20 C 141/2017

Rubrum

Vázanost výší škody Soud dle § 135 o. s. ř. není vázán výší škody, a to ani tehdy, pokud byla škoda ve výroku rozsudku přesně vyčíslena.

Výrok

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kolumberem, Ph.D., ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o: náhradu škody

Odůvodnění

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 110 000 $ s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 110 000 $ za dobu od [datum] do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce. III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve [obec] soudní poplatek ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Poučení

1. Žalobce se žalobou, podanou u soudu [datum], domáhal po žalovaném zaplacení částky 110 000 $. Žalobu odůvodnil tím, že [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“), uzavřela se [právnická osoba], kupní smlouvu, na jejímž základě měla [právnická osoba], dodat právnímu předchůdci žalobce 20 tun lískových jader v ceně 117 000 $, přičemž právní předchůdce žalobce uhradil [datum] částku 110 000 $. Zboží ovšem nikdy dodáno nebylo, přičemž žalovaný jako jednatel společnosti [právnická osoba], byl uznán vinným podvodem, nicméně trestní soud o nároku právního předchůdce žalobce nerozhodl. Dne [datum] byl zjištěn úpadek právního předchůdce žalobce, žalobu podal insolvenční správce, následně došlo k postoupení pohledávky za žalovaným a [právnická osoba], na žalobce.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout, když namítal nedostatek své pasivní legitimace, když jeho jednání je přičitatelné [právnická osoba], vůči níž bylo již rozhodnuto rozhodčím nálezem.

3. Z kupní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že [právnická osoba] jako prodávající a právní předchůdce žalobce jako kupující se dohodly na koupi 20 tun lískových jader z [země] za cenu 5 850 $ za 1 tunu čisté váhy, kdy platba měla být uskutečněna před dodáním a jádra měla být dodána do 7 dnů ode dne platby. Současně bylo mezi smluvními stranami sjednáno, že vzájemné spory bude řešit Rozhodčí soud při [příjmení] [anonymizováno] [země] a [anonymizována dvě slova] [země].

4. Ze zálohové faktury ze dne [datum], [číslo] soud zjistil, že toho dne [právnická osoba] vystavila právnímu předchůdci žalobce zálohovou fakturu na zaplacení částky 134 550 $ s datem splatnosti [datum] za 20 tun lískových jader z [země].

5. Z výpisu [příjmení] [příjmení] z [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobce zaplatil na účet [právnická osoba] částku 59 000 $.

6. Z výpisu [anonymizována dvě slova] 24 z [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobce zaplatil na účet [právnická osoba] částku 51 000 $.

7. Z rozhodčího nálezu ze dne 3. 6. 2014, [číslo jednací], soud zjistil, že Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky po ústních jednáních 19. 5. a [datum] uznal právem, že [právnická osoba] je povinna dodat právnímu předchůdci žalobce 20 tun jader lískových oříšků, a to do [datum], právní předchůdce žalobce je povinen zaplatit [právnická osoba] částku 7 000 $ do 10 dnů od dodání jader, [právnická osoba] je povinna zaplatit právnímu předchůdci žalobce [částka] na nákladech řízení s tím, že pokud [právnická osoba] nesplní svou povinnost do [datum], je povinna zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku 110 000 $ a náhradu nákladů řízení.

8. Z usnesení [název soudu], [pobočka], ze dne 21. 8. 2015, č. j. [spisová značka], soud zjistil, že byl zjištěn úpadek právního předchůdce žalobce.

9. Z přípisu z [datum] soud zjistil, že se právní předchůdce žalobce přihlásil u Okresního soudu ve [obec] s nárokem na náhradu škody s návrhem, aby žalovanému byla uložena povinnost nahradit škodu [částka] 000 $ se zákonnými úroky z prodlení za dobu od [datum] a [částka] se zákonnými úroky z prodlení za dobu od [datum].

10. Z dodejky datové zprávy soud zjistil, že přihlášení nároku poškozeného do trestní řízení bylo Okresnímu soudu ve [obec] doručeno [datum] v 9.19 hod.

11. Z usnesení [název soudu], [pobočka], ze dne 18. 11. 2015, č. j. [spisová značka], soud zjistil, že bylo potvrzeno usnesení schůze věřitelů o ustanovení Ing. [jméno] [jméno] insolvenčním správcem právního předchůdce žalobce.

12. Z úplného výpisu obchodního rejstříku ke dni [datum] soud zjistil, že [právnická osoba] byla zapsána [datum], že žalovaný je od [datum] jednatele této společnosti a od [datum] je také jejím jediným společníkem.

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že součástí majetkové podstaty právního předchůdce žalobce je také pohledávka vůči [právnická osoba] přiznaná rozhodčím nálezem Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ze dne 3. 6. 2014, [číslo jednací], a pohledávka za žalovaným řešená ve shora rubrikované věci. Soud ze smlouvy dále zjistil, že insolvenčním soudem byl povolen prodej pohledávky, přičemž úplata byla zaplacena před podpisem této smlouvy, kdy pohledávky byly postoupeny na žalobce.

14. Ze spisu Okresního soudu ve [obec] vedeného pod sp. zn. [spisová značka], soud zejména zjistil, že dne [datum] se s nárokem na náhradu škody vůči žalovanému přihlásil právní předchůdce žalobce (č. l. 364), znovu byl za účasti žalovaného při hlavním líčení [datum] uplatněn nárok (č. l. 373), přičemž z procesní opatrnosti Ing. [jméno] [jméno] vyslovil souhlas s přihlášením nároku právního předchůdce žalobce jako poškozeného (č. l. 399). Dále soud zjistil, že Okresní soud ve [obec] při hlavním líčení [datum] vyhlásil usnesení, jímž se podle § 206 odst. 3 a 4 trestního řádu nepřipouští účast právního předchůdce žalobce, neboť o nároku poškozeného bylo rozhodnuto v jiném řízení (č. l. 508 p. v.). Z rozsudku Okresního soudu ve [obec] ze dne 15. 2. 2017, č. j. [číslo jednací], soud zjistil, že žalovaný byl uznán vinným, že dne [datum] ve [obec] jako jednatel společnosti [právnická osoba] uzavřel se [právnická osoba] smlouvu o dodání 20 000 kg lískových jader z [země] za úhrnnou kupní cenu ve výši 117 000 $, ač neměl jistotu, že její podmínky dodrží a byl srozuměn s tím, že zboží podle smlouvy včas v požadovaném množství a kvalitě by nemusel dodat a poté, co dne [datum] obdržel na účet [právnická osoba] celkovou částku 110 000 $, lísková jádra ani přes opakované urgence nedodal, uhrazenou kupní cenu nevrátil a použil ji k jiným účelům ve prospěch svůj a [právnická osoba], čímž způsobil [právnická osoba] škodu ve výši [částka], čímž spáchal zločin podvodu. Z odůvodnění (s. 15) soud zjistil, že soud dovodil, že žalovaný svým jednáním způsobil na majetku právního předchůdce žalobce škodu ve výši [částka] (č. l. 513-520). Proti rozhodnutí se právní předchůdce žalobce odvolal (č. l. 532), nicméně jeho odvolání bylo usnesením [název soudu], [pobočka], ze dne 20. 9. 2017, č. j. [číslo jednací], zamítnuto. Odvolací soud postup prvostupňového soudu sice podrobil kritice a výslovně upozornil, že v onom jiném řízení bylo rozhodnuto o jiném subjektu, nicméně dovodil, že vadu postupu soudu prvního stupně nelze napravit, byť okresní soud rozhodl nesprávně, a proto odvolání zamítl (č. l. 564-568). Dovolání obviněného pak odmítl Nejvyšší soud v usnesení ze dne [datum rozhodnutí] vydaném pod č. j. [číslo jednací] (č. l. 602-605).

15. Z provedeného dokazování tedy soud učinil závěr o skutkovém stavu, že na základě smlouvy z [datum] mezi právním předchůdcem žalobce a [právnická osoba] měla [právnická osoba], jejímž jednatele a společníkem byl žalovaný, dodat právnímu předchůdci žalobce 20 tun lískových jader z [země] za cenu 5 850 $/tunu čisté váhy. [právnická osoba] následně vystavila [datum] zálohou fakturu na částku 134 550 $, na kterou právní předchůdce žalobce dne [datum] uhradil dvěma platbami částku 110 000 $. [právnická osoba] své povinnosti ze smlouvy nesplnila, a proto se právní předchůdce žalobce domáhal svého nároku v souladu s rozhodčí doložkou, kterou účastníci smlouvy sjednali, u rozhodčího soudu, jenž uložil povinnost jádra dodat a právnímu předchůdci žalobce pak doplatit částku 7 000 $ s tím, že pokud jádra do [datum] dodána nebudou, je [právnická osoba] povinna vrátit částku 110 000 $ a zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. Jádra ovšem nikdy dodána nebyla, přičemž Okresní soud ve [obec] rozsudkem ze dne [datum] shledal žalovaného vinným z podvodu, kdy jako jednatel společnosti [právnická osoba] uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o dodání 20 tun lískových jader z [země] za úhrnnou kupní cenu ve výši 117 000 $, ač neměl jistotu, že její podmínky dodrží a byl srozuměn s tím, že zboží podle smlouvy včas v požadovaném množství a kvalitě by nemusel dodat, a poté, co dne [datum] obdržel na účet [právnická osoba] celkovou částku 110 000 $, lísková jádra ani přes opakované urgence nedodal, uhrazenou kupní cenu nevrátil a použil ji k jiným účelům ve prospěch svůj a [právnická osoba], čímž způsobil právnímu předchůdci žalobce škodu ve výši [částka]. Ač se právní předchůdce žalobce, jehož úpadek byl v mezidobí zjištěn, přihlásil s nárokem na náhradu škody v trestní řízení, Okresní soud ve [obec] rozhodl, že se jeho účast nepřipouští, když o nároku bylo rozhodnuto v jiném řízení. Odvolací soud následně takový postup soudu vytkl, avšak současně uvedl, že nesprávný postup nemůže zvrátit. Se souhlasem insolvenčního soudu byla mj. pohledávka za žalovaným postoupena úplatně na žalobce, který úplatu zaplatil.

16. Podle § 135 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“) soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.

17. V projednávané věci soud v souladu s ustanovením § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen„ o. z.“), při právním posouzení věci vycházel ze zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), když k jednání došlo za účinnosti tohoto zákona.

18. Podle § 420 odst. 1 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Podle odst. 2 tohoto ustanovení je škoda způsobena právnickou osobou, anebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena. Podle odst. 3 tohoto ustanovení se odpovědnosti zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil.

19. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobce, kdy pro řešení otázky aktivní věcné legitimace byl určující skutkový závěr, že smlouvou z [datum] byla žalobci postoupena pohledávka na náhradu škody za žalovaným. Podmínka spočívající v zaplacení úplaty byla dle samotné textace smlouvy splněna. Žalobce je tedy aktivně legitimován k uplatnění svého nároku.

20. Soud je podle § 135 odst. 1 o. s. ř. vázán rozhodnutím o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal. Z této formulace je bez jakýchkoliv pochybností zřejmé, že pokud již existuje pravomocné rozhodnutí trestní soudu, soud si v civilním řízení nesmí tyto otázky posuzovat samostatně. Vázaností civilního soudu rozhodnutím trestní soudu o spáchání trestného činu a o osobě jeho pachatele se rozumí především vázanost skutkovými zjištěními trestní soudu, které vyústily v odsuzující rozsudek. Soud je v občanském soudním řízení vázán vždy rozhodnutím o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal, ale musí vycházet též z jiných rozhodnutí vydaných v trestní řízení a dbát o to, aby se s nimi nedostal do rozporu. V souvislosti s otázkou vázanosti odsuzujícím rozhodnutím ve smyslu ustanovení § 135 odst. 1 o. s. ř. jde zejména o to, které okolnosti rozhodné pro vyřešení sporu o náhradu škody, musí soud převzít z trestní rozsudku, aniž by je musel a mohl v občanském soudním znovu zjišťovat (srov. stanovisko Nejvyššího soudu České socialistické republiky ze dne 24. 10. 1979, sp. zn. Cpj 35, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. Rc 22/79). V civilním řízení tedy již nelze provádět dokazování k těm skutkovým okolnostem, z nichž učinil trestní soud v pravomocném odsuzujícím rozsudku závěr o spáchání trestného činu a osobě jeho pachatele. Tento závěr má oporu v systematickém zařazení § 135 o. s. ř. mezi ustanovení o dokazování.

21. Z výroku rozsudku Okresního soudu ve [obec] plyne, že žalovaný byl uznán vinným zločin podvodu, jehož se dopustil tak, že dne [datum] ve [obec] jako jednatel společnosti [právnická osoba] uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o dodání 20 000 kg lískových jader z [země] za úhrnnou kupní cenu ve výši 117 000 $, ač neměl jistotu, že její podmínky dodrží a byl srozuměn s tím, že zboží podle smlouvy včas v požadovaném množství a kvalitě by nemusel dodat a poté, co dne [datum] obdržel na účet [právnická osoba] celkovou částku 110 000 $, lísková jádra ani přes opakované urgence nedodal, uhrazenou kupní cenu nevrátil a použil ji k jiným účelům ve prospěch svůj a [právnická osoba], čímž způsobil právnímu předchůdci žalobce škodu ve výši [částka].

22. Soud se tedy při úvahách o odpovědnosti žalovaného za škodu zabýval předpoklady tzv. obecné odpovědnosti, jež vyplývají z dikce § 420 obč. zák. V této souvislosti je pak notorietou, že tato odpovědnost je konstruována na principu presumovaného zavinění. Jde proto o tzv. subjektivní odpovědnost, která však ke svému vzniku vyžaduje kumulativně existenci tří předpokladů objektivní povahy - protiprávního úkonu, škody a kauzálního nexu. Odpovědnostní právní poměr mezi škůdcem a poškozeným vznikne jen tehdy, pokud existují uvedené tři objektivní předpoklady, škůdcovo zavinění se v takovém případě presumuje. K jeho obsahu patří komplex práv a povinností účastníků, zejména povinnost škůdce vzniklou škodu nahradit. Protiprávním jednáním je s přihlédnutím k § 13 odst. 1 zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v účinném znění, čin žalovaného spočívající v naplnění skutkové podstaty podvodu dle § 209 trestního zákoníku. Škoda právního předchůdce žalobce spočívala v platbách, které za jádra dle zálohové faktury právní předchůdce žalobce uhradil [datum] a za kterou právní předchůdce žalobce neobdržel příslušné protiplnění. Škodu tedy představuje částka 110 000 $, přičemž dle názoru soudu není významné, že tato částka byla zaplacena [právnická osoba] Jednání a škoda jsou pak v jednoznačné příčinné souvislosti.

23. Pochopitelně se ve vztahu mezi žalovaným a [právnická osoba] nabízí úvaha, zda jednání žalovaného není přičitatelné právě této společnosti dle § 420 odst. 2 obč. zák., jež upravuje tzv. odpovědnost za jiného a jež se uplatní především v případě, kdy škůdce je v určitém právním vztahu vůči právnické, popř. fyzické osobě, a škodu způsobil při činnosti, která spadá do působnosti této osoby. V daném případě byl žalovaný jednatele [právnická osoba] Za škodu, která vznikne při činnosti této společnosti, tak primárně má odpovídat sama tato společnost. Pro vznik odpovědnosti právnické osoby za škodu způsobenou při výkonu funkce člena statutárního orgánu musejí být splněny zákonné podmínky vyplývající z § 420 odst. 2 obč. zák., tedy že jednak škoda byla způsobena fyzickou osobou, kterou použila ke své činnosti, jednak ke škodě došlo v rámci činnosti této právnické osoby. První podmínka byla v daném případě bezpochyby splněna, žalovaný vykonával funkci jednatele. V případě druhé podmínky je na zvážení, nakolik ke vzniku škody došlo v rámci činnosti právnické osoby, resp. nakolik již šlo o tzv. exces, za který právnická osoba neodpovídá. O exces jde, byla-li škoda způsobena při takové činnosti, která sledovala výlučně uspokojování osobních zájmů či potřeb, popřípadě zájmů třetích osob; i když v takovém případě půjde často o trestnou činnost, neplatí automaticky, že každá činnost, která je zároveň trestný činem či přestupkem, musí být excesem (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 1970, sp. zn. Cpj 87, uveřejněné pod č. 55/1971 Sb. rozh. civ. nebo Švestka, J. et al. Občanský zákoník I. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1209 an.). Okresní soud ve [obec] dovodil naplnění znaků obohacovacího majetkového trestného činu, a sice podvodu, kdy v samotné právní větě je uvedeno, že žalovaný obohatil nejen společnost, ale také sebe. Takové jednání žalovaného, které v konečném důsledku škodí i společnosti, jejímž je statutárním orgánem, nelze považovat za jednání přičitatelné této společnosti a soud postup žalovaného hodnotí jako exces, jenž této společnosti nemůže být přičítán. Platí totiž, že pokud byla fyzická osoba pravomocně uznána vinnou trestný činem podvodu podle § 250 odst. 1 a 2 tr. zák., u něhož způsobení škody patří mezi znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu, tak je dána pasivní legitimace této fyzické osoby ve sporu, neboť plnění na ní není požadováno z důvodu závazkové povinnosti ze smlouvy či funkce, nýbrž z důvodu její deliktní mimozávazkové odpovědnosti za újmu způsobenou poškozenému subjektu jejím protiprávním jednáním (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1299/2012). Je to tedy právě žalovaný, kdo má povinnost újmu žalobci nahradit.

24. Vůči [právnická osoba] se žalobce může domáhat nároků z titulu občanskoprávních poměrů, což ovšem ničeho nemění na tom, že to byl žalovaný, kdo se svým jednáním dopustil protiprávního jednání vůči právnímu předchůdci žalobce, čímž se majetková sféra právního předchůdce žalobce snížila o sumu 110 000 $. V této souvislosti je pak třeba odmítnout tezi Okresního soudu ve [obec], že nárok byl již přiznán, a to rozhodčím nálezem vůči [právnická osoba], neboť jednak má tento nárok odlišný původ (smluvní vztah vůči [právnická osoba], resp. protiprávní jednání žalovaného) a jednak Okresní soud ve [obec] neřešil, že za situace nedobytnosti nároku na [právnická osoba] svědčí věřitelům této společnosti také právo dle § 159 odst. 3 o. z., resp. § 194 odst. 6 obch. zák., které mohou uplatnit přímo proti jednateli.

25. Neboť mezi protiprávním jednáním žalovaného a škodou existuje příčinná souvislost, lze dovodit odpovědnost žalovaného dle § 420 odst. 1 obč. zák. a soud dovodil, že je na místě jej zavázat k zaplacení částky 110 000 $, která představuje škodu, jež vznikla právnímu předchůdci žalobce v důsledku protiprávního jednání žalovaného.

26. Na tomto místě pak soud podotýká, že má za to, že okolnosti případu by umožnily návrhu vyhovět již jen s odkazem na trestní rozhodnutí Okresního soudu ve [obec]. Postup tohoto soudu v kontextu náhrady škody byl značně svérázný: poškozený právní předchůdce žalobce byl nejprve odkázán s nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních s tím, že o nároku mělo být rozhodnuto v jiném řízení, odvolací soud poté dovodil nesprávnost takového rozhodnutí, soud prvního stupně pak při hlavním líčení [datum] vydal usnesení podle § 206 odst. 3 a 4 trestního řádu, jímž nepřipustil účast poškozeného právního předchůdce žalobce s totožným odůvodněním, tedy že o nároku mělo být rozhodnuto v jiném řízení, odvolací soud poté opět tento postup podrobil kritice a výslovně upozornil, že bylo rozhodnuto o jiném subjektu, nicméně dovodil, že vadu postupu soudu prvního stupně nelze napravit, byť okresní soud rozhodl nesprávně.

27. Z procesního hlediska považuje soud za nutné uvést, že komentářová literatura i soudní praxe v zásadě dovodila, že soud dle § 135 o. s. ř. není vázán výší škody, a to ani tehdy, pokud byla škoda ve výroku rozsudku přesně vyčíslena. V této souvislosti je pak citováno zejména rozhodnutí pléna Nejvyššího soudu Slovenské socialistické republiky ze dne 25. 11. 1976, sp. zn. Pls 2/76, vydané pod č. 27/1977 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, z něhož plyne, že civilní soudy nemají být vázány výší škody zjištěnou v trestní řízení, byť je tato přesně vyčíslena. Nejvyšší soud pak výslovně poukázal na platnost závěrů rozhodnutí č. 47/1954 Sbírky rozhodnutí čs. soudů. V tomto případě se jedná o rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 1954, sp. zn. Cz 491, z něhož plyne, že při obsahově obdobné tehdy účinné úpravě procesních předpisů nelze vycházet z částek uvedených v trestní rozsudku, ať již ve výroku nebo v odůvodnění, ledaže soud nechce rozhodnout podle § 164 odst. 1 tehdy účinného trestního řádu, tedy v adhezním řízení. V projednávané věci došlo postupem Okresního soudu ve [obec] k tomu, že o nároku poškozené společnosti nebylo rozhodnuto v trestní rozhodnutí, byť pro to byly splněny podmínky a soud dokonce zjistil a osvědčil výši škody (srov. formulaci, že žalovaný svým jednáním způsobil na majetku právního předchůdce žalobce škodu ve výši [částka] na s. 15 prvostupňového rozhodnutí). V této právní věci se tak jedná o zcela specifickou situaci, kdy škoda byla zjištěna, přezkoumána a potvrzena pravomocnými trestní rozhodnutími (prvostupňovým, odvolacím i dovolacím), nicméně pouze v důsledku nesprávného procesního postupu nebylo o nároku právního předchůdce žalobce náležitě rozhodnuto. Jinými slovy, nedává smysl, aby civilní soud při jednoznačném závěru trestní soudu opětovně posuzoval výši škody jen z důvodu, že na straně trestní soudu došlo k nesprávnému úřednímu postupu (jak výslovně dovodil odvolací soud). Jen tehdy, kdy civilní soud bude za takové situace sdílet závěr o výši škody, totiž bude zajištěna jednotnost a bezrozpornost soudních rozhodnutí, která má významný vliv na princip právní jistoty. Jestliže tedy trestní soud dovodil trestní odpovědnost žalovaného s tím, že tento svým jednáním způsobil škodu ve výši [částka], pak ke stejnému závěru musí a musel dospět také civilní soud. Na uvedeném ničeho nemění, že trestní rozhodnutí kalkulovalo s výší škody v české měně, zatímco civilní rozhodnutí s původní částkou v amerických dolarech. Vadný postup Okresního soudu ve [obec] tedy vygeneroval další soudní řízení, multiplikoval jeho náklady a postupem podle § 206 trestního řádu pak nejenže zkrátil ústavní práva poškozené společnosti, ale dokonce by byl býval přivodil i její poplatkovou povinnost, nebyl-li by právní předchůdce od placení soudních poplatků ze zákona z jiného důvodu osvobozen.

28. Je třeba ovšem zdůraznit, že podepsaný soud se neomezil na posouzení ad. [číslo], ale také se zabýval výší škody a ve shodě se soudem rozhodujícím v trestní řízení dovodil, že právnímu předchůdci žalobce skutečně vznikla jednáním žalovaného škoda [částka] 000 $.

29. V případě závazku z náhrady škody není doba splatnosti stanovena právním předpisem, a nebyla-li ani dohodnuta, je dobou splatnosti náhrady škody první den po tom, kdy byl škůdce poškozeným o splnění požádán. Škůdce se dostává do prodlení zásadně tehdy, jestliže dluh nesplní v den následující po dni, kdy byl poškozeným o splnění požádán, a od toho dne může poškozený požadovat úroky z prodlení (srov. R III/1967). Předpokladem ke splatnosti škody je tedy hmotněprávní úkon žalobce, který se musí prokazatelně dostat do dispoziční sféry žalovaného. V souvislosti s nárokem na náhradu škody ovšem soud považuje za hmotněprávní výzvu podání učiněné Okresnímu soudu ve [obec], které se do dispoziční sféry žalovaného dostalo nejpozději [datum], kdy při hlavním líčení byl nárok vůči žalovanému opětovně vznesen. V úterý [datum] tak došlo k zesplatnění částky. Ve smyslu § 517 odst. 2 obč. zák. vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení z částky 110 000 $ ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb. za dobu od [datum] do zaplacení. Žalobce se ovšem úroku domáhal až od [datum], soud je jeho návrhem vázán a nemůže jej přestoupit.

30. S ohledem na shora uvedené soud žalobě jako důvodné vyhověl (výrok I.).

31. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, vzniklo jí tedy podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči žalovanému právo na náhradu jí účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobkyni vznikly účelně vynaložené náklady řízení ve výši [částka] Tyto sestávají z paušální náhrady ve výši [částka] dle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, v účinném znění (dále jen „vyhl. č. 254/2015 Sb.“), ve výši [částka] za odvolání dle § 1 odst. 3 písm. f) vyhl. č. 254/2015 Sb., dále z odměny za zastupování advokátem ve výši [částka] (dle § 7 a § 8 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném znění (dále jen„ adv. tar.“) z hodnoty [částka] za 5 úkonů právní služby: tj. převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) adv. tar., sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) adv. tar., vyjádření ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) adv. tar., dovolání dle § 11 odst. 1 písm. d) adv. tar. a účast při jednání dle § 11 odst. 1 písm. g) adv. tar.), náhrady hotových výdajů ve výši [částka] (tj. 5× [částka] dle § 13 odst. 1 a 4 adv. tar. příslušející k pěti úkonům právní služby), náhrady za promeškaný čas ve výši [částka] (tj. 8× [částka] dle § 14 odst. 1 a 3 adv. tar.), cestovné ve výši [částka] (nafta, spotřebě 5,5 l na 100 km, vzdálenosti 190 km dle § 13 odst. 5 adv. tar. a vyhlášky č. 333/2018 Sb.) a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši [částka] (21 % z odměny za zastupování a náhrad hotových výdajů) dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.

32. Soud nepřiznal náhradu odměny za odvolání proti rozhodnutí o zastavení řízení, neboť toto učinil advokátem nezastoupený účastník (tedy není důvod přiznat odměnu dle adv. tar., ale dle vyhl. č. 254/2015 Sb.). Soud odměnu přiznal také za situace, kdy nebyla doložena předžalobní upomínka dle § 142a o. s. ř., když soud shledává důvody zvláštního zřetele dle ust. § 142a odst. 2 o. s. ř., které odůvodňují neodeslání výzvy, když se žalobce, resp. jeho právní předchůdce, nároku domáhal již v rámci trestní řízení. Smyslem a účelem výzvy dle § 142a o. s. ř. je zajištění, že se žalovaný o žalobním nároku nedozví teprve z žaloby. V projednávané věci byl žalovaný nejméně od listopadu 2015 srozuměn s tím, že po něm žalobce, resp. jeho právní předchůdce, uplatňuje nárok na náhradu škody.

33. Žalobce je dle § 11 odst. 2 písm. n) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v účinném znění, fakticky osvobozen od placení soudních poplatků (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2019, č. j. 25 Cdo 1396/2019-130). Soudní poplatek ve věci činí [částka] (dle položky [číslo] odst. 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků). Neboť bylo návrhu žalobce vyhověno, přechází poplatková povinnost podle § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb. na žalovaného, jenž od placení soudního poplatku není osvobozen.

34. Stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

Rubrum