16C 292/2018

Rubrum

Vyklizení nemovitosti Jestliže se žalobce domáhá vyklizení nemovitostí, v nichž žalovaní skutečně bydlí s odůvodněním, že jim před tím zaslal výpověď z nájmu do místa trvalého bydliště a ta byla doručena tzv. fikcí, aniž by současně zaslal výpověď též na adresu skutečného bydliště žalovaných, pak výpověď z nájmu ani další písemnosti (předžalobní výzva) nebyly řádně doručeny. Není povinností žalovaných vyzvedávat si poštu v místě trvalého bydliště, jestliže je žalobci známa skutečná adresa, na které si řádně zásilky přebírají.

Výrok

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. P.N. ve věci žalobce J.M. nar. xxx, bytem xxx, Předboj zast. advokátem Mgr. J.G. se sídlem xxx Praha 6 proti žalovaným:1)

V. D., nar. xxx, 2) E.D., nar. xxx oba bytem Horní Brusnice xxx o vyklizení nemovitosti a o zaplacení částky 112.000 Kč s příslušenstvím, takto:

Odůvodnění

I. Řízení o projednání žádosti žalovaných o ustanovení právního zástupce ze dne 05.06.2020 se zastavuje. II. Žaloba v rozsahu, jímž se žalobce domáhá, aby soud rozhodl tak, že žalovaní jsou povinni vyklidit dům čp. xxx, stojící na pozemku parc. č. st. xxx v obci Horní Brusnice, v katastrálním území Horní Brusnice, vše zapsáno na LV č. xxx, vedeném Katastrálním úřadem pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Trutnov, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku se zamítá. III. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci částku 112.000 Kč - s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4.000 Kč od 01.01.2018 do zaplacení, - s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4.000 Kč od 01.02.2018 do zaplacení, - s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4.000 Kč od 01.03.2018 do zaplacení, - s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4.000 Kč od 01.04.2018 do zaplacení, - s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4.000 Kč od 01.05.2018 do zaplacení, - s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4.000 Kč od 01.06.2018 do zaplacení, - s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4.000 Kč od 01.07.2018 do zaplacení, - s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4.000 Kč od 01.08.2018 do zaplacení, - s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4.000 Kč od 01.09.2018 do zaplacení, - s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4.000 Kč od 01.10.2018 do zaplacení, - s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4.000 Kč od 01.11.2018 do zaplacení, - s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4.000 Kč od 01.12.2018 do zaplacení, - s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4.000 Kč od 01.01.2019 do zaplacení, - s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4.000 Kč od 01.02.2019 do zaplacení, - s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4.000 Kč od 01.03.2019 do zaplacení, - s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4.000 Kč od 01.04.2019 do zaplacení, - s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4.000 Kč od 01.05.2019 do zaplacení, - s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4.000 Kč od 01.06.2019 do zaplacení, - s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4.000 Kč od 01.07.2019 do zaplacení, - s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4.000 Kč od 01.08.2019 do zaplacení, - s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4.000 Kč od 01.09.2019 do zaplacení, - s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4.000 Kč od 01.10.2019 do zaplacení, - s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4.000 Kč od 01.11.2019 do zaplacení, - s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4.000 Kč od 01.12.2019 do zaplacení, - s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4.000 Kč od 01.01.2020 do zaplacení, - s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4.000 Kč od 01.02.2020 do zaplacení, - s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4.000 Kč od 01.03.2020 do zaplacení, - s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4.000 Kč od 01.04.2020 do zaplacení, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 03.12.2018 domáhal nejprve po žalovaném Václavu Dufkovi vyklizení nemovitostí, konkrétně domu čp. xxx, stojícího na pozemku parc. č. st. xxx v obci Horní Brusnice, v kat. území Horní Brusnice, zapsané na LV č. xxx0 vedeném Katastrálním úřadem pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Trutnov. K odůvodnění žalobce uvedl, že je spoluvlastníkem uvedených nemovitostí a se žalovaným uzavřeli v roce 2012 ústní smlouvu, na základě které byl žalovaný oprávněn užívat část přízemí Nemovitosti po dobu 3 let. Žalovaný se zavázal, že bude hradit za byt pouze náklady za energie a že bude o byt řádně pečovat. Byt byli oprávnění užívat žalobce, jeho manželka a jeho děti. Žalobce má za to, že dle zák. č. 40/1964 Sb. (obč. zák.) byla ústně uzavřená nájemní smlouva absolutně neplatná, a to s odkazem na ust. § 656 odst. 1 obč. zák. V listopadu 2016 byla změněna výše nájemného, a to na částku 4.000 Kč/měsíc a náklady za vzniklé energie. I v tomto případě nebyla nájemní smlouva uzavřena písemně, jak vyžaduje § 2237 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.). S ohledem na ust. § 2238 o. z. žalovanému nevzniklo nájemní právo vydržením, neboť neuplynula tříletá vydržecí doba, současně žalovaný neužíval byt v dobré víře, když po celou dobu užívání bytu neuhradil řádně ani jedno měsíční nájemné a konečně v březnu 2018 žalobce žalovanému zaslal doporučeně písemnou výpověď s návrhem na mimosoudní vyrovnání dlužné částky. Žalobce má za to, že nikdy nájemní vztah nevznikl. Pokud by soud nájemní vztah uznal, pak má žalobce za to, že byly jednoznačně naplněny důvody pro ukončení nájemního vztahu, jak je popsáno výše. Z důvodu, že žalovaný neuhradil řádně ani jedno měsíční nájemné ve sjednané měsíční lhůtě a poslední nájemné bylo uhrazeno za měsíc prosinec 2017 až v lednu 2018, zaslal žalobce žalovanému předžalobní výzvu. Žalovaný nejen že dlužnou částku, která ke dni 29.04.2018 činila 24.000 Kč neuhradil, ale ani nikterak nereagoval na korespondence zaslané ze strany žalobce, i přes to, že byly žalovaným převzaty. Vzhledem k tomu, že žalovaný nereagoval ani na písemnou výpověď z nájmu, ani na předžalobní výzvy k uhrazení dlužné částky a vyklizení nemovitosti, byl žalovaný vyzván právním zástupcem žalobce k vyklizení nemovitosti.

2. Podáním ze dne 10.07.2019 (čl. 54) žalobce soudu sdělil, že podal samostatnou žalobu na paní D. (manželku žalovaného) se žádostí o spojení věci s tímto řízením. Domáhá se vůči ní vyklizení nemovitosti a úhrady dlužné částky. O tuto dlužnou částku rozšiřuje i předmět tohoto řízení s tím, že navrhuje, aby bylo žalovanému uloženo za povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 76.000 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění rozšíření žaloby žalobce uvedl, že nyní již oba žalovaní obývají jeho nemovitost bez právního důvodu, odmítají se vystěhovat a neplatí za užívání jakékoliv platby. K červenci 2019 činí dlužná částka 76.000 Kč s příslušenstvím, kterým je zákonný úrok z prodlení z každého jednotlivého měsíce (celkem 19 měsíčních splátek po 4.000 Kč). Naposledy uhradil žalovaný částku ve výši 4.000 Kč za měsíc prosinec 2017. K výzvě soudu žalobce upřesnil rozšířené žalobní žádání podáním ze dne 04.09.2019.

3. Usnesením čj. 16 C 292/2018-56 ze dne 30.07.2019 soud připustil změnu žaloby dle podání žalobce ze dne 10.07.2019.

4. Žalovaný V.D. v podání, doručeném soudu dne 12.04.2019 ve vztahu k vyklizení nemovitosti uvedl, že žalobu zcela neuznávají, a to proto, že mají se žalobcem ústní dohodu již od dubna 2011. Dům nikdo neopravoval, jen oni. Před nastěhováním tomu předcházely 3 měsíce oprav, vznikly jim nemalé náklady, které žalobce přislíbil uhradit, avšak se tak nestalo. Pak přišel žalobce s tím, že jim dům později odprodá. Žalovaný popřel, že by obdržel jakoukoli písemnost, odeslanou žalobcem, neboť adresát byl bez označení data narození a na adrese Horní Brusnice xxx bydlí otec žalovaného se stejným jménem, ačkoli žalobce věděl, že se žalovaný zdržuje právě na adrese žalobcova domu, tedy Horní Brusnice xxx. Ústní dohodu měli, protože byli od dětství přátelé. Druhému z majitelů domu žalobce s manželkou vyplatili 200.000 Kč za tuto nemovitost a bylo domluveno, že jedna polovina domu bude odkoupena za částku 250.000 Kč. Poslední splátku však majitelka nepřevzala a „trochu opomněla“ i podepsat smlouvu, že teď nemůže. Domluvili se tak se žalobcem, že až doplatí insolvenci, že si dům odkoupí za původní odhad. V domě nebyla ani voda do kuchyně, pouze do koupelny. Vše udělali na vlastní náklady. O dům se starají jako o svůj, vlastníci o dům 30 let nejeví zájem. Žalovaný namítá, že právo k domu vydrželi a ze strany majitelů je to na ně podvod, protože se o nemovitost starají 8 let a uběhla již tříletá lhůta. K žádné změně dohody nedošlo, naopak vlastníci projevují ještě větší nezájem. Není pravda, že dům neužívají v dobré víře. Udělali spoustu práce na zahradě, majitel vzkázal, že ho zahrada nezajímá, že mu to nezhodnocuje majetek. Každé dva týdny sekají velkou zahradu, majitele to nezajímá. Chtěli od majitele nájemní smlouvu, pan Marek ji odmítl již v počátku. Chtěli trvalé bydliště, to také odmítl, proto nemají ani nárok na příspěvek na bydlení.

5. Žalobce v replice k vyjádření prvého žalovaného ze dne 16.05.2019 uvedl, že v roce 2012 se žalobce ústně dohodl s V.D., že jej ponechá bydlet v části své spoluvlastněné nemovitosti, a to konkrétně v ústně dohodnuté části přízemí. Doba užívání byla ústně stanovena na 3 roky. Protože byli žalobce se žalovaným přátelé, netrval žalobce na písemném potvrzení tohoto užívacího vztahu. Protože žalovaný tvrdil, že je ve špatné finanční situaci, nepožadoval po něm žalobce hrazení pravidelných měsíčních částek, ale pouze údržbu nemovitosti a samozřejmou úhradu energií. Nadto se žalobce zavázal přispět žalovanému na mimořádné výdaje na nemovitost (např. rekonstrukce koupelny), k čemuž skutečně došlo. Žalovaný se k nemovitosti nechoval s řádnou péčí, o čemž mimo jiné svědčí fakt, že si žalovaný vyžádal finanční prostředky na provedení vyvložkování komína, které však provedl po urgencích žalobce až téměř dva roky poté. Žalovaný nehradil ani energie, zejména poplatky za vodné, což musel žalobce řešit i se starostou obce. Výše uvedená dohoda o užívání nemovitosti tedy nefungovala. Přesto se však žalobce ke konci roku 2016 znovu se žalovaným ústně dohodl, že mu od ledna 2017 bude platit 4.000 Kč za užívání nemovitosti, což i tak představuje pouze symbolickou částku za užívání rodinného domu. Žalovaný pak od roku 2017 sjednanou částku platil, byť nepravidelně (za rok 2017 je neuhrazeno 16.000 Kč) a naposledy zaplatil v lednu 2018. Od té doby se žalobcem žalovaný nijak nekomunikuje, přestal cokoli hradit. Pokud žalovaný namítá, že mu dopis od žalobce nebyl doručen, tak toto považuje žalobce za alibistické, neboť má žalovaný veřejnoprávní povinnost k řádné aktualizaci svého trvalého bydliště, resp. žalobci nemůže být k tíži, že si žalovaný na své trvalé adrese poštu nepřebírá. Žalobce rovněž není povinen evidovat, zda se na dané adrese vyskytuje i jiná osoba tohoto jména.

6. Usnesením čj. 16C 181/2019-7 ze dne 30.07.2019 soud spojil řízení vedené samostatně proti žalované E.D. s tímto řízením ke společnému projednání, když předmět řízení je v obou řízeních shodný.

7. Žalovaní každý zvlášť, podali k soudu dne 20.09.2019, zcela identické vyjádření k žalobě jak o vyklizení, tak o zaplacení dlužné částky. V něm na svou obranu uvedli, že druhá spolumajitelka nemovitostí paní A.Š. jednala již s matkou prvého žalovaného o prodeji domu. Pro ten účel dala zpracovat v roce 2006 i znalecký posudek a stanovila kupní cenu a připravila kupní smlouvu s tím, že však k podpisu smlouvy nakonec nedošlo. Kupní cena ve výši 195.000 Kč byla spoluvlastnici paní Š. uhrazena v 10ti splátkách po 20.000 Kč. Rodina žalovaných obývá dům se souhlasem žalobce v dobré víře již od roku 2011. Domněnka žalobce, že nájemní smlouva je neplatná je dle žalovaných neopodstatněná a neodpovídá skutkovému vývoji věci. Žalovaní tuto smlouvu považují nadále za platnou a platnost smlouvy uznal sám žalobce, když písemně vypověděl tuto existující nájemní smlouvu, tedy i on ji považoval za platnou. Žalovaní mají za to, že nájemní smlouva je uzavřena dle § 2238 o. z., neboť užívají byt po dobu 3 let v dobré víře, že je nájem po právu. Žalovaní zopakovali svou obranu v tom smyslu, že se o dům starají výhradně oni a že jim žádné písemnosti nebyly žalobcem doručeny, ačkoli je mu známo, že se zdržují právě na adrese domu v jeho spoluvlastnictví, tedy Horní Brusnice xxx. Do oprav vložili za poslední tři roky cca 184.800 Kč a nájemné hradili složenkou a na bankovní účet manželky žalobce. Celou záležitost jsou ochotni vyřešit odkupem nemovitosti nebo zaplacením částky ve výši 400.000 Kč, která odpovídá vynaloženým nákladům a odvedené práci.

8. Při jednání dne 30.04.2020 žalobce dále rozšířil žalobu o zaplacení částky 4.000 Kč měsíčně s příslušenstvím za dobu od srpna 2019 do dubna 2020. Uvedl, že dlužné částky jsou jaksi vedlejším produktem žaloby o vyklizení, o což žalobci především jde. Soud připustil změnu žaloby při jednání dne 30.04.2020. Při tomto jednání bylo nepřítomným žalovaným dáno poučení dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. k prokázání obrany, že žalobcem nárokovanou částku za bydlení ve sporné nemovitosti ve výši 4.000 Kč řádně měsíčně hradili od 01.01.2018 (za předchozí dobu se žalobce zaplacení nedomáhá). Protokol o jednání byl žalovaným řádně doručen spolu s předvoláním k odročenému jednání. Žalovaní však na poučení soudu nijak nereagovali, respektive nereagovali ve vztahu k měsíční platbě 4.000 Kč.

9. Podáním ze dne 29.05.2020 žalobce upřesnil skutková tvrzení tak, že jedním z pojmových znaků nájmu je dočasné přenechání věci k užívání za úplatu. V případě sporné nemovitosti dle žalobce byla s ohledem na jeho přátelský vztah s prvým žalovaným v roce 2012 uzavřena ústní smlouva o výpůjčce, neboť nebyla sjednána žádná úplata za užívání části domu. Institut společné výpůjčky zákon nezná, a proto se jednalo o smlouvu uzavřenou výlučně mezi žalobcem a žalovaným. Doba výpůjčky se nakonec protáhla na více než 3 roky, až konečně v listopadu 2016, se žalobce se žalovaným dohodli ústně na tom, že žalovaný bude nemovitost užívat za sjednanou úplatu 4.000 Kč měsíčně. Teprve v tomto okamžiku tak můžeme mluvit o vzniku nájmu, neboť tehdy byly naplněny všechny pojmové znaky nájmu. S ohledem na ust. § 2237 o. z. se pak žalobce v této chvíli nemůže dovolávat neplatnosti smlouvy s ohledem na její ústnost, nicméně o vydržení jakéhokoliv práva nemůže být ze strany žalovaných a stran soudu být řeč, neboť nájem fakticky vznikl až v roce 2016 a již v roce 2017 žalovaní nehradili řádně nájem a byli ze strany žalobce vyzýváni k nápravě. Vzhledem k tomu, že žalovaným vznikl v roce 2016 společný nájem, vyzval žalobce jak žalovaného, tak i žalovanou k napravení závadového stavu a zaslal jim oběma okamžitou výpověď z nájmu bytu, na kterou nijak nereagovali.

10. Podáním, doručeným soudu dne 20.09.2019 (čl. 69) požádali žalovaní o ustanovení zástupce z řad advokátů s tím, že prochází procesem oddlužení, které by mělo být úspěšně ukončeno 26.06.2020, tzn. že jim zůstává jen životní minimum pro pětičlennou rodinu. Usnesením čj. 16 C 292/2018-72 a čj. 16C 292/2018 – 73 soud rozhodl tak, že se žádost o osvobození od soudních poplatků nepřiznává a žádosti žalovaných o ustanovení právního zástupce se zamítá. Uvedená usnesení se stala pravomocnými dne 01.11.2019 a 14.11.2019. Následně dne 21.01.2020 podali žalovaní opakovanou žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů, o níž bylo pravomocným usnesením čj. 16 C 292/2018-82 rozhodnuto tak, že se řízení o projednání žádosti žalovaných o ustanovení právního zástupce zastavuje, a to s odkazem na ust. § 159a odst. 4 o. s. ř. a § 104 odst. 1 o. s. ř. Podáním ze dne 05.06.2020, doručeným soudu dne 09.06.2020 (tedy krátce před termínem odročeného jednání) žalovaní opětovně požádali o ustanovení právního zástupce s tím, že se situace zhoršila, protože již od 13.01.2020 dosud je žalovaná práce neschopná, její příjem je nižší a manžel je jediný, kdo pracuje. Stále splácí insolvenci, spor nezačali a nemají peníze na zaplacení si advokáta. Soud s ohledem na obsah žádosti o ustanovení právního zástupce dospěl k závěru, že se opět jedná o žádost, o níž již bylo pravomocně rozhodnuto. Žalovaní odkazují na situaci z ledna 2020, která byla shodná v podání ze dne 21.01.2020. Soud má za to, že žalovaní neuvádí žádné nové skutečnosti, jež by mohly mít vliv na posouzení této opakované žádosti, kterou soud s ohledem na dobu jejího předložení považuje za ryze obstrukční a v rozporu se zásadou hospodárnosti a rychlosti řízení. Proto soud ve výroku I tohoto rozsudku opětovně rozhodl o zastavení řízení o projednání žádosti žalovaných o ustanovení právního zástupce.

11. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané následující skutečnosti:

12. Z výpisu z katastru nemovitostí (čl. 12) soud zjistil, že žalobce je spoluvlastníkem ideální poloviny (vedle A.Š.) nemovitostí, a to parcely st. č. xxx, jejíž součástí je rodinný dům čp. xxx, dále pozemkových parcel č. xxx/1, č. xxx/3 a xxx, vše zapsané na LV č. xxx pro obec Horní Brusnice, kat. území Horní Brusnice u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj.

13. Žalobce zaslal žalovanému V.D. na adresu Horní Brusnice xxx dne 20.03.2018 výpověď z nájmu bytu pronajímatelem dle § 2288 o. z. Výpověď zdůvodnil tím, že jde o výpověď z nájmu rodinného domu, sjednaného v ústní smlouvě, uzavřené v prosinci 2016. Důvodem výpovědi je skutečnost, že nedošlo k nezaplacení 3 po sobě jdoucích nájmů a využívání více prostoru, než bylo odsouhlaseno. Dle § 2286 byl žalovaný poučen o možnosti vznést proti výpovědi námitky do dvou měsíců ode dne obdržení výpovědi. Téhož dne zaslal žalobce žalovanému návrh na mimosoudní vyrovnání za dlužnou částku, opět na adresu trvalého bydliště žalovaného Horní Brusnice xxx. Dopisem ze dne 29.06.2018 pak žalobce informoval žalovaného o předání věci advokátní kanceláři, opět zaslaným žalovanému na adresu trvalého bydliště v Horní Brusnici xxx. Dopisem ze dne 20.11.2018 a 26.11.2018 dal žalobce žalovanému opětovně výpověď z nájmu bytu, a to okamžitou výpověď dle § 2291 o. z., z důvodu, že neoprávněně užívají byt, nezaplatili nájemné za dobu alespoň 3 měsíců a přes veškeré výzvy, které mu byly doručeny, nesjednal nápravu. Zástupce žalobce zaslal žalovanému dne 21.11.2018 předžalobní výzvu k vyklizení nemovitosti, a to dopisem odeslaným žalovanému na adresu Horní Brusnice xxx. Dne 29.11.2018 zaslal V.D., bytem Horní Brusnice xxx zpět zásilky J.M. a J.G. (zást. žalobce) s tím, že byly zásilky doručeny špatnému adresátovi. E.D. pak žalobce zaslal okamžitou výpověď z nájmu bytu dopisem ze dne 10.06.2019, tedy datovanou až po zahájení řízení v této věci. Výpověď obsahuje výpovědní důvod, nikoli však poučení o možnosti vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem ve smyslu ust. § 2286 odst. 2 o. z. Výpověď byla druhé žalované zaslána do místa jejího trvalého bydliště na adrese xxx, Dvůr Králové nad Labem. Zástupce žalobce zaslal druhé žalované předžalobní výzvu dne 21.06.2019 s tím, že ji vyzývá k vyklizení domu čp. xxx v Horní Brusnici do 7 dnů od doručení výzvy. Zásilka byla žalované odeslána opět do jejího trvalého bydliště.

14. Tyto skutečnosti soud zjistil z výpovědi z nájmu rodinného domu s dodejkami (čl. 6), z návrhu na mimosoudní vyrovnání (čl. 6 p.v.), z dopisu ze dne 29.06.2018, z dopisu ze dne 20.11.2018 s dodejkou (čl. 101 – 102), z dopisu ze dne 26.11.2018, z předžalobní výzvy s podacím lístkem (čl. 10 – 11, 117, 106), z podacích lístků (čl. 47), z výpovědi z nájmu bytu ze dne 10.06.2019 s podacím lístkem (čl. 103 – 105, včetně čl. 3 spoj. spisu).

15. Paní A.Š. zadala v roce 2018 zpracování znaleckého posudku na ocenění nemovitostí ke dni 30.07.2006, a to rodinného domu čp. xxx včetně pozemkových parcel č. xx, xxx/1, xxx/3, xxx v kat. území Horní Brusnice. Ze znaleckého posudku (čl. 26 a násl.) vyplývá, že výsledná cena nemovitostí po zaokrouhlení činí 379.540 Kč. Následně byla připravena k podpisu kupní smlouva mezi A.Š. a H.D. (viz čl. 47), k podpisu účastníků smlouvy však již nedošlo.

16. Z rukou psaných poznámek žalovaných (čl. 60) a podacích lístků poštovních poukázek (čl. 61) bylo zjištěno, že v roce 2016 a 2017 žalovaní nepravidelně hradili k rukám žalobce nájem, a to s označením platby „Nájem H. Brusnice xxx“. Jako odesílatelé byli označení E. a V. D., případně E. a V. D., vždy Horní Brusnice xxx.

17. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádná relevantní skutková zjištění.

18. Podle § 659 zák. č. 40/1964 Sb., (dále jen obč. zák.) smlouvou o výpůjčce vznikne vypůjčiteli právo věc po dohodnutou dobu bezplatně užívat.

19. Podle § 663 obč. zák. nájemní smlouvou pronajímatel přenechává za úplatu nájemci věc, aby ji dočasně (ve sjednané době) užíval nebo z ní bral i užitky.

20. Podle § 2201 zák. č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

21. Podle § 2237 o. z. smlouva vyžaduje písemnou formu; pronajímatel však nemá právo namítnout vůči nájemci neplatnost smlouvy pro nedostatek formy.

22. Podle § 2238 o. z. užívá-li nájemce byt po dobu tří let v dobré víře, že nájem je po právu, považuje se nájemní smlouvy za řádně uzavřenou.

23. Podle § 2286 odst. 1 o. z. výpověď nájmu vyžaduje písemnou formu a musí dojít druhé straně. Výpovědní doba běží od prvního dne kalendářního měsíce, následujícího poté, co výpověď došla druhé straně. Dle odst. 2 cit. ustanovení vypoví-li nájem pronajímatel, poučí nájemce o jeho právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, jinak je výpověď neplatná.

24. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 cit. ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

26. Po zhodnocení všech provedených důkazů samostatně a ve vzájemných souvislostech soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná z části.

27. K prvé části předmětu řízení, a to vyklizení sporných nemovitostí, soud jako předběžnou otázku posuzoval, zda nájemní vztah mezi účastníky trvá, či zda užívají žalovaní sporné nemovitosti bez právního důvodu, jak tvrdil žalobce. Mezi účastníky je nesporné, že od roku 2012 užívají žalovaní nemovitosti, a to pozemkovou parcelu č. xxx, jejíž součástí je rodinný dům čp. xxx v Horní Brusnici a pozemkové parcely, které jsou společně zapsány na LV č. xxx pro obec a kat. území Horní Brusnice, přičemž žalobce je spoluvlastníkem ideální těchto nemovitostí. V tomto řízení bylo prokázáno, že do roku 2015 užívali žalovaní tyto sporné nemovitosti bezúplatně, tedy právní vztah mezi účastníky byl dle soudu založen dle ust. § 659 obč. zák. a jednalo se tak o výpůjčku. V dalším období od konce roku 2016 byla již mezi účastníky uzavřena ústní formou nájemní smlouva, přičemž bylo sjednáno měsíční nájemné ve výši 4.000 Kč. Ačkoli nájemní smlouva nebyla sjednána písemně, dle soudu je s ohledem na ust. § 2237 o.z. platná, navíc tím, že žalovaní v roce 2016 a 2017 nájemné (byť nepravidelně) hradili, došlo ke zhojení neplatnosti z důvodu nedostatku písemné formy.

28. Žalobce se domáhal vyklizení nemovitostí původně proti prvému žalovanému, ačkoli tím, že žalovaní jsou manželé, jim vzniklo společné právo nájmu. Později žalobu rozšířil, respektive odděleně se domáhal vyklizení nemovitostí i vůči nyní druhé žalované. Žalobce tvrdí, že žalovaní obývají sporné nemovitosti bez právního důvodu, který odpadl tím, že jim byla dána výpověď z nájmu. Soud dospěl s ohledem na provedené dokazování k závěru, že výpověď nebyla žalovaným řádně doručena a nad to v případě druhé žalované neobsahovala zákonem požadované poučení dle § 2286 odst. 2 o.z. a v případě prvého žalovaného ve výpovědi ze dne 20.03.2018 toto poučení obsahovala, ovšem zmatečně uvedené. Pokud jde o řádné doručení výpovědí, žalobce vychází z toho, že účastníkům byly výpovědi (prvému žalovanému dokonce opakované, s rozdílnými daty) řádně doručeny, když jim výpovědi zaslal na adresu jejich trvalého bydliště s argumentací, že žalovaní mají veřejnoprávní povinnost k řádné aktualizaci svého trvalého bydliště, resp. žalobci nemůže být k tíži, že si žalovaný na své trvalé adrese poštu (ať již záměrně či nikoliv) nepřebírá. Soud s tímto tvrzením žalobce nesouhlasí. Žalobce si byl dobře vědom, že žalovaní obývají spornou nemovitost na adrese Horní Brusnice xxx a neučinil ani jediný pokus o doručení písemností na tuto skutečnou adresu jejich pobytu, která mu byla známa. Žalovaní se před žalobcem nikde neskrývali a doručení písemností se na skutečné adrese svého pobytu nevyhýbali. Navíc dle poštovních poukázek, předložených žalovanými, při úhradě nájemného k rukám žalobce, vždy uváděli svou adresu právě v Horní Brusnici xxx. Žalobce dle soudu doručoval žalovaným písemnosti na adresu trvalého bydliště, ačkoli věděl, že se na těchto adresách nezdržují. Není povinností žalovaných, vyzvedávat si poštu v místě trvalého bydliště, které má navíc pouze evidenční charakter. Ostatně žalovaní tvrdili, že jim žalobce odmítl dát souhlas k přihlášení trvalého pobytu na adrese Horní Brusnice xxx. Stejně tak je dle soudu poněkud lichá argumentace žalobce sdělená při jednání soudu, a to že v trvalém bydlišti se mají osoby zdržovat. Dle prvého žalovaného v místě trvalého bydliště v Horní Brusnici xxx bydlí jeho otec stejného jména a příjmení a zásilka byla žalobcem odeslána bez upřesnění data narození. Zásilky se tak nedostaly do moci žalovaného, naopak je V.D. starší vrátil – viz čl.

47. Soud by akceptoval řádné doručení písemností do místa trvalého bydliště tzv. fikcí, jestliže by se žalovaní vyhýbali a mařili doručení do skutečného bydliště, a to za situace, že by si zásilky nevyzvedli právě ve svém skutečném bydlišti, které bylo žalobci známo. Toto se však nestalo, když žalobce neučinil ani jeden pokus o doručení do skutečného bydliště žalovaných. Soud proto uzavírá, že má za to, že výpovědi ani další písemnosti (předžalobní výzvy) nebyly žalovaným řádně doručeny.

29. Soud má však za to, že i kdyby byla výpověď z nájmu každému ze žalovaných řádně doručena (žalovaní toto tvrzení popírají s tím, že jim úmyslně žalobce nezasílal písemnosti do skutečného bydliště, které je předmětem sporu), pak žalobcem předložené písemné výpovědi nesplňují svým obsahem zákonem požadované náležitosti, když absentuje poučení nájemců ve smyslu ust. § 2286 odst. 2 o. z. tedy o právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem. V případě výpovědi ze dne 20.03.2018 dané prvému žalovanému výpověď obsahuje odkaz na ust. § 2286 odst. 2 o. z., avšak poučení je dle soudu nesrozumitelné a nedostatečné. Výpovědi dané žalobcem žalovaným jsou tak dle soudu z tohoto důvodu absolutně neplatné. Není přitom dle soudu rozhodné, zda šlo o řádnou výpověď, či o okamžitou výpověď, jak namítal k vyslovenému předběžnému právnímu názoru soudu žalobce. Soud proto ve výroku II žalobu v rozsahu žalobního žádání o vyklizení sporných nemovitostí zamítl, když nájemní vztah mezi žalobcem jako pronajímatelem na straně jedné a žalovanými jako nájemci na straně druhé trvá. S ohledem na shora uvedené soud nečinil žádné skutkové ani právní závěry k žalovaným namítanému vydržení nájmu ve smyslu ust. § 2238 o. z. Ze stejných důvodů soud zamítl návrh žalovaných k ocenění sporných nemovitostí, neboť předmětem řízení není prodej nemovitostí a cena nemovitostí je v daném případě irelevantní.

30. Pokud jde o druhou část žalobního žádání, a to zaplacení dlužného nájemného ve výši 112.000 Kč celkem za dobu od ledna 2018 do dubna 2020 po 4.000 Kč měsíčně, pak soud dospěl k závěru, že tento nárok je důvodný. O výši měsíčního nájemného, tvrzeného žalobcem v částce 4.000 Kč soud nepochybuje, když za předchozí období před 01.01.2018 žalovaní doložili poštovní poukázky o hrazení nájemného právě ve výši 4.000 Kč měsíčně. Soud poučil žalované podle § 118a odst. 3 o. s. ř. při jednání dne 30.04.2020 (v jejich nepřítomnosti, přičemž protokol o jednání jim následně zaslal spolu s předvoláním k odročenému jednání) o nutnosti označit důkazy k prokázání tvrzení, že od 01.01.2018 řádně hradili měsíčně nájemné ve výši 4.000 Kč, a to ve lhůtě 1 měsíce. Žalovaní na uvedenou výzvu a poučení soudu nijak nereagovali, důkazy k prokázání úhrad za toto období nepředložili. Soud proto vycházel z toho, že žalovaní na svou obranu ohledně úhrady sjednaného měsíčního nájemného nepředložili žádný důkaz a žalobce tak unesl břemeno tvrzení, když nemůže prokazovat negativní skutečnosti. Soud proto ve výroku III. uložil žalovaným za povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 112.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z každé jednotlivé měsíční platby nájemného ode dne prodlení do zaplacení ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb.

31. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a dle § 142a odst. 1 o. s. ř. Žalobce měl ve věci pouze částečný úspěch, když žaloba o vyklizení byla zamítnuta a vyhověno mu bylo pouze v nároku o zaplacení, tedy o splnění povinnosti. V tomto řízení bylo prokázáno, že žalobce zaslal prostřednictvím svého zástupce předžalobní výzvu s výzvou k vyklizení nemovitostí oběma žalovaným, a to toliko do místa jejich trvalého bydliště. Žádnému ze žalovaných však nebyla zaslána předžalobní výzva k zaplacení dlužného nájemného (v jehož rozsahu byl žalobce úspěšný) nejen ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení, ale vůbec, a to ani na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu (viz cit. ust. § 142a odst. 1 o. s. ř.). Soud proto ve výroku IV. rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

32. Lhůtu k zaplacení dlužného nájemného, tedy k plnění povinnosti dle výroku III stanovil soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

Rubrum