14C 338/2017

Rubrum

Závada ve schůdnosti komunikce a náhrada nemajetkové újmy Skutečnost, že nebylo zjištěno, že by se žalobkyně dopustila nějakého pochybení, kterým by si úraz v zimním období v horském městě přivodila, samo o sobě nemůže založit odpovědnost žalovaného za vzniklou újmu, jestliže žalovaný učinil všechna dostupná opatření, aby schůdnost komunikace zajistil.

Výrok

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr.

I. Š. ve věci žalobkyně: D.S., narozená xxx bytem xxx, 254 01Jílové u Prahy zastoupená advokátem JUDr. L.S. sídlem xxx, 140 00 Praha proti žalovanému: město xxx, IČO xxx sídlem xxx, 542 25 Janské Lázně zastoupený advokátem JUDr. L.H. sídlem xxx, 541 01 Trutnov za účasti vedlejšího účastníka xxx pojišťovna, a.s., IČO xxx sídlem xxx, Praha 6 o náhradu nemajetkové újmy ve výši 406.495,80 Kč s příslušenstvím, takto:

Odůvodnění

I. Žaloba, kterou se žalovaná domáhá, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 406.495,80 Kč s úrokem z prodlení od 11. 8. 2016 do zaplacení, se zamítá. II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 37.171,20 Kč k rukám advokáta JUDr. L.H. do dvou měsíců od právní moci rozsudku. III. Žalobkyně je povinna nahradit vedlejšímu účastníkovi na straně žalovaného náklady řízení ve výši 1.500 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. IV. Žalobkyně je povinna nahradit České republice na účet Okresního soudu v Trutnově náklady řízení ve výši 335 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Poučení

1. Žalobou ze dne 15. 11. 2017 doplněnou dne 6. 3. 2018 se žalobkyně domáhá vůči žalovanému náhrady nemajetkové újmy na zdraví, kterou utrpěla pádem na pozemku žalovaného v xxx dne 15. 1. 2016, a to ve výši 406.495,80 Kč. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že utrpěla dne 15. 1. 2016 úraz tak, že v době kolem 17,45 hodin na pozemku žalovaného p. č. 229/1 před kostelem na ulici Horní promenáda upadla na nedostatečně ošetřeném zledovatělém povrchu komunikace, po níž šla se vší opatrností, ve vhodné obuvi, nejvhodnější trasou. Komunikace nebyla žádným způsobem ošetřena, počasí bylo zimní a žalobkyně nemohla předpokládat, že v důsledku chybějícího ošetření zůstanou pod povrchem ledové zmrazky. Rozhodně nebylo v úmyslu žalované si přivodit zranění, zejména pak s přihlédnutím k jejímu věku. K úrazu přijela rychlá záchranná služba, která žalobkyni převezla do nemocnice do Trutnova. Žalobkyně utrpěla úraz levého kolene a hlezna. Za bolestné požaduje žalobkyně částku 328.190,80 Kč (1240 bodů po 264,67 Kč), za ztížení společenského uplatnění částku 10.586,80 Kč, za ušlý zisk částku 56.498 Kč, za potvrzení od ČHMÚ částku 700 Kč, za rázovou vlnu částku 2.000 Kč, za zdravotní pomůcky částku 523 Kč, za cestovné k lékaři částku 5.347,20 Kč, za parkování a zdravotní poplatky v nemocnici částku 420 Kč a za léky částku 2.230 Kč.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Uvedl, že na horách je běžné, že se na komunikacích vyskytuje po celou zimu sníh, který není možné z komunikace zcela odklidit. Na komunikaci nebyla závada ve schůdnosti, kterou nemůže chodec předvídat při pohybu přizpůsobenému stavu komunikace a povětrnostním podmínkám. V předmětný den sněžilo a napadlo 5-10 cm nového sněhu. Teplota se pohybovala pod bodem mrazu. Komunikace byla v uvedený den řádně udržována, byla prohrnutá a ošetřena posypem, který se provádí dle plánu zimní údržby. Komunikace nebyla zledovatělá, sníh mohl klouzat a bylo povinností chodce při chůzi po sněhu dbát zvýšené opatrnosti. Žalovaný dále namítl, že nemá za prokázané místo úrazu žalobkyně s tím, že není jisto, že žalobkyně upadla na pozemku žalovaného.

3. V průběhu řízení do něj vstoupil vedlejší účastník na straně žalovaného (xxx pojišťovna a.s.), který navrhl zamítnutí žaloby s tím, že není prokázáno místo pádu žalobkyně na pozemku žalovaného. Pokud k pádu došlo na pozemku žalovaného, šlo o pozemek, který byl v uvedený den řádně ošetřen. Žalovaný splnil povinnost řádné údržby komunikace tak, jak je na něj kladena rozhodnutím Ústavního soudu. Komunikace byla prohrnuta vozidlem Státních léčebných lázní a následně posypána vozidlem žalovaného.

4. Soud se v prvé řadě zabýval prokazováním základu nároku žalobkyně a neprováděl dokazování k výši nároku.

5. Ve věci je třeba aplikovat právní úpravu účinnou v době úrazu žalobkyně, tj. občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a speciální úpravu dle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon“).

6. Dle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

7. Dle § 26 odst. 2 zákona v zastavěném území obce jsou místní komunikace a průjezdní úsek silnice schůdné, jestliže umožňují bezpečný pohyb chodců, kterým je pohyb přizpůsobený stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu těchto komunikací a povětrnostním situacím a jejich důsledkům. Podle § 26 odst. 7 zákona závadou ve schůdnosti pro účely tohoto zákona se rozumí taková změna ve schůdnosti pozemní komunikace, kterou nemůže chodec předvídat při pohybu přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu a povětrnostním situacím a jejich důsledkům.

8. Dle § 27 odst. 3 zákona vlastník místní komunikace nebo chodníku je povinen nahradit škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti chodníku, místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit.

9. Ve věci byly provedeny listinné důkazy informací o pozemku a snímkem katastrální mapy a ortofotomapy, zápisem z knihy horské služby z období 13. 1. 2016 – 24. 3. 2016, lékařskými zprávami ohledně zranění žalobkyně, dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne 7. 4. 2015, zprávou Českého hydrometeorologického ústavu, korespondencí mezi zástupcem žalobkyně a vedlejším účastníkem, předžalobní výzvou ze dne 28. 7. 2016, odpovědí žalovaného ze dne 17. 1. 2017, prováděcím předpisem k nařízení o provádění zimní údržby pro zimní sezónu 2015/2016, plánem zimní údržby komunikací a chodníků Státních léčebných lázní s. p. Janské Lázně pro zimní období ze dne 1. 12. 2014, záznamem o provozu vozidla nákladní dopravy Zetor SPZ xxx za období od 12. 1. do 24. 2. 2016, včetně dokladů o nákupu pohonných hmot, záznamem GPS ohledně jízdy vozidla Unimog a Yeti dne 15. 1. 2016, záznamem z kamerového systému žalovaného ze dne 15. 1. 2016, výpisem z lékařské dokumentace o zdravotním stavu žalobkyně, zprávou Horské služby ČR, o. p. s. a společnosti Liptrans s.r.o. Dále byl proveden důkaz ohledáním obuvi předložené žalobkyní. Byl proveden důkaz výslechem svědků A.N., M.T., P.T., J.B., M.C., J.N. a Z.S. Za splnění podmínek dle § 131 odst. 1 o. s. ř. byl proveden důkaz účastnickým výslechem žalobkyně.

10. Mezi účastníky je nesporné, že žalovaný je vlastníkem pozemkové parcely p. č. xxx/1 v obci a katastrálním území Janské Lázně, po které vede ulice Horní promenáda.

11. Z lékařských zpráv ohledně žalobkyně (čl. 8-9, 17) bylo zjištěno, že žalobkyně si dne 15. 1. 2016 při pádu v Janských Lázních poranila levé koleno a hlezno, byl proveden RTG a vyloučena fraktura, byla ošetřena ortézou kotníku (8 týdnů bez došlapu). Z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 7. 4. 2015 bylo zjištěno, že žalobkyně dle pracovní smlouvy ze dne 22. 4. 2014 pracovala jako zdravotní sestra u Státních léčebných lázní Janské Lázně, s. p., její pracovní poměr byl touto dohodou prodloužen do 30. 4. 2016. Z výpisu z lékařské dokumentace žalobkyně (čl. 95) bylo zjištěno, že žalobkyně se do úrazu neléčila s pohybovým ústrojím ani s problémy ohledně tlaku.

12. Z výpovědi žalobkyně soud zjistil, že pracovala jako zdravotní sestra v dětské léčebně Vesna. Dne 15. 1. 2016 měla volno a šla na výlet na Hoffmanovy boudy. Během výletu zjistila, že v práci zapomněla mobil, takže pro něj šla na Vesnu. Tam zjistila, že jí telefon vzala staniční sestra, které telefonovala, domluvily se, že mobil přiveze žalobkyni manžel staniční pan T. do cukrárny u kolonády. Žalobkyně šla z Vesny směrem ke kolonádě po Horní promenádě kolem kostela. Oblečená a obutá byla stejně jako na výlet, tj. zateplené kalhoty, zimní bundu a zimní boty se vzorem na podrážce. Žalobkyně spadla v horní části zatáčky u kostela, přibližné místo pádu označila na snímku katastrální mapy. Šla po pravé straně komunikace., Během dne sněžilo, většina sněhu byla ušlapaná lidmi, co šli na večeři. Žalobkyně nepožila žádný alkohol, dívala se na cestu pod nohy, nevěnovala se žádné jiné činnosti. Zdravotně byla v pořádku, žádné problémy s vysokým či nízkým tlakem neměla. Uklouzla jí noha, začala padat směrem dozadu. Aby nespadla na záda, stočila se na bok a přisedal si kotník. Ucítila strašnou bolest, zůstala ležet, neměla mobil, takže si nemohla přivolat pomoc. Po nějaké době šel kolem chodec, který přivolal pomoc. Nejdříve přijel člen horské služby a pak záchranka. Pan T. se nedočkal žalobkyně v cukrárně, takže jel směrem na Vesnu, přijel na místo úrazu, kde již byl člen horské služby, takže žalobkyni pouze předal mobil a odjel. Během ošetřování žalobkyně šly kolem od autobusu její kolegyně. Sanitka odvezla žalobkyni na chirurgické oddělení nemocnice do Trutnova, kde byla opakovaně ošetřena. Další léčba probíhala v Motole.

13. Z ohledání bot, které žalobkyně předložila soudu, bylo zjištěno, že jde o šněrovací zimní obuv s podrážkou se vzorem.

14. Ze zprávy Horské služby ČR, o. p. s. bylo zjištěno, že u úrazu žalobkyně zasahoval A.N., který byl zaměstnavatelem vyrozuměn o potřebě soudu jej vyslechnout. Ze zprávy společnosti Liptrans s. r. o. bylo zjištěno, že transport žalobkyně sanitním vozem dne 15. 1. 2016 vykonával řidič zdravotník M.T.

15. Z výpovědi svědka A.N. bylo zjištěno, že u horské služby pracuje od roku 1995. V případě zásahu horské služby se sepisuje protokol a z dokladů se dá dohledat, kdo u které akce zasahoval. K úrazu žalobkyně byla horská služba volána přes linku 155, svědek měl službu, hlášení bylo nějak před začátkem večerního lyžování, takže byl na stanici sám. Na místo úrazu jel čtyřkolkou, za kterou byly připojeny sáně s teflonovými lyžemi určené pro transport zraněných na sněhu. Úraz se stal u kostela, svědek přijel od kolonády. Cesta byla posypaná kamínky. Žalobkyně ležela vlevo směrem ke kostelu, v místech, kde se již vozovka zužuje směrem k Vesně (svědek označil přibližné místo na mapě). Svědek se otočil u kostela. Žalobkyni ošetřil, dal jí vakuovou dlahu. Měl možnost buď žalobkyni odvést na základnu a tam přivolat sanitku nebo volat sanitku na místo úrazu. Protože cesta byla posypaná, kdyby žalobkyni naložil na sáně, špatně by se s nimi po posypané cestě jelo. Volal proto sanitku přímo na místo úrazu. Se sanitkou přijel jeden záchranář, svědek pomáhal žalobkyni naložit na převozové lůžko a pak do sanity. Je to běžný postup. Žalobkyně měla oblečenu zimní bundu, jaké měla boty, si svědek nevybavuje, ale nebylo to něco nevhodného, co by jej zaujalo.

16. Z výpovědi svědka M.T. soud zjistil, že zasahoval jako řidič sanitky u úrazu žalobkyně. Ohledně zásahů se vede přesná evidence. Úraz žalobkyně byl v pátek, svědek měl dvanáctihodinovou směnu, úraz byl ohlášen mezi 17:50 a 18:00 hodinami, měl jet do Janských Lázní ke kostelu s tím, že na místě je již člen horské služby. Svědek jel na místo směrem od kolonády. Sanitkou se snaží zajíždět co nejblíže k pacientovi, ale tak, aby byla zajištěna i jeho bezpečnost. Otočil se na plácku před kostelem, žalobkyně seděla z jeho pohledu vlevo směrem ke kostelu, svědek k ní šel do mírného kopečku (svědek označil přibližné místo na mapě). Člen horské služby mu poskytl informace, společně naložili žalobkyni na lehátko a pak do sanitky. Při příjezdu na místo byla komunikace poměrně hustě posypaná štěrkem, v místě, kde poskytovali pomoc, byl rovněž posyp, takže s lehátkem jezdili po posypaném místě, neujíždělo, nebyly problémy s manipulací.

17. Z výpovědi svědka P.T. bylo zjištěno, že žalobkyně pracovala s manželkou svědka na léčebně Vesna. Svědek byl požádán, aby žalobkyni vzal telefon do Janských Lázní, když jel na noční směnu. Telefon měl žalobkyni předat u cukrárny. Manželka mu pak telefonovala, že žalobkyně měla úraz a že má telefon zavést na Vesnu. Když jel kolem kostela, ležela tam paní a u ní byl člen horské služby. Svědek přibrzdil a ptal se, jestli je něco potřeba, člen horské služby řekl, že už je volaná sanitka. Paní se ptala, zda jí neveze telefon, takže jej svědek předal, otočil se a jel do práce. Bylo to v zimě, byl sníh, ale jak byla cesta upravená, si svědek nevzpomíná, neví, zda byla prohrnutá nebo posypaná. Z auta na místě nevystupoval.

18. Z výpovědi svědkyně J.B. bylo zjištěno, že pracuje na dětské léčebně Vesna, žalobkyně byla její spolupracovnice. Ví, že se žalobkyni stal úraz u kostela v Janských Lázních, svědkyně šla zrovna na noční směnu. Dojíždí autobusem, takže do práce chodí pěšky kolem kostela, v zimě to tam klouže. Pospíchala do práce, žalobkyně ležela v zatáčce u kostela (svědkyně označila přibližné místo na mapě), někdo byl u ní, svědkyně zjišťovala, zda nepotřebuje pomoc, ale už byla zavolaná záchranka. Na cestě byl sníh, který byl posypaný štěrkem, který byl zaježděn a zadupán do sněhu. Cesta od autobusu po Vesnu byla udržovaná celá stejně.

19. Z výpovědi svědka M.C. bylo zjištěno, že pracuje jako vedoucí odboru technických služeb u žalovaného. Do kompetence tohoto odboru spadá zajišťování údržby chodníků a komunikací v zimním období. Pro tento účel jsou vydávány nařízení o zimní údržbě, včetně prováděcího předpisu, a plán zimní údržby. Podle prováděcího předpisu vyjíždí technika, která provádí pluhování a posyp. Ten se neprovádí, pokud sněží a provede se, až sněžit přestane. Pluhování ulice Horní promenáda zajišťují lázně, posyp zajišťuje město. Na území města je zakázáno solit, posyp se provádí drtí. Horní promenáda je frekventované místo pro chodce. Svědek provádí kontrolu pluhování a posypu i vizuálně, služebním autem Yeti objíždí město. Vozidla údržby jsou vybavena GPS, takže svědek vidí, kde se pluhy a sypače pohybují. O úraze žalobkyně se dověděl v den, kdy se stal, před tím měl telefonát, že Horní promenádu je třeba posypat, jel se na místo podívat a poté tam poslal sypač UNIMOG, který provedl posyp.

20. Z výpovědi svědka J.N. bylo zjištěno, že pracuje jako řidič a údržbář u žalovaného, přes zimu jezdí s vozidlem UNIMOG, jedná se o vozidlo, které má vepředu radlici a na korbě posyp. Přes zimu se postupuje podle plánu zimní údržby, konkrétní pohyb vozidla je patrný ze záznamu GPS. Svědek projíždí vozidlem celé město, ulici Horní promenáda pouze sype, neboť ji protahují lázně. Pokud chumelí, tak se posyp neprovádí a sype se, až když přestane sněžit. Na konkrétní situaci v den úrazu žalobkyně si svědek nepamatuje.

21. Z výpovědi svědka Z.S. bylo zjištěno, že pracuje jako řidič u Státních léčebných lázní Janské Lázně, do jeho pracovní náplně spadá i zimní údržba komunikací, které mají lázně udržovat. Čištění provádí traktorem s radlicí nebo sněhovou frézou. Takto udržuje i ulici Horní promenáda. Sypání ulice Horní promenáda zajišťuje město. Ohledně provozu traktoru se vede tzv. stazka. Svědek vyplňoval doklad, který byl o provozu vozidla předložen soudu (čl. 63). Podle tohoto dokladu se 15. 1. 2016 jezdilo s traktorem od 13:30 do 15:30 hodin. Na konkrétní den si svědek nepamatuje.

22. Ze zprávy Českého hydrometeorologického ústavu bylo zjištěno, že tento přímo v Janských Lázních ústav stanici nemá, podle měření nejbližších stanic se teplota vzduchu dne 15. 1. 2016 v lokalitě Janské Lázně pohybovala mezi -3 oC a 0 oC, v průběhu dne se vyskytovaly sněhové přeháňky a sněžení, byly vhodné podmínky pro vznik náledí. Ze záznamu kamerového systému za den 15. 1. 2016 bylo zjištěno, že v 16:00 hodin je v Janských Lázních čerstvě nasněženo, ale již nesněží.

23. Z prováděcího předpisu zimní údržby 2015/2016 u žalovaného ze dne 21. 10. 2015 bylo zjištěno, že provádění úklidu sněhu protahováním na místní komunikaci Horní promenáda až k léčebně Vesna zajišťují Státní léčebné lázně, provádění posypu zajišťuje žalovaný. V době sněžení se práce spojené s posypem neprovádějí, rozsah a četnost posypu určí vedoucí odboru TS.

24. Z plánu zimní údržby komunikací a chodníků Státních léčebných lázní s. p. Janské Lázně ze dne 1. 12. 2014 bylo zjištěno, že lázně provádějí dle tohoto plánu úklid mj. komunikace Horní promenáda. Úklid od sněhu bude prováděn pluhováním a frézováním.

25. Ze záznamu o provozu vozidla nákladní dopravy Státních léčebných lázní Janské Lázně, s. p. ohledně provozu vozidla Zetor s radlicí SPZ xxx bylo zjištěno, že doklad se týká období od 12. 1. do 24. 2. 2016, v den 15. 1. 2016 je zaznamenán provoz vozidla od 13:30 do 15:30 hodin. K dokladu jsou připojeny doklady o nákupu pohonných hmot u Benziny Svoboda nad Úpou, které jsou ze dne 13. 1. 2016, 27. 1. 2016, 5. 2. 2016 a 29. 2. 2016.

26. Ze záznamu GPS o provozu vozidel ze dne 15. 1. 2016 bylo zjištěno, že ulicí Horní promenáda projelo vozidlo Yeti v15:28 hodin a vozidlo UNIMOG v 15:52 hodin.

27. Z korespondence žalobkyně, žalovaného a vedlejšího účastníka bylo zjištěno, že žalobkyně uplatnila u žalovaného požadavek na náhradu škody na zdraví (28. 7. 2016), žalovaný sdělil žalobkyni, že škodná událost byla nahlášena pojišťovně (1. 8. 2016). Pojišťovna xxx sdělila žalobkyni, že přijala oznámení o škodné události a vyzvala ji k předložení dokladů (3. 8. 2016) a 14. 12. 2016 sdělila žalobkyni, že spis škodné události byl odložen bez výplaty pojistného plnění z důvodu, že pojištěný za vzniklou škodu neodpovídá, neboť nedošlo k zanedbání zimní údržby komunikace. Na tomto závěru setrvala i v přípise ze dne 23. 5. 2017. Zástupce žalovaného sdělil žalobkyni v reakci na předžalobní výzvu přípisem ze dne 17. 1. 2017, že žalovaný neuznává svou odpovědnost za vzniklou škodu.

28. Při rozhodnutím ve věci je nutno výše uvedenou právní úpravu interpretovat ve světle nálezu Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 2315/15 ze dne 12. 4. 2016, ve kterém bylo konstatováno, že „domáhá-li se chodec náhrady újmy na zdraví a uvádí, že tato újma mu vznikla kvůli stavu chodníku (místní komunikace), je třeba, aby soudy na jedné straně zkoumaly, nakolik se chodec choval tak, aby svému úrazu předešel. V rámci toho se mohou zabývat veškerými okolnostmi případu včetně toho, zda chodec z více možných cest zvolil tu nejbezpečnější, zda přizpůsobil tempo chůze okolnostem, ale i zda zvolil vhodnou obuv apod. Na druhé straně je ovšem třeba zhodnotit, nakolik vlastník komunikace dodržel svou povinnost zajistit, aby tato komunikace umožňovala bezpečný pohyb chodců. O přiznání náhrady a o její výši se rozhodne podle toho, nakolik ke vzniku újmy přispěl sám chodec a naopak nakolik k tomu přispěl vlastník komunikace. Přitom je nutné vycházet z principu úplné náhrady újmy na zdraví, tedy plné náhrady majetkové i nemajetkové újmy, který plyne z čl. 7 odst. 1 Listiny. Tyto své závěry pak musí obecné soudy promítnout do aplikace odpovědnosti za závadu ve schůdnosti, jak ji upravuje § 27 zákona o pozemních komunikacích, v konkrétním případě. Pojem závada ve schůdnosti upravený v § 26 odst. 7 zákona o pozemních komunikacích nemá nad rámec popsaných kritérií žádný další zvláštní obsah, má pouze zajistit spravedlivou rovnováhu mezi právy a povinnostmi vlastníků a uživatelů pozemních komunikací.“ 29. K samotnému úrazu vzal soud za prokázané, že k němu došlo tak, že žalobkyně dne 15. 1. 2016 při chůzi z léčebny Vesna směrem do centra Janských Lázní (ke kolonádě) upadla v horní části zatáčky u kostela. Soud má za prokázáno, že k pádu došlo na pozemkové parcele č. 229/1, jejímž vlastníkem je žalovaný. Místo pádu označila ve své výpovědi a zakreslením do mapy žalobkyně shodně se svědky, kteří se po úraze na místě pádu žalobkyně pohybovali (svědek Nekvinda uvedl, že ležela v místech, kde se vozovka zužuje směrem k Vesně, svědek T. uvedl, že ležela výše, než stál se sanitou, šel k ní do kopečku, shodně místo označila svědkyně B.). Soud neshledal námitku nedostatku pasivní legitimace žalovaného za důvodnou. Lze si jen stěží představit, že žalobkyně měla při svém pádu možnost sledovat, odkud a kam na centimetry přesně padá, když jejím hlavním zájmem bylo, si při pádu co nejméně ublížit. Po uvedeném pádu byla otřesená. Rovněž svědkové byli schopni s odstupem více než dvou let od události označit pouze přibližné místo, kde žalobkyni pomáhali. Proto již dnes není dobře možné zpětně určit naprosto přesné místo, kde žalobkyně úraz utrpěla, ale i z provedeného určení shora lze mít za prokázáno, že se tak stalo na pozemku p. č. 229/1, nikoliv na jiném pozemku.

30. Při pádu žalobkyně utrpěla úraz levé dolní končetiny, po pádu zůstala ležet na zemi do doby, než jí kolemjdoucí občan přivolal pomoc. V průběhu řízení žalobkyně podrobně popsala průběh pádu a okolnosti, které mu předcházely. To, že se žalobkyně při pádu zranila a utrpěla újmu na zdraví, je prokázáno nejen lékařskými zprávami, ale potvrdili to i svědkové N. a T., kteří poskytovali žalobkyni pomoc. Soud má za prokázáno, že žalobkyně pro cestu z léčebny Vesna ke kolonádě zvolila nejvhodnější cestu, která je běžně občany využívána při pěší chůzi (svědek C. ji označil jako frekventované místo pro chodce). Žalobkyně byla vhodně oblečena a měla vhodnou obuv. Soud nemá důvodu pochybovat o tom, že měla na sobě obuv, kterou předložila soudu. Žalobkyně byla v ten den na pěším výletu a lze očekávat, že se k tomu vhodně oblékla a obula. Svědek N. uvedl, že si sice nepamatuje, jaké měla žalobkyně boty, ale nebylo to něco, co by svědka upoutalo (tenisky, lodičky), tedy nic nevhodného. V tomto směru soud žádné pochybení na straně žalobkyně neshledal. Nebylo prokázáno ani to, že by byla pod vlivem alkoholu nebo by k jejímu pádu přispěl nepříznivý zdravotní stav. Výpisem z lékařské dokumentace žalobkyně a z výpovědi žalobkyně bylo prokázáno, že žalobkyně neměla zdravotní problémy s pohybovým ústrojím či s tlakem a nepožívá alkohol, neboť prodělala žloutenku.

31. Soud dále zkoumal, nakolik žalovaný dodržel povinnost zajistit, aby komunikace umožňovala bezpečný pohyb chodců s přihlédnutím k jejímu stavu a povětrnostním podmínkám. Soud uzavřel, že tuto svou povinnost žalovaný nezanedbal. Z provedeného dokazování ohledně údržby komunikace Horní promenáda bylo zjištěno, že dle dohody mezi žalovaným a Státními léčebnými lázněmi provádějí v zimním období protahování této komunikace lázně a posyp provádí žalovaný. Posyp se neprovádí během sněžení, aby nezapadal sněhem, ale až následně poté, kdy sněžit přestane. Ze zprávy hydrometeorologického ústavu bylo prokázáno, že 15. 1. 2016 během dne sněžilo a ze záznamu z kamerového systému v Janských lázních bylo prokázáno, že v 16:00 hodin bylo čerstvě nasněženo, ale už nesněžilo. Podle záznamu o provozu traktoru Zetor SPZ xxx bylo zjištěno, že se jedná o traktor s radlicí a za den 15. 1. 2016 je zaznamenán provoz vozidla od 13:30 do 15:30 hodin. Z výpovědi svědka Z.S. bylo prokázáno, že s tímto traktorem provádí v zimě čištění komunikací, které mají lázně udržovat. Podle plánu zimní údržby komunikací a chodníků Státních léčebných lázní s. p. Janské Lázně se jedná i o Horní promenádu. Svědek si na konkrétní situaci dne 15. 1. 2016 nevzpomíná, ale potvrdil, že on jako řidič vyplňoval záznam o provozu vozidla. Soud nemá důvod považovat tento záznam za nevěrohodný důkaz, jak tvrdí žalobkyně. Záznam byl vyplňován jednou osobou (svědkem S.), je možné, že za určitý počet dnů zpětně, ale rozhodně nikoliv 2 roky zpětně, aby mohl být předložen soudu. Státní léčebné lázně Janské Lázně, s. p. nejsou účastníkem řízení, navíc tento doklad archivují s připojenými doklady o nákupu pohonných hmot, které jsou z konkrétního období a které nemohly být opatřeny dodatečně. Námitku žalobkyně, že doklady o nákupu pohonných hmot prokazují nevěrohodnost záznamu o provozu vozidla, nepovažuje soud za důvodnou. To, že pohonné hmoty nebyly nakupovány právě 15. 1. 2016, neznamená, že vozidlo nebylo tento den v provozu. Soud má za to, že v uvedený den byla provedena údržba komunikace Horní promenáda pluhováním, neboť z listin a z výpovědi svědků je patrno, že komunikace byla ošetřena i posypem, který by se neprováděl do sněhu. Výpověď svědka C. o tom, že komunikace byla ošetřena posypem krátce před úrazem žalobkyně (cca 2 hodiny) považuje soud za věrohodnou, protože je v souladu s ostatními provedenými důkazy. Svědek se dověděl o úrazu žalobkyně, takže je logické, že z titulu své funkce mu věnoval pozornost v tom směru, že si zapamatoval údaje ohledně údržby sporného místa, navíc měl možnost nahlédnout do podkladů u zaměstnavatele. Svědek popsal, že tímto místem projel po telefonátu, který jej upozornil na nutnost posypu. Vozidla žalovaného zajišťující údržbu komunikací, včetně služebního vozidla svědka C. jako vedoucího odboru technických služeb, jsou opatřena GPS, takže se dá zjistit, kde se v konkrétní dobu pohybovala. Bylo tak prokázáno, že služební vozidlo svědka C. se v místě pádu žalobkyně pohybovalo kolem půl čtvrté odpoledne. Svědek C. uvedl, že následně poslal vozidlo UNIMOG, aby byl proveden na místě posyp. To plně odpovídá prováděcímu předpisu zimní údržby 2015/2016 u žalovaného, podle kterého v době sněžení se práce spojené s posypem neprovádějí, rozsah a četnost posypu určí vedoucí odboru TS. Vozidlo UNIMOG řízené svědkem N. se podle záznamu z GPS pohybovalo v předmětném místě cca půl hodiny po služebním vozidle svědka C. Svědek N. si sice nepamatuje na konkrétní den, ale potvrdil, že vozidlem UNIMOG provádí v zimní období údržbu komunikací (protahování a posyp), přičemž Horní promenádu pouze sype. Z logiky věci plyne, že když se posypové vozidlo na předmětném místě nacházelo a řidič tam byl poslán nadřízeným za účelem posypu, důvodem výskytu vozidla na místě byl právě posyp, nikoliv například pouhý průjezd. Námitka žalobkyně, že není prokázáno, co vozidlo na místě dělalo, je nedůvodná. To, že posyp byl proveden, je prokázáno i výpovědí svědků A.N., člena horské služby, a M.T., řidiče sanitky. Obecné námitky žalobkyně, že svědkové nevypovídají pravdu s ohledem na vztah k žalovanému s ohledem na zaměstnání či bydliště, je nutno odmítnout. Jmenovaní svědci nejsou u žalovaného v pracovním poměru a ze skutečnosti, že bydlí v Janských Lázních, rozhodně nelze dovodit, že z tohoto důvodu křivě vypovídají. Jejich výpovědi jsou v souladu s ostatními provedenými důkazy. Oba svědkové potvrzují, že místo úrazu žalobkyně bylo ošetřeno posypem. V tomto směru se jejich výpověď liší od výpovědi žalobkyně, která tvrdila, že místo nebylo posypem ošetřeno. Výpověď žalobkyně soud v této části považuje za nevěrohodnou, neboť žalobkyně okolnosti na místě úrazu popsala odlišně od svědků, kteří nejsou na výsledku sporu zainteresováni, a zároveň i odlišně od zprávy společnosti Liptrans s.r.o. Žalobkyně tvrdila, že sanitou přijeli 2 záchranáři, avšak ze zprávy společnosti Liptrans je prokázáno, že na místo přijel pouze svědek T. Tvrzení žalobkyně, že s lehátkem, na kterém byla přepravována do sanitky, byla obtížná manipulace, protože to velmi klouzalo, bylo vyvráceno výpovědí svědků N. a T. Svědek N. s nakládáním lehátka do sanitky pomáhal, protože sanitou přijel pouze jeden záchranář a je to běžná praxe, nikoliv proto, že to klouzalo a 2 záchranáři si nedokázali s lehátkem poradit, jak tvrdila žalobkyně. K výpovědi obou svědků ještě soud dodává, že oba potvrdili, že jejich zaměstnavatelé vedou o jejich zásahu evidenci, ze které je možno zjistit základní údaje.

32. Pokud žalobkyně uvádí, že svědkové P.T. a J.B.potvrdili, že na místě úrazu nebyla provedena zimní údržba, tak tomuto tvrzení nelze přisvědčit a z výpovědi těchto svědků nelze žalobkyní tvrzený závěr učinit. Svědek P.T. uvedl, že na místě jel autem, bylo to v zimě, byl sníh, ale jak byla cesta upravená, si nevzpomíná. Svědkyně J.B., která místem šla od autobusu, uvedla, že tam byl uježděný sníh, který byl posypán štěrkem, kamínky byly zamačkané do sněhu, takže to podle svědkyně klouzalo. I tato svědkyně potvrdila provedení posypu.

33. Nelze přehlédnout, že Janské Lázně se nacházejí v horské oblasti, k úrazu žalobkyně došlo v lednu, tj. během zimy. Žalovaný dle názoru soudu provedl všechna dostupná opatření, aby zajistil schůdnost komunikace s přihlédnutím k jejímu místu a povětrnostním podmínkám. Údržba komunikací v zimním období na horách je náročná a nelze dosáhnout stavu, aby komunikace byly zcela bez sněhu, suché a čisté. Pohyb chodců v těchto oblastech musí být přizpůsoben místním poměrům. Žalobkyně v době úrazu v Janských Lázních již po určitou dobu pracovala, takže situaci na místě znala. Soud ve smyslu nálezu Ústavního soudu zkoumal, nakolik žalobkyně přizpůsobila svou chůzi stavu chodníku a místním podmínkám. Soud rozhodně netvrdí, že si žalobkyně způsobila svůj úraz úmyslně, aby se mohla domáhat náhrady újmy na zdraví (tuto skutečnost během řízení netvrdil ani žalovaný či vedlejší účastník), nicméně musela si být vědoma, že se pohybuje po horách v den, kdy sněžilo, a měla svůj pohyb po komunikaci přizpůsobit jeho stavu a pohybovat je ještě opatrněji. Nelze vyloučit krátkodobou ztrátu pozornosti či neopatrný krok žalobkyně, který vedl k pádu. Pokud by soud dovodil odpovědnost žalovaného i za situace, kde žalovaný učinil všechna dostupná opatření k udržení schůdnosti komunikace, nebyl by odlišen z hlediska odpovědnosti přístup vlastníka, který komunikaci udržuje, od toho, který tuto povinnost neplní, což by bylo velmi demotivující.

34. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalovaný neporušil povinnost mu stanovenou v § 27 zákona, popř. v § 2900 o. z. a jeho odpovědnost za újmu, která žalobkyni vznikla v souvislosti s úrazem, který utrpěla dne 15. 1. 2016, není dána, když nebylo prokázáno, že by příčinou pádu žalobkyně byla závada ve schůdnosti komunikace. Protože nebylo prokázáno porušení právní povinnosti na straně žalovaného, není dána odpovědnost žalovaného za újmu, která žalobkyni vznikla a nárok žalobkyně co do základu není dán. Z tohoto důvodu byla žaloba zamítnuta (výrok I.), aniž by bylo prováděno dokazování ohledně výše vzniklé újmy.

35. Výroky II., III. o nákladech řízení se opírají o §§ 142 odst. 1 a 150 o. s. ř. Žalovaný, na jehož straně vystupoval vedlejší účastník, měl ve věci plný úspěch a z tohoto pohledu by žalovanému a vedlejšímu účastníkovi příslušela dle § 142 odst. 1 o. s. ř. náhrada vynaložených nákladů řízení. Soud dospěl k závěru, že jsou dány důvody zvláštního zřetele hodné, pro které náhradu nákladů řízení částečně nepřiznal. Bylo prokázáno, že žalobkyně utrpěla pádem bolestivý úraz, jehož léčba si vyžádala delší dobu. Žalobkyně dříve i v důchodovém věku pracovala ve snaze zajistit si další zdroj příjmů. V současné době je ve starobním důchodu, její příjmy jsou omezené a hrazení nákladů řízení v plném rozsahu by vůči žalobkyni bylo nepřiměřenou tvrdostí. Její námitku, že by žalovanému neměla být přiznána náhrada za právní zastoupení, však soud nepovažuje za důvodnou, neboť Janské Lázně nejsou statutární město, které by mělo mít právníky schopné město ve věci zastupovat. I s ohledem na komplikovanost věci, nelze dospěl k závěru, že by žalovaný měl být schopen zajistit ochranu svých práv v řízení svými zaměstnanci. Vynaložení nákladů řízení na zastoupení advokátem tak soud považuje za účelné. Při stanovení výše přiznaných nákladů řízení soud vedle poměrů žalobkyně přihlédl k tomu, že ve věci bylo prováděno dokazování pouze k základu nároku, nikoliv k jeho výši, od které se odvíjí výše nákladů za právní zastoupení. Ze žalované částky 406.495,80 Kč činí dle § 7 vyhlášky č. 177/96 Sb. (dále jen a. t.) odměna za 1 úkon právní pomoci částku 9.940 Kč. Vykonáno bylo 9 úkonů právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření, 3 jednání u soudu delší než 2 hodiny – 2. 7. 2018, 17. 9. 2018 a 30. 10. 2018, jednání u soudu 27. 11. 2018). Soud nepřiznal žalovanému náhradu nákladů řízení za úkon spočívající v poradě s klientem 23. 7. 2018, neboť potřebné podklady měl zástupce žalovaného obdržet v rámci převzetí a přípravy zastoupení. Porada dne 23. 7. 2018 proběhla mezi 1. a 2. jednáním u soudu, kdy žalobkyně netvrdila žádné nové okolnosti, které by bylo třeba doprojednat. Odměna za 9 úkonů právní pomoci po 9.940 Kč činí 89.460 Kč, paušální náhrada dle § 13 a. t. za těchto 9 úkonů činí 9 x 300 Kč, tj. 2.700 Kč. Odměna včetně paušálu tak představuje částku 92.160 Kč. Zástupce žalovaného doložil registraci plátce DPH, proto je nutno do nákladů řízení dle § 137 odst. 3 o. s. ř. zahrnout také 21% DPH z částky 92.160 Kč, tj. 19.353,60 Kč. Celkově tak žalovaný na nákladech řízení právního zastoupení vynaložil částku 111.513,60 Kč. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že je namístě a zásadám spravedlivého posouzení odpovídá, aby žalobkyně nahradila žalovanému 1/3 vynaložených nákladů řízení. Žalobkyni proto byla uložena povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 37.171,20 Kč. S přihlédnutím k výši této částky a k poměrům žalobkyně byla lhůta splatnosti stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. na 2 měsíce od právní moci rozsudku tak, aby žalobkyně měla možnost opatřit si potřebné prostředky. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. jsou náklady řízení splatné k rukám zástupce žalovaného. Shora uvedené rozhodnutí o nákladech řízení nezpůsobí žalovanému neodčinitelnou újmu.

36. Vedlejšímu účastníkovi soud na nákladech řízení přiznal dle § 151 odst. 3 o. s. ř. paušální náhradu za 5 úkonů (účast při jednání) ve výši dle § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb., tj. 5 x 300 Kč. Náklady řízení ve výši 1.500 Kč je žalobkyně povinna nahradit vedlejšímu účastníkovi na straně žalovaného ve lhůtě dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř. Náhrada nákladů řízení za jízdné nebyla vedlejšímu účastníkovi přiznána, neboť měla být soudu specifikována do 3 dnů od přednesu závěrečného návrhu, ale vyřizující soudkyni byla přeložena až po vyhlášení rozsudku.

37. Výrok o nákladech řízení státu se opírá o § 148 odst. 1 o. s. ř. Stát na svědečném vynaložil náklady řízení ve výši 335 Kč. S ohledem na výsledek řízení je povinna nahradit státu ve lhůtě dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř. náklady řízení ve věci neúspěšná žalobkyně, u které nejsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

Rubrum