pozemek parc. [číslo] přičemž nová parcela [číslo] byla [právnická osoba] prodána s účinky k [datum] žalovaným za cenu [částka] (viz kupní smlouva ze [datum]). [právnická osoba], jako tehdejší vlastník mj. pozemku parc. [číslo] zřídila s účinky k [datum] k tomuto pozemku věcné břemeno ve prospěch vlastníků pozemku parc. [číslo] (viz smlouva o zřízení věcného břemene z [datum]), přičemž toto věcné břemeno bylo s účinky k [datum] zrušeno (viz smlouva o zrušení věcného břemene z [datum]). [právnická osoba] pak také s účinky k [datum] mj. k pozemku parc. [číslo] věcné břemeno ve prospěch vlastníků pozemků parc. [číslo] (viz smlouva o zřízení věcného břemene z [datum]), s účinky k [datum] ve prospěch vlastníků pozemků parc. [číslo] (viz smlouva o zřízení věcného břemene z [datum]), s účinky k [datum] ve prospěch vlastníků pozemků parc. [číslo] (viz smlouva o zřízení věcného břemene z [datum]), pročež tedy k pozemku parc. [číslo] byla k [datum] evidována věcná břemena ve prospěch osob odlišných od žalobkyně (viz výpis listu vlastnictví [číslo] pro k. ú. [obec] u [obec] ke dni [datum]). Pozemek parc. [číslo] pak [právnická osoba] prodala s účinky k [datum] statutárnímu městu [obec] (viz smlouva kupní [číslo]), které je také vlastníkem pozemků parc. [číslo] vedoucích od ulice; tyto pozemky jsou evidovány jako zemědělský půdní fond; pozemek parc. [číslo] je veden jako ostatní plocha, pozemek parc. [číslo] jako trvalý travní porost a pozemek parc. [číslo] pak jako orná půda. K těmto pozemkům jsou zřízena rozličná věcná práva ke konkrétně vymezeným pozemkům, nikoliv však k pozemkům ve vlastnictví žalobkyně (viz list vlastnictví [číslo] pro k. ú. [obec] u [obec]). V letech 2003 a 2006 ještě v místech pozemků byl patrný souvislý lán pole s porostem v jižní části (viz satelitní snímky). V rámci stavebního řízení stran umístění stavby rodinného domu parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] namítla [datum] žalobkyně existenci svého práva chůze a jízdy přes pozemek parc. [číslo] (viz rozhodnutím stavebního úřadu z [datum]). Přípisem ze dne [datum], jenž byl doručen žalované [datum] a žalovanému [datum], žalobkyně vyzvala žalované ke splnění směnné smlouvy, tedy aby zřídili právo odpovídající věcnému břemenu spočívajícímu v právu chůze a jízdy všemi motorovými prostředky k parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] s tím, že [právnická osoba] svůj příslib věcné břemeno nezřídila. Žalobkyně dále uvedla, že se společností uzavřela [datum] směnnou smlouvu, v níž byl závazek zřídit věcné břemeno obsažen. Následně pak společnost nabytý pozemek rozdělila a nově vzniklou část pak [datum] prodala žalovaným (viz dopis z [datum], včetně doručení). Téhož dne pak žalobkyně adresovala své námitky stavebnímu úřadu s tím, že nesouhlasí s umístněním stavby, a to zídky, když tímto bude znemožněn přístup na její pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec]. Dále žalobkyně stavební úřad upozornila, že kupní smlouva ze [datum] mezi [právnická osoba] [anonymizováno] a žalovanými obsahuje informaci o neexistenci dluhu či práv třetích osob, přičemž žalovaní měli vědět o tvrzeném věcném břemeni žalobkyně, když s žalobkyní jednali o odkoupení pozemku parc. [číslo] jenž navazuje na další pozemky žalobkyně, které žalovaní nechtěli odkoupit (viz námitky žalobkyně z [datum] stavebnímu úřadu). Přípisem ze dne [datum], jenž byl doručen [datum], pak žalobkyně oslovila žalované, aby se mimosoudně dohodli s tím, že k pozemku parc. [číslo] bude zřízeno věcné břemeno z důvodu přístupu a příjezdu na pozemek parc. [číslo] s odůvodněním, že žalobkyně svůj pozemek užívala od nepaměti přístupem přes pozemek, jenž byl dotčen stavební činností, nicméně posléze namísto uvedení pozemku do původního stavu se situace změnila. Žalobkyně dále zdůraznila nutnost své povinnosti dle rostlino lékařských předpisů starat se o porost na svém pozemku, pročež se nemůže vzdát přístupu (viz dopis žalobkyně žalovaným z [datum], včetně doručení). E-mailem z [datum] pak pracovník [právnická osoba] [příjmení] [jméno] [příjmení] sdělil žalovanému, že žalobkyně je nikdy nevyzvala k uzavření dohody o zřízení věcného břemene (viz email z [datum]). Při ohledání soudcem bylo zjištěno, že mezi pozemky žalobkyně a žalovaných je budována zídka, přičemž pozemek žalobkyně je zanedbaný a zarostlý (viz fotografie z ohledání na místě samém). Soud provedl dokazování také sdělením Stavebního úřadu [obec] soudu ze [datum]; protokolem kontrolní prohlídky Stavebního úřadu [obec] z [datum]; dopisem žalobkyně v rámci prohlídky [datum]; fotografiemi zídky; dopisem [jméno] [příjmení] Magistrátu města Zlína z [datum]; výzvou k účasti na kontrolní prohlídku [datum]; dokumenty ke stavbě ZT [obec], [obec] - [ulice], komunikace a zpevněné plochy; smlouvy o zřízení věcných břemen pro [právnická osoba] a JMP net; listy vlastnictví [číslo] pro k. ú. [obec] u [obec]; sdělením stavebního úřadu o tom, že rozhodnutí nabylo právní moci a popisem dokončení příjezdové komunikace, oplocení a brány včetně mapy, ale nečiní z nich žádná relevantní skutková zjištění. Podle § 1021 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), umožní vlastník sousedovi vstup na svůj pozemek v době, rozsahu a způsobem, které jsou nezbytné k údržbě sousedního pozemku nebo k hospodaření na něm, nelze-li tohoto účelu dosáhnout jinak; soused však nahradí vlastníku pozemku škodu tím způsobenou. Podle § 1029 odst. 1 o. z. vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek. Podle odst. 2 tohoto ustanovení nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty. Podle § 1030 odst. 1 o. z. náleží za nezbytnou cestu úplata a odčinění újmy, není-li již kryto úplatou. Povolí-li se spoluužívání cizí soukromé cesty, zahrne úplata i zvýšené náklady na její údržbu. Podle odst. 2 tohoto ustanovení vlastník nemovité věci, v jehož prospěch byla nezbytná cesta povolena, poskytne jistotu přiměřenou případné škodě způsobené na dotčeném pozemku; to neplatí, je-li zjevné, že patrná škoda na dotčeném pozemku nevznikne. Podle odst. 3 tohoto ustanovení plnění podle odstavců 1 a 2 náleží především vlastníku pozemku dotčeného povolením nezbytné cesty, má-li však jím být dotčeno též věcné právo další osoby k dotčenému pozemku, poskytnou se tato plnění v přiměřeném rozsahu i jí. Další osobě, jíž bylo k dotčené nemovité věci zřízeno jiné právo, náleží náhrada za utrpěnou újmu proti vlastníkovi dotčeného pozemku; k tomu musí být přihlédnuto při stanovení úplaty podle odstavce 1. Podle § 1032 odst. 1 o. z. soud nepovolí nezbytnou cestu, a) převýší-li škoda na nemovité věci souseda zřejmě výhodu nezbytné cesty, b) způsobil-li si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá, nebo c) žádá-li se nezbytná cesta jen za účelem pohodlnějšího spojení. Podle odst. 2 tohoto ustanovení nelze povolit nezbytnou cestu přes prostor uzavřený za tím účelem, aby do něj cizí osoby neměly přístup, ani přes pozemek, kde veřejný zájem brání takovou cestu zřídit. Podle § 1033 odst. 1 o. z. obklopuje-li nemovitou věc bez přístupu několik sousedních pozemků, povolí se nezbytná cesta jen přes jeden z nich. Přitom se uváží, přes který pozemek je nejpřirozenější přístup za současného zřetele k okolnostem stanoveným v § [číslo] odst.

2. Podle odst. 2 tohoto ustanovení ztratí-li nemovitá věc spojení s veřejnou cestou proto, že pozemek byl rozdělen, lze žádat nezbytnou cestu jen po osobě, která se na dělení podílela. V takovém případě se nezbytná cesta povolí bez úplaty. Věcné břemeno nezbytné cesty nemůže soud zřídit, má-li žalobce zajištěn přístup na základě obligačního práva nebo může-li k přístupu využít jiné pozemky ve svém vlastnictví. Skutečnost, že přístup zřízený přes cizí pozemek na základě práva odpovídajícího věcnému břemenu by byl pro žalobce pohodlnější, resp. výhodnější, nebo že by se obešel bez stavebních úprav, není významná (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2006, sp. zn. 22 Cdo 38/2005). Protože v případě zřízení nezbytné cesty jde o nucené omezení vlastnického práva v zájmu jiného vlastníka, je s přihlédnutím k principům ochrany vlastnického práva třeba tam, kde takový postup není vůči žalobci zjevně nespravedlivý a není v rozporu s dobrými mravy volit řešení spíše vyhovující zájmu vlastníka zatěžovaného pozemku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1995/2013). Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud shledal, že tu nejsou splněny zákonné podmínky pro povolení nezbytné cesty, kterou soud může povolit v rozsahu odpovídajícím potřebě vlastníka nemovité věci, který potřebuje mít dostatečné spojení s veřejnou cestou, aby mohl na své nemovité věci řádně hospodařit nebo ji řádně jinak užívat. Předně má soud za to, že prostřednictvím zřízení nezbytné cesty skrze pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] nebude zajištěno spojení s veřejnou cestou, neboť mezi pozemky parc. [číslo] veřejnou cestou (ulicí [ulice] [příjmení]) se nacházejí další pozemky, které jsou sice ve vlastnictví města, jež má dle § 35 odst. 2 obecního zřízení povinnost zajišťovat dopravní dostupnost, nicméně z údajů v katastru nemovitostí je zřejmé, že u pozemků tvořící dnes komunikační obslužnost lokality jsou zřízena věcná břemena (služebnosti) ve prospěch vlastníků nemovitostí. K tomu soud podotýká, že za veřejnou cestu jsou považovány pozemní komunikace, které upravuje zákon o pozemních komunikacích (zák. č. 13/1997 Sb.), přičemž tato nemusí být ani zapsána v katastru nemovitostí, nýbrž vzniká faktickým užíváním (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 5 As 20/2003). Soud se dále zabýval charakterem pozemků mezi ulicí [ulice] [anonymizováno] a pozemky ve vlastnictví žalobkyně, zda tyto jsou veřejnou cestou. S přihlédnutím k § 3 an. zák. č. 13/1997 Sb., v účinném znění, je možné hovořit o čtyřech kategoriích veřejných cest: dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, zatímco ke vzniku prvých třech kategorií je potřeba správního rozhodnutí, k platnému vzniku účelové komunikace toho zapotřebí není, když tato vzniká živelně, dlouhodobým užíváním. Soud se tedy zabýval, zda jednotlivé pozemky představují účelovou komunikaci, k jejíž existenci je třeba mj. také souhlasu vlastníka s užíváním cesty neomezeným okruhem osob. Z výpisu katastru nemovitostí nicméně soud zjistil, že z hlediska datace vzniků věcných břemen je pak zřejmé, že v době vzniku cest tyto nebyly věnovány veřejnému užívání, pročež cesty nepředstavují veřejnou účelovou komunikaci. Z dokazování totiž vyplynulo, že jednotlivé cesty při svém vzniku plnily nutnou komunikační potřebu výlučně pro svého vlastníka a jeho nemovitost a následně v průběhu let začaly obsluhovat i další nemovitosti odlišných vlastníků, kteří ovšem uzavřeli s tehdejším vlastníkem cesty soukromoprávní ujednání o užívání oné cesty, z čehož je třeba dovodit, že znak souhlasu vlastníka cesty s veřejným užíváním chybí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 12. 2009, sp. zn. 1 As 76/2009; rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. 30 A 2/2011). Neboť při vzniku cesty vlastník důsledně přístup na ně upravoval smluvními vztahy, nelze dovodit existenci veřejné účelové komunikace, pročež je zřejmé, že ani zřízení nezbytné cesty přes pozemek parc. [číslo] by nebylo způsobilé zajistit bez dalšího přímé napojení na veřejnou cestu. Dále má soud za to, že žalobkyně se sama nedbalostí připravila o přístup ke svým pozemkům, což zakládá důvod k nepovolení nezbytné cesty podle § 1032 odst. 1 písm. b) o. z. Platí, že aplikace § 1032 odst. 1 písm. b) o. z. může typově přicházet do úvahy zejména: 1) v situacích, kdy vlastník nemovité věci měl k nemovité věci zajištěno spojení na veřejnou cestu, o které následně hrubě nedbalým či úmyslným jednáním přišel, 2) v situacích, kdy vlastník nemovité věci svou stavební činností zabránil napojení své nemovité věci na veřejnou cestu, a 3) v situacích, kdy osoba nabývá nemovitou věc, aniž by k ní měla zajištěno spojení veřejnou cestou, a její jednání lze považovat za hrubě nedbalé či úmyslné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3242/2015). Jestliže se žalobkyně nyní domáhala zřízení nezbytné cesty přes pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec], pak tímto řeší situaci, kdy se svým nedbalým jednáním o přístup sama připravila. Žalobkyně totiž původně tento pozemek vlastnila, směnila jej s právním předchůdcem žalovaných, jenž přislíbil zřídit věcné břemeno. Od února 2007, kdy ke směně došlo, do [datum], kdy žalobkyně namítla stavebnímu úřadu existenci svého údajného práva, ovšem nerealizovala žalobkyně žádné adekvátní kroky k faktickému zřízení zástavního práva a ani takový požadavek směrem ke [právnická osoba] [anonymizováno] neučinila. Nelze navíc přehlížet, že ujednání bodu 8 směnné smlouvy nelze považovat za smlouvu o smlouvě budoucí, když absentuje podstatná náležitost v podobně určení doby, do které účastníci budoucí smlouvu uzavřou (srov. § 50a tehdy účinného zák. č. 40/1964 Sb.), tedy ze strany právního předchůdce žalovaných se jednalo o velmi neurčitý příslib, k němuž byl zavázán jen a pouze právní předchůdce žalovaných, přičemž svou nečinností žalobkyně způsobila, že tento příslib nebyl fakticky realizován zřízením věcného břemene. Neexistuje pak právní úprava nástupnictví, jímž by takový závazek přešel na žalované (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 26 Cdo 866/2002). Sama skutečnost, že se žalobkyně domnívala, že údaj v katastru nemovitostí o věcném břemeni se týká jejího údajného věcného břemene, nemůže být akceptována, neboť žalobkyně ze samotné směnné smlouvy byla srozuměna, že na jejím základě bude zapsáno toliko vlastnické právo („ za desáté“), nikoliv věcné břemeno. Nelze pak přehlížet zásadu vigilantibus iura scripta sunt (bdělým náležejí práva), a ačkoli žalobkyni nemůže být přikázána pravidelná kontrola stavu zapsaného v katastru nemovitostí, zákon ji předpokládá, a k tomu poskytuje účinné právní nástroje; ochranu osobám dotčeným nesprávnými údaji ale poskytuje pouze v případě jejich aktivního a důsledného jednání (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 2731/13). Nečinnost žalobkyně a změna vlastnictví pozemku pak nemůže jít k tíži žalovaných. Své opomenutí pak žalobkyně nemůže řešit požadavkem na zřízení nezbytné cesty, neboť odříznutí svého pozemku do značné míry zavinila sama svou nečinností. A konečně nelze navíc přehlížet, že účinné právo zná jiné přiměřenější nástroje k řešení dostupnosti pozemků žalobkyně k jejich tvrzené údržbě, které ovšem neodpovídá současný stav pozemků (jak soud zjistil při ohledání na místě samém). Již občanský zákoník účinný do 31. 12. 2013 v ustanovení § 127 odst. 3 obč. zák. ukládal vlastníku sousedního pozemku povinnost umožnit na nezbytně nutnou dobu a v nezbytném rozsahu přístup na jeho pozemek, popřípadě na stavbu na něm stojící, pokud to nezbytně vyžaduje údržba a obhospodařování sousedících pozemků nebo staveb. Judikatura podmínky, za nichž uvedené ustanovení bude naplněno, konkretizovala již ve Zprávě o rozhodování soudů ve věcech sousedských vztahů, projednané občanskoprávním kolegiem Nejvyššího soudu SSR, Cpj 67/84, a schválené plénem Nejvyššího soudu SSR dne 23. 5. 1985, Pls 1/85. Zdůraznila, že účelem umožnění přístupu je provedení nezbytné údržby stavby či pozemku, popřípadě obhospodařování pozemku tak, aby nemovitosti byly v dobrém stavu. Znak nezbytnosti bylo přitom třeba posuzovat z objektivních hledisek (k tomu srovnej rovněž Zprávu o rozhodování soudů ve věcech sousedských vztahů, projednané a schválené občanskoprávním kolegiem Nejvyššího soudu ČSR, Cpj 203/86, jež byla publikována pod č. 3/1988 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Aplikace § 127 odst. 3 obč. zák. ovšem nemohla sloužit ke zřízení trvalého průchodu či průjezdu po sousedním pozemku a ani navodit stav blížící se nebo se rovnající povinnostem plynoucím z věcného břemene (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1281/2002). Z § 127 odst. 3 obč. zák. vychází § 1021 o. z., který ve shodě s dosavadní úpravou akcentuje vázanost přístupu na pozemek jiného vlastníka na nezbytnou údržbu či obhospodařování pozemku. Ustanovení tak míří na případy běžné údržby a běžného hospodaření. Povolení nezbytné cesty proto nemůže přicházet v úvahu tam, kde vlastník nemovité věci žádá, aby mu vlastník sousedního pozemku umožnil přístup za účelem posečení nebo rekultivace pozemku, popřípadě odstranění dřevin na pozemku se nacházejících. Umožnění přístupu podle § 1021 o. z. pak bude na místě nejen tehdy, půjde-li o údržbu či hospodaření jednorázové, ale i periodicky se opakující. Pokud žalobkyně namítala, že zřízení nezbytné cesty je potřebné k obhospodařování pozemků s poukazem na povinnosti dle zákona o rostlino lékařské péči, pak právě oprávnění žádat po žalovaných vstup na jejich pozemek ve smyslu § 1021 o. z. může být opatřením přiměřeným účelu, který sleduje, je tedy zřejmé, že žalobkyní požadovaná obslužnost svých pozemků může být řešena právě postupem podle § 1021 o. z. a není k tomu třeba zřizovat služebnost nezbytné cesty (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 3398/2016). S ohledem na shora uvedené důvody proto soud žalobu zamítl (výrok I.), přičemž s ohledem na svůj závěr soud neustanovoval v souvislosti se zásadou hospodárnosti znalce k vyčíslení částky, kterou měli za zřízení nezbytné cesty obdržet žalovaní. Zamítnutí žaloby představuje procesní úspěch žalovaných, kterým tak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. svědčí právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaným vznikly účelně vynaložené náklady řízení ve výši [částka] Tyto sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši [částka] (8× [částka] dle § 9 odst. 3 písm. c), § 7 bod 5, § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném znění (dále jen adv. tar.), za následující úkony právní služby pro zastupování dvou účastníků: převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) adv. tar., sepis vyjádření ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) adv. tar., 2× účast na jednání dle § 11 odst. 1 písm. g) adv. tar.), náhrady hotových výdajů ve výši [částka] (tj. 4× [částka] dle 13 odst. 1 a 3 ke čtyřem úkonům právní služby, jež byly společné pro oba zastupované) a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši [částka] (21 % z přiznané odměny za zastupování a náhrad hotových výdajů) dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení je žalobkyně povinna dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupkyně žalovaných, přičemž soud rozhodl jediným výrokem, když žalovaní byli v řízení v postavení nerozlučných procesních společníků. Stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalobkyni splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

Rubrum