19 C 164/2017

Rubrum

Imise na pozemku jiného vlastníka V řízení o zdržení se obtěžování nad míru přiměřenou poměrům je nejprve třeba vyřešit otázku, zda dochází k vnikání tvrzené imise na pozemky žalobců a v kladném případě, zda tato imise způsobuje rušení výkonu vlastnického práva žalobců v míře nepřiměřené místním poměrům a zda tak žalobce podstatně omezuje v obvyklém užívání jejich pozemků.

Výrok

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. P.O. ve věci žalobců: a) H.N., narozená xxx bytem xxx, 170 00 Praha 7 b) R.N., narozený xxx bytem xxx, 170 00 Praha 7 oba zastoupeni advokátem JUDr. M.S. sídlem xxx, 130 00 Praha proti žalovaným: 01.) J.B. bytem xxx, 100 00 Praha 10 02.) P.B. bytem xxx, 100 00 Praha 10 o zdržení se obtěžování nad míru přiměřenou poměrům, takto:

Odůvodnění

I. Žalovaní jsou povinni se ze svého pozemku (z jeho severní části) parc.č. xxx/1 na hranici s pozemkem parc.č. xxx/1, v katastrálním území Horní Brusnice, zapsaného u Katastrálního úřadu pro Královehradecký kraj, katastrálního pracoviště Trutnov na LV č. xx, zdržet stínění pozemku žalobců parc.č. xxx/1 v katastrálním území Horní Brusnice, zapsaného u Katastrálního úřadu pro Královehradecký kraj, katastrálního pracoviště Trutnov na LV č. xxx. II. Žalovaní jsou povinni nahradit žalobcům společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 18.060 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobců JUDr. M.S.

Poučení

Žalobou podanou soudu dne 19. 6. 2017, upřesněnou podáním ze dne 16. 10. 2017 se žalobci domáhali vydání rozsudku, jímž by soud žalovaným uložil zdržet se ze svého pozemku (z jeho severní části) parc.č. xxx/1 na hranici s pozemkem parc.č. xxx/1, v katastrálním území Horní Brusnice, zapsaného u Katastrálního úřadu pro Královehradecký kraj, katastrálního pracoviště Trutnov na LV č. xxx stínění pozemku žalobců parc.č. xxx/1 v katastrálním území Horní Brusnice, zapsaného u Katastrálního úřadu pro Královehradecký kraj, katastrálního pracoviště Trutnov na LV č. xxx. K odůvodnění uvedli, že žalobci jsou od roku 1979 vlastníky pozemků parc.č. xxx, jehož součástí je stavba č.p. xxx, parc.č. xxx/1, parc. č. xxx/1 a parc č. xxx v katastrálním území a obci Horní Brusnice. Žalovaní jsou mimo jiné vlastníky pozemku parc.č. xxx/1 v katastrálním území a obci Horní Brusnice. Pozemek žalobců č. xxx/1 a pozemek žalovaných č. xxx/1 mají společnou hranici. Žalobci při hranici těchto pozemků ve vzdálenosti asi jednoho metru vysázeli cca 21 kusů keřů rybízu a angreštu, které nesly dobrou sklizeň. V současné době zbývají čtyři keře, které chřadnou kvůli sníženému osvitu. Žalobci v jihovýchodním rohu pozemku parc.č. xxx/1 vybudovali v roce 1989 zapuštěný bazén, neboť zde bylo nejdelší a nejlepší oslunění. Žalovaní na svém pozemku parc.č. xxx/1 postupně zhruba od roku 1979 vysazovali zelené smrky, borovice, modříny a opadavé dřeviny jako např. břízy a jihozápadní část pozemku tak ztratila charakter louky. Stromy jsou různého stáří a tudíž různé výšky. Dřeviny vysázené a v současnosti již vzrostlé při hranici pozemků žalobců a žalovaných na pozemku žalovaných parc.č. xxx/1 působí značné zastínění pozemku žalobců parc.č. xxx/1 a taktéž pozemku parc.č. xxx. Pro žalobce je nejpodstatnější, že předmětné stromy zastiňují značnou část dne bazén vybudovaný na pozemku žalobců, a to tak, že bazén je zastíněn v podstatně celý den. Žalobci tak nemohou bazén a jeho okolí řádně užívat, když v důsledku zastínění se v bazénu neohřívá voda a okolí bazénu je stíněno. Bazén tak nelze řádně užívat, a to ani v době silného slunečního svitu po dobu letní sezóny. Žalobci na tuto skutečnost žalované opakovaně upozorňovali a žádali odstranění, případně zkrácení stromů. Obrátili se i na příslušné úřady, avšak bezvýsledně, když byli odkázáni na soudní řízení. Během této doby stromy dosáhly výšky až 20 metrů. V současné době zastiňují nejen bazén a jeho bezprostřední okolí ale již i okolí domu č.p. xxx. Žalovaní s žalobci nekomunikují, proto jim žalobci zaslali prostřednictvím svého zástupce výzvu k odstranění předmětných stromů. Výzva obsahovala návrh žalobců, že dřeviny odtěží a vše uhradí. Výzva zůstala bez odezvy. Žalovaní s žalobou nesouhlasili. K obraně proti žalobě uvedli, že pozemek parc.č. xxx/1 vlastní od roku 1971 a od té doby je stále udržován jako louka s výsadbou ovocných a jiných dřevin. Zda se na pozemku žalobců vyskytovaly rybízové či jiné keře, a jakou měly keře úrodu, žalovaní neví, neboť pozemky sousedů nesledují. O stavbě bazénu se dozvěděli v rámci stavebního řízení. O jeho umístění nerozhodovali. Dále uvedli, že žalobou se cítí poškozeni na cti a dobrém jménu zejména proto, že ze strany žalobců čelí verbálním útokům a písemným stížnostem. V počátcích sousedství s žalobci nebyly žádné problémy a neshody. Vše bylo přátelské včetně vzájemného přístupu na pozemky. Situace se začala měnit po výstavbě bazénu, což vedlo k tomu, že pozemky byly odděleny plotem. Žalovaným se nevyhnula určitá šikana ze strany žalobců ohledně toho, co žalovaní smí nebo nesmí na svých pozemcích dělat, kterou žalovaní nechali bez odezvy. Co se týče ničení úrody u sousedů, žalovaní uvedli, že dříve měli žalobci záhony vedle domu. Jak to je v současné době, neví. O zastínění domu nelze hovořit, neboť je velmi vzdálen od předmětné výsadby stromů. K vyjádření žalovaných se žalobci vyjádřili tak, že není pravdou, že by žalované nějak verbálně uráželi. Před zahájením soudního sporu nabízeli žalovaným, že na vlastní náklady nechají předmětné stromy odstranit, dřevo z nich odkoupí a zajistí, aby pozemek žalovaných byl řádně vyčištěn od zbytků těchto stromů, což je v příkrém rozporu s tvrzeními žalovaných o nějakém verbálním urážení či napadání. Ve věci bylo nařízeno jednání na 15. 1. 2018, ke kterému se žalovaní omluvili s odkazem na svůj vysoký věk a zdravotní kondici. O odročení nežádali. Soud proto věc v souladu s § 101 odst. 1 občanského soudního řádu projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaných. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Z výpisu z katastru nemovitostí pro obec a katastrální území Horní Brusnice LV č. xxx soud zjistil, že žalobci jsou v režimu společného jmění manželů vlastníky pozemků st.p.č. xxx – zastavěná plocha a nádvoří o rozměrech 130 m2, jehož součástí je stavba č.p. xxx, parc.č. xxx – trvalý travní porost o rozměrech 582 m2, parc. č. xxx/1- trvalý travní porost o rozměrech 302 m2, parc. č. xxx/1 - trvalý travní porost o rozměrech 487 m2 a parc č. xxx - ostatní plocha o rozměrech 325 m2 v katastrálním území a obci Horní Brusnice. Z výpisu z katastru nemovitostí pro obec a katastrální území Horní Brusnice LV č. xxx soud zjistil, že žalovaní jsou v režimu společného jmění manželů mimo jiné vlastníky pozemku parc. č. xxx/1 – trvalý travní porost o rozměrech 3942 m2. Z dopisu MNV Mostek ze dne 13. 4. 1989 a odpovědi na dopis ze dne 19. 4. 1989 soud zjistil, že první bazén na pozemku žalobců byl postaven v roce 1989. Ze souhlasu se stavbou ze dne 27. 10. 2000, ze stavebního povolení ze dne 28. 2. 2001 a kolaudačního rozhodnutí ze dne 20. 9. 2001 soud zjistil, že v průběhu roku 2001 žalobci postavili na pozemku par. č. xxx/1 nový bazén ve vzdálenosti 4,3 m od hranice s pozemkem žalobců o velikosti 4x8 m. K této stavbě dali žalovaní svůj výslovný souhlas s tím, že jsou seznámeni s jeho umístěním. Při místním ohledání dne 20. 9. 2017 na místě samém, při kterém byly pořízeny fotografie založené na čl. 45-73 spisu bylo zjištěno, že pozemek žalovaných parc. č. xxx/1 bezprostředně sousedí s pozemky žalobců, zejména s pozemkem parc. č. xxx/1, na kterém je umístěn bazén. Bazén se nachází ve vzdálenosti zhruba 4 metry od hranice pozemků, který tvoří dřevěný plot. Podél tohoto dřevěného plotu ve vzdálenosti asi 0,5 m od něj se na pozemku žalovaných nachází ještě živý plot z habrů vysokých cca 180 cm. Za živým plotem se dál na pozemku žalovaných nachází souvislá řada jehličnatých stromů – smrků a modřínů ve výšce cca 20 m a za ní se nacházejí další vzrostlé stromy, které tak na hranici pozemků žalobců a žalovaných tvoří v podstatě miniaturní lesík. Půda na pozemku žalobců u hranice pozemků (zejména kolem bazénu) je pokryta souvislou vrstvu mechu. Ve vzdálenosti cca 1 m od plotu na pozemku žalobců se nacházejí vyžilé rybízové keře. Vzdálenost od plotu oddělujícího předmětné pozemky žalobců a žalovaných k bližšímu rohu domu žalobců je 20 metrů. Pozemek žalovaných tvoří rozsáhlá plocha s ovocnými i jehličnatými stromy a třemi rybníčky, které tvoří kaskádu. Směrem k hranici pozemků účastníků se nacházejí zejména jehličnaté stromy – smrky a modříny. Řada těchto stromů navazující na živý plot z habrů a táhnoucí se podél hranice sousedících pozemků je dlouhá 65 metrů a stromy v této řadě se nachází ve vzdálenosti 3 m až 4,9 m od dřevěného plotu tvořícího hranici pozemků. Na pozemku žalovaných se nachází několik miniaturních lesíků. Pozemky žalobců a žalovaných se nachází v obci Horní Brusnice, v běžné poněkud řidší venkovské zástavbě. Z fotodokumentace předložené žalobci (zejména barevné fotodokumentace založené v přílohové obálce čl. 99) v kombinaci a porovnání se zjištěními z vlastního místního ohledání a vlastní fotodokumentace soud zjistil, že pozemek žalobců parc.č. xxx/1 a bazén, který se na něm nachází, je podstatnou část dne zastíněn stínem pocházejícím od vzrostlých stromů nacházejících se na pozemku žalobců parc.č. xxx/1, a které byly popsány výše. Dále soud z této fotodokumentace ve spojení se shora uvedenou úřední dokumentací ke stavbě novějšího bazénu zjistil, že v roce 2001 (a i v období před tímto rokem) se nenacházely na předmětné hranici pozemků prakticky žádné vzrostlejší stromy, pozemek žalobců nebyl stíněn a těsně u hranice pozemků na pozemku žalobců se nacházela řada rybízových keřů, které nevykazovaly známky vyžilosti, jako tomu je v současnosti. Tímto bylo vyvráceno tvrzení žalovaných uplatněné při místním ohledání, že stáří předmětných stromů je 40 až 45 let. Taktéž bylo vyvráceno tvrzení žalovaných uplatněné v obraně proti žalobě, že nemají žádnou povědomost o existenci rybízových keřů na hranicích s pozemkem žalobců, když dle předložené dokumentace se tyto keře nacházely v bezprostřední blízkosti hranice pozemků a do určité doby se na této hranici nenacházel plnohodnotný plot a sami žalovaní ve svém druhém vyjádření k žalobě uvedli, že v minulosti měli s žalobci dobré vztahy zahrnující i vzájemný přístup na pozemky. Ostatně i u místního ohledání žalovaní uvedli, že pozemek žalobců znají a nepotřebují ho vidět. Soud dále pořídil letecké snímky místa z internetových stránek Mapy.cz. Ze snímků je patrné, že předmětný pozemek žalovaných rozhodně nemá v současné době charakter trvalého travního porostu, jak je zapsán v katastru nemovitostí, tedy laicky řečeno louky, ale má charakter spíše parku či ještě lépe lesoparku. Dále i na těchto snímcích, které jsou zjevně (dle patrné čerstvé sklizně na polích) pořízeny v letním období, je vidět značné zastínění pozemku žalobců na hranicích s předmětným pozemkem žalovaných, a to zejména v oblasti, kde se nachází bazén žalobců. Konečně z dopisu právního zástupce žalobců žalovaným ze dne 3. 4. 2017 soud zjistil, že žalobci nabízeli žalovaným smírné řešení před zahájením soudního sporu v tom smyslu, že nabídli žalovaným, že zajistí vytěžení stromů odbornou firmou včetně vyčištění veškeré odtěžené hmoty z pozemku žalovaných, a to na vlastní náklady a dále, že odtěžené dřevo od žalovaných odkoupí za cenu 800 Kč za jeden vytěžený plnometr. Žalovaní si však zásilku obsahující výše uvedený dopis nevyzvedli. Dle § 1013 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále o.z.) vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod. Dle názoru soudu lze při řešení otázky, zda a jaké obtěžování souseda lze posoudit jako obtěžování v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezující obvyklé užívání pozemku souseda, vycházet z judikatury k dříve platné a účinné právní úpravě obsažené v § 127 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen obč. zák.), neboť nová právní úprava obsažená v § 1013 o.z. nevykazuje oproti dřívější právní úpravě žádné podstatné změny. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 7. 2012, sp. zn. 22 Cdo 296/2011: „Obtěžování souseda (§ 127 odst. 1 obč. zák.) je právně významné jen v případě, že je „nad míru přiměřenou poměrům“. Představuje takový výkon vlastnického práva k věci, jehož důsledky fyzicky přesahují věc samu, a působí buď na jiné osoby, anebo na věci ve vlastnictví jiného, a to prokazatelně negativně. Obtěžování je třeba chápat objektivně, tj. z hlediska obvyklých společenských názorů, přičemž každý je povinen snášet imise z obyčejného, normálního užívání pozemku. Dále dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 11. 2014 sp. zn. 22 Cdo 1312/2013: „Obtěžování ve smyslu § 127 odst. 1 obč. zák. představuje takový výkon vlastnického práva k věci, jehož důsledky fyzicky přesahují věc samu, a působí buď na jiné osoby, anebo na věci vlastnictví jiného, a to prokazatelně negativně. Obtěžování je třeba chápat objektivně, tj. z hlediska obvyklých společenských názorů, přičemž každý je povinen snášet imise z obyčejného, normálního užívání věci. Ve vztazích mezi vlastníky zpravidla sousedních pozemků nikoliv výjimečně dochází k tomu, že projevy věcí některého z vlastníků se projevují v poměrech druhého vlastníka způsobem považovaným za obtěžující. Ne každé takové "obtěžování" však zakládá oprávnění bránit se proti němu žalobou opírající se o ustanovení § 127 odst. 1 obč. zák. Tato možnost je dána dotčené osobě toliko tehdy, pokud se jedná o obtěžování nad míru přiměřenou poměrům. Zda o takový případ jde či nikoliv, je nutné posoudit vždy podle okolností konkrétního případu s přihlédnutím ke všem skutečnostem, které v této souvislosti vyjdou v řízení najevo. Závěr o tom, zda se jedná či nikoliv o obtěžování nad míru přiměřenou poměrům, tak odráží individuální poměry každého případu zejména tam, kde absentují objektivní kritéria napomáhající učinit závěr o míře obtěžování (např. při obtěžování hlukem existují objektivní hlukové limity dané normativní právní úpravou). V takových případech je na soudu, aby v každém jednotlivém případě zvážil, kdy účinky působení věci je druhá osoba povinna snášet, byť se může jednat o důsledky obtěžující či negativní a kdy jí již vzniká právo na obranu v režimu § 127 odst. 1 obč. zák., neboť se jedná o obtěžování nad míru přiměřenou poměrům. Dle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 2. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3532/2006: „ I. Soud rozhodující o návrhu na ochranu podle § 127 odst. 1 občanského zákoníku se nemůže omezit jen na konstatování, že namítaný zásah je v souladu stavem v místě obvyklým, ale musí vždy zohlednit míru přiměřenou poměrům (které by měly být). V případě, že obtěžování překračuje meze stanovené správním (hygienickým apod.) předpisem, přesahuje i míru přiměřenou poměrům. II. Jestliže soud zjistí, že dochází k obtěžování žalobce nad míru přiměřenou poměrům (příp. že jde o vážné ohrožení výkonu jeho práva), žalobě vyhoví a v odůvodnění rozsudku vymezí míru obtěžování, která je ještě v dané věci přiměřená poměrům, a míru obtěžování v dané věci. V řízení o výkon rozhodnutí pak bude soud zkoumat, zda obtěžování žalobce se snížilo na míru přiměřenou poměrům, uvedenou v odůvodnění vykonávaného rozsudku.“ Soud na základě provedených důkazů nejprve řešil otázku, zda dochází k vnikání žalobci tvrzené imise stíněním na jejich pozemky (resp. pozemek parc. č. xxx/1) a v kladném případě, zda tato imise způsobuje rušení výkonu vlastnického práva žalobců v míře nepřiměřené místním poměrům a zda tak žalobce podstatně omezuje v obvyklém užívání jejich pozemků. Na základě provedených důkazů soud dospěl bez jakýchkoli pochybností k závěru, že pozemky ve vlastnictví žalobců, zejména pak pozemek parc. č. xxx/1 a bazén, který se na něm nachází včetně jeho bezprostředního okolí, jsou stíněny vzrostlými stromy nacházejícími se na pozemku žalovaných parc.č. xxx/1 v bezprostřední blízkosti při hranicí těchto pozemků. Tato skutečnost byla doložena fotografiemi předloženými žalobci i leteckými snímky, které opatřil soud. Ohledáním na místě samém bylo prokázáno, že se v bezprostřední blízkosti plotu oddělujícího pozemky ve vlastnictví účastníků se nachází jednak živý plot z habrů o výšce do 2 metrů, ale dále též řada zejména jehličnatých vzrostlých stromů mnohametrové výšky, které jednak tvoří podél hranice pozemků souvislou 65 metrů dlouhou řadu, ale navíc za touto řadou se směrem do pozemku žalovaných nachází další vzrostlé stromy, které tak tvoří při hranicích předmětných pozemků účastníků v podstatě protáhlý miniaturní lesík. Se zřetelem ke skutečnosti, že se pozemky žalobců včetně předmětného pozemku parc. č. xxx/1 nacházejí v porovnání s pozemkem žalovaných parc.č. xxx/1, na kterém stromy rostou, severněji, ke stínění nutně musí docházet. Soud má na proto na základě všeho výše uvedeného za prokázanou existenci imise spočívající ve stínění pozemku žalobců parc. č. xxx/1 z pozemku žalovaných parc.č. xxx/1. Soud se proto dále zabýval otázkou, že jde o stínění nepřiměřené místním poměrům, které žalobce omezuje v obvyklém užívání předmětného pozemku. I v tomto směru soud dospěl ke kladnému závěru. Oba předmětné pozemky se nacházejí v běžné, poněkud řidší, venkovské zástavbě. Přímo na předmětném pozemku žalovaných, který je poměrně rozlehlý (3942 m2), se nachází obytný dům. Taktéž na pozemku žalobců, který přímo navazuje na předmětný pozemek parc. č. xxx/1, se nachází obytný dům. Oba předmětné pozemky jsou v katastru nemovitostí shodně zapsány jako trvalý travní porost. Z provedeného dokazování (žalovaní ostatně tuto skutečnost ani nesporovali) vyplynulo, že od doby nabytí předmětného pozemku žalovanými došlo postupně k vysazování a razantnímu nárůstu různých dřevin na tomto pozemku, a to jak ovocných dřevin, tak zejména jehličnatých a listnatých dřevin, které tvoří v různých částech pozemku žalobců miniaturní lesíky. Charakter pozemku dle názoru soudu rozhodně v současné době neodpovídá charakteru louky s výsadbou ovocných a jiných dřevin, jak uvádějí ve své obraně proti žalobě žalovaní, nýbrž spíše charakteru anglického parku. Pozemky vlastněné žalobci mají v souhrnu podstatně menší rozlohu, než předmětný pozemek žalovaných parc. č. xxx/1 a jsou poměrně členité. Proto při umístění bazénu neměli žalobci, krom stávajícího umístění, příliš na výběr. Ostatně žalovaní se stavbou a umístěním bazénu dali výslovný souhlas a dle názoru soudu proto měli počítat s tím, že žalobci budou chtít bazén řádně užívat a k tomu je zapotřebí zachování jeho oslunění. V řízení bylo prokázáno, že i v letním období, kdy mají žalobci oprávněný zájem na tom, aby mohli pozemek ve svém vlastnictví užívat k rekreaci, je pozemková parcela parc.č. xxx/1 podstatnou část dne zastíněna tak, že bazénu prakticky zcela chybí oslunění. Rozsah zastínění je patrný z fotografií předložených žalobci i z leteckého snímku a dále i ze stavu půdy kolem bazénu, která je pokryta souvislou vrstvou mechu a jako trvalý travní porost zcela znehodnocená a taktéž ze současného stavu zbylých rybízových keřů ve srovnání s jejich doloženým dřívějším stavem. Z fotografií okolí předmětných pozemků pořízených soudem při místním ohledání je patrné, že sice i na pozemcích žalobců a jiných okolních pozemcích jsou pěstovány různé dřeviny v míře vyšší, než je tomu běžné v husté městské či venkovské zástavbě, avšak je zde respektována potřeba oslunění obytných staveb a jejich bezprostředního okolí a nejde v podstatě o lesíky, jak je tomu na pozemku žalovaných. Z uvedeného tedy vyplývá, že stínění způsobené vzrostlými stromy při hranicích pozemku žalobců parc. č. xxx/1 z pozemku žalovaných parc.č. xxx/1 lze považovat za stínění nepřiměřené místním poměrům. Soud dospěl dále k závěru, že stínění pozemku žalobců parc. č. xxx/1 z pozemku žalovaných parc.č. xxx/1 v prokázaném rozsahu omezuje žalobce v obvyklém užívání tohoto pozemku. Značná část tohoto pozemku včetně bazénu na něm vybudovaného je v letním období prakticky většinu dne zastíněna. Zahrada u rodinného domu má nepochybně sloužit k relaxaci, žalobci ostatně tento úmysl vybudováním bazénu dali jasně najevo, a žalovaní s jeho vybudováním výslovně souhlasili. Je-li pak pozemek a na něm vybudovaný bazén v letním období většinu dne zásadním způsobem zastíněn, pak jej k relaxační funkci, k níž má sloužit, využívat nelze. Soud proto dospěl k závěru, že jsou dány podmínky pro vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovaným v souladu s ust. § 1013 odst. 1 o.z. uložil povinnost zdržet se stínění předmětného pozemku žalobců, které je vyvoláno dřevinami, zejména vzrostlými stromy rostoucími na předmětném pozemku žalovaných. Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Ze shora citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3532/2006 mimo jiné vyplývá, že soud je povinen v odůvodnění tohoto rozhodnutí popsat, jakým způsobem může být dosaženo toho, aby se obtěžování imisemi snížilo na míru přiměřenou poměrům. V případném řízení o výkon rozhodnutí by pak soud zkoumal, zda došlo ke snížení obtěžování na míru uvedenou v odůvodnění tohoto rozsudku. Dle názoru soudu lze v tomto konkrétním případě dosáhnout snížení obtěžování na míru přiměřenou tím, že porosty na pozemku žalovaných parc. č. xxx/1 při hranici s pozemkem žalobců parc. č. xxx/1 budou udržovány v takové výšce, aby nevrhaly stín na bazén nacházející se na pozemku parc. č. xxx/1 a jeho bezprostřední okolí. Je přitom věcí žalovaných, jak popsaného stavu dosáhnou, zda přikročí k jejich úplnému odstranění, nebo adekvátnímu zkrácení. Stávající živý plot z habrů lze zachovat, avšak je třeba jej udržovat do výšky 2 metrů a ve stavu nepřesahujícím do pozemků žalobců. Tento živý plot by měl žalovaným zajistit dostatečnou míru soukromí, když soud navíc podotýká, že dům žalovaných se nachází v dostatečné vzdálenosti od hranic s pozemkem žalobců a je navíc v zákrytu dalších, zejména ovocných, stromů, které se nacházejí již dále od hranic pozemků účastníků na předmětném pozemku žalovaných. V souladu se shora citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu soud tedy definoval limity, jejichž respektování by mělo zajistit, že žalobci nebudou obtěžováni stínem přicházejícím z pozemku žalovaných nad míru přiměřenou poměrům. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (o.s.ř.). Žalobci byli ve věci plně úspěšní, náleží jim proto náhrada důvodně vynaložených nákladů řízení. Na náhradě nákladů řízení náleží žalobcům náhrada nákladů za zastoupení advokátem v řízení, a to za 7 úkonů právní služby z tarifní hodnoty dle § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen vyhl.) ve výši 10.000 Kč; a to 1 úkon za přípravu a převzetí věci dle § 11 odst. 1 písm. b), 1 úkon za předžalobní výzvu dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl., 1 úkon za podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl., dále 1 úkon za účast u místního ohledání dne 20. 9. 2017 dle § 11 odst. 1 písm. g) vyhl., 1 úkon za písemné podání ze dne 16. 10. 2017 dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl., 1 úkon za další poradu s klienty přesahující jednu hodinu ze dne 9. 1. 2018 dle § 11 odst. 1 písm. c) vyhl. a 1 úkon za účast u jednání dne 15. 1. 2018 dle § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky. Odměna za 1 úkon právní služby činí v této věci dle § 7 bodu 4 vyhl. 1.500 Kč. Dále náleží žalobcům na nákladech řízení náhrada hotových výdajů zástupce (režijní paušál) za 7 úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 1,3 vyhl. a náhrada za ztrátu času dle § 14 odst. 1,3 vyhl. za celkem 18 půlhodin strávených na cestě k místnímu ohledání a jednání soudu a zpět po 100 Kč ve výši 1.800 Kč. V souladu s předpisy o cestovních náhradách (vyhl. č. 440/2016 Sb. pro rok 2017 a vyhl. č. 463/2017 Sb. pro rok 2018) bylo vyúčtováno cestovné – k místnímu ohledání z Prahy do Horní Brusnice a zpět částkou 1.708 Kč, celkem ujeto 280 km s vozidlem s průměrnou spotřebou 7.77 l motorové nafty na 100 km při vyhláškové ceně nafty 28,60 Kč/l a sazbě základních náhrad 3,90 Kč/km a dále k jednání soudu z Prahy do Trutnova a zpět částkou 1.952 Kč, celkem ujeto 320 km s vozidlem s průměrnou spotřebou 7.77 l motorové nafty na 100 km při vyhláškové ceně nafty 29,80 Kč/l a sazbě základních náhrad 4 Kč/km. Náklady řízení v celkové výši 18.060 Kč jsou žalovaní povinni podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uhradit k rukám zástupce žalobců. Lhůta k plnění byla ve výroku II. rozsudku stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.

Rubrum