25 C 143/2018

Rubrum

Při tzv. širším vypořádání spoluvlastnictví je nutné zodpovědět následující otázky: a) jaké byly náklady na pořízení společné věci, b) komu vlastnicky náležely finanční prostředky, které byly použity na pořízení společné věci, c) komu náležely finanční prostředky, které byly použity k úhradě dluhů váznoucích na společné věci.

Výrok

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu JUDr. Miloslavem Sládkem jako samosoudcem v právní věci žalobce [příjmení] [příjmení], nar. [datum], bytem [adresa], zastoupeného [anonymizováno] [příjmení], advokátkou se sídlem [adresa], proti žalované [příjmení] [příjmení], nar. [datum], trvale bytem [adresa], fakticky [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] – [část obce], zastoupené [anonymizováno] [příjmení], advokátem se sídlem [adresa], o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví,

Odůvodnění

I. Podílové spoluvlastnictví žalobce a žalované k budově [adresa] na pozemku parc. [číslo] s pozemkem parc. [číslo] o výměře 119 m2, zastavěná plocha a nádvoří a pozemku parc. [číslo] o výměře 630 m2, orná půda, vše zapsáno na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce], obec Praha, Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha se zrušuje. II. [adresa] na pozemku parc. [číslo] s pozemkem parc. [číslo] o výměře 119 m2, zastavěná plocha a nádvoří a pozemek parc. [číslo] o výměře 630 m2, orná půda, vše zapsáno na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce], obec Praha, Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha se přikazují do výlučného vlastnictví žalobce. III. Ze závazků spojených se společnou věcí se do výlučného vlastnictví žalobce přikazuje závazek vůči [právnická osoba], IČ [anonymizována čtyři slova], se sídlem [adresa], ze Smlouvy o hypotečním úvěru [číslo] ve výši 622.599,34Kč. IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované na vyrovnání jejího podílu částku 1.152.883,50 Kč do 2 měsíců od právní moci rozsudku.V. Řízení o vzájemném návrhu žalované, kterým se domáhá na žalobci zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši 3.842.590 Kč, se zastavuje. VI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 682.582 Kč k rukám právní zástupkyně žalobce [příjmení] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa].

Poučení

1.) Žalobce se žalobou ze dne 10.7.2018 došlou soudu dne 22.7.2018 domáhá zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. [číslo] o výměře 630 m2, orná půda a k pozemku parc. [číslo] o výměře 119 m2 s domem [adresa], zastavěná plocha nádvoří, vše zapsáno na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce] Katastrálního úřadu pro hl. město Prahu, Katastrální pracoviště Praha tak, že nemovitosti soud přikáže do výlučného vlastnictví žalobce včetně dluhu z hypotečního úvěru u [právnická osoba] číslo smlouvy [číslo] a uloží mu zaplatit žalované na vypořádací podíl částku 2.383.761 Kč. 2.) Žalobce v žalobě uvádí, že se žalovanou jsou spoluvlastníky nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce], obec Praha, u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, a to pozemku parc. [číslo] o výměře 630 m orná půda a pozemku parc. [číslo] o výměře 119 m zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], přičemž každý z účastníků vlastní ideální jednu polovinu. Na nemovitostech vázne zástavní právo smluvní na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 18.července 2013 a zástavní právo smluvní na základě smlouvy o zřízení zástavního práva z 22.července 2016. Žalobce je bývalý manžel a bývalý druh žalované, s níž nezletilého syna [jméno] [příjmení]. Účastníci řízení tvořili rodinnou domácnost v rodinném domě na adrese [adresa] (nejprve jako manželé, po rozvodu manželství jako druh a družka) a pečovali společně o nezletilého až do října 2016, kdy se žalovaná odstěhovala k novému příteli. Dne 15.května 2017 se žalovaná přestěhovala zpět do domu, v němž žalobce s nezletilým bydlí dodnes, a znovu sdílí domácnost. Nezletilého mají účastníci řízení od srpna 2017 ve střídavé péči. Každý sudý týden žalovaná tráví společně se svým přítelem v jeho bytě, své 2 byty v osobním vlastnictví pronajímá. 3.) Žalobce si spolu se žalovanou dne 13.srpna 2009 koupili od [právnická osoba], IČ [anonymizována čtyři slova] nemovitosti, které jsou předmětem řízení. Kupní cena byla uhrazena jednak z vlastních zdrojů ve výši celkem 3.361.103 Kč a jednak z cizích zdrojů, tj. překlenovacího úvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] vedeného u [právnická osoba] a z hypotečního úvěru [číslo] vedeného u [právnická osoba] Oba úvěry převzali žalobce spolu s žalovanou a stali se solidárními dlužníky. Žalobce ze svých výlučných prostředků zaplatil za nemovitosti první část kupní ceny ve výši 3.361.103 Kč tak, že na účet prodávajícího [právnická osoba] a současně ze svých výlučných prostředků prostřednictvím svého bankovního účtu č. [bankovní účet] vedeného u [anonymizováno], účtu č. [bankovní účet] vedeného u [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] a účtu č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba] zaplatil všechny dílčí splátky a náklady spojené s převzatými úvěry, a to překlenovací úvěr a úvěr ze stavebního spoření [číslo] vedený u [právnická osoba] ve výši 1.500.000 Kč; úroky [právnická osoba] za nesplacení celé kupní ceny rodinného domu v den podepsání kupní smlouvy ve výši 572.132 Kč; mimořádné splátky hypotéčního úvěru u [právnická osoba] dne 6.10.2014 ve výši 300.000 Kč; náklady na zažádané klientské změny rodinného domu od [právnická osoba], vyčíslené ve výši 429.546 Kč; úroky z překlenovacího úvěru vedeného u [právnická osoba] ve výši 420.350 Kč; všechny splátky hypotečního úvěru [číslo] ke dni 30.6.2018 v celkové výši 607.646 Kč a náklady na vedení dvou účtů u [právnická osoba] založených podle hypoteční smlouvy pro financování splátek hypotéky (č. ú. [bankovní účet] a č. ú. [bankovní účet]) ke dni 30.6.2018 v celkové výši 16.940 Kč, ukončení překlenovacího úvěru (příslušenství) 23.615 Kč. Žalobce tak na pořízení nemovitostí zaplatil ze svých výlučných prostředků celkem částku 7.231.332 Kč. 4.) Žalovaná zaplatila za nemovitosti částku 1.950.000 Kč, kterou vložila na bankovní účet prodávajícího, a to z finančních prostředků, které nabyla jako celkovou kupní cenu za prodej společné bytové jednotky v [anonymizováno], k níž jí ovšem náležel podíl pouze ve výši . Zbývající podíl ve výši 3/4 náležel žalobci, jejich zletilému synu [jméno] [příjmení] a matce žalobce. Žalovaná použila na počáteční vklad finanční prostředky, které ze nevlastnila. 5.) Ke dni 1.července 2018 bylo účastníky řízení zaplaceno 9.181.332 Kč, z čehož z výlučných prostředků žalobce byla zaplacena částka ve výši 7.231.332 Kč, žalovanou částka ve výši 1.950.000 Kč. Žalobce se tak podílel na zaplacení kupní ceny za nemovitosti a nákladů s pořízením nemovitostí spojených ze svých výlučných prostředků 78,76 % a žalovaná ve výši 21,24 %. Aktuální tržní cena činí 12.000.000 Kč, o čemž mezi žalobcem a žalovanou není sporu. 6.) Poté, co se v říjnu 2016 žalovaná odstěhovala z rodinné domácnosti a začala vést svůj vlastní život s novým přítelem, zahájili účastníci jednání o zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání, ale bezúspěšně. Žalobce měl zájem o nabytí věcí do svého výlučného vlastnictví, převzetí hypotéčního úvěru a zaplacení vypořádacího podílu žalované. Žalovaná s touto variantou souhlasila, jelikož měla zájem finanční prostředky investovat do vybrané nemovitosti, proto byla v prosinci 2017 připravena Dohoda o vypořádání. Žalovaná si následně své stanovisko rozmyslela a dohodu odmítla podepsat. Žalovaná se spolu se svou matkou v květnu 2017 přistěhovala zpátky do rodinného domu a začala se podílet na nákladech za užívání domu. Náklady na užívání domu přestala platit v únoru 2018, od té doby neplatí ničeho. V týdnu, kdy je přítomna v domě, neustále vyvolává konflikty, slovně útočí na žalobce a rovněž i na nezletilého. Žalovaná ve velké míře užívá alkoholické nápoje, pod vlivem návykových látek řídí osobní vůz a převáží nezletilého syna, v důsledku čehož vznikají ve společné domácnosti účastníků další hádky. Žalovaná ve svém nezodpovědném chování pokračuje, i přesto, že již jí byl jako trest za jízdu pod vlivem návykových látek odebrán řidičský průkaz. V důsledku chování žalované byla několikrát přivolána Policie České republiky. Společné užívání rodinného domu oběma účastníky řízení je proto do budoucna vyloučeno. Jelikož jednání o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nevedlo ke zdárnému výsledku, vyzval žalobce žalovanou k vydání rozdílu mezi částkami zaplacenými za rodinný dům, a to před získáním překlenovacího úvěru a poloviny zaplacených plateb za pořízení nemovitých věcí, celkem částky v celkové výši 3.346.218 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaná reagovala na výzvu prostřednictvím svého právního zástupce replikou ze dne 10.května 2018, v níž sdělila, že výzvu žalobce k vydání bezdůvodného obohacení odmítá jako předčasnou a neodůvodněnou, požádala o podklady, na základě, kterých došlo k úhradě plnění a současně potvrzení o úhradě těchto nákladů s tím, že až v návaznosti na takto předložené dokumenty je schopna sdělit výši majetkového vypořádání pro případnou dohodu, které je otevřena, i přesto, že je seznámena s tím, v jaké výši a kdo náklady na pořízení domu hradil, minimálně s tím, co platila žalovaná. Žalobce odpověděl přípisem ze dne 28. května 2018, kde žalované navrhl majetkové vypořádání tak, že jí zaplatí částku ve výši 2.383.761 Kč a převezme zbývající část hypotéčního úvěru. Žalovaná na tento návrh žalobce nereagovala. 7.) Podle § 1143 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého z nich soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Komunikace mezi žalobcem a žalovanou je velmi složitá a vyhrocená, z toho důvodu je vyloučená dohoda o užívání a nakládání s nemovitými věcmi, tj. pokračování v dosavadním způsobu užívání domu. I když žalovaná souhlasí s variantou přikázání do výlučného vlastnictví žalobce, neakceptuje výši finančního vypořádání, přestože se sama podílela na financování nemovitosti a nákladech na provoz domu v minimální míře, ač bylo její povinností platit 50%. Rozdělení věcí není dobře možné. Žalobce současně požaduje, aby při stanovení výše vypořádacího podílu pro žalovanou bylo přihlédnuto ke skutečnosti, že žalobce zaplatil za pořízení nemovitých věcí ze svých výlučných prostředků částku ve výši 7.231.332 Kč. Žalobce proto žádá soud, aby při stanovení nároku žalované na vypořádací podíl započetl nárok žalovaného, který za žalobkyní má z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 3.346.218 Kč. 8.) Žalovaná se podáním ze dne 19.9.2018 (čl. 45) vyjádřila tak, že učinila nespornou existenci předmětných nemovitostí a to, že jsou v podílovém spoluvlastnictví žalobce a žalované, přičemž je zatěžují zástavní práva smluvní na základě smlouvy o zřízení zástavního práva z 18.7.2013. Rovněž učinila nesporné, že je účastníci nabyli koupí od [právnická osoba], IČ 63 99 91 02, na základě kupní smlouvy ze dne 13.8.2009 a učinila nespornou i hodnotu těchto nemovitostí, kterou ve shodě se žalobcem odhadla na 12.000.000 Kč. Pokud jde o způsob vypořádání, z jejího vyjádření vyplývá, že souhlasí se zrušením podílového spoluvlastnictví, přikázání nemovitosti do výlučného vlastnictví žalobce za současného převzetí zbývající části hypotečního úvěru ve výši 776.360 Kč ze smlouvy s [právnická osoba] [číslo] avšak žádá, aby jí žalobce zaplatil na vyrovnání podílu částku 9.882.415 Kč. Ve svém vyjádření uvedla, že do předmětných nemovitostí investovala mnohem vyšší částku, než tvrdí žalobce, minimálně 8.092.000 Kč, které uhradila ze svých výlučných prostředků. Skutečně uhradila částku 1.950.000 Kč na účet prodávajícího při koupi nemovitostí, popírá však, že by se mělo jednat o společné prostředky její a žalovaného (správně žalobce), když podle ní se jednalo o její výlučné finanční prostředky. Podle jejích tvrzení dále finanční prostředky 3.361.103 Kč zaslané z účtu žalobce pocházely z prodeje bytu v [anonymizováno], u něhož byli vlastníky pouze žalobce, žalovaná a jejich společný syn [jméno] [příjmení], každý v rozsahu 1/3. Byt v [anonymizováno] se prodal v roce 2008 za 160.000 USD, veškeré prostředky si následně vložil žalobce na svůj výlučný účet, takže ze zaslaných peněžních prostředků náleželo žalobci maximálně 53.333 USD, zhruba 1.120.000 Kč. Z částky 3.361.103 Kč tedy byly výlučné prostředky žalobce pouze do výše 1.120.000 Kč, stejnou částkou se na úhradě kupní ceny podílela žalovaná a jejich syn [jméno]. Také dle tvrzení žalované se podílela na koupi nemovitostí částkou 2.000.000 Kč, kterou dne 1.4.2011 poukázala na účet žalobce č. účtu [bankovní účet], přičemž tato částka byla určena na úhradu části kupní ceny nemovitostí. Dne 23.9.2011 uhradila na účet žalobce č. účtu [bankovní účet] částku 450.000 Kč, která byla opět určena na úhradu kupní ceny nemovitostí a kterou je nutné započíst na vypořádací podíl. Kromě toho od 12.9.1996 do 30.4.2016 pracovala ve [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], kde pobírala průměrnou měsíční mzdu ve výši 10.400 Kč, přičemž veškerá mzda byla zasílána na účet žalobce č. účtu [bankovní účet] za účelem úhrady měsíční splátky hypotéky. Žalovaná takto uhradila částku 707.200 Kč. V neposlední řadě žalovaná na účet žalobce poukázala řadu dalších plateb na zaplacení kupní ceny nemovitostí v celkové výši 120.000 Kč, a to 12.000 Kč dne 18.4.2012 na účet žalobce č. [bankovní účet], částku 8.000 Kč dne 21.5.2012 na účet č. [bankovní účet], částku 100.000 Kč dne 8.6.2011 na účet č. [bankovní účet]. Podle tvrzení žalované tedy ze svých výlučných prostředků vynaložila na úhradu kupní ceny nemovitostí částku ve výši 8.084.000 Kč, když šlo částečně o přímé platby na účet prodávajícího a dále šlo o úhrady na účet žalobce, který z nich následně hradil náklady na kupní cenu nemovitostí. Pokud tedy na nemovitosti ke dni 1.7.2018 bylo vynaloženo 9.181.332 Kč, tak žalovaná vynaložila 88,05 % a žalobce vynaložil 11,95 %. Posledním závazkem váznoucím na nemovitostech je hypoteční úvěr u [právnická osoba] ve zbývající výši 776.360 Kč Čistá hodnota nemovitostí tedy činí částku 11.223.640 Kč a žalované tak náleží 9.882.415 Kč jako 88,05 %. 9.) Žalobce na to reagoval podáními ze dne 13.října 2018 (čl. 106) a z 23.listopadu 2018 (čl. 122), ve kterých mj. uvedl, že tvrzení žalované jsou účelová a nepravdivá. Finanční prostředky ve výši 1.950.000 Kč získané prodejem bytu v [anonymizováno], který vlastnili žalobce, žalovaná, matka žalobce a starší syn účastníků řízení každý ve výši 1/4 byly po prodeji bytu v první polovině roku 2008 dočasně uloženy na zvláštní bankovní účet v [anonymizováno] pro zhodnocení (úrok až 16 %), následně byly žalovanou vybrány a dovezeny ve výši cca 120.000 USD do České republiky a vloženy dne 22.8.2008 na účet prodávajícího. [příjmení] dle ČNB kde dni 22.8.2008 byl 1 USD za 16,50 Kč. Částka 120.000 USD odpovídá částce vložené v korunách na účet prodávajícího, ve výši 1.950.000 Kč. Peněžní prostředky ve výši 3.361.103 Kč zaplacené žalobcem na účet prodávajícího v postupných částkách v období od března 2008 do srpna 2008 žalobce nezasílal ze svého účtu, ale vkládal je v hotovosti na účet prodávajícího, přičemž se jednalo o jeho výlučné prostředky z úspor žalobce z doby, kdy byli s žalovanou rozvedeni, z části z darů a půjček od rodičů žalobce a z části z půjček od známých žalobce. Žalovaná dne 1.4.2011 uhradila částku 2.000.000 Kč na účet žalobce nikoliv na úhradu části kupní ceny domu, ale jednalo se o uhrazení dluhu žalované vůči žalobci. Poté, co účastníci řízení v r. 2004 obnovili vzájemné soužití a vrátili se k rodinnému životu, dohodli se, že budou žít v domě žalované, který byl starý, několik let neobývaný a potřeboval kompletní přestavbu a rekonstrukci. Žalovaná se v té době rozváděla s panem [příjmení]. Žalovaný (správně žalobce) ze svých výlučných prostředků po dohodě se žalovanou zajistil v letech 2004 až 2006 rekonstrukci domu žalované v [obec], který účastníci použili k bydlení. Žalovaná po rozvodu s panem [příjmení] a dořešení vypořádání jejich společného jmění včetně následného prodeje domu vrátila žalobci finanční prostředky, které žalobce investoval do rekonstrukce jejího domu. Částka 450.000 Kč, kterou žalovaná dne 23.9.2011 uhradila na účet žalobce nebyla určena na úhradu části ceny domu, nýbrž na pořízení [značka automobilu] [anonymizováno] pro staršího syna účastníků. Tento automobil byl následně staršímu synovi účastníků v hodnotě 450.000 Kč zakoupen. Veškerá mzda žalované zasílaná na účet žalobce v rozmezí let 2011 až 2016 sloužila pro vedení společné domácnosti a nákup běžných provozních potřeb rodiny. Stejné platí i pro částky 12.000 Kč a 8.000 Kč zaslané žalovanou v roce 2012. Pokud jde o platbu žalované ve výši 100.000 Kč na účet č. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba], o této platbě žalobce nic neví, neboť uvedený účet nikdy nevlastnil a není mu známo, kdo je vlastníkem tohoto účtu. 10.) Dále žalobce doplnil, že byt v [anonymizováno] mu byl přidělen a následně jej získal do vlastnictví svého, žalované, jejich syn [jméno] a jeho matky [příjmení] [příjmení] každému ve výši 1/4 v důsledku toho, že pracoval po řadu let pro stát jako armádní důstojník, byl 12 let v evidenci ve státním bytovém fondu [územní celek]. Pokud jde o peněžní prostředky v celkové výši 3.361.103 Kč vkládané na účet prodávajícího [právnická osoba], tyto uhradil žalobce v období března 2008 až srpna 2008 v částkách 365.555 Kč dne 28.3.2008, dne 11.5.2008 částkou 1.250.000 Kč, dne 31.7.2008 částkou 940.000 Kč, dne 27.8.2008 částkou 600.000 Kč a dne 10.8.2009 částkou 155.548 Kč. Žalobce tvrdí, že se jednalo o jeho výlučné prostředky, které uhradil z části ze svých úspor z doby po rozvodu manželství účastníků v roce 1999 (vklad ve výši 155.548 Kč dne 10.8.2009), z části z darů od rodičů žalobce a z části z půjček od známých žalobce a rodičů. Pokud jde o částku 2.000.000 Kč zaslanou dne 1.dubna 2010 žalovanou na účet žalobce, jednalo se o výtěžek z prodeje domu žalované v [obec], ve kterém účastníci společně bydleli. Dům byl z roku 1937, původně pořízený za částku 950.000 Kč. Žalobce ho po dohodě se žalovanou rekonstruoval v letech 2004 až 2006 ze svých výlučných prostředků. Po dokončení rekonstrukce v něm účastníci bydleli, následně byl prodán za částku cca 4.000.000 Kč. Žalovaná po rozvodu s panem [jméno] [příjmení] a dořešení vypořádání jejich společného jmění a následném prodeji předmětného domu vrátila žalobci finanční prostředky jím investované do rekonstrukce jejího domu ve výši 2.000.000 Kč. [příjmení] 450.000 Kč zaslaná žalovanou dne 23.9.2011 na účet žalobce byla finančním darem od matky žalované pro staršího syna účastníků [jméno] za účelem pořízení [značka automobilu] [anonymizováno]. Pokud jde o mzdu žalované zasílanou na účet žalobce v rozmezí let 2011 až 2016, nejednalo se o částku 707.200 Kč, jak tvrdí žalovaná, nýbrž o částku 397.500 Kč, která sloužila k vedení společné domácnosti a nákupu běžných provozních potřeb rodiny. Pokud jde o soužití účastníků, po rozvodu jejich manželství v roce 1999 obnovili společné soužití a jejich společná domácnost skončila v září 2016, kdy se žalovaná odstěhovala ke svému novému příteli. Intimní soužití společně ukončili v dubnu 2016, kdy žalovaný (správně žalobce) zjistil, že ho žalovaná podvádí s novým milencem. V září roku 2018 se žalovaná ze společného domu odstěhovala. Pokud jde o pořízení předmětných nemovitostí, v roce 2008 se dohodli, že si je pořídí do podílového spoluvlastnictví s podílem každého ve výši jedné poloviny, přičemž na nákladech na pořízení se budou podílet každý jednou polovinou. V době, kdy se dohodli na pořízení nemovitosti v [obec] a následném stěhování do [obec], vlastnili dva byty v [anonymizováno], jeden od státu, který prodávali a v němž měli společné finanční prostředky, druhý pořízený jako investiční projekt s výnosem z pronájmu. Dále měli dům v [obec], ve kterém bydleli, který byl ve vlastnictví žalované, přičemž výtěžek z prodeje tohoto domu měl sloužit k zaplacení kupní ceny za dům v [obec]. Druhý byt v [anonymizováno] pořízený jako společný investiční projekt, byl formálně ve vlastnictví matky žalované z toho důvodu, že na [země] ani jeden z účastníků již neměl trvalý pobyt. Jednalo se o byt o velikosti 3+1, byl pronajímán za částku cca 500 USD měsíčně (nikoliv 3.000 USD měsíčně, jak tvrdí žalovaná, neboť takový nájem není ani v bytech v [anonymizováno]). Tento nájem byl vybírán matkou žalované a při návštěvách ČR vždy předán žalované, která podle žalobce peníze utratila pro své účely. Tento byt měl být dle dohody účastníků prodán a získané finanční prostředky měly být použity pro pořízení domu v [obec]. Žalovaná nicméně místo toho svou polovinu finančních prostředků získaných z prodeje domu v [obec] použila na pořízení bytu v [obec] na [část obce], který zakoupila v roce 2011, následně ho začala pronajímat a pronajímá ho dodnes. Finanční prostředky získané z prodeje bytu a nebytového prostoru v [anonymizováno], coby společného investičního projektu účastníků, pak žalovaná opětovně nepoužila pro zaplacení části kupní ceny za předmětný dům v [část obce], nýbrž si za ně koupila druhý byt v [obec] na [anonymizováno], který rovněž začala pronajímat. Měla tak k dispozici částku 6.000.000 Kč, kterou použila v rozporu s původní dohodou účastníků výlučně pro své potřeby. Do září 2018 tak žalovaná pronajímala dva byty, celkem za 30.000 Kč (13.500 Kč a 16.500 Kč). Žalobce se domáhá tzv. širšího vypořádání podílového spoluvlastnictví ve smyslu § 1148 zákona č. 89/2012 občanského zákoníku. 11.) Žalovaná podáními z 26.11.2018 (čl. 135) a 20.12.2018 (čl. 141) doplnila, že částka 1.950.000 Kč vložená dne 22.8.2009 pochází částečně z darů od její maminky z [země] [jméno] [příjmení] a částečně pochází z pronájmu prostor na [země] ve výši 4.500 USD měsíčně, které měla žalovaná ve svém výlučném vlastnictví. Matka žalované [jméno] [příjmení] v roce 2018 zemřela. Část těchto peněžních prostředků pocházela také z podnikání ze [právnická osoba] a částečně z úspor naspořených žalovanou. Částka 2.000.000 Kč ze dne 1.4.2011 pochází z daru žalované od její matky [jméno] [příjmení], kdy jí její matka dne 26.1.2011 zaslala částku 4.590.491,66 Kč. Část těchto peněžních prostředků pocházela také z podnikání ze [právnická osoba] Investovaná částka 450.000 Kč ze dne 23.9.2011 pochází z daru žalované od její matky [jméno] [příjmení] z částky 4.590.491,66 Kč zaslané dne 26.1.2011. Dále jí její matka darovala 25.000 USD jako finanční prostředky z prodeje chaty v [anonymizováno] ve vlastnictví matky žalované. Část těchto peněžních prostředků pocházela také z podnikání ze [právnická osoba] Rovněž 120.000 Kč (100.000 Kč dne 8.6.2011, 12.000 Kč dne 18.4.2012 a 8.000 Kč dne 21.5.2012) jsou peněžní prostředky z darů od matky žalované a částečně prostředky z podnikání ze [právnická osoba] Byt v [anonymizováno] vlastnili účastníci spolu se synem [jméno] každý s podílem 1/3, což dokládá převodní smlouvou ze dne 26.6.2008, kterou byl byt prodán za 160.000 USD prodávajícími [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Byt byl tedy v podílovém spoluvlastnictví každého ve výši 1/3. Prodej a veškeré záležitosti s ním spojené v [anonymizováno] zařídila matka žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] na základě plné moci ze dne 2.6.2008. 12.) Žalobce v podání ze dne 3.4.2019 (čl. 280) k tvrzením žalované uvedl, že pokud žalovaná tvrdí, že finanční prostředky ve výši 1.950.000 Kč, které vložila na účet prodávajícího [právnická osoba] dne 22.8.2008 byly její výlučné prostředky pocházející z daru od matky žalované a z pronájmu prostor na [země], k čemuž předložila nájemní smlouvu [číslo] 2008 na byt, nájemní smlouvu [číslo] z 2008 na nebytový prostor a nájemní smlouvu ze dne 2.4.2009 na nebytový prostor a částečný výpis ze svého podnikatelského bankovního účtu z [země] za období od 4.4.2008 do 24.9.2008, tak předložené listiny tvrzení žalované vyvrací. Ke dni 22.8.2008, kdy byl učiněn vklad na účet developera [právnická osoba], je z účtu patrno, že zde byla aktuálně částka ve výši 85.000 UAH, tedy ekvivalent 396.587 Kč. Z předložené nájemní smlouvy ze dne 1.1.2008 vyplývá, že za tento byt obdržela za období od dubna 2008 do září 2008 připsanou částku na její podnikatelský účet ve výši 43.329 UAH, tedy 147.241 Kč. Z předložené smlouvy z 23.4.2008 ohledně společného investičního nebytového prostoru vyplývá, že za 5 měsíců obdržela na podnikatelský účet částku [číslo] UAH, tedy ekvivalent 146.212 Kč, z čehož [číslo] UAH byla vratná záloha. Celkem tak na podnikatelský účet žalované bylo přijato v přepočtu 293.453 Kč, a to před zdaněním. Naopak žalobce tvrdí a prokazuje, že vklad 1.950.000 Kč byl učiněn z finančních prostředků získaných z prodeje bytu přiděleného žalobci, žalované a synu [jméno], jenž byl prodán 26.6.2008 za cenu ve výši 160.000 USD, tedy za částku 2.449.760 Kč. Vklad byl učiněn 22.8.2008 na účet developera a i když byl učiněn žalovanou, z časové posloupnosti vyplývá, že se nejednalo o její finanční prostředky, nýbrž o společné finanční prostředky účastníků a jejich syna [jméno]. Na žalovanou byl převeden pouze investiční byt účastníků, který byl evidenčně veden na matku žalované, která jako jediná měla trvalý pobyt na [země], následně byl převeden na žalovanou, která ho v roce 2014 prodala a za obdržené finanční prostředky zakoupila pro sebe byt v České republice v [obec] na [anonymizováno]. Dům v [obec] byl zakoupen dne 19.10.2000 za cenu 950.000 Kč, rozsáhle zrekonstruován v letech 2004 až 2006 a následně prodán za 4.193.400 Kč. Žalovaná neprokázala, z jakých zdrojů by tento dům v roce 2000 měla zakoupit a z jakých zdrojů ho měla zrekonstruovat. Dům byl zakoupen částečně z prodeje družstevního bytu žalobce v [obec] o velikosti 3+1 prodaného za 370.000 Kč, prostředků našetřených za dobu 8 let v armádě a částečně z výplat obou účastníků. Rekonstrukce proběhla po dohodě obou účastníků, kteří po celou dobu spolu žili, i když byli v roce 1999 rozvedeni, tak, že žalobce tu rekonstrukci kompletně obstaral a na její financování si postupně půjčil celkem částku 1.300.000 Kč od pana [jméno] [příjmení]. Částka ve výši 1.350.000 Kč byla získána z prodeje důstojnického bytu v [anonymizováno] prodaného v roce 2008. Žalovaná s tímto postupem souhlasila, proto také po prodeji domu zaslala žalobci dne 1.4.2011 na jeho účet částku odpovídající investovaným finančním prostředkům ve výši 2.000.000 Kč. Účet číslo [bankovní účet], kam žalovaná poslala údajně částku 100.000 Kč, je účtem žalované. Dále pak žalobce v podání poukazuje na chování žalované, kterým ničí a krade majetek žalobce. Poukázal pak na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze 14.12.2010 sp. zn. 22 Cdo 4193/2008. 13.) V dalším vyjádření k důkazům předložených žalovanou v podání ze dne 24.června 2019 (čl. 455) žalobce mj. uvedl, že částka ve výši 400.000 Kč vložená na účet matky žalované v květnu 2007 odpovídající částce 20.000 USD, kterou dovezla matka žalované do ČR, pochází z prodeje bytu babičky žalované v ulici [anonymizováno] [číslo], kdy matka žalované obdržela jednu polovinu z kupní ceny. Jedná se o dar pro vnuka [jméno] na koupi auta. Druhou část matka žalované darovala druhé vnučce na dary. Částka 400.000 Kč byla dne 4.5.2007 vložena na účet paní [příjmení] [právnická osoba] Žalovaná v roce 2001 tyto peníze zaslala na účet žalobce, aby koupi osobního auta [jméno] zařídil a zaplatil, což žalobce o 2 roky později zajistil v době, kdy si syn [jméno] vybral vhodný vůz pro sebe a své potřeby. Z výpisů z bankovního účtu žalované v letech 2017 a 2018 vyplývá, že v lednu 2018 žalovaná pronajímala svůj byt na [část obce] za částku 17.800 Kč a byt na [anonymizováno] za částku 28.500 Kč. Z výpisů za rok 2018 součtem vyplývá, že žalovaná měla příjem z pronájmu 430.000 Kč, který neuvedla v daňovém přiznání. Z daňového přiznání z roku 2018 vyplývá, že náklady na pronájmy bytů (opravy, úpravy atp.) měla žalovaná ve výši 200.000 Kč, což odporuje tvrzení žalované, že by byl byt v demoličním stavu. Byt na [anonymizováno] je zcela nový a nepotřebuje oprav. Pokud jde o rekonstrukci domu v [obec], tu provádělo celkem 21 společností a živnostníci. Žalovaná nikdy s nikým nejednala, žádné práce neobjednávala, nikoho nezná a nemá k dispozici žádné faktury nebo objednávky. Dílčími výpomocnými pracemi zajišťoval zednické práce soukromý zedník pan [příjmení] ve sdružení s dalšími dvěma až třemi zedníky podnikateli. [příjmení] [příjmení] byl za dílčí zednické práce rovněž placen žalobcem z jeho finančních prostředků. Chata žalobce v [obec] byla zkolaudována v roce 2004, tj. 2 roky před zahájením prací na domě v [obec]. 14.) Konečně pak shrnul žalobce svá tvrzení v závěrečném návrhu ze dne 15.července 2019 (čl. 493-508). 15.) Žalovaná pak svá tvrzení shrnula v závěrečném návrhu ze dne 14.7.2019 (čl. 519-521), ve kterém uplatnila vzájemný návrh vůči žalobci na zaplacení částky 3.842.590 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. V rámci tohoto závěrečného návrhu pak uvádí mj. požadavek, aby žalobce žalovanou vyvázal z hypotečního úvěru převzatého na základě smlouvy [číslo] s [právnická osoba] do 3 měsíců od právní moci rozsudku a zaplatil žalované na finančním vyrovnání částku 5.675.810 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. V podání mj. uvádí, že považuje za stěžejní otázku společné domácnosti účastníků. Žalobce tvrdí, že společnou domácnost vedli do září roku 2016, avšak v otázce finančního plnění a společného soužití vystupuje, jako by se žalovanou společnou domácnost nevedli. Pokud účastníci vedli společnou domácnost do září 2016, podle žalované veškerá předchozí plnění před září 2016 byla hrazena ze společných prostředků a účastníci mezi sebou nemají nárok na jakékoliv finanční vypořádání. Pokud účastníci společnou domácnost nikdy nevedli, jsou vzájemné nároky účastníků před 22.7.2015 promlčeny a žalobce má ve své podstatě nárok pouze na úhradu jedné poloviny splátek hypotéky od dané doby, tedy 10.235 Kč měsíčně, celkem 245.640 Kč. Žalovaná si je vědoma toho, že žalobce hradil pravidelné měsíční splátky hypotečního úvěru výhradně ze svého bankovního účtu a žalovaná je připravena k tomu, že tento vzájemný nárok bude ve výrokové části rozhodnutí k úhradě žalované vůči žalobci. Má za to, že by však mělo být zohledněno vedení společné domácnosti nebo případné promlčení nároku žalobce. Pokud jde o vypořádání spoluvlastnictví v širším smyslu, odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 22 Cdo 1089/2007 a 22 Cdo 2354/2016. 16.) Ke zjištění skutkového stavu provedl soud obsáhlé dokazování, mj. výslech žalobce, výslech žalované, výslechy svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [příjmení] [příjmení] a dále listinné důkazy, které zde soud I.stupně nebude vyjmenovávat, ale odkazuje na protokoly z jednání dne 26.6.2019 (č.l. 483) a 4.9.2019 (č.l. 581), ve kterých jsou zaznamenány. Podle § 1147 z.č.89/2012 Sb. Občanského zákoníku není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky. Podle § 1148 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. Občanského zákoníku při zrušení spoluvlastnictví si spoluvlastníci vzájemně vypořádají pohledávky a dluhy, které souvisejí se spoluvlastnictvím nebo se společnou věcí. Podle odst. 2 každý ze spoluvlastníků může žádat úhradu splatné pohledávky, jakož i pohledávky, jejíž splatnost nastane do jednoho roku po účinnosti dohody o zrušení spoluvlastnictví nebo po zahájení řízení o zrušení spoluvlastnictví. 17.) Žalobce se domáhá zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem v katastrálním území Březiněves, které mají žalobce a žalovaná v podílovém spoluvlastnictví každý ideální 1/2. Mezi účastníky není sporu, že má být jejich podílové spoluvlastnictví zrušeno, že nemovitosti mají být přikázány do výlučného vlastnictví žalobce včetně pohledávky na nemovitostech váznoucí, tj. úvěru [právnická osoba], který si účastníci na pořízení nemovitostí vzali. Mezi účastníky je dokonce nesporná i hodnota předmětných nemovitostí, která podle účastníků činí 12.000.000 Kč a soud proto z této částky při vypořádání vycházel. Jedinou spornou otázkou mezi nimi zůstala a zůstává výše vypořádacího podílu, který přináleží žalované. 18.) Oba účastníci shodně žádali, aby soud provedl tzv. širší vypořádání, tj. nejen zrušení podílového spoluvlastnictví a přikázání věci do výlučného vlastnictví jednoho z nich, ale též i vypořádání pohledávek a dluhů, které souvisejí se společnou věcí. Toto širší vypořádání připouštěla judikatura již za staré úpravy (účastníci odkazovali na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 22 Cdo 1089/2007 a 22 Cdo 2354/2016 a ze 14.12.2010 sp. zn. 22 Cdo 4193/2008), zákon ho nyní výslovně zakotvuje v § 1148 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Soud se v první řadě zabýval otázkou, co je třeba rozumět pohledávkami a dluhy souvisejícími se spoluvlastnictvím nebo se společnou věcí. V případě účastníků je totiž situace komplikovaná tím, že dlouhé roky spolu žili jako druh a družka, tedy vedli společnou domácnost ve smyslu § 115 z.č.40/1964 Sb. (podle něho domácnost tvoří fyzické osoby, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby). Soud I. stupně dospěl k závěru, že do vypořádání nenáleží všechny vzájemné pohledávky a dluhy mezi účastníky jako bývalými spolužijícími osobami, nýbrž pouze ty pohledávky a dluhy, které mají úzkou souvislost s předmětnými nemovitostmi, které jsou předmětem vypořádání. Mezi takové lze zařadit nepochybně úvěr na zaplacení kupní ceny, respektive na přefinancování úvěru použitého na zaplacení kupní ceny, který je zajištěn zástavním právem na nemovitostech váznoucích. Po určitém zvažování se pak soud I. stupně přiklonil k závěru, že do tohoto širšího vypořádání lze zařadit i náklady na pořízení věci, respektive vzájemné pohledávky účastníků vyplývající z nepoměru toho, co kdo z nich vynaložil na pořízení společné věci. Podle názoru soudu I. stupně tak nakonec je možné zohlednit i splátky na úvěry, které si oba účastníci vzali na pořízení společné věci, stejně tak jako částky, které vynaložili na úhradu kupní ceny. 19.) Při zohledňování toho, co kdo z nich vynaložil na pořízení společné věci, se pak soud řídil následující úvahou. Žalobce a žalovaná jsou bývalými manželi, jejich manželství uzavřené dne 15.2.1997 před [stát. instituce] bylo rozvedeno rozsudkem [název soudu] [obec] ze dne 12.8.1999 č. j. 6 C 212/99-7, který nabyl právní moci dne 14.9.1999 (čl. 108). Bez ohledu na rozvod manželství nadále žili spolu, přestože oba následně uzavřeli manželství se třetími osobami, žalobce s paní ([jméno]) [příjmení], žalovaná s panem [jméno] [příjmení], to bylo rozvedeno rozsudkem [název soudu] [obec] ze dne 11.10.2005 č. j. 15 C 252/2005-11, který nabyl právní moci 5.12.2005 (viz čl. 575). Ve společné domácnosti žili přibližně do roku 2016, do kdy vedli společné hospodaření, v předmětném domě pak žili společně zhruba do února 2018. Byť tedy osoby žijící ve společné domácnosti společně uhrazují náklady na své potřeby, z hlediska práva jsou jejich majetky i jejich finanční prostředky oddělené. Nelze tedy hovořit o společném jmění manželů, ani o jeho obdobě, nýbrž každý z nich vlastní své finanční prostředky, to co si vydělá, je jeho výlučným vlastnictvím, a věci, které za své finanční prostředky pořídí, jsou jeho výlučným vlastnictvím. Movité věci pořízené za vedení společné domácnosti jsou pak ve vlastnictví toho, kdo na pořízení těchto věcí vynaložil finanční prostředky. Pokud finanční prostředky na pořízení věci vynaloží oba dva, věc se nachází v podílovém spoluvlastnictví obou v poměru částek, které na pořízení věci oba vynaložili. Dále se soud I. stupně řídil tou úvahou, že finanční prostředky na účtu u peněžního ústavu vlastnicky náleží (odhlédneme-li od toho, že účet je vlastně pohledávkou za bankou) tomu, na jehož jméno je příslušný bankovní účet veden. 20.) Dále se soud zabýval otázkou, zda lze i při tzv. širším vypořádání zohledňovat, že některý ze spoluvlastníků vynaložil na pořízení věci vyšší částky, než by odpovídalo jeho spoluvlastnickému podílu, zda tedy samotné spoluvlastnické podíly u nemovitosti neurčují samy o sobě způsob vypořádání bez ohledu na to, kolik každý ze spoluvlastníků na pořízení společné věci vynaložil. Neboli zda to, že se spoluvlastníci dohodli na nějakém poměru, v jakém nabydou vlastnické podíly, není samo o sobě pro vypořádání určující, a to bez ohledu na to, jakou částkou se každý z nich podílel na pořízení společné věci. Soud I. stupně se však nakonec přiklonil k závěru, že naopak od výše jejich spoluvlastnických podílů je třeba odvozovat i povinnost podílet se na nákladech spojených s pořízením společné věci, a pokud tedy některý ze spoluvlastníků se podílel nad výši svého spoluvlastnického podílu na nákladech spojených s pořízením věci, má nárok vůči druhému spoluvlastníkovi na náhradu toho, co takto vynaložil. 21.) Soud I. stupně proto dokazování zaměřil na následující otázky: a) jaké byly náklady na pořízení společné věci, b) komu vlastnicky náležely finanční prostředky, které byly použity na pořízení společné věci, c) komu náležely finanční prostředky, které byly použity k úhradě dluhů váznoucích na společné věci. Tyto tři okruhy otázek totiž zůstaly mezi účastníky sporné a k jejich zodpovězení bylo vedeno dokazování. 22.) Pokud jde o náklady na pořízení společné věci, žalobce a žalovaná nabyly předmětné nemovitosti v k.ú. [část obce] pozemky parc. [číslo] o výměře 119 m a [číslo] o výměře 630 m kupní smlouvou ze dne 13.8.2009 se [právnická osoba] číslo smlouvy [číslo] (čl. 6). Podle této smlouvy činí kupní cena 8.740.649 Kč včetně DPH. Již dne 21.2.2008 však účastníci jako klienti uzavřeli se [právnická osoba] jako budoucím prodávajícím smlouvu o budoucí kupní smlouvě s individuální cenou a odkladem platby s možností úvěru, ve které byla sjednána cena za předmětné nemovitosti ve výši 8.311.103 Kč (čl. 554). K této smlouvě byly uzavírány dodatky (čl. 559-568), kterými byla cena postupně navyšována o částku 429.546 Kč dle požadavků účastníků na různé změny budovaného domu. Dohodou o uznání dluhu [číslo] z 13.8.2009 se pak účastníci zavázali zaplatit úrok za odklad splatnosti ceny rodinného domu ve výši 572.132 Kč Částky 8.311.000 Kč za kupní cenu, 429.546 Kč za klientské změny a 572.132 Kč za úroky tak představují pořizovací cenu předmětných nemovitostí v nominální hodnotě, neboť tato cena je zvyšována tím, že byla částečně hrazena z úvěrů, které si vyžádaly další náklady. I tyto úrokové náklady považuje soud I. stupně za náklady na pořízení věci a při vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků je zohledňoval. 23.) Žalobce v řízení tvrdil a prokázal, že kupní cena byla uhrazena následujícím způsobem: částkou 50.000 Kč dne 26.2.2008 převodem z účtu žalobce č. účtu [bankovní účet], dále pak hotovostními platbami dne 28.3.2008 ve výši 365.555 Kč, dne 31.7.2008 ve výši 940.000 Kč, dne 27.8.2008 ve výši 600.000 Kč, dne 11.5.2009 ve výši 1.250.000 Kč a dne 10.8.2009 ve výši 155.548 Kč, celkem tedy 3.361.103 Kč, které uhradil žalobce. Žalovaná hradila dne 22.8.2008 v hotovosti částku 1.950.000 Kč. Z kupní smlouvy vyplývá, že číslo účtu [právnická osoba] je [bankovní účet], doklad o platbě 50.000 Kč z účtu žalobce č. [bankovní účet] dne 26.2.2008 ve výši 50.000 Kč se nachází na čl. 63 spisu, pokladní doklady o vkladech žalobce na účet [právnická osoba] se pak nachází v přílohovém svazku k podání žalobce na čl.

41. Dále z účtu žalobce u [právnická osoba] č. [bankovní účet] následovaly platby na klientské změny, a to dne 10.11.2008 částka 102.678 Kč, dne 5.12.2008 částka 80.068 Kč, dne 17.12.2008 částka 59.514 Kč, dne 6.1.2009 částka 883 Kč, dne 26.1.2009 částka 148.892 Kč, dne 27.1.2009 částka 18.737 Kč, dne 6.2.2009 částka 13.538 Kč a dne 3.4.2009 částka 7.743 Kč (viz výpis z účtu na čl. 66-69), celkem po odečtení částky 2.507 Kč dne 30.3.2010 částka 429.546 Kč, kterou účastníci zaplatili za klientské změny domu. Dále museli účastníci zaplatit [právnická osoba] úroky 8 %, což se stalo částkami 272.132 Kč dne 13.11.2009 (z účtu žalobce č. účtu [bankovní účet] – výpis na čl. 72) a 300.000 Kč dne 11.2.2010 (opět z účtu žalobce č. [bankovní účet] – viz čl. 75). 24.) Další část kupní ceny, a to částka 3.000.000 Kč pak byla hrazena ze dvou úvěrů, které si žalobce a žalovaná vzali u [právnická osoba], IČ 49 24 12 57. Na čl. 529-550 jsou založeny smlouvy, které žalobce a žalovaná uzavřeli s [anonymizována tři slova], přičemž z těchto smluv vyplývá, že zvlášť žalobce a zvlášť žalovaná uzavřeli s [právnická osoba] vždy smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření, každý z nich na částku 1.500.000 Kč, přičemž vždy ten druhý ze spoluvlastníků přistoupil k této smlouvě podle § 533 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku jako spoludlužník, přičemž zároveň byly i uzavřeny smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti. [ulice] splátky každého z těchto dvou úvěrů po 1.500.000 Kč činily v obou případech 6.380 Kč + pravidelný měsíční vklad na související účet stavebního spoření 3.000 Kč. Ze sdělení [právnická osoba] z 12.8.2019 na čl. 529 vyplývá, že překlenovací úvěr žalované byl předčasně splacen dne 14.10.2011, překlenovací úvěr žalovaného byl předčasně splacen 9.8.2013. Na čl. 530-532 pak jsou uvedeny přehledy plateb zaplacené na oba úvěry i na stavební spoření. Z těchto přehledů vyplývá, že většinu plateb hradil žalobce, když u většiny plateb je uveden plátce, v některých případech plátce uveden není, avšak je uvedeno číslo účtu, ze kterého byla platba uhrazena a podle čísla účtu pak lze dovodit, kdo platbu hradil. Takto tedy soud I. stupně zjistil, že na stavební spoření žalované č. [bankovní účet] bylo uhrazeno celkem 98.200 Kč, z čehož žalobce uhradil 83.100 Kč, žalovaná 12.100 Kč a [právnická osoba] 3.000 Kč, na účet překlenovacího úvěru č. [bankovní účet] vedený na jméno žalované pak byla celkem zaplacena částka 1.681.500 Kč, z čehož žalobce uhradil 1.671.120 Kč, [právnická osoba] částku 6.380 Kč a u částky 4.000 Kč nelze dohledat plátce. Úvěr byl doplacený dne 29.9.2011 platbou žalobce ve výši 1.518.000 Kč. Pokud pak jde o stavební spoření žalobce č. [bankovní účet], na toto bylo zaplaceno celkem 167.200 Kč, přičemž 144.000 Kč zaplatil žalobce, 3.000 Kč zaplatila [právnická osoba] a u 20.200 Kč nelze zjistit plátce. Na překlenovací úvěr č. [bankovní účet] pak bylo zaplaceno celkem 1.797.225,96 Kč, z čehož žalobce uhradil 1.790.845,96 Kč a [právnická osoba] 6.380 Kč. Ze smluv vyplývá, že se jednoznačně jednalo o úvěry na pořízení předmětných nemovitostí v k.ú. [část obce]. Z tvrzení účastníků ve spojení s ostatními provedenými důkazy pak vyplývá, že na předmětných nemovitostech vázne zástavní právo zajišťující hypoteční úvěr ze smlouvy o hypotečním úvěru [číslo] uzavřené mezi účastníky jako dlužníky a [právnická osoba] jako bankou na základě smlouvy ze dne 18.7.2013 (čl. 12). Ze smlouvy vyplývá, že úvěr byl sjednán ve výši 1.500.000 Kč na uhrazení, respektive refinancování úvěru žalobce vůči [právnická osoba] na pořízení financovaných nemovitostí budovy [adresa] na pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] vše v k.ú. [část obce]. Na čl. 490-492 spisu je přehled plateb na tento hypoteční úvěr za období od 5.8.2013 do 30.6.2019, z něhož vyplývá, že na uhrazení tohoto úvěru zaplatil žalobce 725.273,79 Kč, žalovaná 13.856,93 Kč a [právnická osoba] částku 21.949 Kč. Dne 18.9.2014 proběhla mimořádná splátka 300.000 Kč, u níž nebyl zřejmý plátce, nicméně ve spojení s pokladním dokladem z 18.9.2014 na čl. 571 soud zjistil, že částku uhradil žalobce. Do rozhodování soudu na počátku září 2019 proběhly měsíční splátky úvěru v červenci a v srpnu, přičemž z výpisu z účtů předložených žalobcem (čl. 573 a 574) vyplývá, že v obou měsících uhradil žalobce na tento úvěr částku 10.235 Kč, a to ze svého účtu č. [bankovní účet] Celkem tedy na tento úvěr zaplatila žalovaná částku 13.856,93 Kč, [právnická osoba] částku 21.949 Kč a žalobce částku 725.273,72 Kč + 300.000 Kč + 2x 10.235 Kč. Konečně ze sdělení [právnická osoba] z 20.8.2019 (čl. 552) vyplývá, že ke 4.9.2019 bude činit zůstatek úvěru částku 622.399,48 Kč na jistině a 199,86 Kč na úrocích. S touto částkou (622.599,34 Kč) pak soud pracoval jako se zůstatkem dluhu váznoucím na předmětných nemovitostech. 25.) Pokud jde o platbu žalované [právnická osoba] dne 22.8.2008 ve výši 1.950.000 Kč, z tvrzení žalobce i z tvrzení žalované, jakož i z provedených důkazů považuje soud za prokázané, že se jednalo o peníze získané z prodeje bytu v [anonymizováno], jenž byl ve spoluvlastnictví žalobce, žalované a jejich syna [jméno] [příjmení]. Na čl. 131 a 132 je uveden list o nabytí bytového prostoru v domě [číslo] bytu [číslo] na ulici [anonymizováno], sídliště [anonymizováno] v [anonymizováno] z 10.3.2004, na čl. 142-146 se pak nachází kupní smlouva, z níž vyplývá, že dne 26.června 2008 žalobce, žalovaná a jejich syn [jméno] [příjmení] předmětný byt [číslo] na ulici [anonymizováno] dům [číslo] prodali za částku 160.000 USD. Podle kurzu [obec] národní banky (1 USD = 15, 311 Kč) se tedy jednalo o částku přibližně 2.450.000 Kč, která vlastnicky náležela z 1/3 žalobci, z 1/3 žalované a z 1/3 jejich synu [jméno], když z kupní smlouvy nelze dovodit jiné vlastnické podíly prodávajících. Z ohledem na časovou souslednost považuje tak soud za prokázané, že platba žalované částky 1.950.000 Kč v hotovosti [právnická osoba] dne 22.8.2008 proběhla právě z kupní ceny za předmětný důstojnický byt v [anonymizováno] v [anonymizováno], jak tvrdí žalobce. Z tohoto důvodu soud I. stupně vyšel z toho, že z částky 1.950.000 Kč uhradila 1/3 žalovaná, 1/3 žalobce a 1/3 jejich syn [jméno], tedy žalobci i žalované z této částky soud připočetl k nákladům na pořízení společné věci každému částku 650.000 Kč. 26.) Z provedených důkazů tak soud I. stupně považuje za prokázané, že žalobce ze svých výlučných finančních prostředků (z účtu či v hotovosti) vynaložil na pořízení společné věci celkem částky 83.100 Kč, 1.671.120 Kč, 144.000 Kč, 1.790.845,96 Kč, 725.273,72 Kč, 20.470 Kč a 300.000 Kč, 3.361.103 Kč, 429.546 Kč, 572.132 Kč a 650.000 Kč. Od výsledné částky je však třeba odečíst 1.500.000 Kč z hypotečního úvěru od [právnická osoba], neboť tato částka sloužila k refinancování stavebního spoření u [právnická osoba] Výsledná částka tak činí 8.870.190,02 Kč. Naopak žalovaná zaplatila na pořízení společné věci částky 650.000 Kč, 12.100 Kč a 13.856,93 Kč, tedy celkem 675.956,93 Kč. Platby třetích osob (na úvěry) soud nezohlednil. Při rozhodování soud vyšel z úvahy, že za situace, kdy jsou vlastnické podíly obou spoluvlastníků stejné, se každý ze spoluvlastníků měl podílet na pořízení společné věci stejnou částkou. Žalobce tedy má nárok vůči žalované na zaplacení toho, co vynaložil nad rámec toho, co byl povinen, tedy de facto za ni. Jde tedy o určité dorovnání tak, aby oba účastníci vynaložili na pořízení věci stejné částky. Pokud tedy žalobce a žalovaná dohromady vynaložili na pořízení věci částku 9.546.146,95Kč, jedna polovina z této částky činí 4.773.073,50 Kč, přičemž pokud žalobce vynaložil částku 8.870.190,02 Kč, má vůči žalované pohledávku na zaplacení částky 4.097.116,50 Kč. K výši vypořádacího podílu proto soud I. stupně dospěl tak, že od hodnoty nemovitostí oceněných nesporným tvrzením účastníků na 12.000.000 Kč odečetl (obdobně jako u vypořádání společného jmění manželů) závazek váznoucí na nemovitostech vůči [právnická osoba] ve výši 622.599,34 Kč, výslednou částku 11.377.400,66 Kč představující čistou hodnotu předmětných nemovitostí pak soud rozdělil na dvě poloviny (5.688.700,33Kč), přičemž od poloviny přináležející žalované soud odečetl pohledávku žalobce vůči žalované na vyrovnání nákladů na pořízení věci (4.097.116,50Kč) a žalované tak přiznal na vyrovnání jejího podílu po zaokrouhlení částku 1.591.584 Kč. S ohledem na výši částky pak soud umožnil žalobci zaplacení této částky v prodloužené pariční lhůtě 2 měsíce. 27.) S ohledem na vzájemný návrh žalované v závěrečném návrhu, vyzval soud žalovanou k zaplacení soudního poplatku ve výši 192.130 Kč usnesením ze dne 6.srpna 2019 č. j. 25 C 143/2018-525. Žalovaná však soudní poplatek nezaplatila, a soud proto výrokem V. řízení o vzájemném návrhu žalované na zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši 3.842.590 Kč zastavil. 28.) Pro úplnost soud podotýká, že předmětem tohoto řízení nejsou vzájemné pohledávky účastníků vyplývající z jejich společného soužití, byť se o jejich zahrnutí do tohoto sporu žalovaná pokusila (viz shora její vzájemný návrh), ale toliko pohledávky a dluhy související se spoluvlastnictvím nebo se společnou věcí. Ve své podstatě se tak soudu I. stupně jeví jako nerozhodné, jaké všechny platby žalovaná zaplatila žalobci na jeho účet či mu v hotovosti předala, neboť peníze na účtu náleží vlastnicky majiteli účtu a soud I. stupně považuje za přesahující možnosti tohoto řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví zkoumání a provádění vzájemného vypořádání celého společného soužití účastníků. Pouze obecně a pro úplnost tedy soud I. stupně uvádí, že žalobce poskytl soudu ucelená navzájem si neodporující tvrzení, která prokazoval navrženými důkazy, a to jak předkládanými listinami, tak i svědeckými výpověďmi. Jeho tvrzení byla konzistentní, soud v nich neshledal žádné zásadní rozpory a výpověď žalobce ve spojení s jeho podáními i provedenými důkazy se tak jeví soudu jako věrohodná a reálně popisující hospodaření účastníků, a to zejména se společnou věcí. Ostatně sama žalovaná ve své výpovědi při jednání dne 30.1.2019 (č.l.203) přiznala, že žalobce ví všechno, že si zapisuje i útratu toaletního papíru, že ona si nevzpomíná, odkud byla částka 1.950.000 Kč, kterou vložila na účet [právnická osoba] Soud proto považuje tvrzení žalobce o způsobu, jakým účastníci získali finanční prostředky na pořízení předmětných nemovitostí, za pravdivá a věrohodná. Žalobce svá tvrzení dokládal i příslušnými smlouvami o půjčkách, doklady o platbách, jeho tvrzení korespondují i s výpisy z účtu. Naopak tvrzení žalované byla často navzájem si odporující a rozporná, chaotická, její výpočty často neseděly s předkládanými smlouvami, dokonce se v řízení prokázalo, že jednu platbu ve výši 100.000 Kč, o níž prohlašovala, že ji zaplatila žalobci, si přeposlala z jednoho svého účtu na jiný svůj účet. Při dokazování bylo též zjištěno, že za jejich soužití si žalovaná pořídila do svého výlučného vlastnictví v [obec] dva byty, a to byt na [část obce] a byt na [anonymizováno] (viz smlouvy na č.l. 181 až 194) za kupní cenu 1.950.000 Kč smlouvou dne 25.3.2011, resp. 3.840.139 Kč smlouvou ze dne 11.12.2014. Za této situace je jeví soudu I.stupně výše vypořádacího podílu zcela odpovídající tomu, že zatímco žalovaná své finanční prostředky investovala do pořizování nemovitostí – bytů ve svém výlučném vlastnictví, žalobce své finanční prostředky investoval do hrazení nákladů spojených s pořízením společných nemovitostí, které jsou předmětem tohoto řízení. Dobře lze tuto situaci ilustrovat při nakládání s výtěžkem z prodeje domu v [obec], který byl sice vlastnicky veden výlučně na žalovanou a kupní smlouvou z 27.září 2010 (čl. 176) byl prodán za částku 4.193.400 Kč, nicméně výtěžek z tohoto prodeje domu, ve kterém oba účastníci společně žili a vedli společnou domácnost si v souladu s tím, že neměli společné jmění manželů, neboť nebyli manželé, rozdělili rovným dílem, tj. každému částkou 2.000.000 Kč. Zatímco žalovaná si pak za tyto peníze pořídila dle tvrzení žalobce byt na [část obce] (shodně viz výpověď žalované při jednání dne 30.1.2019 na čl. 202), žalobce svůj podíl použil na úhradu úvěrů váznoucích na předmětných nemovitostech v [část obce]. Z tohoto důvodu je výše vypořádacího podílu žalované takto relativně nízká. 29.) O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl podle § 142 odst.1 o.s.ř. Řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je tzv. iudicium duplex, tj. řízením, ve kterém soud není vázán návrhem a způsob vypořádání vyplývá ze zákona. Obě strany tedy v daném řízení mají pozici navrhovatele a z tohoto důvodu v řadě případů soudy přistupují k rozhodnutí, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Zároveň však podle ustálené soudní praxe i v těchto řízeních je třeba zkoumat poměr úspěchu a neúspěchu každého konkrétního účastníka (např. R 65/66, R 42/72, R 54/73) a podle toho rozhodnout o náhradě nákladů řízení. V dané věci nebylo mezi účastníky sporu, že spoluvlastnictví má být zrušeno, že nemovitosti mají být přikázány žalobci, ale oba účastníci měli odlišnou výši o vypořádacím podílu. V tom také spočíval spor, který zapříčil, že se účastníci na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví nedohodli a museli se obrátit na soud. Z výsledného rozhodnutí je pak zřejmé, že ve sporu byl úspěšnější žalobce, když výše vypořádacího podílu více odpovídá představám žalobce než žalované. Z toho tedy soud I.stupně vyvozuje, že úspěch ve věci měl žalobce. Podle § 142 odst.1 o.s.ř. proto soud přiznal procesně úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalované. Tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 12.000 Kč a nákladů právního zastoupení. Podle § 8 odst. 5 advokátního tarifu – vyhl. č. 177/1996 Sb. je třeba vyjít z ceny nemovitostí po odečtení podílu žalobce, tedy 12, 000.000 Kč: 2 = 6, 000.000 Kč. Sazba mimosmluvní odměny za úkon právní služby činí z této tarifní hodnoty částku podle § 7 bodu 6 téže vyhl. ve výši 32.300 Kč a právní zástupkyně žalobce pro žalobce vykonala následující úkony právní služby: převzetí zastoupení dne 1.3.2018, sepis žaloby 10.7.2018 a vyjádření k věci z 13.října 2018 (čl. 106) a z 23.listopadu 2018 (čl. 122), ze dne 3.4.2019 (čl. 280), ze dne 24.června 2019 (čl. 455) a konečně závěrečný návrh z 15.července 2019 (čl. 493-508; závěrečný návrh sice jinak není úkonem právní služby, ale v tomto případě s ohledem na rozsah a komplikovanost sporu ho soud oceňuje jako úkon právní služby), ústní jednání dne 26.10.2018 přesahující dvě hodiny (č.l. 113), dne 30.1.2019 přesahující čtyři hodiny (č.l. 198), 10.4.2019 přesahující dvě hodiny (č.l. 322), dne 26.6.2019 přesahující dvě hodiny (č.l. 483) a dne 4.9.2019. Za každý úkon právní služby náleží právní zástupkyni žalobce režijní paušál po 300 Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Výpočet nákladů právního zastoupení advokátem tedy je: (17 x 32.300) + (17 x 300) = 554.200 Kč. K tomu náleží soudní poplatek ze žaloby ve výši 12.000 Kč a navýšení o 21% DPH částkou 116.382 Kč Celkem tak náleží žalobci náhrada nákladů řízení ve výši 682.582 Kč. S ohledem na výši částky pak soud umožnil žalované zaplacení této částky v prodloužené pariční lhůtě 2 měsíce mj. i z toho důvodu, aby bylo možné provést zápočet náhrady nákladů řízení na vypořádací podíl. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud nezohlednil vzájemný návrh žalované, neboť o něm nebylo ani jednáno a žalobce se k němu ani nevyjadřoval.