25 C 212/2017

Rubrum

Výklad právního jednání. Z výkladu textu předmětného právního úkonu jako celku s přihlédnutím k tomu, jakým způsobem probíhala jednání obou stran o textu smlouvy, lze usuzovat, že v daném případě byla předmětná smlouva o provádění údržby a zajištění provozu světelného reklamního zařízení uzavřena minimálně na 2 roky s tím, že před tímto obdobím ji bylo možné vypovědět pouze z důvodů uvedených v článku VI. odst. 3 smlouvy, po uplynutí 2 let bylo možné smlouvu vypovědět výpovědí s tříměsíční výpovědní lhůtou bez udání důvodu. Tímto způsobem zároveň bylo zajištěno trvání smlouvy déle než 2 roky tak, aby bylo vyhověno požadavku žalobce, který chtěl smlouvu z ekonomicko technických důvodů uzavřít na 3 roky a zároveň i interním pravidlům žalovaného, která umožňovala smlouvy uzavírat zásadně maximálně na 2 roky.

Výrok

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu JUDr. Miloslavem Sládkem jako samosoudcem v právní věci žalobce [právnická osoba], IČ [anonymizována čtyři slova], se sídlem [adresa], zastoupeného Mgr. et Mgr. [jméno] [příjmení], advokátem se sídlem [adresa], proti žalovanému [anonymizováno] S.A., registrační [číslo] se sídlem [adresa], [země], podnikajícímu na území České republiky prostřednictvím [anonymizováno]., organizační složka, IČ, se sídlem [adresa], zastoupenému Mgr. M. [příjmení], advokátem se sídlem [adresa], o zaplacení 537.240 Kč s příslušenstvím,

Odůvodnění

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 537.240 Kč spolu s 8,05% úrokem z prodlení p.a. z částky 89.540 Kč od 15.12.2016 do zaplacení, z částky 89.540 Kč od 29.12.2016 do zaplacení, z částky 89.540 Kč od 26.1.2017 do zaplacení, z částky 89.540 Kč od 28.2.2017 do zaplacení, z částky 89.540 Kč od 26.3.2017 do zaplacení, a z částky 89.540 Kč od 26.4.2017 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 80.260 Kč k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].

Poučení

1.) Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým soudu dne 19.6.2017 se žalobce domáhá na žalovaném zaplacení částky 537.240 Kč s 8,05% úrokem z prodlení p.a. z částek 89.540 Kč od 15.12.2016 do zaplacení, od 29.12.2016 do zaplacení, od 26.1.2017 do zaplacení, od 28.2.2017 do zaplacení, od 26.3.2017 do zaplacení a od 26.4.2017 do zaplacení. V návrhu uvádí, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o provádění údržby a zajištění provozu světelného reklamního zařízení "logo [anonymizováno], které bylo umístěno na budově [ulice a číslo], [obec a číslo] Smlouva byla uzavřena dne 18.9.2014 na dobu 2 let od data umístění reklamního zařízení s nemožností výpovědi. Dle čl. VI. odst. 2 bylo možné smlouvu vypovědět až po uplynutí kontraktační doby s tříměsíční výpovědní lhůtou. Reklamní zařízení bylo dle předávacího protokolu předáno dne 3.11.2014 a dvouletá kontraktace skončila 3.11.2016. Žalovaný smlouvu řádně vypověděl až dne 26.1.2017, tato výpověď byla žalobci doručena dne 31.1.2017, smluvní vztah skončil ke dni 30.4.2017. Žalovaný dluží nájemné za měsíce listopad 2016 až duben 2017 v měsíční výši 89.540 Kč s DPH, celkem 537.240 Kč. Žalovanému byla zaslána doporučená výzva dne 9.2.2017, přičemž jejím předmětem byla faktura za říjen 2016 až leden 2017, žalovaný uhradil pouze říjnovou fakturu a fakturu za média, zbytek odmítl uhradit. Dále mu z opatrnosti byla zaslána nová výzva 6.6.2017, již bez odezvy. 2.) Žalovaný se vyjádřil tak (č.l.34), že navrhuje zamítnutí žaloby v plném rozsahu, když nárok žalobce nemá oporu ve skutkových okolnostech ani v právní úpravě. Nesouhlasí s tvrzením žalobce, že dvouletá doba trvání smlouvy uplynula dne 3.11.2016, neboť smlouva bez dalšího skončila, resp. veškerá práva a povinnosti z ní vyplývající bez dalšího zanikly dne 1.1.2016, kdy uplynula žalobcem a žalovaným dohodnutá doba trvání smlouvy. Žalobce a žalovaný se ve smlouvě dohodli, že tato smlouva nabývá účinnosti dnem instalace reklamního zařízení na budově a že tuto smlouvu uzavírají na dobu 2 let od umístění reklamního zařízení na budově. V předávacím a přejímacím protokolu ze dne 3.11.2014 žalobce a žalovaný shodně potvrdili, že reklamní zařízení bylo řádně provedeno dne 1.11.2014. K umístění reklamního zařízení na budově tak došlo dne 1.11.2014, a tudíž dvouletá doba trvání smlouvy uplynula dne 1.11.2016 a nikoli dne 3.11.2016, jak tvrdí žalobce. Žalovaný dále nesouhlasí, že smlouva uzavřená na dobu určitou, a to na období od 1.11.2014 do 1.11.2016, skončila nikoli uplynutím doby, na kterou byla uzavřena, resp. na kterou byla omezena práva a povinnosti zní vyplývající, tj. dne 1.11.2016, ale uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, tj. dne 30.4.2017. Podle § 603 občanského zákoníku„ práva a povinnosti zaniknou uplynutím doby, na kterou byly omezeny‘. Toto ustanovení bylo zakotveno rovněž v § 578 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku. Rozhodovací praxe soudů i právní teorie zabývající se intepretací a aplikací výše uvedených ustanovení se shodla na tom, že trvání práv a povinností lze omezit na předem stanovenou dobu s tím, že k jejich zániku dochází samotným uplynutím doby, na kterou byly sjednány. Smlouva tak skončila, resp. práva a povinnosti tvořící její obsah zanikly dne 1.11.2016, kdy uplynula žalobcem a žalovaným výslovně dohodnutá doba trváni smlouvy, aniž by k tomu byla třeba jakékoli další právní skutečnosti. Žádné ustanovení smlouvy přitom nestanoví automatické obnovení trvání smlouvy. K prodloužení doby trvání smlouvy by bylo třeba společného a jednoznačného projevu vůle žalobce a žalovaného ve smyslu, že se prodlužuje doba trvání smlouvy, resp. že žalobce a žalovaný jsou i nadále vázáni právy a povinnostmi vyplvajícími ze smlouvy. Taktomu ovšem v daném případě není, když žalobce ani žalovaný takovou vůli neprojevil. Naopak, ještě před uplynutím doby trvání smlouvy žalovaný opakovaně informoval žalobce, např. v emailu žalovaného ze dne 23.5.2016, že nemá zájem na dalším pokračování smluvního vztahu založeného smlouvou. Jestliže uplynutím této doby dne 1.11.2016 smlouva bez dalšího skončila, resp. bez dalšího zanikla veškerá práva a povinnosti z této smlouvy vyplývající, po tomto dni již nebylo možné smlouvu vypovědět, neboť tato přestala právně existovat a nebylo tak co vypovídat. Žalovaný (stejně jako žalobce) proto smlouvu po dni 1.11.2016 nemohl vypovědět a nevypověděl, a to ani prostřednictvím žalobcem tvrzené„ výpovědi“ ze dne 26.1.2017 ani žádného jiného dokumentu. Skutečnost, že smlouva skončila a práva a povinnosti z ní vyplývající zanikly dne 1.11.2016, se žalobce snaží„ překlenout“ tím, že smlouvu zřejmě považuje za nájemní smlouvu ve smyslu § 2201 občanského zákoníku, což lze dovodit z jeho tvrzení o dlužném„ nájemném“ a z jeho poukazu na ustanovení § 2230 odst. 1 občanského zákoníku v jeho emailu ze dne 16.1.2017. Z obsahu smlouvy je však zřejmé, že jejím předmětem nebylo přenechání věci k dočasnému užívání za úplatu ve smyslu § 2201 občanského zákoníku, nýbrž provozování, udržování a opravy reklamního zařízení ve smyslu tehdejšího předmětu podnikání žalobce„ reklamní a propagační činnost“. Podle Smlouvy o dílo uzavřené mezi žalobcem coby zhotovitelem a žalovaným coby ob jednatele dne 18.9.2014 se žalobce zavázal zhotovit a instalovat reklamní zařízení na dohodnutém místě (střešní konstrukce budovy), a žalovaný se zavázal zaplatit za zhotovení a instalaci reklamního zařízení dohodnutou cenu. Žalobce a žalovaný se dohodli na protokolárním převzetí a předání reklamního zařízení na místě jeho realizace s tím, že příslušný protokol vyhotoví žalobce a podepíší jej oprávnění zástupci žalobce a žalovaného. Podle ustanovení § 2608 občanského zákoníku platí, že„ převzetím nabývá ob jednatel vlastnické právo k věci a přechází na něho nebezpečí škody na věci, nestalo-li se tak již dříve.“ Žalovaný se stal vlastníkem reklamního zařízení nejpozději jeho převzetím dne 1.11.2014 a je pojmově a právně vyloučeno, aby si žalovaný, coby vlastník reklamního zařízení, toto reklamní zařízení„ pronajal“. S ohledem na ustanovení § 2230 odst. 2 občanského zákoníku by stejně nedošlo k jejímu prodloužení, jelikož žalovaný dal v přiměřené době předem najevo, že smluvní vztah založený smlouvou končí, resp. že nemá zájem na jeho dalším pokračování. Navíc, i kdyby snad smlouva představovala nájemní smlouvu a žalobcova podnikatelská činnost by zahrnovala rovněž pronájem movitých věcí (žalobce nic takového netvrdí a tento předmět podnikání neměl v rozhodné době zapsaný v obchodním rejstříku), pak by se na daný případ aplikovala zvláštní ustanovení občanského zákoníku o podnikatelském pronájmu věcí movitých včetně ustanovení § 2320 odst. 2 občanského zákoníku, dle kterého se v případě podnikatelského pronájmu movitých věcí nepoužije žalobcem zmiňované obecné ustanovení § 2230 odst. 1 občanského zákoníku o obnovení nájemní smlouvy po uplynutí doby pronájmu v případě, že pronajímatel nepožádá o vrácení předmětu nájmu. Pokud by snad„ předmětem nájmu“ mělo být v dané věci reklamní zařízení, žalobce o jeho vrácení před uplynutím doby trvání smlouvy nepožádal. 3.) Podáním ze dne 25.4.2018 (čl. 61) žalobce přisvědčil žalovanému, že reklama byla provedena dne 1.11.2014, přičemž předávací a přijímací protokol byl podepsán 3.11.2014. Tento protokol potvrzuje, že reklama byla předána a převzata 3.11.2014, tudíž reklamní zařízení bylo na dohodnutém místě umístěno od 1.11.2014 a dnem 3.11.2014 se stalo vlastnictvím žalovaného. Žalovaný dne 30.5.2016 poslal výpověď s tím, že ji dává ke dni 18.6.2016 s výpovědní lhůtou 3 měsíce a smlouva zanikne 18.9.2016. Tato výpověď však nemohla být platná, protože smlouva o údržbě a zajištění provozu byla uzavřena na dobu určitou dva roky od umístění reklamního zařízení (článek IV. odst. 1) a to bylo umístěno 1.11.2014. Dříve smlouva mohla být ukončena jen ve vyjmenovaných případech (článek IV. odst. 3). Z toho, že žalovaný se pokusil smlouvu vypovědět, lze tušit, že si byl textace smlouvy vědom a věděl, že smlouvu musí vypovědět, jinak se prolonguje. Podle žalobce je klíčové posouzení, zda-li smluvní vztah trval i po datu 1.11.2016, jak vyplývá z článku VI. odst. 2 smlouvy o provádění údržby a zajištění světelného provozu. Toto ustanovení stanoví, že„ smlouva je uzavřena na dobu dvou let od umístění reklamního zařízení, přičemž po uplynutí této doby může kterákoliv ze smluvních stran tuto smlouvu kdykoliv vypovědět s tříměsíční výpovědní lhůtou, a to i bez udání důvodů“. Z tohoto ujednání podle žalobce plyne, že smlouva sice byla uzavřena na minimální určitou dobu, ale k její„ expiraci“ byla nutná výpověď. Fakticky se tedy jednalo o smlouvu na dobu minimálně 2 let a 3 měsíců. Pro toto stanovisko je stěžejní proces kontraktace, tedy co strany zamýšlely a jak se v procesu kontraktace chovaly. V roce 2014 smluvní strany pracovaly na přípravě nové smlouvy o umístění a provozu světelné reklamy z důvodu nového loga banky. Emailem ze dne 24.4.2014 se nejprve ozval žalovaný (prostřednictvím pana [jméno] [příjmení]), přičemž týž den mu žalobce zaslal cenovou nabídku. Dne 21.6.2014 pan [jméno] [příjmení] nabídku přijal a sám navrhl uzavřít smlouvu na 3 roky s měsíční úplatou 70.000 Kč. Emailem ze dne 4.6.2014 zaslal žalobce žalovanému návrh smlouvy o dílo a smlouvy o umístění a provádění údržby reklamního zařízení, dne 10.7.2014 to [jméno] [příjmení] v hrubých rysech odsouhlasil. Poslední etapou vyjednávání o textaci smlouvy byl email [jméno] [příjmení] z 28.8.2014. Jak vyplývá z odpovědi jednatele žalobce, žalovaný navrhl zkrácení původní tříleté kontraktační doby na dvouletou, což žalobce přijal, avšak emailem ze 4.9.2014 žalovaného informuje o změně článku VI. odst. 2 tak, že smlouva bude dvouletá, avšak následně ji bude moci vypovědět v šestiměsíční lhůtě. Tato textace ve smlouvě zůstala. Na to [jméno] [příjmení] odpověděl emailem z 5.9.2014, že šestiměsíční výpovědní lhůta není přijatelná, že standartně mají dvouměsíční, ale maximálně je schopen zajistit tříměsíční. Žalobce toto 5.9.2014 akceptoval, přičemž [jméno] [příjmení] emailem ze dne 5.9.2014 výslovně požádal, aby žalobce toto zapracoval do textu smlouvy. Z tohoto je zcela evidentní, že smluvní strany v roce 2014 jasně chápaly textaci článku VI. odst. 2 tak, jak jej interpretuje žalobce, tedy že smlouva byla na 2 roky pevně a následně mohla být kdykoliv vypovězena. 4.) Pokud žalovaný namítá, že se nejednalo o nájemní smlouvu, protože byl vlastníkem díla, a proto bylo vyloučeno, aby ho sám sobě pronajímal, předmětem smlouvy bylo umístění reklamního zařízení na přesně stanovené místo na budově v ulici [ulice a číslo], [obec a číslo], jeho provozování, udržování a opravy. Smlouva výslovně stanovila, že žalobce byl povinen mít vyřešený vlastnický vztah s majitelem objektu. Je na soudu právní posouzení, zda-li se jednalo výlučně o vztah nájemní, nebo zda se jednalo o vztah smíšený, kdy plněním bylo poskytnutí předmětného prostoru a zároveň provoz a údržba světelného zařízení. Žalobce byl zavázán zajišťovat za a) provozování a za b) udržování a opravy. Podle smlouvy se zajišťování provozování rozumí zejména zajištění instalace reklamního zařízení a dohled nad reklamním zařízením na dohodnutém místě tak, aby byl zajištěn jeho bezporuchový provoz, a udržování reklamního zařízení se rozumí zajišťování denního provozu reklamního zařízení, jeho každodenní rozsvícení v době od setmění do cca 1:00 hod. a v době od cca 5:00 hod. do rozednění, kontrola bezvadného provozu, neprodlené odstraňování poruch, neprodlené vypnutí celého zařízení při vzniku poruchy, zajištění plnění bezpečnostních a dalších činností za účelem zajištění plné funkčnosti, provozuschopnosti a bezpečnosti reklamního zařízení. Žalobce dále poukázal na chování žalovaného po 1.11.2016. Žalovaný si nechal zhotovit reklamní zařízení, které žalobce umístil na dohodnuté místo a zajišťoval jeho provoz. Pokud žalovaný tvrdí, že smlouva uplynula dnem 1.11.2016, pak nezmiňuje, co se mělo stát s reklamním zařízením. Žalovaný až dne 26.1.2017 žalobce vyzval, aby reklamu neprodleně odstranil. Reklama však byla žalovaného a žalobce neměl povinnost reklamu odstranit a už vůbec ne zadarmo. Pokud podle žalovaného tedy smlouva pro něj skončila, měl reklamní zařízení ihned sám na své náklady demontovat, protože bylo umístěno na ploše, kterou měl žalobce pronajatu od vlastníka nemovitosti. Žalovaný tak mohl učinit kdykoliv, nikdo mu v tom nebránil a bránit ani nemohl, neboť žalovaný žádnou činnost směřující k odstranění reklamy ani nenaznačil. Dne 26.1.2017 poslal žalovaný poštou výpověď, na což reagoval žalobce emailem prostřednictvím právního zástupce, že dle názoru žalobce tedy smlouva končí 30.4.2017. Protože žalovaný nadále zůstal zcela pasivní, dne 5.5.2017 mu jednatel žalobce poslal email s cenovou nabídkou demontáže za 35.000 Kč s tím, že po zaplacení této částky bude reklama sundána. Dále žalobce žalovanému poslal zálohovou fakturu se splatností 10.5.2017. Částka byla připsána na účet žalobce 29.5.2017. Jakmile žalovaný zaplatil, dal žalobce zakázku do plánu prací a 19.6.2017 reklamu sundal. Zároveň žalobce vyzval žalovaného k souhlasu s likvidací reklamy, neboť ta byla v jeho vlastnictví. Žalovaný souhlas poslal a zároveň požádal o fotodokumentaci, kterou žalobce vyhotovil a za 1.000 Kč ji žalovanému dodal. Žalovaný tedy neučinil nic, aby svůj majetek (reklamu) demontoval, odvezl a zlikvidoval, namísto toho reklama byla dalších více než 6 měsíců umístěna na svém místě, za což žalobce musel hradit nájemné a provoz. Dále žalobce poukázal na nekonzistentní postoj žalovaného, který nejdříve tvrdil, že smlouvu vypověděl k 18.9.2016, odměnu zaplatil za celý měsíc září 2016, následně začal tvrdit, že smlouva zanikla 1.11.2017, avšak odměnu za říjen 2016 zaplatil až 20.2.2017. Reklama pak byla odstraněna až v červnu 2017, tedy minimálně se žalovaný bezdůvodně obohatil na účet žalobce. 5.) Při jednání dne 15.června 2018 žalobce doplnil, že předmětem smlouvy bylo provádění údržby a zajištění provozu světelného reklamního zařízení byla údržba reklamního zařízení ve vlastnictví žalovaného, přičemž žalovaný platil i spotřebu elektrické energie. Údržba spočívala v kontrole tohoto zařízení, dohledu nad jeho funkčností, zajišťování toho, aby toto zařízení nespadlo, neboť bylo umístěno v 5. patře nad rušnou ulicí. Žalobce prováděl opravy v případě nefunkčnosti, například některého z písmen, kontrolu a dohled. Nápis je umístěn na budově ve vlastnictví třetí osoby - [právnická osoba] mostů, se kterou má žalobce uzavřenou nájemní smlouvu, na základě níž je oprávněn využívat tento prostor. Za pronájem prostoru střechy žalobce této společnosti platí. Odměna ze smlouvy o provádění údržby a zajištění provozu světelného reklamního zařízení tak slouží mj. i k úhradě nákladů spojených s pronájmem předmětných prostor. 6.) Ke zjištění skutkového stavu provedl soud tyto důkazy: účastnický výslech jednatele žalobce [příjmení] [příjmení], výslech svědka [jméno] [příjmení] a dále listinné důkazy, a to Smlouva o provádění údržby a zajištění provozu světelného reklamního zařízení mezi žalobcem jako zhotovitelem a žalovaným jako ob jednatele ze dne 18.9.2014, faktura žalobce žalovanému číslo 2017 na částku 89.540 Kč, dopis právního zástupce žalobce žalovanému k rukám [anonymizováno] [příjmení] z 6.6.2017, faktura č. 2017 žalobce žalovanému na částku 89.540 Kč, výpis z obchodního rejstříku žalobce, faktura č. 2017 na částku 89.540 Kč a 2017 na částku 89.540 Kč, výpis z obchodního rejstříku žalovaného, faktura 2016 na částku 89.540 Kč a 2016 na částku 89.540 Kč, email žalobce žalovanému z 16.ledna 2017, dopis právního zástupce žalovanému k rukám [anonymizováno] [příjmení] z 9.2.2017, smlouva o dílo mezi žalobcem a žalovaným z 18.9.2014, úplný výpis z obchodního rejstříku žalobce, předávací a přijímací protokol ze dne 3.11.2014, výpověď smlouvy o provádění údržby a zajištění provozu světelného reklamního zařízení z 30.5.2016, emailová komunikace mezi žalobcem a žalovaným, kopie obálky, dopis [anonymizováno] [příjmení] za žalovaného žalobci ze dne 26.1.2017, výpis z účtu [právnická osoba] ohledně žalobce z 30.4.2017, faktura č. 2017 žalobce žalovanému na částku 1.210 Kč a 2016 na částku 89.540 Kč, výpis z účtu žalobce u [právnická osoba], faktura žalobce žalovanému č. 2016 na částku 89.540 Kč, potvrzení o demontáži a likvidaci světelného reklamního zařízení z 20.7.2017 včetně fotodokumentace, výpis z účtu žalobce u [právnická osoba] ze dne 20.2.2017, emailová komunikace mezi žalobcem a žalovaným, výpis z účtu žalobce u [právnická osoba] na částku 1.210 Kč, smlouva mezi [příjmení] [příjmení] spolka akcyjna jako ob jednatele a žalobcem jako zhotovitelem o zajištění provozu a údržby světelného reklamního zařízení ze dne 13.1.2009 a smlouva o provádění údržby a zajištění provozu světelného reklamního zařízení mezi [anonymizováno] S.A. a [právnická osoba] – návrh smlouvy bez podpisu účastníků. 7.) Podle § 132 o.s.ř. soud zhodnotil provedené důkazy a dospěl k následujícím skutkovým závěrům: 8.) Skutkový stav v rozsahu potřebném pro rozhodnutí je mezi účastníky nesporný, spor mezi žalobcem a žalovaným vznikl toliko k otázce výkladu uzavřené smlouvy o provádění údržby a zajištění provozu světelného reklamního zařízení. Mezi stranami tedy není sporu, že dne 18.9.2014 uzavřel žalobce [právnická osoba] jako zhotovitel se žalovaným [anonymizováno] S.A. jako ob jednatele smlouvu o provádění údržby a zajištění provozu světelného reklamního zařízení, podle níž se žalobce jako zhotovitel zavázal pro ob jednatele zajišťovat a) provozování, a b) udržování a opravy světelného reklamního zařízení – loga [anonymizováno], které bude zhotoveno na základě smlouvy o dílo uzavřené mezi smluvními stranami a bude umístěno na budově v ulici na [jméno] [anonymizováno], v [obec a číslo]. Podle článku I. odst. 2 smlouvy se zajišťováním provozování pro účely této smlouvy rozumí zejména zajištění instalace reklamního zařízení a dohled nad reklamním zařízením na dohodnutém místě tak, aby byl zajištěn jeho bezporuchový provoz, podle odst. 3 se pak udržováním reklamního zařízení rozumí zajišťování denního provozu reklamního zařízení, jeho každodenní rozsvícení v době od setmění do cca 1:00 hod. a v době od cca 5:00 hod. do rozednění, kontrola bezvadného provozu, neprodlené odstraňování poruch, neprodlené vypnutí celého zařízení při vzniku poruchy, zajištění plnění bezpečnostních a dalších činností za účelem zajištění plné funkčnosti, provozuschopnosti a bezpečnosti reklamního zařízení. Podle článku II. bodu 1 byla dohodnuta odměna ve výši 70.000 Kč za měsíc + DPH a podle odst. 2 k tomu paušální odměna ve výši 4.000, - Kč za měsíc bez ceny za materiál spotřebovaný pro opravy. Podle článku II. odst. 3 zhotoviteli vzniká nárok na odměnu poprvé v kalendářním měsíci, kdy byla reklama umístěna na připravené reklamní ploše s tím, že podle odst. 2 je odměna vyúčtovávána na základě daňového dokladu vystaveného vždy k 15.dni příslušného měsíce. Podle odst. 6 pak v ceně není započítána cena elektrické energie spotřebovaná pro provoz reklamy. Podle článku 6 bodu 1 smlouva nabývá platnosti dnem podpisu druhé ze smluvních stran a účinnosti nabývá dnem instalace reklamního zařízení. Podle článku VI. odst. 2„ Tato smlouva se uzavírá na dobu určitou, a to na dobu 2 let od umístění reklamního zařízení. Po uplynutí této doby může kterákoliv ze smluvních stran tuto smlouvu kdykoliv vypovědět s tříměsíční výpovědní lhůtou, a to i bez udání důvodů.“ Podle článku VI. odst. 3 tato smlouva může být ukončena před uplynutím doby v následujících případech a) odstoupení ob jednatele v případě, kdy zhotovitel neplní řádně svůj závazek ze smlouvy a k nápravě nedojde ani po upozornění ob jednatele s poskytnutím přiměřené lhůty, b) okamžikem, kdy zhotovitel ztratí oprávnění k užívání reklamní plochy, která brání řádnému plnění této smlouvy, c) odstoupením ze strany zhotovitele v případě, kdy je ob jednatel opakovaně v prodlení s hrazením odměny dle této smlouvy a svůj závazek nesplní ani po výzvě zhotovitele k uhrazení dlužné odměny s poskytnutím přiměřené lhůty. Podle článku VI. odst. 4 se smlouva řídí příslušnými ustanoveními NOZ. Podle článku VI. odst. 8 podpisem této smlouvy je ukončena smlouva o zajištění provozu světelného reklamního zařízení ze dne 13.1.2009 a všechny její další dodatky. Rovněž se ruší veškeré závazky z této smlouvy vyplývající, jakož i závazky či požadavky vyplývající druhého světelného zařízení www.mBank.cz, které bylo na předmětném místě umístěno dle smlouvy o dílo ze dne 1.10.2009. 9.) Dne 18.9.2014 pak strany uzavřely smlouvu o dílo, ve které se žalobce jako zhotovitel zavázal pro žalovaného jako ob jednatele provést dílo – vyrobení, instalaci a oživení světelného reklamního zařízení – logo [anonymizováno] na střešní konstrukci domu v ulici [ulice a číslo], [obec a číslo], dle grafického podkladu dodaného ob jednatele, který tvoří přílohu č. 1 ke smlouvě a její součástí (článek I bod 1 smlouvy). Podle článku II. této smlouvy fyzické předání dodávky – zhotoveného díla bude na místě realizace díla. Smluvní strany se dohodly na protokolárním předání a převzetí díla. Podle článku IV. je žalovaný jak ob jednatel povinen řádně splněné dílo převzít a zaplatit za něj odměnu sjednanou v článku III. smlouvy. Z předávacího a přejímacího protokolu pak vyplývá, že k předání díla ve smlouvě o dílo ze dne 18.9.2014 došlo 3.11.2014, když reklama byla žalobcem řádně provedena 1.11.2014. 10.) Fakturou č. 2016 z 30.11.2016 vyúčtoval žalobce žalovanému odměnu za provozování a údržbu reklamního zařízení dle smlouvy o zajištění provozu a údržby světelného reklamního zařízení – logo [anonymizováno] za měsíc listopad 2016 ve výši 89.540 Kč splatnou do 14.12.2016, fakturou č. 2016 ze 14.12.2016 žalobce vyúčtoval žalovanému odměnu za měsíc prosinec 2016 ve výši 89.540 Kč splatnou do 28.12.2016, fakturou z 11.1.2017 č. 2017 vyúčtoval žalobce žalovanému provozování a údržbu reklamního zařízení dle smlouvy o zajištění provozu a údržby světelného reklamního zařízení – logo [anonymizováno] ze dne 18.9.2014 za měsíc leden 2017 ve výši 74.000 Kč + 21 % DPH částkou 15.540 Kč, celkem 89.540 Kč se splatností do 25.1.2017, fakturou č. 2017 ze dne 13.2.2017 vyúčtoval částku 89.540 Kč splatnou do 27.2.2017 za měsíc únor 2017, fakturou č. 2017 ze dne 11.3.2017 vyúčtoval odměnu za měsíc březen 2017 v celkové výši 89.540 Kč splatnou do 25.3.2017, fakturou ze dne 11.4.2017 č. 2017 pak vyúčtoval žalobce žalovanému odměnu za měsíc duben 2017 ve výši 89.540 Kč splatnou do 25.4.2017 (faktura žalobce žalovanému číslo 2017 na částku 89.540 Kč, faktura č. 2017 žalobce žalovanému na částku 89.540 Kč, faktura č. 2017 na částku 89.540 Kč a 2017 na částku 89.540 Kč, faktura 2016 na částku 89.540 Kč a 2016 na částku 89.540 Kč). 11.) Dále mezi stranami není sporu, že dopisem ze dne 26.1.2017 žalovaný vyzval žalobce k neprodlenému odstranění reklamního zařízení. V dopise uvedl, že smluvní vztah zanikl k 18.9.2016 (dopis z 26.1.2017). Z potvrzení o demontáži a likvidaci světelného reklamního zařízení žalobce ze dne 20.7.2017 pak soud považuje za prokázané, že žalobce na žádost žalovaného provedl demontáž a likvidaci předmětného světelného zařízení, a to za částku 35.000 Kč, kterou mu žalovaný zaplatil dne 29.5.2017, přičemž pořídil též fotodokumentaci zlikvidované reklamy, za kterou žalovaný zaplatil žalobci částku 1.210 Kč dne 27.7.2017 na základě faktury č. 2017 ze dne 20.7.2017 splatné 30.7.2017 (fotografie, potvrzení, výpisy z účtu, emailová komunikace z června 2017 na čl. 76 spisu). 12.) Podle § 555 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku právní jednání se posuzuje podle svého obsahu. Podle odst. 2 má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy. 13.) Podle § 556 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Podle odst. 2 při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. (dříve § 35 odst. 2, 3 z.č.40/1964 Sb. občanského zákoníku) 14.) Podle § 557 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku připouští-li použitý výraz různý výklad, vyloží se v pochybnostech k tíži toho, kdo výrazu použil jako první. 15.) Podle § 558 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku v právním styku s podnikatelem se výrazu připouštějícímu různý výklad přisoudí význam, jaký má v takovém styku pravidelně. Není-li však druhá strana podnikatelem, musí ten, kdo se toho dovolává, prokázat, že druhé straně musel být takový význam znám. Podle odst. 2 v právním styku podnikatelů se přihlíží k obchodním zvyklostem zachovávaným obecně, anebo v daném odvětví, ledaže to vyloučí ujednání stran nebo zákon. Není-li jiné ujednání, platí, že obchodní zvyklost má přednost před ustanovením zákona, jež nemá donucující účinky, jinak se může podnikatel zvyklosti dovolat, prokáže-li, že druhá strana určitou zvyklost musela znát a s postupem podle ní byla srozuměna. 16.) Podle § 1746 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. Podle odst. 2 strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 17.) Podle § 2430 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku příkazní smlouvou se příkazník zavazuje obstarat záležitost příkazce. 18.) Podle § 1970 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 19.) Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 20.) Mezi stranami vznikl spor ohledně výkladu smlouvy o provádění údržby a zajištění provozu světelného reklamního zařízení uzavřené dne 18.9.2014. Soud proto přistoupil k výkladu projevu vůle ve smyslu § 555 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Podle výkladových pravidel v těchto ustanoveních zakotvených je třeba přihlížet k úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musel-li o něm vědět. Ve smyslu § 556 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku se tedy přihlíží k tomu, co právnímu úkonu (právnímu jednání) předcházelo, přihlédne se k zavedené praxi i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu úkonu přikládají. Na základě toho tedy soud zaměřil dokazování k otázce přípravy předmětné smlouvy o provádění údržby a zjištění provozu světelného reklamního zařízení, neboť samotné její ustanovení článku VI. odst. 2 není úplně jednoznačné, když podle textu tohoto ustanovení se smlouva uzavírá na dobu určitou 2 let od umístění reklamního zařízení, avšak v následující větě se uvádí, že po uplynutí této doby může kterákoliv ze smluvních stran smlouvu vypovědět s tříměsíční výpovědní lhůtou. Ve spojení s ustanovením odst. 3 stejného článku VI. lze tedy dovodit, že smlouvu nebylo možné ukončit před uplynutím doby dvou let s výjimkou případů, které jsou upraveny v článku VI. odst.

3. Z druhé věty odst. 2 článku VI. pak lze usuzovat, že uplynutím 2 let smlouva automaticky nekončí, nýbrž že je třeba ji vypovědět. Fakticky tak smlouva nebyla uzavřena na dobu 2 let, ale patrně na dobu neurčitou s nemožností ji vypovědět před uplynutím lhůty dvou let z jiných, než ve smlouvě stanovených důvodů. 21.) Soud proto blíže zkoumal okolnosti uzavírání této smlouvy, přičemž mu byly poskytnuty emaily z dubna až září 2014 zachycují komunikaci mezi jednatele žalobce [příjmení] [příjmení] a zaměstnancem žalovaného [jméno] [příjmení] ([anonymizováno]), která uzavření této smlouvy předcházela. Autenticita emailů byla potvrzena výslechem jednatele žalobce [příjmení] [příjmení] a svědka [jméno] [příjmení] (v emailech označen jako [anonymizováno]), kteří potvrdili, že se jedná o jejich komunikaci při domlouvání detailů smlouvy. Z jejich výpovědí a zejména z emailových zpráv vyplývá, že smlouva měla původně být uzavřena na 3 roky, nicméně z důvodu interních pravidel banky se účastníci dohodli na dvouleté smlouvě s tím, že po uplynutí 2 let bude třeba smlouvu vypovědět. Výpověď měla původně mít půlroční výpovědní lhůtu, nicméně opět v důsledku interních pravidel banky však nakonec nebylo možné sjednat půlroční výpovědní lhůtu, nýbrž maximálně tříměsíční (viz emaily [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] ze 4.září 2014 v 19:03 hodin a jeho odpověď z 5.září 2014 v 8:26 hodin na č.l. 65 spisu). Z uvedeného tedy soud I. stupně jednoznačně dovodil, že se nejednalo o smlouvu, která by končila uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tj. doby 2 let, nýbrž smlouvu, k jejímuž platnému ukončení bylo třeba smlouvu vypovědět výpovědí nejdříve po uplynutí lhůty 2 let (s vyjímkou případů uvedených v článku VI. odst. 3 smlouvy) tak, jak vyplývá z ustanovení článku VI. odst. 2 této smlouvy. Ačkoliv tedy ustálená praxe vykládá pojem trvání smlouvy„ na dobu určitou“ tak, že tímto okamžikem smlouva končí, z výkladu textu předmětného právního úkonu jako celku s přihlédnutím k tomu, jakým způsobem probíhala jednání obou stran o textu smlouvy, lze usuzovat, že v daném případě byla předmětná smlouva o provádění údržby a zajištění provozu světelného reklamního zařízení uzavřena minimálně na 2 roky s tím, že před tímto obdobím ji bylo možné vypovědět pouze z důvodů uvedených v článku VI. odst. 3 smlouvy, po uplynutí 2 let bylo možné smlouvu vypovědět výpovědí s tříměsíční výpovědní lhůtou bez udání důvodu. Tímto způsobem zároveň bylo zajištěno trvání smlouvy déle než 2 roky tak, aby bylo vyhověno požadavku žalobce, který chtěl smlouvu z ekonomicko technických důvodů uzavřít na 3 roky (viz výslech jednatele žalobce [příjmení] [příjmení]) a zároveň i interním pravidlům žalovaného, která umožňovala smlouvy uzavírat zásadně maximálně na 2 roky. 22.) Podpůrně lze uvažovat i o tom, že předmětné reklamní zařízení bylo na základě smlouvy o dílo ve vlastnictví žalovaného, který včasným neodstraněním předmětného reklamního zařízení, jenž bylo na základě smlouvy o dílo v jeho vlastnictví, získal bezdůvodné obohacení spočívající v tom, že žalobce světelné reklamní zařízení pro žalovaného provozoval, udržoval a opravoval až do okamžiku, kdy mělo být na žádost žalovaného odstraněno, což se stalo v červnu 2017. Pokud žalovaný dopisem z 30.5.2016 podával výpověď„ ke dni 18.června 2016 s výpovědní lhůtou 3 měsíce“, lze považovat tuto výpověď za neplatnou, a to z toho důvodu, že odporovala ustanovením smlouvy, podle kterých nebylo možné bez udání důvodu smlouvu o provádění údržby a zajištění provozu světelného reklamního zařízení vypovědět před uplynutím 2 let od její účinnosti. Pokud tedy podle tvrzení žalobce žalovaný smlouvu vypověděl v lednu 2017, s ohledem na tříměsíční výpovědní lhůtu smluvní vztah zanikl teprve ke konci měsíce dubna 2017, a žalobci tak přísluší odměna podle smlouvy o provádění údržby a zajištění provozu světelného reklamního zařízení (ať už se typově jedná o smlouvu příkazní podle § 2430 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, anebo o smlouvu nepojmenovanou podle § 1746 odst. 2 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku) i za období od 1.11.2016 do 30.dubna 2017. 23.) Soud proto žalobě žalobce vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobci žalovanou částku 537.240 Kč (6 x 98.540 Kč). O úroku z prodlení pak soud rozhodl podle § 1970 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku za použití § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob. 24.) O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl podle 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl ve věci zcela úspěšný, náleží mu tedy plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobce sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 21.490 Kč, z odměny za právní zastoupení za čtyři a půl úkonu právní služby po 10.460 Kč podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu za použití § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu a pět režijních paušálů po 300 Kč (převzetí zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, sepis žaloby včetně jejího doplnění, neboť žaloba má býti psána tak, aby nepotřebovala doplnit a účast u jednání dne 15.6.2018 přesahujícího dvě hodiny) s navýšením o 21% DPH částkou 10.200 Kč, celkem tedy 80.260 Kč.

Rubrum