19 C 50/2014

Rubrum

Neúčinnost smlouvy Prokázání úmyslu dlužníka zkrátit své věřitele není – jak bylo uvedeno výše – podmínkou odporovatelnosti v případě právních úkonů, k nimž došlo mezi dlužníkem a osobami jemu blízkými nebo které dlužník učinil ve prospěch těchto osob; úmysl dlužníka zkrátit jeho věřitele v takovémto případě zákon předpokládá a je na osobách dlužníkovi blízkých, aby prokázaly, že úmysl dlužníka zkrátit věřitele v době právního úkonu nemohly i při náležité pečlivosti poznat.

Výrok

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou v právní věci žalobce [údaje o účastníkovi] [údaje o zástupci] proti žalovanému [údaje o účastníkovi] [údaje o zástupci] zmocněnce [údaje o účastníkovi], o neúčinnost darovací smlouvy

Odůvodnění

I. Darovací smlouva ze dne [datum], na základě které pan [celé jméno žalovaného], bytem [adresa žalovaného], [rodné číslo], převedl na žalovaného [jméno] [celé jméno žalovaného], bytem [adresa žalovaného], [rodné číslo] vlastnické právo k pozemku (stavební parcele) parc. č. st. [číslo] včetně budovy rodinného domu [adresa] a pozemku (pozemkové parcele) parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], okres [okres], je vůči žalobci právně neúčinná. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Poučení

Žalobce se žalobou, podanou u soudu dne [datum], domáhal určení, že darovací smlouva ze dne [datum], na základě které pan [celé jméno žalovaného], bytem [adresa žalovaného], [rodné číslo], převedl na vlastnické právo k pozemku (stavební parcele) parc. č. st. [číslo] včetně budovy rodinného domu [adresa] a pozemku (pozemkové parcele) parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], okres [okres] (dále jen„ nemovitosti“), je vůči žalobci právně neúčinná. Žalobu odůvodnil tím, že se žalobce domáhá proti [jméno] [celé jméno žalovaného], nar. [rok], u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky zaplacení částky [částka], přičemž tamější řízení je vedeno pod sp. zn. Rsp: [číslo] [celé jméno žalovaného], nar. [rok], nemá žádný majetek, který by umožnil uspokojení pohledávky žalobce, přičemž [celé jméno žalovaného], nar. [rok] (dále jen„ dlužník“), darovací smlouvou z [datum] daroval nemovitosti v hodnotě cca [anonymizováno], [částka] žalovanému. Dále uvedl, že dlužník o svých dluzích vůči žalobce věděl, když sám podepsal za [právnická osoba] [celé jméno žalovaného] leasingové smlouvy, tak i za sebe ručitelská prohlášení a jako jediný jednatel společnosti znal i finanční situaci společnosti. Dále uvedl, že se úmysl dlužníka zkrátit věřitele u osoby blízké presumuje, a proto připomněl, že je to na žalovaném, kdo musí prokázat, že úmysl dlužníka krátit věřitele nemohl při činění odporovaného právního jednání při náležité pečlivosti rozeznat. Žalovaný se ve věci prostřednictvím obecného zmocněnce omezil na návrh, že by žalovaný měl být vyslechnut k okolnostem uzavření darovací smlouvy. Řízení bylo usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 17.4.2014, č.j. 19C 50/2014-25, přerušeno do právní moci rozhodčího nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky v řízením vedeném pod sp. zn. Rsp: [číslo]. Rozhodčí nález nabyl právní moc [datum]. Rozhodčím nálezem bylo prokázáno, že [právnická osoba] a dlužník byli zavázáni uhradit žalobci částku [částka] s příslušenstvím a náklady rozhodčího řízení tak, že plněním jednoho z nich zaniká v rozsahu poskytnutého plnění povinnost druhého. Odůvodněním bylo prokázáno, že dlužník na základě ručitelských prohlášení z [datum] převzal ručení za veškeré peněžité závazky [právnická osoba] vůči žalobci ze smlouvy o operativním leasingu č. [anonymizováno] [číslo], obdobně pak dlužník učinil ručitelským prohlášením z [datum] ve vztahu k veškerým peněžitým závazkům [právnická osoba] plynoucím ze smlouvy o operativním leasingu č. [anonymizováno] [číslo]. Uvedené leasingové smlouvy byly žalobcem vypovězeny oznámením z [datum], přičemž dlužník byl povinen k úhradě dlužných částek z titulu svého ručitelského závazku, jenž byl rozhodcem shledán za platně sjednaný, zavázán k úhradě částek v úhrnné výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 7,05% p.a. z této částky za dobu od [datum] do zaplacení. Návrhem na vklad s otiskem podacího razítka ze dne [datum], zaevidovaného pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok], bylo prokázáno, že dlužník a žalovaný navrhli vklad vlastnického práva k nemovitostem ve prospěch žalovaného na základě darovací smlouvy. Darovací smlouvou ze dne [datum] bylo prokázáno, že touto dlužník jako otec daroval žalovanému jako synovi nemovitosti a žalovaný je přijal do svého vlastnictví. Doložkou ke smlouvě bylo prokázáno, že právní účinky vkladu vznikly ke dni [datum]. Přehledem vlastnictví a jiných věcných práv, že [celé jméno žalovaného], nar. 1963, jiné nemovitosti, než ty, které byly předmětem darovací smlouvy, nevlastní. Přehledem neuhrazených závazků k datu uzavření darovací smlouvy bylo prokázáno, že v té době evidoval žalobce za dlužníkem, resp. za [právnická osoba] pohledávky v úhrnné výši [částka]. Smlouvou o operativním leasingu číslo [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] bylo prokázáno, že tuto smlouvu za [právnická osoba] sjednal dlužník, přičemž smlouva se týkala leasingu nového vozidla [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] [číslo] s pořizovací cenou [částka]. Smlouvou o operativním leasingu číslo [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] bylo prokázáno, že tuto smlouvu za [právnická osoba] sjednal dlužník, přičemž smlouva se týkala leasingu nového vozidla [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] [číslo] s pořizovací cenou [částka]. Smlouvou o operativním leasingu číslo [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum]; smlouvou o operativním leasingu číslo [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum]; smlouvou o operativním leasingu číslo [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum]; smlouvou o operativním leasingu číslo [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] a smlouvou o operativním leasingu číslo [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] bylo prokázáno, že ve všech těchto pěti případech smlouvu za [právnická osoba] sjednával [celé jméno žalovaného]. Ručitelským prohlášením [číslo] ze dne [datum] bylo prokázáno, že [celé jméno žalovaného], IČO: [číslo], prohlásil, že jako ručitel uhradí žalobci místo dlužníka veškeré peněžité závazky dlužníka vůči věřiteli, které vyplývají z úvěrových smluv č. [anonymizováno] [číslo] a [anonymizováno] [číslo]. Ručitelským prohlášením [číslo] ze dne [datum] bylo prokázáno, že [celé jméno žalovaného], IČO: [číslo], prohlásil, že jako ručitel uhradí žalobci místo dlužníka veškeré peněžité závazky dlužníka vůči věřiteli, které vyplývají z úvěrové smlouvy č. [anonymizováno] [číslo]. Ručitelským prohlášením [číslo] ze dne [datum] bylo prokázáno, že [celé jméno žalovaného], IČO: [číslo], prohlásil, že jako ručitel uhradí žalobci místo dlužníka veškeré peněžité závazky dlužníka vůči věřiteli, které vyplývají z úvěrových smluv č. [anonymizováno] [číslo] a [anonymizováno] [číslo]. Ručitelským prohlášením [číslo] ze dne [datum] bylo prokázáno, že [celé jméno žalovaného], IČO: [číslo], prohlásil, že jako ručitel uhradí žalobci místo dlužníka veškeré peněžité závazky dlužníka vůči věřiteli, které vyplývají z úvěrových smluv č. [anonymizováno] [číslo] a [anonymizováno] [číslo]. Ručitelským prohlášením [číslo] ze dne [datum] bylo prokázáno, že [celé jméno žalovaného], IČO: [číslo], prohlásil, že jako ručitel uhradí žalobci místo dlužníka veškeré peněžité závazky dlužníka vůči věřiteli, které vyplývají z úvěrové smlouvy č. [anonymizováno] [číslo]. Ručitelským prohlášením [číslo] ze dne [datum] bylo prokázáno, že [celé jméno žalovaného], IČO: [číslo], prohlásil, že jako ručitel uhradí žalobci místo dlužníka veškeré peněžité závazky dlužníka vůči věřiteli, které vyplývají z úvěrové smlouvy č. [anonymizováno] [číslo]. Ručitelským prohlášením [číslo] ze dne [datum] bylo prokázáno, že [celé jméno žalovaného], IČO: [číslo], prohlásil, že jako ručitel uhradí žalobci místo dlužníka veškeré peněžité závazky dlužníka vůči věřiteli, které vyplývají z úvěrové smlouvy č. [anonymizováno] [číslo]. Ručitelským prohlášením [číslo] ze dne [datum] bylo prokázáno, že [celé jméno žalovaného], IČO: [číslo], prohlásil, že jako ručitel uhradí žalobci místo dlužníka veškeré peněžité závazky dlužníka vůči věřiteli, které vyplývají z úvěrové smlouvy č. [anonymizováno] [číslo]. Ručitelským prohlášením [číslo] ze dne [datum] bylo prokázáno, že [celé jméno žalovaného], IČO: [číslo], prohlásil, že jako ručitel uhradí žalobci místo dlužníka veškeré peněžité závazky dlužníka vůči věřiteli, které vyplývají z úvěrových smluv č. [anonymizováno] [číslo] a [anonymizováno] [číslo]. Výpisem z obchodního rejstříku bylo prokázáno, že v období od [datum] do [datum] byl jediným jednatele [právnická osoba] [celé jméno žalovaného], nar. 1963. Protokolem o trestním oznámením Policie České republiky, Obvodní ředitelství policie [obec] II, [anonymizována dvě slova], bylo prokázáno, že [jméno] [příjmení] dne [datum] sdělila policejnímu orgánu, že kamiony žalobce měly opustit území České republiky i s naloženým zbožím, byť [právnická osoba], resp. její zástupci, byla už [datum] vyzvána k přistavení tahačů a návěsů do sídla společnosti. Soud provedl dokazování také žalobou k rozhodčímu soudu, ale nečiní z ní pro věc žádná relevantní skutková zjištění. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že [celé jméno žalovaného], nar. [rok], jako osoba jednající za [právnická osoba] sjednal leasingové smlouvy, k nimž posléze v letech 2008 až 2013 učinil ručitelská prohlášení. Dne [datum] pak daroval svému synovi nemovitosti, přičemž v té době nebyly uhrazeny závazky v úhrnné výši [částka]. Následně byl [celé jméno žalovaného], nar. 1963, a [právnická osoba] zavázáni stálým rozhodčím soudem k zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 7,05% p.a. z této částky za dobu od [datum] do zaplacení a nákladů rozhodčího řízení tak, že plněním jednoho z nich zaniká v rozsahu poskytnutého plnění povinnost druhého. Dále bylo prokázáno, že dlužník [celé jméno žalovaného], nar. [rok], jiné nemovitosti než ty, které daroval svému synovi, nevlastní. Podle § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ NOZ“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. S ohledem na ust. § 3028 odst. 3 NOZ se právní vztahy vzniklé před účinností NOZ řídí dosavadními právními předpisy, tj. zejm. zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do účinnosti NOZ (dále jen„ občanský zákoník“), či zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění do účinnosti NOZ (dále jen„ obchodní zákoník“). Podle ustanovení § 42a odst. 3 občanského zákoníku právo odporovat právním úkonům lze uplatnit vůči osobě, v jejíž prospěch byl právní úkon učiněn, nebo které vznikl z odporovatelného úkonu dlužníka prospěch. Podle ustanovení § 42a odst. 4 občanského zákoníku právní úkon, kterému věřitel s úspěchem odporoval, je vůči němu neúčinný potud, že věřitel může požadovat uspokojení své pohledávky z toho, co odporovatelným úkonem ušlo z dlužníkova majetku; není-li to dobře možné, má právo na náhradu vůči tomu, kdo měl z tohoto úkonu prospěch. Smyslem žaloby podle ustanovení § 42a občanského zákoníku (odpůrčí žaloby) je – uvažováno z pohledu žalujícího věřitele – dosáhnout rozhodnutí soudu, kterým by bylo určeno, že je vůči němu neúčinný dlužníkem učiněný právní úkon, jenž zkracuje uspokojení jeho vymahatelné pohledávky. Rozhodnutí soudu, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno, pak představuje podklad k tomu, že se věřitel může na základě titulu způsobilého k výkonu rozhodnutí nebo exekuci (exekučního titulu), vydaného proti dlužníku, domáhat nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) postižením toho, co odporovaným (právně neúčinným) právním úkonem ušlo z dlužníkova majetku, a to nikoliv proti dlužníku, ale vůči osobě, s níž nebo v jejíž prospěch byl právní úkon učiněn. V případě, že uspokojení věřitele z tohoto majetku není dobře možné (například proto, že osobě, v jejíž prospěch dlužník odporovaný právní úkon učinil, již takto nabyté věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty nepatří), musí se věřitel – místo určení neúčinnosti právního úkonu – domáhat, aby mu ten, komu z odporovatelného právního úkonu dlužníka vznikl prospěch, vydal takto získané plnění. Odpůrčí žaloba je tedy právním prostředkem sloužícím k uspokojení vymahatelné pohledávky věřitele v řízení o výkon rozhodnutí (exekučním řízení), a to postižením věcí, práv nebo jiných majetkových hodnot, které odporovaným právním úkonem ušly z dlužníkova majetku, popřípadě vymožením peněžité náhrady ve výši odpovídající prospěchu získanému z odporovatelného právního úkonu (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 5. 1999 sp. zn. 2 Cdon 1703/96, který byl uveřejněn pod č. 26 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2000). K odpůrčí žalobě je aktivně věcně legitimován (§ 42a odst. 1 občanského zákoníku) věřitel, jehož pohledávka za dlužníkem je vymahatelná (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17.7.2012, sp. zn. 21 Cdo 1751/2001), jestliže dlužníkovy právní úkony zkracují její uspokojení. Vymahatelnou se rozumí taková pohledávka, jejíž splnění lze vynutit cestou výkonu rozhodnutí (exekuce), tj. pohledávka, která byla věřiteli přiznána vykonatelným rozhodnutím nebo jiným titulem, podle kterého lze nařídit výkon rozhodnutí (exekuci); k tomu, aby žalující věřitel byl věcně legitimován, postačuje, aby jeho pohledávka za dlužníkem byla vymahatelnou alespoň v době rozhodnutí soudu o jím podané odpůrčí žalobě (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. 5. 1999 sp. zn. 31 Cdo 1704/98, který byl uveřejněn pod č. 27 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2000). Pasivní věcná legitimace k odpůrčí žalobě je upravena v ustanovení § 42a odst. 3 občanského zákoníku. Žaloba o určení, že dlužníkův právní úkon je vůči věřiteli neúčinný, může být úspěšná jen tehdy, byla-li podána vůči osobě, s níž nebo v jejíž prospěch byl právní úkon učiněn. Žaloba o zaplacení peněžité náhrady, která je opodstatněná – jak plyne z ustanovení § 42a odst. 4 občanského zákoníku – tehdy, není-li dobře možné uspokojení věřitele z toho, co odporovatelným právním úkonem ušlo z dlužníkova majetku (například proto, že osobě, v jejíž prospěch dlužník odporovaný právní úkon učinil, již takto nabyté věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty nepatří), musí směřovat vůči osobě, které vznikl z odporovatelného právního úkonu dlužníka prospěch. Odporovatelným je, jak dále vyplývá z ustanovení § 42a odst. 2 občanského zákoníku, takový právní úkon dlužníka, který učinil v posledních třech letech v úmyslu zkrátit své věřitele, musel-li být tento úmysl druhé straně znám; břemeno tvrzení a důkazní břemeno v tomto směru nese věřitel. Prokázání úmyslu dlužníka cum animo fraudandi není podmínkou odporovatelnosti tehdy, jestliže„ druhou stranou“ jsou osoby dlužníkovi blízké; úmysl dlužníka zkrátit jeho věřitele v takovémto případě zákon předpokládá a je na osobách dlužníkovi blízkých, aby prokázaly, že úmysl dlužníka zkrátit věřitele tehdy (tj. v době právního úkonu) nemohly i při náležité pečlivosti poznat. O úmysl zkrátit věřitele se jedná zejména tehdy, jestliže dlužník právním úkonem chtěl zkrátit své věřitele nebo jestliže věděl, že právním úkonem může zkrátit své věřitele, a pro případ, že je skutečně zkrátí, s tím byl srozuměn. Rozhodující také je, že odporovaný úkon (objektivně) zkracuje věřitele dlužníka (a že je s tím dlužník alespoň srozuměn); případný motiv, pohnutka dlužníka pro takový úkon či to, že tímto úkonem plní nějaký jiný svůj závazek, přitom nejsou rozhodné. Rovněž v případě, že dlužník plní uzavřením smlouvy se třetí osobou svůj morální nebo právní závazek, může uzavřením smlouvy sledovat úmysl zkrátit své věřitele (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 9. 2006 sp. zn. 30 Cdo 653/2006). Dlužníkovy právní úkony zkracují uspokojení pohledávky věřitele zejména tehdy, jestliže vedou ke zmenšení majetku dlužníka a jestliže v důsledku nich nastalé zmenšení majetku má současně za následek, že věřitel nemůže dosáhnout uspokojení své pohledávky z majetku dlužníka, ačkoliv – nebýt těchto úkonů – by se z majetku dlužníka alespoň zčásti uspokojil (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 1. 2002 sp. zn. 21 Cdo 549/2001, který byl uveřejněn pod č. 64 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2002). Rozhodným okamžikem pro zjištění dalšího dlužníkova majetku je tedy účinnost odporovaného právního úkonu; týká-li se právní úkon nemovitostí zapisovaných do katastru nemovitostí, je jím den, k němuž nastaly účinky vkladu práva do katastru nemovitostí (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 6. 2012 sp. zn. 21 Cdo 2975/2011, který byl uveřejněn pod č. 25 v časopise Soudní judikatura, roč. 2013). Dlužníkem věřitele je třeba ve smyslu ustanovení § 42a občanského zákoníku rozumět nejen osobu, která je zavázána splnit věřiteli vlastní dluh (jiný závazek), ale i ručitele a další osoby, které jsou z důvodu akcesorické a subsidiární povinnosti zákonem zavázány (zejména z titulu zajištění závazků) uspokojit pohledávku věřitele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 10. 1999 sp. zn. 31 Cdo 870/99, uveřejněný pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2000). Věřitel je oprávněn domáhat se splnění dluhu (závazku) po ručiteli zásadně jen v případě, že dlužník dluh (závazek) nesplní, ačkoli byl k tomu věřitelem písemně vyzván (srov. § 548 odst. 1 občanského zákoníku a § 306 odst. 1 obchodního zákoníku). Pro uplatnění nároku věřitele vůči ručiteli přitom není rozhodné, zda dlužník by dluh (závazek) mohl splnit sám; význam má jen, že neplnil, přestože byl k plnění písemně vyzván. Věřitel se může domáhat splnění dluhu (závazku) současně po ručiteli i dlužníkovi, který dluh (závazek) nesplnil přes věřitelovu písemnou výzvu. Je-li rozhodnutím soudu stanovena dlužníku a ručiteli povinnost k zaplacení celého dluhu s tím, že plněním jednoho z nich zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého, lze nařídit soudní výkon rozhodnutí proti kterémukoli z nich pro celou pohledávku (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 4. 1994 sp. zn. 7 Cdo 150/93, uveřejněné pod č. 56 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1995). Vzhledem k tomu, že ručitel, jemuž vznikla povinnost splnit dluh (jiný závazek), je – jak vyplývá z uvedeného – dlužníkem věřitele ve smyslu ustanovení § 42a občanského zákoníku a že věřitel je oprávněn domáhat se po něm splnění celého dluhu, jsou pro posouzení právních úkonů ručitele z hlediska jejich odporovatelnosti významné okolnosti týkající se ručitele a jím učiněných právních úkonů, a nikoli skutečnosti týkající se dlužníka, jehož dluh (závazek) se ručitel zavázal splnit. V projednávané věci nemůže být pochyb o tom, že žalobce má vůči [jméno] [celé jméno žalovaného], nar. [rok], vymahatelnou pohledávku, neboť na základě rozhodčího nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky v řízením vedeném pod sp. zn. Rsp: [číslo], jenž nabyl právní moci dne [datum], lze vést výkon rozhodnutí (exekuci) pro pohledávku žalobce ve výši [částka] s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Darovací smlouva ze dne [datum], kterou dlužník ([celé jméno žalovaného], nar. [rok]) převedl na žalovaného předmětné nemovitosti, představuje právní úkon zkracující uspokojení uvedené pohledávky žalobce, neboť se z této smlouvy dlužníkovi za převáděný majetek nedostalo žádného skutečného (reálného) protiplnění, z nějž by mohly být uspokojeny pohledávky věřitelů dlužníka, který již ke dni [datum] musel jako jediný jednatel [právnická osoba] vědět, že tato společnost je zavázána k úhradě částky [částka] z leasingových smluv, k nimž tento učinil ručitelská prohlášení. Uvedenou darovací smlouvu proto nelze pokládat za ekvivalentní právní úkon dlužníka. Prokázání úmyslu dlužníka zkrátit své věřitele (úmyslu cum animo fraudandi) není – jak bylo uvedeno výše – podmínkou odporovatelnosti v případě právních úkonů, k nimž došlo mezi dlužníkem a osobami jemu blízkými nebo které dlužník učinil ve prospěch těchto osob; úmysl dlužníka zkrátit jeho věřitele v takovémto případě zákon předpokládá a je na osobách dlužníkovi blízkých, aby prokázaly, že úmysl dlužníka zkrátit věřitele v době právního úkonu nemohly i při náležité pečlivosti poznat. O úmysl zkrátit věřitele se přitom jedná nejen tehdy, jestliže dlužník právním úkonem chtěl zkrátit své věřitele, ale i tehdy, jestliže věděl, že právním úkonem může zkrátit své věřitele, a pro případ, že je skutečně zkrátí, s tím byl srozuměn. Protože v projednávané věci ručitel, tedy [celé jméno žalovaného], nar. [rok], který se zavázal uspokojit žalobce, jestliže [právnická osoba] vůči němu nesplní své závazky z leasingových smluv, musel vědět, že v případě nesplnění těchto závazků obchodní společností, jejímž byl v té době jediným jednatele, se věřitel může domáhat jejich splnění po ručiteli, musel si být vědom toho, že darovací smlouva uzavřená se žalovaným, která má za následek zmenšení jejich majetku, může v případě nesplnění závazku dlužníkem zkrátit možnosti věřitele uspokojit se z jejich majetku, a pro případ, že je skutečně zkrátí, s tím museli být srozuměni. Žalovaný jako osoba ručiteli blízká by se mohl ve smyslu ustanovení § 42a odst. 2 občanského zákoníku ubránit odpůrčí žalobě, jen jestliže by prokázal, že o úmyslu ručitelů zkrátit odporovanou darovací smlouvou věřitele v době uzavření této smlouvy nevěděl a ani nemohl vědět, přestože vyvinul„ pečlivost“ k poznání tohoto úmyslu ručitelů a šlo o„ náležitou pečlivost“. Požaduje-li se po osobě dlužníku blízké, aby – má-li se úspěšně ubránit odpůrčí žalobě – tvrdila a prokázala, že dlužníkův úmysl zkrátit věřitele i při náležité pečlivost nemohla poznat, z hlediska dokazování to znamená, že osoba blízká může tvrdit (a prokazovat) jen to, že nevěděla a ani nemohla vědět o okolnostech, z nichž bylo zjištěno, že dlužník učinil právní úkon v úmyslu zkrátit své věřitele, přestože v tomto směru vyvinula náležitou pečlivost. V tomto směru zůstal žalovaný nečinný, resp. jeho obecný zmocněnec se omezil jen na návrh, aby byl žalovaný vyslechnut. Soud návrh na výslech žalovaného zamítl, když předtím obecného zmocněnce poučil, že je nejprve nutné nějaké skutečnosti tvrdit a poté k nim navrhovat důkazy. Nelze totiž směšovat skutková tvrzení, která procesní strana činí, s prokazováním jejich pravdivosti. Prvořadým v civilním sporném řízení je vždy skutkové tvrzení, a to tvrzení určité a konkrétní. Důkazní návrh, který procesní strana zatížená důkazním břemenem činí, slouží k prokázání pravdivosti určité tvrzené skutečnosti, a nikoliv k uvádění nových skutečností do řízení, či k upřesnění a konkretizaci typových, paušálních a nekonkrétních tvrzení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 25.7.2012, sp. zn. I. ÚS 988/12). Teprve tehdy jsou-li učiněna skutková tvrzení, přistoupí soud k výslechu účastníka nebo svědka. Soud obecného zmocněnce při jednání soudu dne [datum] poučil podle § 118a odst. 3 o.s.ř. s tím, aby doplnil tvrzení a navrhl důkazy k tomu, že žalovaný nejenže nevěděl o dluzích dlužníka, ale že nevěděl a ani nemohl vědět o okolnostech, z nichž by bylo zjištěno, že dlužník učinil právní úkon v úmyslu zkrátit své věřitele, přesto že v tomto směru vyvinul náležitou pečlivost. Současně soud žalovaného poučil o tom, že pokud to neučiní a skutková tvrzení nedoplní a důkazy nenavrhne, bude to mít negativní dopad na výsledek sporu. K vyjádření k žalobě byl ovšem žalovaný vyzván již usnesením z [datum], které mu bylo doručeno [datum]. Žalovaný zůstal nečinný a obecný zmocněnec při jednání soudu dne [datum] uvedl, že skutková tvrzení doplnit nemůže a ani toho není schopen. Při absenci skutkového tvrzení nelze toto nahrazovat důkazním návrhem, což je závěr zcela souladný s nálezovou judikaturou Ústavního soudu. Soudu tedy nezbylo než uzavřít, že žalovaný ve vztahu k prokázání, že prokázal náležitou pečlivost, neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Za shora popsané situace tak soud uzavřel, že žalovaný neprokázal, že by vyvinul náležitou pečlivost, a přesto úmysl dlužníka zkrátit věřitele nerozpoznal. Tento úmysl dlužníka je tak dán (§ 42a odst. 2 věta druhá občanského zákoníku). Jsou tedy splněny všechny podmínky pro úspěšné uplatnění odpůrčí žaloby ve smyslu § 42a občanského zákoníku. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. Právní význam úspěšně podané odpůrčí žaloby a existence pravomocného rozhodnutí soudu spočívá v tom, že napadený právní úkon dlužníka nemá vůči věřiteli (pouze proti němu a navíc v rozsahu, v jakém je zkrácen) právní účinky, a to ex tunc. Proto věřitel může požadovat uspokojení své vymahatelné pohledávky přímo z toho, co odporovatelným právním úkonem z majetku dlužníka ušlo. Žalobce, který byl ve věci zcela úspěšný, má právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení (§ 142 odst. 1. o.s.ř.). Účelně vynaložené náklady žalobce jsou soudní poplatek ve výši [částka], mimosmluvní odměna a režijní paušál za šest úkonů právní služby (1× převzetí, 1× žaloba; 2× písemné podání soudu; 2× jednání soudu) podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a § 13 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. Podle § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. činí mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby [částka] (z tarifní hodnoty [částka]), tedy při 6 úkonech právní služby dle § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. činí mimosmluvní odměna [částka] a režijní paušál [částka], k tomu náhrada 21% DPH, tj. [částka]. V případě náhrady nákladů za spotřebované pohonné hmoty, použití vozidla a náhrady za promeškaný čas nebyly tyto žalobci přiznány, když tento do vyhlášení rozhodnutí v této věci soudu nepředložil fotokopii velkého technického průkazu použitého vozidla a dokonce ani ve svém podání ze dne [datum] použité vozidlo (použitá vozidla) blíže neoznačil a ani neuvedl, odkud konkrétně jel. Z uvedených důvodů nebylo možno ustanovenému zástupci žalovaného přiznat náklady spojené s použitím motorového vozidla (srov. přiměřeně rozsudek Krajského soudu v [obec] ze dne 10.2.2011, č. j. [číslo jednací]) a náhradu za promeškaný čas. Vyčíslené náklady řízení činí celkem částku [částka]. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.

Rubrum