26C 90/2013

Rubrum

BYT SOUČÁSTÍ SJM Byt je součástí masy SJM účastníků a je na místě, aby byl k návrhu jednoho z účastníků vypořádán, když strany k dohodě ohledně vypořádání SJM nedospěly, a to v případě, že na zaplacení kupní ceny bytu byly použity také prostředky, které odcházely z účtu jednoho z účastníků , na němž se nacházely i společné finanční prostředky účastníků (neboť příjem manžela ze zaměstnání se vyplacením stává součástí SJM).

Výrok

Okresní soud v Pardubicích rozhodl předsedkyní senátu JUDr. K.Š. jako samosoudkyní ve věci žalobkyně Ing. xx, nar. xx, bytem Pardubice, zast. JUDr. F.D., advokátem se sídlem Pardubice, proti žalovanému Ing. xx, nar. xx, bytem Pardubice, zast. Mgr. S.O., advokátkou se sídlem Pardubice, o vypořádání společného jmění manželů, takto:

Odůvodnění

I. Z rozvodem zaniklého společného jmění manželů se do vlastnictví žalovaného přikazuje: - bytová jednotka č. 1895/23 vymezená v budově č.p. xxx stojící na pozemku parc. č. st. xxx- zastavěná plocha a nádvoří - v části obce Zelené Předměstí, katastrálním území a obci Pardubice, zapsaná na LV č.xxxxvedeném Katastrálním úřadem pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Pardubice - spoluvlastnický podíl na společných částech budovy č.p. xxxstojící na pozemku parc. č. st. xx - zastavěná plocha a nádvoří, o velikosti id. 1/100, v části obce Zelené Předměstí, katastrálním území a obci Pardubice, zapsaná na LV č. xxxx vedeném Katastrálním úřadem pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Pardubice - spoluvlastnický podíl na pozemku - zastavěná plocha a nádvoří - parc. č. st. 7317 o velikosti id. 100/10000 v části obce Zelené Předměstí, katastrálním území a obci Pardubice, zapsaném v katastru nemovitostí na LV č. 58903 vedeném Katastrálním úřadem pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Pardubice. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vypořádání podílu ze společného jmění manželů částku 920.177,30 Kč do 2 měsíců od právní moci tohoto výroku rozsudku. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1.112,50 Kč k rukám advokáta žalobkyně JUDr. F.D., do 3 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku. IV. Žalovaný je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích polovinu nákladů řízení vynaložených na znalečné ve výši 1.775,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

Poučení

Žalobkyně se proti žalovanému domáhala vypořádání rozvodem zaniklého společného jmění manželů (dále jen SJM). Tvrdila, že součástí SJM je mimo jiné nemovitost – byt č.p. 1895/23 v ulici xxx v Pardubicích včetně spoluvlastnického podílu na společných částech budovy a pozemku, na němž dům stojí (dále jen „byt“ nebo „ předmětný byt“). Žalobkyně se domáhala vypořádání SJM pouze ohledně této nemovitosti. Tvrdila, že předmětný byt je součástí SJM účastníků, neboť byl získán za dobu trvání manželství a kupní cena byla zaplacena ze společných prostředků, byť zčásti i ze zapůjčených či darovaných finančních prostředků. K tvrzením žalovaného pak doplnila, že adekvátně k vnosům žalovaného byly ze stavebního spoření žalobkyně financovány náklady na rekonstrukci bytu a další, investice na majetek v SJM však nenárokovala. Pokud se jedná o žalovaným tvrzené dary od rodičů, pak tyto z převážné části žalobkyně nesporovala, ale uvedla, že některé uvedené finanční částky byly půjčkou, kterou účastníci společně spláceli za trvání manželství. Rovněž úvěr, kterým byla částečně hrazena kupní cena předmětného bytu, si účastníci vzali jako manželé a žalobkyně vystupovala jakožto spoludlužník z úvěrové smlouvy. Uvedla dále, že tvrzení žalovaného o tom, že od začátku bylo dohodnuto, že byt bude pouze žalovaného, se nezakládá na pravdě, že se podílela naprosto rovnocenně na všech záležitostech týkajících se domácnosti a že v době, kdy účastníci byt nabyli, neměla ani nemohla mít úmysl jednat jakkoli tendenčně a zároveň ani rozvod manželství nikterak nepředpokládala. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby a tvrdil, že byt označený žalobkyní není součástí SJM účastníků, ale je v jeho výlučném vlastnictví. Tvrdil, že kupní cena za byt byla uhrazena z jeho výlučného majetku, a to jednak ze stavebního spoření a úspor nabytých před uzavřením manželství, a dále z darů od jeho rodičů, které však byly poskytnuty pouze jemu a nikoliv také žalobkyni. Měl tedy za to, že v rámci tohoto řízení by předmětný byt neměl být vůbec vypořádáván. Pro případ, že by soud byl názoru, že předmětný byt do SJM účastníků spadá, pak žalovaný tvrdil, že nárok žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy, neboť žalobkyně se nepodílela na uhrazení kupní ceny bytu, ani na jeho rekonstrukci, a že od začátku věděla a byla srozuměna s tím, že byt, v němž předtím dlouhá léta žili rodiče žalovaného, má být v rámci privatizace nabyt účastníky, byť bylo zřejmé, že byt má být výlučným majetkem žalovaného. Tvrdil, že vzhledem k okolnostem malé privatizace nebylo možné byt získat jiným způsobem, než jak k tomu došlo, vzhledem k tomu, že v mezidobí účastníci uzavřeli manželství. Tvrdil, že kupní cenu za byt zaplatil jednak ze stavebního spoření, dále z úvěru na koupi této bytové jednotky, a dále z finančních prostředků, které mu poskytli jeho rodiče formou daru a že na pořízení bytu nebyly použity žádné finanční prostředky ze SJM. Poukazoval na skutečnost, že předmětný byt předtím, než v něm začal bydlet s žalobkyní, dlouhou dobu užívali jeho rodiče společně s ním a že jejich úmyslem bylo postoupit byt právě jemu. Navrhoval dále, aby z tohoto důvodu bylo o případném vypořádacím podílu pro žalobkyni rozhodnuto disparitou s tím, že dále uplatňoval pro účely vypořádání vnosy z jeho výlučného majetku. Tvrdil, že žalobkyně má pouze zájem se obohatit na jeho úkor, přičemž na předmětný byt nemá žádný morální nárok. Tvrdil dále, že žalobkyně se fakticky o náklady spojené s bydlením včetně hrazení kupní ceny uvedeného bytu nikdy nezajímala a veškeré závazky po celou dobu hradil výlučně žalovaný. Nesporné mezi stranami bylo to, že v katastru nemovitostí je byt zapsán jako součást jejich SJM a dále, že SJM účastníků zaniklo ke dni 14.5.2013, kdy nabyl právní moci rozsudek o jejich rozvodu. Žádná ze stran pak v řízení nenavrhovala případné vypořádání dalších movitých či nemovitých věcí nebo závazků ze zaniklého SJM účastníků. Ze smlouvy o nájmu bytu ze dne 22.6.1998 bylo zjištěno, že uvedeného dne žalovaný uzavřel nájemní smlouvu na předmětný byt s městem Pardubice. Z nabídky převodu vlastnictví bytu fyzické osobě - nájemci ze dne 15.2.2002 vyplynulo, že uvedeného dne Statutární město Pardubice nabídlo žalovanému jako nájemci předmětný byt v rámci malé privatizace a žalovaný tuto nabídku dne 19.2.2002 přijal. Z kupní smlouvy ze dne 9.12.2002 soud zjistil, že touto smlouvou účastníci jako kupující do SJM uzavřeli se Statutárním městem Pardubice kupní smlouvu o prodeji předmětného bytu, spoluvlastnického podílu na společných částech domu a spoluvlastnického podílu na pozemku označeném jako stavební parcela na bytovou jednotku č. 1895/23 v 7. nadzemním podlaží domu č.p. xxx, stojícím na pozemku označeném jako stavební parcela, parc. č. xxxv katastrálním území a obci Pardubice, části obce Zelené předměstí, o celkové podlahové ploše 76,15 m2. Kupní cena byla v této smlouvě sjednána ve výši 108.101,- Kč. Dokladem o hotovostní operaci ze dne 16.11.2001 bylo prokázáno, že uvedeného dne vložil žalovaný částku 50.000,- Kč v hotovosti na účet stavebního spoření vedený na jeho jméno u ČS – Stavební spořitelny a.s. Z potvrzení o provedeném čerpání vystaveného Stavební spořitelnou České spořitelny a.s. dne 17.12.2002 bylo zjištěno, že dne 16.12.2002 bylo z účtu žalovaného uhrazeno celkem 108.101,- Kč, což odpovídá úhradě kupní ceny předmětného bytu. Potvrzením o poskytnutém úvěru na bytové potřeby vystaveného Stavební spořitelnou České spořitelny a.s. dne 17.2.2006 bylo prokázáno, že účastníkům bylo tímto potvrzeno, že úspěšně splatili úvěr č. 116628-6276542/8060. Z výzvy k doplatku kupní ceny za bytovou jednotku č. 1895/23 v ulici K Polabinám v Pardubicích ze dne 16.2.2003 se podává, že touto výzvou Statutární město Pardubice vyzvalo manžele H. k doplatku kupní ceny ve výši 22.808,- Kč. Pokladní složenkou Komerční banky a.s. ze dne 5.5.2003 žalovaný prokázal, že uvedeného dne složil částku 22.808,- Kč jako doplatek kupní ceny bytu. Z pokladního dokladu České spořitelny a.s. ze dne 31.1.2006 bylo zjištěno, že uvedeného dne žalovaný vložil na svůj účet v bance částku 17.000,- Kč v hotovosti. Z darovací smlouvy ze dne 25.2.2002 se podává, že MUDr.P.H. a V. H. darovali svému synovi Ing. D.H. celkem částku 70.000,- Kč za účelem financování koupě bytu na adrese xxxxv Pardubicích. Z potvrzení Stavební spořitelny České spořitelny, a.s. ze dne 25.6.2013 bylo zjištěno, že zůstatek stavebního spoření na účtu žalovaného byl k datu 30.3.2002 ve výši 69.837,40 Kč. Z předložených záznamů otce žalovaného se podává, že rodiče žalovaného mu darovali částku 70.000,- Kč, částku 23.000,- Kč a 17.000,- Kč a dále pak částky ve výši 35.160,- Kč, které byly dary na splátky stavebního spoření. Z darovací smlouvy ze dne 28.4.2003 soud zjistil, že rodiče žalovaného mu darovali částku 23.000,- Kč. Z darovací smlouvy ze dne 24.1.2006 bylo zjištěno, že rodiče žalovaného mu darovali částku 17.000,- Kč. Z výpisu ze Sporožirového účtu žalovaného vedeného u České spořitelny a.s. vyplynulo, že ke dni 31.3.2002 byl zůstatek na tomto účtu ve výši 16.722,40 Kč. Z darovací smlouvy ze dne 3.2.2010 soud zjistil, že rodiče žalovaného mu darovali částku 250.000,- Kč na rekonstrukci bytu. Z výpisu z osobního účtu žalovaného u České spořitelny, a.s. za rozhodné období od 30.3.2002 do 2.2.2006 se podává, jaké pohyby na tomto účtu probíhaly a že z účtu žalovaný posílal pravidelné měsíční splátky na stavební spoření ve výši 700,- Kč, resp. později ve výši 780,- Kč. Z účastnické výpovědi žalobkyně vyplynulo, že do předmětného bytu se se žalovaným nastěhovali v roce 1998, přičemž v té době byl byt ještě ve vlastnictví města Pardubice. Když byla možnost byt zprivatizovat, se žalovaným se dohodli, že byt bude zakoupen z jeho stavebního spoření a za pomoci jeho rodičů, její stavební spoření pak bude následně použito na jeho rekonstrukci. Účastníci si také vzali úvěr ze stavebního spoření, přičemž v úvěrové smlouvě žalobkyně fungovala jako spoludlužník. Žalobkyně potvrdila, že rodiče žalovaného jim finančně přispívali na úhradu kupní ceny bytu a uvedla dále, že jim poskytli také půjčku ve výši 50.000,- Kč, kterou se žalovaným posléze společně spláceli. Finančně spolu účastníci fungovali tak, že splátky na úvěr ze stavebního spoření hradil žalovaný ze svého bankovního účtu a žalobkyně hradila jiné platby spojené se společným soužitím a vedením domácnosti. Náklady na rekonstrukci bytu byly následně hrazeny částečně ze stavebního spoření žalobkyně a dále z darů od rodičů žalovaného, přičemž žalobkyně měla za to, že se jednalo o dar pro rodinu, přestože u předávání peněz nebyla a s rodiči jednal žalovaný většinou sám. Žalobkyně vypověděla, že před zprivatizováním bytu se žalovaný ani s jeho rodiči nejednalo o tom, že by byt měl být pouze výlučným majetkem žalovaného. Uvedla, že na zaplacení kupní ceny od rodičů žalovaného se žalovaným obdrželi částku cca 22.000,- Kč a dále 17.000,- Kč na doplacení úvěru a dále jim byla poskytnuta zmíněná půjčka ve výši 50.000,- Kč ještě před svatbou. Dále uvedla, že v roce 2012 byt opustila narychlo a odstěhovala si jen osobní věci a věci dětí, část nábytku a pár drobností. Z účastnické výpovědi žalovaného bylo zjištěno, že v předmětném bytě bydlel od dětství spolu se svými rodiči a že plánovali, že byt mu zůstane, až se rodiče odstěhují, stejně jako rodiče pořídili byt jeho sestře. Nabídku na odkup bytu obdržel od města ještě před svatbou a ještě před svatbou ji také akceptoval. Stavební spoření si založil na své jméno, avšak všechny peníze pocházely od rodičů. Peníze od nich dostával v hotovosti, nejdřív nepravidelně a po svatbě každý měsíc. Dar ve výši 50.000,- Kč dostal v roce 2001 ještě před svatbou a začal jej rodičům splácet, ale otec mu posléze všechny peníze vrátil zpět. Vypověděl, že na dar ve výši 50.000,- Kč zaplatil otci asi deset splátek, tedy asi 10.000,- Kč. Potvrdil výpověď žalobkyně o tom, že jeho stavební spoření mělo být použito na koupi bytu a její na pozdější rekonstrukci bytu. Potvrdil i to, že žalobkyně skutečně ze svého stavebního spoření na rekonstrukci a vybavení bytu přispěla. Uvedl, že žalobkyně se na financování kupní ceny bytu žádným způsobem nepodílela a ani nevěděla, jak probíhá. Vypověděl, že splátky stavebního spoření probíhaly z jeho účtu tak, že od otce dostal peníze na splátku v hotovosti, tu vložil na svůj účet a z tohoto účtu ji pak poslal na účet stavebního spoření. Výplata u zaměstnavatele mu chodila na stejný účet. V období kolem svatby byly vztahy účastníků dobré, brali se po několikaleté známosti, vztah žalobkyně k jeho rodičům byl dobrý. Z výpovědi svědka MUDr. P.H. , otce žalovaného, bylo zjištěno, že svědek se žalovaným prováděli mezi sebou finanční transakce bez vědomí žalobkyně. Peníze žalovanému předával v hotovosti a on je následně vkládal na účet. Uvedl, že žalovanému občas mimo peněz na zaplacení bytu dával další peníze „ bokem“. Žalovanému a žalobkyni neposkytovali s manželkou žádné finanční půjčky, jednalo se vždy o dary, které byly určeny jen žalovanému, jako jeho synovi. Na rekonstrukci bytu darovali žalovanému částku 250.000,- Kč, přičemž potvrdil, že i žalobkyně se na rekonstrukci finančně podílela. Uvedl, že darovací smlouvy uzavírali až následně po předání peněz a že všechny finanční částky si vždy předávali v hotovosti. Peníze, které si na stavebním spoření ušetřil žalovaný, mu posléze všechny refundoval. Z výpovědi svědkyně V. H. , matky žalovaného, vyplynulo, že finanční záležitosti v rodině vždy řešil její manžel. O tom, že synovi manžel poskytoval finanční prostředky na pořízení bytu, věděla, ale přesnější podrobnosti si nevybavila, neboť vše spravoval manžel. Před uzavřením manželství žalobkyně se žalovaným se žalobkyní ohledně bytu nejednali, neboť automaticky předpokládali, že byt bude žalovaného a nepředpokládali, že by se mladí měli rozvádět. Ze znaleckého posudku znalce Ing. J.J. ze dne 2.8.2016 ve znění jeho doplnění ze dne 7.4.2017 vyplynulo, že aktuální tržní hodnota předmětného bytu činí 2.200.000,- Kč. Z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 17.4.2013 č.j. 17 C 99/2012-17 soud zjistil, že manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno ke dni 14.5.2013. Manželství bylo spokojené bylo asi 5 let, poté se začaly projevovat problémy v soužití manželů, a to zejména kvůli rozdílným představám manželů o společném soužití. V listopadu 2012 se manželka i s dětmi odstěhovala ze společné domácnosti, společné soužití již nebylo obnoveno. Další žalovaným navrhované důkazy nad rámec provedeného dokazování soud neprováděl, neboť je považoval za nadbytečné, skutkový stav byl dostatečně zjištěn a soud měl všechny relevantní podklady pro rozhodnutí ve věci. Podle § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle ust. § 143 písm. a) zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném a účinném ke dni 31.12. 2013 (dále „obč. zák.“), tvoří společné jmění manželů majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného mj. dědictvím nebo darem. Podle § 144 obč. zák. pokud není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů. Podle § 145 odst. 1 a 2 obč. zák. majetek, který tvoří společné jmění manželů, užívají a udržují oba manželé společně. Obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů může vykonávat každý z manželů. V ostatních záležitostech je třeba souhlasu obou manželů; jinak je právní úkon neplatný. Podle ust. § 149 odst. 1 obč. zák. společné jmění manželů zaniká zánikem manželství. Podle ust. § 149 odst. 2 obč. zák. zanikne-li společné jmění manželů, provede se vypořádání, při němž se vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou stejné. Každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek. Stejně tak se vychází z toho, že závazky obou manželů vzniklé za trvání manželství jsou povinni manželé splnit rovným dílem. Dle odst. 3 téhož ustanovení zákona se při vypořádání přihlédne především k potřebám nezletilých dětí, k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, a k tomu, jak se zasloužil o nabytí a udržení společného jmění. Při určení míry přičinění je třeba vzít též zřetel k péči o děti a k obstarávání společné domácnosti. Podle ust. § 150 odst. 3 obč. zák. neprovede-li se vypořádání dohodou, provede je na návrh některého z manželů soud. Soud v této věci postupoval podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném a účinném ke dni 31.12.2013, protože společné jmění manželů účastníků tohoto řízení zaniklo ještě v době účinnosti tohoto zákona. I když je rozhodnutí ve věcech vypořádání SJM konstitutivní a soud je činí již za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, považuje navzdory ust. § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. za vhodnější použití ustanovení obč. zák. Přestože se ustanovení obč. zák. významně od ustanovení nového občanského zákoníku neliší, bude jejich použití lépe reflektovat rozumné uspořádání majetkových vztahů účastníků, neboť k nabytí majetku do SJM účastníků docházelo za účinnosti obč. zák. a za účinností původního obč. zák. také SJM účastníků zaniklo a žalobkyně podala žalobu na vypořádání společného jmění manželů. Ze shora uvedených důkazů soud učinil tyto skutkové a z nich vycházející právní závěry: Soud se nejprve vzhledem k obranným tvrzením žalovaného zabýval tím, zda předmětný byt je, či není součástí zaniklého SJM účastníků. Za situace, kdy byt je v katastru nemovitostí zapsán jako součást SJM účastníků řešil otázku, zda byt byl pořízen z výlučných finančních prostředků žalovaného. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, kupní cena za byt byla zaplacena kromě společného úvěru mj. i z finančních darů od rodičů žalovaného. Bylo však také zjištěno, a to z výpovědi žalobkyně, žalovaného i svědka MUDr. H. , otce žalovaného, že účastníkům byla k úhradě kupní ceny poskytnuta rodiči žalovaného mj. částka 50.000,- Kč. Tu pak společně za trvání manželství po nějaký čas spláceli z účtu žalovaného, na nějž mu chodila rovněž výplata od zaměstnavatele, splátkami po 1.000,- Kč. Později svědek žalovanému zaplacené splátky „refundoval“, o tom však již žalobkyni neinformovali. Z uvedeného vyplývá, že částka 50.000,- Kč byla původně skutečně půjčkou poskytnutou oběma stranám sporu, jak tvrdila žalobkyně, a teprve později se rodiče žalovaného rozhodli, že tuto částku žalovanému darují a otec žalovaného mu vrátil zaplacené splátky. Z dokladu o hotovostní operaci ze dne 16.11.2001 soud zjistil, že uvedeného dne složil žalovaný částku 50.000,- Kč na účet stavebního spoření vedený na jeho jméno u ČS – Stavební spořitelny a.s. Pokud žalovaný vypověděl, že na dar ve výši 50.000,- Kč zaplatil otci asi deset splátek, tedy asi 10.000,- Kč, je zřejmé, že tyto splátky probíhaly už za trvání manželství účastníků, jež bylo uzavřeno dne 30.3.2002. Jak platí podle ustálené judikatury, je-li na majetek, jež si manželé pořizují za trvání manželství, použita byť jen jediná koruna se společných prostředků, je tento majetek součástí SJM manželů a je tedy třeba jej v případném sporu o vypořádání do masy SJM zahrnout a vypořádat. Stejně tak pokud šlo o žalovaným tvrzené dary rodičů na jednotlivé splátky stavebního spoření z doby trvání manželství, jak byly dokládány ze zápisků otce žalovaného, pak z výpisu z účtu žalovaného za rozhodné období soud nezjistil, že by tvrzené částky, jež měly být žalovanému předávány v hotovosti, se objevily ve výpisu z účtu žalovaného jako vklady hotovosti na účet, jak bylo žalovaným tvrzeno a jak vypověděl v rámci účastnické výpovědi. O osudu těchto částek si tedy není možné učinit jednoznačný závěr a není jisté, zda např. nebyly spotřebovány v rámci běžné rodinné spotřeby nebo užity výlučně žalovaným. Nelze proto vzít za prokázané, že byly použity na zaplacení měsíčních plateb stavebního spoření a v jaké výši. Z toho soud dovozuje, že jelikož na zaplacení kupní ceny bytu byly použity také prostředky, které odcházely z účtu žalovaného, na němž se nacházely i společné finanční prostředky účastníků (neboť příjem manžela ze zaměstnání se vyplacením stává součástí SJM), je předmětný byt skutečně součástí masy SJM účastníků a je tedy na místě, aby byl k návrhu žalobkyně vypořádán, když strany k dohodě ohledně vypořádání SJM nedospěly. Soud tedy za této situace s ohledem na projevenou vůli účastníků řízení přikázal shora uvedenou nemovitost do výlučného vlastnictví žalovaného. Za prokázanou vzal cenu nemovitostí podle jejich stavu ke dni zániku SJM ve výši 2.200.000,- Kč, tak jak vyplynulo ze znaleckého posudku. Pokud jde o vnosy účastníků z jejich výlučného majetku do majetku ve společném jmění manželů, soud při stanovení výše vypořádacího podílu vycházel z dokazováním zjištěného stavu. Žalobkyně investice na společný majetek nenárokovala. Žalovaný tvrdil a prokazoval, že na majetek v SJM účastníků vnesl: částku 70.000,- Kč jako dar od rodičů na stavební spoření žalovaného, dále jím naspořenou částku na stavebním spoření, částku 250.000,- Kč na rekonstrukci bytu, částku na doplacení kupní ceny bytu ve výši 22.808,- Kč, částku na doplacení úvěru ze stavebního spoření ve výši 17.000,- Kč a další platby, které mu otec poskytoval na platby stavebního spoření ve výši 35.160,- Kč. Soud provedl zápočet vnosu žalovaného ve výši 69.837,40 Kč, který představoval zůstatek na stavebním spoření žalovaného ke dni uzavření sňatku se žalobkyní, neboť vyšel z dokladu o hotovostní operaci ze dne 16.11.2001, jímž bylo prokázáno, že uvedeného dne složil žalovaný částku 50.000,- Kč na účet stavebního spoření vedený na jeho jméno u ČS – Stavební spořitelny a.s., a z potvrzení Stavební spořitelny České spořitelny, a.s. ze dne 25.6.2013, jímž bylo zjištěno, že zůstatek stavebního spoření na účtu žalovaného byl k datu 30.3.2002 ve výši 69.837,40 Kč. Z provedeného dokazování tedy vzal za zjištěné, že tento zůstatek představuje výlučné prostředky žalovaného (částečně jím naspořené a částečně darované jeho rodiči), jež byly použity na zaplacení kupní ceny předmětného bytu. Dále soud započetl vnos představovaný darem od rodičů žalovaného ve výši 17.000,- Kč na doplacení úvěru použitého na zaplacení kupní ceny, jenž byl prokázán darovací smlouvou, podává se i ze zápisků otce žalovaného a pokladního dokladu České spořitelny a.s. ze dne 31.1.2006. Soud započetl jako vnos žalovaného i částku ve výši 22.808,- Kč na uhrazení navýšené kupní ceny bytu a dar ve výši 250.000,- Kč od rodičů na rekonstrukci bytu, které rovněž byly podpořeny provedenými důkazy a které ani žalobkyně nesporovala (částka 22.808,- Kč svou výší i časově koresponduje s darem ve výši 23.000,- Kč, který obdržel žalovaný od rodičů podle darovací smlouvy ze dne 28.4.2003 a podle zápisků otce žalovaného). Původně uplatňovaný vnos ve výši 16.722,40 Kč jakožto zůstatek na jeho běžném účtu v době uzavření manželství posléze žalovaný již vypořádat nežádal, neboť tyto prostředky byly použity k běžné spotřebě, nikoli vynaloženy na pořízení majetku v SJM stran. Celkem tedy soud jako vnos žalovaného a tedy jeho výlučný majetek dle § 143 písm. a) obč. zák. započetl částky ve výši 359.645,40 Kč, neboť tyto částky prokazatelně vynaložil žalovaný na majetek v SJM ze svých výlučných prostředků a je třeba, aby mu tyto byly v rámci vypořádání navráceny. Soud jako vnos nezohlednil částky, jež měly být poskytovány otcem žalovaného měsíčně v hotovosti na zaplacení splátek stavebního spoření, neboť jak již soud uváděl výše, použití těchto částek na majetek v SJM nemá za prokázané. Rovněž o osudu 20.000,- Kč, které se podávají z darovací smlouvy uzavřené žalovaným a jeho rodiči dne 25.2.2002 na částku 70.000,- Kč - po odpočtu prokázaného vkladu na stavební spoření žalovaného ve výši 50.000,- Kč (jež, jak bylo zjištěno, byly původně půjčkou poskytnutou stranám a jimi splácenou a později darem žalovanému a byly použity na zaplacení kupní ceny) - v řízení nebylo ničeho bližšího tvrzeno ani prokázáno, tedy soudu nezbylo, než s touto částkou nekalkulovat, neboť nezjistil, že by tyto finanční prostředky byly použity na pořízení majetku do SJM účastníků. Za takové vnosy, o nichž není prokázáno, že byly použity na majetek ve společném jmění, totiž nelze požadovat náhradu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 22 Cdo 3421/2006). Při stanovení výše vypořádacího podílu vzal soud v úvahu celkovou hodnotu majetku ve společném jmění manželů ve výši 2.200.000,- Kč. Každý z účastníků by měl s ohledem na výše uvedenou zásadu rovnosti podílů obdržet majetek nebo ekvivalentní částku v penězích v hodnotě 1.100.000,- Kč (polovina z částky 2.200.000,- Kč, jež představuje hodnotu majetku, který byl přikázán žalovanému). Při zohlednění prokázaných vnosů žalovaného z jeho výlučného majetku na společný majetek ve výši 359.645,40 Kč pak soudu vyšla výše vypořádacího podílu pro žalobkyni ve výši 920.177,30 Kč. Tuto částku je proto žalovaný povinen vyplatit žalobkyni na vypořádání jejího podílu na SJM (výrok II.). Ohledně námitky disparity podílů, kterou vznesl žalovaný, soud uvádí, že se netotožnil s jeho argumentací. Žalovaným nebyly prokázány natolik závažné důvody, které vyplývají z judikatury (např. dlouhodobá nezaměstnanost, pobyt ve VTOS za úmyslnou trestnou činnost, gamblerství, domácí násilí atd.), aby soud přistoupil k vypořádání zaniklého společného jmění manželů s uplatněním zásady disparity podílů. Žalovaný tvrdil, že předmětný byt je byt po jeho rodičích, měl být pouze jeho, že žalobkyně se o financování kupní ceny bytu ani o další náklady s ním spojené nikdy nezajímala a vše vždy řešil jen on. Nelze než uvést, že např. z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 17.4.2013 č.j. 17 C 99/2012 – 17 o rozvodu manželství účastníků vyplývá, že se jednalo o rozvod, na němž se shodli oba manželé a kdy soud na základě shodného tvrzení účastníků řízení uzavřel, že příčinou rozvratu manželství jsou jejich rozdílné představy o společném soužití. To, že finanční záležitosti rodiny účastníků spravoval převážně žalovaný a že rodinu částečně finančně dotovali jeho rodiče, není důvodem pro rozhodnutí o nerovnosti vypořádacích podílů. Jednalo se o model, na nějž byl žalovaný zvyklý z domova, neboť jak vyplynulo např. ze svědeckých výpovědí jeho rodičů, i v jejich rodině finanční záležitosti řešil vždy otec jako hlava rodiny. Soud má za to, že žalovaný zcela přirozeně přejal pro soužití se žalobkyní model ze své primární rodiny a ta s tím souhlasila, jednalo se tedy o dohodu účastníků o fungování jejich rodiny a žalobkyni nyní nelze klást k tíži, že se podřídila zvykům žalovaného a plnila roli zejména mateřskou a ekonomickou stránku společného soužití přenechala žalovanému. Nebylo zjištěno ani tvrzeno, že by žalobkyně zanedbávala péči o domácnost, že by po skončení rodičovské dovolené nepracovala nebo jinak negativně zasahovala do chodu rodinné domácnosti účastníků a jejich finančního hospodaření. Vzhledem k tomu, že účastníci byt nabyli v krátké době po uzavření manželství, kdy plánovali společný život a rodinu, není ani pravděpodobné, že by žalobkyně jednala ze zištných důvodů a snažila se nějak obohatit na úkor žalovaného, když jak potvrdily i svědecké a účastnické výpovědi, vztahy v rodině byly dobré a rozvod nikdo nepředpokládal. Nejednalo se tedy dle soudu o žádnou mimořádnou situaci na straně žalobkyně, jež by odůvodnila uplatnění návrhu žalovaného na disparitu podílů stran. Rovněž námitka žalovaného, že nárok žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy, pak byla soudem vzhledem k výše uvedenému shledána zcela nedůvodnou, neboť žádné porušení dobrých mravů v průběhu řízení zjištěno nebylo. Pokud jde o snahu žalovaného, aby soud při úvahách o vypořádání předmětného bytu zohlednil i úvěr, který si vzalo Společenství vlastníků jednotek v domě, v němž se tento byt nachází, a zahrnul do vypořádání také částky placené žalovaným z tohoto titulu, pak k tomu soud uvádí tolik, že se jedná o platby spojené s užíváním bytu. Tyto účastníci hradili po dobu trvání manželství ze společných prostředků v SJM. Jak vyplynulo z rozvodového rozsudku stran, žalobkyně opustila společné bydlení ještě před rozvodem manželství v měsíci listopadu 2012, kdy se z bytu odstěhovala i s nezletilými dětmi účastníků, a dále byt neužívala, neboť účastníci již společné soužití neobnovili. Je tedy zcela na místě, aby tyto platby po zániku SJM nadále hradil ten, kdo byt užívá, což je právě žalovaný. Podle názoru soudu by nebylo spravedlivé požadovat po žalobkyni, aby se nadále podílela na platbách spojených s užíváním bytu, který prokazatelně neužívá již od doby předcházející zániku SJM. Lhůta k plnění byla žalovanému ve výroku II. stanovena postupem dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. s přihlédnutím k výši vypořádacího podílu v přiměřené délce dvou měsíců tak, aby si mohl zajistit podmínky pro financování výplaty vypořádacího podílu. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť ve sporu byla žalobkyně převážně úspěšná. Ta se však náhrady nákladů řízení vzdala až na částku zaplacenou na náklady důkazního řízení na znalečné. Žalobkyně v řízení zaplatila zálohu na náklady znaleckého posudku ve výši 4.000,- Kč. Znalečné bylo znalci Ing..J. zaplaceno ve výši celkem 5.775,- Kč, polovina tedy činí částku 2.887,50 Kč. Soud zohlednil žalobkyní zaplacenou zálohu na znalecký posudek ve výši 4.000,- Kč a s přihlédnutím k níže uvedenému rozhodnutí o povinnosti účastníků nahradit státu náklady řízení, které platil, určil, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni částku 1.112,50 Kč (tu určil tak, aby obě strany na nákladech řízení ve výsledku zaplatily stejnou částku), a to k rukám jejího advokáta JUDr. F.D. . Dle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil. V tomto případě soud uložil ve výroku IV. žalovanému povinnost nahradit státu částku 1.775,- Kč, jež odpovídá polovině částky, kterou stát vynaložil na znalečné (s přihlédnutím k žalobkyní zaplacené záloze na náklady znaleckého posudku ve výši 4.000,- Kč), neboť s přihlédnutím ke všem okolnostem sporu považuje za spravedlivé, aby se na náhradě nákladů řízení státu oba účastníci podíleli rovnou měrou. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena ve výrocích III. a IV. v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. jako zákonná třídenní, neboť vzhledem k výši částek soud nepovažoval stanovení delší lhůty za potřebné.

Rubrum