19C 363/2013

Rubrum

Vydržení za absence nabývacího titulu Při posuzování vydržení za absence nabývacího titulu musí mít soud po účinnosti NOZ na paměti ust. § 1095 NOZ upravující mimořádné vydržení. Byť absentuje nepoctivý úmysl a již uplynula zásadně zákonem vyžadovaná doba dvaceti let, nelze odhlédnout od ust. § 3066 NOZ, podle něhož je započítána jen doba od 1.1.2009. Mimořádné vydržení nemovité věci tak může nastat nejdříve v roce 2029.

Výrok

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou v právní věci žalobce: Ing. Z. M., narozený XXX, bytem Z., P. XXX/XXX, zastoupeného Mgr.

I. Ch., advokátkou se sídlem v O., tř. T. B. XXX, proti žalovanému: J. J., narozený XXX, bytem K. XXX, zastoupený Mgr. M. D., advokátem se sídlem Z., L. XXX/XXX, o určení vlastnictví

Odůvodnění

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem pozemku st. p.č. XXX o výměře 61 m2, jehož součástí je chata č.e. XXX, pozemku p.č. XXX o výměře 309 m2 a pozemku p.č. XXX o výměře 51 m2, vše v k.ú. K., dle geometrického plánu č. XXX-XXX/XXX vypracovaného dne 6.8.2014 ing. M. Š., se zamítá. II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že žalovaný je vlastníkem pozemku p.č. XXX v k.ú. K. o výměře 27 m2, dle geometrického plánu č. XXX-XXX/XXX vypracovaného dne 6.8.2014 ing. M. Š., se zamítá. III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 32.912,- Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Poučení

Žalobce se žalobou, podanou u soudu 6.12.2013 a změněnou naposledy pravomocným usnesením vydaným pod č.j. 19C 363/2013-149, domáhal určení, že vlastníkem pozemku st.p.č. XXX o výměře 61m2, jehož součástí je chata č.e. XXX, pozemku p.č. XXX o výměře 309 m2 a pozemku p.č. XXX o výměře 51 m2, vše v k.ú. K., dle geometrického plánu č. XXX-XXX/XXX vypracovaného dne 6.8.2014 ing. M. Š., je žalobce a dále určení, že vlastníkem pozemku pozemku p.č. 1295/10 o výměře 27 m2, k.ú. K., dle geometrického plánu č. XXX-XXX/XXX vypracovaného dne 6.8.2014 ing. M. Š., je žalovaný. Žalobu odůvodnil tím, že dne 21.4.1965 zakoupil od P. D. rozestavěnou chatu na pozemku původně p. č. XXX (v průběhu řízení označeno za chybu v psaní), nyní st.p.č. XXX, p.č. XXX v k.ú. K.. Následně bylo dne 22.11.1962 vydáno územní rozhodnutí Okresního národního výboru v G. o umístění stavby rekreační chaty. Od 24.5.1965 bylo uzavřena u Státní pojišťovny pojistná smlouva na jméno žalobce. Od 20.5.1965 žalobce platí daň z nemovitosti, jež mu byla poprvé vyměřena Místním národním výborem v K.. V roce 2011 v rámci řešení havarijní situace žalovaný změnil profil dosavadní střechy, nový stav zdokumentoval a předal stavebnímu úřadu ve F. k dodatečnému povolení a kolaudaci stavby. V rámci tohoto správního řízení pak bylo zjištěno, že vlastníkem pozemku p.č.st. XXX, XXX a okolních pozemků je žalovaný. Žalobce zejména podotýkal, že byl od roku 1965 oprávněným držitelem, neboť se domníval, že mu svědčí titul k držbě spočívající ve smlouvě z roku 1965. Celková výměra pozemků měla činit 421 m2, a to 21 m2 představující pozemek, na němž stála chata, a 400 m2 v jejím okolí. Pokud jde o parcelu st. p. č. XXX, tak chata zabírá pouze 61 m2, přičemž tento rozměr je neměnný od roku 1970. Rozdíl proti stavebnímu povolení (61 m2 namísto 51 m2) byl způsobem přistavěním dvou šop. Žalovaný navrhoval žalobu zamítnout, neboť listina z roku 1965 neobsahuje podpisy smluvních stran a nikdy nebyla registrována státním notářstvím, což vylučuje, že by žalobce byl v dobré víře. Žalobce navíc měl k pozemkům uzavřenu nájemní smlouvu na 99 let, což vylučuje nevědomost o tom, že by nebyl jejich vlastníkem. Žalobce dále vymezil pozemek v terénu tak, aby pozemek měl 400 m2, tedy se jednalo o nepodložené zaměření pozemku. Dále pak by žaloba měla být zamítnuta, neboť i smlouva z roku 1965 se nejspíše týkala odlišného objektu v katastrálním území P. L.. Žalobce pak ani nezná přesnou výměru své držby, nemůže být co do této držby v dobré víře. Územním rozhodnutím Oboru výstavby Okresního národního výboru v G. ze dne 22.11.1962 č. 292 bylo prokázání, že se na pozemku parc. č. 1295/1 v k.ú. K. umístila stavba rekreační chaty P. D.. Pro vypracování projektové dokumentace byly určeny podmínky, a to mj. že zastavěná plocha chaty může činit nejvýše 50 m2, že pozemek určený pro stavbu rekreační chaty bude pro tyto účely pronajat dosavadním obhospodařovatelem, tedy jednotným zemědělským družstvem (JZD) K. a že oplocování chaty a pozemku jakýmkoliv způsobem je zakázáno. Dále bylo prokázáno, že Odbor zemědělství Okresního národního výboru v G. vyslovil souhlas s použitím pozemku ke stavbě rekreační chaty a s jeho vynětím ze zemědělského půdního fondu rozhodnutím z 20.11.1962. Dále bylo prokázáno, že rozhodnutím ONV v G. z 16.2.1965 byla provedena změna územního rozhodnutí na nového stavebníka, a to žalobce. Rozhodnutím o přípustnosti stavby Komise pro výstavbu Místního národního výboru v K. ze dne 20.3.1963, č. 2-1963, bylo prokázáno, že Komise pro výstavbu MNV v K. dne 20.3.1963 schválila výstavbu rekreační chaty v K. - K. stavebníka P. D. o zastavěné ploše 20 m2, stavením nákladu 12.000,- Kčs a bytové ploše jediného bytu 12 m2. Dále bylo prokázáno, že MNV provedlo změnu stavebního povolení na nového stavebníka - žalobce, přičemž podmínky stavebního povolení měl dodržet i on. Kupní smlouvou o převodu nemovitosti ze dne 21.4.1965 bylo prokázáno, že P. D. jako prodávající a žalobce jako kupující měli uzavřít smlouvu o vlastnictví rozestavěné chaty o rozloze 50 m2 včetně stavebního místa. Prodávající byl vlastníkem nemovitosti na základě územního rozhodnutí č. 293 vydaného Odborem výstavby ONV v G., vydaného 22.11.1962, včetně vyjmutí ze zemědělského fondu Odborem zemědělství ONV G. ze dne 20.11.1962 a rozhodnutím o přípustnosti stavby vydaného Komisí pro výstavbu v K. č.j. 2-1963 ze dne 20.3.1963. Kupní cena byla dohodnuta ve výši 6.000,- Kčs, přičemž kupní cena byla splatná v den podpisu smlouvy proti potvrzení. Prodávající prohlásila, že na předmětu kupní smlouvy nejsou ke dni podpisu žádná věcná břemena, zástavní práva, dluhy, závazky či vady. Prodávající současně ke dni podpisu smlouvy zajistila územní rozhodnutí na kupujícího dne 16.2.1965. Kupující prohlásil, že je se stavem rozestavěné chaty o rozloze 50 m2 na parcele XXX k.ú. K. seznámen a ji přejímá ve stavbu v jakém se nachází ke dni podpisu kupní smlouvy. Výslovně bylo sjednáno, že používání okolního pozemku je třeba smluvně upravit s uživatelem JZD K., příp. majitelem. Smlouva je podepsaná toliko A. M.. Potvrzením z 21.4.1965 bylo prokázáno, že bylo potvrzeno přijetí částky 6.000,- Kčs za prodej chaty v obci H., přeškrtnuto na K.. Potvrzení je podepsáno žalobcem a další osobou. Pojistkou Státní pojišťovny ze dne 8.5.1963 č. XXX bylo prokázáno, že pojišťovna sjednala sdružené pojištění rekreačních budov a domácností . Přípisem MNV v K. ze dne 20.9.1965 bylo prokázáno, že MNV zaslalo žalobci složenu na placení domovní daně, která činila 34,- Kčs. Poštovními poukázkami z 20.5.1965, 1967, 1969, 9.2.1970, 16.2.1971, 1972, 1973 bylo prokázáno, že žalobce prostřednictvím pošty uhradil ve prospěch MNV v K. částku 7× 34,- Kčs. Smlouvou o pronájmu z 3.7.1966 uzavřené mezi F. Š. jako pronajímatelem a žalobcem jako nájemcem bylo prokázáno, že účastníci smlouvy sjednali pronájem parcely č. XXX, na níž je situována chata v rozsahu 400 m2 a část parcely XXX, XXX ohraničené vozovou vestou a přilehlým úvozem v rozsahu 400 m2, přičemž tato část pozemku mohla být využívána jen jako zahrádka. Doba nájmu byla sjednána na 99 let, přičemž cena za pronájem byla stanovena jednorázovou platbou ve výši 6.300,- Kčs. Nájemce se zavázal umožnit používání vozové cesty, která prochází pronajatým pozemkem pro veřejné účely. Bylo sjednáno předkupní právo nájemce na pronajímané pozemky. Dále bylo prokázáno, že smlouva byla registrována státním notářstvím v G. pod ev. č. 7833/66. Pasportizací rekreačních objektů ve smyslu usnesení vlády ČSR 287/1973 ze dne 3.8.1974 bylo prokázáno, že žalobce byl v záležitosti povinného soupisu rekreačních objektů předvolán na 30.8.1976. Přihláškou k odběru elektřiny J. E. Z. n.p. B. bylo prokázáno, že Okresní stavební podnik G. potvrdil, že dne 31.7.1981 byl do provozu zapojen elektroměr 3× 380/220 V v chatě v místě K. - S. č.p.

25. Geometrickým plánem pro oddělení st. p. č. XXX a p.p.č. XXX bylo prokázáno, že G. n.p. B. zaměřila 13.9.1983 pozemky st. p. č. XXX a p.p.č. XXX a stavbu chaty, přičemž hranice byly v přírodě označeny plotem. Pozvánkou G. n.p. B. ze dne 18.4.1986 bylo prokázáno, že žalobce byl vyzván k dostavení se na Středisko Geodézie v G., když byl v evidenci nemovitostí zjištěn nesoulad na listu vlastnictví ve věci chaty ev. č. 23 v katastrálním území K.. Žalobce byl vyzván, aby se dostavil na Středisko Geodézie a přinesl stavební povolení, kolaudační rozhodnutí, rozhodnutí o odnětí zemědělské půdy zemědělské výrobě, vyplněnou žádost a geometrický plán na zaměření st. XXX. Návrhem na vydání kolaudačního rozhodnutí, zaevidovaného u Odboru územního plánování a architektury MNV G., bylo prokázáno, že žalobce předložil 7.9.1988 návrh na kolaudaci chaty e.č. XXX v k.ú. K.. Osvědčením o stavbu komínů a zaústění spotřebičů paliv v novostavbě, přístavbě, generální opravě, stavební změně objektu z 31.10.1988 bylo prokázáno, že žalobce nechal provést kontrolu komínu v objektu K. - S. č.p. XXX. Potvrzením Obecního úřadu v K. ze dne 7.12.1994 bylo prokázáno, že správní úřad potvrdil, že žalobce je vlastníkem chaty v katastru obce K., jež se nachází na parcelách č. XXX (340 m2), XXX (200 m2), XXX (200 m2), které má vlastník chaty v dlouhodobém pronájmu. Část pozemků je používána jako zahrada a část je zalesněna. Kupní smlouvou ze dne 30.3.2002 bylo prokázáno, že správce konkursní podstaty OAZA K. spol. s r.o. prodal žalovanému nemovitosti uvedené na LV č. XXX pro k.ú. K.. Kupní smlouvou ze dne 14.9.2007 bylo prokázáno, že správce konkursní podstaty OAZA K. spol. s r.o. prodal žalovanému nemovitosti, a to pozemek p.č.st. XXX v k.ú. K.. Podnětem stavebnímu úřadu k zahájení řízení o odstranění stavby ze dne 4.9.2012 bylo prokázáno, že žalovaný učinil u Stavebního úřadu ve F. podání, jímž navrhl, aby žalobci nebylo uděleno stavební povolení a bylo pokračováno v řízení o odstranění stavby, což odůvodnil tím, že žalovaný nikdy žalobci neudělil souhlas s provedením přístavby chaty a ani nikdy s žalobcem neuzavřel žádnou smlouvu opravňující žalobce k provedení stavebního záměru. Koordinovaným závazným stanoviskem k dokumentaci Chata na parcele č. XXX a č. XXX k.ú. K. ze dne 16.1.2013, č.j. MMZL XXX/XXX, bylo prokázáno, že Magistrát města Zlína neuplatnil žádné připomínky a se stavbou souhlasil, a to při zohlednění zákonných podmínek dle zák. č. 254/2001 Sb., 185/2001 Sb. a 201/2012 Sb. Prohlášením P. D. ze dne 4.4.2013 bylo prokázáno, že P. D. potvrdila, že na základě územního rozhodnutí ONV G. č. 293 je vlastnicí rekreačního objektu - chaty na parcele č. 1295 pro k.ú. K., přičemž rozestavěnou chatu o povolené výměře 50 m2 pak 21.4.1965 prodala žalobci za 6.000,- Kč, když územní rozhodnutí bylo 16.2.1965 převedeno na nového stavebníka. Oznámením zahájení řízení o nařízení ústního jednání ze dne 30.10.2013, č.j. MUF-OV-2287/2012-KUD/659, bylo prokázáno, že správní úřad obdržel dne 5.12.2012 od žalobce návrh na dodatečné povolení stavby rekreační chaty č.e. XXX K. - přístavba na pozemcích parc. č. st. XXX, parc. č. XXX v k.ú. K.. Usnesením Městského úřadu F., odboru výstavby, č. 42/2013 bylo prokázáno, že řízení o vydání dodatečného povolení stavby, zahájené na základě podání žalobce z 5.12.2012 bylo přerušeno. Usnesením Městského úřadu F., odboru výstavby, č. 76/2013 bylo prokázáno, že řízení o odstranění stavby bylo přerušeno do skončení řízení ve věci dodatečného povolení stavby. Usnesením Městského úřadu F., odboru výstavby, č. 77/2013 bylo prokázáno, že řízení o dodatečném povolení stavby bylo přerušeno do skončení řízení vedeného u Okresního soudu ve Zlíně (19C 363/2013). Výzvou Městského úřadu F., odboru výstavby, ze dne 9.7.2013, č.j. MUF-OV-XXX/XXX-KUD/XXX, bylo prokázáno, že žalobce byl vyzván, aby ve lhůtě šedesáti dnů od doručení výzvy správnímu úřadu doplnil podklady prokazující jeho vlastnické právo nebo právo založené smlouvou provést stavbu nebo právo odpovídající věcnému břemenu k pozemku nebo stavbě, pokud nelze tato opatřit dálkovým přístupem do katastru nemovitostí. Protokolem z ústního jednání ve věci žádosti o vydání dodatečného povolení stavby rekreační chata č.e. XXX K. ze dne 19.11.2013 bylo prokázáno, že za účasti žalobce, M. M., N. K. a ing. arch. J. K. jako úřední osoby proběhlo u správního úřadu ústní jednání. Současně bylo prokázáno, že stavba chaty je umístněna na pozemku parc. č. st. XXX, parc. č. XXX v k.ú. K.. Jedná se o stavbu s podkrovím členitého půdorysu o rozměrech 6,215 m × 3,17 m o rozměrech po přístavbě: severní strana 12,51 m, východní strana 3,17 m + 3,50 m, jižní strana 1,95 m + 4,85 m + 5,71 m, západní strana 1,95 m + 4,72 m. Stavba nově překryta sedlovými střechami o výšce hřebene + 4,630 m a výšce okapu na jižní straně + 2,15 m. Dále bylo prokázáno, že nové přístavby lícují severní podélnou stranou původní chaty na poz. parc. č. st. XXX k.ú. K., západní přístavba umístněná na pozemku parc. č. XXX k.ú. K. je umístněna v nejbližším místě ve vzdálenosti 5,885 m od společné hranice poz. parc. č. XXX k.ú. K. se sousedním poz. parc. č. 1295/4 k.ú. K.. Dále bylo prokázáno, že na výzvu odboru územního plánování v G. v roce 1988 žalobce dodal dokumenty k vydání kolaudačního rozhodnutí, přičemž tyto listiny jsou sice uloženy v archivu stavebního odboru ve F., nicméně nebylo dohledáno ani toto kolaudační rozhodnutí, ani kolaudační rozhodnutí, jež mělo být vydáno po kolaudaci, jež měla probíhat v roce 1986. Zaměřením skutečného stavu chaty a zaužívaného pozemku ppč. XXX z 28.5.2014 bylo prokázáno, že Ing. M. Š. zaznačit stav dle katastru nemovitostí, hranice pozemku, stávající plot, pravděpodobně neaktuální zákres stavby a přístavbu k původní chatě. Hranice pozemku byla vyznačena ve výměře 400 m2 bez 21 m2 původní stavby. Geometrickým plánem pro změnu vnějšího obvodu budovy a rozdělení pozemku ze dne 6.8.2014 bylo prokázáno detailní zakreslení pozemků p.č. XXX, XXX, XXX a p.st. č. XXX. Fotografiemi z let 1963 až 2014 byla prokázána podoba chaty a její umístnění v terénu, v blízkosti lesa, a změny stavby v čase. Sdělením K. Ú. pro Z. k., K. p. Z., ze dne 14.8.2014, č.j. PU-XXX/XXX-XXX, bylo prokázáno, že parcela XXX byla oddělena v roce 1963 jako evidenční parcela (tedy parcela vedená bez listu vlastnictví, jen uživatelsky) s druhem pozemku - lesní pozemek z evidenční parcely XXX. Uživatelem k roku 1963 bylo JZD K.. Při digitalizaci byl doplněn list vlastnictví č. XXX vlastník OAZA K. spol. s r.o. Evidenční parcela XXX byla identifikována jako část parcely ve zjednodušené evidenci původ PK XXX/XXX, která byla vedena na LV XXX. Výslechem P. D. bylo prokázáno, že manžel svědkyně na přelomu let 1963 až 1964 přišel s tím, aby se koupila chata. Manžel, jenž zemřel před dvanácti lety, pracoval na odboru výstavby ONV v G. a stavbu koupil pro svědkyni jako překvapení. Svědkyně chatu nechtěla, a proto byla ráda, když manžel po dvou, třech letech přišel s tím, aby se stavba prodala. Podle svědkyně chata připomínala šopu a nacházela se v P. L. nad K. Smlouva se podepisovala za účasti svědkyně, jejího manžela, žalobce a jeho otce ve V. O. Kupní cena činila 6.000,- Kčs. Stavba byla na louce, ovocné stromy tam nebyly, kousek dál mladý les. Svědkyně potvrdila, že podepsala prohlášení 4.4.2013, avšak toto prohlášení sama nesepsala, pouze jej podepsala. Informací o pozemku p.č. XXX o výměře 47 v k.ú. P. L. bylo prokázáno, že v katastrální území P. L. se nachází parcela č. XXX patřící do zemědělského půdního fondu. Soud provedl dokazování také prohlášením navrhovatele z 2.5.1963; potvrzením správce konkursní podstaty o zániku zástavního práva; výzvou k účasti na kontrolní prohlídce ze dne 3.10.2012; dodatkem průvodní zprávy ze srpna 2013; předvoláním k podání vysvětlení ze dne 25.9.2012; vyhledáním vzniku a rozsahu stavební parcely ze dne 30.9.2013 adresovaného K. Ú. pro Z. k., K. p. Z., avšak nečiní z nich pro věc žádná relevantní skutková zjištění. Výpisem katastru nemovitostí bylo prokázáno, že parcela č. st. XXX a pozemky p. č. XXX, XXX je v současnosti zapsána v KN na LV č. XXX v k. ú. K. v KN vedeném Katastrálním úřadem pro Zlínský kraj, Katastrálním pracovištěm Zlín. Vlastníkem těchto pozemků je žalovaný. Z provedeného dokazování tak soud zjistil, že manžel P. D. této v na počátku šedesátých let pořídil chatu, která měla být následně prodána. P. D. jako vlastnici byla zaplacena částka 6.000,- Kč. V dubnu 1965 byla předložena na chatu a stavebního místa kupní smlouva mezi Pavlou Dudovou jako prodávající a žalobcem jako kupujícím. Příslušná správní rozhodnutí byla poté upravena tak, že namísto P. D. byl v těchto veden žalobce. Smlouva z 21.4.1965 ovšem nebyla předložena podepsaná oběma smluvními stranami a současně tato smlouva ani nebyla nikdy registrována státním notářstvím. V červenci 1966 si pak žalobce od F. Š. pronajal na devětadevadesát let parcelu XXX, na níž stojí stavba chaty v rozsahu 400 m2, a parcely XXX a XXX v rozsahu 400 m2. Tato nájemní smlouva byla zaregistrována u státního notářství. Žalobce následně platil majetkové daně, sjednal pro chatu pojištění a dále také zajišťoval údržbu komína. V letech 1986 a 1988 bylo iniciováno kolaudační řízení, jež ovšem neskončilo pravomocným kolaudačním rozhodnutím. Vlastníkem pozemku, na němž stojí chata e.č. XXX, a okolních pozemků je žalovaný. V souvislosti se shora rubrikovaným řízením u podepsaného soudu bylo přerušeno správní řízení na odstranění stavby žalobce vedené u Městského úřadu F., odboru výstavby. Podle § 3028 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen "NOZ") tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 2 tohoto ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle odst. 3 tohoto ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 134 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění k 21.4.1965, ke smlouvě o převodu nemovitosti je třeba její registrace státním notářstvím. Vlastnictví přechází registrací smlouvy. Podle § 399 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění k 21.4.1965, z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost věc kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost věc převzít a zaplatit za ni prodávajícímu dohodnutou cenu. Podle odst. 2 tohoto ustanovení dohodnutá cena koupené věci nesmí přesahovat cenu stanovenou podle cenových předpisů. Nelze-li cenu takto určit, určí se odhadem. Podle § 61 odst. 1 zák. č. 95/1963 Sb., o státním notářství a o řízení před státním notářstvím (notářský řád), ve znění k 21.4.1965, k registraci smlouvy je příslušné státní notářství, v jehož obvodu je nemovitost, které se smlouva týká. Jsou-li nemovitosti, které jsou předmětem smlouvy, v obvodu několika státních notářství, provede každé z nich řízení o registraci smlouvy, pokud jde o nemovitost, která je v jeho obvodu. Podle odst. 2 tohoto ustanovení řízení o registraci, jehož účastníky jsou účastníci smlouvy, zahájí státní notářství na ohlášení kteréhokoli z nich. Podle § 62 odst. 1 notářského řádu, ve znění k 21.4.1965, účastníci smlouvy ohlásí smlouvu k registraci příslušnému státnímu notářství; má-li smlouvu registrovat několik státních notářství, stačí ohlášení u kteréhokoli z nich. Podle odst. 2 tohoto ustanovení smlouva se ohlašuje k registraci předložením jejího prvopisu a dále dvou opisů pro každé státní notářství provádějící registraci. Podle § 65 odst. 1 notářského řádu, ve znění k 21.4.1965, rozhodnutí o registraci vyznačí státní notářství na prvopise smlouvy s doložkou, že dnem, který je v ní uveden, nastávají právní účinky registrace. Prvopis smlouvy vrátí státní notářství ohlašovateli. Zároveň zašle státní notářství ověřený opis smlouvy s vyznačením její registrace příslušnému orgánu Ústřední správy geodézie a kartografie v okrese. Daný právní vztah je v důsledku ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ), účinného od 1.1.2014 nutno posuzovat dle předpisů dosavadních, tzn. především dle zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen "občanský zákoník"). Z procesního hlediska soud postupoval podle o.s.ř., ve znění do 31.12.2013 (dále jen o.s.ř.). NOZ v projednávané věci nemůže být aplikován, neboť rozsudek o určení, že existuje určitý právní vztah nebo právo, lze jednoznačně pokládat za rozhodnutí deklaratorní. Hmotné subjektivní právo, jehož existence je takovým rozsudkem deklarována, tu existovalo již v době před vydáním rozsudku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13.8.2008, sp.zn. 26Cdo 3589/2007), tedy před účinností NOZ, jenž může být aplikován v případě konstitutivních rozhodnutí. Podle § 130 odst. 1 občanského zákoníku je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. Podle odst. 2 tohoto ustanovení nestanoví-li zákon jinak, má oprávněný držitel stejná práva jako vlastník, zejména má též právo na plody a užitky z věci po dobu oprávněné držby. Podle odst. 3 tohoto ustanovení oprávněný držitel má vůči vlastníkovi nárok na náhradu nákladů, které účelně vynaložil na věc po dobu oprávněné držby, a to v rozsahu odpovídajícím zhodnocení věci ke dni jejího vrácení. Obvyklé náklady související s údržbou a provozem se však nenahrazují. Podle § 134 odst. 1 občanského zákoníku oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Podle § 1091 odst. 2 NOZ k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let. Podle § 1095 NOZ uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. Podle § 3066 do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou. Podle § 80 písm. c) o.s.ř. žalobou (návrhem na zahájení řízení) lze uplatnit, aby bylo rozhodnuto zejména o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda u žalobce existuje naléhavý právní zájem, neboť jeho absence by již přímo směřovala k zamítnutí jeho návrhu. Soud z provedeného dokazování zjistil, že u správního úřadu - Městského úřadu ve F. probíhá řízení o odstranění stavby chaty č.e. XXX žalobce v k.ú. K.. Neboť rozhodnutí soudu ve shora rubrikované věci může ovlivnit správní řízení nejen o odstranění stavby, ale také o dodatečné povolení stavby chaty č.e. XXX žalobce v k.ú. K.. V případě rozhodnutí, jímž by soud přisvědčil, že vlastníkem pozemků, na nichž se nachází chata, je žalobce, byl by v tomto směru proveden vklad práva do katastru nemovitostí a správní úřad by odstranění stavby žalobce nepřikázal. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci soud zjistil, že příslušný správní úřad řízení o odstranění stavby přerušil a vyčkává s rozhodnutím na pravomocné rozhodnutí tohoto sporu, má žalobce na výsledku sporu a tedy i na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Žalobce odvozuje své vlastnické právo k nemovitostem, které jsou předmětem řízení pod navrhovaným výrokem I. rozsudku, z jejich vydržení. Podle § 134 odst. 1 občanského zákoníku se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li nemovitost v nepřetržité držbě po dobu deseti let. Soud se tedy nejprve musel zabývat tím, zda je žalobce bona fide držitelem. Žalobce v tomto směru odkazoval na judikaturu, jež měla osvědčit, že žalobce byl v dobré víře, že mu věc patří, tedy že ji platně nabyl na základě kupní smlouvy z 21.4.1965. Zejména pak akcentoval rozhodnutí Nejvyššího soudu vydané pod sp. zn. 22 Cdo 417/98, podle něhož se oprávněná držba nemusí opírat o existující právní titul, postačí totiž, aby zde byl domnělý právní titul. Posouzení toho, zda držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo náleží (§ 130 odst. 1 obč. zák.), nemůže vycházet jen z posouzení subjektivních představ držitele. Dobrá víra držitele se musí vztahovat i k okolnostem, za nichž vůbec mohlo věcné právo vzniknout, tedy i k právnímu důvodu ("titulu"), který by mohl mít za následek vznik práva. Při posouzení otázky, zda byl držitel "se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc patří", je třeba vycházet z toho, zda při zachování náležité opatrnosti, kterou lze s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu po každém subjektu práva požadovat, měl anebo mohl mít pochybnosti, že mu věc nebo právo patří. Tvrzení držitele o tom, že mu věc patří a že s ní nakládal jako s vlastní, musí být podloženo konkrétními okolnostmi, ze kterých lze usoudit, že toto přesvědčení držitele bylo po celou vydržecí dobu důvodné. Oprávněná držba se nemusí nutně opírat o existující právní důvod; postačí, aby tu byl domnělý právní důvod (titulus putativus). Jde tedy o to, aby držitel byl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu takový právní titul svědčí. Takovým titulem (právním důvodem) se může, v případě vydržení vlastnického práva, rozumět pouze právní úkon, jímž se věc převádí na jiného vlastníka, např. smlouva kupní, darovací, dohoda spoluvlastníků o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, rozhodnutí státního orgánu apod. Oprávněným držitelem je držitel, který věc drží v omluvitelném omylu, že mu věc patří. Omluvitelný je omyl, ke kterému došlo přesto, že držitel postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat. Dobrá víra držitele se musí vztahovat ke všem právním skutečnostem, které mají za následek nabytí věcí nebo práva, které je předmětem držby, tedy i k existenci písemné smlouvy o převodu nemovitosti. Pokud se někdo uchopí držby nemovitosti na základě ústní smlouvy o jejím převodu, nemůže být vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem věci, a to ani v případě, že je přesvědčen, že taková smlouva k nabytí vlastnictví nemovitosti postačuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.1.2011, sp. zn. 22 Cdo 877/2009). Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 22. září 2008, sp. zn. 22 Cdo 3000/2008, uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 6525 vyložil, že právní omyl spočívá v neznalosti anebo v neúplné znalosti obecně závazných právních předpisů a z toho vyplývajícího nesprávného posouzení právních důsledků právních skutečností. Právní omyl je omluvitelný, jestliže se držitel nemusel omylu vyhnout ani při vynaložení obvyklé opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti případu po každém požadovat (může jít např. o nejasné znění zákona). O nejasné znění zákona jde i v případě, že obsah právní normy nevyplývá jasně ze znění zákonného ustanovení, ale z výkladu provedeného rozhodnutím či stanoviskem publikovaným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek; zásada, že neznalost zákonů neomlouvá, se nevztahuje na znalost judikatury (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.10.2013, sp. zn. 22 Cdo 3742/2011). V případě smlouvy z 21.4.1965 nebylo prokázáno, že by tato kupní smlouva byla dovedena k perfekci. Soudu byla předložena nepodepsaná verze, ovšem i svědkyně D. při svém výslechu uvedla, že smlouva měla být ve V. O. podepsána. Podle § 134 odst. 2 občanského zákoníku, ve znění k 21.4.1965, ovšem vyžadovala smlouva o převodu vlastnictví k nemovitosti registraci státním notářstvím. Smlouva mezi P. D. a žalobcem nebyla nikdy státním notářstvím registrována. Požadavek registrace smlouvy (§ 134 odst. 2 občanského zákoníku, v rozhodném znění), jakož i informace, kdo má povinnost smlouvu k registraci předložit (§ 61 odst. 2 zák. č. 95/1963 Sb., v rozhodném znění), plynula z jasného znění zákona, tedy při obvyklé opatrnosti by žalobce nutnost registrace kupní smlouvy na nemovitost zjistil. Z těchto důvodů pak soud - oproti přesvědčení žalobce - má za to, že v poměrech daného konkrétního případu neregistrovaná kupní smlouva z 21.4.1965 nemohla představovat pro žalobce putativní titul zakládající jeho dobrou víru a oprávněnou držbu vlastnického práva. Navíc kupní smlouva z 21.4.1965 se nemohla týkat pozemků pod chatou, kterou jsou předmětem tohoto řízení, neboť vlastníkem těchto pozemků nikdy nebyla P. D., což ostatně osvědčila také smlouva o pronájmu z 3.7.1966. Ani tato smlouva o pronájmu z 3.7.1966 pak nemohla představovat onen putativní titul, který by odůvodňoval dobrou víru žalobce směřující k vydržení, neboť soudu předložená smlouva jasně určuje, že nájemní vztah k pozemkům č. XXX, XXX a XXX je sjednán na dobu devětadevadesáti let. V této smlouvě bylo sjednáno smluvní předkupní právo žalobce k těmto nemovitostem. Soud se zabýval, zda vlastnické právo žalobce nemohlo nastat v souvislosti s tímto smluvním ujednáním. Soud ovšem uzavřel, že i kdyby existovalo předkupní právo pro určitý případ zcizení a zavázaná osoba takto smluvně převzatou povinnost nerespektovala, tj. zcizila by věc třetí osobě způsobem, pro které bylo předkupní právo sjednáno - předkupní právo závazkové povahy by rovněž zaniklo, neboť vůči třetí osobě nepůsobí. Osoba oprávněná z předkupního práva, žalobce, by mohla vůči zavázané osobě uplatňovat nárok na náhradu škody za podmínek ust. § 420 občanského zákoníku. Vzhledem k pouhé závazkové (osobní) povaze předkupního práva se však oprávněná osoba nemůže na nabyvateli zcizené věci s úspěchem domáhat toho, aby jí nabyvatel koupenou věc nabídl ke koupi (srov. nález Ústavního soudu ze dne 19.10.1999, sp. zn. I.ÚS 265/98). Dále nelze nepostřehnout, že v případě pozemků, které měl žalobce vydržet, vyvstala v průběhu řízení pochybnost o jejich výměře. Žalobce se sice v průběhu řízení pokoušel vysvětlit rozdíl ve výměrách, avšak tato nejasnost pak již sama o sobě zpochybňuje možnost, že by žalobce po dobu deseti let měl tyto pozemky v držbě. S ohledem na výše uvedené má je tedy zřejmé, že žalobce nemohl vydržet, neboť nebyl oprávněným držitelem, když mu nesvědčí ani putativní titul. Sama skutečnost, že se žalobce od roku 1965 choval jako vlastník a hradil majetkové daně, pojistné a prováděl údržbu, nemůže vést k závěru o oprávněnosti držby. Stejně tak ani subjektivní přesvědčení žalobce o své dobré víře nemohl žalobce získat z jednání se správními úřady a geodézií v osmdesátých letech ve věci kolaudace. Pokud kolaudační rozhodnutí nebyla vydána, měl a mohl se žalobce domáhat od správních orgánů (správních úřadů) vysvětlení, na nečinnost správního orgánu podat stížnost (dle vládní vyhlášky č. 150/1958 Ú. l., o vyřizování stížností, oznámení a podnětů pracujících) nebo upozornit na nečinnost správního orgánu (dle § 50 zák. č. 71/1967 Sb., správní řád). Jestliže žalobce situaci neřešil až do kalamitního stavu v roce 2011, nelze z nečinnosti správních úřadů bez dalšího dovodit, že by žalobcova dobrá víra stran držby pozemků nebyla jakkoliv otřesena. Naopak opakované neskončení kolaudačního řízení, mohlo a mělo žalobce upozornit na problém s pozemky. Při absenci titulu se ovšem soud s ohledem na rekodifikaci občanského zákoníku zabýval také možností, zda v případě žalobce nemohlo dojít k tzv. mimořádnému vydržení podle § 1095 NOZ. V případě žalobce sice absentuje nepoctivý úmysl a již uplynula zásadně zákonem vyžadovaná doba dvaceti let, ovšem podle § 3066 je započítána jen doba od 1.1.2009, tedy mimořádné vydržení by nastalo až v roce 2029. I v případě aplikace § 1095 NOZ by ovšem závěru o vydržení bránila nejednoznačnost výměry pozemků, jakož i objektivní nemožnosti vydržet pozemky, o nichž žalobce měl a musel vědět, že je má toliko v nájmu na dobu 99 let. Sama skutečnost, že žalobce nevydržel pozemky, na nichž se nachází chata, a pozemky v bezprostředním okolí chaty nic nemění na skutečnosti, že mezi žalobcem a F. Š. byl na dobu 99 let sjednán podnájem pozemků č. XXX, XXX a XXX, na němž měla být situována chata, přičemž ze smlouvy lze dovodit souhlas majitele pozemků s existencí chaty, neboť tato nájemní smlouva má řešit právě režim pozemků, na němž se chata nachází, a dále pozemků v okolí chaty. Předmětem tohoto řízení není případné rozhodování soudu o neoprávněné stavbě, avšak skutečnost, že nedošlo k vydržení pozemků, jak se domáhal žalobce, nevede k závěru, že by žalobcova stavba musela být bez dalšího odstraněna jako neoprávněná. S ohledem na výše uvedené soud žalobu zamítl, neboť žalobce nebyl bona fide držitelem, žalobce sám netušil rozsah pozemků, které měl vydržet, a konečně v případě pozemků nemohlo dojít ani k jejich mimořádnému vydržení podle NOZ, neboť mimořádná vydržecí doba ještě neuplynula. Nad rámec shora uvedeného soud ještě uvádí, že žalovaný se vlastníkem předmětných pozemků uvedených dle výroku I. rozsudku nemohl stát ani na základě kupní smlouvy ze dne 21.4.1965 neboť: a) žalobce tuto smlouvu nepředložil podepsanou oběma stranami; b) smlouvou měly být převedeny jiné pozemky než žalované pozemky (viz ve smlouvě uvedený pozemek parcela XXX k.ú. K., což je úplně jiný pozemek) a zejména c) uvedená smlouva nikdy nebyla registrována státním notářstvím. Zde soud opětovně poukazuje na ustanovení § 134, odst. 2. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku platného a účinného v den uzavření cit. kupní smlouvy stanovilo: "ke smlouvě o převodu nemovitosti je třeba její registrace státním notářstvím. Vlastnictví přechází registrací smlouvy." a dále na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR v tomto směru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. 22 Cdo 490/2001). Soud tedy žalobu co do výroku I. rozsudku zamítl. Současně pak soud zamítl i deklaratorní výrok stran pozemku p. č. st. XXX, který byl součástí žalobního petitu (výrok II. rozsudku). Pokud totiž soud zamítl žalobu ohledně výroku I. rozsudku, musel zamítnout žalobu i ohledně souvisejícího výroku II. rozsudku, neboť na stavu v katastru nemovitostí se nic nemění. Ohledně tohoto výroku II. rozsudku, na rozdíl od výroku I. rozsudku, žalobce vůbec neměl naléhavý právní zájem na tomto určení. Žalovaný, který byl ve věci zcela úspěšný, má právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení (§ 142 odst. 1. o.s.ř.). Účelně vynaložené náklady žalovaného představuje mimosmluvní odměna a režijní paušál za osm úkonů právní služby (převzetí, vyjádření k žalobě; vyjádření z 10.4.2014; účast na jednání za dvě započaté hodiny dne 15.4.2014; účast na jednání za dvě započaté hodiny dne 17.7.2014; účast na jednání za dvě započaté hodiny dne 16.9.2014; vyjádření z 10.10.2014; účast na jednání za dvě započaté hodiny dne 16.10.2014) podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a § 13 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. Podle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb. činí tarifní hodnota částku 50.000,- Kč. S ohledem na § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. pak činí mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby 3.100,- Kč (z tarifní hodnoty 50.000,- Kč), tedy při 8 úkonech právní služby dle § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. činí mimosmluvní odměna 24.800,- Kč a režijní paušál 2.400,- Kč, k tomu náhrada 21% DPH, tj. 5.712,- Kč. Celkem tedy 32.912,- Kč. Tyto náklady je žalobce povinen zaplatit k rukám zástupce žalovaného dle § 149 odst. 1 o.s.ř. (výrok III. rozsudku).

Rubrum