12 C 108/2016

Rubrum

Určení ceny vozidla Nutnou podmínkou určení ceny vozidla při stanovení výše škody, je tvrzení a následné prokázání jeho konkrétní specifikace, neboť jinak nelze zjistit cenu srovnatelné věci, jež je určující pro zjištění jeho tržní (obvyklé) ceny a tedy i výše škody (ust. § 2952 o. z.).

Výrok

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Kubátem v právní věci žalobce: R. R., narozený x bytem H. zastoupený advokátem Mgr. MUDr. P.S. sídlem S. proti žalované: K.p. IČO x sídlem P. zastoupená advokátem Mgr. P.K. sídlem Praha pro zaplacení 106 813 Kč s příslušenstvím,

Odůvodnění

I. Žaloba, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 106 813 Kč (sto šest tisíc osm set třináct korun českých) spolu s úrokem z prodlení z této částky jdoucím od 30. 1. 2015 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení částku ve výši 27 491,20 Kč (dvacet sedm tisíc čtyři sta devadesát jedna korun českých a dvacet haléřů), a to k rukám Mgr. P.K., advokáta sídlem Praha, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení

1. Žalobce se žalobou došlou podepsanému soudu dne 14. 8. 2016, ve znění doplnění došlého dne 2. 2. 2017, domáhá po žalované (dále též „žalovaný“) zaplacení částky uvedené ve výroku I. rozsudku s odůvodněním, že žalobce je vlastníkem nákladního automobilu Land Rover Freelander, registrační značky XX (dále též „předmětné vozidlo“), které bylo poškozeno při dopravní nehodě, s tím, že pojistitelem viníka dopravní nehody, který vozidlo Škoda Octavia, registrační značky XX, při nehodě řídil, byl žalovaný. K nehodě došlo dne 28. 10. 2014 kolem 10.45 hodin na silnici II. třídy v obci H. u domu č. p. X okres S., v jejímž důsledku vznikla žalobci na předmětném vozidle škoda ve výši 217 265 Kč (dále též „předmětná nehoda“). Žalovaný uplatnil nárok na plnění na základě smluvního pojištění u G., a. s., kde bylo předmětné vozidlo pojištěno, a tento pojistitel žalobci plnil 110 452 Kč. Žalobce se domáhá po žalovaném zaplacení částky 106 813 Kč (určené jako rozdíl obecné ceny dle expertního posudku odhadce B.V. č. X ve výši 339 000 Kč a součtu částek 121 735 Kč, jež odpovídá hodnotě zbytků předmětného vozidla, a 110 452 Kč již vyplacené pojišťovnou G., a.s.). Dále se domáhá i úroku z prodlení.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Žalobce tíží důkazní břemeno, jež neunesl. Založený expertní posudek je nevyužitelný ve vztahu k prokázání rozhodné ceny, neboť je nepřezkoumatelný a dále není doloženo, z jakých zdrojů osoba tento posudek zpracující vycházela. Tato osoba předmětné vozidlo též nikdy neviděla a v posudku je uvedeno, že je vycházeno z informací oprávněné osoby, aniž by bylo zřejmé, o koho se jedná. Cena předmětného vozidla byla pojišťovnou G., a.s., určena správně.

3. Jelikož stěžejním důvodem zamítnutí žaloby je nesplnění procesních povinností žalobce, spočívajících v tom, že nesplnil své procesní povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti, z nichž dovozuje pro sebe příznivé právní důsledky, a tyto následně prokázat, jsou dílčí skutková zjištění soudu obsažena v zájmu přehlednosti v dalších částech tohoto rozsudku, kde je hodnoceno jejich nesplnění.

4. Podle ust. § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. v platném znění, o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „ZoP“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen "pojištění odpovědnosti"). Podle ust. § 3 odst. 1 ZoP pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem. Podle ust. § 6 odst. 2 písm. b) ZoP nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něho uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému též způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal a pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení. Podle ust. § 9 odst. 1 tohoto zákona má poškozený právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele. Podle ust. § 9 odst. 2 ZoP plnění pojistitele je splatné do 15 dnů, jakmile pojistitel skončil šetření nutné k zjištění rozsahu jeho povinnosti plnit nebo jakmile pojistitel obdržel pravomocné rozhodnutí soudu o své povinnosti poskytnout pojistné plnění. Podle ust. § 2927 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. v platném znění, občanského zákoníku (dále též „o. z.“), kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla. Podle ust. § 2951 odst. 1 o. z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Podle ust. § 2952 o. z. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušli (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

5. Předně pokládá soud za potřebné zdůraznit právní východiska, kterých bylo v předmětné věci namístě dbát. Ve sporném občanském soudním řízení, jehož principy se plně řídí i posuzovaná věc, je totiž vždy povinností účastníka, aby tvrdil - substancoval, a to s náležitou konkrétností, všechny potřebné skutečnosti, které jsou určovány hypotézou právní normy, která upravuje sporný právní poměr účastníků a z nichž pro sebe vyvozuje příznivé právní důsledky, s tím, že pokud tuto povinnost nesplní, je důsledkem takovéhoto procesního postoje z hlediska jeho právního zájmu nepříznivé rozhodnutí ve věci. Odtud také vyplývá, kdo je nositelem břemene tvrzení a břemene důkazního, tedy kdo z účastníků je povinen stanovený okruh skutečností prokázat (k tomu srov. z ustálené judikatury např. rozsudky Nejvyššího soudu sp.zn. 25 Cdo 1167/99 ze dne 27. 2. 2001 či sp. zn. 23 Cdo 1494/2008 ze dne 28. 6. 2010, v: www.nsoud.cz, tj. webové stránky Nejvyššího soudu, kde jsou ntato rozhodnutí k dispozici k nahlédnutí). Současně je povinen označit důkazy k jejich prokázání, s tím, že pokud tyto povinnost nesplní, je z hlediska podané žaloby důsledkem nepříznivé rozhodnutí ve věci (srov. např. str. 862 v.: Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009). Nebyl přitom shledán důvod pro postup ve smyslu ust. § 120 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění, občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť toto ustanovení upravuje toliko možnost podepsaného soudu takové jiné důkazy provést, nikoliv však povinnost, kterou by bylo možno podepsanému soudu uložit (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1467/2014 ze dne 31. 3. 2015, v: www.nsoud.cz, n. Rc 91/2015, v: Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek).

6. Stejně tak platí, s ohledem na ustálené závěry Nejvyššího soudu, že pokud se žalovaný k tvrzením žalobce nevyjádří, resp. neuvede nic, čím by je vyvracel, nemůže to vést k závěru o tom, že by tato tvrzení byla prokázána či že by byla zjištěna na základě shodného tvrzení účastníků a byla by tak vyloučena z dokazování (k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 4416/2009 ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 33 Cdo 35/2007 ze dne 29. 4. 2009 či sp. zn. 33 Odo 1642/2006 ze dne 25. 2. 2009, v: www.nsoud.cz). Předmětem sporu není jen takové tvrzení, které je shodné, popř. účastníkem, v jehož neprospěch svědčí, jednostranně doznané, a takové tvrzení může být v občanském soudním řízení učiněno jedině výslovně (nikoliv tedy mlčením, resp. nevyjádřením se), jak je zřejmé z ust. § 41a odst. 1 o. s. ř. Případ, kdy jsou tvrzení účastníka pokládána v důsledku jeho mlčení za nesporná, je možný jedině v situaci, kdy je vydáván rozsudek pro zmeškání, což ale v posuzované věci nenastalo. Nadto nesporné mohou být jen konkrétní skutkové okolnosti, které jsou podkladem příslušného právního posouzení, nikoliv právní posouzení, např. že byla uzavřena smlouva (viz. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 32/2005 ze dne 16. 2. 2006, sp. zn. 29 Odo 312/2005 ze dne 28. 3. 2007 nebo sp. zn. 32 Cdo 2084/2007 ze dne 29. 4. 2008, v: např. www.nsoud.cz), nebo že je pohledávka oprávněná (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 32 Cdo 2904/2010 ze dne 11.10.2011, v: tamtéž).

7. Vhodné je též konstatovat, že podaná žaloba obsahovala náležitosti předepsané pro žalobu ust. § 79 odst. 1 o. s. ř., a to v rozsahu, aby tato žaloba byla dle ustálených závěrů soudní praxe projednatelná, třebaže obsahovala řadu nedostatků, pokud jde o vylíčení rozhodujících skutečností a důkazů, kterými měla být tato tvrzení prokázána (k tomu v podrobnostech níže), pročež soud přistoupil k jejich odstranění až ve stádiu přípravy jednání. Neuvede-li totiž žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování řízení (ust. § 43 odst. 2 o. s. ř.), pokud v ní vylíčí alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými je vymezen předmět řízení po skutkové stránce (srov. rozh. Nejvyššího soudu sp.zn. 21 Cdo 370/2002 či usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1542/2014, ze dne 4. 12. 2014, např. v: www.nsoud.cz). Řečeno jinými slovy, v žalobě jde o zásadní určení skutku tak, aby žaloba byla projednatelná, tj. aby skutkový děj byl nezaměnitelně vymezen rozhodujícími skutečnosti, zatímco povinnost účastníka uložená mu ustanovením § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. se týká všech významných skutečností pro rozhodnutí ve věci (povinnost tvrzení) /k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1043/2006, ze dne 28. června 2006 či usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 470/2004, ze dne 18. října 2005, v: např. www.nsoud.cz/. Žalobce takto popsal místo, čas a průběh nehody, včetně určení vozidla poškozeného a škůdce, výši tvrzené škody a způsob jejího určení, jakož i uvedl, z jakého důvodu se jí domáhá.

8. Žalobce byl z důvodu výše rozvedených východisek ve stádiu přípravy jednání poučen prostřednictvím usnesení ze dne 13. ledna 2017, č. j. X, o tom, jaká rozhodná tvrzení a v jaké konkrétnosti povinen doplnit a jaké důkazy je povinen k jejich prokázání označit, a to vždy z hledisek hypotéz jednotlivých hmotněprávních norem, kterými je případné věc posuzovat a jejichž naplnění znamená jeho procesní úspěch, za výslovného zdůraznění následku, pokud ukládané povinnosti nebudou splněny tak, jak je požadováno, spočívajícím v zamítnutí žaloby. Žalobce však na toto usnesení reagoval nedostatečně, neboť konkrétní naplnění těchto hypotéz v nutném rozsahu netvrdil, potřebné důkazy k jejich prokázání neoznačil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil, třebaže byl k němu řádně předvolán (předvoláním doručeným dne 11. 9. 2017; k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2017, sp. zn. 25 Cdo 4140/2017).

9. Potom platí, a to je nutné zejména zdůraznit, že pokud se žalobce k jednání soudu takto nedostavil, vyloučil se z možnosti poskytnutí poučení podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o tom, aby doplnil rozhodná tvrzení a poté označil důkazy potřebné k jejich prokázání. Poučení podle § 118a o. s. ř. se totiž poskytují jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce) je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobí, že se mu příslušného poučení nedostane s tím, že je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 832/2006, ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 ze dne 24. 3. 2010, aj., v: www.nsoud.cz.).

10. Domáhá-li se žalobce zaplacení škody na předmětném vozidle odpovídající rozdílu mezi cenou předmětného vozidla před dopravní nehodou a jeho cenou, resp. cenou jeho zbytků, poté (§ 2952 o. z.), jde o primární způsob jejího určení (ust. § 2951 odst. 1 o. z.).

11. Předmětné vozidlo nebylo k datu předmětné nehody vozidlo nové, což žalobce doznává s odkazem na údaje uvedené v posudku B.V., v němž je mj. uvedeno, že bylo do provozu uvedeno dne 19. 6. 2007 a že s ním bylo najeto 145 765 km, byly na něm odstraněny blíže nespecifikované drobné závady (dle sdělení oprávněné osoby) atd.

12. Nutnou podmínkou určení ceny takového vozidla je pak tvrzení a následné prokázání jeho konkrétní specifikace, neboť jinak nelze zjistit cenu srovnatelné věci, jež je určující pro zjištění jeho tržní (obvyklé) ceny a tedy i výše škody (ust. § 2952 o. z.). Tento požadavek vyjadřuje závěry ustálené soudní praxe, dle kterých u škody vzniklé zničením věci použité a částečně opotřebované se musí zásadně vycházet z obvyklé ceny věci, a to v době jejího zničení (tehdy se majetkový stav poškozeného o hodnotu věci snižuje), nikoliv z ceny, za kterou byla předtím pořízena. Cena obvyklá je přitom taková cena, za kterou lze skutečně koupit věc téhož charakteru, kvality a stavu v daném místě a čase, tedy o cenu odvíjející se od běžně fungujících vztahů nabídky a poptávky. Pořizovací cena může být vzata za základ zjištění výše škody jen tehdy, není-li pochyb o tom, že zároveň představuje cenu, za kterou lze obvykle v daném místě a čase pořídit náhradu za zničenou věc (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 601/2007, ze dne 25. 4. 2007, v:www.nsoud.cz, nebo rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2017, č. j. 23Co 278/2017-188).

13. Z obsahu posudku B.V., který však není posudkem znaleckým, neboť neobsahuje doložku dle ust. § 127a o. s. ř., jak správně žalovaný namítá, však tuto specifikaci za prokázanou (jako nutný předpoklad následného ocenění vozidla) mít nelze, neboť např. není zřejmé, že by autor tohoto posudku předmětné vozidlo vůbec někdy viděl, a že údaje o jeho specifikaci nečerpal podle sdělení žalobce, popř. podle sdělení blíže nekonkretizované oprávněné osoby (pročež je hodnota takových údajů co do významu ekvivalentní významu tvrzení žalobce, tudíž neprokazují ničeho). Nejsou-li opotřebení či stav předmětného vozidla prokázány, je přirozeně možné, že s předmětným vozidle byl např. najetý i vyšší počet kilometrů s tím, že konkrétní technická specifikace (opotřebení, stav) odpovídaly výraznému či výraznějšímu poškození či opotřebení, v důsledku čehož žalobcem doznané a subjektem G., a.s., poskytnuté plnění může zcela odpovídat výši tvrzené škody, odpovídající rozdílu mezi tržní cenou předmětného vozidla bezprostředně před nehodou a po ní. To pak nutně vede k závěru o nedůvodnosti žaloby.

14. V této souvislosti je procesní notorietou, že posouzení toho, jaká byla obvyklá (tržní) cena předmětného vozidla je otázkou složitou a typicky odbornou (ust. § 127 odst. 1 o. s. ř.) a zásadně jediným důkazem prostředkem způsobilým jí prokázat je znalecký posudek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 732/2006, ze dne 25. 4. 2007, mutatis mutandis, v:www.nsoud.cz). Vypracování takového znaleckého posudku však žalobcem, navzdory poskytnutým poučením, do doby vzniku účinků zákonné koncentrace navrženo nebylo. Posudek B.V., který žalobce k důkazu označil, pak není posudkem znaleckým, neboť jak již bylo uvedeno, neobsahuje doložku dle ust. § 127a o. s. ř., a závěry v něm obsažené nejsou navíc přezkoumatelné, neboť aby tomu tak bylo, musel by nabízet kategorické a odůvodněné odpovědi na posuzované otázky. Musel by obsahovat přezkoumatelný popis skutečností a postupů, na základě jejichž zkoumání a hodnocení bylo dospěno k jednotlivým odpovědím, a odpovědi by musely být zdůvodněny přehledným a logickým způsobem na základě podkladů, z nichž bylo vycházeno (např. odborná literatura, poznatky z praxe v daném oboru či jiné podkladové materiály – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 5359/2007 ze dne 6. 1. 2010, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 732/2006 ze dne 25. 4. 2007 nebo rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 732/2006 ze dne 25. 4. 2007, v: www.nsoud.cz, dle jehož závěrů pouhý odhad ceny namísto náležitého odborného posouzení všech rozhodných hledisek nevyhovuje požadavku, aby posudek měl v odpovídající kvalitě jak nález, v němž znalec popíše skutečnosti, které posuzoval, ale i závěr, který obsahuje náležité a přezkoumatelné odborné posouzení všech posuzovaných skutečností; jedině takovýto posudek vytváří podmínky k tomu, aby soud mohl postupem dle ust. § 132 o.s.ř. zjistit obvyklou cenu). Opět vyjádřeno konkrétněji: posuzovaný listinný důkaz oceňuje předmětné vozidlo nepřiléhavou metodikou. Pro určení obvyklé ceny věcí je podstatná obvyklá (tržní) cena, nikoli však vyčíslená prostřednictvím různých systémů typu AUDATEX, Silver Dat, prostřednictvím tzv. amortizace apod. [ke zde rozváděným závěrům viz Petr Vojtek: K některým otázkám odpovědnosti za škodu v dopravě, v: Soudní rozhledy 10/2009, kapitola Náhrada škody na vozidle], resp. prostřednictvím blíže nevysvětlených koeficientů K1 – K5, modifikujících nabídkové (inzerované) ceny, u nichž je uváděno, že žádné ze srovnávaných vozidel za ně nebylo prodáno. Podstatné však nejsou ceny nabídkové, nýbrž ceny skutečně realizované, jež jako jediné mají pro určení rozhodné ceny relevanci. Nadto je tento posudek nepřezkoumatelný z důvodů, na které žalovaný výslovně poukázal. Jestliže tak žalobce do doby, než nastaly účinky zákonné koncentrace (§ 118b odst. 1 o. s. ř.), neoznačil důkaz způsobilý cenu předmětného vozidla prokázat, tj. znalecký posudek, nemůže být také již jen z tohoto důvodu žaloba úspěšná. Je přitom procesně nesmyslné, aby zpracování takového posudku navrhoval žalovaný jako účastník, který v rozsahu jím zjišťované otázky nemá povinnost tvrzení a povinnost důkazní.

15. Nejde přitom o případ, kdy by výši nároku nešlo zjistit vůbec nebo jen s nepoměrnými obtížemi ve smyslu ust. § 136 o. s. ř., neboť takový postup dopadá jedině na případy, kde je zjištěn základ nároku (tj. právě např. stav km a opotřebení) a je zjišťována výše škody, a nadto i v takovém případě je žalobce povinen po poskytnutém poučení dle § 118a o.s.ř. tvrdit a prokázat skutečnosti, umožňující určit tímto postupem výši nároku, což rovněž splněno nebylo (k tomu např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2878/2009, 22 Cdo 3033/2010, 23 Cdo 2810/2014 či sp. zn. 25 Cdo 4159/2008, v: www.nsoud.cz).

16. Podepsaný soud dbal výše označených závěrů soudní praxe z důvodu, že Česká republika je materiálním právním státem, který je vystavěn mimo jiné na důvěře občanů v právo. Judikatura Ústavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva považuje za zákon v materiálním smyslu právě i judikaturu soudů (k tomu srov. rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věcech Kruslin proti Francii ze dne 24. 4. 1990, Mueller a další proti Švýcarsku ze dne 24. 5. 1988, Markt Intern Verlag GmbH a Klaus Beermann proti SRN ze dne 20. 11. 1989, nebo nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 611/05 ze dne 8. 2. 2016, sp.zn. Pl. ÚS 20/05 ze dne 28. 2. 2006, a sp.zn. II. ÚS 566/05 ze dne 20. 9. 2006). Vyjádřeno poněkud konkrétněji, Ústavní soud dovodil, že v obecné rovině ve vztahu k závaznosti soudní judikatury by měl být již jednou učiněný výklad, nedojde-li k následnému shledání dostatečných relevantních důvodů podložených racionálními a přesvědčivějšími argumenty, ve svém souhrnu více konformnějšími s právním řádem jako významovým celkem a svědčícími tak pro změnu judikatury, východiskem pro rozhodování následujících případů stejného druhu, a to z pohledu principů právní jistoty, předvídatelnosti práva, ochrany oprávněné důvěry v právo (oprávněného legitimního očekávání) a principu formální spravedlnosti, resp. rovnosti (k tomu srov. nález ve věci sp. zn. III. ÚS 252/04 ze dne 25. 1. 2015). Ustálená judikatura proto představuje pro účastníka „zákon“ (ve smyslu účinného právního předpisu v podobě, v jaké jej soudy prakticky aplikují, neboť tím je naplňována ochrana oprávněné důvěry v právo jakož i předvídatelnost soudních rozhodnutí), na jehož znění se účastník může spoléhat a jehož účinků se může dovolat (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp.zn. II. ÚS 2234/10 ze dne 9. 8. 2013). Nadto i s ohledem na ust. § 13 o. z. lze u účastníků vzhledem k výše rozvedeným právním závěrům konstatovat legitimní očekávání, že touto žalobou uplatněný právní případ bude rozhodnut obdobně tak, jak vyplývá z označených soudních rozhodnutí, a to ve spojení s ust. § 2 odst. 1 o. z., dle něhož každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec.

17. Žalobce tedy neprokázal, že by mu z důvodu poškození vozidla Land Rover Freelander, registrační značky X, vzniklého v rámci dopravní nehody nastalé dne 28. 10. 2014 kolem 10.45 hodin na silnici II. třídy v obci H. u domu č. p. X, okres S., a způsobené vozidlem Škoda Octavia, registrační značky X, náležela částka 106 813 Kč nad rámec již poskytnuté částky 110 452 Kč.

18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s ust. § 137 odst. 1,2 o. s. ř. Právní zástupce žalovaného vykonal v součtu 4 úkony právní služby, a to 1x převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění (dále též „AT“), 1x písemné podání soudu spočívající v podání vyjádření k žalobě, včetně blanketního odporu, podle § 11 odst. 1 písm. d) AT, 1x účast na jednání soudu dne 10. 4. 2018 a 1x za účast u mediačního jednání podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, za což mu náleží částka 4 x 5 380 Kč (§ 7 odst. 6 AT) a dále náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 3 AT, připadající na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, v součtu za uvedené čtyři úkony právní služby ve výši celkem 1 200 Kč. Právní zástupce žalovaného je ve smyslu ust. § 137 odst. 3 písm. b) o. s. ř. plátcem daně z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu (s účinností registrace k 1. 1. 2016), a proto byla takto určená částka (4 x 5 380 + 1 200 Kč) v součtu navýšena o sazbu 21% DPH, což dohromady činí 27 491,20 Kč (neboť v případě bankovního převodu je možno českou korunu členit na sto haléřů (srov. k tomu např. rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem sp.zn. 10 Co 288/2005, v: Aspi). Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů povinen zaplatit ji advokátu.

Rubrum