119C 14/2019

Rubrum

Vodní tok a odpovědnost za škodu Za situace, kdy žalovaná organizace jako správce drobného vodního toku není vlastníkem předmětného zatrubnění ani pozemku, na kterém se nachází, nelze po ní v rámci jejích zákonných povinností správce drobného vodního toku spravedlivě požadovat, aby v rámci prevence prováděla nějakou hloubkovou kontrolu tohoto zatrubnění, tím spíše, že šlo v případě zatrubnění vodního toku o stavbu nelegální, kdy se žalovaná neměla možnost předem k jejímu zbudování jako takovému či potřebným parametrům vyjádřit, proto nenese odpovědnost za případnou škodu, způsobenou žalobkyni na nemovitosti zatopením a vyplavením vodního toku.

Výrok

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. P.O. ve věci žalobkyně: J.H., narozená xxx bytem xxx, 783 36Křelov - Břuchotín zastoupená advokátem JUDr. T.V. sídlem xxx, 779 00 Olomouc proti žalované: SK, IČO xxx sídlem xxx, 543 01 Vrchlabí o zaplacení 181.000 Kč s příslušenstvím, takto:

Odůvodnění

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 181.000 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou u soudu dne 5. 4. 2019 domáhala po žalované zaplacení částky 181.000 Kč. K odůvodnění uvedla, že je výlučným vlastníkem budovy č. p. xxx v části obce Velká Úpa, objekt k bydlení, stojící na pozemku parc. č. St. xxx/5 v k.ú. Velká Úpa II., obec Pec pod Sněžkou, zapsané na LV č. xxx u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký Kraj, Katastrálního pracoviště Trutnov (dále „hotel“), když se jím stala na základě smlouvy o změně zákonného rozsahu společného jmění manželů ze dne 7. 12. 2015 s právními účinky ke dni 5. 6. 2016. Žalovaná je správcem drobných vodních toků na území Krkonošského národního parku (dále „KRNAP“). Mimo jiné spravuje drobný vodní tok nacházející se v těsné blízkosti shora uvedené nemovitosti. Tento drobný vodní tok způsobil v dubnu 2016 zatopení a vyplavení nemovitosti žalobkyně, čímž byla způsobena škoda na majetku žalobkyně. Ke škodě došlo tak, že sklepními prostorami a základy hotelu se prohnal přítok potoka Portášky, který je zaústěn do koryta řeky Úpy z pozemkových parcel p.č xxx, p.č.St. xxx/5 a p.č. xxx v k.ú. Velká Úpa II. Dne 4. 4. 2016 vodoteč, která protéká kolem hotelu, opustila své koryto a zatrubnění a přes základy a stěny hotelu začala proudit přímo skrze objekt do řeky Úpy, a to trvalo do 6. 4. 2016, kdy žalobkyně svépomocí odvrátila vodoteč vybudováním nového koryta. Žalovaná porušila svoji zákonnou prevenční povinnost, neboť vylití toku z koryta došlo tím, že ze strany žalované nebyl dostatečně udržován, aby zajistila potřebný průtok a nezpůsobila škody na majetku třetích osob. Žalobkyně byla nucena provést opravu vzniklých škod, o čemž svědčí přiložené faktury. Požadovaná částka odpovídá součtu investic na opravu předmětné škody ve výši 123.048 Kč, která představuje zejména náklady na usměrnění vodního toku, aby přestal protékat hotelem (k tomu viz. přiložená fakturace) a dále náklady spojené s řešením a odstraňováním vzniklé škody (cestovné a podobně) v celkové výši 57.952 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalovaný nárok neuznává. Za prvé není patrné, zda byla žalobkyně výlučným vlastníkem nemovitosti v době, kdy mělo dojít ke vzniku škody. Je pravdou, že žalovaná je v souladu s ustanovením § 48 odst. 3 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách správcem vodních toků na území KRNAP. Povrchové ani podzemní vody však nejsou pro svou neovladatelnost předmětem vlastnických ani dalších soukromých práv s vlastnictvím spojených a jsou v tomto smyslu věcí bez pána. Předmětem vlastnictví jsou pozemky, na nichž se vody nacházejí. Zákon o vodách stanoví povinnosti vlastníků pozemků, na nichž se nacházejí koryta vodních toků v § 50 a povinnosti vlastníků staveb a zařízení v korytech vodních toků a sousedících s nimi v § 52. Dle zjištění žalované se předmětné původní zatrubnění drobného vodního toku nacházelo na pozemku p.č.St. xxx/5 ve vlastnictví žalobkyně a na pozemku p.p.č. xxx ve vlastnictví obce Pec pod Sněžkou, na kterých se nachází předmětný drobní vodní tok. Žalovaná se na stavbě původního zatrubnění nepodílela, tato stavba s ní nebyla nikdy konzultována. Vlastník stavby zatrubnění, které je považováno dle dosavadní judikatury za samostatnou stavbu, je povinen dle § 52 zákona o vodách odstraňovat předměty zachycené i ulpělé na těchto stavbách a zařízeních a nakládat s nimi podle zákona o odpadech. Současně jde o činnosti, které spadají do povinností vlastníků pozemků, na kterých se tyto stavby nachází. Škoda měla vzniknout dle žalobkyně dne 4. 4. 2016 v blíže neurčeném čase, kdy měla dle tvrzení žalobkyně vzniknout voda do hotelu přes základy a stěny hotelu. V tom případě není možné, aby voda pocházela z vylitého předmětného drobného vodního toku. Základy i stěny by měly být chráněny proti průsaku a neměla byt skrze ně do objektu takto vniknout voda. Není tedy vůbec prokázáno, že škoda byla způsobena v důsledku rozlivu předmětného drobného vodního toku. Oznámení o zahájení provádění havarijních prací obdržela žalovaná dne 7. 4. 2016 od Mgr. M.K., který zastupoval Mgr. P.H. Obratem dne 8. 4. 2016 byl pan K. upozorněn, že se jedná o drobný vodní tok a veškeré zásahy do něj je oprávněn povolit MÚ Trutnov-odbor životního prostředí. Žalovaná není vlastníkem předmětného zatrubnění, které navíc bylo provedeno bez vědomí a souhlasu žalované jako správce vodních toků na území KRNAP. Žalovaná ve vztahu k předmětnému drobnému vodnímu toku plnila své zákonné povinnosti správce vodního toku dle zákona o vodách a navazující vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 178/2012 Sb., dle které má správce vodního toku při správě vodního toku provádět sledování koryta vodního toku nejméně jednou za šest let (§ 4 písm. b vyhl.). Žalovaná pravidelné kontroly řádně provádí, a to i na předmětném drobném vodním toku. Žalovaná proto neporušila prevenční povinnost dle § 2900 o.z., když povinnosti žalované v tomto směru upravuje vodní zákon a navazující vyhláška. Odpovědnost žalované za škodu by mohla být dána tehdy, pokud by bylo prokázáno porušení jejích povinností stanovených vodním zákonem a příčinná souvislost vzniku škody s tímto porušením. Z fotodokumentace pořízené pracovníkem žalobkyně dne 1. 4. 2016 vyplývá, že v betonovém zatrubnění je vložena plastová trubka, která je jednak zanesena a jednak neodpovídá kapacitě předmětného drobného vodního toku. Potok jako takový zanesen nebyl, břehy byl čisté a stupně zachovalé. Již dne 1. 4. 2016 (pátek) pracovník žalované po zjištění havárie informoval pana K. o riziku provedené úpravy zatrubnění vodoteče. Následně emailem dne 4. 4. 2016 (pondělí) pověřený pracovník oddělení investic informoval pana K. o nelegálnosti zatrubnění vodoteče. Pokud žalobkyně uvádí, že žalovaná mohla k odvrácení škody poskytnout techniku, pak žalovaná uvádí, že žádnými takovými technickými prostředky nedisponuje. Dále pak dne 11. 4. 2016 obdržel vodoprávní úřad oznámení o zahájení havarijních prací na vodoteči od vlastníka pozemku na adrese Velká Úpa č.p. xxx a xxx. Vzhledem ke skutečnosti, že od roku 2016 neproběhla legalizace nového zatrubnění vodoteče, podala žalovaná žádost o prověření legálnosti tohoto zatrubnění k příslušnému vodoprávnímu úřadu. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu.

3. K námitkám žalované se žalobkyně vyjádřila tak, že v současné době je žalobkyně již výlučným vlastníkem předmětné nemovitosti (v době vzniku škody byla nemovitost v SJM manželů H.), přičemž s ohledem na majetkové poměry manželů H. jde v případě uplatnění nároku na zaplacení částky ve výši 180.000 Kč o běžnou záležitost rodiny ve smyslu § 694 o.z. Manžel žalobkyně navíc s podáním žaloby a veškerými úkony nutnými k uplatnění nároku vyjádřil jednoznačný souhlas. Ze samotných tvrzení žalované vyplývá, že k události, kdy vznikla škoda na majetku žalobkyně, došlo dne 4. 4. 2016 vlivem neprůchodnosti zatrubnění koryta potoka, kdy se vylila voda z koryta (byl omezen dostatečný plynulý průtok vody) do prostorů budovy hotelu. Bezprostředně po zjištění škodní události byly dne 4. 4. 2016 započaty práce na opravách vodoteče, které trvaly více než dva měsíce. Žalovaná byla zástupcem žalobkyně Mgr. K. bezprostředně poté vyzývána k součinnosti a spolupráci při zjednání nápravy, avšak bezvýsledně. Dle § 2908 o.z. ve spojení s § 2912 o.z. a § 47 vodního zákona bylo povinností žalované aktivně reagovat na zjištění, že došlo v dané lokalitě k havárii na vodním toku, což vyplývá ze zákonné povinnosti správce vodních toků spolupracovat při zneškodňování havárií na vodních tocích, tedy i v daném případě. Minimálně mělo dojít ze strany žalované k nabídnutí pomoci, případně poskytnutí techniky či pracovních sil, kterými žalovaná disponuje, aby byla havárie co nejdříve odstraněna a aby byl zajištěn stav před škodní událostí. Konkrétně toto obnášelo vytvořit nové koryto, do kterého by byl drobný vodní tok vrácen. Žalobkyně má za to, že je oprávněna požadovat účelně vynaložené náklady a náhradu újmy, kterou přitom utrpěla, tedy výdaje přestavující zejména investice do prací, které byly nutné k tomu, aby bylo zamezeno vnikání vodoteče do budovy hotelu. Žalobkyně má za to, že žalovaná porušila prevenční povinnost, když s nedostatečnou pečlivostí sledovala stav předmětného koryta a jeho zatrubnění z hlediska funkcí vodního toku, zanedbala péči zajišťující průchodnost daného vodního toku a včas neinformovala vlastníka pozemku, na kterém se nachází problematické vyústění vodoteče, tj. včas neinformovala o možném vzniku škody obec Pec pod Sněžkou.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně je výlučnou vlastnicí stavební parcely p.č. st. xxx/5, jejíž součástí je budova č.p. xxx, bydlení, která je užívána k ubytovacím službám – hotel, a to na základě smlouvy o změně zákonného rozsahu SJM ze dne 7. 12. 2015 s právními účinky ke dni 5. 9. 2016 (viz. výpis z KN). Po pozemku p.č. st. xxx/5 a dále sousedním pozemku p.p.č. xxx, který byl v předmětné době (v dubnu 2016) ve vlastnictví obce Pec pod Sněžkou (v současné době je již ve vlastnictví žalobkyně), protéká v bezprostřední blízkosti hotelu drobný vodní tok (viz. výpis z KN, nesporná tvrzení účastníků, fotodokumentace). Předmětný drobný vodní tok v době tvrzeného vzniku škodní události, tedy v dubnu 2016, protékal stupňovitě po prudší stráni nad hotelem v jeho blízkosti, dále byl těsně pod strání u hotelu sveden do zatrubnění a tekl v mírném spádu podél hotelu v jeho bezprostřední blízkosti pod zemí v zatrubnění a poté se vléval z betonového zatrubnění o průměru cca 1 metr, které se nachází pod místní komunikací, do Malé Úpy (viz. fotodokumentace a výpovědi svědků).

5. Soud v prvé řadě provedl dokazování ke vzniku a průběhu tvrzené škodní události. Z výpovědi svědka Mgr. M.K., správce majetku manželů H., soud zjistil, že dne 1. 4. 2016 ho zaměstnanci hotelu telefonicky informovali, že před hotelem vyvěrá ze země potůček a do hotelu přes omítku prosakuje voda. Svědek na místě zjistil, že v místě u vchodu do hotelu začala vybublávat jako pramen ze země voda a zaplavila přilehlý pozemek a zeď hotelu a tím začala prosakovat a protékat voda do hotelu. Svědek proto kontaktoval místostarostu obce Pec pod Sněžku pana Bergera, který následně informoval žalovanou. Na místo se pak dne 1. 4. 2016 dostavil jak pan Berger, tak dva pracovníci žalované, kteří však svědkovi sdělili, že toto není jejich věc a odešli. Následně pan Berger svědkovi sdělil, že na Portáškách začalo pršet, což může být problém. Proto svědek svépomocí začal odkopávat zatrubnění, aby přesměroval koryto potoka od budovy hotelu. Dne 4. 4. 2016 se začalo s odbagrováním za účelem vytvoření náhradního koryta vodoteče a přitom bylo zjištěno, že zatrubnění potoka vede podél hotelu a i v místě vyvěrání vody. Pravděpodobně došlo k poškození trubky zatrubnění. Za pomoci bagru a dřeva bylo vytvořeno náhradní koryto potoka za účelem odklonění potoka a umožnění vytvoření nového zatrubnění. Před 1. 4. 2016 zatrubnění H. s žalovanou neřešili. O jeho existenci věděli už při koupi hotelu asi před 12 lety. Nijak to neřešili s tím, že zatrubnění není na jejich pozemku. Výpověď svědka K. v podstatě koresponduje s výpovědí svědků Ing. R.N., který v předmětné době byl vedoucím investičního oddělení žalované, Ing. V.J. – zástupce vedoucího územního pracoviště žalované Pec pod Sněžkou, fotodokumentací pořízenou Ing. R.N. na místě dne 1. 4. 2016 a výpovědí svědka Mgr. Michala Bergera, tajemníka MÚ v Peci pod Sněžkou. Pracovníci žalované byli na místo vysláni k nahlášenému problému s vodotečí u hotelu s ohledem na pracovní náplň jejich funkcí, kam patřily činnosti ve vztahu ke správě vodních toků na území KRNAP. Ing. R.N. na místě zjistil, že se zde nachází, z jeho odborného pohledu, nevhodné zatrubnění předmětné vodoteče, před kterým již byl nános naplavených kamenů, na což upozornil přítomného správce hotelu a dal odborná doporučení pro řešení nastalé situace s tím, že ho upozornil na potřebu nějaké projektové dokumentace případného nového zatrubnění atd. Současně mu sdělil, že předmětné zatrubnění není ve vlastnictví žalované, což si následně ověřil i na pracovišti. Žádné zatrubnění u hotelu nebylo vedeno v evidenci žalované. Dle svědka bylo ze situace na místě patrné, že pokud by vodoteč nebyla zatrubněna, přirozeně by vedla po povrchu v místě, kde je vybudováno venkovní sezení hotelu. V místě, kde vodoteč ústí pod místní komunikací do řeky, je betonová skruž o průměru cca 1 metr, v níž je patrná při bližším pohledu zhruba po 3-4 metrech v ní vložená novodurová trubka o podstatně menším průměru. Ing. V.J. v místě dne 1. 4. 2016 nezjistil žádný viditelný problém v korytě předmětné vodoteče. Zjistil, stejně jako Ing. N., že je vodoteč svedena do zatrubnění, ze kterého se vlévala následně do řeky Úpy, přičemž voda z toto potrubí skutečně do řeky v daný den vytékala (viz. fotografie čl. 80). Svědek byl vpuštěn pouze do jedné místnosti hotelu, kde bylo asi 3 cm vody. Žalovaná nenabídla k řešení nastalé situace žádnou techniku, neboť žádnou takovou vhodnou techniku nevlastní. Svědek pouze poskytl kontakty na firmu, která touto technikou disponuje. Svědek M.B. uvedl, že dne 1. 4. 2016 voda u hotelu vyvěrala z podzemí, přičemž bylo patrné, že pochází z potrubí vedoucího kolem hotelu. Voda měla dosahovat asi ke schodům do hotelu. Místo svedení vodoteče do podtrubí bylo již rozkopané. V průběhu následujícího týdne tam již probíhaly nějaké práce směřující k tomu, aby bylo vytvořeno nové potrubí. Z fotodokumentace ze dne 1. 4. 2016, kterou soud dále provedl k důkazu, je patrné, že pozemek před hotelem je podmáčený (nikoli zaplavený). Je slunečno a v okolí není žádná sněhová pokrývka. Ze zprávy Českého hydrometeorologického ústavu (čl.72) a podkladů z meteorologické stanice v Peci pod Sněžkou z 1. 4.-6. 4. 2016 bylo dále zjištěno, že v předmětném období nebyly v místě žádné zvýšené srážky či tání sněhu, meteorologická stanice v Peci pod Sněžkou registruje v období od 1. 4. 2016 do 6. 4. 2016 úhrn srážek a výšku sněhové pokrývky v hodnotě nula (resp. 1 mm/24 h dne 1. 4. 2016). Na základě výše uvedeného dokazování lze uzavřít, že dne 1. 4. 2016 počalo docházet k postupnému zaplavování prostor hotelu, a to nikoli vylitím předmětné vodoteče z břehů v důsledku neprůchodnosti v zaústění do zatrubnění, do kterého byla vodoteč svedena, ale prosakováním a vyvěráním vody z tohoto zatrubnění z podzemí v bezprostřední blízkosti hotelu. Z fotodokumentace žalobkyně ze 4. 4. 2016–6. 4. 2016 (čl. 10-12) ve spojení s výpovědí svědka Mgr. M.K. soud zjistil, že v tyto dny již probíhalo odbagrování zatrubnění vodoteče a vytváření nového koryta. Tedy na základě výše uvedeného dokazování lze uzavřít, že nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že voda zaplavila budovu hotelu v důsledku toho, že dne 4. 4. 2016 předmětná vodoteč opustila své koryto (resp. vylila se ze svého koryta) a zatrubnění a začala proudit skrze objekt do řeky Úpy. Dle názoru soudu z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že voda již minimálně od 1. 4. 2016 vnikala do hotelu průsakem pod zemí a těsně nad zemí v místě, kde vedlo zatrubnění vodoteče bezprostředně kolem hotelu a dne 4. 4. 2016, kdy mělo dojít dle tvrzení žalobkyně k vylití vodoteče z koryta, již probíhaly práce na odstranění (odbagrováním) předmětného zatrubnění a přesměrování koryta vodoteče.

6. Soud dále prováděl dokazování k tomu, zda žalovaná splnila své zákonné povinnosti coby správce drobných vodních toků na území KRNAP. Z výpovědi svědka J.P., pracovníka žalované na pozici odborný referent – správa majetku a správa drobných toků soud zjistil, že na správu předmětné lokality nastoupil v roce 2015 a na jaře tohoto roku provedl její zevrubnou prohlídku, kdy se seznamoval se stavem drobných vodních toků. U hotelu zjistil, že drobný vodní tok se vlévá z trubky vedoucí pod komunikací do řeky. Trubka byla betonová, dostatečně široká pro bezpečný odtok vody do řeky. Od jara 2015 do nahlášení havarijního stavu na počátku dubna 2016 v dané lokalitě prohlídku neprováděl. Dne 8. 4. 2016 obdržel přes územní pracoviště žádost o povolení úprav vodního toku v důsledku havárie. V žádosti nebylo popsáno, pro jaký druh zásahu žadatel žádá povolení, proto napsal email o upřesnění žádosti s tím, že vodní dílo musí povolit referát životního prostředí v Trutnově. Dle vnitřní směrnice žalované mají být podrobné prohlídky vodních toků ve správě žalované prováděny jednou za 5 let. Zjišťuje se stav vodního toku a případných vodních děl a přehrážek na něm zhotovených. Správa vodních toků probíhá u žalované na několika úrovních. Fyzickou kontrolu provádí pracovník územního pracoviště, a pokud zjistí problém v korytě vodního toku, který je třeba řešit, oznámí to investičnímu oddělení. Pokud by šlo o závadu na vodním díle, které nevlastní KRNAP, nahlásil by to právě na správu majetku a správu drobných toků, která by se tím následně zabývala (např. vyzvala by vlastníka k nápravě). U hotelu nebyla dle vědomostí svědka v minulosti povolena žádná stavba nějakého vodního díla. Z výpovědi svědka R.K. – pracovníka žalované na pozici lesník soud zjistil, že jeho pracovní náplň zahrnuje i fyzickou kontrolu reps. monitoring vodních toků na území KRNAP v oblasti působnosti jeho územního pracoviště, při které se kontroluje průtočnost a stav koryta. Prohlídky se provádí dvakrát do roka a to na jaře po tání sněhu, tj. obvykle na konci dubna, a na podzim v říjnu před prvním sněhem. Vodní toky se fyzicky prochází po celé délce, pokud je v nich nějaký průtok. Svědek z těchto prohlídek věděl o zapuštění vodoteče u hotelu pod zem (tedy zjevně do zatrubnění) a jeho průchodnost kontroloval tak, že zjišťoval, zda ze zatrubnění v místě, kde se vodoteč vlévá do řeky, vytéká množství vody odpovídající velikosti vodoteče. Do potrubí je vidět cca 4 metry, dál jej vizuálně kontrolovat nelze. Lze však učinit závěr, že pokud z trubky vytéká voda odpovídajícím průtokem (resp. odpovídající přítoku), je zatrubnění průchodné. Svědek při těchto pravidelných prohlídkách vodoteče u hotelu nikdy nezjistil, že by zatrubnění bylo ucpané nebo byl průtok z něj do řeky podezřele malý. Pro svědka při těchto kontrolách nehrají žádnou roli vlastnické vztahy. Tedy pokud zjistí při kontrole problém na jakémkoli zatrubnění či něčem podobném, vždy to nahlásí investičnímu oddělení žalované. Dle svědka má příslušné územní pracoviště z techniky k dispozici 3 traktory, z nichž jeden má čelní nakladač a dále naviják na přibližování klád. Nemá k dispozici žádnou zemní techniku. Z obsahu spisu MÚ Trutnov- odboru životního prostředí (dále jen „vodoprávní úřad“) sp. zn. 2018/5664/ŽP/BRM soud zjistil, že vodoprávní úřad obdržel podnět žalované jako správce vodního toku týkající se zatrubnění levostranného přítoku Úpy od Potášových bud na pozemcích p.p.č. xxx a st. pč. xxx/5 v k.ú. Velká Úpa II. o prověření legálnosti tohoto zatrubnění s tím, že dne 11. 4. 2016 obdržel oznámení o zahájení havarijních prací od Mgr. P.H. v zastoupení Mgr. M.K. Bylo zkonstatováno, že v dubnu 2016 došlo k ucpání zatrubnění a vlastník sousedního objektu č.p. xxx k ochraně svého majetku se souhlasem vlastníka pozemku p.č. xxx zrealizoval nové zatrubnění, přičemž město Pec pod Sněžkou vyslovilo součinnost s celkovou opravou zatrubnění (nikoli příslib finančního plnění či spoluplnění). Dále bylo zkonstatováno, že před zahájením odstranění původního zatrubnění potoka nebyl znám jeho vlastník, k vlastnictví původního zatrubnění se nikdo nehlásí. Ve věci se nejedná o veřejný zájem, když jde o ochranu jedné nemovitosti. Součástí spisu je email svědka J.P. Mgr. M.K. z 8. 4.2016, kterou reaguje na jeho oznámení o zahájení havarijních prací z 5. 4. 2016, které potvrzují jejich výpovědi shora. Ze směrnice správy drobných vodních doků na území KRNAP a jeho ochranného pásma S-8/2015 účinné od 1. 8. 2015 soud zjistil, že tato částečně vykládá a částečně konkretizuje povinnosti žalované ve vztahu k správě drobných vodních toků na území KRNAP dané zákonem o vodách a prováděcí vyhláškou. Ve směrnici nejsou stanoveny konkrétní činnosti v rámci zákonné povinnosti spolupracovat při zneškodňování havárií na vodních tocích (vyjma zpracování plánu opatření pro případ havárie) ani frekvence či způsob kontrol vodních toků.

7. Dle § 2900 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného. Dle § 2910 o.z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Dle § 2912 odst. 1 o.z. nejedná-li škůdce, jak lze od osoby průměrných vlastností v soukromém styku důvodně očekávat, má se za to, že jedná nedbale. Dle § 2908 kdo odvracel hrozící újmu, má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů a na náhradu újmy, kterou přitom utrpěl, i proti tomu, v jehož zájmu jednal, nanejvýš však v rozsahu přiměřeném tomu, co odvrátil. Dle § 47 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a změně některých zákonů (dále jen vodní zákon) Správa vodních toků vodní toky jsou předmětem správy. Člení se na významné vodní toky a drobné vodní toky. Seznam významných vodních toků stanoví Ministerstvo zemědělství ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí vyhláškou. Dle § 47 odst. 2 vodního zákona správou vodních toků se rozumí povinnost: a) sledovat stav koryt vodních toků a pobřežních pozemků z hlediska funkcí vodního toku, b) pečovat o koryta vodních toků, udržovat břehové porosty na pozemcích koryt vodních toků nebo na pozemcích s nimi sousedících v šířce podle § 49 odst. 2 tak, aby se nestaly překážkou znemožňující plynulý odtok vody při povodni, s přihlédnutím k tomu, aby jejich druhová skladba co nejvíce odpovídala přírodním podmínkám daného místa; to neplatí, jde-li o pozemky určené k plnění funkcí lesa, c) provozovat a udržovat v řádném stavu vodní díla v korytech vodních toků nezbytná k zabezpečení funkcí vodního toku, 26) popřípadě vodnímu toku převážně sloužící, která správci vodních toků vlastní, případně je užívají z jiného právního důvodu, d) připravovat a zajišťovat úpravy koryt vodních toků, pokud slouží k zajištění funkcí vodního toku, e) vytvářet podmínky umožňující oprávněná nakládání s vodami související s vodním tokem; při mimořádných situacích na vodním toku jen pokud to umožňují hydrologické podmínky a stav vodního toku, f) oznamovat příslušnému vodoprávnímu úřadu závažné závady, které zjistí ve vodním toku a jeho korytě, způsobené přírodními nebo jinými vlivy; současně navrhovat opatření k nápravě, obnovovat přirozená koryta vodních toků, zejména ve zvlášť chráněných územích a v územních systémech ekologické stability, g) spolupracovat při zneškodňování havárií na vodních tocích, h) navrhovat opatření k nápravě zásahů způsobených lidskou činností vedoucí k obnovení přirozených koryt vodních toků. Dle ods. 3 Ministerstvo zemědělství stanoví vyhláškou způsob provádění činností uvedených v odstavci 2. Dle § 48 odst. 3 vodního zákona na území vojenských újezdů zajišťuje správu drobných vodních toků Ministerstvo obrany. Na území národních parků zajišťují správu drobných vodních toků Správy národních parků; pro účely tohoto zákona se Ministerstvo obrany a Správy národních parků považují za správce vodních toků. Dle § 55 odt. 1 vodní díla jsou stavby, které slouží ke vzdouvání a zadržování vod, umělému usměrňování odtokového režimu povrchových vod, k ochraně a užívání vod, k nakládání s vodami, ochraně před škodlivými účinky vod, k úpravě vodních poměrů nebo k jiným účelům sledovaným tímto zákonem, a to zejména a) přehrady, hráze, vodní nádrže, jezy a zdrže, b) stavby, jimiž se upravují, mění nebo zřizují koryta vodních toků, c) stavby vodovodních řadů a vodárenských objektů včetně úpraven vody, kanalizačních stok, kanalizačních objektů, čistíren odpadních vod, jakož i stavby k čištění odpadních vod před jejich vypouštěním do kanalizací, d) stavby na ochranu před povodněmi, e) stavby k vodohospodářským melioracím, zavlažování a odvodňování pozemků, f) stavby, které se k plavebním účelům zřizují v korytech vodních toků nebo na jejich březích, g) stavby k využití vodní energie a energetického potenciálu, h) stavby odkališť, i) stavby sloužící k pozorování stavu povrchových nebo podzemních vod, j) studny, k) stavby k hrazení bystřin a strží, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak, l) jiné stavby potřebné k nakládání s vodami povolovanému podle § 8. Dle § 4 vyhlášky č. 178/2012 Sb. kterou se stanoví seznam významných vodních toků a způsob provádění činností souvisejících se správou vodních toků (k § 47 odst. 3 vodního zákona) Správce vodního toku při správě vodního toku: a) sleduje stav koryta vodního toku, především prostřednictvím vodních děl a zařízení nezbytných k zabezpečení funkcí vodního toku, která vlastní nebo je užívá z jiného právního důvodu (dále jen „vlastní vodní dílo“), b) provádí nejméně jednou za 6 let u významných vodních toků a u drobných vodních toků v případě potřeby prohlídky koryta vodního toku; tím není dotčena povinnost správce vodního toku stanovená v § 83 písm. l) vodního zákona, c) provádí prohlídky koryta vodního toku při mimořádné situaci, d) vypracovává záznam o každé prohlídce neprodleně po jejím skončení, v případě zjištění závažné závady do záznamu uvede i návrh potřebných opatření k odstranění této závady, záznam předává místně příslušnému vodoprávnímu úřadu a obcím, jejichž územím vodní tok protéká, pokud byla zjištěná závada na jejich území nebo se opatření k jejímu odstranění jejich území výrazně dotknou, e) sleduje vodní díla a ostatní stavby v korytě vodního toku ve vlastnictví jiných vlastníků a tyto vlastníky, popřípadě vodoprávní úřad upozorňuje na zjištěné závady, současně navrhuje potřebná nápravná opatření, f) sleduje využívání pobřežních pozemků z hlediska funkcí vodního toku, jeho ochrany a ochrany jeho koryta a zjištěné závady oznamuje vodoprávnímu úřadu, popřípadě podle povahy věci České inspekci životního prostředí, zejména v případě, že jsou tyto pozemky obhospodařovány způsobem, který způsobuje zvýšenou vodní erozi a smyv půdy, nebo jsou na nich ukládány předměty a materiály, které mohou být splaveny do koryta vodního toku nebo mohou ohrozit jakost vody, g) sleduje a vyhodnocuje ledové jevy ohrožující koryto vodního toku nebo vodní díla ve vodním toku.

8. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. K otázce aktivní legitimace žalobkyně soud uvádí, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí nemovitosti, které se týká předmětná tvrzená škodní událost a v době vzniku tvrzené škodní události vlastnila tuto nemovitost ve společném jmění manželů s manželem P.H. Žalobkyně je tedy aktivně legitimovaná k podání žaloby. Soud se proto zabýval podmínkami existence základu nároku žalobkyně, tedy otázkou vzniku tvrzené újmy, porušení právní (resp. obecné prevenční) povinnosti žalovanou, a to alespoň z nedbalosti a existencí příčinné souvislosti mezi tímto porušením a vznikem újmy. Předmětné zatrubnění je vodním dílem ve smyslu § 55 odst. 1 vodního zákona. Žalobkyně je dle § 48 odst. 3 vodního zákona správcem předmětného drobného vodního toku a jako taková má dané povinnosti stanovené tímto zákonem a prováděcí vyhláškou. V řízení nebylo tvrzeno a ani prokázáno, že by žalovaná byla vlastníkem předmětného zatrubnění potoka coby samostatného vodního díla (k tomu viz. rozhodnutí NS ČR 28 Cdo 288/2004, které uvádí: „Zatrubnění potoka jako vodní dílo vedené pod povrchem pozemku zastavěné plochy na níž stojí obytný dům – není jako stavba součástí pozemku, ale je samostatným předmětem vlatnictví (samostatnou věcí)).“ Tedy nepřísluší jí povinnosti vlastníka vodního díla ve smyslu § 52 odst. 1 vodního zákona. Současně v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by byla žalovaná vlastníkem pozemku, na kterém se nachází předmětná vodoteč, proto jí nepřísluší ani povinnosti ve smyslu § 50 vodního zákona. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná plnila povinnosti správce vodního toku stanovené ustan. § 47 odst. 2 vodního zákona a § 4 prováděcí vyhlášky č. 178/2012 Sb. řádně. Svědeckými výpověďmi pracovníků žalované J.P. a zejména R.K. bylo prokázáno, že žalovaná prováděla pravidelné kontroly po celé délce předmětné vodoteče dvakrát ročně, a to včetně zatrubění, přičemž při těchto kontrolách nebyl zjištěn závadný stav ani v korytě vodoteče nad zaústěním do zatrubnění, ani ucpání či zanesení v místě zaústění vodoteče do zatrubnění, ani podezřelé nízký výtok ze zatrubnění v místě jeho vyústění do řeky. Dle názoru soudu za situace, kdy žalovaná není vlastníkem předmětného zatrubnění ani pozemku, na kterém se nachází, po ní nelze v rámci jejích zákonných povinností správce drobného vodního toku spravedlivě požadovat, aby v rámci prevence prováděla nějakou hloubkovou kontrolu tohoto zatrubnění např. kamerovou sondou apod., když nelze přehlédnout ani fakt, že šlo o stavbu nelegální a žalovaná tak neměla možnost se předem vyjádřit se k jejímu zbudování jako takovému či potřebným parametrům. Po obdržení oznámení problému s předmětnou vodotečí dne 1. 4. 2016 se ještě tentýž den na místo dostavil zaměstnanec žalované, který se v rámci žalované zabýval problematikou správy vodních toků (Ing. R.N.) a po zjištění situace na místě podal odborná doporučení k řešení nastalé situace. Další zaměstnanec žalované, který se na místo dne 1. 4. 2016 dostavil, Ing. V.J. pak poskytl kontakt na firmu disponující zemní technikou potřebnou k rychlému zásahu, kterou žalovaná nedisponuje. Tedy žalovaná splnila povinnosti dle § 47 odst. 2 vodního zákona a § 4 vyhl. č 178/2012 Sb. Povinnosti žalované v rámci její zákonné povinnosti spolupracovat při zneškodňování havárií na vodních tocích (§ 47 odst. 2 písm. g) vodního zákona) nelze dle názoru soudu vykládat natolik extenzivně, aby za daných výše popsaných konkrétních okolností bylo dovozováno, že žalovaná měla povinnost zajistit pro žalobkyni potřebnou zemní techniku k zneškodnění havárie (kterou sama žalovaná nedisponuje), či poskytnout pracovníky k ochraně majetku výhradně žalobkyně coby soukromého subjektu, a to pod sankcí případné povinnosti k náhradě újmy. Současně soud dodává, jak uzavřel shora, že provedeným dokazováním nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že voda zaplavila budovu hotelu (nemovitost žalobkyně) v důsledku závady v korytě předmětné vodoteče či běžně zjistitelné závady (viditelného ucpání) na zatrubnění. Lze uzavřít, že žalovaná v dané věci neporušila své povinnosti správce drobného vodního toku vyplývající z vodního zákona a prováděcí vyhlášky. Pokud žalobkyně odkazuje na § 2900 o.z., pak soud uvádí, že aplikace tohoto ustanovení přichází v úvahu jen tehdy není-li zde konkrétní právní úprava vztahující se na jednání, jehož protiprávnost se posuzuje. K tomu viz. nadále použitelné rozhodnutí NS ČR č.j. 25 Cdo 1427/2001, které uvádí: „Aplikace ustanovení § 415 obč. zák. (upravujícího tzv. obecnou prevenční povinnost) přichází v úvahu tehdy, jestliže neexistuje konkrétní právní úprava vztahující se na jednání, jehož protiprávnost se posuzuje. Jednání v rozporu s tímto ustanovením je rovněž porušením právní povinnosti ve smyslu ustanovení § 420 odst. 1 obč. zák.“. Povinnosti žalované coby správce drobného vodního toku jsou dány jednoznačně konkrétní právní úpravou, proto případné porušení prevenční povinnosti žalované soud posuzoval v mezích jejích povinností dle vodního zákona. Pokud žalovaná dovozovala svůj nárok z ustanovení § 2908 o.z., pak soud uvádí, že aplikace tohoto ustanovení není pro danou věc případná. K tomu viz. komentář k občanskému zákoníku Beck-online - § 2908, které uvádí: „Komentované pravidlo navazuje na § 419 ObčZ 1964. Zakládá širší právo osoby, která odvrací hrozící újmu, na odčinění toho, co sama v důsledku toho utrpí. Předně totiž platí, že má právo na náhradu újmy vůči tomu, kdo ji způsobil. Má však právo též na náhradu i vůči tomu, v jehož zájmu jednala, v takovém případě je však výše náhrady limitována – musí mít rozsah přiměřený tomu, jaká újma byla odvrácena. Je s podivem, že právní úprava stále rozlišuje mezi náklady a újmou, když vynaložené náklady jsou samozřejmě též újmou (kriticky též Eliáš, 2008, s. 788). Pravidlo neomezuje právo obránce na náhradu pouze na ty případy, v nichž při odvracení hrozící újmy splní předpoklady pro nutnou obranu nebo krajní nouzi. I ten, kdo vybočí z mezí nutné obrany či krajní nouze, se může dle § 2908 domáhat náhrady po osobě, v jejímž zájmu jednal, byl-li úspěšný. Strhne-li obránce např. cizí dům, aby zabránil shoření kůlny jiného souseda, přičemž přitom utrpí popáleniny, odvracel hrozící újmu, nesplnil požadavek proporcionality, přesto však může náhradu své újmy žádat po tom, komu zachránil kůlnu.” V dané věci žalobkyně přesměrováním toku předmětné vodoteče neodvracela hrozící újmu, neboť ta již nastala. Současně žalovaná újmu nezpůsobila ani žalobkyně nejednala v zájmu žalované, tedy nejde o případ, kdy by byly dány podmínky nároku žalobkyně vůči žalované ve smyslu § 2908. Soud proto na základě všeho výše uvedeného dospěl k závěru, že není dán náklad nároku žalobkyně a žalobu výrokem I. rozsudku zamítl.

9. S ohledem na výše uvedené soud již neprováděl dokazování k výši uplatněného nároku pro nadbytečnost. Současně má soud za to, že nebyla ani na jeho výzvu řádně doplněna skutková tvrzení žalobkyně v tomto směru. Soud k tomu uvádí, že žalobkyni u prvního jednání ve věci vyzval dle § 118a o.s.ř. k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů ve vztahu k výši uplatněného nároku a následně žalovanou upozornil, že její doplnění v tomto směru není řádné a není jasné, jakým propočtem žalobkyně došla k požadované částce (viz. čl. 104), avšak žalovaná skutková tvrzení k výši uplatněného nároku ani poté řádně nedoplnila.

10. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná byla ve věci plně úspěšná, náležela by jí proto náhrada důvodně vynaložených nákladů řízení. Žalovaná se však náhrady nákladů řízení výslovně vzdala, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

Rubrum