Rejstřík judikatury · Usnesení

19C 19/2018

Rozhodnuto 2019-11-07

Právní věta

Prokázané ojedinělé požití psychotropních a omamných látek jedním pracovníkem dodavatele díla automaticky nezakládá ohrožení či poškození dobrého jména objednatele ve smyslu ujednané smluvní pokuty ve smlouvě, když takové ojedinělé požití návykových látek nemělo negativní vliv na další spolupráci objednatele s generálním dodavatelem díla.

Citované zákony (5)

Rubrum

Smluvní pokuta za poškození dobrého jména objednatele Prokázané ojedinělé požití psychotropních a omamných látek jedním pracovníkem dodavatele díla automaticky nezakládá ohrožení či poškození dobrého jména objednatele ve smyslu ujednané smluvní pokuty ve smlouvě, když takové ojedinělé požití návykových látek nemělo negativní vliv na další spolupráci objednatele s generálním dodavatelem díla.

Výrok

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. P.O. ve věci žalobkyně: E - S společnost s ručením omezeným (spol. s r.o.), IČO xxx sídlem xxx, 580 01 Havlíčkův Brod zastoupená advokátem Mgr. P.V. sídlem xxx, 602 00 Brno proti žalovanému: D.L., IČO xxx sídlem xxx, 543 71 Chotěvice zastoupený advokátem Mgr. M.D. sídlem xxx, 543 71 Hostinné o zaplacení 149.270 Kč s příslušenstvím, takto:

Odůvodnění

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 144.270 Kč s úrokem z prodlení z částky 144.270 Kč ve výši 8,05 % ročně od 7. 1. 2017 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení dalších 5.000 Kč s úrokem z prodlení z částky 5.000 Kč ve výši 8,05 % ročně od 7. 1. 2017 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 108.332,38 Kč k rukám zástupce žalobce Mgr. P.V., do tří dnů od právní moci rozsudku.

Poučení

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 15. 1. 2018 domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit mu částku ve výši 149.270 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 4. 1. 2017 do zaplacení. K odůvodnění uvedl, že účastníci uzavřeli dne 22. 9. 2016 smlouvu o dílo č. SOD-18.8.2016.004, ve které se žalobce zavázal provést dílčí elektromontážní práce dle požadavků žalovaného. Místem plnění byl objekt Kaufland – Pardubice v ulici Bělehradská. Po dokončení prací dle smlouvy o dílo byla žalovanému ze strany žalobce vystavena faktura č. 16010046 na částku 149.270 Kč se splatností 6. 1. 2017. Poté byl ze strany žalobce vyzván k zaplacení dlužné částky přípisem ze dne 18. 7. 2017. Na to reagoval žalovaný svojí fakturou s domnělou pohledávkou za žalobcem ze dne 21. 8. 2017. Na toto jeho jednání žalobce pohlíží jako na jednání neúčinné, což sdělil žalovanému v předžalobní výzvě ze dne 23. 11. 2017. Domnělé smluvní prohřešky nebyly během smluvního vztahu ze strany žalovaného namítány. Dle žalobce jde o účelové tvrzení, kterým se chce žalovaný vyhnout své platební povinnosti.

2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný včasný odpor. K žalobě se vyjádřil tak, že nárok žalobce neuznává. Učinil nesporným, že účastníci uzavřeli dne 22. 9. 2016 smlouvu o dílo SOD-18.8.2016.004, jejímž předmětem bylo provedení elektromontážních prací na zakázce Kaufland-Pardubice, Bělehradská ulice a že faktura žalobce č. 16010046 na částku 149.270 Kč ze dne 23. 12. 2016 nebyla ze strany žalovaného zaplacena formou přímého finančního plnění. K úhradě žalovaného dluhu však došlo jednostranným započtením pohledávek žalovaného, které vyplývají z uzavřené smlouvy o dílo. V průběhu díla došlo ze strany pracovníků žalobce k porušení smlouvy o dílo, když pracovník žalobce T.P. se doznal k tomu, že vykonával práce po požití návykových látek. Obdobný problém měli i další pracovníci žalobce L.T., M.H. a J.R., když všichni tito pracovníci byli po provedené kontrole na přítomnost návykových látek ředitelem společnosti D.E. s. r. o., IČ xxx panem L.V. vykázáni ze stavby. Žalobce prováděl coby subdodavatel elektromontážní práce pro žalovaného, které si u žalovaného dle samostatné smlouvy o dílo objednala společnost D.E. s. r. o. V článku 6 odst. 6.2 a 6.4 smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky byly upraveny povinnosti zhotovitele ve vztahu k bezpečnosti a ochraně zdraví při práci včetně majetkových sankcí za jejich porušení. V čl. 8 odst. 8.3 smlouvy o dílo je sjednána majetková sankce za porušení dobrého jména žalovaného. Prokázanou konzumací alkoholu a návykových látek čtyřmi pracovníky žalobce na stavbě Kaufland - Pardubice vznikl žalovanému nárok na uplatnění smluvní pokuty ve výši 4 x 5.000 Kč dle čl. 6.4 smlouvy o dílo. Současně shora popsaným jednáním pracovníků žalobce došlo k poškození dobrého jména žalovaného, kterému tak vznikl nárok na uplatnění smluvní pokuty ve výši nejméně 1 x 100.000 Kč dle čl. 8.3 smlouvy o dílo. Praktickým důsledkem poškození dobrého jména žalovaného byla skutečnost, že s ním společnost D.E. s. r. o. odmítla po provedené kontrole spolupracovat i na dalších zakázkách, ale i sankce, kterou vůči žalovanému uplatnila, když mu zkrátila odměnu za provedené dílo za porušení smlouvy o dílo dle faktury č. 1601000001 o částku 91.790 Kč, která tak představuje přímou majetkovou škodu, která žalovanému vznikla jednáním pracovníků žalobce. Žalovaný měl tedy za žalobcem pohledávky nejméně ve výši 211.790 Kč. Pokud tyto uplatnil proti žalované pohledávce jednostranným zápočtem, došlo k zániku pohledávky žalobce a naopak žalobce je dlužníkem žalovaného.

3. K námitkám žalovaného se žalobce vyjádřil tak, že jednostranné započtení žalovaného považuje za neúčinné. Žalovaný ve svém jednostranném započtení učiněném před zahájením řízení nárokoval částku 400.000 Kč, když tuto částku vyúčtoval žalobci fakturou č. 1401000046. V odporu proti platebnímu rozkazu je ale obrana žalovaného založena na jiných částkách. Není tedy zřejmé, na základě čeho žalovaný vůči nároku žalobce uplatňuje domnělý závazek. Záznam z události, na kterou žalovaný odkazuje v obraně proti žalobě, uvádí pozitivní orientační test na konopí a pervitin pouze u pana P., nikoli u dalších pracovníků, jak uvádí žalovaný. Současně žalobce uvádí, že orientační testy nemusí být 100% spolehlivé, může dojít k tzv. falešné pozitivitě a bod 6.4 smlouvy o dílo hovoří o požívání látek na pracovišti, což žalovaný nedokládá. Orientační test může být pozitivní řádově několik dní po požití dané látky. Dále z opravného daňového dokladu č. 160100001 vystaveného žalovanému společností D.E. s. r. o. nevyplývá důvod jeho vydání. Není tedy zřejmé, že by společnost D.E. s. r. o. uplatňovala vůči žalovanému nějaké nároky, které lze přičíst k tíži žalobce. Dle bodu 6.4 smlouvy o dílo měl žalobce možnost od smlouvy odstoupit, což neučinil. Samotná výše smluvní pokuty za poškození dobrého jména je ve smlouvě stanovena neurčitě, a to v rozmezí od 50.000 Kč do 100.000 Kč, bez jakékoli specifikace závažnosti jednání smluvní strany k částce vymáhané smluvní pokuty. Smlouva neobsahuje žádná kritéria, na základě kterých by byla konkrétní výše smluvní pokuty stanovena. Smluvní pokuta dle čl. 8.3 smlouvy o dílo se týká jejího porušení „právními úkony či opomenutími“ žalobce. Žalovaný v řízení netvrdil žádné úkony či opomenutí žalobce, na základě kterých smluvní pokutu dle čl. 8.3 vůči žalobci uplatnil. Vzhledem k tomu, že požívání alkoholických a psychotropních látek na pracovišti je upraveno v čl. 6.4 se sankcí ve výši 5.000 Kč za jedno porušení, nemůže žalobce akceptovat aplikaci čl. 8.3 na již jednou sankcionovaný prohřešek. Z ustanovení čl. 8.3 vyplývá, že slouží k ochraně objednatele vůči právnímu jednání zhotovitele a nedá se proto vykládat a aplikovat tak, jak jej vykládá a aplikuje žalovaný. Žalovaný je přitom autorem textu smlouvy, jak sám uvedl, a proto by nejednoznačnost ustanovení měla jít k jeho tíži. Současně žalovaný se tvrzené sankci ze strany společnosti D.E. s. r. o. nijak nebránil. Z opravného daňového dokladu č. 160100001 vyplývá, že sám žalovaný poskytl společnosti D.E. s. r. o. faktickou slevu za „porušení řádu odběratele“, když jde o odečet odpracovaných hodin všech pracovníků žalobce za celou dobu plnění smlouvy o dílo. Pokud došlo k vystavení opravného daňového dokladu na základě nějaké dohody žalovaného a společnosti D.E. s. r. o., není žalobce takovou dohodu vázán a žalovaný není oprávněn její důsledky přenášet na žalobce. Dle žalobce byl celý incident účelově „sehrán“ na konci doby smluvního plnění pro snížení plnění ze strany žalovaného žalobci. Žalobce dodává, že žalovaný uznal vůči žalobci dluh ve výši 60.800 Kč z předmětné faktury, což plyne z emailové korespondence účastníků z ledna 2017.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Účastníci uzavřeli dne 22. 9. 2016 smlouvu o dílo č. SOD-18.8.2016.004, ve které se žalobce coby zhotovitel zavázal pro žalovaného coby objednatele provést dílo spočívající v provedení elektromontážních prací na zakázce Kaufland v Pardubicích, Bělehradské ulici. Cena díla byla sjednána tak, že bude určena jako součin hodinové sazby 230 Kč a počtu zhotovitelem provedených hodin práce na díle, a to v období od 23. 9. 2016 do 31. 10. 2016. V čl. 6.4 smlouvy bylo sjednáno, že objednatel je oprávněn v případě zjištění porušení zásad bezpečnosti práce zaměstnanci zhotovitele, zejména požívání alkoholických a psychotropních látek na pracovišti, neprodleně odstoupit od smlouvy. Dále v případě prokázaného porušení těchto ustanovení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 5.000 Kč za každý jednotlivý případ. Současně byla v čl. 6.4 sjednána povinnost zhotovitele nahradit objednateli prokázanou škodu nebo jinou majetkovou újmu vzniklou objednateli v souvislosti se shora uvedeným porušením předpisů BOZP, požární ochrany a ochrany životního prostředí. V čl. 8.3 se zhotovitel zavázal provádět předmětné dílo a veškeré právní úkony s dílem související tak, aby takovými právními úkony či opomenutími nebylo poškozeno či ohroženo dobré jméno objednatele. Pro případ porušení této povinnosti byla sjednána smluvní pokuta ve výši 50.000-100.000 Kč za každý jednotlivý případ porušení s tím, že tím nebude dotčen nárok objednatele na náhradu škody ani nárok na případné další sankce dle smlouvy. Dne 22. 9. 2016 dále uzavřel žalovaný coby zhotovitel se společností D.E. s. r. o., IČ 64826571 coby objednatelem smlouvu o dílo č. SOD-956/16/365, ve které se žalovaný coby zhotovitel zavázal pro společnost D.E. s. r. o. coby objednatele provést dílo spočívající v provedení elektromontážních prací na zakázce Kaufland v Pardubicích, Bělehradské ulici. Cena díla byla sjednána tak, že bude určena jako součin hodinové sazby 230 Kč a počtu zhotovitelem provedených hodin práce na díle se zvýšením hodinové sazby o 40 Kč při výkonu práce od 22,00 hod. do 6,00 hod., a to v období od 23. 9. 2016 do 31. 10. 2016. Smlouva obsahovala naprosto identická ujednání č. 6.4 a čl. 8.3 jako smlouva uzavřená mezi účastníky řízení. Z nesporných tvrzení účastníků a svědecké výpovědi svědka L.V., ředitele společnosti D.E. s. r. o., soud zjistil, že žalobce byl vůči této společnosti v pozici „subdodavatele“. Žalobce vyúčtoval práce provedené pro žalovaného na základě shora uvedené smlouvy o dílo za měsíc říjen 2016 na základě podkladů dodaných žalovaných „tzv. šichtovnic“ fakturou č. 16010046 ze dne 23. 12. 2016 na částku 149.270 Kč odpovídající 649 odpracovaným hodinám se splatností 6. 1. 2017 (viz. faktura č. 16010046 ze dne 23. 12. 2016 a účastnická výpověď jednatele žalobce). Žalovaný v řízení nenamítal, že by bylo účtováno více hodin, než bylo skutečně pracovníky žalobce odpracováno. Žalovaný na fakturu neuhradil ničeho. Na výzvu žalobce k úhradě ze dne 18. 7. 2017 reagoval žalovaný přípisem ze dne 21. 8. 2017 nazvaným „jednostranný zápočet pohledávky (§ 1982 a násl. o.z.)“, ve kterém uvádí, že má za žalobcem pohledávku ve výši 400.000 Kč, která představuje nárok na náhradu škody, kterou mu žalobce způsobil poručením čl. VI. odst. 6.4 smlouvy o dílo, když zaměstnanci žalobce nebyli schopni práce, neboť byli v místě výkonu práce pod vlivem alkoholu a omamných látek. Proto žalovaný, s ohledem na postih, který mu byl za porušení smlouvy o dílo vystaven ze strany zadavatele zakázky, uplatnil dle čl. 8 odst. 8.3 smlouvy o dílo vůči žalobci nárok na částku 400.000 Kč. Na tento nárok vystavil žalovaný žalobci fakturu č. 1701000046 ze dne 27. 7. 2017 se splatností 30. 7. 2017. Žalobce reagoval na jednostranný zápočet žalovaného přípisem ze dne 23. 11. 2017, ve kterém trvá na úhradě dlužné faktury v dodatečné sedmidenní lhůtě ode dne doručení výzvy s tím, že žalovanému žádný nárok na náhradu škody nevznikl a nemohla tedy vzniknout pohledávka způsobilá k započtení. (viz. faktura č. 1701000046 ze dne 27. 7. 2017, přípis ze dne 21. 8. 2017, přípis ze dne 23 11. 2017, nesporná tvrzení účastníků). Fakturou č. 1601000064 ze dne 7. 11. 2016 se splatností 6. 12. 2016 vyúčtoval žalovaný společnosti D.E. s. r. o. za provedení elektromontážních prací na zakázce Pardubice – OD Kaufland, Bělehradská částku 204.790 Kč za celkem 206 hodin po 230 Kč a 583 hodin po 270 Kč. Společnost D.E. s. r. o. vystavila žalovanému k této faktuře opravný daňový doklad č. 1601000001 ze dne 7. 11. 2016 se splatností 6. 12. 2016 na -91.790 Kč z důvodu „porušení řádu odběratele“, a to konkrétně na 86 hodin po 230 Kč, 243 hodin po 270 Kč a 320 hodin po 20 Kč. Ze svědecké výpovědi svědka L.V., ředitele společnosti D.E. s. r. o. a montážního listu za říjen 2016, soud zjistil, že v dobropisu uvedený výpočet vychází z hodin odpracovaných v měsíci říjnu 2016 pracovníky žalobce L.T., T.P., M.H. a J.R. v rozsahu 88.830 Kč a zbylých 9.200 Kč se týká jiných osob, než jsou shora uvedení pracovníci žalobce. Dle výpovědi svědka V. svědek osobně vykázal 3-4 pracovníky žalobce z předmětné stavby dne 26. 10. 2016, neboť dle něj jevili známky hrubé opilosti a následně žalovanému přeúčtoval sankci dle smlouvy za hrubé porušení kázně a poškození dobrého jména, kterou mohl dle smlouvy účtovat v rozmezí od 50.000 Kč do 100.000 Kč. On pak při konkrétním vyúčtování sankce postupoval dle výše uvedeného výpočtu. Z výpisu z osobního účtu žalovaného za období říjen 2016 vyplývá, že mu byla společností D.E. s. r. o. uhrazena dne 8. 12. 2016 částka 130.870 Kč a dále částka 113.000 Kč, kterou žalovaný identifikoval jako platbu na fakturu 1601000064 po odečtení částky 91.790 Kč dle dobropisu č. 1601000001. Ze záznamu události ze dne 26. 10. 2016 podpořeného svědeckou výpovědí svědka M.U., který na předmětné stavbě působil jako stavbyvedoucí pro společnost I (generální dodavatel předmětné stavby) a svědka J.B., který na předmětné stavbě působil jako manažer bezpečnostní agentury T. s.r.o., a kteří se na předmětném zápisu podíleli, má soud za prokázáno, že pracovník žalobce T.P. byl dne 26. 10. 2016 v nočních hodinách (2,45 hod.) na pracovišti pozitivně testován na Canabis a Pervitin. Následně požití návykových látek přiznal. Lze tedy uzavřít, že pracovník žalobce T.P. dne 26. 10. 2016 prokazatelně byl na pracovišti v době výkonu práce pod vlivem psychotropních a omamných látek. Dle názoru soudu však nelze z provedeného dokazování dojít ke stejnému závěru i ohledně dalších pracovníků žalobce L.T., M.H. a J.R. Jak vyplynulo ze svědeckých výpovědí svědků L.V., M.U. a J.B., pracovníci žalobce L.T., M.H. a J.R. na přítomnost psychotropních a omamných látek či alkoholu vůbec testováni nebyli (u psychotropních a omamných látek pro absenci příslušných testerů). Testery na přítomnost alkoholu však byly dle svědků na stavbě k dispozici. Závěr o tom, že i tito pracovníci žalobce se nachází pod vlivem nějaké návykové látky, si výše uvedení svědci učinili ze svého čistě laického pozorování a úsudku. Svědek V. uvedl, že pracovníci žalobce jevili známky hrubé opilosti. Jemu pro tento závěr stačil pouhý pohled, proto je všechny (3-4 osoby) vykázal ze stavby. Svědek nebyl přítomen testování pracovníků na omamné a psychotropní látky či alkohol, ale nechtěl nic riskovat, proto je bez dalšího vykázal. Taktéž svědek M.U. uvedl, že si závěr o tom, že pod vlivem návykové látky jsou kromě testovaného T.P. i zbylí pracovníci žalobce, udělal z toho, že z nich byla cítit marihuana a měli „skelný pohled“. K jejich testování nedošlo, protože nebylo dost testerů na drogy. Na testování alkoholu v krvi byl na stavbě k dispozici elektronický tester, neboť na stavbě byly opakovaně problémy s alkoholem a drogami, kdy namátkovými kontrolami došlo k prokázání alkoholu i drog. Svědek však netvrdil, že by tester na alkohol v inkriminovaný den použili k testování L.T., M.H. či J.R. Svědek J.B. taktéž dle své výpovědi došel k závěru o užití marihuany všemi výše uvedenými pracovníky žalobce na pracovišti inkriminovaného dne dle typického zápachu marihuany, avšak osobně je kouřit marihuanu neviděl. Svědek dále uvedl, že na stavbě bylo v jejím průběhu 5-6 mimořádných událostí ve smyslu zjištění osob po vlivem alkoholu na pracovišti. Svědek M.H. uvedl, že na předmětné zakázce pracoval jako OSVČ, kdy tuto práci mu „dohodil“ žalovaný. Inkriminovaný den pracoval s pracovníky žalobce. Všiml si, že T.P. jevil známky nějaké intoxikace „dělal blbosti“. U ostatních pracovníků si nevšiml, že by někdo z nich jevil známky toho, že by byl pod vlivem drog nebo alkoholu. Ze stavby je však ten den vyhodili všechny. Svědek T.T. popřel, že by se inkriminovaný den nacházel pod vlivem drog. Uvedl, že se spolu s M.H. a J.R. chtěli dobrovolně podrobit testu na drogy, ale k dispozici byl jen jeden, proto k jejich testování nedošlo. Soud po posouzení důkazů, a to záznamu události ze dne 26. 10. 2016 a shora popsaných výpovědí svědků samostatně i ve vzájemné souvislosti dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno tvrzení žalovaného, že se dne 26. 10. 2016 nacházeli na pracovišti pod vlivem alkoholu či omamných a psychotropních látek kromě T.P. i ostatní pracovníci žalobce L.T., M.H. a J.R. Svědci T.T. a M.H. toto tvrzení ve svých výpovědích popřeli. Svědci L.V., M.U. a J.B. k závěru o užití omamných či psychotropních látek případně alkoholu (svědek V.) L.T. M.H. a J.R.došli pouze na základě svého laického úsudku, aniž by je porobili testování či reálně přistihli při užívání těchto látek. Z jejich svědeckých výpovědí proto dle názoru soudu nelze učinit závěr o zneužití omamných a psychotropních látek na pracovišti pracovníky žalobce L.T., M.H. a J.R. Ze svědecké výpovědi L.T. a účastnické výpovědi jednatele žalobce P.Š. soud dále zjistil, že se tito (bez T.P.) následujícího dne dostavili k nástupu na směnu s tím, že jsou plně práce schopní a ochotni se případně podrobit testu na drogy či alkohol, ale byli svědkem V. odmítnuti. Ze svědecké výpovědi svědka V. vyplynulo, že žalovaný mohl na předmětné zakázce pracovat i nadále a společnost D.E. s. r. o. s ním následně spolupracovala i na dalších zakázkách. Žádná reklamace vůči žalovanému uplatněna ze strany společnosti D.E. s. r. o. nebyla. Taktéž vůči společnosti D.E.t s. r. o. nebyla ze strany odběratele (generálního dodavatele předmětné stavby společnosti I) uplatněna žádná sankce v souvislosti s předmětným incidentem. Společnost D.E. s. r. o. měla zakázky od společnosti I i po předmětném incidentu a má je i v současné době. Z emailu žalovaného žalobci ze dne 18. 1. 2017 soud zjistil, že v tomto emailu v reakci na fakturu žalobce č. 16010046 ze dne 23. 12. 2016 na částku 149.270 Kč žalovaný stanovil platbu na fakturu na částku 60.800 Kč s tím, že jde o platbu za 320 hodin za sníženou hodinovou sazbu 190 Kč dle požadavku D.E. s. r. o. Dále uvádí, že reaguje na prohřešky pana P., T., H. a R dle čl. 8.3 SOD a uvádí zde pokutu za každou osobu ve výši 75.000 Kč.

5. Soud nemá za prokázáno tvrzení žalobce, že celý incident byl žalovaným účelově „sehrán“ na konci doby smluvního plnění pro snížení plnění ze strany žalovaného žalobci. Čestné prohlášení T.P. ze dne 30. 8. 2018, že požil drogy po dohodě s M.H., aby žalovaný nemusel žalobci platit, považuje soud s ohledem na osobu T.P. (viz. usnesení Policie ČR čl. 39) za nevěrohodné, přičemž nemá oporu v žádném z dalších důkazů, včetně svědeckých výpovědí. Svědek M.H. jednání mu připisované v uvedeném prohlášení popřel.

6. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci.

7. Dle § 2586 odst. 1zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. Dle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Dle § 2913 odst. 1 o.z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. Dle § 1982 odst. 1 o.z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Dle odst. 2 započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

8. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba, je důvodná co do částky 144.270 Kč s úrokem z prodlení z částky 144.270 Kč ve výši 8,05 % ročně od 7. 1. 2017 do zaplacení. Žalobce provedl pro žalovaného řádně a včas dílo dle platné smlouvy o dílo a v souladu s touto smlouvou vyúčtoval cenu díla za říjen 2016, a to sjednanou hodinovou sazbou za skutečně odpracované hodiny zjištěné na základě podkladů dodaných mu žalovaným. Žalovaný vyúčtovanou cenu díla žalobci neuhradil. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by žalobce vyúčtoval více hodin, než bylo jeho pracovníky skutečně odpracováno či že by vyúčtované práce byly odvedeny nekvalitně. Žalovaný v řízení uplatnil námitku započtení s tím, že na pohledávku žalobce započetl částku 20.000 Kč z titulu nároku na smluvní pokutu 4 x 5.000 Kč dle článku 6.4 smlouvy o dílo a 1 x 100.000 Kč dle článku 8.3 smlouvy o dílo a dále částku 91.790 Kč dle opravného daňového dokladu společnosti D.E. s. r. o., která představovala sankci této společnosti vůči žalovanému uplatněnou z důvodu užití návykových látek pracovníky žalobce na pracovišti. Soud dospěl k závěru, že v řízení byl prokázán nárok žalovaného vůči žalobci způsobilý k započtení vůči nároku žalobce na zaplacení ceny díla ve výši 5.000 Kč. Konkrétně se jedná o nárok na smluvní pokutu ve výši 5.000 Kč dle čl. 6.4 smlouvy o dílo č. SOD-18.8.2016.004 uzavřené mezi účastníky, neboť v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že pracovník žalobce T.P. porušil zásady bezpečnosti práce, když se nacházel na pracovišti v době výkonu práce pod vlivem psychotropních a omamných látek. Pro tento případ byla mezi účastníky v čl. 6.4 smlouvy o dílo sjednána smluvní pokuta ve výši 5.000 Kč za každý jednotlivý případ. V řízení naopak nebyl prokázán nárok žalovaného na dalších 15.000 Kč dle čl. 6.4 smlouvy o dílo uplatněný žalovaným k započtení, neboť v řízení nebylo prokázáno žalovaným tvrzené stejné porušení zásad bezpečnosti práce i u dalších pracovníků žalobce L.T., M.H. a J.R. Žalovaný dále započetl na nárok žalobce na zaplacení ceny díla svůj tvrzený nárok na zaplacení částky 100.000 Kč představující sankci dle čl. 8.3 smlouvy o dílo, a to za poškození či ohrožení dobrého jména žalovaného, a to na základě stejného skutkového děje (požívání alkoholu, psychotropních a omamných látek pracovníky žalobce na pracovišti). Soud dospěl k závěru, že tento nárok žalovaného není důvodný a není tedy nárokem způsobilým k započtení ve smyslu § 1982 odst. 1 o.z. Z textu smlouvy o dílo jednoznačně vyplývá, že požívání alkoholu a psychotropních látek na pracovišti se týká výslovně čl. 6.4 smlouvy o dílo a tudíž se k němu vztahuje i smluvní pokuta zde sjednaná. Smluvní ujednání o smluvní pokutě sjednané v čl. 8.3 smlouvy o dílo pak dle názoru soudu nelze vykládat bez dalšího tak, že lze smluvní pokutu dle tohoto článku nárokovat za každé pouhé jedno porušení zásad bezpečnosti práce jedním pracovníkem dodavatele, když pouze to bylo v řízení prokázáno. Tedy výkladem předmětných smluvních ujednání nelze dojít k závěru, že prokázané ojedinělé požití psychotropních a omamných látek jedním pracovníkem dodavatele automaticky zakládá ohrožení či poškození dobrého jména objednatele ve smyslu čl. 8.3 smlouvy o dílo. V řízení nebyly prokázány žádné skutečnosti, ze kterých by vyplynulo, že v důsledku prokázaného požití psychotropních a omamných látek T.P. na pracovišti skutečně došlo k poškození dobrého jména žalovaného, a to ani ve vztahu ke společnosti D.E. s. r. o., když naopak ze svědecké výpovědi ředitele společnosti pana V. vyplynulo, že s žalovaným spolupracovali i po předmětném incidentu a na dalších zakázkách. Pokud by skutečně došlo k tvrzenému poškození dobrého jména žalovaného, pak logickým důsledkem takového poškození by dle názoru soudu měl být negativní vliv na další spolupráci s odběratelem (D.E. s. r. o.) či generálním dodavatelem stavby společností I, což však v řízení prokázáno nebylo. Žalovaný v řízení uvedl, že předmětná smlouva o dílo uzavřená mezi účastníky je standardní smlouvou, kterou má připravenu pro všechny subdodavatele, je tedy jejím autorem. Skutečnost, že čl. 8.3 smlouvy je příliš obecně koncipován na to, aby mohl být z jeho výkladu učiněn jednoznačný závěr, že jej lze aplikovat bez dalšího na shora prokázané ojedinělé porušení zásad bezpečnosti práce jedním pracovníkem dodavatele, nemůže jít dle názoru soudu k tíži žalobce. Konečně žalovaný započetl na nárok žalobce na zaplacení ceny díla svůj tvrzený nárok na zaplacení částky 91.790 Kč představující škodu mu způsobenou žalobcem ve výši sankce uplatněné společností D.E. s. r. o. v opravném daňovém dokladu vůči žalovanému z důvodu „porušení řádu odběratele“. K tomu soud uvádí následující. Z provedeného dokazování vyplynulo, že svědek V. uplatnil vůči žalovanému sankci dle čl. 8.3 smlouvy, který je zcela totožný s čl. 8.3 smlouvy uzavřené mezi účastníky. Vycházel z toho, že z čl. 8.3 vyplývá nárok na smluvní pokutu ve výši v rozmezí 50.000 Kč až 100.000 Kč. Konkrétní výši smluvní pokuty uplatněné vůči žalovanému pak určil tak, že provedl odečet všech odpracovaných hodin pracovníků žalobce na stavbě. Žádný nárok na náhradu škody společnost D.E. s. r. o. vůči žalovanému neuplatnila, neboť žádnou konkrétní škodu pracovníci žalobce nezpůsobili. Z provedeného dokazování dále vyplynulo, že shora uvedenému odečtu hodin odpracovaných pracovníky žalobce odpovídá částka 88.830 Kč a zbylých 9.200 Kč se pracovníků žalobce vůbec netýká. Současně v řízení nebylo prokázáno, že by se výše uvedený incident nějak negativně projevil na spolupráci společnosti D.E. s. r. o. s generálním dodavatelem stavby společností I, a to ani na předmětné zakázce ani na další spolupráci, když společnost I dle výpovědi svědka V. se společností D.E. s. r. o. spolupracovala i následně po předmětném incidentu a spolupracuje dodnes. Tedy obdobně jako shora soud uzavírá, že nemá za prokázaný nárok společnosti D.E. s. r. o. vůči žalovanému na smluvní pokutu dle čl. 8.3 smlouvy o dílo. Dobropis společnosti D.E. s. r. o. vůči žalovanému proto nebyl uplatněn důvodně a v souladu se smluvním ujednáním. Za této situace má soud za to, že pokud žalovaný na předmětnou sankci společnosti D.E. s. r. o. vůči němu bez dalšího dobrovolně přistoupil, nijak se jí nebránil, nemůže jí přenést na žalobce coby nárok na náhradu škody, neboť nejde o škodu na straně žalovaného, za kterou nese odpovědnost žalobce. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v části o zaplacení částky 144.270 Kč s příslušenstvím vyhověl a žalobu zamítl pouze do částky 5.000 Kč s příslušenstvím, neboť má za to, že kompenzační námitka žalovaného uplatněná v řízení je důvodná pouze v této části.

9. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalobce byl ve věci úspěšný cca z 96,7 %, neúspěšný byl z cca 3,3 %, tedy neúspěch měl v poměrně nepatrné části. Soud proto žalobci přiznal plnou náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení. Na náhradě nákladů řízení náleží žalobci zaplacený soudní poplatek ve výši 5.971 Kč. Dále žalobci náleží náhrada nákladů za zastoupení advokátem v řízení, a to za 10 úkonů právní služby z tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen vyhl.) ve výši 149.270 Kč; a to 1 úkon za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) vyhl., 1 úkon za přípravu a převzetí věci dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhl., 1 úkon za návrh ve věci samé, 1 úkon za vyjádření k odporu k výzvě soudu ze dne 15. 2. 2018, obojí dle dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl.; dále 1 úkon za účast u jednání dne 10. 5. 2018, 1 úkon za účast u jednání dne 8. 10. 2018, 3 úkony za účast ujednání dne 28. 2. 2019 a jeden úkon za účast u jednání dne 21. 10. 2019, vše dle § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky. Odměna za 1 úkon právní služby činí v této věci dle § 7 bodu 5 vyhl. 7.100 Kč (1/2 u jednoduché výzvy k plnění), tj. za tyto úkony náleží zástupci žalobce odměna v celkové výši 67.450 Kč. Dále náleží žalobci na nákladech řízení náhrada hotových výdajů zástupce (režijní paušál) za 10 úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 1,3 vyhl. ve výši 3.000 Kč a náhrada za ztrátu času dle § 14 odst. 1,3 vyhl. za 4 x 12 půlhodin strávených na cestě k jednání po 100 Kč ve výši 4.800 Kč. V souladu s předpisy o cestovních náhradách bylo vyúčtováno cestovné - k jednání soudu z Brna do Trutnova a zpět za rok 2018 částkou 4.569,88 Kč, ujeto 2 x 380 km s vozidlem s průměrnou spotřebou 6,6 l benzinu na 100 km při vyhláškové ceně benzinu 30,50 Kč/l a sazbě základních náhrad 4 Kč/km; za rok 2019 částkou 4.776,30 Kč, ujeto 2 x 380 km s vozidlem s průměrnou spotřebou 6,6 l benzinu na 100 km při vyhláškové ceně benzinu 33,10 Kč/l a sazbě základních náhrad 4,10 Kč/km . Zástupce žalobce je plátcem DPH, proto náleží žalobci na náhradě nákladů řízení též 21 % DPH z odměny a paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 17.765,20 Kč. Náklady řízení v celkové výši 108.332,38 Kč je žalovaný povinen se podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uhradit k rukám zástupce žalobce.

10. Lhůty k plnění byly ve výroku I. a III. rozsudku stanoveny dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, neboť soud neshledal důvody pro stanovení lhůt delších.

Rubrum

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.