19 C 98/2020

Rubrum

Odpovědnost advokáta Pokud advokát v souvislosti s výkonem advokacie způsobí škodu, odpovídá objektivně, tedy bez zřetele na zavinění, kdy předpokladem takové odpovědnosti je výkon advokacie, vznik škody, přičemž se hradí pouze majetková újma, a příčinná souvislost mezi nimi.

Výrok

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci žalobce: XXX, narozený XXX bytem XXX zastoupený advokátkou XXX sídlem XXX proti žalovanému: XXX, narozený XXX sídlem XXX o: zaplacení 250 000 Kč s příslušenstvím

Odůvodnění

I. Žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 105 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 105 000 Kč za dobu od 3. 8. 2005 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. České republice se náhrada nákladů řízení státu nepřiznává.

Poučení

1. Žalobou ze dne 3. 5. 2005, upřesněnou podáními ze dne 12. 3. 2019 a 25. 2. 2020, se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 250 000 Kč s příslušenstvím.

2. Podáním ze dne 25. 2. 2020, doplněným u jednání dne 18. 6. 2020, vzal žalobce svoji žalobu ohledně částky 145 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 3. 8. 2005 do zaplacení částečně zpět. Soud proto řízení v této části žaloby částečně zastavil. Stalo se tak usnesením č. j. 19 C 98/2020-109 ze dne 18. 6. 2020, které nabylo právní moci dne 7. 8. 2020. Předmětem řízení pak zůstaly již jen částky 100 000 Kč a 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 3. 8. 2005 do zaplacení.

3. Předmětem řízení tak zůstala částka 105 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 3. 8. 2005 do zaplacení sestávající ze dvou samostatných nároků. První nárok ve výši 100 000 Kč představoval nárok na náhradu ušlého zisku ve výši 100 000 Kč, který žalobce požadoval v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. XXX proti společnosti XXX s.r.o. Žalovaný ale žalobce při vymáhání této částky řádně nezastupoval, když ho řádně nepoučil podle dle § 16 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, a to mj. o tom, že s ohledem na skutečnosti a důkazy, které žalovanému předložil, nebude jeho nárok úspěšný, ba co víc, že s jeho nárokem se soud nebude ani zabývat, což se nakonec stalo, když bylo jeho podání odmítnuto. Navíc žalovaný opožděně podal odvolání, které tak bylo odmítnuto, a tím žalobce připravil o možnost si o tuto částku ještě „zabojovat“. Žalovaný tak nenaplnil důvodná očekávání žalobce, které měl, když žalovaného oslovil o jeho právní služby. Nárok žalobce na uhrazení této částky se přitom opírá o § 24 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. Druhým nárokem je nárok na zaplacení částky 5 000 Kč, kterou žalobce uhradil žalovanému za jeho právní služby. Tyto právní služby ale žalobce považoval za vadné, když mu v jejich souvislosti vznikla výše uvedená škoda. Vynaložením peněžních prostředků ve výši 5 000 Kč tak žalobci vznikla ztráta na majetku, když tyto peněžní prostředky vynaložil na vadné plnění.

4. Žalovaný popíral oprávněnost obou uplatněných nároků. Pokud jde o částku 100 000 Kč, tak namítal, že žalobce od samého počátku nevěděl, jaká škoda mu vznikla, když sám zaslal Krajskému obchodnímu soudu v Brně přípis, ve kterém chtěl dokonce 500 000 Kč. Jaká škoda mu vznikla, pak nevyčíslil do dnešního dne a jedná se o jeho hypotetickou úvahu, která nemá právní titul. On vycházel z podkladů, které mu žalobce dodal. Pokud jde o částku 5 000 Kč, tak namítal, že řádně vykonal 3 úkony právní služby, aniž by byly v době, kdy je učinil, napadány.

5. Provedeným dokazováním zjistil soud ze spisu Krajského soudu v Brně, sp. zn. XXX, z účastnických výpovědí obou účastníků a listin předložených v rámci tohoto řízení (z jakého důkazu soud co zjistil je vždy uvedeno v závorce, přičemž kurzívou je uvedeno to, co soud zjistil ze spisu sp. zn. XXX), tento skutkový stav: žalobce se na žalovaného obrátil s tím, aby ho zastupoval ve věci žaloby na vydání věcí a úhrady ušlého zisku proti firmě XXX s.r.o. (viz účastnická výpověď žalobce). Žalovaný ho pak v řízení vedeném u Krajského obchodního soudu v Brně pod sp. zn. XXX zastupoval na základě plné moci ze dne 25. 11. 1999 (viz plná moc pro uvedené řízení). K uzavření písemné smlouvy mezi nimi ale nedošlo (viz účastnické výpovědi žalobce i žalovaného). Žalobou ze dne 14. 12. 1999 podanou ke Krajskému obchodnímu soudu v Brně dne 21. 12. 1999 se žalobce po žalovaném označeném XXX s.r.o. IČO XXX, sídlem XXX, domáhal vydání rozsudku, kterým by byl žalovaný zavázán k vydání movitých věcí označených v žalobě pod položkou 1-17 a úhrady částky 100 000 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že na základě smlouvy o podnájmu části nemovitosti v XXX, XXX, byl nájemcem nebytových prostor – restaurace, vinárny – herny, skladovacích a sklepních prostor a prostor souvisejících s tímto provozem v uvedeném objektu, a to až do 31. 12. 2001. Zařízení, které se v tomto objektu nacházelo, z části odkoupil od předchozího nájemce a z části je pořídil z vlastních prostředků. Uvedené prostory byl donucen nedobrovolně opustit, když novým nájemcem se stal žalovaný. S ním také uzavřel smlouvu, ve které se zavázal uhradit mu dohodnutou finanční částku, současně si od něho zapůjčil některé jeho věci, které mu následně nevydal a dál je užíval pro svou potřebu. Tyto věci specifikované položkami 1-17, například se jednalo o výčepní pult plus chladící zařízení k pultu, dva čtyřhranné stoly s černou lištou, 15 kusů dřevěných židlí atd., má žalovaný stále ve svém držení. Žalobou se přitom domáhá, aby mu žalovaný tyto věci vydal. V samotném petitu této žaloby pak po žalovaném požadoval rovněž uhrazení částky 100 000 Kč, aniž by k tomu v žalobě uváděl jakákoliv skutková tvrzení (viz žaloba). To, že v žalobě nebylo k ušlému zisku nic, (kromě toho, že v petitu byl požadavek na 100 000 Kč), bylo proto, že k tomu v té době nic neměli a bohužel ani postupem času se jim k tomu nic nepodařilo dohledat (viz účastnická výpověď žalovaného). Za jakou dobu ten ušlý zisk měl být, přitom žalobce neví, ani nyní (viz účastnická výpověď žalobce). Usnesením č. j. XXX-15 ze dne 22. 2. 2001 Krajský obchodní soud v Brně vyzval žalobce k doplnění vylíčení rozhodujících skutečností v žalobě dle § 79 odst. 1 o.s.ř. a uvedení, z jakých skutečností vyvozuje svůj nárok na zaplacení částky 100 000 Kč uplatněný žalobou (viz citované usnesení). Přípisem ze dne 1. 3. 2001 žalovaný toto usnesení přeposlal žalobci a současně ho vyzval, aby na adresu jeho advokátní kanceláře obratem zaslal veškeré listiny, které s tímto případem souvisí, a které podporují žalovaný nárok (viz citovaný přípis). Na výzvu soudu pak žalovaný jako zástupce žalobce reagoval podáním došlým Krajskému obchodnímu soudu v Brně dne 12. 3. 2001, ve kterém označil a zaslal soudu příslušné faktury a kupní smlouvy na jednotlivé movité věci, kupní smlouvu uzavřenou mezi žalobcem a firmou XXX a další listiny. Žádné doplnění skutkových tvrzení toto podání ale neobsahovalo, zejména pak neobsahovalo žádná skutková tvrzené k žalované částce 100 000 Kč (viz citované podání). Podáním došlým ke Krajskému obchodnímu soudu v Brně dne 12. 3. 2001 podal tentokrát sám žalobce k soudu návrh na vydání předběžného opatření, kterým se domáhal toho, aby byl žalovaný zavázán vydat žalobci veškerý jeho majetek uvedený v návrhu a uhradit k jeho rukám částku ve výši 500 000 Kč. V návrhu mj. uvedl, že žalovaný mu neoprávněným zadržováním jeho majetku brání v podnikání a vytváření zisku, přičemž ke škodě na majetku a ušlém zisku se bude moci vyjádřit teprve po vydání tohoto předběžného opatření (viz návrh na předběžné opatření). Žalobce o podání tohoto návrhu s žalovaným nejednal (viz účastnická výpověď žalobce). Usnesením č. j. XXX-47 ze dne 19. 3. 2001, soud návrh na nařízení předběžného opatření odmítl s tím, že předmětný návrh má takové nedostatky, pro které nelze pokračovat v řízení a odstranění těchto vad postupem podle § 43 odst. 1 o.s.ř. je ze zákona vyloučeno (viz citované usnesení). Přípisem ze dne 21. 3. 2001 žalovaný žalobci toto usnesení soudu přeposlal a současně ho vyzval k tomu, aby v případě, že s výrokem soudu nesouhlasí, mu adresoval jeho připomínky do 31. 3. 2001 k eventuálnímu podání odvolání (viz citovaný přípis). Podáním došlým Krajskému obchodnímu soudu v Brně dne 6. 4. 2001 se pak žalobce prostřednictvím svého právního zástupce/žalovaného proti shora uvedenému usnesení o odmítnutí návrhu na vyřízení předběžného opatření odvolal (viz citované odvolání). Usnesením č. j. XXX-58 ze dne 2. 8. 2001, Vrchní soud v Olomouci napadené usnesení KOS v Brně potvrdil s tím, že návrh na nařízení předběžného opatření neobsahuje náležitosti dle § 102 odst. 1 o.s.ř., 42 odst. 4 a 79 odst. 1 o.s.ř. Toto usnesení nabylo právní moci dne 3. 9. 2001 (viz usnesení VS Olomouc). Usnesením č. j. XXX-64 ze dne 25. 9. 2001 Krajský obchodní soud v Brně vyzval žalobce k doplnění žaloby tak, že: 1. upraví petit žaloby, týkající se vydání věcí tak, že tyto věci přesně specifikuje a popíše tak, aby nebylo možné je zaměnit s jinými věcmi stejného druhu (u strojů uvede výrobní číslo) a uvede počet kusů, který má být vydán. U položky 12 uvede, co má být vydáno pod označením „+ instalace“; 2. uvede, jak byla stanovena žalovaná částka 100 000 Kč – uvede kdy a jakým způsobem byla uzavřena smlouva mezi žalobcem a žalovaným a jaký byl obsah smluvních ujednání podstatný pro rozhodnutí soudu. V odůvodnění pak rozepsal, jakým způsobem má být doplnění provedeno (viz citované usnesení). Přípisem ze dne 12. 11. 2001 žalovaný žalobci toto usnesení soudu přeposlal, upřesnil, co je po nich požadováno a vyzval ho k uvedení všech soudem požadovaných skutečností nejpozději do 16. 11. 2001 (viz citovaný přípis). Na výzvu soudu ze dne 25. 9. 2001 žalovaný jako zástupce žalobce reagoval podáním došlým Krajskému obchodnímu soudu v Brně dne 23. 11. 2001, kdy upravil petit žaloby na vydání věci uvedením položek 1-36, a dále uvedl, že žalovaný je povinen uhradit k rukám žalobce částku 100 000 Kč. K důkazu navrhl výslechy svědků, kteří mají prokazovat jeho vlastnické právo k těmto věcem a listinné důkazy. K částce 100 000 Kč uvedl, že žalovaná částka 100 000 Kč byla žalobcem odhadnuta jako ušlý zisk, který mu byl způsobem tím, že nemohl užívat věci uvedené v žalobním petitu (viz citované podání). To, co od žalobce žalovaný věděl, to napsal do žaloby a dalších podání a předané listiny zaslal soudu (viz účastnická výpověď žalovaného). Usnesením č. j. XXX-79 ze dne 30. 11. 2002, Krajský obchodní soud v Brně podání žalobce ze dne 14. 12. 1999 odmítl s tím, že žalobce ani na výzvu soudu vadu žaloby spočívající v nedostatečném vylíčení rozhodujících skutečností a neurčitém petitu (nedostatečné označení věcí, jež mají být vydány), neodstranil. Současně žalobce dostatečným způsobem nedoplnil ani vylíčení rozhodujících skutečností ohledně požadavku na zaplacení částky 100 000 Kč, neboť z jeho žalobních tvrzení není zřejmé, jak byla výše žalobní částky stanovena a z jakých podkladů žalobce vycházel při „odhadu“ ušlého zisku. Protože se v daném případě jednalo o takové vady žaloby, pro které v řízení nelze pokračovat, soud toto podání žalobce podle § 43 odst. 2 o.s.ř. odmítl (viz citované usnesení). Přípisem ze dne 7. 1. 2003 žalovaný žalobci toto usnesení Krajského obchodního soudu v Brně přeposlal s tím, že pokud se bude chtít proti tomuto usnesení odvolat, má mu to sdělit nejpozději do 15. 1. 2003, aby mohli vypracovat případné odvolání a zaslat je ve stanovené lhůtě (viz citovaný přípis). Podáním došlým Krajskému obchodnímu soudu v Brně dne 21. 1. 2003 se žalobce prostřednictvím svého právního zástupce/žalovaného proti shora uvedenému usnesení o odmítnutí žaloby odvolal. V odvolání uvedl mj. to, že firma XXX žalobci brání v tom, aby se dostal k věcem, které po něm požaduje vydat, což mu brání přesnému určení jeho věcí, takže v doplnění žaloby vycházel pouze ze svých poznámek a ze znalostí, jak tam věci zanechal (viz citované odvolání). Krajský obchodní soud v Brně zaslal České poště, s. p., pobočka XXX, fotokopii doručenky adresované XXX s vyjádřením, jakým způsobem bylo při doručování předmětné zásilky postupováno. Česká pošta, s. p., obvod Zlín, soudu sdělila, že XXX má na Poště XXX pronajatou uzamykatelnou poštovní přihrádku č.

18. Obyčejné listovní zásilky, které na jeho adresu na poštu přijdou, jsou zaměstnanci pošty do této přihrádky vkládány. Pokud na poštu přijde zapsaná zásilka, je vždy do přihrádky vložen vyplněný příslušný druh tiskopisu oznámení. Odnašeč této advokátní kanceláře, pověřený pracovník, si vždy vyzvedne z přihrádky její obsah, a podle tiskopisu oznámení zase u příslušné přepážky si převezeme příslušné zapsané zásilky a následně si je od pošty odnáší. Předmětnou zásilku převzala paní XXX, zaměstnankyně advokátní kanceláře, pověřená k odnášení poštovních zásilek (viz citované listiny). Usnesením č. j. 7 Cmo 240/2003-91 ze dne 23. 7. 2004, Vrchní soud v Olomouci odvolání žalobce proti usnesení Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 30. 11. 2002, č. j. XXX-79 odmítl. Odůvodnil to tím, že napadené usnesení bylo žalobci k rukám jeho právního zástupce/žalovaného doručeno tzv. náhradním doručením dle § 48b odst. 3 o.s.ř. Z doručenky odvolací soudu zjistil, že písemnost byla z důvodu nezastižení adresáta na poště uložena dne 27. 12. 2002 a téhož dne bylo uložení zásilky adresátu oznámeno. Zásilka nebyla do 3 dnů vyzvednuta, a tudíž se považuje za doručenou 3. den ode dne uložení, tj. 30. 12. 2002, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Žalobce podal prostřednictvím žalovaného proti napadenému usnesení odvolání datované dnem 20. 1. 2003, které bylo soudu dodáno dne 21. 1. 2003. V daném případě 15 denní lhůta k podání odvolání počala běžet dne 31. 12. 2002 a její běh byl ukončen v úterý dne 14. 1. 2003. Odvolání žalobce podané u soudu I. stupně dne 21. 1. 2003 tedy bylo podáno opožděně, a proto odvolacímu soudu nezbylo, než jej odmítnout. Pro úplnost odvolací soud uvedl, že i když napadené usnesení bylo právnímu zástupci žalobce zasláno na adresu XXX, a z otisku razítka na doručence i ze záhlaví odvolání je zřejmé, že tento sídlí na adrese XXX, nebrání tato skutečnost fikci doručení, a to s ohledem na sdělení České pošty, s. p., obvod Zlín, v němž je uvedeno, že právní zástupce žalobce má na poště pronajatu uzamykatelnou poštovní přihrádku č. 18, do níž mu jsou vkládány veškeré zásilky včetně oznámení o uložení, které posléze odnáší pověřený pracovník advokátní kanceláře. Toto usnesení nabylo právní moci dne 3. 9. 2004 (viz citované usnesení VS Olomouc). Žalovaný pak měl žalobce ještě informovat o možnosti podání žaloby na obnovu řízení, resp. chtěl takovou žalobu podat, ale bez souhlasu klienta nemohl (viz účastnická výpověď žalobce). Naopak žalobce tvrzení žalovaného o tom, že se spolu bavili o obnově řízení, vyloučil (viz účastnická výpověď žalovaného), nicméně to, že žalobce se i na možnost podání návrhu na obnovu řízení dotazuje ve své stížnosti na žalovaného na Českou advokátní komoru (viz stížnost níže uvedená), svědčí podle názoru soudu na fakt, že se o této variantě s žalovaným již dříve bavili a v tomto uvěřil žalovanému. Fakturou č. 240100097 ze dne 21. 9. 2004 vyúčtoval žalovaný žalobci právní služby poskytnuté v rámci sporu vedeného pod sp. zn. XXX celkovou částkou 2 188 Kč. Z vyúčtování je zřejmé, že žalovaný žalobci účtoval 4 úkony dle § 7 a § 12 odst. 4 advokátního tarifu v poloviční výši každý za 1 625 Kč (převzetí věci a příprava zastoupení, sepsání žaloby, doplnění žaloby a sepis odvolání proti usnesení soudu ze dne 30. 11. 2002), 1 úkon v poloviční výši za 500 Kč za sepis odvolání proti usnesení o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření a 5 režijních paušálů ke shora uvedeným úkonům v poloviční výši po 37,50 Kč. Celkem mu tedy vyúčtoval částku 7 188 Kč, přičemž po zohlednění záloh uhrazených žalobcem dne 13. 12. 1999 ve výši 2 000 Kč, dne 30. 3. 2001 ve výši 1 000 Kč a dne 16. 1. 2003 ve výši 2 000 Kč, po něm požadoval uhrazení toliko částky 2 188 Kč, a to do 5. 10. 2004 (viz citovaná faktura). Stížností ze dne 4. 10. 2004 si žalobce na žalovaného stěžoval u České advokátní komory s tím, že pozdním odvoláním podaným žalovaným mu vznikla značná škoda a žádá o právní pomoc z důvodu jeho vážného pochybení. (viz citovaná stížnost). Právě zmínka žalobce o možnosti obnovy řízení Česká advokátní komora mu na tento podnět odpověděla, že věc bude prošetřena, o čemž mu bude podána písemná zpráva s upozorněním, že není v pravomoci kontrolních orgánů ČAK rozhodovat o náhradě škody nebo případně jiných finančních nárocích. Tyto nároky je třeba uplatňovat prostřednictvím soudu, a to bez ohledu na výsledek případného kárného řízení (viz cit. listiny). Z daňového přiznání žalobce za rok 1998 vyplývá, že tento za rok 1998 vykázal ztrátu ve výši 452 976 Kč (viz citované daňové přiznání) a z opisu vybraných údajů z daňového přiznání za rok 1999 vyplývá, že za rok 1999 vykázal žalobce zisk ve výši 33 758 Kč (viz citovaný doklad).

6. Z dalších důkazů (listin ze spisu sp. zn. XXX) soud nic podstatného pro toto řízení nezjistil.

7. Návrhy žalobce na doplnění dokazování čtením listin (kupními smlouvami uzavřenými mezi žalobcem a společností XXX, dodacím listem od sdružení XXX, fakturami č. 40/96, č. XXX, č. XXX, č. XXX, dalšími fakturami od XXX, od XXX a.s., od XXX, od XXX spol. s r.o., od XXX, kupní smlouvou mezi žalobcem a společností XXX, s.r.o. a odstoupení od této smlouvy ze dne 4. 1. 1999) pak soud zamítl jako nadbytečné. Stejně tak soud zamítl jako nadbytečné výslechy svědků XXX, XXX, XXX, XXX, XXX, XXX, XXX a XXX. Důvodem bylo to, že tyto důkazy měly prokazovat, že žalobce vlastnil věci, které se domáhal vydat, což ale nakonec bylo pro toto řízení nepodstatné (k tomu viz níže).

8. Podle § 566 odst. 1 zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2013, (dále jen „obch. zák.“), mandátní smlouvou se zavazuje mandatář, že pro mandanta na jeho účet zařídí za úplatu určitou obchodní záležitost uskutečněním právních úkonů jménem mandanta nebo uskutečněním jiné činnosti, a mandant se zavazuje zaplatit mu za to úplatu. Podle § 566 odst. 2 obch. zák. je-li zařízení záležitosti předmětem podnikatelské činnosti mandatáře, má se za to, že úplata byla smluvena. Podle § 567 odst. 1 obch. zák. mandatář je povinen postupovat při zařizování záležitosti s odbornou péčí. Podle § 567 odst. 2 obch. zák. činnost, k níž se mandatář zavázal, je povinen uskutečňovat podle pokynů mandanta a v souladu s jeho zájmy, které mandatář zná nebo musí znát. Mandatář je povinen oznámit mandantovi všechny okolnosti, které zjistil při zařizování záležitosti a jež mohou mít vliv na změnu pokynů mandanta. Podle § 571 odst. 1 obch. zák. není-li výše úplaty ve smlouvě stanovena, je mandant povinen zaplatit mandatáři úplatu, která je obvyklá v době uzavření smlouvy za činnost obdobnou činnosti, kterou mandatář uskutečnil při zařízení záležitosti. Podle § 571 odst. 2 obch. zák. nevyplývá-li ze smlouvy něco jiného, vznikne mandatáři nárok na úplatu, když řádně vykoná činnost, ke které byl povinen, a to bez ohledu na to, zda přinesla očekávaný výsledek, či nikoliv. Lze-li očekávat, že v souvislosti s vyřizováním záležitosti vzniknou mandatáři značné náklady, může mandatář požadovat po uzavření smlouvy přiměřenou zálohu. Podle § 574 odst. 4 obch. zák. za činnost řádně uskutečněnou do účinnosti výpovědi má mandatář nárok na úhradu nákladů vynaložených podle § 572 a na přiměřenou část úplaty. Podle § 16 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění do 30. 4. 2004, (dále též „a. z.“) advokát povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Pokyny klienta však není vázán, jsou-li v rozporu se zákonem nebo stavovským předpisem; o tom je advokát povinen klienta přiměřeně poučit. Podle § 16 odst. 2 a. z. při výkonu advokacie je advokát povinen jednat čestně a svědomitě; je povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné. Podle § 24 odst. 1 a. z. advokát odpovídá klientovi za škodu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Advokát odpovídá za škodu způsobenou klientovi i tehdy, byla-li škoda způsobena v souvislosti s výkonem advokacie jeho zástupcem nebo jeho zaměstnancem; případná odpovědnost těchto osob podle zvláštních předpisů tím není dotčena. Podle § 24 odst. 2 a. z. advokát se odpovědnosti podle odstavce 1 zprostí, prokáže-li, že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na něm požadovat.

9. Pokud jde o právní hodnocení, tak shora zjištěný skutkový stav soud právně posoudil tak, že mezi žalobcem a žalovaným byla konkludentně uzavřena mandátní smlouva podle § 571 zák. č. 513/1991 Sb. Na základě této mandátní smlouvy a podepsané plné moci pak žalovaný žalobce zastupoval v řízení vedeném před Krajským obchodním soudem v Brně pod sp. zn. XXX. Toto řízení bylo zahájeno podáním došlým ke KOS v Brně dne 21. 12. 1999 a skončeno bylo usnesením Vrchního soudu v Olomouci č. j. 7 Cmo 240/2003-91 ze dne 23. 7. 2004, které nabylo právní moci dne 3. 9. 2004, resp. právní mocí usnesení Krajského obchodního soudu v Brně č. j. XXX-79 ze dne 30. 11. 2002 o odmítnutí návrhu, které nabylo právní moci téhož dne. Podle uzavřené mandátní smlouvy měl žalovaný žalovaného zastupovat v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. XXX a žalobce mu za to měl zaplatit úplatu (§ 566 odst. 1 obch. zák.). Žalovaný byl přitom povinen postupovat při zařizování záležitosti s odbornou péčí (§ 567 odst. 1 obch. zák.). Ze zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, který blíže upravuje podmínky činnosti advokáta pak pro žalovaného vyplývala rovněž povinnost chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy žalobce a řídit se jeho pokyny; těmito pokyny by ale nebyl vázán, byly-li by v rozporu se zákonem nebo stavovským předpisem, o čemž byl povinen žalobce přiměřeně poučit (§ 16 odst. 1). Dále byl povinen jednat čestně a svědomitě, důsledně využívat všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné (§ 16 odst. 2). Pokud by žalovanému v souvislosti s výkonem advokacie způsobil škodu, tak by za ni odpovídal (§ 24 odst. 1). Šlo by o odpovědnost objektivní, tedy bez zřetele za zavinění (viz rozsudek NS ČR sp. zn. 25 Cdo 886/2004 ze dne 26. 1. 2006), která je založena na současném splnění následujících předpokladů: výkon advokacie, vznik škody - přičemž se hradí pouze majetková újma a příčinná souvislost mezi nimi. Ust. § 24 zák. o advokacii je přitom speciálním ustanovením k obecné úpravě obch. zák. (§ 373 obch. zák.).

10. Pokud jde o úplatu, tak nebyla-li výše úplaty ve smlouvě stanovena, což byl i tento případ, byl žalobce povinen zaplatit mandatáři úplatu, která je obvyklá v době uzavření smlouvy za činnost obdobnou činnosti, kterou mandatář uskutečnil při zařízení záležitosti (§ 571 odst. 1 obch. zák.), přičemž nárok na úplatu, pokud řádně vykoná činnost, ke které byl povinen, má bez ohledu na to, zda přinesla očekávaný výsledek, či nikoliv. Šlo-li očekávat, že mu v souvislosti s vyřizováním záležitosti vzniknou značné náklady, mohl požadovat přiměřenou zálohu (§ 571 odst. 2 obch. zák.).

11. U jednání dne 18. 6. 2020 soud poučil žalobce o tom, že aby mohl být úspěšný, pokud jde o nárok na zaplacení částky 100 000 Kč za ušlý zisk, který měl žalovaný vadně poskytovanými službami advokáta „ztratit“, musel by prokázat, že nárok žalobce na úhradu majetkové újmy ve výši 100 000 Kč vůči společnosti XXX s.r.o. v době podání žaloby vedené u Krajského obchodního soudu v Brně pod sp. zn. XXX skutečně existoval, protože jedině tak mu mohla chybným postupem žalovaného vzniknout škoda – majetková újma. Pokud by totiž žalobce takovou pohledávku na ušlý zisk za společností XXX s.r.o. ve skutečnosti neměl, tak by mu žalovaný žádnou takovou škodu způsobit nemohl. Škoda klientovi nemůže vzniknout jen tím, že mu advokát slíbí, že mu vyhraje spor, protože pokud klient takovou pohledávku vůbec nemá, tak ani prohraným sporem o žádnou pohledávku nepřichází. V tomto směru také soud žalobce u jednání dne 18. 6. 2020 podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. vyzval, aby ve lhůtě 30 dnů doplnil skutková tvrzení v tom směru, že: 1) ty věci, o kterých tvrdí, že mu je měla firma XXX s.r.o. vydat, skutečně vlastnil; 2) že firmě XXX s.r.o. vznikla povinnost tyto věci skutečně vydat; 3) že tím, že mu firma XXX s.r.o. tyto věci nevydala, mu ušel zisk ve výši 100 000 Kč včetně toho, za co konkrétně mu ten zisk ušel a jak tedy k této částce vůbec dospěl. Současně žalobce poučil o tom, že k tomuto má též navrhnout důkazy tato jeho tvrzení prokazující s tím, že pokud taková tvrzení nedoplní a důkazy nenavrhne, může to pro něj mít negativní dopad na výsledek sporu.

12. Žalobce na to reagoval tím, že doplnil skutková tvrzení k bodům 1) a navrhl důkazy k bodům 1) a 2) výzvy. K bodu 3) cit. výzvy (ušlý zisk) však žádná skutková tvrzení nedoplnil s tím, že za jaké období nárokoval ušlý zisk už v současné době nedokáže doplnit a rovněž tak není schopen vysvětlit příčinnou souvislost mezi tím, že mu firma XXX s.r.o. movité věci nevydala a ušlým ziskem. K důkazu doplnil pouze dvě daňová přiznání za rok 1998 a 1999. Za této situace se pak soud otázkou vlastnictví předmětných věcí zabývat vůbec nemusel, a proto také žalobcem navržené důkazy k prokázání vlastnictví věcí, jako nadbytečné neprováděl.

13. K otázce ušlého zisku soud dále uvádí, že k tomuto žalobce v původní žalobě vedené pod sp. zn. XXX žádná tvrzení nepodal, zmíněno je to pouze v petitu žaloby. K výzvě soudu v tomto směru žalobu nedoplnil, pouze v podání ze dne 21. 11. 2001 uvedl, že žalovaná částka 100 000 Kč byla žalobcem pouze odhadnuta jako ušlý zisk. V návrhu na vydání předběžného opatření, které si podával sám žalobce, dokonce operuje opět bez bližšího vysvětlení s částkou 500 000 Kč. Z uvedeného je zřejmé, že ani v době vedení sporu žalobce nebyl schopen žalovanému jako svému zástupci sdělit údaje nezbytné pro to, aby mohla být podána řádná žaloba o náhradu škody za ušlý zisk. Žalovaný byl v tomto směru zcela závislý na tom, jak mu skutek popíše žalobce a bez jeho součinnosti nebyl schopen žalobu řádně podat. V té souvislosti musí soud poukázat i na svérázný postup žalobce, který sám podal návrh na předběžné opatření, což dokládá to, že žalovanému neposkytoval řádnou součinnost a postupoval za jeho zády.

14. Ani z dokladů předložených žalobcem v tomto řízení, což byla daňová přiznání za rok 1998 a 1999, nevyplývá, že by žalobci měl vzniknout zadržováním věcí ze strany firmou XXX nárok na nějaký ušlý zisk, neboť ani z nich žádný ušlý zisk v tvrzené výši 100 000 Kč nevyplývá, neboť v roce 1998, kdy ještě movité věci, jichž se původně po žalovaném domáhal vydat, měl, dosáhl žalobce ztráty ve výši 452 976 Kč a v roce 1999, kdy už mu firma XXX s.r.o. movité věci zadržovala (!!!), dosáhl zisku ve výši 33 758 Kč.

15. K otázce opožděně podaného odvolání pak soud ještě dodává, že pokud jde o ušlý zisk, tak za situace, kdy ani v době podání tohoto odvolání žalovaný od žalobce nevěděl, o jaký ušlý zisk se má jednat, by toto odvolání tak jako tak úspěšné být nemohlo.

16. Pokud jde o námitku, že žalovaný zavinil, že nedostatečnou instruktáží klienta došlo k vypracování žaloby, která neměla svůj podklad a oporu ani v tvrzeních, ani v důkazech, tak k tomu soudu uvádí, že jistě bylo chybou, že za situace, kdy neměl od žalobce dostatek informací o skutku, vůbec takovou žalobu na náhradu ušlého zisku podával, nicméně zřejmě se spoléhal na to, že v průběhu sporu mu tyto informace žalobce dodá a on je bude moci předat soudu. K tomu už ale nedostal šanci, neboť žaloba byla jako vadná odmítnuta. Především ovšem soud opětovně musí zdůraznit, že pokud žalobce žádný nárok na ušlý zisk neměl, nemohl mu žalovaný svojí činností žádnou škodu – majetkovou újmu dle § 24 zákona o advokacii způsobit. Soud tedy žalobu pokud jde o částku 100 000 Kč jako nedůvodnou zamítl (výrok I.).

17. K nároku žalobce na vrácení uhrazené částky 5 000 Kč soud uvádí, že z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce žalovanému na zálohách uhradil celkem 5 000 Kč, a to na základě konkludentně uzavřené mandátní smlouvy. Podle § 574 odst. 1 obch. zák. má mandatář právo na odměnu. Podmínkou samozřejmě je, že mandát musí vykonávat řádně, což v tomto případě alespoň zčásti dovodil lze.

18. Pokud jde tedy o nárok žalovaného na odměnu za služby poskytované žalovanému v době, kdy žalobce zastupoval v řízení vedeném u KOS v Brně pod sp. zn. XXX, tak za účelně vynaložené náklady žalovaného soud považuje toliko tyto 3 úkony: převzetí a přípravu zastoupení, sepis žaloby dne 20. 12. 1999 a sepis odvolání proti usnesení soudu o odmítnutí návrhu na vydání předběžného opatření ze dne 19. 3. 2001. Další úkon, podání ze dne 21. 11. 2001 spočívající v odstraňování vad žaloby k výzvě soudu, soud za účelně vynaložené náklady nepovažuje, protože žalovaný v nich pouze doplňoval to, co mělo být již v samotné žalobě. Stejně tak soud za účelně vynaložený náklad nepovažuje ani sepis odvolání proti usnesení soudu o odmítnutí žaloby ze dne 21. 1. 2003, neboť toto podání bylo učiněno opožděně. V době, kdy žalobce zastupoval žalovaného v řízení vedeném u KOS v Brně pod sp. zn. XXX, platila pro zastupování vyhláška 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 235/1997 Sb. (dále jen „AT“). Podle cit. vyhlášky měl žalovaný právo na odměnu za zastupování žalobce ohledně nároku na zaplacení ušlého zisku ve výši 3 250 Kč za 1 úkon (§ 7 AT ve spojení s § 8 odst. 1 AT) a ve věci vydání věcí měl právo na odměnu za zastupování ve výši 500 Kč za úkon (§ 7 AT ve spojení s § 8 odst. 1 AT a § 9 odst. 1 AT § 12 odst. 3 AT). Za 2 úkony v plné výši (převzetí a příprava zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a/ AT a sepis žaloby podle § 11 odst. 1 písm. d/ AT) a jeden úkon v poloviční výši (sepis odvolání proti usnesení o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření podle § 11 odst. 2 písm. c/) tak měl žalovaný právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2,5 x 3 750 Kč, tj. 9 375 Kč. K tomu měl právo na náhradu hotových výdajů za 3 paušální paušály po 75 Kč dle § 13 odst. 3 AT za 3 shora uvedené úkony právní služby ve výši dalších 225 Kč. Celkem tak žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení ve výši 9 600 Kč. Pokud mu tedy žalobce na zálohách uhradil částku 5 000 Kč, nešlo o platby, na které by žalovaný neměl právo. Soud tedy žalobu zamítl i v této části žaloby (výrok I.).

19. Při rozhodování o nákladech řízení soud vyšel z toho, že právo na náhradu nákladů řízení by v této věci měl zcela úspěšný žalovaný (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Ten se ale práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal, takže soud o nich rozhodl tak, že na ně nemá žádný z účastníků právo (výrok II.).

20. Pokud jde o náklady řízení státu, podle § 148 odst. 1 o. s. ř. stát má podle výsledu řízení právo na náhradu nákladů řízení, pokud u nich nejsou předpoklady na osvobození od placení soudních poplatků. V daném případě by podle výsledku sporu měl náklady řízení platit zcela neúspěšný žalobce: tomu bylo ale usnesením č. j. 0 Nc 701/2005-47 ze dne 19. 12. 2019 přiznáno osvobození od placení soudních poplatků, takže soud o nákladech řízení státu rozhodl tak, že České republice se náhrada nákladů řízení státu nepřiznává (výrok III.).

21. O odměně ustanoveného opatrovníka soud rozhodne samostatným usnesením po pravomocném skončení této věci.

Rubrum