30 C 138/2014

Rubrum

Absolutní neplatnost smlouvy pro rozpor s dobrými mravy Smlouva, v níž na straně vydlužitele stojí spotřebitel, uzavřená účastníky na základě přijaté neadresné nabídky může vykazovat znaky ústavněprávně nepřípustné zjevné nespravedlnosti. Tato nepřípustnost zjevné nespravedlnosti prozařuje až do právního vztahu mezi účastníky zprostředkovaně skrze normy práva jednoduchého jako nepřípustnost ujednání jsoucí v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 1 odst. 2 OZ, jakož i § 580 odst. 1 OZ. Taková smlouva je neplatná. Ustanovení § 1813 OZ věta druhá nelze vykládat odděleně od ustanovení § 1798 an. OZ za situace, kdy směrnice 93/13/EHS umožňuje členskému státu přijmout přísnější vnitrostátní úpravu. Soud by tedy za určitých podmínek mohl pouze moderovat mezi účastníky sjednaný poplatek za zápůjčku ve smyslu § 1800 odst. 2 ve spojení s § 577 OZ; pro takovou moderaci však není místo tam, kde nejen základní plnění (tedy poplatek za mikrozápůjčku), ale i všechny ostatní smluvní podmínky jsou v tak zjevném nepoměru, že by k závazku při včasném rozpoznání neplatnosti vydlužitel nepřistoupil. Ujednání v rozporu s dobrými mravy vykazuje vyšší stupeň protiprávnosti než nepřiměřenost v ceně služby ve smyslu § 1813 OZ věta druhá. Pokud neplatnost smlouvy o zápůjčce spočívá mj. v ceně služby (poplatek za zápůjčku), uplatní se pravidlo podle § 2999 odst. 2 OZ věta za středníkem.

Výrok

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu Mgr. Miroslavem Pečeným v právní věci žalobce: K. F. s.r.o., se sídlem , IČO: , zastoupeného J. C., advokátkou se sídlem , proti žalované: J. P, nar. , bytem , o zaplacení 7.150,00 Kč s příslušenstvím, takto:

Odůvodnění

I. Žalovaná je povinna do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku ve výši 5.000,- Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 01.03.2014 do zaplacení. II. Zamítá se žaloba a) co do úroku z prodlení z částky 5.000,- Kč ve výši 8,05 % ročně za období od 18.02.2014 do 28.02.2014, b) co do částky 1.350 Kč a úroku z prodlení z částky 1.350 Kč zcela, c) co do smluvní pokuty ve výši 500,- Kč, d) co do smluvní pokuty ve výši 18.923,- Kč a e) co do částky ve výši 300,- Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Žalobce se domáhal žalobou proti žalované shora uvedených částek (výroky I. a II.) s tam uvedeným příslušenstvím. Jednalo se o několik samostatných skutků. Prvý byl vymezen tvrzením, že po vzájemné dohodě žalobce žalované poskytl (půjčil) dne 31.01.2014 částku 5 000 Kč a žalovaná se ji zavázala vrátit do dne 17.02.2014 spolu s poplatkem 1 350 Kč, ale neučinila tak. Druhý skutek byl vymezen tvrzením, že účastníci sjednali smluvní pokutu pro případ prodlení s vrácením půjčky ve výši 500 Kč za 1. den prodlení, zatímco za osmý a každý další den prodlení ve výši 2 % denně z dlužné částky, konkrétně pak vymezil smluvní pokutu jako 500 Kč za prvý den prodlení a 2 % denně z částky 6 350 Kč od 25.02.2014 do 24.07.2014, tj. 18 923 Kč. Třetí skutek byl vymezen tvrzením, že účastníci si sjednali vedle shora uvedeného rovněž poplatek za zaslání výzvy ve výši 300 Kč, který zůstal nezaplacen, i přes zaslání výzvy. Uvedl dále, že všechna ujednání byla učiněna prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaná nejprve vyplnila na internetových stránkách žalobce formulář žádosti o poskytnutí půjčky. Žalobce následně oznámil žalované schválení žádosti o poskytnutí půjčky formou SMS zprávy zaslané na mobilní telefon a zaslal žalované požadovanou půjčku formou poštovní poukázky typu B. Dne 31.01.2014 žalovaná obdržela na pobočce X, výplatu částky 5.000,00 Kč uvedené v poštovní poukázce typu B. Část ujednání je vtělena do všeobecných obchodních podmínek. Žalovaná se nevyjádřila. V nynějším řízení soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Ze všeobecných obchodních podmínek online půjčky č. X společnosti K. F. s.r.o. (č.l. 6 a následující) soud zjistil, že žalobce zpracoval své obchodní podmínky, které mj. zahrnovaly následující: 1.

3. Tyto podmínky tvoří nedílnou součást smlouvy o půjčce uzavírané mezi věřitelem a klientem. Uzavření smlouvy o půjčce je podmíněno souhlasem klienta s těmito podmínkami. Obsahuje-li smlouva o půjčce úpravu odlišnou od těchto podmínek, použije se přednostně úprava ve smlouvě o půjčce. 2.

1. Má-li klient zájem o poskytnutí půjčky, zašle věřiteli žádost o půjčku. Žádost o půjčku znamená závazný projev klienta přijmout od věřitele půjčku v souladu s těmito podmínkami, učiněný ve formě čl. 2.5. těchto podmínek. 2.

5. Klient zašle věřiteli žádost o půjčku formou elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách. Klient v žádosti o půjčku uvede zejména své jméno a příjmení, číslo svého mobilního telefonu, svoji e-mailovou adresu, požadovanou částku půjčky, rodné číslo, číslo občanského průkazu, adresu trvalého bydliště a adresy pro doručování. 3.

2. Věřitel informuje klienta o schválení půjčky formou textové zprávy SMS na telefonní číslo, které klient uvede v žádosti o půjčku, nebo formou elektronické pošty na e-mailovou adresu, kterou klient uvede v žádosti o půjčku. Schválení půjčky bude obsahovat výši schválené půjčky, poplatek za poskytnutí půjčky, celkovou dlužnou částku a identifikační kód, pod kterým bude smlouva o půjčce registrována. 3.

3. Vyplacením půjčky prostřednictvím poukázky typu B dle čl. 4.1. dochází k uzavření smlouvy o půjčce. 3.

4. Smlouva o půjčce bude vyvěšena na internetových stránkách věřitele. Klient souhlasí a bere na vědomí, že smlouva o půjčce a dokumenty související mu bude doručena vyvěšením na internetových stránkách věřitele v rubrice doručovaná pošta pod identifikačním kódem, a to do pěti (5) dnů ode dne, kdy bude věřitelovi doručena poukázka typu B s podpisem klienta prokazující převzetí částky půjčky. 3.

1. Na základě smlouvy o půjčce se věřitel zavazuje na žádost klienta a za splnění podmínek stanovených věřitelem poskytnout klientovi peněžní prostředky v dohodnuté výši a klient se zavazuje takto poskytnuté peněžní prostředky věřiteli vrátit spolu s poplatky spojenými s jejich poskytnutím a případnou smluvní pokutou vzniklou v souvislosti s porušením povinností klienta za pozdní úhradu splátek půjčky a porušení smluvních povinností vyplývajících ze smlouvy o půjčce a těchto podmínek. 5.

1. Výše poplatku odráží náklady věřitele na zpracování žádosti o půjčku a poskytnutí půjčky (dále jen „poplatek“) a závisí na výši částky půjčky a době splatnosti. Výše poplatku jsou následující: Částka Splatnost Poplatek Celkem k úhradě RPSN 2.000,- Kč 16 dní 540,- Kč 2.540,- Kč 23235,78% 3.000,- Kč 16 dní 810,- Kč 3.810,- Kč 23235,78% 4.000,- Kč 16 dní 1.080,- Kč 5.080,- Kč 23235,78% 5.000,- Kč 16 dní 1.350,- Kč 6.350,- Kč 23235,78% 6.000,- Kč 22 dní 1.980,- Kč 7.980,- Kč 11245,18 % 7.000,- Kč 22 dní 2.310,- Kč 9.310,- Kč 11245,18 % 8.000,- Kč 30 dní 2.800,- Kč 10.800,- Kč 3752,37 % 9.000,- Kč 30 dní 3.150,- Kč 12.150,- Kč 3752,37 % 10.000,- Kč 30 dní 3.500,- Kč 13.500,- Kč 3752,37 % 5.

2. Klient je povinen věřiteli uhradit poplatek spolu se splacením půjčky ke dni splatnosti půjčky. 6.

1. Období splatnosti půjčky začíná běžet v den, kdy je půjčka klientovi v souladu s čl. 4.1. poskytnuta. Splatnost půjčky činí od 16 do 30 dní. 6.

5. Za prodloužení doby splatnosti půjčky dle čl. 6.1. těchto podmínek sjednávají strany poplatek za prodloužení splatnosti půjčky v následující výši: Částka půjčky Doba prodloužení splatnosti Poplatek za prodloužení splatnosti 2.000,- Kč 7 dní 450 Kč 3.000,- Kč 7 dní 450 Kč 4.000,- Kč 7 dní 450 Kč 5.000,- Kč 7 dní 450 Kč 6.000,- Kč 7 dní 500 Kč 7.000,- Kč 7 dní 500 Kč 8.000,- Kč 7 dní 600 Kč 9.000,- Kč 7 dní 600 Kč 10.000,- Kč 7 dní 600 Kč 7.

1. Splnění povinností klienta dle smlouvy o půjčce a těchto podmínek je zajištěno smluvní pokutou. 7.

2. Poruší-li klient některou ze svých smluvních povinností, je povinen zaplatit věřiteli pro ten případ sjednanou smluvní pokutu. Smluvní pokuta je splatná první den po porušení příslušné povinnosti, na kterou se smluvní pokuta vztahuje. 7.3 Má-li porušení smluvních povinností klienta povahu prodlení s plněním peněžitých závazků vůči věřiteli, je klient povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu, která závisí na výši poskytnuté půjčky a na době prodlení, a je sjednána mj. v následující výši: Výše půjčky Smluvní pokuta za 1. den po splatnosti Smluvní pokuta za 2. až 7. den po splatnosti Smluvní pokuta za 8. a každý následující den po splatnosti 5.000,- Kč 500,- Kč 0,- Kč 2 % z dlužné částky za každý den prodlení 7.

4. Bude-li klient v prodlení s plněním svých peněžitých závazků vůči věřiteli, bude mu věřitelem zaslána výzva k plnění. V takovém případě je klient povinen zaplatit věřiteli poplatek za zaslání výzvy k plnění ve výši 300 Kč. 7.

5. V případě, že se některé potvrzení učiněné klientem v čl. 2.4. ukáže jako nepravdivé, je věřitel oprávněn požadovat po klientovi zaplacení smluvní pokuty ve výši 10.000,- Kč za každé jednotlivé nepravdivé potvrzení. Smluvní pokuta je splatná do 3 dnů ode dne vyvěšení výzvy k zaplacení smluvní pokuty na internetových stránkách věřitele v rubrice doručovaná pošta. Výzva k zaplacení bude identifikována identifikačním kódem. 7.

7. Zánikem nebo zrušením smlouvy o půjčce nezanikají ujednání tohoto článku 7, a nároky věřitele vzniklé do dne zániku nebo zrušení této smlouvy. 8.

1. Smluvní vztah založený smlouvou o půjčce zaniká splacením celé poskytnuté půjčky a zaplacením sjednaných poplatků a ostatních pohledávek věřitele vzniklých na základě smlouvy o půjčce nebo v souvislosti s ní (zejména smluvní pokuty atd.). 8.

2. Smluvní vztah založený smlouvou o půjčce dále předčasně zaniká: a) odstoupením od smlouvy o půjčce ze strany věřitele, b) smrtí klienta, nedohodne-li se věřitel s dědici jinak, c) odstoupením klienta ze zákonných důvodů (§ 11 zák. č. 145/2010 Sb.), d) předčasným splacením půjčky klientem dle článku 6.4. 8.

3. Věřitel je oprávněn odstoupit od smlouvy o půjčce vedle důvodů stanovených platnými právními předpisy nebo pokud (i) se klient ocitne v prodlení s úhradou splátky půjčky po dobu delší jak tři 3 měsíce, nebo (ii) klient vědomě uvedl anebo ponechal ve smlouvě o půjčce anebo v žádosti o půjčku, nebo jiným způsobem oznámil věřiteli, nepravdivé anebo zavádějící údaje, nebo (iii) bylo zahájeno exekuční, insolvenční nebo jiné řízení týkající se majetku klienta, nebo (iv) klient porušil jinou svou povinnost ze smlouvy o půjčce, těchto podmínek. 8.

4. Odstoupení od smlouvy nabývá účinnosti okamžikem jeho doručení klientovi. Tímto okamžikem se smlouva o půjčce ruší ex nunc, celá do té doby nesplacená půjčka klienta, jakož i veškeré další peněžité závazky ze smlouvy o půjčce, se stávají splatnými a klient je povinen okamžitě je uhradit věřiteli v plné výši. Zánikem nebo zrušením smlouvy o půjčce nezanikají nároky věřitele ze smlouvy o půjčce anebo s ní související. 8.

5. V případě ukončení smlouvy o půjčce na základě odstoupení věřitele je klient povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši odpovídající souhrnné výši poplatků za poskytnutí půjčky, pokud je důvodem pro odstoupení věřitele prodlení klienta s úhradou splátky je klient současně povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu uvedenou v článku 7. 8.

6. Klient je oprávněn od smlouvy, ve které se sjednává půjčka, odstoupit písemně bez uvedení důvodů ve lhůtě 14 dnů ode dne uzavření této smlouvy. Lhůta pro odstoupení je považována za zachovanou, je-li odstoupení odesláno věřiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat nejpozději v poslední den lhůty. Došlo-li k odstoupení podle tohoto ustanovení, je klient povinen věřiteli bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne odeslání odstoupení, zaplatit jistinu. V tomto případě je klient povinen zaplatit věřiteli poplatek za poskytnutí půjčky, na kterou by věřiteli vznikl nárok, pokud by k odstoupení od smlouvy nedošlo, a to za období ode dne, kdy byla půjčka čerpána, do dne, kdy je jistina splacena. 9.

1. Klient je dále povinen oznámit věřiteli jakoukoliv okolnost, která má nebo by mohla mít za následek zhoršení schopnosti klienta dostát jeho peněžním závazkům ze smlouvy o půjčce a tím i zhoršení dobytnosti jakýchkoliv pohledávek věřitele za klientem, takovou okolností je zejména zahájení exekučního, insolvenčního, vyrovnacího či jiného obdobného řízení týkajícího se majetku klienta. 9.

2. Nesplní-li klient některou ze svých povinností uvedenou v článku 9.1., je povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 500,- Kč za každé porušení své povinnosti. 11.

2. Pokud klient poskytl věřiteli peněžité plnění ve výši přesahující souhrnnou výši jeho závazků vůči věřiteli a má-li současně věřitel za klientem jakékoliv splatné pohledávky, je věřitel oprávněn si přijaté peněžité plnění započíst na takové své pohledávky bez ohledu na jejich právní titul, v opačném případě je povinen klientovi přeplatek vrátit. Přeplatek do výše 100,- Kč se klientovi nevrací. Toto ustanovení nemá vliv na právo věřitele uvedené v článku 11.1 výše. 11.

3. Postoupení. Klient není oprávněn bez předchozího písemného souhlasu věřitele zcela ani zčásti postoupit svá práva nebo převést závazky podle smlouvy o půjčce. Věřitel je oprávněn zcela nebo zčásti postoupit své pohledávky za klientem včetně práv ze zajištění takových pohledávek anebo převést své závazky vůči klientovi ze smlouvy o půjčce, s čímž klient výslovně souhlasí. Nejde ve své podstatě o citaci důkazu, nýbrž o přesnou reprodukci legis contractus, který bude předmětem pozdější interpretace, proto ta přesnost reprodukce. Skutečnost, že tyto všeobecné obchodní podmínky byly uveřejněny na internetu, se podává z listiny nazvané smlouva o půjčce (č.l. 10 an.), kde je odkaz na internetovou stránku žalobce (viz článek VIII.). Žalovaná vyplnila dne 21.01.2014 (což je mj. obsahem listiny na č.l. 14 při registraci žalované do systému žalobce) své údaje dle shora uvedených pokynů s požadavkem na poskytnutí peněz nezjištěné výše (ani z listiny na č.l. 14 se požadovaná výše nedala zjistit) a v ostatním též nezjištěným obsahem projevu vůle (ani z listiny na č.l. 14 se projev vůle nedal zjistit) a prostřednictvím prostředků komunikace na dálku je odeslala žalobci. Tuto skutečnost soud dovodil nepřímo z toho, že nakonec peníze byly poskytnuty (tj. nejen odeslány žalobcem, ale také žalovanou vyzvednuty) – viz níže, tudíž i ze strany žalované muselo předtím dojít k jednání, které k zápůjčce směřovalo. Vzhledem k tomu, že shora uvedené nepřímé zjištění odpovídá tomu, co uváděl žalobce, nebylo důvodu činit z poskytnutí zápůjčky jiné nepřímé skutkové závěry než ty, které uváděl žalobce. Žalobce následně schválil žádost žalované v rozsahu 5 000 Kč a zaslal žalované tuto částku poštovní poukázkou typu B. Částka byla zaslána již 22.01.2014 a tuto částku dne 31.01.2014 žalovaná převzala, což soud zjistil z dodejky (č.l. 45), kde jsou uvedeny údaje žalobce, částka 5 000 Kč, údaje žalovaného, datum podání na poště a podpis převzetí tam uvedené částky dne 31.01.2014. Zjištění tak odpovídá obsahu listiny. Poté, co se žalobce dověděl o převzetí částky 5 000 Kč ze strany žalované, vyhotovil listinu nazvanou smlouva o půjčce č. X, která zahrnovala stejné podmínky jako ve všeobecných obchodních podmínkách citovaných shora. Tuto skutečnost soud zjistil z listiny nazvané smlouva o půjčce ze dne 31.01.2014 (č.l. 10 an.), kdy obsah listiny, jakož i její datace odpovídají obsahu zjištění shora. Žalovaná nic od té doby žalobci nezaplatila, k tomuto skutkovému závěru soud dospěl na základě negativního tvrzení žalobce, jež nelze prokázat (lze pouze tvrdit a prokázat opak, to však žalovaná neučinila). Ve shora uvedeném rozsahu se tvrzení žalobce prokázala. Z listiny na č.l. 13 pak soud nezjistil vůbec nic k dané věci, jedná se pouze o informaci, která však o projevu vůle nemohla nic vypovědět, byť obsahovala totožné informace jako všeobecné obchodní podmínky. Ač nebylo tvrzeno, že žalobce vyzýval žalovanou k zaplacení před podáním žaloby, žalobce připojil i výzvu k plnění a poštovní arch k této listině (č.l. 12 a 5). Z nich se tato skutečnost podává, konkrétně výzvu odeslal dne 24.02.2014 (srov. § 101 odst. 3 o.s.ř., podle kterého nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.). Jiné důkazy navrženy nebyly, hodnocení vzájemné souvislosti důkazů – viz níže v pasáži o právním hodnocení skutkového stavu. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil po právní stránce následovně: Podmínky, které žalobce vyvěsil na internetu, pokud se týkaly poskytnutí peněz a povinnosti vrátit je i s poplatkem, soud posoudil jako neadresnou nabídku smlouvy o půjčce ve smyslu § 1731, § 1732 odst. 1 občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb., dále jen „OZ“), podle kterého z návrhu na uzavření smlouvy (dále jen „nabídka“) musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí. Právní jednání směřující k uzavření smlouvy je nabídkou, pokud obsahuje podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím, a pokud z něho plyne vůle navrhovatele být smlouvou vázán, bude-li nabídka přijata. Pokud potom žalovaná vyplnila formulář, souhlasila se shora uvedenými podmínkami, a konkludentně tak přijala nabídku ve smyslu § 1740 odst. 1 OZ, podle kterého osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou. Přijala mj. nabídku těch ujednání, která se týkala poskytnutí 5.000 Kč a povinnosti je vrátit i s poplatkem ve výši 1.350 Kč, včetně toho, že účinky tohoto společného právního jednání nastanou poskytnutím uvedené částky a splatnost dnem 17.02.2014 (poskytnutí 31.01.2014 + 16 dnů), jakož i ujednání o smluvních pokutách a o poplatku 300 Kč. Účinnost přijetí nabídky totiž může být dohodou stran určena k jinému okamžiku, než k okamžiku, kdy akceptace nabídky dojde zpět oferentovi (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 31 Cdo 1571/2010). Soud pak posoudil tento dvoustranný projev vůle podle § 2390 an. OZ. Podle citovaného ustanovení § 2390 OZ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Nerozhodné pak je označení smluvních stran samotnými stranami, jakož i smlouvy jako „půjčky“, jelikož podle § 555 odst. 1 OZ se právní jednání se posuzuje podle svého obsahu. Soud nadto dospěl k závěru, že na shora uvedený projev vůle je obecně aplikovatelný i zákon o spotřebitelském úvěru (č. 145/2010 Sb.), ten však pro posouzení této věci nebyl podstatný. Zároveň však soud posoudil tento shodný projev vůle jako absolutně neplatný. K závěru o neplatnosti ujednání stran vedla soud teorie prozařování. Ústavní normy totiž prozařují do jednoduchého práva, neboť jednou z funkcí ústavní úpravy základních práv a svobod je její prozařování celým právním řádem, a to proto, že smysl Ústavy jako takové nespočívá jen v úpravě základních práv a svobod či v přímé závaznosti Ústavy a v jejím postavení bezprostředního pramene práva, nýbrž i v nezbytnosti státních orgánů interpretovat a aplikovat právo pohledem ochrany základních práv a svobod. Působení základních práv formou prozařování je přitom typické právě pro vztahy horizontální, v nichž základní práva zpravidla nepůsobí bezprostředně (jako přímo vykonatelná), nýbrž zprostředkovaně – skrze normy práva podústavního (nálezy Ústavního soudu ze dne 24.09.1998, sp. zn. III. ÚS 139/98, a ze dne 14.07.2004, sp. zn. I. ÚS 185/04). Právě prozařování ústavních práv vedlo zdejší soud k závěru, že je třeba posoudit shora uvedenou smlouvu jako absolutně neplatnou. K obecnému soudu totiž prozářila interpretace obdobných smluv soudem Ústavním. Ty Ústavní soud interpretoval v nálezech I. ÚS 199/11 ze dne 26.01.2012 a III. ÚS 4084/12 ze dne 11.12.2014. V prvém se vyslovil ke kritériu zjevné nespravedlnosti a uvedl, že považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní. Postupy, kdy klientům jsou vnucována smluvní ujednání v podobě zajištění biankosměnkou, smluvní pokutou ve výši 30 % nebo 45 % dlužné částky za prodlení s platbou splátek v řádu jednotek týdnů či smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek, je nutno považovat za nepřijatelné a uvedená ujednání označit za neplatná pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že klient takového subjektu smlouvu podepsal, a to dokonce ani v situaci, kdy by ve smluvních podmínkách bylo obsaženo ujednání, že klientovi se takto stanovené smluvní pokuty nebo zajištění biankosměnkou nejeví jako nepřiměřené či odporující dobrým mravům. Běžný klient úvěrové společnosti totiž nemůže v případě krátkodobého úvěru dopředu očekávat, ba ani předpokládat, že celková splacená částka bude několikanásobně převyšovat částku půjčenou. Tento předpoklad nelze ani spravedlivě požadovat. V druhém z nálezů se pak vyslovil (bod 21. a 22.), že ve smlouvě o úvěru sjednané mezi věřitelem a klientem byla stanovena výše úvěru v částce 4 950 Kč. Tato smlouva deklarovala úrok ve výši 79,00 % p.a. a RPSN ve výši 115,32 %. Podle čl. V odst. 1 přiložených (formulářově předtištěných) "Všeobecných obchodních podmínek" klient podpisem smlouvy prohlašuje, že na zajištění všech svých současných i všech budoucích nároků věřitele plynoucích z uzavřené smlouvy vystavil dvě vlastní biankosměnky na řad věřitele bez uvedení směnečné sumy, údaje splatnosti a místa platebního, s doložkou bez protestu, a tyto biankosměnky předal finančnímu poradci věřitele spolu s návrhem na uzavření smlouvy. Čl. VII týchž obchodních podmínek obsahuje soubor sankcí dopadajících na klienta, kupř. smluvní pokutu ve výši 7 % z jistiny úvěru v případě prodlení s úhradou jakéhokoli závazku z titulu uzavřené smlouvy v délce trvání alespoň 4 dny, resp. 9 dnů, zesplatnění všech závazků klienta ze smlouvy v případě prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku či vyrozumění o smluvní pokutě nebo jiné sankci (počet těchto upomínek nadto není omezen), sankce 30 Kč za upomenutí k zaplacení formou SMS, pokutu 5 000 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli apod. Není tudíž pochyb, že kritéria vymezená v nálezu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012 předmětná smlouva o úvěru ve směrodatných rysech naplňuje. Zdejšímu soudu zbývá dodat, že i smlouva mezi žalobcem a žalovanou vykazuje ve směrodatných rysech uvedená kritéria. Sice není zajištěna blankosměnkou, avšak v ostatních ujednáních shora uvedené případy někdy dokonce předčí. Tak výše sjednané RPSN činí v případě věci souzené zdejším soudem závratných 23.235,78 % (v případech posuzovaných Ústavním soudem „jen“ 115,32 %), sankce za první den prodlení byla sjednána ve výši 10 % jistiny (tedy 500 Kč). Stejně tak shora uvedeným kritériím odpovídá sankce uvedená v bodě 9.2. všeobecných obchodních podmínek. Sankce za osmý a následující den prodlení se splacením jistiny a poplatku činí 2 % denně, přitom již v rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 1682/2007 ze dne 25.11.2009, který shrnuje dosavadní rozhodování o smluvních pokutách v občanském právu, byla za sankci příčící se dobrým mravům shledána smluvní pokuta ve výši 0,67 % denně. Stejně tak závratných výší dosahuje poplatek za prodloužení doby splatnosti uvedené v bodě 6.5. všeobecných obchodních podmínek. Za „poplatek“ je skryta další sankce podle bodu 7.4. všeobecných obchodních podmínek, vždyť banky za výzvu účtují mnohem nižší poplatky, nikde není stanoven konečný počet takových výzev. Sankce uvedená v bodě 7.5. všeobecných obchodních podmínek pak dosahuje stejné výše jako nejvyšší plnění poskytované žalobcem, už z tohoto důvodu nemůže být přiměřená a plnit své funkce, kdy s ohledem na funkce smluvní pokuty, je ve zřejmém nepoměru výše zajišťovací povinnosti a zajišťované povinností. Je dále patrná zcela jednostranná ne/výhodnost smluvních ujednání, pokud jde o možnosti zápočtů a postoupení pohledávek, jakož i odstupování od smlouvy (výhodnější pro žalobce) v bodech 8.3., 11.2. a 11.3. všeobecných obchodních podmínek. Nutno zcela odmítnout matoucí protichůdná ujednání vyplývající z bodu 7.7. a 8.5. všeobecných obchodních podmínek, i to musí být vykládáno k tíži žalobce. Zbývá dodat, že na úrovni jednoduchého práva neplatnost shora uvedené smlouvy vyplývá z posouzení shora uvedeného jako ujednání v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 1 odst. 2 OZ, podle kterého nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti, jakož i § 580 odst. 1 OZ, podle kterého je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Pokud by soud vyložil shora uvedená ujednání jinak, postupoval by v rozporu s § 2 odst. 1 a 3 OZ ve spojení s § 10 odst. 1 OZ, podle kterých každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit. Výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Z ustanovení § 10 odst. 1 OZ, podle kterého nelze-li právní případ rozhodnout na základě výslovného ustanovení, posoudí se podle ustanovení, které se týká právního případu co do obsahu a účelu posuzovanému právnímu případu nejbližšího, pak plyne, že shora uvedená kritéria výkladu daná ustanoveními § 2 odst. 1 a 3 OZ se týkají nejen vykládání právních předpisů, ale i tzv. legis contractus, tedy toho, co si strany ujednaly. Jiný výklad, než že shora uvedená smlouva je neplatná, by tedy byl v rozporu s ústavním pořádkem, který prostřednictvím výkladu obsaženého ve shora citovaných nálezech Ústavního soudu prozářil až do tohoto rozhodnutí, ale zároveň by jiný výklad vedl k bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Zbývalo posoudit, zda nešlo jen o neplatnost částečnou. Podle § 576 OZ týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 1722 OZ plnění, které je předmětem závazku, musí být majetkové povahy a odpovídat zájmu věřitele, i když tento zájem není jen majetkový. Je jasné, že žalobce jako podnikatel poskytující mikrozápůjčky by bez tam uvedeného zisku, tj. poplatku ujednaného mezi stranami, zájem na uzavření smlouvy vůbec neměl, bezúročná zápůjčka by mu totiž negenerovala zisk. Je proto třeba uzavřít, že neplatnost smlouvy není částečná, nýbrž úplná. Na shora uvedeném výkladu soudem prvého stupně nic nemohlo změnit ani ustanovení § 1813 OZ věta druhá, pokud jde o poplatek. Podle něho se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Jednak ujednání v rozporu s dobrými mravy vykazují vyšší stupeň protiprávnosti než nepřiměřenost v ceně služby, která není zkoumána podle citovaného ustanovení; tedy ujednání v rozporu s dobrými mravy vykazují obecnou neplatnost a nepřípustnost takového ujednání bez ohledu na to, zda náležejí do spotřebitelského práva. Jednak uvedené ustanovení je transpozicí čl. 4 odst. 2 směrnice 93/13/EHS a samotná směrnice umožňuje přijmout přísnější vnitrostátní úpravu (článek 8 citované směrnice). V této souvislosti nelze vykládat § 1813 odděleně od ustanovení § 1798 an. OZ. Podle § 1800 odst. 2 OZ obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, která je pro slabší stranu zvláště nevýhodná, aniž je pro to rozumný důvod, zejména odchyluje-li se smlouva závažně a bez zvláštního důvodu od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných případech, je doložka neplatná. Vyžaduje-li to spravedlivé uspořádání práv a povinností stran, soud rozhodne obdobně podle § 577. Tedy podle vnitrostátní úpravy ustanovení § 1813 věta druhá by se vztahovalo pouze na individuálně nepřiměřeně sjednaný předmět smlouvy (ujednaného základního plnění stran), nikoli na adhezně učiněný projev vůle. Soud tedy mohl pouze podle § 577 OZ moderovat poplatek, to ovšem za předpokladu, že by to vyžadovalo spravedlivé uspořádání práv a povinností stran. To je upřesněno v souladu s unijní judikaturou (rozsudek C-415/11 Mohamed Aziz proti Caixa dEstalvis de Catalunya, Tarragona i Manresa (Catalunyacaixa), bod 69) právě ustanovením § 577 OZ. To stanoví, že je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas. Soud však shledal, že by žalovaná, pokud by rozpoznala neplatnost včas, vůbec k závazku nepřistoupila, neboť jak již prozářilo z výkladu daného ústavním pořádkem (viz výše), jsou plnění a i další smluvní podmínky v takovém nepoměru, že odporují zjevně dobrým mravům. Nadto s nečetnými výjimkami jiní než zoufalí lidé, kterým nezbývají peníze do další výplaty, do uvedeného právního vztahu nevstupují. Skutečnost, že žalovaná žádala o peníze dne 21.01.2014 a žalobce je poskytl na konci měsíce, je také signifikantní. Vzhledem k neplatnosti smlouvy, zbývalo posoudit skutkový stav jinak. Podle § 2991 odst. 1 a 2 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu, neboť důvod, který zakládal plnění, byla neplatná smlouva, tedy jednání, které nemohlo mít zamýšlené účinky. Na takový případ pamatuje § 2993 OZ. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Je tedy patrné, že žalobce jako ochuzený má právo na vydání bezdůvodného obohacení ze strany žalované, neboť žalovaná neplnila ničeho. Žalobce má tedy právo na oněch 5.000 Kč, které poskytl žalované na základě neplatné smlouvy o zápůjčce. Ačkoli žalobce plnil za úplatu (onen poplatek 1.350 Kč), nemá podle § 2999 odst. 2 OZ právo na tuto úplatu či její náhradu, neboť plnil-li ochuzený za úplatu, poskytne se náhrada ve výši této úplaty; to neplatí, zakládá-li výše úplaty důvod neplatnosti smlouvy nebo důvod pro zrušení závazku, anebo byla-li výše úplaty takovým důvodem podstatně ovlivněna. Byla to totiž právě úplata, která byla důvodem neplatnosti. Zbylo posoudit, zda právo na vydání bezdůvodného obohacení není předčasné, tedy zda dospělo, jinými slovy, zda je nárokem, tedy je vykonatelné. Vykonatelnost práva je vázána na splatnost, vzhledem k tomu, že zákon neupravuje splatnost bezdůvodného obohacení, je třeba při posouzení vzít v úvahu obecná ustanovení o splatnosti. Podle § 1958 odst. 2 OZ neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Vzhledem k tomu, že výzva byla odeslána dne 24.02.2014 doporučeně a nevrátila se, tedy došla do sféry žalované (jedná se o došlou zásilku). Zbývalo posoudit, kdy se tak stalo. Vzhledem k tomu, že žalobce netvrdil, kdy do sféry žalované zásilka s výzvou došla, bylo třeba uplatnit další z obecných pravidel, konkrétně ustanovení § 573 OZ. Podle něho se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Je tedy patrné, že účinky výzvy nastaly nejpozději dne 27.02.2014. Žalovaná tedy byla povinna plnit bez zbytečného odkladu poté, tedy 28.02.2014. Nárok žalobce je tedy dán dnem 28.02.2014. Podle § 1968 OZ dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele, a to den po splatnosti prodlení žalované s vydáním bezdůvodného obohacení. Zákonným důsledkem prodlení dlužníka je mj. právo na úrok z prodlení podle § 1970 OZ, podle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Vzhledem k tomu, že strany sotva mohly předvídat bezdůvodné obohacení a pro ten případ si smluvit výši úroků z prodlení, uplatní se pro stanovení jeho výše k 01.03.2014 (den, kdy nastalo prodlení, tedy den poté, kdy nastala splatnost dluhu vydat bezdůvodné obohacení). Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Tedy celkově 8,05 % ročně. Soud proto žalobci přiznal částku ve výši 5.000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně výrokem I. Co do zbytku uplatněného nároku ze smlouvy o zápůjčce samotné pak soud byl nucen s ohledem na shora uvedené zamítnout [viz výrok II. písm. a) a b)]. Soud výrokem II. písm. c) a d) nepřiznal žalobci ani smluvní pokutu. Učinil tak z několika důvodů. Za prvé smluvní pokutu má za rozpornou s dobrými mravy v obou případech, viz výše. Za druhé listina nazvaná smlouva o půjčce není dvoustranným projevem vůle, nýbrž záznamem dvoustranného předchozího projevu vůle (tj. žalovanou odsouhlasených podmínek týkající se poskytnutí 5.000 Kč a povinnosti je vrátit i s poplatkem ve výši 1.350 Kč), jehož účinky měly nastat až dnem poskytnutí této částky – viz výše. Smlouva totiž byla perfektní již zasláním vyplněného formuláře ze strany žalované – tj. smlouva o zápůjčce mezi účastníky zahrnuje ujednání uvedená ve všeobecných obchodních podmínkách vztahující se k zápůjčce ve výši 5.000 Kč a povinnosti je vrátit i s poplatkem. Taková ujednání byla žalovanou přijata. Následné vyhotovení listiny nazvané smlouva o půjčce pak na dvoustranném projevu vůle již nemůže nic změnit. Na tom nemůže změnit nic ani citovaný článek 1.3 všeobecných obchodních podmínek žalobce, jelikož za smlouvu je nutno považovat projev vůle, nikoli listinu tak nazvanou. Obecně sice platí, že specifická ujednání mají přednost před ujednáním vyplývajícím ze všeobecných podmínek, avšak v případě listiny nazvané smlouva o půjčce o žádná ujednání (vícestranný projev vůle) nešlo. Pokud tedy listina nazvaná smlouva o půjčce není dvoustranným projevem vůle, ale pouze jeho pozdějším záznamem, pak nutno dospět k závěru, že ujednání o smluvní pokutě byla vtělena pouze do všeobecných obchodních podmínek (s ohledem na neznámý obsah žádosti žalovaného o poskytnutí půjčky). Za takových okolností pak platí závěr nálezu Ústavního soudu I. ÚS 3512/11 ze dne 11.11.2013, konkrétně „že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné …. Výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob s ohledem na § 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, apod.).“ Pokud je smluvní pokuta uvedena pouze ve všeobecných obchodních podmínkách, je nutno ji považovat za neplatnou. V rovině pozitivního podústavního práva vyplývá tato skutečnost z § 1798 an. a části čtvrté, hlavy I, dílu 4 OZ. V rovině ústavního práva pak neplatnost takového ujednání ve spotřebitelském sporu lze dovodit z ústavního aspektu materiální rovnosti mezi spotřebitelem a dodavatelem, principu důvěry a poctivosti ve smluvních vztazích a pozitivně ze základního práva plynoucího z čl. 11 odst. 1 Listiny. I tyto konstitucionálně souladné interpretační závěry prozářily do tohoto rozsudku. Za třetí, smluvní pokuta je závazkem akcesorickým, proto platí, že když je neplatný hlavní závazek (zde smlouva o zápůjčce), nemůže být platný ani ten závazek, kterým se hlavní závazek utvrzuje, neboť se utvrzuje něco, co z důvodu neplatnosti nevyvolává zamýšlené účinky, sám akcesorický závazek tedy také nemůže vyvolávat zamýšlené účinky. K akcesorické povaze smluvní pokuty srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.04.2013 sp. zn. 33 Cdo 1251/2012 aj. Z důvodu rozporu s dobrými mravy a akcesoričnosti soud zamítl výrokem II. písm. e) poplatek 300 Kč. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1, 3 o.s.ř., podle kterých účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Žalovaná byla úspěšnější, měla by mít právo na poměrnou část nákladů řízení, ty jí však podle obsahu spisu nevznikly, a proto soud rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem, neboť soud neshledal mimořádné okolnosti, které by odůvodňovaly určit lhůtu k plnění jinou než zákonem předvídanou.

Rubrum