16C 7/2017

Rubrum

Počátek běhu promlčecí doby Jestliže byl závazek sjednán za účinnosti zák. č. 40/1964 Sb., avšak dodatkem byla sjednána splatnost tohoto závazku až k datu, kdy byl již účinný zák. č. 89/2012 Sb., pak se počátek běhu promlčecí doby řídí tímto pozdějším zákonem.

Výrok

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. P.N. ve věci žalobce: K Z a.s., IČ xxx se sídlem xxx, 500 02 Hradec Králové zastoupeného obecným zmocněncem JUDr. J.H. bytem xxx, 541 01 Trutnov proti žalovanému: A CZ a. s., IČ xxx se sídlem xxx, 101 00 Praha 10 zastoupeného advokátem Mgr. P.B. se sídlem xxx, 272 01 Kladno o zaplacení 300.000 Kč s příslušenstvím, takto:

Odůvodnění

Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 300.000 Kč se smluvním úrokem ve výši 9,5 % ročně z částky 300.000 Kč od 20.05.2013 do 15.05.2014 ve výši 28.110 Kč a smluvní úrok z prodlení ve výši 20 % ročně z částky 300.000 Kč od 16.05.2014 do zaplacení a náklady řízení ve výši 16.500 Kč, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Poučení

1. Žalovaný se jako původní žalobce domáhal návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu proti žalobci jako původnímu žalovanému (s názvem R Ž, a. s.) zaplacení částky 126.250 Kč s příslušenstvím. Původní návrh byl odůvodněn tím, že dne 30.01.2012 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, panem M.W., dat. nar. xxx ("původní věřitel") uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému půjčku ve výši 2.200.000 Kč. Půjčka byla původním věřitelem žalovanému poskytnuta v období ledna a února 2012. Dne 10.05.2013 došlo ze strany žalovaného k částečnému splacení půjčky ve výši 1.100.000 Kč. Ohledně části zbytku půjčky (nesplacená část v té době činila 1.100.000 Kč) ve výši 500.000 Kč byla dne 12.03.2014 uzavřena mezi původním věřitelem a žalobcem smlouva o postoupení pohledávky, kdy na žalobce byla postoupena část pohledávky původního věřitele ze smlouvy o půjčce ve výši 500.000 Kč včetně příslušenství a veškerých práv s plněním smlouvy o půjčce souvisejících. Postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno dne 14.03.2014. Jelikož žalovaný byl zároveň věřitelem žalobce z jiných závazkových vztahů, došlo ke dni 20.03.2014 k jednostrannému započtení části dluhu ve výši 373.750 Kč na postoupenou část pohledávky ze smlouvy o půjčce uzavřenou s původním věřitelem. Po započtení činí dluh žalovaného vůči žalobci 126.250 Kč. Žalovaný přes opakované výzvy neuhradil žalobci z pohledávky ve výši 126.250 Kč do dnešního dne ničeho, ačkoli byl o zaplacení upomínán, naposledy předžalobní výzvou.

2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, proti kterému podal původní žalovaný (s názvem R Ž, a. s.) včasný odpor. V něm uvedl, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Dle původního žalovaného žalovaný uzavřel dne 20.05.2013 s původním žalobcem dne 20.05.2013 Smlouvu o spolupráci, jejímž předmětem podle čl. I smlouvy byla spolupráce v oblasti rehabilitace s partnery z Ruské federace. Podle čl. II odst. 3 Smlouvy se žalovaný zavázal zaplatit zálohu žalobci na výdaje ve výši 300.000 Kč, kterou také R Ž, a. s. jako žalovaný uhradil. Z důvodu přechodu žalobce na jiný zdravotní obor a omezení rehabilitační činnosti se žalovaný se žalobcem dohodli v čl. II odst. 1 Dodatku č. 1, uzavřenému dne 20.06.2013 ke Smlouvě o spolupráci, že žalobce splatí vyplacenou zálohu do 15.05.2014 bezhotovostně převodem na účet žalovaného, anebo hotovostně do pokladny žalovaného. Podle čl. II odst. 3 tohoto dodatku se účastníci dohodli na smluvním úroku z vyplacené částky od data uzavření Smlouvy o spolupráci ve výši 9,5 %, tj. za dobu od 20.05.2013 do 15.05.2014, kdy měla být částka vrácena, tj. ve výši 28.110 Kč a podle čl. II odst. 3 dodatku pro případ prodlení se splácením částky v den její splatnosti se žalobce zavázal zaplatit žalovanému roční úrok z prodlení ve výši 20 %. Původní žalobce tvrdí, že svůj dluh ve výši 300.000 Kč uhradil, a to v důsledku zániku závazku započtením, s čímž však původní žalovaný nesouhlasí. Započtení by bylo totiž platné jen tehdy, pokud by byl platný i závazek žalovaného vůči původnímu věřiteli M.W. ze smlouvy o půjčce či bylo platné následné postoupení pohledávky na žalobce jako postupníka. Smlouva o půjčce ze dne 30.01.2012 na částku 2.200.000 Kč, kterou měl uzavřít a podepsat za věřitele M.W., byla pouze fiktivní. Půjčka panem W. nikdy poskytnuta nebyla, což je uvedeno i v obžalobě Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové pod čj. 2 KZV 18/2015-98 ze dne 27.04.2016, podané Krajskému soudu v Hradci Králové na obviněné M.W. a P.S. Následně původní žalovaný své vyjádření doplnil podáním ze dne 30.01.2017, v němž současně uplatnil svůj vzájemný návrh o zaplacení částky 300.000 Kč s příslušenstvím. Tento vzájemný návrh původní žalovaný odůvodnil tím, že se jedná o nenavrácenou zálohu dle Smlouvy o spolupráci v oblasti rehabilitace s partnery z Ruské federace, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne 20.05.2013. Tuto částku na základě uvedené smlouvy společnost R Ž, a. s. původnímu žalobci uhradila a na základě dodatku k uvedené smlouvě ze dne 20.06.2013 měla být zaplacená záloha navrácena zpět původnímu žalovanému do 15.05.2014. Dodatkem byl také sjednán smluvní úrok a úrok z prodlení.

3. Řízení bylo usnesením čj. 16 C 7/2017-77 ze dne 01.12.2017 přerušeno do pravomocného vyřízení věci, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 7 T 5/2016 (trestní řízení proti obžalovaným P.S. a M.W.). Usnesením čj. 16 C 7/2017-82 ze dne 03.05.2019 bylo rozhodnuto o pokračování v tomto řízení, když trestní řízení bylo pravomocně ukončeno.

4. Následně původní žalobce společnost A CZ a. s. vzala žalobu o zaplacení částky 126.250 Kč s příslušenstvím zpět a v tomto rozsahu bylo řízení zastaveno. Nadále však bylo třeba rozhodnout o vzájemném návrhu původního žalovaného společnosti s názvem R Ž, a. s., u které v mezidobí došlo ke změně názvu na současný název K Z a. s. V této souvislosti tedy došlo v dalším řízení k záměně procesních stran a z původního žalobce se stal žalovaný a z původního žalovaného se stal žalobce.

5. V průběhu řízení účastníci doplňovali a upřesňovali svá tvrzení.

6. Společnost K Z a. s. jako žalobce uvedl, že má za to, že existuje pohledávka za žalovaným ve výši 300.000 Kč s odkazem na smlouvu o spolupráci a její dodatek č.

1. V tomto dodatku se společnost A CZ a. s. zavázala splatit vyplacenou zálohu ve lhůtě tam uvedené, avšak to se do současné doby nestalo. Žalobce má za to, že tuto pohledávku žalovaný nepřímo uznal, když provedl vůči této pohledávce zápočet na jím tvrzenou půjčku, jak byl původní nárok ze žaloby společnosti A CZ a. s.

7. Společnost A CZ a. s. jako žalovaný namítla, že vzájemný návrh byl uplatněn po uplynutí promlčecí doby a pokud taková pohledávka existovala, tak byla od roku 2013 a uplatněn nárok byl až v roce 2017. Je otázkou, zda byla vůbec smlouva o spolupráci s dodatkem platná. Pokud nikoli, pak by se nejednalo o vrácení zálohy ze smlouvy, ale o plnění z bezdůvodného obohacení a pokud byl tento vzájemný nárok vznesen v roce 2017, pak žalovaný namítá promlčení. Rovněž žalovaný namítá nedostatek své pasivní legitimace a nárok neuznává, protože je otázkou, jak jeho jednatel tehdy vystupoval. Žalovaný má nyní jinou vlastnickou strukturu a s ohledem na to považuje smlouvu o spolupráci, včetně jejího dodatku za neplatný právní úkon. Jedná se o disimulovaný právní úkon, který měl sloužit k zakrytí něčeho jiného.

8. Žalobce ve vztahu k námitce promlčení doplnil, že dle dodatku č. 1 ke smlouvě o spolupráci se strany dohodly, že společnost A CZ a. s. se zavazuje splatit uhrazenou zálohu do 15.05.2014, přičemž v té době byl již účinný nový občanský zákoník a promlčecí doba tedy počala běžet za jeho účinnosti. Promlčecí doba je tříletá a účinky promlčení tedy mohly nastat teprve dne 15.05.2017 a vzájemný návrh byl soudu doručen na konci ledna 2017. K námitce pasivní legitimace žalobce uvedl, že jednatel žalovaného zastupoval při jednání se žalobcem žalovaného jako společnost a proto je dána pasivní legitimace žalované společnosti v tomto sporu. Pokud jde o námitku žalovaného, že je Smlouva o spolupráci s dodatkem disimulovaný právní úkon, uvedl žalobce, že smlouva byla reálná a jejím účelem bylo zajišťovat pro ruskou klientelu zdravotní péči. Zástupci ruské federace se dokonce jednání účastnili, za žalobce tomu byl přítomen pan MUDr. M.L. a za žalovaného se účastnili pan W. a pan S.

9. Soud vyzval a poučil podle § 118a odst. 1 o. s. ř. žalovaného, že je třeba doplnit tvrzení ve vztahu k neplatnosti smlouvy o spolupráci a k těmto tvrzením rovněž označit důkazy ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., a to ve lhůtě 10 dnů od jednání, konaného dne 15.10.2019 s tím, že byl současně poučen o následcích nesplnění výzvy soudu. Soud současně účastníky poučil o koncentraci řízení ve smyslu ust. § 118b odst. 1 o. s. ř. s tím, že nastane po uplynutí 10 dnů od jednání, konaného 15.10.2019.

10. Zástupce žalobce doplnil tvrzení a označil důkazy podáním, datovaným dne 26.10.2019 (sobota), odeslaným soudu prostřednictvím datové schránky dne 29.10.2019 (tj. v úterý, následujícím po státním svátku 28.10., viz. čl. 122). V doplnění tvrzení žalovaný uvedl, že žalobce svou pohledávku dovozuje ze smlouvy o spolupráci ze dne 20.05.2013 ve spojení s jejím dodatkem ze dne 20.06.2013. Žalovaný již při soudním jednání poukazoval na podivné okolnosti při uvedeném obchodně závazkovém vztahu. Podle vyjádření žalobce mělo být smlouvou zajištěno zprostředkování spolupráce se zdravotními organizacemi Ruské federace a k tomuto účelu měl žalovaný i uspořádat a podílet se na konferenci se zahraničními partnery ze zdravotnických organizací, včetně zástupců ze strany Ruské federace. Tedy žalobce to, že došlo ke zprostředkování těchto kontaktů, respektive uspořádání konference, sám uznal. Žalovaný má za to, že tedy tímto svůj závazek naplnil a smlouva tak zanikla bez dalšího. Z jakého důvodu byl uzavírán dodatek či proč by mělo být jakékoliv plnění vráceno, pak není žalovanému zřejmé, když on svému závazku dostál. Mohlo se jednat o čistě účetní transakce, kdy tomu i napovídá právě ono postoupení pohledávky a prováděný zápočet. Dle žalovaného je situace jasná, smlouva byla podepsána, byla poskytnuta záloha a žalovaný na základě smlouvy plnil. Tímto pak dle názoru žalovaného i dodatek ze dne 20.06.2013 pozbyl účinnosti a takový dodatek je bez právního významu. Dle žalovaného žalobce neunesl důkazní břemeno, jeho pohledávka zanikla plněním žalovaného, a tedy ji žalobce uplatňuje neoprávněně a soud by měl žalobu zamítnout v plném rozsahu. Ve vztahu k tvrzené konferenci při jednání dne 21.11.2019 zástupce žalobce doplnil, že konference se konala v termínu 12.-13.06.2013.

11. Žalobce v replice k doplnění tvrzení žalovaného poukázal na „neuvěřitelný“ obrat v postoji žalovaného, když nejprve žalovaný při jednání soudu tvrdil, že považuje smlouvu o spolupráci včetně dodatku za neplatný (disimulovaný) právní úkon, nyní tvrdí, že smlouva o spolupráci byla naplněna tím, že pohledávka žalobce zanikla plněním žalovaného. Žalobce nikdy a nikde netvrdil, že k zajištění zprostředkování spolupráce měl žalovaný uspořádat zmiňovanou konferenci, tím méně že by to vyplývalo ze smlouvy o spolupráci. Předmětem smlouvy měla být spolupráce v oblasti rehabilitace s partnery z Ruské federace směrem ke zdravotní turistice zahraničních partnerů včetně zajištění kontaktů. Z logického i jazykového výkladu ujednání Smlouvy včetně dodatku č. 1, kterým byla ukončena spolupráce, jednoznačně vyplývá, že cílem spolupráce mělo být léčení ruských pacientů v oblasti rehabilitační péče v zařízení žalobce. Konference, o které žalovaný tvrdí, že se konala, rozhodně neměla žádnou souvislost se spornou Smlouvou o spolupráci. Nad to ve smlouvě o spolupráci je uvedena cena plnění s tím, že „cena plnění je stanovena za zajištění kontaktů pro účely smluvního partnera a bude účtována částkou 500.000 Kč. Od této částky bude odečtena vyplacená záloha“. Pokud žalovaný tvrdí, že došlo z jeho strany ke splnění smlouvy, pak by vyúčtoval další částku 200.000 Kč do výše sjednané ceny a nikoliv uzavřel dodatek, že poskytnutou zálohu vrátí. Navíc opakovaně uznával, že žalobci dluží částku 300.000 Kč v zápočtu vzájemných pohledávek či například v předžalobní upomínce ze dne 13.12.2016 advokátky Mgr. I. Š. Rovněž je nesmyslné, že je tento spor vyústěním napjatých osobních vztahů mezi zúčastněnými, kdy tyto údajné rozpory žalovaný ani nevysvětluje.

12. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané následující skutečnosti:

13. Z nesporných tvrzení účastníků, ze smlouvy o spolupráci (čl. 7 – 10) včetně jejího dodatku (čl. 11 – 12) a výpisů z účtu (čl. 12 – 15) bylo zjištěno, že písemná Smlouva o spolupráci byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným dne 20.05.2013. Předmětem Smlouvy byla spolupráce v oblasti rehabilitace s partnery z Ruské federace směrem ke zdravotní turistice zahraničních partnerů, propagační činnost a zajištění nových trendů pro oblast aktivit společnosti R Ž. Tato společnost se zavázala zajistit veškeré podklady ke své činnosti, dále zajistit provozní náklady smluvní strany 2 na propagaci a cestovní výlohy a zaplatit společnosti A CZ jako druhé smluvní straně zálohu na výdaje 300.000 Kč. Společnost A CZ a. s. se pak smlouvou zavázala zajistit pokračování započatých jednání prostřednictvím A RF a jejich partnerů. Dne 20.06.2013 stejné smluvní strany uzavřely písemný dodatek č. 1 ke smlouvě o spolupráci ze dne 20.05.2013 s tím, že se strany dohodly na ukončení smlouvy z důvodu přechodu smluvní strany R Ž a. s. na jiný zdravotní obor při omezení rehabilitační činnosti. Smluvní strany dohodly, že strana 2, tedy A CZ se zavazuje splatit vyplacenou zálohu do 15.05.2014 bezhotovostně převodem na bankovní účet či hotovostně do pokladny R Ž. Strany si také sjednaly úrok z vyplacené částky od data uzavření smlouvy o spolupráci ve výši 9,5 % ročně s tím, že byl současně sjednán úrok z prodlení ve výši 20 % ročně pro případ, že se dlužník ocitne v prodlení se zaplacením. Smlouva i její dodatek byly podepsány tehdejšími statutárními zástupci obou účastníků smlouvy. Sjednaná záloha ve výši 300.000 Kč byla společností R Ž uhrazena na účet společnosti A CZ a. s.

14. Z předžalobní výzvy s podacím lístkem (čl. 16 – 17) soud zjistil, že žalobce vyzval společnost A CZ a. s. o zaplacení částky 300.000 Kč s příslušenstvím dopisem ze dne 10.10.2016.

15. Z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové čj. 7 T 5/2016-2685 ze dne 02.10.2017 (čl. 81), ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze čj. 5 To 1/2018-2836 ze dne 17.10.2018 (čl. 80) bylo zjištěno, že P.S. a M.W., kteří za účastníky nyní projednávané věci jako statutární zástupci uzavřeli shora uvedenou Smlouvu o spolupráci s dodatkem, byli pravomocně uznáni vinnými, že mimo jiné předstírali neexistující půjčku, jejíž vrácení následně zčásti sami a zčásti prostřednictvím dalších subjektů nárokovali, čímž se poškozené společnosti R Ž a. s. pokusili způsobit škodu ve výši 2.200.000 Kč, fakticky však způsobená škoda (s ohledem na výsledek insolvenčního řízení) dosahuje částky 1.100.000 Kč (viz skutek č. 1b)/2 str. 5 cit. rozsudku KS HK). Ze smlouvy o půjčce ze dne 30.01.2012 s výdajovými pokladními doklady (čl. 87 – 91) a smlouvy o postoupení pohledávky (čl. 92) bylo zjištěno, že R Ž jako dlužník v zastoupení P.S. uzavřela s M.W. jako věřitelem smlouvu o půjčce ve výši 2.200.000 Kč a následně M.W. svou pohledávku z této půjčky dne 12.03.2014 postoupil na společnost A CZ a. s. Tato tvrzená půjčka byla předmětem obžaloby a v trestním řízení shora uvedeném soud dospěl pravomocně k závěru, že neexistovala. Z oznámení M.W. (čl. 94) ze dne 14.03.2014 bylo zjištěno, že M.W. jako věřitel ze Smlouvy o půjčce ze dne 30.01.2012 postoupil část své pohledávky ve výši 500.000 Kč na společnost A CZ a. s. Z oznámení o jednostranném započtení závazků a pohledávek ke dni 20.03.2014 (čl. 93) bylo zjištěno, že předseda představenstva společnosti A CZ a. s. P.S. oznámil společnosti R Ž a. s., že dne 20.03.2014 došlo ke vzájemnému zápočtu závazků a pohledávek s tím, že závazky společnosti A CZ a. s. ve výši 300.000 Kč úročené 9,5 % z titulu smlouvy o spolupráci mezi A CZ a. s. a R Ž a Dodatku č. 1 této smlouvy byly započteny s příslušenstvím oproti pohledávce společnosti A CZ a. s. ve výši 500.000 Kč a nezapočtená částka, tedy dluh a závazek společnosti R Ž a.s. činí 126.250 Kč. Mgr. I.Š., v té době právní zástupkyně společnosti A CZ a. s., dne 13.12.2016 odeslala společnosti R Ž a. s. předžalobní upomínku (čl. 95), v níž sdělila, že na jejího klienta byla postoupena část pohledávky ve výši 500.000 Kč, a to ze smlouvy o půjčce, uzavřené mezi společností R Ž a. s. jako dlužníkem a M.W. jako věřitelem dne 30.01.2012. Dle této předžalobní výzvy ke dni 20.03.2014 byla část pohledávky ve výši 373.750 Kč započtena oproti pohledávkám společnosti R Ž oproti klientovi společnosti A CZ a.s., s tím, že klient trvá na zaplacení zbývající části pohledávky ve výši 126.250 Kč.

16. Z výpovědi statutárního zástupce žalobce MUDr. M.L. soud zjistil, že je 50 % vlastníkem žalobce a je členem dozorčí rady. O této společnosti neměl žádné informace až do roku 2014, kdy jí kupoval. V roce 2013 byl krátce členem představenstva společnosti A CZ bez výkonných pravomocí. Ke smlouvě o spolupráci z roku 2013 se dostal až v roce 2014 při revizi společnosti. V letech 2012 až 2014 byl ředitelem Oblastní nemocnice v Trutnově a měli zájem o to, aby s nemocnicí spolupracovala tehdejší nemocnice v Žacléři, kde se nacházela rehabilitační lůžka a poskytovala lůžkovou péči. V nemocnici v Trutnově chtěli vytvořit specializované neurologické oddělení, k němuž bylo třeba mít i následnou rehabilitační lůžkovou péči. Zdravotní pojišťovny však nesouhlasily se zřízením Iktového centra bez toho, aby byla rehabilitační lůžka přímo v areálu nemocnice. Tím skončilo domlouvání spolupráce mezi nemocnicí Trutnov a R Ž. Pan S. a pan W. vlastnili dříve R, když s nimi hovořil o možnosti lůžek pro trutnovskou nemocnici, nabízeli jim spolupráci s Akademií medicínsko-technických nauk v Rusku, jedná se o stejnou firmu jako A CZ, ale v Rusku, A CZ byla filiálkou v ČR. Protože měl zájem, aby fungovala spolupráce mezi nemocnicí v Trutnově a R v oblasti rehabilitace, kývl na nabídku pana S., aby figuroval i ve filiálce A CZ a asi rok byl členem představenstva. Později zjistil, že pan W. s panem S. tímto způsobem zneužili jeho postavení a funkce v Trutnově. Viděl, že spolupráce k ničemu nevede, proto ze společnosti A CZ vystoupil. Ve vztahu k zaplacení částky 300.000 Kč nic bližšího neví.

17. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádná relevantní skutková zjištění.

18. Podle § 609 zák. č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil. Podle § 610 odst. 1 o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 cit. ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Po zhodnocení všech provedených důkazů samostatně a ve vzájemných souvislostech soud dospěl k závěru, že vzájemný návrh původního žalovaného o zaplacení částky 300.000 Kč s příslušenstvím je důvodný.

21. Žalovaný v tomto řízení na svou obranu uvedl řadu námitek. Předně namítl nedostatek pasivní legitimace na své straně s odůvodněním, že je otázkou, jak jeho jednatel v době uzavření Smlouvy o spolupráci vystupoval, nyní má jinou vlastnickou strukturu a s ohledem na to považuje Smlouvu o spolupráci včetně jejího dodatku za neplatný právní úkon; jedná se o disimulovaný právní úkon, který měl sloužit k zakrytí něčeho jiného. K výzvě a poučení soudu však podle § 118a odst. 1 o. s. ř. v tomto smyslu svá tvrzení nedoplnil a neoznačil k nim důkazy. Dále žalovaný namítl promlčení uplatněného nároku s odůvodněním, že pokud pohledávka existovala, tak byla od roku 2013 a jestliže byl nárok uplatněn u soudu až v roce 2017, pak to bylo po uplynutí promlčecí doby. K této námitce promlčení soud uvádí, že v dodatku č. 1 ke Smlouvě o spolupráci bylo ujednáno, že se žalovaný zavazuje splatit uhrazenou zálohu ve výši 300.000 Kč do 15.05.2014. Jestliže k tomuto datu nedošlo k zaplacení, počala běžet promlčecí doba následujícím dnem, tedy za účinnosti zák. č. 89/2012 Sb. a při posouzení zda nastaly účinky promlčení či nikoli, je třeba vycházet z této právní úpravy. Vzájemný návrh o zaplacení částky 300.000 Kč byl u soudu uplatněn v podání, doručeném soudu dne 01.02.2017. Jestliže měla být uhrazena záloha dle ujednání účastníků do 15.05.2014, pak počala běžet promlčecí doba dnem 16.05.2014 a jestliže byl nárok o zaplacení částky 300.000 Kč uplatněn u soudu dne 01.02.2017, stalo se tak v průběhu promlčecí lhůty a nikoli po jejím uplynutí.

22. V dalším průběhu řízení, kdy byli účastníci poučeni o koncentraci řízení ve smyslu ust. § 118b odst. 1 o. s. ř. při jednání konaném dne 15.10.2019 a účinky koncentrace nastaly dnem 25.10.2019, doplnil žalovaný svá tvrzení, respektive uvedl zcela nová tvrzení, rozporná vůči dosavadním jeho tvrzením, aniž by dosavadní tvrzení k výzvě soudu upřesnil, a to v tom smyslu, že poskytnutá záloha 300.000 Kč žalovanému společností R Ž byla spotřebována na náklady na uspořádání konference (konané v termínu 12. – 13.06.2013, jak doplnil při jednání dne 21.11.2019) a tímto tedy svůj závazek žalovaný splnil. Žalovaný proto nechápe, z jakého důvodu byl následně uzavírán dodatek či proč by mělo být jakékoliv plnění vráceno, neboť on svému závazku dostál. Dle soudu žalovaný tedy uvedl zcela nová skutková tvrzení, než uváděl dosud. Především však zcela nová tvrzení doplnil po uplynutí lhůty k tomu soudem stanovené, a soud proto k těmto námitkám dále nepřihlížel, neboť koncentrační lhůta i lhůta k doplnění ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. uplynula desátým dnem od konání jednání 15.10.2019, tedy dnem 25.10.2019. Jestliže žalovaný podal k soudu doplnění tvrzení dne 29.10.2019 s odůvodněním, že den 26.10.2019 byla sobota, a proto mohl zaslat podání nejpozději první následující den (jemuž předcházel státní svátek – pondělí 28.10.2019), pak je toto s ohledem na konec koncentrační lhůty irelevantní.

23. I kdyby soud připustil, že žalovaný nová tvrzení doplnil v podání, doručeném soudu dne 29.10.2019 před uplynutím koncentrační lhůty, pak ani tak soud nemá za prokázánu obranu žalovaného.

24. Z listinných důkazů, zejména z předžalobní výzvy Mgr. Š., z oznámení o jednostranném započtení pohledávky a z výpisů z účtu bylo prokázáno, že žalovaný sjednanou zálohu ve výši 300.000 Kč obdržel, tuto částku jako svůj závazek vůči žalobci uznal, když jej započetl oproti svému závazku ve výši 500.000 Kč před zahájením tohoto řízení, kdy původně žaloval společnost R Ž v tomto řízení o zaplacení částky 126.250 Kč, kterou vypočetl jako rozdíl mezi částkou 500.000 Kč, kterou nabyl postoupením pohledávky jako věřitel vůči společnosti R Ž oproti pohledávce společnosti R z titulu nevrácené zálohy ve výši 300.000 Kč, přičemž sám žalovaný do započtení zahrnul i kapitalizované příslušenství. V tomto řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla dne 20.05.2013 uzavřena Smlouva o spolupráci, na základě které poskytl žalobce žalovanému k jejímu naplnění zálohu ve výši 300.000 Kč, která se reálně dostala do dispozice žalovanému. Následně dne 20.06.2013 byl mezi stejnými účastníky uzavřen Dodatek č. 1 k uvedené smlouvě, kdy se účastníci dohodli o ukončení spolupráce s tím, že do konkrétního data 15.05.2014 bude žalobcem vrácena uhrazená záloha ve výši 300.000 Kč, a to se sjednaným příslušenstvím, včetně případného úroku z prodlení. Žalovaný netvrdil, že částku 300.000 Kč jako zálohu žalobci vrátil. Nejprve tvrdil, že se jednalo o disimulovaný právní úkon, aniž by toto tvrzení upřesnil a prokázal, později tvrdil, že svůj závazek 300.000 Kč splnil tím, že vynaložil náklady na konferenci se zahraničními partnery ze zdravotnických organizací. Smlouva o spolupráci ze dne 20.05.2013 však neobsahuje ujednání o tom, že tyto prostředky mají sloužit k žalovaným tvrzené úhradě konference, nýbrž že žalovaný zajistí kontakty pro účely společnosti R Ž (viz čl. III smlouvy). Jestliže nebylo v tomto řízení prokázáno, že by byla Smlouva o spolupráci ze dne 20.05.2013 neplatným právním úkonem, pak má soud za to, že nebylo ani prokázáno, že by byl neplatným právním úkonem Dodatek č. 1 ke smlouvě ze dne 20.06.2013. Pokud by skutečně byla záloha použita na náklady konference a tato se konala dříve, než byl dodatek uzavřen, jistě by si strany Smlouvy neujednaly ukončení smlouvy a podmínky pro vrácení poskytnuté zálohy. Pokud žalovaný namítá nedostatek své pasivní legitimace, neboť má společnost nyní jinou vlastnickou strukturu a je sporné, jak vystupoval tehdejší jednatel, pak tato námitka je zcela nedůvodná. Nový vlastník měl zřejmě vyvinout dostatečnou opatrnost při převzetí společnosti žalovaného, a jestliže se tak nestalo, žalobce má vůči žalovanému nárok po právu, pak tato skutečnost nemůže jít k tíži žalobce. Pro úplnost soud dodává, že statutární zástupci žalovaného i žalobce pan P.S. a pan M.W. byli pravomocně odsouzeni za trestnou činnost, kterou poškodili nikoli žalovanou společnost A CZ a. s., nýbrž společnost R Ž a. s., nyní s názvem K Z a. s. Soud s ohledem na shora uvedené uzavírá, že pokud žalovaný ve sjednané lhůtě spornou částku 300.000 Kč žalobci nevrátil, pak tuto částku zadržuje bez právního důvodu.

25. S ohledem na to, že z provedených důkazů soud dospěl k úplným skutkovým zjištěním, z nichž vyvodil shora uvedený právní závěr, pro nadbytečnost zamítl návrhy žalovaného na výslechy svědků, kteří se měli vyjádřit ke své účasti na konferenci v červnu 2013.

26. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto mu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Soud žalobci přiznal 15.000 Kč za zaplacený soudní poplatek a dále v souladu s ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a dle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. paušální náhradu ve výši 1.500 Kč (3x 500 Kč za podání vzájemného návrhu a účast při dvou jednáních soudu. Celkově bylo na nákladech řízení žalobci přiznáno 16.500 Kč.

27. Lhůty k plnění stanovil soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůt delších.

Rubrum