18 T 24/2018

Rubrum

Pomluva v celostátním periodiku V případě trestného činu pomluvy podle § 184 trestního zákoníku se jedná o distanční delikt, neboť následek mohl nastat na více místech, než na kterém byla vykonávána trestná činnost, když u trestného činu pomluvy dochází k porušení zájmu chráněného trestním zákoníkem i na jiném místě, než kde bylo spácháno jednání pachatele. Vzhledem k tomu, že článek byl vydán v celorepublikovém periodiku, byl tak způsobilý způsobit škodlivý následek na více místech, přičemž k projednání by byly příslušné všechny soudy, v jejichž obvodu nastal škodlivý následek.

Výrok

Okresní soud ve Zlíně rozhodl dne 31. 8. 2018 v trestní věci obviněného Mgr. M. P., narozeného XXX v T., trvale bytem i adresa pro doručování P. XXX, O. XXX,

Odůvodnění

Podle § 314c odst. 1 písm. a) trestního řádu, § 188 odst. 1 písm. c) trestního řádu a § 172 odst. 1 písm. b) trestního řádu se zastavuje trestní stíhání obviněného Mgr. M. P., generália shora, pro skutek, že v P. dne 3. 6. 2016 v M. D. nechal otisknout článek s titulkem „Ch. ostrý řez: ministr vyměnil klíčové poradce“, ve kterém, jakožto autor, uvedl nepravdivou citaci trestního oznámení podaného M. V. ve znění: „R. V. si koupil padělané maturitní vysvědčení ze zrušené střední školy v B., přitom na této škole nikdy nestudoval", když obsah této zprávy byl následně převzat a veřejně publikován na dalších internetových zpravodajských portálech, čímž poškodil Mgr. R. V. jak v osobním, tak v profesním životě, čímž měl spáchat přečin pomluvy podle § 184 odst. 1, 2 trestního zákoníku, neboť tento skutek není trestným činem a není důvod k postoupení věci.

Poučení

Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Z. podala ke zdejšímu soudu obžalobu na obviněného Mgr. M. P., generália shora, pro přečin pomluvy podle § 184 odst. 1, 2 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit jednáním, popsaným ve výroku tohoto usnesení. Obviněný Mgr. M. P. popřel, že by se dopustil jakéhokoliv protiprávního jednání. Uvedl, že na základě článku, který napsal a který se týká toho, že na ministerstvu vnitra skončili tři poradci, mj. i R. V., nemohl být V. odvolán z funkce poradce, jelikož článek informoval o tom, co se již stalo. Proto nemohl být příčinou propuštění. Při psaní článku vycházel z informací zlínských sociálních demokratů. V článku citovaná věta je přesnou citací informace, kterou mu sdělila M. V. a která byla obsažena v trestním oznámení, které M. V. podala. Věrohodnost této informace si nemohl podrobně ověřovat, ale před zveřejněním se na to dotázal V. a. V článku uvedl, že došlo k ukončení spolupráce, což si ověřoval na ministerstvu vnitra, dále zde uvedl, že členka Č. tvrdila, že někdo nemá oprávněně středoškolské vzdělání, a že na dotyčného podala trestní oznámení. Osobně nic netvrdil. S M. V. několikrát komunikoval, původně to bylo z její iniciativy. Byla jedním ze zdrojů informací. Osobně práva poškozeného nenarušil. Samotné trestní řízení, které je veřejné, může V. a poškodit ještě více. Nikdy netvrdil, že by V. vzdělání neměl, ale pouze citoval zprávu (trestní oznámení spolustraničky M. V. a její e-mail), kterou obdržel a o které byl přesvědčen, že je pravá. Je logické, že bez poskytnutí informací z venku nemohl o trestním stíhání vědět, ani znát obsah stanovisla M. V. Dále upozornil na přetrvávající pochybnosti ohledně získání vzdělání V., když stále existují rozpory v dokumentaci školy, neboť neodpovídá počet skutečných absolventů školy, uvedený policejnímu orgánu školou, stavu v dokumentaci. Závěrem upozornil, že jeho případ má politické pozadí s tím, že je vedeno snahou jej zdiskreditovat. M. V. vypověděla, že asi před dvěma roky se dozvěděla o tom, že si měl R. V. údajně koupit padělané maturitní vysvědčení ze Střední školy v B. na ulici L. Pochybovala o oprávněnosti jeho titulů a tak v dubnu 2015 podala trestní oznámení. Po nějaké době byla informována, že případ byl odložen. Zanedlouho jí zavolal redaktor M. D. M. P., který jí sdělil, že se dozvěděl o tom, že podávala trestní oznámení ve věci R. V. a jeho vysvědčení. Řekl, že slyšel, že případ byl odložen, a dotázal se jí, jestli to bude řešit dál. Řekla mu, že se chce dozvědět pravdu. Následující týden zjistila, že v novinách vyšel článek o ministru Ch., ve kterém jí byla vložena do úst slova, která nikdy neřekla, kdy měla prohlásit, že si R. V. měl koupit padělané maturitní vysvědčení ze zrušené střední školy v B., že to bude řešit dál a nepoleví. Ihned volala P. a psala mu SMS, že to, co v tom článku uvádí, není pravda a že to nikdy neřekla. O tom, že měl V. studovat v B., se dozvěděla přímo od něj na nějaké schůzi členů Č., když debatovali o tom, kde kdo studoval. To, že V. disponoval padělaným vysvědčením, měla od spolustraníka z Č. z P. Zjistila, že V. má diplom z právnické fakulty v P., přitom při debatě uváděl, že obě školy studoval v B. Od dalšího známého slyšela, že údajně nemá ani maturitu. Žádné dezinformace nešířila, nechala si pouze ověřit informace, které se dozvěděla. Střední škola K., s.r.o. jí zaslala seznamy absolventů Soukromé střední podnikatelské školy ve V. za období let 1994 - 1996, mezi kterými bylo uvedeno také jméno R. V., ale v nesprávném tvaru. Trestní oznámení P. nepředala, neví, odkud ho získal. Než trestní oznámení podala, kontroloval jej právník pana P. Pan P. si nechal kopii oznámení. Trestní oznámení bylo postavené na tom, že informace o V. získávala od různých lidí. M. P. jí nezaslal předem k autorizaci text novinového článku, který vyšel v M. D. dne 3. 6. 2016. K údajně existující nahrávce, zachycující slova v novinovém článku, uvedla, že nikdy neřekla, že si V. koupil padělané maturitní vysvědčení, maximálně u rozhovoru s někým řekla, že podala na V. a trestní oznámení a že policie bude zjišťovat, zda ho má nebo ne. Dále uvedla, že od pana P. získala kopii životopisu R. V., ve které je špatně uváděná doba studia V. a. Email, ve kterém M. P. sděluje informaci, která vyšla v článku, a zároveň se jej dotazuje, kdy to vyjde, z jejího pracovního e-mailu nikdy neposílala. Pavel P. vypověděl, že R. V. zná, byl spolustraníkem zlínské Č., kdy se stranou nesla informace, že by neměl mít střední školu. Nejvíce se této záležitosti věnovala M. V. Tvrdila, že jí to říkali různí lidé. Sepsala o tom i trestní oznámení, které podala na policii. Při cestě do Prahy se mu V. zmínil o tom, že chodil na střední školu v B. S M. P. se setkal poprvé 1. 8. 2016 v kavárně H. M. ve Z. Před tím spolu komunikovali jen telefonicky nebo SMS zprávami. O maturitě V. a se nebavili. První trestní oznámení, které V. zpracovala, mu zaslala do e-mailu, přečetl si ho, ale neví, zda do něj něco doplnil. Někdy v září 2016 po uveřejnění předmětného článku o V. se rozhodli podat druhé trestní oznámení, spolupracovali na něm. Druhé trestní oznámení zaslal e-mailem P., chtěl se s ním poradit. Ví, že škola zaslala V. seznam studentů, na kterém bylo jméno R. V. zkomolené, takže opět měli pochybnosti o jeho studiu. Na základě tohoto V. poslala druhý dotaz, v němž škola uvedla, že tam studoval v konkrétních letech, které se neslučují s životopisem, který předal V. Rozhodli se dát dohromady druhé trestní oznámení. Poškozený R. V. uvedl, že v klubu Č. Z. měl konflikty především s pány P. a K. P. podal trestní oznámení na pomluvu, kvůli kterému byl on i další členové Č. Z. prověřováni policejním orgánem. Oznámení podal a načasoval tak, že šetření probíhalo před okresními a krajskými konferencemi Č., kde kandidoval. P. měl důvod jej ze strany odstranit. Neví, proč by se měl ministr Ch. bát a zbavovat se svých poradců. Má za to, že P. svým článkem chtěl primárně poškodit ministra vnitra Ch. a on mu měl posloužit jako nástroj. Celá záležitost s údajným padělaným maturitním vysvědčením ho značně poškodila, když s ním m. v. další dohodu o spolupráci neuzavřelo. V souvislosti s tím, že je osobou pohybující se ve veřejném prostoru, nemůže tolerovat jednání M. V. spočívající v tom, že o něm veřejně šíří nepravdivé informace. Následně doplnil, že dne 15. 11. 2017 asi kolem 16. hodiny mu volalo několikrát telefonní číslo XXX, které neznal, a když telefon vzal, bylo mu sděleno, že hovoří s M. P., který mu vyčítal, že je trestně stíhaný. Po pár minutách mu z toho čísla začaly přicházet SMS zprávy, zareagoval na ně dotazem, kdo mu píše, osoba mu odpověděla, že „píše Fantomas, který sedí s nějakými lidmi z Č.“. Poté následovaly další SMS zprávy, ve kterých se pisatel identifikoval jako M. P. Ing. M. B. vypověděl, že předmětný článek byl až na šesté straně vydání, proto se domnívá, že neprošel kontrolou šéfredaktora. Za informace uveřejněné v jednotlivých článcích nese zodpovědnost autor, on nese odpovědnost za to, že informace jsou pravdivé a ověřené, za tímto účelem mají etický kodex. Neumí si představit, že by bylo Mgr. P. ze strany společnosti M. bráněno, aby policejnímu orgánu vydal požadované důkazní materiály. Pokud by se mělo jednat o informace, na které se vztahuje ochrana poskytovaná tiskovým zákonem, tak je to vždy na posouzení samotného novináře, zda a které informace předá, zveřejní nebo je bude chránit. Dále uvedl, že zaměstnanci, který odchází ze společnosti, jsou zablokovány veškeré přístupy a logy, ať už na e-mail nebo celkově do systému, neboť toto je největší bezpečnostní riziko pro firmu, zaměstnanec, který odchází, tak vrací veškeré vybavení. Co se týká M. P., neměl přímo pracovní notebook, takže mu nemohl být ani odebrán, myslí si, že měl maximálně mobilní telefon, diktafon a desktop, takže tyto mu byly pravděpodobně odebrány. Když byl s P. započat proces, kdy musí odevzdat věci na IT, začala procedura, kdy jsou zaměstnanci ukončeny zmiňované přístupy, a během této si zaměstnanec může svoje data, která má uložena a která jsou jeho, bez problému stáhnout. S panem P. byl pracovní proces ukončen bez problému a zcela standardně. JUDr. V. R. vypověděl, že jej oslovil M. P. s tím, že má podat vysvětlení policejnímu orgánu ve věci předmětného novinového článku. V rámci diskuse s P. se nebavili přímo o dané věci, šlo spíše o diskuzi ve stylu „mimochodem“. P. se mu zmínil, že byl podávat vysvětlení a že po něm policejní orgán požaduje nějaké podklady. K tomu mu sdělil, že je třeba zvážit vydání věcí ve vztahu k ochraně novinářského zdroje. Domluvili se tak, že mu P. předloží věci, které je potřeba předat policejnímu orgánu, a poté spolu zváží, co je možné ve vztahu k tiskovému zákonu policejnímu orgánu vydat. K tomu však nedošlo, P. mu žádné věci nepředložil a dál s ním věc nekonzultoval. Dále uvedl, že z jejich strany nebylo P. zakázáno, aby něco policejnímu orgánu vydával, pouze mu bylo řečeno, že je vhodné se nad tím zamyslet. M. Ch., tehdejší ministr v. ČR, vypověděl, že R. V. měl s M. v. ČR uzavřenou poradenskou smlouvu. Před vydáním článku v M. D. jej kontaktoval redaktor P. a položil mu několik otázek ve vztahu k V. a jeho údajným problémům se vzděláním. Na základě těchto informací oznámil V., že do vyřešení reputačního problému s ním pozastaví spolupráci. S P. měli problémy už v minulosti, pokaždé se z jeho strany jednalo o snahu poškodit pověst ministerstva. Ve spise jsou obsaženy i listinné důkazy, které dokládají, že R. V. byl v letech 1994 - 1996 studentem Soukromé střední školy podnikatelské ve V. (nyní Střední škola K. s.r.o.), a to vysvědčení o maturitní zkoušce, zpráva Střední školy K. s.r.o., seznam absolventů a kopie třídních knih. Součástí spisu je rovněž trestní oznámení (podezření ze spáchání trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny ve smyslu ustanovení § 348 trestního zákoníku) ze dne 27. 4. 2015 (č. l. 11), které bylo dne 28. 4. 2015 podáno M. V. k Okresnímu státnímu zastupitelství Z., ve kterém mj. uvádí, že při volební kampani v komunálních volbách na podzim roku 2014 byla oslovována různými spoluobčany, kteří jí sdělovali informace o Mgr. R. V. a kteří jí mj. jiné doslova uvedli, že si Mgr. R. V. koupil padělané maturitní vysvědčení ze zrušené střední školy v B. na ulici L., přitom na této škole nikdy nestudoval, není o něm zmínka v žádné třídní knize a jeho jméno není uvedeno v seznamu studentů této školy. Usnesením Policie ČR, Městského ředitelství policie B., 6. oddělení obecné kriminality ze dne 1. 9. 2015, č. j. KRPB-XXX-16/TČ-2015-060276, byla věc podezření ze spáchání přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit podezřelý R. V., odložena. Dále je součástí spisu také druhé trestní oznámení (podezření ze spáchání trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny ve smyslu ustanovení § 348 trestního zákoníku) ze dne 12. 9. 2016 (č. l. 175), které podala M. V. 19. 9. 2016 k Vrchnímu státnímu zastupitelství v O., a ve kterém se zmiňuje také o článku, který vyšel v M. F. Z protokolu o zajištění dat vyplývá, že předmětný článek byl také uveřejněn na internetových stránkách www.***.cz, z nichž byl částečně převzat internetovými stránkami ***.news, ***.cz, ***.cz, czech.***.com, ***.cz a ***.cz. Dle zprávy m. v. ze dne 1. 11. 2016 měl tehdejší m. v. M. Ch. v úmyslu uzavřít na období od 1. 7. 2016 s poškozeným dohodu o pracovní činnosti, nicméně v důsledku pochybností ohledně studia poškozeného poškozenému sdělil, že až do vyjasnění nesrovnalostí nebude tato dohoda uzavřena. Dále je obsahem spisu SMS a facebooková komunikace mezi M. V. a obviněným, ze které je patrné, že M. V. po celou dobu popírá, že by trestní oznámení na R. V. dala k dispozici obviněnému, nebo že by jej urgovala dotazy, kdy vyjde článek zpochybňující dosažené vzdělání R. V. Opakovaně obviněnému vyčítala, že jí v článku vložil do úst slova, která nikdy nevyslovila, jelikož by si nedovolila něco takového tvrdit, aniž by pro to měla důkazy. Součástí spisu je také e-mail, který obviněný předložil policejnímu orgánu, a o kterém tvrdí, že mu jej zaslala M. V. dne 2. 6. 2016 ze svého pracovního e-mailu. V tomto emailu se M. V. dotazuje na to, kdy vyjde článek ohledně padělaného maturitního vysvědčení R. V. Ze zprávy K. p., a.s. vyplývá, že předmětný e-mail nemohl být a ani nebyl odeslán ze služebního e-mailového účtu M. V., když ve dnech 1. 6. – 3. 6. 2016 neodešla z této služební e-mailové adresy žádná pošta. Přečin pomluvy podle § 184 odst. 1, 2 trestního zákoníku spáchá ten, kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu. Kvalifikačním znakem podle odstavce 2 tohoto přečinu je spáchání uvedeného přečinu tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem. Nepravdivým údajem je informace, která je v rozporu se skutečností a která se týká pomlouvané osoby. Aby mohl být údaj ve smyslu § 184 trestního zákoníku označen za nepravdivý, musí jít o údaj ověřitelný, a nelze za něj považovat taková tvrzení, která jsou hodnotící povahy a jsou prezentována jako subjektivní úsudek autora. Způsob, jakým je nepravdivá informace sdělována, není rozhodný, je-li však učiněno tiskem, filmem, rozhlasem, televizí nebo jiným obdobně účinným způsobem, je důvodem pro použití vyšší trestní sazby. Sdělení nepravdivého údaje spočívá v tom, že uvedená informace o jiném je v rozporu se skutečností, a to byť jen jedné osobě rozdílné od pomlouvaného, za předpokladu, že taková zpráva je způsobilá značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů. Nepravdivý údaj přitom musí být způsobilý značnou měrou ohrozit vážnost pomlouvaného, zejména s přihlédnutím k postavení osoby, jejím charakterovým vlastnostem a rovněž i s ohledem na povahu sdělovaného údaje (srov. Novotný, O., Vokoun, R., Šámal, P. a kol. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, s. 112). Protože se u přečinu pomluvy vzhledem k ustanovení § 13 odst. 2 trestního zákoníku vyžaduje zavinění ve formě úmyslu, byť i nepřímého, je tento přečin úmyslným trestným činem (§ 15 odst. 1, 2 trestního zákoníku) a úmysl se musí vztahovat ke všem znakům této skutkové podstaty, jimiž mimo jiné jsou „sdělení nepravdivého údaje“ a jeho „způsobilost značnou měrou ohrozit vážnost u spoluobčanů. Ke spáchání trestného činu pomluvy postačuje tedy i existence nepřímého úmyslu, což zahrnuje stav, kdy obžalovaný věděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákonem, a pro případ, že tak učiní, s tím byl srozuměn. Z důkazů, které jsou obsaženy ve spise, bylo prokázáno, že obviněný dne 3. 6. 2016 v M. D. nechal otisknout článek s titulkem „Ch. ostrý řez: ministr vyměnil klíčové poradce“ (č. l. 3), ve kterém, jakožto autor, uvedl formou přímé citace část trestního oznámení podaného M. V.: „R. V. si koupil padělané maturitní vysvědčení ze zrušené střední školy v B., přitom na této škole nikdy nestudoval“, přičemž dále bylo v článku rovněž formou přímé citace poškozeného R. V. uvedeno: „trestní oznámení bylo odloženo jako zcela nedůvodné“, na což navazovalo: „zatímco V. prohlašuje, že to bude řešit dál a že nepoleví“. Jak již bylo zmíněno výše, aby byla naplněna objektivní stránka trestného činu pomluvy dle § 184 trestního zákoníku, je nezbytné, aby pachatel sdělil jiné osobě nebo osobám nepravdivý údaj, který je značnou měrou způsobilý ohrozit vážnost u spoluobčanů. Státní zástupkyně v obžalobě, ve které je vymezen skutek, pro který je obviněný stíhán, nepravdivost údaje spatřovala v citaci, kterou obviněný v článku použil způsobem, jak byl popsán výše, neboť je nepravdivá. Soud se však s tímto názorem neztotožňuje. V trestním spise se totiž nachází trestní oznámení ze dne 27. 4. 2015, které bylo dne 28. 4. 2015 podáno M. V. Okresnímu státnímu zastupitelství Z., ve kterém M. V. mj. uvádí: „Jsem členkou místní organizace Č. Z.“. Při volební kampani v komunálních volbách na podzim roku 2014 jsem ve zvýšené míře prováděla předvolební kampaň. Při této příležitosti mě oslovovali různí spoluobčané a říkali mi, že těžko mohou uvěřit slibům Č., kdy nás Z. zastupuje takový člověk, jako je Mgr. R. V. Já jsem zpočátku netušila, co mají namysli. Sdělovali mně různé informace o jeho podivném podnikání, ve kterém poškodil mnoho lidí na Zlínsku a několik firem dovedl k bankrotu. Také mi sdělili, že neoprávněně vykonává advokátní praxi u JUDr. R. po podivném vystudování právnické fakulty v P. Doslova uvedli, že si Mgr. R. V. koupil padělané vysvědčení ze zrušené střední školy v B. na ulici L., přitom na této škole nikdy nestudoval, není o něm zmínka v žádné třídní knize a jeho jméno není uvedeno v seznamu studentů této školy“. Dle soudu je zcela evidentní, že obviněný v článku pouze informuje o tom, že M. V. podala trestní oznámení, přičemž obviněný doslova cituje to, co je v něm uvedeno, kdy tyto informace v trestním oznámení skutečně takto obsaženy jsou, jak je zřejmé z výše doslovně přepsané části trestního oznámení. Nejednalo se tedy o zveřejnění údaje, který by byl zcela smyšlený nebo takový, který by byl obviněným zveřejněn na základě neověřeného zdroje, kterým předmětné trestní oznámení rozhodně není. Ostatně ani sama M. V. v průběhu trestního řízení nikdy nerozporovala, že toto trestní oznámení v takovém znění nepodala. V tomto směru považuje soud také za potřebné zmínit, že je pro věc zcela nerozhodné, jakým způsobem se k obviněnému předmětné trestní oznámení dostalo, tzn. zda mu jej předala M. V. nebo jiná osoba, neboť toto oznámení ve znění popsaném výše skutečně bylo podáno a bylo policejním orgánem prošetřováno, přičemž následně bylo odloženo. Co se týká dalšího pokračování článku ve znění: „tvrdí V.“ neshledává soud ani na tomto nic nepravdivého, neboť M. V. tyto skutečnosti v předmětném oznámení skutečně tvrdí, přičemž z kontextu článku lze vyrozumět, že tímto autor článku myslel to, že tyto skutečnosti tvrdí M. V. v předmětném trestním oznámení, které na poškozeného V. a podala. Ačkoliv M. V. v trestním oznámení uvádí, že tyto informace se dozvěděla od dalších lidí, stále to nemění nic na tom, že to uvedla v trestním oznámení. Jenom proto, že v článku není uvedeno, že tyto skutečnosti do trestního oznámení uvedla V., protože jí je tvrdili další lidé, neznamená, že obviněným použitá citace je nepravdivá. V tomto směru považuje soud také za nutné zmínit, že v posuzovaném případě byla nepravdivost vztahována k citaci v článku, nikoliv k tomu, zda samotná informace, která byla prostřednictvím citace sdělena, je nepravdivá či nikoliv, tzn. že není rozhodné, zda si poškozený skutečně koupil padělané maturitní vysvědčení či nikoliv, přičemž z tohoto důvodu neshledal soud za nutné provádět dokazování k tomu, zda poškozený skutečně na předmětné škole studoval či nikoliv, eventuálně vyslýchat jeho bývalé spolužáky či porovnávat obsah třídních knih s protokoly o maturitní zkoušce. Obviněný v článku rovněž zmínil stanovisko poškozeného k celé věci, přičemž poškozený uvedl, že trestní oznámení bylo odloženo jako zcela nedůvodné. I z takto uvedené informace lze dovodit, že M. V. tyto informace tvrdila pouze v daném oznámení a není to tak, že tyto informace řekla obviněnému např. v rozhovoru. Ze spisu vyplývá, že M. V. s obviněným prostřednictvím facebookové komunikace hovořila až poté, co vyšel předmětný článek, předtím s ním hovořila telefonicky. Z facebookové komunikace je patrné, že M. V. nesouhlasila s tím, že byly tyto informace otištěny, což však nemění nic na tom, že obviněným sdělená informace byla pravdivá. Stejně tak i uvedení toho, že V. prohlašuje, že věc bude řešit dál a že nepoleví, není nikterak nepravdivá, neboť tato skutečnost ostatně vyplývá z jednání M. V., která po vydání předmětného článku podala v měsíci září 2016 další trestní oznámení ve věci podezření ze spáchání trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny ve smyslu ustanovení § 348 trestního zákoníku, a to k Vrchnímu státnímu zastupitelství v O. Z výše popsaných důvodů dospěl soud k závěru, že nedošlo k naplnění objektivní stránky trestného činu pomluvy dle § 184 trestního zákoníku. Rovněž dospěl soud k závěru, že nedošlo v posuzovaném případě ani k naplnění subjektivní stránky trestného činu, když zákon vyžaduje, aby pachatel jednal alespoň v nepřímém úmyslu. V tomto směru je potřebné vyzdvihnout, že obviněný je novinářem, který zpracovává získané informace za účelem informování veřejnosti o aktuálním dění ve společnosti, což zahrnuje informování i o negativních skutečnostech. Je nepochybné, že poškozený jakožto veřejně činná osoba podléhá většímu zájmu medií, neboť se podílí na veřejných záležitostech. Úmysl obviněného při zveřejnění článku však nesměřoval k tomu, aby tímto článkem poškodil poškozeného, případně další osoby, nýbrž k tomu, aby veřejnost informoval o tom, že studium poškozeného bylo prověřováno na základě podaného trestního oznámení M. V. policií, což ovšem není informací nepravdivou. Jak již bylo zmíněno výše, obviněný čerpal z existujícího trestního oznámení, nesděloval smyšlené nebo neověřené informace. O úmyslu obviněného poškodit poškozeného nemůže svědčit ani to, že obviněný předložil policejnímu orgánu printscreen e-mailu, který měl obdržet od M. V., ve kterém údajně M. V. obviněnému opakuje skutečnosti, které byly předmětem citace, a dotazuje se, kdy předmětný článek vyjde, a to ani za situace, kdy dle sdělení zaměstnavatele M. V. předmětný email z jejího počítače neodešel. Podle § 13 odst. 1 trestního zákoníku trestným činem je protiprávní čin, který zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně. Protože soud dospěl k závěru, že obviněný jednáním, popsaným ve výroku tohoto usnesení, nenaplnil všechny znaky trestného činu vyžadované trestním zákoníkem, v důsledku čehož toto jednání není trestným činem a nemůže být ani přestupkem, proto rozhodl podle § 314c odst. 1 písm. a) trestního řádu, § 188 odst. 1 písm. c) trestního řádu a § 172 odst. 1 písm. b) trestního řádu tak, že trestní stíhání obviněného zastavil. Pro úplnost soud dodává, že v případě trestného činu pomluvy podle § 184 trestního zákoníku se jedná o distanční delikt, neboť následek mohl nastat na více místech, než na kterém byla vykonávána trestná činnost, když u trestného činu pomluvy dochází k porušení zájmu chráněného trestním zákoníkem i na jiném místě, než kde bylo spácháno jednání pachatele. Vzhledem k tomu, že článek byl vydán v celorepublikovém periodiku, byl tak způsobilý způsobit škodlivý následek na více místech, tedy např. i Z. (kde poškozený žije), přičemž k projednání by byly příslušné všechny soudy, v jejichž obvodu nastal škodlivý následek. Podle § 22 trestního řádu byl k projednání věci příslušný i Okresní soud ve Zlíně, neboť právě u něj byla podána obžaloba.

Rubrum