20C 48/2014-165

Rubrum

Společné jmění manželů a vyloučení nemovité věci z exekuce Jestliže žalobkyně v řízení o vyloučení nemovité věci z exekuce neprokázala, že by jí náleželo právo k pozemku nepřipouštějící exekuci, které odvozovala z toho, že předmětnou nemovitou věc nabyla do svého výlučného vlastnictví ještě za trvání manželství, tak nezbývá soudu, než takovou žalobu zamítnout.

Výrok

Okresní soud v J rozhodl soudcem Mgr. JJ, Ph.D., v právní věci žalobkyně Mgr. MZ, nar. xxx, zastoupené JUDr. JH, advokátem se sídlem xxx, proti žalovanému PB, nar. xxx, bytem xxx, zastoupenému JUDr. JZ, advokátem se sídlem xxx, o vyloučení nemovité věci z exekuce

Odůvodnění

I. Zamítá se žaloba, jíž se žalobkyně domáhala, aby z exekuce vedené proti povinnému Ing. TZ, nar. xxx, bytem xxx, ve prospěch oprávněného PB, nar. xxx, bytem xxx, nařízené usnesením Okresního soudu v J ze dne xxx, č.j. 2 EXE 3440/2012-11, prováděné JUDr. JT, soudním exekutorem se sídlem xxx, pod sp.zn. 093 EX 12/12, byla vyloučena nemovitost - pozemek parc. č. xxx orná půda, katastrální území xxx, zapsaný na listu vlastnictví č. xxx u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, katastrální pracoviště J. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši xxx Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

Poučení

Podanou žalobou se žalobkyně domáhala vyloučení nemovité věci - pozemku parc. č. xxx – orná půda, k. ú. xxx, z exekuce vedené proti povinnému Ing. TZ, nar. xxx, bytem xxx, ve prospěch oprávněného PB, nar. xxx, bytem xxx, nařízené usnesením Okresního soudu v J ze dne xxx, č.j. 2 EXE 3440/2012-11, prováděné JUDr. JT, soudním exekutorem se sídlem xxx, pod sp.zn. 093 EX 12/12. Žalobkyně v odůvodnění žaloby, v jejím doplnění a při jednání dne 4.3.2015 uvedla, že předmětná nemovitá věc byla ve výlučném vlastnictví povinného, který následně dne 13.10.2007 uzavřel s žalobkyní manželství. Společné jmění manželu bylo vypořádáno dohodou uzavřenou dne 4.1.2012. Dne 17.1.2012 žalobkyně koupila nemovitou věc ze svých výlučných prostředků do svého výlučného vlastnictví. Jednalo se o prostředky získané dědictvím (z penzijního připojištění po otci žalobkyně) a z vlastních úspor, které naspořila před vznikem manželství. Manželství žalobkyně a povinného bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v J ze dne 12.7.2012, č.j. 22 C 15/2012-16, který téhož dne nabyl právní moci. V průběhu řízení žalobkyně též namítla, že exekuční titul (notářský zápis) je neplatný, neboť dluh povinného neexistoval a byl uměle vytvořen dohodou o narovnání obsaženou v notářském zápisu, která nadto byla uzavřena v tísni. Žalovaný a povinný navíc nemohli takové narovnání platně uzavřít, neboť v té době byla proti nim vedena exekuce a platilo generální inhibitorium. Žalovaný uplatněný nárok neuznal s tím, že splatné závazky povinného vznikly za trvání manželství s žalobkyní již v listopadu 2011. Dohoda ze dne 4.1.2012 neobsahuje vypořádání závazků vůči žalovanému ani nijak nevypořádává nemovité věci. Jelikož povinný převedl nemovitou věc dne 17.1.2012 za trvání manželství na svou manželku, došlo k nabytí této nemovité věci do společného jmění manželů, a tato věc nebyla vypořádána. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu žalovaný argumentoval, že podmínkou platnosti dohody o narovnání není existence původního (narovnávaného) právního vztahu mezi účastníky dohody o narovnání. Sepis narovnání a notářského zápisu byl zadán povinným a k jejich uzavření došlo pod dozorem jejich právního zástupce, takže o tísni nemůže být řeč. Rovněž nebylo porušeno generální inhibitorium, neboť nebyly naplněny všechny podmínky požadované § 44a odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů. Dále odkázal na nedostatek naléhavého právního zájmu žalobkyně na určení neplatnosti a na překážku věci rozsouzené (věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 2 EXE 8516/2011 a 21 C 117/2014). Soud ve věci provedl dokazování listinami, výslechem svědků a výslechem žalobkyně. Ze spisu soudního exekutora JUDr. JT, sp. zn. 93 EX 12/12, soud zjistil, že v notářském zápise ze dne 2.11.2011, sp. zn. NZ 467/2011, N 538/2011, je obsažena dohoda o narovnání mezi PB, společností xxx, IČ xxx, TZ a ME, v níž je konstatováno, že společnost xxx, TZ a ME mají z předchozích smluvních vztahů dluh vůči PB ve výši 800.000 Kč. Tento dluh je splatný dne 17.12.2011. Poruší-li dlužníci svoji povinnost uhradit závazek řádně a včas, zavazují se platit úrok z prodlení ve výši 0,5 % z dlužné částky denně. Dále je v notářském zápise obsažena dohoda se svolením k přímé vykonatelnosti, v němž společnost xxx, TZ a ME prohlašují, že pokud nesplní svoji povinnost zaplatit PB řádně a včas částku 800.000 Kč a její příslušenství, dávají svolení k tomu, aby tento notářský zápis byl exekučním titulem. Z usnesení Okresního soudu v J ze dne 28.5.2012, č.j. 2 EXE 344/2012-11, plyne, že podle tohoto notářského zápisu byla nařízena exekuce k uspokojení pohledávky oprávněného PB ve výši 400.000 Kč a příslušenství za povinným Ing. TZ. Provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor JUDr. JT se sídlem xxx. Exekučním příkazem ze dne 2.7.2014, č.j. 93 EX 12/12-55 (ve znění opravného usnesení ze dne 15.7.2014, č.j. 93 EX 12/12-58), byla nařízena exekuce prodejem nemovitostí – pozemku parc. č. xxx, k. ú. xxx, v neprospěch bývalé manželky povinného Ing. TZ – žalobkyně. Ze smlouvy o budoucí smlouvě kupní ze dne 14.10.2004 a z kupní smlouvy ze dne 22.11.2004 je zřejmé, že JF jako prodávající prodal TZ jako kupujícímu pozemek parc. č. xxx v k. ú. xxx, za kupní cenu ve výši 580.450 Kč. Z oddacího listu ze dne 13.10.2007 soud zjistil, že téhož dne uzavřel TZ s žalobkyní manželství před Městským úřadem T. Dne 4.1.2012 TZ a žalobkyně podepsali smlouvu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů a práv bydlení pro dobu po rozvodu manželství. V Článku III. smlouvy je uvedeno, že společné jmění manželů ke dni uzavření smlouvy trvá v rozsahu vyplývajícím z § 143 občanského zákoníku. V současné době není předmětem společného jmění manželů žádný movitý ani nemovitý majetek. Byť se článek III. odst. 1 této smlouvy zmiňuje o smlouvě o zúžení společného jmění manželů, žádná taková smlouva není ke smlouvě o vypořádání připojena a podle sdělení zástupce žalobkyně při jednání dne 10.6.2015 žádná taková smlouva nebyla uzavřena. V článku IV. odst. 4 smlouvy je uvedeno, že pokud by v budoucnu vyšlo najevo, že do společného jmění manželů patří či patřily ještě jiné movité věci, než které jsou uvedeny v článku III., anebo majetková práva nebo hodnoty, na které účastníci při uzavření této smlouvy nepomysleli, stávají se vlastnictvím toho z účastníků, který je měl v držení nebo je výhradně či převážně vykonával v době před uzavřením této smlouvy. To platí i o věcech, právech a majetkových hodnotách, které budou některým z účastníků smlouvy nabyty do společného jmění manželů v době od uzavření této smlouvy do zániku společného jmění manželů. Kupní smlouvou ze dne 17.1.2012 Ing. TZ jako prodávající prodal předmětný pozemek žalobkyni jako kupující za kupní cenu ve výši 572.000 Kč. Podle článku II. odst. 3 smlouvy je kupní cena splatná před podpisem smlouvy v hotovosti k rukám prodávajícího, a to ve dvou splátkách. Prodávající podpisem smlouvy potvrzuje převzetí hotovosti ve výši celé kupní ceny. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 15.7.2014 je zřejmé, že k pozemku je zapsáno vlastnické právo žalobkyně, a to na základě kupní smlouvy ze dne 17.1.2012. Rozsudkem Okresního soudu v J ze dne 12.7.2012, č.j. 22 C 15/2012-16, bylo manželství žalobkyně a TZ rozvedeno, přičemž rozsudek nabyl téhož dne právní moci. Z dopisu PFČP, a.s., ze dne 12.2.2004 adresovaného žalobkyni, soud zjistil, že penzijní fond přiznal žalobkyni pozůstalostní penzi ve výši 59.982 Kč po zdanění s tím, že částka bude poukázána na její účet č. xxx. Z výpisu vystaveného HBCR, a.s. ze dne 2.11.2007 k účtu žalobkyně č. xxx soud zjistil, že dne 14.11.2003 byla na účet vložena částka ve výši 217.496 Kč. Dále byl na účtu pouze připisován úrok, takže celková částka ke dni vystavení výpisu činila 224.596,21 Kč. Z výpisu vystaveného Stavební spořitelnou ČS, a.s. k účtu žalobkyně č. xxx plyne, že ke dni 1.1.2008 vykazoval účet zůstatek ve výši 174.690,31 Kč a do 30.4.2008 byla připsána pouze státní podpora a odečteny poplatky, takže k tomuto dni byl stav účtu 178.870,31 Kč. Z dopisu ČSS, a.s. ze dne 1.9.2005 adresovaného MS soud zjistil, že na základě výpovědi byla ke dni 31.8.2005 zrušena smlouva o stavebním spoření MS č. xxx a částka 140.833,50 Kč byla zaslána na účet u ČOB, a.s. Z potvrzení o přijetí platby vystaveného ČOB adresovaného žalobkyni plyne, že na sběrný účet podílového fondu Zajištěný fond I byla dne 1.9.2005 přijata částka ve výši 140.833,50 Kč, konkrétně na fond ČSOB světového růstu + 4, ISIN xxx, za něž bude po odečtení vstupního poplatku nakoupen odpovídající počet podílových listů. Splatnost fondu je uvedena 30.10.2009. Z dalšího dopisu ČSP, a.s. ze dne 1.9.2005 adresovaného MS soud zjistil, že na základě výpovědi byla ke dni 31.8.2005 zrušena smlouva o stavebním spoření MS č. xxx a z celkové částky 128.770,70 Kč bylo 80.000 Kč zasláno na účet u ČOB, a.s. Z potvrzení o přijetí platby vystaveného ČOB adresovaného žalobkyni plyne, že na sběrný účet podílového fondu Zajištěný fond I byla dne 1.9.2005 přijata částka ve výši 80.000 Kč, konkrétně na fond ČSOB světového růstu + 4, ISIN xxx, za něž bude po odečtení vstupního poplatku nakoupen odpovídající počet podílových listů. Splatnost fondu je uvedena 30.10.2009. Použití prostředků ze stavebního spoření na nákup cenných papírů potvrzují i dvě komisionářské smlouvy uzavřené dne 19.6.2005 MS a žalobkyní. Z výpisu z účtu cenných papírů žalobkyně vedeného u ČOB, a.s., plyne, že za uvedené prostředky byly nakoupeny cenné papíry, jejichž hodnota v čase kolísala. Ve výpisu č. 3/2009 z 12.10.2009 dosáhla 221.551,11 Kč. Následující výpis z 11.1.2010 už ovšem obsahuje prostředky investované do zcela jiného fondu – ČSOB Fixovaný click 9 (Global Partners), ISIN xxx v objemu 217.420 Kč. Navazující výpis č. 2/2010 obsahuje kromě tohoto fondu ještě investici do fondu ČSOB Top start 1 (Optimum fund), ISIN xxx v objemu 99.412,56 Kč. Žádostmi o zpětný odkup (prodej) cenných papírů ze dne 27.2.2011 a 16.5.2011 žalobkyně požádala o prodej veškerých cenných papírů ze Zajištěného fondu I pod uvedenými dvěma ISIN s tím, aby finanční prostředky byly převedeny na účet č. xxx. Z dohod o provedení práce ze dne 1.12.2009 a 1.4.2010 uzavřených mezi zaměstnavatelem MUDr. VV a zaměstnancem – žalobkyní plyne, že jejich předmětem byla administrativní práce v ordinaci a organizace kartotéky za dohodnutou odměnu 3.000 Kč, resp. 4.000 Kč. Z dohody o pracovní činnosti ze dne 3.5.2010 uzavřené mezi týmiž účastníky je zřejmé, že žalobkyně se zavázala vykonávat pro zaměstnavatele zde specifikovanou práci za odměnu 100 Kč za hodinu práce. Z rozhodnutí Magistrátu města J o dodatečném povolení ze dne 11.6.2012, č.j. MMJ/SÚ/426/2012-4, soud zjistil, že stavební úřad dodatečně povolil na žádost žalobkyně ze dne 3.2.2012 stavbu jednogeneračního rodinného domu na pozemku parc. č. xxx v k. ú. xxx včetně související infrastruktury, která byla zahájena bez stavebního povolení. Z výpisů z účtu žalobkyně č. xxx za období od 1.1.2009 do 31.12.2012 Soud zjistil zejména následující skutečnosti. Počáteční zůstatek v tomto období byl 34.128,16 Kč. Již ke dni 31.5.2009 se ovšem účet dostává do záporné položky -7.281,02 Kč a v mínusu zůstává až do srpna 2009, kdy vykazuje zůstatek 936,04 Kč. Od ledna do června 2009 jsou z účtu prováděny časté výběry hotovosti v částkách po 10.000 Kč. K 30.11.2009 je účet opět v debetu -17.509,09 Kč. V následujícím období vykazuje účet plusové položky od dvaceti do šedesáti tisíc, přičemž největší příjmy účtu v řádech desetitisíců jsou tvořeny prostředky poukázanými z účtu č. xxx s názvem „ZT“. Dne 28.2.2011 je ovšem účet opět v debetu – 7.950,43 Kč. Hned následující měsíc je však dne 24.3.2011 připsána na účet částka 217.398,26 Kč s avízem „prodej-xxx“. Dne 10.6.2011 je na účet připsána částka 99.115,73 s avízem „prodej-xxx“. Dne 4.7.2011 je přijata platba ve výši 135.000 Kč z protiúčtu xxx „BL“. V tomto období je z účtu prováděn častý výběr větších částek v hotovosti (po 10.000 Kč), a několikrát je poukázána větší suma na účet č. xxx. Následně od srpna 2011 je na účtu nízký stav prostředků, případně je účet v debetu. Vyšší příjmy účet zaznamenává až v září, říjnu a listopadu 2012, kdy je na něj každý měsíc poukázána částka 50.000 Kč z protiúčtu č. xxx „xxx“. Poslední vyšší příjem je dne 17.12.2012 ve výši 150.000 Kč z protiúčtu xxx „ZM“. Jak je zřejmé ze splátky úvěru provedené dne 18.12.2012 na tento protiúčet, jedná se o prostředky ze sjednaného úvěru. V průběhu celého období jsou na účet připisovány též odměny z dohod uzavřených žalobkyní s MUDr. VV, resp. později mzda od tohoto zaměstnavatele, a dále dávky úřadu práce. Svědkyně MS – matka žalobkyně – vypověděla, že když její manžel v roce 2003 těžce onemocněl, přál si, aby na žalobkyni převedli majetek. Proto na ni převedli dům v D a nechali jí i nějaké peníze. Všichni tři měli stavební spoření, na které spořili pět let po 1.500 Kč měsíčně. Našetřené částky potom vložili do nového stavebního spoření a další úložky už neposílali. Někdy před rokem 2003, kdy se skončilo jedno stavební spoření, byla výsledná částka 200.000 Kč převedena na termínovaný vklad u ČS, vedený na svědkyni. Někdy v roce 2003 svědkyně zašla do spořitelny a nechala jej přepsat na žalobkyni, která peníze potřebovala a vybrala si je; svědkyně však nevěděla kdy. Další peníze měli v UB a po jejím krachu je dali žalobkyni na termínovaný vklad u UB, tenkrát se banka jmenovala HB. Po manželovi svědkyně pak žalobkyně obdržela peníze z penzijního připojištění ve výši asi 60.000 Kč. Dále svědkyně dala žalobkyni peníze ze svého stavebního spoření a 65.000 Kč ze svého sporožira asi před 3-4 lety. Svědkyně nevěděla, na co žalobkyně peníze potřebovala. Svědkyně si nepamatovala, že by se za našetřené částky někdy kupovaly cenné papíry; posléze připustila, že to mohly být peníze z HB. Svědkyně nevěděla, zda někdy nakupovala cenné papíry za své ušetřené stavební spoření. Žalobkyně svědkyni jednou sdělila, že měla u svědkyně doma schovanou hotovost, a to v klavíru, kam si větší částky celá rodina ukládá; sama svědkyně tak činí asi jednou měsíčně. Svědkyně ale nevěděla, zda si tam žalobkyně peníze skutečně dala, kolik to bylo a kdy; prostředky v řádu statisíců, neví přesně kdy, asi v rozmezí let 2003 – 2006. Žalobkyně se s panem Z znovu dala dohromady a v roce 2014 se jim narodilo druhé dítě. Svědek TZ – manžel žalobkyně – vypověděl, že se s žalobkyní rozvedli, když se dostal do potíží ohledně společnosti ES, s. r. o. Nyní spolu opět žijí, mají dvě děti, ale u žalobkyně nepřespává. Za trvání manželství měli každý svůj účet, a když manželka potřebovala, poslal jí peníze na účet u ČS. To však skončilo s počátkem jeho podnikání ve společnosti ES, s. r. o., kde byl jednatelem též žalovaný. S prodejem pozemku přišel svědek a šlo to ráz na ráz. Během dvou hodin se s žalobkyní domluvili na rozvodu i převodu pozemku. Stalo se tak asi v červenci až srpnu 2011, v září měli podepsanou smlouvu, kterou jim ale katastr vrátil, a tak se podepisovala druhá. Kupní cenu obdržel tak, že dostal dvakrát částku v hotovosti – vždy polovinu kupní ceny. Splátky obdržel v říjnu 2011 u žalobkyně doma. Nikdo jiný u toho nebyl. Žalobkyně svědkovi předala bankovky v obálce a svědek to přepočítal. Svědek věděl, že má žalobkyně naspořeno od rodičů, ale konkrétní původ peněz, které obdržel, neznal. Kupní cena byla hrazena v hotovosti z toho důvodu, že v té době měl již obstavený účet. Účet č. xxx je svědkův osobní účet. Žalobkyně ve své účastnické výpovědi dne 29.4.2015 uvedla, že se s manželem rozešli ve zlém a z jeho strany byla nulová komunikace. Zlom přišel v době, kdy potřeboval větší finanční částku. Navrhla mu proto, ať jí odprodá pozemek a ona mu za to vyplatí peníze. Část peněz převedla na účet č. xxx (výši této částky si ale nevybavila), zbytek (asi 150.000 Kč) proběhl výběry z bankomatu, a to zhruba v roce 2012. Vybrané peníze ukládala doma a manželovi je předávala po 40.000 – 50.000 Kč; datum předání si ale nevybavila. Ke konci, když chybělo asi 50.000 Kč, dala žalobkyně manželovi kartu, aby si zbytek sám vybral. Větší částku asi 200.000 nebo 250.000 Kč žalobkyně vybrala z jiné banky (než z ČS) asi v roce 2005 nebo 2006, neboť chtěla kupovat nemovitost, ale z koupě sešlo. Částku si pak uložila doma do klavíru, přičemž její matka o tom věděla. Něco si z toho vzala, a zbytek potom vložila na účet manžela přes ČS. Nevěděla ale, kdy, snad 2011 nebo 2012, a měla pocit, že částku vkládala navíckrát. K chodu domácnosti a financování rodiny žalobkyně využívala účet u ČS, a.s. č. xxx, kam jí manžel posílal peníze – výplatu a později peníze z podnikání. Částku přijatou na účet dne 4.7.2011 ve výši xxx Kč žalobkyně označila za peníze z prodeje garáže, kterou dostala od rodičů, panu B s tím, že část z toho šla zřejmě rovněž na úhradu kupní ceny pozemku. Peníze na úhradu kupní ceny žalobkyně shromažďovala ke konci, když věděla, že chce pozemek koupit, asi 2010 – 2011. Při jednání dne 4.3.2015 žalobkyně uváděla, že k výběrům peněz z účtu u ČS, a.s., na úhradu kupní ceny docházelo od května do října 2012. U tohoto jednání též uvedla, že peníze z jejího stavebního spoření (účet xxx ve výši asi xxx Kč byly po vypovězení smlouvy v roce 2012 převedeny na její účet u ČS a použity na nákup pozemku. Soud provedl též důkaz výpisem z účtu cenných papírů MS ze dne 12.10.2009 (č.l. 143 spisu) a fotografiemi ze serveru Google.maps.cz (č.l. 144 – 147 spisu). Tyto důkazy byly nicméně navrženy a provedeny v rozporu s koncentrační lhůtou dle § 118b o.s.ř., a soud k nim proto nepřihlížel. Na základě provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav věci. Žalobkyně a Ing. TZ uzavřeli dne 13.10.2007 manželství. Na základě usnesení Okresního soudu v J ze dne 28.5.2012, č.j. 2 EXE 344/2012-11, byla nařízena exekuce k uspokojení pohledávky žalovaného ve výši xxx Kč a příslušenství za povinným Ing. TZ. Exekučním příkazem ze dne 2.7.2014, č.j. 93 EX 12/12-55, byla nařízena exekuce prodejem nemovitostí – pozemku parc. č. xxx, k. ú. P, v neprospěch bývalé manželky povinného Ing. TZ – žalobkyně. Předmětný pozemek náležel do výlučného vlastnictví povinného Ing. TZ; ten jej však kupní smlouvou ze dne 17.1.2012 převedl na žalobkyni. Smlouvou ze dne 4.1.2012 žalobkyně a Ing. TZ vypořádali své společné jmění pro dobu po rozvodu; předmětem této smlouvy nicméně není předmětná nemovitá věc. Manželství žalobkyně a Ing. TZ bylo pravomocně rozvedeno dne 12.7.2012 Dále má soud za zjištěné, že žalobkyně obdržela v roce 2004 pozůstalostní penzi po svém otci ve výši 59.982 Kč na účet č. xxx. Ke dni 2.11.2007 měla žalobkyně na svém účtu u HBCR a.s. (později UBCR a.s.) částku ve výši 224.596,21 Kč. Ke dni 30.4.2008 měla žalobkyně na svém účtu u Stavební spořitelny ČS, a.s., částku 178.870,31 Kč. Dále z prostředků ze stavebního spoření matky žalobkyně ve výši 140.833,50 Kč a 80.000 Kč byly nakoupeny cenné papíry prostřednictvím ČSB, a.s. Tyto cenné papíry byly následně žalobkyní prodány a dne 24.3.2011 připsány na účet žalobkyně vedený u ČS, a.s. Pokud jde o částku za prodej cenných papírů připsanou na účet žalobkyně u ČS, a.s. dne 10.6.2011 ve výši 99.115,73 Kč, nebyl v řízení prokázán původ těchto peněz, tedy tvrzení žalobkyně, že se jedná o peníze (dar) její matky. Ta totiž ve své výpovědi nebyla schopna o nákupech cenných papírů říci cokoliv určitého. Výpověď matky žalobkyně rovněž nepotvrdila, že by si žalobkyně u ní doma v klavíru odložila větší hotovost (vybranou z účtu u HBCR a.s., resp. HB a.s.) – v tomto ohledu je výpověď matky žalobkyně opět neurčitá s tím, že o tom jenom slyšela od žalobkyně. Vzhledem ke skutečnosti, že matka žalobkyně pravidelně (jednou měsíčně) do klavíru ukládala a vybírala hotovost, považuje soud za nepravděpodobné, že by si nevšimla uložené částky ve výši okolo čtvrt milionu korun. Ohledně zaslání této částky na účet Ing. TZ prostřednictvím vkladů v ČS, a.s., pak zůstalo jen u tvrzení žalobkyně. Tvrzení žalobkyně ohledně použití peněz ve výši 135.000 Kč z prodeje garáže na nákup pozemku bylo uplatněno až po koncentrační lhůtě, a soud proto k němu nepřihlížel. Na účet žalobkyně č. xxx nebyly v době od ledna 2009 do prosince 2012 přijaty vyšší částky vyjma částek za prodej cenných papírů, garáže a peněz z úvěru v prosinci 2012; na tento účet ale byly poukazovány prostředky z příjmů žalobkyně a Ing. TZ. Žalobkyně se pak zcela rozešla ve svých tvrzeních a ve své výpovědi s listinnými důkazy i s výpovědí Ing. TZ ohledně způsobu a době úhrady kupní ceny za předmětný pozemek. Soud zamítl návrhy na provedení dokazování závěrečnou řečí státního zástupce ve věci vedené u Okresního soudu v J pod sp.zn. 13 T 80/2013, návrhy důkazů spisy Krajského soudu v B sp.zn. KSBR 29 INS 15302/2011, KSBR 28 INS 23693/2011, KSBR 26 INS 1946/2012, KSBR 47 INS 7853/2012 a KSBR 30 INS 31599/2012. Těmito důkazy měla být prokazována majetková a finanční situace Ing. TZ, která však pro rozhodnutí sporu nebyla podstatná (zásadní byla naopak majetková a finanční situace žalobkyně). Soud rovněž zamítl návrh na výslech žalovaného, který měl být vyslechnut k otázce neplatnosti exekučního titulu – notářského zápisu. Soud má za to, že v řízení o vylučovací žalobě se posuzuje výhradně otázka existence práva třetí strany na věc postiženou exekucí, které provádění exekuce vylučuje, a otázka existence exekučního titulu řešena být nemůže. Tu je možné řešit výhradně v rámci exekučního řízení. I když strany sporu soud informovaly, že ohledně neplatnosti exekučního titulu je vedeno jiné řízení, soud nepovažoval za vhodné řízení přerušit do doby skončení řízení o neplatnosti exekučního titulu. Jednak tato informace byla soudu předložena téměř na konci rozsáhlého dokazování, jednak výsledek tohoto řízení nemá dopad na rozhodnutí soudu v této věci (ten by mělo až zastavení exekučního řízení). Podle § 267 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), lze právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona. Podle § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se řídí ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Jelikož majetková transakce, jež je předmětem tohoto sporu (tj. prodej pozemku mezi žalobkyní a Ing. TZ), jakož i zánik společného jmění žalobkyně a Ing. TZ, se odehrály před účinností zákona č. 89/2012 Sb., bude věc třeba posoudit podle dosavadních právních předpisů. Podle § 143 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, tvoří společné jmění manželů tvoří a) majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka, b) závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého. Podle § 144 občanského zákoníku není-li prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů. Podle § 149 odst. 1 a 2 občanského zákoníku společné jmění manželů zaniká zánikem manželství. Zanikne-li společné jmění manželů, provede se vypořádání. Podle § 150 odst. 1 a 2 občanského zákoníku musí mít dohoda o vypořádání společného jmění manželů písemnou formu. Jestliže do společného jmění manželů náleží též nemovitost, nabývá dohoda účinnosti vkladem do katastru nemovitostí. Práva věřitelů nesmí být dohodou manželů dotčena. Jak bylo výše uvedeno, soud vzal za prokázané, že Ing. TZ byl výlučným vlastníkem pozemku parc. č. xxx, k. ú. xxx, a tímto výlučným vlastníkem zůstal i po uzavření manželství s žalobkyní. Jelikož k převodu pozemku na žalobkyni došlo za trvání manželství žalobkyně s Ing. TZ, bylo na žalobkyni, aby – chtěla-li být s vylučovací žalobou úspěšná – tvrdila a prokázala, že tento pozemek nabyla ze svých výlučných prostředků do svého výlučného vlastnictví, a vyvrátila tak zákonnou domněnku obsaženou v § 144 občanského zákoníku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.2.2012, sp. zn. 20 Cdo 4514/2010, dostupný na www.nsoud.cz). V tomto směru byla žalobkyně ostatně soudem poučena. Žalobkyně v tomto ohledu tvrdila, že měla k dispozici výlučné finanční prostředky nenáležející do společného jmění manželů (pozůstalostní penzi po svém otci, prostředky z termínovaného účtu u HBCR, a.s., prostředky ze smlouvy o stavebním spoření u Stavební spořitelny ČS, a.s. a prostředky z prodeje cenných papírů). Žalobkyni se též podařila prokázat existence těchto prostředků k různým časovým úsekům; žalobkyně však již neunesla své důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že z těchto prostředků byla zaplacena kupní cena za pozemek. Pokud jde o částku pozůstalostní penze ve výši 59.982 Kč, tu měla žalobkyně obdržet v roce 2004 na účet č. xxx – tedy na zcela jiný účet, než z kterého byla podle jejích slov následně hrazena kupní cena. I kdyby byly tyto peníze následně zaslány na účet žalobkyně č. xxx, nestalo se tak v období od ledna 2009 do prosince 2012, a muselo by se tak stát dříve. Již 31.5.2009 byl ovšem tento účet v mínusu, takže tyto peníze rozhodně nemohly být použity na úhradu kupní ceny v roce 2011, resp. 2012. V případě účtu u HBCR a.s. je pak jisté pouze to, že byl veden na žalobkyni a že na něm žalobkyně ke dni 2.11.2007 měla částku 224.596,21 Kč. Tvrdila-li žalobkyně, že tyto peníze vybrala v letech 2005-2006 na koupi nemovité věci, z níž sešlo, je toto tvrzení v rozporu se stavem účtu ke dni 2.11.2007. I kdyby tyto peníze vybrala později, nebylo prokázáno její tvrzení, že tyto prostředky (po nezdařené koupi) uložila do klavíru v bytě své matky (výpověď matky je v tomto ohledu neurčitá a nepřesvědčivá, jelikož si podle svých slov této částky v klavíru vůbec nevšimla a informace o tom měla pouze od žalobkyně). Ohledně použití těchto peněz na úhradu kupní ceny pak žalobkyně neunesla ani břemeno tvrzení, když nebyla schopna sdělit, jakou částku a kdy zaslala vkladem přes ČS, a.s., na účet Ing. TZ. Obdobně v případě stavebního spoření u SSČP, a.s., bylo prokázáno, že žalobkyně na něm měla ke dni 30.4.2008 částku 178.870,31 Kč. Prokázáno však již nebylo tvrzení žalobkyně, že tyto prostředky byly v roce 2012 zaslány na její účet u ČP, a.s. (podle výpisu z účtu žádná částka okolo 180.000 – 190.000 Kč přijata nebyla), čímž se stalo neudržitelným i tvrzení žalobkyně, že tyto prostředky byly následně z tohoto účtu použity na úhradu kupní ceny. Žalobkyni se tak podařilo uceleným řetězcem důkazů prokázat pouze to, že byla výlučným vlastníkem prostředků z prodeje cenných papírů, které byly dne 24.3.2011 ve výši 217.398,26 Kč připsány na její účet u ČS, a.s. Tato částka ovšem na úhradu kupní ceny nepostačovala, a pokud by byly použity další prostředky z účtu žalobkyně, jednalo by se o prostředky náležející do společného jmění manželů (příjmy účtu byly tvořeny zejména příjmy žalobkyně a Ing. TZ ze závislé či podnikatelské činnosti, jež jsou součástí společného jmění manželů). V takovém případě (nákup nemovité věci částečně z výlučných prostředků a částečně z prostředků tvořících společného jmění manžel) by se ovšem celý předmětný pozemek stal součástí společného jmění manželů (viz stanovisko Nejvyššího soudu České republiky ze dne 3.2.1972, sp. zn. Cpj 86/71, publikované pod č. 42/1972 Sb. NS). Posledně uvedená úvaha je uvedena soudem spíše pro dokreslení celé situace. Podstatná je totiž další okolnost celé věci, která se dotýká všech výše zmiňovaných finančních prostředků, a to je samotný způsob a doba předání kupní ceny. Žalobkyně totiž tvrdila a ve své účastnické výpovědi uváděla, že kupní cena byla částečně hrazena převody na účet Ing. TZ (částečně prostřednictvím vkladů hotovosti na pobočce ČS, a.s.), z části byla vybrána žalobkyní z jejího účtu u ČS, a.s. a v hotovosti předávána Ing. TZ po 40.000 – 50.000 Kč, a posledních 50.000 Kč si Ing. TZ vybral sám kartou, kterou mu žalobkyně půjčila. K výběrům a předávání peněz došlo dle žalobkyně v období od května do října 2012. Naproti tomu Ing. TZ vypověděl, že k předání kupní ceny došlo v říjnu 2011 v hotovosti ve dvou stejně vysokých splátkách v obálkách doma u žalobkyně. Soud má za to, že tato transakce mezi žalobkyní a Ing. TZ byla takové povahy (nikoliv běžné), že ohledně způsobu a doby předání ceny by v jejich výpovědích měla panovat v podstatě shoda. Jelikož jsou však jejich výpovědi v tomto ohledu zásadně odlišné, soud uzavřel, že se žalobkyni nepodařilo prokázat, že by kupní cenu za pozemek uhradila ze svých výlučných prostředků. V takovém případě je třeba na věc aplikovat domněnku § 144 občanského zákoníku a uzavřít, že se pozemek převáděný za trvání manželství stal součástí (dnes již zaniklého) společného jmění manželů. S ohledem na znění smlouvy o vypořádání vzájemných majetkových vztahů a práv bydlení pro dobu po rozvodu manželství ze dne 4.1.2012 je pak zřejmé, že tento pozemek nebyl mezi manžely vypořádán (článek IV. odst. 4 je dosti neurčitý a hovoří pouze o movitých věcech; pozemek jako věc nemovitá by musel být identifikován parcelním číslem a katastrálním územím a musel by následovat vklad do katastru nemovitostí na základě této smlouvy). Ostatně i kdyby byl tento pozemek vypořádán, jednalo by se o dohodu relativně bezúčinnou vůči žalovanému, který by se mohl domáhat uspokojení své pohledávky i z tohoto majetku ve smyslu § 150 odst. 2 občanského zákoníku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.6.2013, sp. zn. 21 Cdo 2833/2012, dostupný na www.nsoud.cz). Soud proto uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že by jí náleželo právo k pozemku nepřipouštějící exekuci, a proto žalobu na jeho vyloučení z exekuce zamítl. Soud se blíže nezabýval otázkou, zda je žalobkyně vlastníkem stavby rodinného domu stojící na předmětném pozemku (jak plyne minimálně z dodatečného stavebního povolení). I kdyby tuto skutečnost žalobkyně tvrdila a prokázala, nemělo by to vliv na výrok rozsudku. V takovém případě by se totiž stavba rodinného domu nestala ke dni 1.1.2014 součástí pozemku (§ 3055 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb.) a exekuční příkaz – byť vydaný v roce 2014 za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. – by tuto stavbu nepostihoval. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný byl ve věci plně úspěšný, a má proto právo na náhradu nákladů řízení. Ty jsou v jeho případě tvořeny odměnou a hotovými výdaji jeho zástupce. Soud proto žalovanému přiznal odměnu za osm úkonů právní služby [převzetí a příprava zastoupení, sepsání vyjádření ze dne 15.12.2014 a 5.6.2015, účast na jednání před soudem dne 4.3.2015, 29.4.2015 (v tomto případě šlo o tři úkony právní služby) a dne 10.6.2015 - § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu], přičemž mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby činí částku 3.100 Kč [§ 7 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu]. Soud žalovanému nepřiznal odměnu za úkon jeho zástupce spočívající ve vyjádření ze dne 16.3.2015. Toto vyjádření bylo podáno v rámci stanovené koncentrační lhůty, nicméně neobsahovalo ani nové skutečnosti, ani návrhy důkazů, a proto soud odměnu za tento úkon nepovažuje za účelně vynaložený náklad řízení. Dále žalobkyni náleží náhrada hotových výdajů jejího zástupce za osm úkonů právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), náhrada za promeškaný čas, jenž zástupce žalovaného strávil cestou na jednání dne 4.3.2015, 29.4.2015 a 10.6.2015 a zpět do svého sídla za dvanáct půlhodin ve výši 1.200 Kč, jakož i cestovné za cestu na tato jednání a zpět v celkové výši xxx Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve spojení s § 157 odst. 3 a 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce a s § 1 vyhlášky č. 328/2014 Sb. při celkové délce cesty 228 km, sazbě základní náhrady 3,70 Kč, prokázané ceně nafty 28,40 Kč a spotřebě 6,6 l/100 km). Celkem tedy žalovanému na náhradě nákladů řízení náleží částka 29.670,96 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. bylo žalobkyni uloženo zaplatit tuto částku k rukám zástupce žalovaného.

Rubrum