14C 191/2019

Rubrum

Zodpovězení otázky, zda v konkrétní situaci došlo k činu, který lze označit za zjevně porušující dobré mravy a která má z tohoto důvodu vést k úspěšnému odvolání daru, spočívá v komplexním hodnocení závadného chování, jež v sobě nese prvky subjektivního a objektivního vyhodnocení tvrzeného odvolacího důvodu. Rozhodujícím má být především objektivní hledisko, teprve na místě druhém má nastoupit úvaha, jak nemravné chování pociťoval sám dotčený žalobce.

Výrok

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr.

I. Š. ve věci žalobce: P.M., narozený xxx bytem xxx, 100 00 Praha 10 - Záběhlice zastoupený advokátem Mgr. J.V. sídlem xxx, 120 00 Praha 2 - Nové Město proti žalovanému: Mgr. D.S., narozený xxx bytem xxx, 542 32 Úpice zastoupený advokátkou Mgr.

I. V. sídlem xxx, 120 00 Praha 2 - Vinohrady o určení vlastnictví, eventuálně o vyklizení nemovitosti, takto:

Odůvodnění

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá, aby soud určil, že je vlastníkem pozemku parc. č. xxx/5 a pozemku parc. č. St xxx, jehož součástí je stavba rodinného domu čp. xxx, vše zapsané na LV č. xxx pro katastrální území a obec Úpice u Katastrálního úřadu pro Královehradecký kraj, katastrální pracoviště Trutnov, eventuálně, aby soud rozhodl, že žalovaný je povinen vyklidit a předat žalobci pozemek parc. č. xxx/5 a pozemek parc. č. St xxx, jehož součástí je stavba rodinného domu čp. xxx, vše zapsané na LV č. xxx pro katastrální území a obec Úpice u Katastrálního úřadu pro Královehradecký kraj, katastrální pracoviště Trutnov, se zamítá. II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému k rukám advokátky Mgr. I.V. náklady řízení ve výši 50.886,50 Kč v měsíčních splátkách po 3.000 Kč splatných vždy do posledního dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

Poučení

1. Žalobou doručenou soudu dne 21. 6. 2019 se žalobce domáhal, aby soud určil, že je vlastníkem ve výroku uvedených nemovitostí, eventuálně aby žalovanému uložil tyto nemovitosti vyklidit a předat žalobci. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že darovací smlouvou ze dne 17. 3. 2017 sepsanou ve formě notářského zápisu nabyl vlastnictví předmětných nemovitostí žalovaný darem od žalobce. Žalobce byl před uzavřením smlouvy výlučným vlastníkem nemovitostí, které daroval žalovanému na základě toho, že se jednalo o dlouholeté partnery (cca 13 let), kteří žili ve společné domácnosti. Žalobce v době darování předpokládal společnou budoucnost žalovaných. Ze strany žalovaného v souvislosti s darováním docházelo k ujišťování žalobce, že darováním si uleví od starostí se stavebním úřadem a problémů, které se pojily s převodem rozestavěné stavby na stavbu zkolaudovanou. Po jednom roce od uzavření darovací smlouvy žalobci zemřel dne 26. 3. 2018 otec a jeho matka také prodělávala vážné zdravotní komplikace, když podstoupila dne 1. 3. 2016 operaci tumoru a následnou chemoterapii a 25. 4. 2018 u ní došlo ještě ke zlomenině krčku a následné operaci a rehabilitacím. V době, kdy žalobce čelil těžké rodinné situaci, mu žalovaný neposkytl potřebnou podporu a nebyl mu oporou a dokonce s žalobcem 30. 6. 2018 ukončil partnerský vztah. Došlo k tomu v době, kdy žalobce pečoval o nemocnou matku, která se navíc 14. 8. 2018 dověděla o recidivě rakoviny. Dne 22. 9. 2018 se žalobce od žalovaného odstěhoval. Během období ohraničeného smrtí otce žalobce a odstěhováním se žalobce od žalovaného neposkytl žalovaný žalobci žádnou podporu ani pomoc v péči o těžce nemocnou matku. Darovaná nemovitost byla dlouhá léta ve vlastnictví žalobce, kdy navíc rodiče žalobce pomáhali přes tři roky s její výstavbou, podporovali tak oba účastníky a poskytovali jim pomoc v jejich společném soužití. Vztah rodičů žalobce a žalovaného byl velmi blízký. Z těchto důvodů žalobce dopisem odeslaným dne 7. 5. 2019 odstoupil od darovací smlouvy, když žalovanému vylíčil důvody, ve kterých spatřuje hrubé porušení dobrých mravů. Současně žalobce vyzval žalovaného k navrácení nemovitostí s upozorněním na možné uplatnění svého nároku u soudu, nebude-li mu do 31. 5. 2019 doručena žalovaným podepsaná dohoda o vydání darovaných nemovitostí. Žalovaný prostřednictvím právní zástupkyně zaslal žalobci dopis ze dne 31. 5. 2019, ve kterém sděluje, že ve svém jednání rozhodně nespatřuje hrubé porušení dobrých mravů a nevidí tak splnění zákonných předpokladů pro navrácení daru. Rozchod nebyl jediným důvodem, ve kterém žalobce spatřuje porušení dobrých mravů. To spatřuje i v situaci před a po rozchodu účastníků. Žalovaný se hrubého porušení dobrých mravů nedopustil pouze ve vztahu k žalobci, ale také vůči jeho rodinným příslušníkům. Žalobce popírá argumenty žalovaného zmíněné v odpovědi na odstoupení od darovací smlouvy. Je nepravdivé tvrzení, že by žalobce mnoho let nepracoval a nechal se žalovaným finančně podporovat, jelikož problémy s prací se u žalobce objevily až po dokončení stavby domu. Žalobce ze svých prostředků do stavby domu investoval cca 1 mil. Kč. Žalobce učinil písemné odstoupení od darovací smlouvy do jednoho roku poté, co žalovaný neposkytl žalobci potřebnou pomoc a ublížil mu. Žalobce je přesvědčen o tom, že žalovaný z něj darování předmětných nemovitostí vylákal, když k darování došlo po cca 13 letech soužití účastníků a následně po darování došlo cca po jednom roce k jejich rozchodu a k tomu, že žalovaný přestal žalobci poskytovat podporu. S ohledem na rozdílnost judikatury se žalobce domáhá určení svého vlastnictví a eventuálně vyklizení nemovitostí. Žalobce využil svého zákonného práva a dar odvolal, žalovaný odmítl nemovitosti vydat, proto je třeba, aby obnovení vlastnického práva žalobce k nemovitostem deklaroval soud rozsudkem.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Namítl opožděné odvolání daru s tím, že žalovaný odstoupení od darovací smlouvy obdržel 11. 5. 2019, přičemž žalobce jako důvody odstoupení uvedl, že v období od smrti otce neposkytl žalovaný pomoc a podporu a následně se s ním rozešel. Žalobce pojmenovává v odstoupení a v žalobě případy nevděku a hrubých porušení dobrých mravů, když tyto spatřuje v situacích, které se udály již ode dne 26. 3. 2018. Ze strany žalobce tak došlo k opožděnému odvolání daru a žalovaný toto opožděné odvolání daru namítá. Odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33 Cdo 3370/2017. Dále žalovaný namítá, že se nedopustil jednání, které by naplňovalo zákonné předpoklady pro vrácení daru. Účastníci spolu již od druhého roku vztahu začali bydlet v bytě ve vlastnictví žalovaného. Dohodli se, že pozemek v Úpici bude ve vlastnictví žalobce, ač kupní cena byla zaplacena z úspor žalovaného, který rovněž platil úhrady zhotovitelům za vybudování domu. Žalovaný popírá, že by důvodem darování nemovitostí byla úleva pro žalobce od starostí se stavebním úřadem, když všechny úkony ohledně stavby od počátku prováděl žalovaný, který vyřizoval všechny záležitosti s úřady. K darování nemovitosti došlo proto, že ji financoval žalovaný, žalobce dlouhodobě nepracoval a nechal se vydržovat žalovaným. S rodiči žalobce měl žalovaný velmi vřelý a rodinný vztah. Při zdravotních problémech jim poskytoval pomoc. Za matkou žalobce jezdil do nemocnice, opakovaně jednal s lékaři, několikrát v týdnu si s ní telefonoval, pravidelně se vídali a to až téměř do jara 2019. Po rozchodu účastníků zaslal žalovaný žalobci na jeho účet částku 40.000 Kč, která měla pokrýt náklady na pronájem nového bytu. Žalovaný se nedopustil jednání naplňujícího známky hrubého porušení dobrých mravů. Navíc žalobce požaduje vrátit rodinný dům, ač žalobce daroval žalovanému pouze rozestavěnou stavbu.

3. Ve věci byly provedeny listinné důkazy darovací smlouvou ze dne 17. 3. 2017, odstoupením od darovací smlouvy ze dne 25. 4. 2019, odpovědí na odstoupení od darovací smlouvy ze dne 31. 5. 2019 a doklady ke stavbě domu. Dále byl proveden důkaz výslechem svědkyně J.M., matky žalobce, a účastnickým výslechem žalobce a žalovaného.

4. Z darovací smlouvy ze dne 17. 3. 2017 bylo zjištěno, že byla uzavřena formou notářského zápisu mezi žalobcem jako dárcem a žalovaným jako obdarovaným. Žalobce daroval žalovanému ve výroku uvedené nemovitosti a žalovaný dar přijal. Hodnota daru činila dle souhlasného prohlášení účastníků 1.700.000 Kč.

5. Z odstoupení od darovací smlouvy ze dne 25. 4. 2019 bylo zjištěno, že žalobce jako dárce odstoupil od shora uvedené darovací smlouvy, které bylo odůvodněno tím, žalobci na jaře 2018 zemřel otec a jeho matka následně vážně onemocněla, tato situace nastala po roce od darování, žalobce velice potřeboval podporu a oporu žalovaného, který mu je nejenom neposkytl, ale dokonce vztah s ním v červnu 2018, po 14 letech společného soužití a pouhý rok po darování nemovitostí ukončil. Vzhledem ke skutečnosti, že darovaná nemovitost byla mnoho let v majetku žalobce, kdy jeho rodiče více jak 3 roky pomáhali s její stavbou, očekával žalobce, že žalovaný bude jemu a jeho nejbližší rodině v takto těžké situaci (úmrtí otce a vážná nemoc matky) oporou. Místo toho se žalovaný s žalobcem v době, kdy byla jeho matka v nemocnici a on potřeboval pomoc a oporu, bez jakéhokoliv odůvodnění rozešel. Žalobce jako dárce má za to, že se žalovaný vůči jeho osobě dopustil zjevně hrubého porušení dobrých mravů a naplnil tak zákonné předpoklady pro odvolání daru pro nevděk dle § 2072 o. z. Vzhledem k tomu, že darovací smlouva se ruší již samotným doručením projevu vůle dárce obdarovanému, zasílá zástupce žalobce přílohou k podpisu i 3 vyhotovení Dohody o vydání darovaných nemovitostí a žádá, aby je žalovaný opatřil svým podpisem a zaslal zpět zástupci žalobce.

6. Z odpovědi na odstoupení od darovací smlouvy ze dne 31. 5. 2019 bylo zjištěno, že na odstoupení od darovací smlouvy ze dne 25. 4. 2019 reaguje zástupkyně žalovaného s tím, že žalovaný se nedopustil zjevně hrubého porušení dobrých mravů a nenaplnil zákonné předpoklady pro odvolání daru pro nevděk. Nevidí tedy důvod vracet darovanou nemovitost. Veškeré investice na postavení domu financoval ze svých prostředků žalovaný, žalobce během soužití účastníků mnoho let nepracoval, popř. nevydělával potřebné peníze, kterými by přispíval. Vše financoval žalovaný, žalobce si nehledal práci a byl vyřazen pro nespolupráci na pracovním úřadu, protože nechodil na povinné schůzky. I přes to žalovaný žalobce velmi a ve všem podporoval, vždy mu byl oporou a zabezpečoval ho v maximální možné míře. Po smrti otce žalobce chodil žalovaný společně s žalobcem za matkou žalobce a podporovali je v těžkých chvílích. S matkou žalobce zůstal žalovaný v kontaktu i po rozchodu účastníků. Rozchod partnerů se nepovažuje za jednání, které by bylo v hrubém rozporu s dobrými mravy.

7. Z dokladů ke stavbě domu bylo zjištěno, že jsou vedeny na jméno žalobce.

8. Z výpovědi svědkyně J.M., matky žalobce bylo zjištěno, že i poté, kdy se žalobce osamostatnil, dál dojížděl domů a rodina byla v normálním kontaktu. Žalovaného svědkyně poznala, že ho žalobce před mnoha lety představil svým rodičům jako partnera. S žalovaným svědkyně vycházela dobře, měla ho ráda a on vycházel se svědkyní a jejím manželem také dobře. Účastníci žili v Praze, s rodiči žalobce byli v kontaktu. O problémech v soužití účastníků svědkyně neví. Když měla zdravotní problémy, žalovaný jí pomáhal, zajímal se, dokázal poradit. Dům v Úpici účastníci chtěli, protože se jim tam líbilo, se stavbou domu pomáhal manžel svědkyně, nedělal ale odborné práce. Z jakých peněz se stavba financovala, svědkyně neví. O rozchodu účastníků se svědkyně dověděla od syna poté, kdy začal na návštěvy jezdit sám. Svědkyně po smrti manžela utrpěla zlomeninu, byla v nemocnici v Trutnově a na rehabilitaci v Hostinném, to za ní ještě jezdili oba účastníci společně. Důvody rozchodu jí nikdo z účastníků nesděloval. Po rozchodu účastníků s ní byl žalovaný dále v kontaktu, telefonoval jí, přišel i na návštěvu. Jednou jí sdělil, že v domě v Úpici vyměnil klíče, že se tam už žalobce nedostane, to byl pro svědkyni šok. Žalovaný jí volal často, nic po svědkyni nechtěl, ptal se na zdraví a jak se má. Nikdy se nestalo, že by svědkyně chtěla po žalovaném nějakou pomoc a on by ji odmítl. Cca rok není svědkyně se žalovaným v kontaktu, je pravdou, že jí žalovaný telefonoval a ona nechtěla hovor přijmout, necítila se na to. Rozchod účastníků jí byl líto. I po rozchodu účastníků se jí žalovaný ozval na Vánoce, dal jí dárek. Během soužití účastníků byl žalobce určitou dobu bez práce. Žalobce nesl rozchod účastníků špatně, moc o tom nechtěl se svědkyní mluvit, měl žalovaného i jeho rodinu rád. Vedle žalobce jako syna se o svědkyni stará i její dcera a sestra.

9. Z výpovědi žalobce bylo zjištěno, že partnerský vztah účastníci navázali v roce 2004. Často jezdili k rodičům žalobce do Úpice, proto tam chtěli dům. Během vztahu účastníků se vždy uvažovalo o tom, že žalovaný bude mít byt, žalobce dům, proto byly veškeré faktury psané na žalobce. V době darování žalobce věřil ve vztah účastníků. Vztah mezi žalovaným a rodiči žalobce byl velmi dobrý. Žalobce vztahu účastníků věřil a považoval ho za bezproblémový. Rozchod mu žalovaný oznámil 30. 6. 2018 s tím, že už jej nemiluje. Žalobce rozchod těžce nesl. V době rozchodu pracoval žalobce jako skladník, před tím byl několik měsíců bez práce, byl v evidenci úřadu práce, ale podporu nepobíral. Účastníci bydleli v bytě, který pořídil žalovaný na hypotéku, žalobce se odstěhoval v září 2018 do podnájmu, žalovaný mu poslal částku 40.000 Kč na kauci. O rozchodu řekl své matce, která byla v té době v Hostinném. Po rozchodu účastníků se u matky žalobce projevila recidiva tumoru, začala opět z chemoterapií, při pádu si zlomila obratel. Konkrétní požadavek na žalovaného, v čem od něj chce žalobce pomoci, byl, že chtěl peníze na kauci a na nájem, aby se mohl odstěhovat, nic jiného nepožadoval. Po odstěhování v září 2018 už nebyl se žalovaným v kontaktu. Od září 2018 do května 2019 se neobrátil na žalovaného s konkrétním požadavkem pomoci. Neposkytnutí pomoci od žalovaného spatřuje žalobce v tom, že se s ním žalovaný rozešel a přestal se o něj jakkoliv starat.

10. Z výpovědi žalovaného bylo zjištěno, že účastníci navázali vztah v roce 2004 a žalovaný vztah považoval po dlouhou dobu za velmi dobře postavený, postupem doby mu začal vadit nezodpovědný přístup žalobce, který často nepracoval, účastníci to probírali, hledali řešení. Žalovaný měl dobře placenou práci. Účastníci se dohodli, že dům v Úpici bude psán na žalobce. Žalovaný má 2 děti a pro případ, že by se s ním něco stalo, chtěl, aby byl žalobce zabezpečen. V jeho prospěch měl uzavřenu i životní pojistku. Kvůli domu se zadlužil. Účastníci se dohodli, že žalobce převede dům na žalovaného. K převodu došlo darovací smlouvou. V době darování žalovaný počítal se žalobcem jako se svým partnerem, žádný rozchod neplánoval. Otec žalobce velmi pomáhal se stavbou a pomáhal i jeho kamarád pan K. Faktury platil žalovaný, byly vedeny na žalobce. Důvodem ukončení vztahu bylo, že si postupně přestal žalobce vážit. Nechtěl žalobci ublížit. To, že se chce rozejít, žalobci řekl s tím, že nechce ve vztahu pokračovat, že by se spolu jen trápili. Zdravotní stav rodičů žalobce řešili účastníci po celou dobu jejich vztahu, žalovaný se vždy snažil pomáhat a poradit. Po smrti otce měla matka žalobce špatné onkomarkery, pak měla úraz. Účastnici ji navštěvovali v nemocnici v Trutnově a na rehabilitaci v Hostinném. Žalovaný řešil s lékaři v Trutnově její léčbu. S matkou žalobce byl v kontaktu i po rozchodu účastníků, prakticky až do dubna 2019. Pak mu přestala brát telefon. Po rozchodu se účastníci dohodli na střídavém využívání domu v Úpici, skončilo to, když dorazilo odstoupení od darovací smlouvy a žalovaný zjistil, že žalobce odvezl z domu faktury a podklady. Žalovaný vyměnil klíče u domu.

11. Na základě těchto zjištění byl prokázán následující skutkový stav:

12. Od roku 2004 žili účastníci v partnerském soužití, společně bydleli v Praze a byli v pravidelném rodinném kontaktu s rodiči žalobce. Během společného soužití se účastníci rozhodli pro stavbu domu v Úpici a dohodli se, že vlastníkem domu bude žalobce, na kterého z tohoto důvodu byly vedeny faktury dodavatelů vystavené během budování domu. Mezi účastníky je spor o to, z jakých prostředků byl dům financován. Žalobce sice tvrdí, že do domu investoval částku cca 1.000.000 Kč, ale zároveň připouští, že měl určité problémy se zaměstnáním a s výší příjmu. U placení pozemku na dům žalobce hovoří v množném číle („jsme koupili pozemek““), což by nečinil, kdyby hradit pozemek ze svých prostředků. Matka žalobce jako svědkyně uvedla, že jí není známo, z čeho účastníci dům platili, což by v případě, že by měl být hrazen z prostředků jejího syna, zřejmě věděla. Soud považuje za věrohodné tvrzení žalovaného, že dům financoval především on. Zároveň však bylo prokázáno, že na výstavbě domu se výrazně podílel svou prací otec žalobce a jeho kamarád, kterým nebylo s ohledem na rodinný vztah za práci placeno. Soud nepovažuje za zcela podstatné, z jakých prostředků byl dům postaven, neboť mezi účastníky je nesporné, že jeho vlastníkem se na základě jejich dohody stal žalobce. Dne 17. 3. 2017 došlo mezi účastníky k uzavření darovací smlouvy, na základě které žalobce předmětné nemovitosti daroval žalovanému a žalovaný dar přijal. V té době bylo soužití účastníků funkční a oba účastníci považovali jejich vztah za perspektivní. Tvrzení žalobce, že již v té době žalovaný plánoval rozchod účastníků, je nepodloženou domněnkou. Účastníci se liší v označení důvodů darování. Soud nepovažuje za věrohodné, že důvodem darování bylo jednání s úřady v souvislosti s kolaudací, které vedl žalovaný, neboť s úřady muselo být nepochybně jednáno již v souvislosti s vydáním stavebního povolení a budování stavby. Navíc tato jednání mohl vést žalovaný na základě udělené plné moci, takže by kvůli nim nebylo třeba uzavírat darovací smlouvu a hradit náklady za sepis notářského zápisu, kterým k darování došlo. Rozhodující je, že účastníci se svobodně, vážně a určitě rozhodli, že vlastnictví k nemovitostem nabude formou darování žalovaný a v tomto směru učinili platné právní jednání. Lze předpokládat, že důvodem daru bylo faktické financování domu. Protože důvodem odstoupení od darování smlouvy není to, že by žalovaný porušil žalobcem tvrzený slib ohledně jednání s úřady, není důvod darování pro věc rozhodující. V roce následujícím po darování vztah účastníků skončil, když jeho ukončení inicioval žalovaný. Žalobce označuje datum, kdy mu žalovaný oznámil, že chce vztah ukončit, na 30. 6. 2018, žalovaný přesné datum neuvádí. Soud nemá důvod pochybovat o tom, že žalobce dobu ukončení vztahu účastníků označil správně. Žalobce nesl rozchod účastníků těžce, byl jím zdrcen a lze tak předpokládat, že si přesně pamatuje, kdy k němu došlo. Důvodem pro ukončení vztahu účastníků bylo, že žalovaný ztratil k žalobci citový vztah, přestal si ho vážit, když mu vadil zejména jeho přístup k zaměstnání. Žalobce byl měsíce bez zaměstnání, sám uvádí, že nepobíral podporu v nezaměstnanosti, což by v případě řádného předchozího zaměstnání po dobu stanovenou zákonem pobíral. Žalobce ve své výpovědi uvedl, že neposkytnutí pomoci od žalovaného spatřuje mj. v tom, že se o něj žalovaný po rozchodu přestal jakkoliv starat. Z toho plyne, že před rozchodem účastníků byl žalobce zvyklý na to, že se o něj žalovaný staral. Po rozchodu účastníci po určitou dobu bydleli společně v bytě žalovaného, žalovaný v září 2018 poskytl žalobci částku 40.000 Kč a žalobce se následně přestěhoval do pronajatého bytu. Kontakt účastníků ustal.

13. Žalovaný měl velmi dobrý vztah s rodiči žalobce, po smrti otce pak nadále s jeho matkou. Žalovaný byl nápomocen s řešením zdravotních problémů matky žalobce, se kterou se společně s žalobcem pravidelně stýkal. Žalovaný zůstal v kontaktu s matkou žalobce i po rozchodu účastníků, pravidelně jí telefonoval, občas ji navštívil, projevoval o ni zájem. Svědkyně M. potvrdila, že se nikdy nestalo, že by po žalovaném požadovala pomoc, kterou by jí odmítl. K ukončení kontaktu došlo spíše z vůle matky žalobce, která přestala žalovanému zvedat telefon, protože pro ni bylo obtížné vyrovnat se s rozchodem účastníků.

14. Přípisem ze dne 25. 4. 2019, který byl odeslán žalovanému 7. 5. 2019 (viz protokol čl. 44 p. v.), žalobce odstoupil od darovací smlouvy, přičemž jako důvod odstoupení uvedl, že žalobci na jaře 2018 zemřel otec a jeho matka následně vážně onemocněla, tato situace nastala po roce od darování, žalobce velice potřeboval podporu a oporu žalovaného, který mu je nejenom neposkytl, ale dokonce vztah s ním v červnu 2018, po 14 letech společného soužití a pouhý rok po darování nemovitostí, ukončil. Vzhledem ke skutečnosti, že darovaná nemovitost byla mnoho let v majetku žalobce, kdy jeho rodiče více jak 3 roky pomáhali s její stavbou, očekával žalobce, že žalovaný bude jemu a jeho nejbližší rodině v takto těžké situaci (úmrtí otce a vážná nemoc matky) oporou. Místo toho se žalovaný s žalobcem v době, kdy byla jeho matka v nemocnici a on potřeboval pomoc a oporu, bez jakéhokoliv odůvodnění rozešel. Žalovaný činí nesporným, že písemné odstoupení od darovací smlouvy obdržel, přičemž tvrdí, že se tak stalo 11. 5. 2019. Protože žalobce neprokazuje jiný datum doručení, má soud za prokázáno, že odstoupení od darovací smlouvy bylo žalovanému doručeno 11. 5. 2019. Žalovaný na odstoupení reagoval přípisem své právní zástupkyně ze dne 31. 5. 2019, v němž popírá, že by se dopustil hrubého porušení dobrých mravů, takže dle žalovaného nebyly naplněny zákonné předpoklady pro odvolání daru pro nevděk. Protože žalovaný odmítl podepsat dohodu o vydání darovaných nemovitostí, obrátil se žalobce na soud.

15. Dle § 2072 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny. Odůvodňují-li to okolnosti, považuje se za nevděk vůči dárci také zjevné porušení dobrých mravů vůči osobě obdarovanému (správně dárci) blízké.

16. Dle § 2075 odst. 1, 2 o. z. dárce může dar pro nevděk odvolat do jednoho roku ode dne, co obdarovaný dárci ublížil, ale dozví-li se o tom dárce později, do jednoho roku ode dne, kdy získal vědomost o důvodu pro odvolání daru. Dědic dárce může dar odvolat nejpozději do jednoho roku od smrti dárce. Je-li dar odvolán později a namítne-li obdarovaný opožděné odvolání daru, soud k odvolání nepřihlédne.

17. Dle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

18. Na základě prokázaného skutkového stavu dospěl soud k následujícím právním závěrům:

19. Žalobce se domáhá určení, že je vlastníkem ve výroku uvedených nemovitostí. Jde tedy o určovací žalobu dle § 80 o. s. ř., u které je třeba prokázat naléhavý právní zájem na určení. Mezi účastníky je nesporné, že žalovaný je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník předmětných nemovitostí. Pokud žalobce tvrdí, že v důsledku odstoupení od darovací smlouvy je vlastníkem nemovitostí on, což žalovaný odmítá, nemá žalobce jinou možnost docílit změny zápisu v katastru nemovitostí než žalobou na určení vlastnictví. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení je dán a soud se proto žalobou zabýval věcně.

20. Soud se nejprve zabýval námitkou opožděného odvolání daru vznesenou dle § 2075 o. z. žalovaným. Dle názoru soudu k opožděnému odvolání daru nedošlo. Žalobce sice zmiňuje okolnosti, ke kterým došlo více než rok před odvoláním daru (smrt otce, zdravotní problémy matky), ovšem dle názoru soudu ne jako důvody pro odvolání daru, ale jako okolnosti, které měly vliv na situaci žalobce a zejména jeho psychický stav a podstatným způsobem tak ovlivňovaly, jak žalobce vnímal okolnosti, které nastaly v souvislosti s rozchodem účastníků. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. 11. 2017 ve věci sp. zn. 21 Co 218/2017, i když současná právní úprava v § 2072 o. z. nepřevzala právní úpravu podle § 630 obč. zák., nelze učinit závěr o tom, že předchozí judikatura je zcela nepoužitelná. Závisí vždy na předmětu řešení každého judikátu a způsobu jeho použití na konkrétní případ, když nelze přehlédnout ani povahu obou právních norem (§ 2072 o. z. a § 630 obč. zák.), které jsou normami s relativně neurčitou hypotézou. Dle názoru soudu je ve věci použitelné rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 22 Cdo 1620/2001 ze dne 12. 12. 2002, podle něhož „ k platnosti úkonu směřujícího k vrácení daru je nezbytné, aby v něm dárce uvedl zcela konkrétní skutečnosti, v nichž spatřuje hrubé porušení dobrých mravů“. Ke stejnému závěru dochází Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ve věci 33 Cdo 936/2006 ze dne 16. 9. 2008. Je proto nutno vycházet z toho, jak žalobce vymezil důvody pro odstoupení od darovací smlouvy v písemném odstoupení ze dne 25. 4. 2019. Z něho je patrné, že žalobce popisuje, proč potřeboval podporu a oporu (smrt otce, nemoc matky) a že mu ji žalovaný neposkytl a rozešel se s ním. Za této situace má soud za to, že v písemném odstoupení od darovací smlouvy žalobce na rozdíl od žaloby vymezuje důvod pro odvolání daru v rozchodu účastníků a v tom, že následně mu (a jeho nejbližším, míněno matce) žalovaný neposkytl pomoc a oporu. K rozchodu účastníků došlo 30. 6. 2018, odstoupení od darovací smlouvy bylo žalovanému doručeno 11. 5. 2019. Dar byl tak odvolán ve lhůtě dle § 2075 o. z., nejde o opožděné odvolání daru a soud se zabýval tím, zda se žalovaný dopustil zjevného porušení dobrých mravů ve smyslu § 2072 o. z.

21. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 6. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 3370/2017 „nelze, při zvažování, zda jde o nevděk ve smyslu ustanovení § 2072 o. z., přihlížet k jiným útrpnostem, které obdarovaný dárci způsobil mimo dobu vymezenou § 2075 o. z.“, proto soud v řízení posuzoval, zda se tohoto zjevného porušení dobrých mravů, které by žalobce opravňovalo dar odvolat, dopustil žalovaný v období od 11. 5. 2018 do 11. 5. 2019. V řízení bylo prokázáno, že do rozchodu účastníků to byl především žalovaný, který pečoval o žalobce (sám žalobce uvádí, že rozchod pro něj byl šokem a že mu vadí, že se o něj přestal následně žalobce starat). Rovněž k matce žalobce se žalovaný choval vzorně a byl jí nápomocen. Účastníci mají odlišný pohled na to, zda rozchod účastníků je možno hodnotit jako zjevné porušení dobrých mravů. Dle názoru soudu s přihlédnutím ke konkrétní situaci účastníků nikoliv. Rozchod účastníků inicioval žalovaný, ovšem jeho pohnutky nebyly zavrženíhodné. Žalovaný měl výhrady ke způsobu života žalobce, lze mít pochopení pro to, pokud žalovanému vadilo, že žalobce delší dobu nepracoval, situaci neřešil a očekával zajištění od žalovaného. Pokud si žalovaný postupně přestal žalobce vážit a ztratil k němu citový vztah, pak po něm nelze požadovat, aby s ním setrval v partnerském vztahu. Rozhodně nebylo prokázáno, že by se žalovaný snažil žalobce po dobu vztahu využívat, následně navázal „výhodnější“ vztah a žalobce bezdůvodně opustil. Takového jednání by mohlo za určitých okolností být považováno za zjevné porušení dobrých mravů, ale k tomu nedošlo. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 33 Cdo 2354/2008 ze dne 29. 10. 2009 „k naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, které z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného pochybnosti o kolizi s dobrými mravy.“ V rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 ve věci sp. zn. 33 Cdo 1794/2018 pak Nejvyšší soud ČR konstatoval, že „ z hlediska naplnění podmínek pro možnost odvolání daru pro nevděk je třeba se zabývat tím, zda se obdarovaný vůči dárci dopustil jednání zjevně porušujícího dobré mravy, včetně toho, zda takovým jednáním úmyslně nebo z hrubé nedbalosti dárci ublížil. Pojmem zjevného porušení dobrých mravů zákonodárně patrně nezamýšlel synonymum pro dříve užívaný pojem „hrubé porušení dobrých mravů“, ale jde-li o zjevnost, pak se tím myslí jeho očividnost navenek, kterou není třeba bez dalšího hlouběji dokazovat. Je třeba komplexní hodnocení závadného chování, jež v sobě nese prvky subjektivního a objektivního vyhodnocení tvrzeného revokačního důvodu. Rozhodující má být především objektivní hledisko, teprve na druhém místě má nastoupit úvaha, jak nemravné chování pociťoval dotčený dárce. Uvedené neznamená, že pouhé subjektivní přesvědčení dárce o tom, že obdarovaný se vůči němu zachoval nevděčně (tj. vnímá skutek obdarovaného jako ublížení), samo o sobě postačuje k revokaci.“ Dle uvedeného současná právní úprava klade větší důraz na zjevnost jednání porušujícího dobré mravy. K rozchodu účastníků přispěl svým chováním i žalobce, navíc žalovaný i po rozchodu byl žalobci nápomocen, když mu poskytl finanční prostředky na zajištění bydlení. Žalobce byl nápomocen i matce žalovaného. Jak žalobce, tak svědkyně M. uvedli, že se nestalo, že by vůči žalovanému měli požadavek pomoci, kterou by žalovaný odmítl. I když žalobce rozchod účastníků nesl těžce (subjektivně pociťoval, že mu bylo ublíženo), nelze skutečnost, že žalovaný rozchod účastníků inicioval, považovat z objektivního hlediska za daných okolností za jednání porušující dobré mravy, natož zjevně porušující. Rozchod účastníků byl výsledkem vývoje jejich partnerského vztahu, žalovaný nechtěl rozchodem žalobci ublížit a lze mít za to, že rozchod nebyl jednoduchý ani pro samotného žalovaného. Protože žalovaný se nedopustil jednání dle § 2072 o. z., nejsou dány důvody odstoupení od darovací smlouvy pro nevděk. Protože nebyly splněny zákonné důvody pro odstoupení od darovací smlouvy uzavřené mezi účastníky, nedošlo doručením odstoupení k obnovení vlastnického práva žalobce, proto žaloba na určení vlastnictví byla zamítnuta. Protože žalobce není vlastníkem předmětných nemovitostí, nemůže se po žalovaném domáhat jejich vyklizení. Soud proto zamítl i eventuální petit na vyklizení nemovitostí.

22. Soud neprovedl žalobcem navrhované důkazy výslechem svědkyň A.Ž. a A.V., kamarádek účastníků, které se měly dle žalobce vyjádřit k tomu, čí měl být dům, jak ho účastníci stavěli a jak prožíval žalobce rozchod účastníků. Tyto skutečnosti má soud v potřebném rozsahu za prokázané provedenými důkazy, proto považuje výslech těchto svědkyň za nadbytečný.

23. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o §§ 142 odst. 1 a 150 o. s. ř. Žalovaný měl ve věci plný úspěch a z tohoto pohledu by žalovanému příslušela dle § 142 odst. 1 o. s. ř. náhrada vynaložených nákladů řízení. Soud dospěl k závěru, že jsou dány důvody zvláštního zřetele hodné, pro které náhradu nákladů řízení částečně nepřiznal. Bylo prokázáno, že na výstavbě domu, který je ve vlastnictví žalovaného, se výrazným způsobem podílel otec žalobce, jehož práce přispěla k tomu, že dům mohl být pořízen za nižší náklady. Motivací otce žalobce bylo jistě pomoci synovi. Žalovanému tak je ku prospěchu snažení otce žalobce, který již nemá možnost ani nemovitost využívat. Žalovaný dlouhá léta souhlasil s uspořádáním, kdy finanční zajištění účastníků bylo především na něm. Žalobce se postupně staví na vlastní nohy, aby byl schopen hradit vlastní životní náklady. Žalobce pracuje jako řidič a závozník, tomu zřejmě odpovídají jeho příjmy a hrazení nákladů řízení v plném rozsahu by vůči žalobci bylo nepřiměřenou tvrdostí. Při stanovení výše přiznaných nákladů řízení soud vedle poměrů žalobce přihlédl ke způsobu stanovení tarifní hodnoty věci, od které se odvíjí celková výše nákladů za právní zastoupení. Soud dává žalovanému za pravdu, že v daném případě je z darovací smlouvy objektivně zjistitelná hodnota darovaných nemovitostí, která dle shodného prohlášení účastníků v darovací smlouvě činí 1.700.000 Kč. Za tarifní hodnotu věci se tak dle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/96 Sb. (dále jen a. t.) považuje cena nemovitostí, tj. částka 1.700.000 Kč. Ustanovení § 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s § 9 odst. 3 písm. a) a. t. se použije pouze v případě, jde-li o určení práva k věci penězi neocenitelné. Z částky 1.700.000 Kč činí dle § 7 a. t. odměna za 1 úkon právní pomoci částku 15.100 Kč. Vykonáno bylo účelně 6 úkonů právní pomoci (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. písemné vyjádření k žalobě, 3. jednání 27. 1. 2020, 4., 5. jednání delší než 2 hodiny 30. 6. 2020, 6. jednání 17. 8. 2020). Soud nepřiznal žalovanému náhradu nákladů řízení za úkon spočívající v účasti zástupkyně na mediaci, neboť mediace nebyla nařízena soudem a nejde o úkon v soudním řízení, a v poradě s klientem 15. 7. 2020, neboť potřebné podklady měla zástupkyně žalovaného obdržet v rámci převzetí a přípravy zastoupení, když v průběhu řízení nebylo třeba reagovat na nové skutečnosti. Porada proběhla mezi 2. a 3. jednáním u soudu, kdy žalobce netvrdil žádné nové okolnosti, které by bylo třeba doprojednat. Odměna za 6 úkonů právní pomoci po 15.100 Kč činí 90.600 Kč, paušální náhrada dle § 13 odst. 4 a. t. za těchto 6 úkonů činí 6 x 300 Kč, tj. 1.800 Kč. Odměna včetně paušálu tak představuje částku 92.400 Kč. Částka 3.000 Kč přináleží žalovanému za náhradu za ztrátu času advokátky cestou ke třem jednáním soudu za 3 x 10 půlhodin po 100 Kč. Dále hradil žalovaný jízdné právní zástupkyně k jednáním soudu, když bylo celkem ujeto 1.020 km vozidlem o průměrné spotřebě 6,4 litru benzinu natural 95 na 100 km o ceně dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. ve výši 32 Kč za litr. Náklady na pohonné hmoty tak činí 10,20 x 6,4 x 32, tj. 2.089 Kč. Paušální náhrada 4,20 Kč za 1 km dle § 157 odst. 4 zákoníku práce (ve spojení s § 13 odst. 5 a. t.) činí za 1.020 km 4.284 Kč. Na jízdném žalovaný vynaložil částku 6.373 Kč. Celkově tak žalovaný na nákladech právního zastoupení vynaložil částku 101.773 Kč (92.400 + 3.000 + 6.373 Kč). S ohledem na shora uvedené má soud za to, že je namístě a zásadám spravedlivého posouzení odpovídá, aby žalobce nahradil žalovanému 1/2 vynaložených nákladů řízení. Žalobci proto byla uložena povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 50.886,50 Kč. S přihlédnutím k výši této částky a k poměrům žalobce byla lhůta splatnosti stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobci byly povoleny přiměřené splátky umožňující zaplacení ve lhůtě cca jednoho a půl roku. Splátky nejsou nevýhodné pro žalovaného. Pokud budou žalobcem dodrženy, bude zaplaceno v přijatelné době, aniž by bylo nutno vést exekuci. Pokud žalobce splátky nedodrží, nastane splatnost celé náhrady nákladů řízení. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. jsou náklady řízení splatné k rukám zástupkyně žalovaného. Shora uvedené rozhodnutí o nákladech řízení nezpůsobí žalovanému neodčinitelnou újmu.