19 C 264/2018

Rubrum

Odůvodněné zájmy dle § 847 o. z. představují prevenci zániku rodinných vazeb na základě osvojení zletilého, které je obdobou osvojení nezletilého, přičemž sobecké zájmy pokrevní matky stojící nad zájmy a přání osvojenky za takové odůvodněné zájmy považovat nelze.

Výrok

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci osvojitele a): XXX, narozeného XXX bytem XXX osvojitelky b): XXX, narozená XXX bytem XXX oba zastoupeni advokátkou XXX sídlem XXX proti osvojence: XXX, narozená XXX bytem XXX za účasti matky osvojenky: XXX, narozená XXX bytem XXX XXX pro: osvojení zletilé, které je obdobou osvojení nezletilé

Odůvodnění

I. Zletilá XXX, narozená XXX, dcera matky XXX, narozené XXX a otce XXX, narozeného XXX, se podle § 847 odst. 1 písm. c) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, stává osvojenkou XXX, narozeného XXX a XXX, narozené XXX, a to od právní moci tohoto rozsudku. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. České republice se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení

1. Návrhem ze dne 25. 7. 2018 se osvojitelé manželé XXX domáhali osvojení zletilé XXX, narozené XXX, které je obdobou osvojení nezletilé, a to s odůvodněním, že osvojenku vychovávají od čtyř dnů jejího věku, pečují o ni jako o vlastní dítě a tato se stala neoddělitelnou součástí jejich rodiny. Zletilou jsou připraveni i nadále všestranně podporovat, a to jak v dokončení středoškolského studia maturitou, tak v dosažení vysokoškolského vzdělání, v rozvoji osobních zájmů, v budoucím pracovním uplatnění i v osobním životě.

2. Osvojenka se k návrhu na osvojení, které je obdobou osvojení nezletilé, připojila s tím, že osvojitelé ji od narození vychovávají a vzorně se o ni starají a vytváří jí pevné rodinné zázemí. Jak k osvojitelům, tak i k jejich synovi XXX, má silnou citovou vazbu. Naopak se svými pokrevními rodiči nemá žádné vztahy a nemá k nim ani žádné citové vazby.

3. Pokrevní matka osvojenky XXX s osvojením nesouhlasila a namítala, že má vážné důvody pro zabránění v osvojení a sama žádala, aby mohla do řízení vstoupit. Podle § 448 odst. 1, 2 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku v platném znění, je účastníkem řízení osvojení osvojenec, jeho dítě a ten, kdo má v úmyslu osvojence osvojit (osvojitel). Účastníkem je také manžel osvojitele, je-li třeba k osvojení jeho souhlasu. Z uvedeného vyplývá, že účastníky řízení nejsou rodiče osvojence nebo příbuzní osvojitele, přestože rozhodnutí o osvojení přímo nebo potenciálně ovlivňuje jejich soukromoprávní poměry (§ 852 a násl. o. z.). Ochranu pokrevních rodičů však musí soud přesto poskytnout tím, že zletilého u osvojení, které je obdobou osvojení nezletilého, nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů (§ 847 odst. 2 o.z.). Tento zájem však musí mít specifický charakter, nemůže se jednat o obecnou námitku, že biologičtí rodiče mají právo, aby je jejich dítě jednou provždy respektovalo a nezříkalo se jich (k tomu též XXX o zvláštních řízeních soudních, komentář C. H. Beck, I. vydání, 2015, str. 896). Rodiče osvojence, jde-li o osvojení zletilého, které je obdobou osvojení nezletilého, soud vyslechne jako svědky podle § 126 o. s. ř., protože podle § 448 o. z. nejsou účastníky řízení (k tomu též XXX o zvláštních řízeních soudních, komentář C. H. Beck, I. vydání, 2015, str. 899). I přes shora uvedené již ale judikaturní praxe dovodila, že i pokrevní rodič osvojence může být přibrán do řízení jako účastník. K tomu rozsudek OS v Hradci Králové ze dne 24. 4. 2014 č. j. 20 C 31/2014-20, podle něhož „… pokrevní otec osvojence není ze zákona účastníkem řízení o osvojení zletilého. Pouze uplatňuje-li dle ustanovení § 847 odst. 2 o. z., že by osvojení zletilého bylo v rozporu s jeho odůvodněným zájmem, soud jej do řízení přibere dle § 7 odst. 1 z. ř. s. a dál s ním jedná jako s dalším účastníkem řízení, mj. mu pak i doručí rozhodnutí, proti kterému bude mít tento rodič právo se odvolat …“. Soud vzhledem k tomu, co je uvedeno shora vstup pokrevní matky do tohoto řízení připustil, a to z těchto důvodů: 1) soud se zcela ztotožňuje se závěry citovaného rozsudku OS v Hradci Králové ze dne 24. 4. 2014, č. j. 20 C 31/2014-20, 2) toto rozhodnutí považuje za ústavně konformní a 3) kdyby její vstup nepřipustil, neměla by matka osvojenky reálně žádnou možnost, jak své odůvodněné zájmy pokrevního rodiče chránit, protože jako „pouhá“ svědkyně by se řízení o osvojení nemohla aktivně účastnit, nemohla by činit důkazní návrhy, nemohla by event. podávat odvolání apod., což by bylo na úkor jejích práv.

4. Naopak pokrevní otec osvojenky XXX s návrhem na osvojení souhlasil, to, že by osvojení zletilého bylo v rozporu s jeho odůvodněnými zájmy, netvrdil a o vstup do řízení zájem neměl. Soud proto neměl žádný důvod ho do řízení přibírat.

5. Osvojenka s připojením se k návrhu na osvojení současně navrhla, aby soud rozhodl též o změně jejího příjmení na „XXX“. Soud vyšel z toho, že návrh osvojence na změnu příjmení je specifickým požadavkem vzneseným vůči soudu, o němž je soud povinen rozhodnout. Jde o reálné doplnění návrhu na osvojení, které komentářová literatura považuje za určitou formu upřesnění návrhu na osvojení, který se svými následky blíží k vzájemnému návrhu dle § 97 a § 98 o. s. ř., proto je třeba o něm rozhodnout (viz XXX o zvláštních řízeních soudních, komentář C. H. Beck, 1. vydání, 2015, str. 900). Ještě před zahájením jednání v této věci ale vzala tento svůj „vzájemný“ návrh na změnu svého příjmení zpět. Soud proto usnesením č. j. 19C 264/2018-36 ze dne 13. 12. 2018 řízení v této části žaloby částečně zastavil. Toto usnesení nabylo právní moci dne 23. 1. 2019.

6. Z rodného listu osvojenky soud zjistil, že tato se narodila dne XXX jako dcera otce XXX, narozeného XXX a matky XXX, narozené XXX.

7. Z oddacího listu osvojitelů soud zjistil, že tito uzavřeli manželství dne 1. 8. 1992 v Luhačovicích.

8. Osvojitel v účastnickém výslechu uvedl, že s osvojenkou žijí od jejich 4 dnů a společně i se synem XXX tvoří harmonický celek. Osvojení se domáhají proto, že se všichni velice dobře sžili, považují se za rodinu. S XXX mají velice pěkný vztah, on sám ji má rád, považuje ji za jejich dítě a dělá pro ni, co se dá. XXX má velice pěkný vztah i k synovi Pepíkovi, dobře spolu vycházejí. XXX o XXX projevovala zájem jen do roku 2008, než definitivně rozhodl Krajský soud v Brně o tom, že XXX se svěřuje do jejich výchovy. Potom se o ni už nezajímala. Dárky nebo dopisy jí neposílala a neposílala jí ani žádné přání k narozeninám, ke svátku nebo k Vánocům. Jedinou výjimkou bylo, že jí poslala přání k 18. narozeninám, ale asi o týden později. Od roku 2008 XXX také nikdy nenavštívila. O tom, že by se paní XXX zajímala o prospěch dcery nebo její zdravotní stav, nic neví. Naopak pan XXX jezdíval za dcerou pravidelně, jednou za rok až jednou za rok a půl, většinou to bývalo před Vánocemi. Dopředu se ohlásil a přijel. Výživné, které mu bylo uloženo soudem, platil. Vozil jí i dárky – ovoce a zeleninu, nebo nějaké ošacení, naposledy to byly šaty. Taky se zajímal o její studium. Když přijel, tak si všichni sedli, pobavili se, co je nového. XXX mu vykala a nijak ho neoslovovala. Brala ho jako návštěvu nebo jako strýce, který k nim jednou začas přijede. Jako otce ho nebrala.

9. Osvojitelka v účastnickém výslechu uvedla, že osvojení XXX se domáhají proto, aby byla v jejich rodině zakotvena nejen po stránce vztahové a citové, ale i po stránce právní. Do tří let věku s ní byla na mateřské dovolené a jejich vztah je vztahem matky a dcery se vším, co k tomu patří. Má ji ráda, a myslí si, že i ona má ráda ji, důvěřují si. Fungují jako normální rodina, vypráví si, pomáhá jí, když něco potřebuje. I k synovi XXX má XXX velmi pěkný vztah, oba dva jsou klidné povahy, nehádají se. On je starší a ona do značné míry ho kopíruje, pokud jde o studium apod. Mají i společné zájmy. Od počátku počítali, že si XXX adoptují. K tomu ale nedošlo, protože její matka s adopcí nesouhlasila. Když jí bylo čtyři nebo pět let, museli ji seznámit s tím, že má biologické rodiče a sourozence, protože začal probíhat styk s její biologickou matkou. A ten pak probíhal do té doby, než se paní XXX narodilo třetí dítě – syn XXX. Od té doby se s ní paní XXX nestýkala, nezajímala se o ni, neposílala jí žádné dopisy, přání, dárky apod.

10. Osvojitelka v účastnickém výslechu uvedla, že ona za svoje rodiče považuje oba osvojitele. Oba se o ni starají, zajišťují její potřeby, umožňují ji studium, kroužky a pomáhají jí, s čím potřebuje. Má je ráda a oni mají rádi ji. Pěkný vztah má i k jejich synovi Pepíkovi, považuje ho za bratra, pomáhají si, nehádají se. Už 18 let tak fungují jako úplně normální rodina, a proto by mělo dojít k osvojení. Naopak paní XXX neviděla 10 let. Žádný vztah k ní nemá, a i když ví, že je to její biologická matka, bere ji jako cizího člověka. Když byla malá, tak se s ní stýkala, ale bylo to těžké, protože musela odcházet s pro ni cizím člověkem a těžko to chápala. Naposledy u ní byla, když chodila do 1. třídy. Od té doby svoji biologickou matku neviděla a její děti, svoje sourozence, také ne. Nekontaktovali ji ani přes sociální sítě, kde běžně funguje. Ani ona sama neměla potřebu je kontaktovat a mladšího XXX si ani nepamatuje. Od paní XXX nikdy nedostala ani žádné dárky nebo pohlednice, vyjma přání k 18. narozeninám. Že se jí nikdy neozvala, jí líto není. Kdyby k osvojení nedošlo, tak by ji tuplem nechtěla vidět a ani nikoho z její rodiny. O panu XXX ví, že je to její biologický otec, ale rodinu tvoří vztahy a k němu vztah jako k otci nemá. Bere ho jako známého, který jedenkrát za rok přijel jako návštěva.

11. Pokrevní otec osvojenky XXX slyšen jako svědek uvedl, že s osvojením souhlasí a moc to dceři přeje. XXX se o ni moc dobře starají a ona je v jejich rodině spokojená a šťastná. To, že se dostala ke XXX, bylo to nejlepší, co se jí mohlo v životě stát. Usuzuje to z toho, co odpozoroval, neboť je s ní kontaktu.

12. Naopak pokrevní matka osvojenky XXX slyšena jako svědkyně uvedla, že s osvojením nesouhlasí a myslí si, že pro to má i vážné důvody. O dceru bojovala sedm let a skončilo to až rozsudkem odvolacího soudu ve Zlíně, který respektovala. Poté, co odvolací soud rozhodl o svěření dcery do výchovy manželů XXX, tak se s ní již nestýkala, protože bylo rozhodnuto tak, jak bylo rozhodnuto, a protože zjistila, že to není dobré ani pro ni, ani pro dceru a hlavně ne pro její sourozence. Škemrat za dveřmi XXX odmítala. O dceru se ale zajímala přes sociální sítě a také věděla, že dobře studuje, což se dozvídala přes známé. Věděla i to, jaké má koníčky, ale jinak to nehrotila. Dopisy jí neposílala, protože si myslí, že by jí stejně nikdy nebyly předány. Až teď, když měla 18 let, tak jí poslala přání k narozeninám za celou rodinu. Mnohokrát ale pana XXX žádala o její telefonní číslo. Dalším důvodem proč nesouhlasí s osvojením je ten, že nechce, aby dcera přišla o svoje sourozence XXX a XXX. XXX se s dcerou po roce 2008 také nestýkal a ani ji nekontaktoval. Čekal, až jí bude 18 let a pak byl v zahraničí. Ale byl by rád, aby se sourozenecké vazby obnovily. Taky by byla ráda, aby dcera poznala i svého mladšího bratra XXX, který má 12 let. Osvojení považuje za naprosto zbytečné, protože XXX stejně ví, kdo je její matka. Ví, že má sourozence. Až bude dospělá, mnoho věcí bude vnímat jinak. Ví, že XXX má citový vztah ke XXX, že je má ráda. Taky ví, že dcera s osvojením souhlasí a připojila se k němu. Toto její přání ale nehodlá respektovat. Pokud by byla žaloba zamítnuta, tak očekává, že by s dcerou mohly navázat vztah. Uvědomuje si, že jako mladá udělala strašnou chybu, ale na XXX nikdy nezapomněla. Byla by ráda, kdyby si s dcerou mohly sednout a vše si vyříkat. Ještě se o to nepokusila, 18 let jí bylo teprve v červenci 2018. Citový vztah k ní má, kdyby ho neměla, tak by se o ni sedm let nesoudila a dneska by tady nebyla. Naopak dcera k ní citový vztah podle ní nemá, ale myslí si, že by spolu mohly časem alespoň někým způsobem vycházet. Kdyby s osvojením souhlasila, tak by se svým ostatním dětem nemohla podívat do očí a ani ona sama by se nemohla podívat do zrcadla.

13. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. XXX soud zjistil, že XXX a XXX podali ke zdejšímu soudu dne 11. 9. 2000 návrh na svěření nezletilé do předadopční (zatímní) péče před osvojením. Usnesením Okresního soudu ve Zlíně č. j. XXX-17 ze dne 17. 10. 2000 bylo rozhodnuto tak, že nezletilá XXX se svěřuje do péče manželů XXX a XXX XXX. Toto usnesení nabylo právní moci dne 8. 11. 2000. Podáním ze dne 23. 4. 2011 se manželé XXX a XXX domáhali osvojení nezletilé XXX. Soud o tomto návrhu rozhodl rozsudkem č. j. XXX-65 ze dne 14. 6. 2004, kterým byl tento návrh zamítnut s tím, že pro to nejsou splněny zákonné důvody, neboť v rámci incidenčního řízení nebylo zjištěno, že by byla splněna podmínka § 68 odst. 1 zákona o rodině, tedy že by nebylo třeba souhlasu rodičů s osvojením. Tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka Zlín, č. j. XXX-103 ze dne 3. 11. 2004, který nabyl právní moci dne 9. 12. 2004. Dovolání navrhovatelů manželů XXX v této věci pak bylo zamítnuto rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 11. 2005, které nabylo právní moci dne 6. 1. 2006.

14. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. XXX soud zjistil, že manželé XXX a XXX podali u zdejšího soudu dne 25. 4. 2001 návrh na určení nezájmu matky o nezletilou, tedy incidenční spor podle § 68 zákona o rodině. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně č. j. XXX-72 ze dne 15. 4. 2003 bylo tomuto návrhu vyhověno. Rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. XXX ze dne 12. 2. 2004, byl tento rozsudek soudu I. stupně změněn tak, že se zamítá návrh na určení, že k osvojení nezletilé XXX, narozené XXX, není třeba souhlasu matky. Odůvodnil to tím, že matka se dostala do složité životní situace, která mohla ovlivnit či ovlivnila projev jejího zájmu o nezletilou ve zkoumaném období, tedy od narození dítěte do 24. 4. 2001.

15. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. XXX soud zjistil, že v období od září 2001 do prosince 2007 podala matka nezletilé 8 návrhů na předběžné opatření, kterými se domáhala úpravy styku matky s nezletilým dítětem (návrhy ze dne 10. 9. 2001, 10. 1. 2003, 16. 7. 2004, 24. 11. 2004, 31. 8. 2006, 5. 6. 2007, 6. 8. 2007, 3. 12. 2007), a dalších 7 návrhů na vydání předběžného opatření, kterými se domáhala svěření nezletilé do svojí péče (návrhy ze dne 5. 4. 2004, 16, 4. 2004, 25. 8. 2005, 13. 9. 2005, 6. 3. 2006, 31. 8. 2006, 5. 3. 2007). Všechny návrhy na svěření nezletilé do péče matky byly uneseními Okresního soudu ve Zlíně zamítnuty a usneseními odvolacího soudu byla všechna tato usnesení potvrzena. Pokud jde o styk matky s nezletilou, byl poprvé upraven usnesením Okresního soudu ve Zlíně č. j. XXX-458 ze dne 1. 9. 2005 a dále již tento styk byl jen měněn a upravován. Ze záznamu o styku matky s nezletilou pak vyplývá, že tento styk probíhal od září 2005 v přítomnosti pracovnic OSPOD Zlín. Matka rovněž dvakrát podávala návrh na výkon rozhodnutí ohledně styku s nezletilou, a to poprvé dne 14. 9. 2005 a podruhé dne 12. 12. 2006. I v roce 2006 probíhal styk matky s nezletilou v přítomnosti sociálních pracovnic.

16. Z rozsudku Okresního soudu ve Zlíně č. j. XXX-1600 ze dne 19. 3. 2008 soud zjistil, že tímto rozsudkem byla nezletilá XXX svěřena do výchovy manželů XXX a XXX XXX (výrok I.), otci XXX byla stanovena povinnost platit na výživu nezletilé 800 Kč měsíčně (výrok II.), matce XXX výživné nebylo stanoveno (výrok III.), návrh matky na svěření nezletilé do její výchovy byl zamítnut (výrok IV.) a České republice ani žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výroky V., VI. a VII.). Rozsudek byl odůvodněn tím, že nezletilá je vychovávána v rodině navrhovatelů téměř osm let, a to na základě původního souhlasu matky a změna výchovného prostředí by vedla k traumatizaci dítěte, navíc soud dovodil, že matka nemá vytvořeny podmínky k výchově dítěte.

17. Z rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka Zlín, č. j. XXX-1664 ze dne 16. 9. 2008, soud zjistil, že tímto rozsudkem byl k odvolání matky shora uvedený rozsudek Okresního soudu ve Zlíně č. j. XXX-1600 ze dne 19. 3. 2008 pokud jde o výrok I. změněn tak, že nezletilá XXX se svěřuje do výchovy manželů XXX a XXX XXX, kteří jsou oprávněni a povinni zajistit výkon péče o nezletilou, zejména její výchovu a výživu, přijímat pro ni výživné, s tímto hospodařit a popřípadě výživné vymáhat soudním výkonem rozhodnutí, žádat za nezletilou poskytnutí dávek státní sociální podpory, popřípadě jiných sociálních dávek a zastupovat ji v těchto řízeních, dále jsou oprávněni zastupovat nezletilou a spravovat její majetek v běžných záležitostech. Ve výrocích II., III. a IV. byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 23. 10. 2008. V odůvodnění odvolací soud uvedl, že podmínky uvedené v § 45 odst. 1 zákona o rodině, jsou v daném případě splněny, neboť zájem dítěte vyžaduje, aby bylo svěřeno do výchovy jiných osob než rodičů. Tento důvod však v daném případě nespočívá ve výchovné nedostatečnosti rodičů, ale v tom, že nezletilá v podstatě od narození vyrůstá v rodině navrhovatelů, kam se dostala na základě souhlasu matky, na rodinu navrhovatelů je fixována jako na rodinu vlastní, a případné přemístění nezletilé z tohoto výchovného prostředí by dle závěru znalce vedlo zcela jednoznačně k nevratným negativním následkům na psychice dítěte. Soud I. stupně také správně dovodil, že nezletilá v dosavadním výchovném prostředí prospívá a osoby navrhovatelů poskytují záruku řádné výchovy a péče o nezletilou.

18. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. XXX soud zjistil, že osvojitelé podali u zdejšího soudu dne 27. 11. 2017 návrh na osvojení tehdy nezletilé XXX, narozené XXX. Dne 20. 12. 2017 vzali svůj návrh zpět s tím, že nezletilá nabyde za 7 měsíců zletilosti a oni pak podají nový návrh na osvojení zletilé. Usnesením zdejšího soudu č. j. XXX-32 ze dne 27. 12. 2017, soud řízení v této věci zastavil. Toto usnesení nabylo právní moci dne 27. 12. 2017.

19. Z listin z Insolvenčního rejstříku z insolvenčního spisu KSOS 39 INS 25571/2015 soud zjistil, že XXX v návrhu na povolení oddlužení uvedla závazky ve výši 4 045 797,33 Kč. Usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 39 INS 25571/2015-A-72 ze dne 16. 10. 2018, bylo dlužnici XXX povoleno řešení úpadku oddlužením.

20. Návrh XXX na doplnění dokazování výslechem svědka XXX soud zamítl jako nadbytečný, protože všechny relevantní podklady pro rozhodnutí měl soud k dispozici.

21. Ze shora uvedených skutkových zjištění učinil soud následující závěry o skutkovém stavu: osvojenka se narodila dne XXX jako dcera otce XXX, narozeného XXX a matky XXX, narozené XXX (viz RL osvojenky). Od čtyř dnů jejího věku jí ale vychovávali nynější osvojitelé manželé XXX (viz OL osvojitelů), kteří dne 11. 9. 2000 podali u Okresního soudu ve Zlíně návrh na svěření nezletilé do předadopční (zatímní) péče před osvojením. Vyhověno jim bylo usnesením Okresního soudu ve Zlíně č. j. XXX-17 ze dne 17. 10. 2000, které nabylo právní moci dne 8. 11. 2000 (viz spis zdejšího soudu sp. zn. XXX a cit. usnesení). Návrhem ze dne 23. 4. 2011 se nynější osvojitelé poprvé domáhali osvojení tehdy ještě nezletilé osvojenky. Rozsudkem č. j. XXX-65 ze dne 14. 6. 2004, byl tento návrh zamítnut s tím, že pro to nejsou splněny zákonné důvody, neboť v rámci incidenčního řízení nebylo zjištěno, že by byla splněna podmínka § 68 odst. 1 zákona o rodině, tedy že by nebylo třeba souhlasu rodičů s osvojením. Tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka Zlín, č. j. XXX-103 ze dne 3. 11. 2004, který nabyl právní moci dne 9. 12. 2004. Dovolání navrhovatelů manželů XXX v této věci pak bylo zamítnuto rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 11. 2005, které nabylo právní moci dne 6. 1. 2006 (viz spis zdejšího soudu sp. zn. XXX a cit. rozsudky). Mezi tím se osvojenci návrhem podaným u zdejšího soudu dne 25. 4. 2001 domáhali určení nezájmu matky o nezletilou, šlo o incidenční spor podle § 68 zákona o rodině, kterému nejprve Okresní soud ve Zlíně rozsudkem č. j. XXX-72 ze dne 15. 4. 2003 vyhověl, ale rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. XXX ze dne 12. 2. 2004, byl tento rozsudek soudu I. stupně změněn tak, že se zamítá návrh na určení, že k osvojení nezletilé XXX, narozené XXX, není třeba souhlasu matky. Odůvodnil to tím, že matka se dostala do složité životní situace, která mohla ovlivnit či ovlivnila projev jejího zájmu o nezletilou ve zkoumaném období, tedy od narození dítěte do 24. 4. 2001 (viz spis zdejšího soudu sp. zn. XXX a cit. rozsudky). Mezitím měli osvojenku stále v péči osvojitelé, s čímž se ale její pokrevní matka nesmířila a v období od září 2001 do prosince 2007 podala celkem 7 návrhů na vydání předběžného opatření, kterými se domáhala svěření nezletilé do svojí péče a dalších 8 návrhů na předběžné opatření, kterými se domáhala úpravy styku matky s nezletilým dítětem. Všechny její návrhy na svěření nezletilé do její péče byly uneseními Okresního soudu ve Zlíně zamítnuty a usneseními odvolacího soudu byla všechna tato usnesení potvrzena. Pokud jde o styk matky s nezletilou, byl poprvé upraven usnesením Okresního soudu ve Zlíně č. j. XXX-458 ze dne 1. 9. 2005 a dále již tento styk byl jen měněn a upravován. Pokrevní matka rovněž dvakrát podávala návrh na výkon rozhodnutí ohledně styku s nezletilou, a to poprvé dne 14. 9. 2005 a podruhé dne 12. 12. 2006. V roce 2005 i v roce 2006 probíhal styk matky s nezletilou v přítomnosti sociálních pracovnic (viz spis zdejšího soudu sp. zn. XXX). Nakonec byla osvojenka rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně č. j. XXX-1600 ze dne 19. 3. 2008 svěřena do výchovy manželů XXX (osvojitelů), a to s odůvodněním, že nezletilá je vychovávána v rodině navrhovatelů téměř osm let, a to na základě původního souhlasu matky a změna výchovného prostředí by vedla k traumatizaci dítěte, navíc soud dovodil, že matka nemá vytvořeny podmínky k výchově dítěte. Tento rozsudek byl (s precizací výroku I.) potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka Zlín, č. j. XXX-1664 ze dne 16. 9. 2008 s odůvodněním, že zájem dítěte vyžaduje, aby bylo svěřeno do výchovy jiných osob než rodičů, což ale nespočívá ve výchovné nedostatečnosti rodičů, ale v tom, že nezletilá v podstatě od narození vyrůstá v rodině navrhovatelů, kam se dostala na základě souhlasu matky, na rodinu navrhovatelů je fixována jako na rodinu vlastní, a případně přemístění nezletilé z tohoto výchovného prostředí by vedlo k nevratným negativním následkům na psychice dítěte (viz cit. rozsudky). Od čtyř dnů svého věku tedy osvojenka žije u osvojitelů. Osvojitelé se o ni starají, zajišťují její potřeby, umožňují ji studium, kroužky, pomáhají jí (viz účastnická výpověď osvojenky), osvojenka je v jejich rodině spokojená a šťastná (viz svědecká výpověď XXX). Osvojenka má pěkný vztah i k synovi osvojitelů (viz účastnické výpověďi osvojitelů i osvojenky), všichni se dobře sžili a považují se za rodinu (viz účastnické výpovědi osvojitelů i osvojenky). Mezi osvojenkou a osvojiteli existuje i silná citová vazba (viz účastnické výpovědi osvojitelů i osvojenky), čehož si je vědoma i její pokrevní matka (viz svědecká výpověď XXX). S tou se osvojenka vůbec nestýká, 10 let ji neviděla (viz účastnické výpovědi osvojenky a výpověď svědkyně XXX), neposílala jí ani dopisy, dárky, přání ke svátku či narozeninám, vyjma přání k 18. narozeninám (viz účastnická výpověď osvojitelů). Osvojenka nemá k pokrevní matce žádný citový vztah, bere ji jako cizího člověka (viz účastnická výpověď osvojenky) a pokrevní matka si je toho vědoma (viz výpověď svědkyně XXX). Celých 10 let není osvojenka v kontaktu ani se svými sourozenci XXX a XXX. Oni ji nekontaktovali a ani ona neměla potřebu je kontaktovat (viz účastnická výpověď osvojenky). Se svým pokrevním otcem osvojenka v kontaktu byla, protože zhruba jednou ročně k nim přijel na návštěvu (viz účastnická výpověď osvojitele), ale bere ho jen jako známého (viz účastnická výpověď osvojenky). Dne 27. 11. 2017 podali osvojitelé druhý návrh na osvojení stáje ještě nezletilé osvojenky, ale vzali ho zpět a usnesením zdejšího soudu č. j. XXX-32 ze dne 27. 12. 2017, soud řízení v této věci zastavil. Toto usnesení nabylo právní moci dne 27. 12. 2017 (viz spis zd. soudu sp. zn. XXX a cit. usnesení). Tímto novým návrhem na osvojení již zletilé osvojenky se osvojitelé již potřetí domáhají jejího osvojení, a to proto, že se velice dobře sžili a považují se za rodinu (viz účastnická výpověď osvojitele) a chtějí, aby v jejich rodině byla zakotvena nejen po stránce vztahové a citové (viz účastnická výpověď osvojitelky). Osvojenka s osvojením souhlasí, mj. proto, že spolu už 18 let fungují jako normální rodina, proto se k němu také připojila (viz účastnická výpověď osvojenky). I pokrevní otec s osvojením souhlasil (viz svědecká výpověď XXX). Naopak pokrevní matka s osvojením nesouhlasí, myslí si, že pro to má vážné důvody, které spatřuje v tom, že jako mladá udělala strašnou chybu, ale bojovala o ni a má ji ráda. Taky nechce, aby dcera přišla o svoje sourozence XXX a XXX (viz výpověď svědkyně XXX). To, že si osvojenka přeje osvojení, ví, ale nehodlá to respektovat (viz výpověď svědkyně XXX). Ta to ale vidí přesně naopak, současný postoj pokrevní matky podle ní jen povede k tomu, že ji tuplem nebude chtít vidět a ani nikoho z její rodiny (viz účastnická výpověď osvojenky). Pokrevní matka osvojenky je sice v insolvenčním řízení (viz listiny z IR), to ale v tomto řízení žádnou roli nehrálo.

22. Podle § 447 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen z. ř. s. ), byl-li podán návrh na osvojení zletilého, ze kterého nevyplývá, zda se zletilý osvojenec k návrhu připojil, vyzve soud navrhovatele, aby ve lhůtě k tomu soudem stanovené návrh doplnil. Nepřipojí-li se zletilý osvojenec k návrhu ve lhůtě k tomu soudem stanovené, soud návrh odmítne. Podle § 448 odst. 1 z.ř.s. účastníkem je osvojenec, jeho dítě a ten, kdo má v úmyslu osvojence osvojit (osvojitel). Podle § 450 z. ř. s. soud v řízení vyslechne rodiče osvojence, jde-li o osvojení zletilého, které je obdobou osvojení nezletilého, dítě osvojence, umožňuje-li mu jeho rozumová a volní vyspělost vyjádřit svůj názor ve věci osvojení, a manžela osvojence. Podle § 847 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákona, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o.z.“) zletilého lze osvojit, jestliže a) přirozený sourozenec osvojovaného byl osvojen týmž osvojitelem; b) v době podání návrhu na osvojení byl osvojovaný nezletilý; c) osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti nebo d) osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela. Podle § 847 odst. 2 o.z. zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů.

23. Za situace, kdy se osvojenka připojila k návrhu na osvojení a naopak pokrevní matka s osvojením nesouhlasila, záviselo rozhodnutí soudu v této věci zejm. na posouzení, zda navrhované osvojení není v rozporu s odůvodněným zájmem pokrevních rodičů, resp. zde s odůvodněným zájmem pokrevní matky (§ 847 o.z.).

24. Co je míněno odůvodněnými zájmy rodiče, v zákoně vymezeno není, a to ani příkladmo. Je tedy plně na volné úvaze soudu, co bude za tyto odůvodněné zájmy považovat. Komentářová literatura (viz komentář Občanského zákoníku, C. H. Beck, r. 2014, str. 768 – 769) nicméně uvádí: „v obecné rovině lze tvrdit, že zájem na zachování ustálených rodinných vazeb a na vzájemné rodinné solidaritě, by měl předcházet zániku rodinných vazeb na základě osvojení zletilého, které je obdobou osvojení nezletilého“. V daném případě ale o nějaké existenci rodinných vazeb nebo vzájemné rodinné solidaritě mezi osvojenkyní a její pokrevní matkou nemůže být řeči. Je sice pravdou, že pokrevní matka o osvojenku 7 let velmi bojovala (viz shora uváděné opatrovnické spisy), ale posledních 10 let s ní žádný kontakt neměla a citová či rodinná vazba osvojenky k ní je nulová. Nulová je citová či rodinná vazba osvojenky rovněž k jejím dětem - sourozencům XXX a XXX. Veškeré citové i rodinné vazby má osvojenka jen k osvojitelům a jejich synovi XXX. I pokrevního otce, se kterým zůstala v kontaktu, bere jako cizího člověka. To, že pokrevní matka má výčitky svědomí z toho, že v mládí udělala strašnou chybu a nyní by to chtěla napravit, dle názoru soudu důvodem pro to, aby soud osvojení nezletilé nepovolil, není. Znamenalo by to nadřadit sobecké zájmy pokrevní matky (viz její vyjádření o tom, že ví, že se osvojenka chce nechat osvojit, ale nehodlá to respektovat) nad zájmy a přání osvojenky. Ta v osvojencích a jejich synovi XXX našla svoji rodinu, má je ráda a chtěla by, aby to bylo vyjádřeno i osvojením. A to, že pokrevní matka nechce, aby osvojenka přišla o svoje sourozence XXX a XXX, dle názoru soudu důvodem pro nepovolení osvojení rovněž není. Osvojenka je 10 let neviděla a oni ji nekontaktovali, a to ani po jejích 18 narozeninách. A ani ona sama neměla potřebu je kontaktovat. Za svoje sourozence je, na rozdíl od syna osvojitelů XXX, ani nepovažuje. Soud současně nezjistil ani žádný jiný důvod, proč by mělo být osvojení zletilé, které je obdobou osvojení nezletilé, považováno za rozporné s odůvodněným zájmem pokrevních rodičů, potažmo za rozporné s dobrými mravy.

25. V neposlední řadě má soud za to, že při rozhodování o osvojení zletilého, které je obdobou osvojení nezletilého, je třeba preferovat vyjádření vůle zletilé, neboť jde o její vlastní rozhodnutí o její vlastní osobě a o jejím vlastním životě.

26. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že zákonné podmínky pro osvojení zletilé jsou v daném případě splněny neboť: osvojenkyně se k návrhu na osvojení připojila, čímž byly splněny podmínky osvojení dle 447 z.ř.s).

27. Osvojitelé pečovali o osvojenkyni jako o vlastní již od 4 dnů jejího věku, tedy již v době její nezletilosti (§ 847 odst. 1 písm. c/ o. z.) a nutno dodat, že o ni pečovali velmi dobře.

28. Osvojení zletilé není ani v rozporu s odůvodněnými zájmy jejích pokrevních rodičů ve smyslu 847 odst. 2 o. z. (k tomu soud odkazuje na bod 24 tohoto odůvodnění, kde je to rozebráno podrobně).

29. Soud tedy za splnění všech zákonných podmínek rozhodl, že (výrok I. rozsudku).

30. O nákladech řízení účastníků bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť účastníci se náhrady nákladů řízení vzdali, resp. jim právo na jejich náhradu jako v případě XXX, nevzniklo (výrok II. rozsudku).

31. O nákladech řízení státu bylo rozhodnuto v souladu s § 148 o.s.ř. tak, že na ně nemá žádný z účastníků právo, neboť ve věci zcela úspěšní osvojitelé povinnost hradit náklady řízení nemají a na neúspěšnou osvojenku i účastnici XXX povinnost zaplatit náklady řízení státu vzhledem k jejich majetkovým poměrům nevznikla/jsou splněny podmínky pro osvobození od placení soudních poplatků (výrok III. rozsudku).

32. Soudní poplatek se v daném případě nevybírá, protože podle § 11 odst. 1 písm. a) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je řízení ve věcech osvojení osvobozeno od placení soudních poplatků.

33. Nad rámec shora uvedeného soud uvádí, že pokrevní matka osvojenky požádala o odročení jednání nařízené na 31. 1. 2019 s tím, že se nestačila k soudnímu jednání připravit. Soud toto za důvod pro odročení jednání nepovažoval, neboť o termínu jednání věděla od 19. 12. 2018 a řízení již stejně bylo zkoncentrováno (pro pokrevní matku osvojenky k datu 19. 1. 2019) a do řízení by tak nové skutečnosti, ani důkazy stejně vnést nemohla. Soud proto jednal a rozhodl v její nepřítomnosti.