30 C 37/2018
Právní věta
Je svrchovaným právem žalovaného jako vlastníka, aby v části nemovitosti, kterou na základě dohody spoluvlastníků užívá a která slouží k bydlení, nechal bydlet jiné osoby, zvláště jedná-li se o jeho syny a jejich životní partnerky, aniž by k tomu potřeboval souhlas žalobce. Je omezen pouze obdobným právem druhého spoluvlastníka, způsob užívání společné věci ze strany těchto osob nesmí omezovat základ a podstatu spoluvlastnického práva žalobce, vylučovat jej z užívání společné věci.
Užívá-li reálně vymezenou část společného domu žalovaný, pak žalobci nepřísluší rozhodovat o tom, které osoby do této části nemovitosti pustí nebo které ji budou užívat, pokud současně neomezují výkon spoluvlastnického práva žalobce, v hodnocené věci zejména užívání zbylé fakticky vymezené části přízemní části společného domu, kterou má žalobce v držení.
Citované zákony (16)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 80 § 89 odst. 1 § 132 § 137 odst. 1 § 142 odst. 1 § 149 odst. 1 § 151 odst. 2
- Občanský zákoník, 40/1964 Sb. — § 137
- trestní zákoník, 40/2009 Sb. — § 198 odst. 1 § 198 odst. 2 písm. c § 198 odst. 2 písm. d § 199 odst. 1 § 199 odst. 2 písm. b § 199 odst. 2 písm. d
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 1115
- o katastru nemovitostí (katastrální zákon), 256/2013 Sb. — § 1 odst. 1
Rubrum
Je svrchovaným právem žalovaného jako vlastníka, aby v části nemovitosti, kterou na základě dohody spoluvlastníků užívá a která slouží k bydlení, nechal bydlet jiné osoby, zvláště jedná-li se o jeho syny a jejich životní partnerky, aniž by k tomu potřeboval souhlas žalobce. Je omezen pouze obdobným právem druhého spoluvlastníka, způsob užívání společné věci ze strany těchto osob nesmí omezovat základ a podstatu spoluvlastnického práva žalobce, vylučovat jej z užívání společné věci. Užívá-li reálně vymezenou část společného domu žalovaný, pak žalobci nepřísluší rozhodovat o tom, které osoby do této části nemovitosti pustí nebo které ji budou užívat, pokud současně neomezují výkon spoluvlastnického práva žalobce, v hodnocené věci zejména užívání zbylé fakticky vymezené části přízemní části společného domu, kterou má žalobce v držení.
Výrok
Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudcem Martinem Slováčkem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený JUDr. [jméno] [příjmení], advokátem se sídlem [adresa], podle plné moci [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo], o zdržení se neoprávněných zásahů do spoluvlastnického práva
Odůvodnění
I. Žaloba, dle níž měl být žalovaný uznán povinným zdržet se bez projednání se žalobcem a bez jeho souhlasu nakládání ve smyslu převodu vlastnictví, zatěžování věcnými či reálnými břemeny, zástavními právy nebo právy užívání a požívání včetně nájmu, výpůjčky, výprosy, s nemovitými věcmi a jejich součástmi, tedy s pozemkem parcelního čísla [číslo] s domem čísla popisného [anonymizováno] a s bytem v něm, s pozemkem parcelního čísla [číslo], to vše zapsáno v katastru nemovitostí na listu vlastnictví čísla [číslo] pro [katastrální uzemí], obec Prahu, vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrálním pracoviště Praha, které jsou ve spoluvlastnictví žalobce a žalovaného, včetně všech jednání, které k nakládání směřují nebo jsou pro takové nakládání nezbytné, a po faktické stránce se zdržet zřizování staveb a provádění změn na těchto pozemcích a stavbách, jestliže tímto bez prokazatelného právního důvodu bude zasahovat do práv žalobce; užívání pozemku parcelního čísla [číslo] včetně jeho součásti domu čísla popisného [anonymizováno] a bytu a dalších prostor v něm, v [katastrální uzemí] v obci [obec], v jakémkoliv rozsahu k nebo pro podnikání či k hospodaření s cílem brát užitky výlučně pro sebe a umožňovat totéž třetím osobám, se zamítá. II. Žalobce je povinen do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalovanému k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta, na náhradě nákladů řízení částku 19 050 Kč.
Poučení
1.) Žalobce se svou žalobou zde dne 15. února 2018 došlou stejného dne zdejšímu soudu ve znění její změny učiněné podáním ze dne 3. února 2020 a připuštěné usnesením soudu ze stejného dne domáhal uložení povinností žalovanému specifikovaných ve výroku I. tohoto rozsudku jako podílovému spoluvlastníku nemovitostí tamtéž identifikovaných, k nimž každému z účastníků řízení svědčí spoluvlastnický podíl v rozsahu ideální (dále též jen sporné či předmětné nemovitosti). Žalobce doplňoval, že s předmětnými nemovitostmi sousedí pozemek parcelního čísla [číslo] s domem čísla popisného [číslo] (dále též jen sousední nemovitost) v [katastrální uzemí], jenž je využívaný jako restaurace a nachází se ve výlučném vlastnictví žalovaného. Pozemky parcelních čísel [číslo] a [číslo] nejsou od sebe odděleny rozhradami a volně na sebe navazují, historicky byly ve vlastnictví otce účastníků. Podmínky pro vznik sporů vznikly poté, kdy právě společný otec stran daroval sousedící nemovitost žalovanému a založil spoluvlastnictví účastníků řízení k nemovitostem předmětným. Žalovaný restauraci neprovozuje, dále ji pronajímá třetí osobě. 2.) Žalobce doplňoval, že v minulosti přenechal žalovanému na jeho návrh svou ideální sporných nemovitostí k užívání, aby umožnil jeho podnikání v restauraci. Stalo se tak smlouvou nazvanou jako nájemní a uzavřenou v roce 2001 na dobu 10 let, kterou sám žalovaný v roce 2008 vypověděl, předmět požívání neodevzdal a dílem nadále užíval a užívá. Doplňoval, že žalovaný v době užívání sporných nemovitostí na základě nájemní smlouvy bez projednání se žalobcem, bez jeho souhlasu a ohlášení stavebnímu úřadu postavil na pozemku krb a gril, vyměnil vrata, postavil garáž, dílnu, propojil sklepy obou nemovitostí, což trvá dodnes. Smlouvu přestal od 1. března 2009 respektovat, přestal platit dohodnutou částku za požívání nemovitých věcí pro potřeby podnikání. Odmítl na radu svého zástupce doplatit vzniklý dluh a smluvně upravit další vzájemné vztahy pro budoucí období s tvrzením, že nájemní smlouva byla od počátku neplatná, neboť spoluvlastník nemůže společnou věc pronajmout druhému spoluvlastníku. Dokonce požadoval vrácení bezdůvodného obohacení ve výši zaplaceného nájemného. Žalovaný vyklidil prostor restaurace v přízemí společného rodinného domu, ale neuvedl jej do původního stavu a ani jej řádně neodevzdal žalobci, který však má tyto prostory nyní pod uzavřením. Od té doby bez přerušení nechává sporný pozemek stále užívat nájemkyní k podnikání v restauraci pro zavážení zboží a materiálu, k uložení kontejnerů restaurace a jejich vyvážení, k procházení zaměstnanců restaurace po společném pozemku. Od okamžiku, kdy pozbyl práva užívat celý sporný pozemek čísla [číslo] pro podnikání nájemce své restaurace,„ ujmul se nikoliv řádně a zcela nepoctivě držby práva dispozice s pozemkem, které z jedné poloviny náleží žalobci a které vykonával a vykonává výlučně pro sebe“. 3.) Žalobce namítal, že mezi účastníky nikdy nebyla sjednána dohoda o správě společného majetku. Do doby uzavření nájemní smlouvy z roku 2001 platila mezi bratry ústní dohoda, že v domě [adresa] bude přízemí pro svoje účely užívat žalobce, byt v prvním patře žalovaný. Celý rodinný dům není rozdělen na jednotky a neexistuje žádná smlouva či ujednání, že by kdokoliv ze spoluvlastníků mohl s kteroukoliv částí rodinného domu nakládat. V domě mají oba účastníci evidované své trvalé bydliště, ani jeden z nich zde však fakticky nebydlí. V domku se nachází pouze jeden byt 3+1 v prvním patře o výměře cca 120 m, v přízemní lokál a další provozní místnosti dříve využívané žalovaným společně s restaurací v jeho vlastnictví. Namítal, že žalovaný bez schválení a dohody se žalobcem pronajímá byt se samostatným vchodem a pod uzavřením, získané prostředky si ponechává pro svoji potřebu. Tvrdil tedy, že se žalovaný opět nepoctivě ujal držby práva hospodařit i se spoluvlastnickým podílem žalobce na předmětném bytu s tím, že ono právo vykonává výlučně pro sebe. 4.) Žalobce shrnoval, že žalovaný soustavně narušuje jeho vlastnická práva, nekomunikuje s ním a činí úkony směřující ke zcizení společného majetku, kterými se žalobce snaží postavit před hotovou věc, aniž by k tomu měl jeho pověření či plnou moc. Konkretizoval, že se naposledy před podáním žaloby zadal žalovaný prodej zavedené restaurace o rozloze 280 m a sousedící ideální poloviny rodinného domu skládající se z bytové jednotky 3+1 o výměře cca 120 m u realitní kanceláře, součástí nabídky nebyl ideální spoluvlastnický podíl na sporném pozemku [parcelní číslo]. Rodinný dům je přitom součástí tohoto pozemku, nikoliv samostatnou nemovitou věcí. Měl-li by se samostatnou věcí stát oddělením od věci hlavní, bylo by k tomu zapotřebí projevu vůle obou spoluvlastníků. Naznačený souhlas s oddělením domu od pozemku žalobce nikdy nedal a nebyl o něj žádán. Po výzvě žalobce upravil žalovaný inzerát tak, že z něj odstranil nabídku prodeje bytu. Jednání žalovaného narušující spoluvlastnická práva žalobce i rodičů je soustavné a vede ke konfliktům, které mají dohru před veřejnoprávními orgány. V červenci roku 2016 žalovaný zadal u realitní kanceláře prodej domu čísla popisného [číslo] na pozemku parcelního čísla [číslo] v [katastrální uzemí] bez vědomí a výslovného souhlasu všech spoluvlastníků včetně žalobce, aniž by byl spoluvlastníkem domu, v němž má žalobce umístěnu svoji domácnost. Podle plánku nabídky byl navíc k prodeji nabízen celý pozemek parcelního čísla [číslo] a na něm stojící dům, celý pozemek parcelního čísla [číslo] včetně stavby, díl pozemku parcelního čísla [číslo] a díl pozemku parcelního čísla [číslo], které dosud nejsou v katastru nemovitostí odděleny a k jejichž oddělení nedal žalobce souhlas. 5.) Žalobce dále zdůrazňoval, že žalovaný při dostavbě restaurace v domě čísla popisného [číslo] na pozemku parcelního čísla [číslo] v [katastrální uzemí] bez předchozí či následné dohody se žalobcem zcela vědomě a o své vůli díl této dostavby umístil na společný pozemek parcelního čísla [číslo]. Jedná se o ideální spoluvlastnictví nemovitých věcí, žalobce má právo jak k pozemkům ve spoluvlastnictví včetně jejich součástí, tedy i k bytu v domě čísla popisného [anonymizováno]. Práva žalobce na nakládání s předměty spoluvlastnictví všech žalovaný programově a bezohledně dlouhodobě narušuje ve smyslu dispozice se spoluvlastnickým podílem žalobce jako s vlastním. Tvrdil, že se v současné době jedná o nepoctivou, nepravou a nikoliv řádnou držbu žalovaného, čímž je dotčen i přesah domu čísla popisného [číslo] na pozemek parcelního čísla [číslo] jako neoprávněná stavba. Žalovaný odmítá protiprávnost svého jednání i nutnost vyrovnat bezdůvodné obohacení, které získává po zániku předchozího konsensu k rozdělení příjmů z majetku ve spoluvlastnictví. Cestu negatorní žaloby volil namísto žaloby na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, neboť druhá varianta by vedla k nežádoucímu rozkolu ve vztazích s rodiči účastníků. Žalobu považoval za nezbytnou, neboť žalovaný zřejmě hodlá při prodeji pozemku parcelního čísla [číslo] řešit otázku přesahu stavby domu čísla popisného [číslo] na pozemek parcelního čísla [číslo] za žalobce jako spoluvlastníka povinného pozemku. Účel žaloby po neúspěšných pokusech o shodu v ujednání stran spočívá ve snaze dovést žalovaného, který jedná agresivně s postojem oprávněného jednat bez omezení právy spoluvlastníka, k jednání a vyřešení veškerých sporných otázek z minulosti, které byly částečně založeny i právními předchůdci účastníků. 6.) Žalobce k prvotní obraně žalovaného oponoval, že zápůrčí (negatorní) žaloba je vlastnickou žalobou na plnění, jakékoliv úvahy o naléhavém právním zájmu jsou procesněprávně irelevantní. Tvrdil, že žaloba je podávána nikoliv v oblasti užívání společné věci, ale v oblasti hospodaření se společnou věcí, což považoval za podstatný rozdíl. Žalovaný nerespektuje skutečnost, že každý z ideálních spoluvlastníků má právo k celé společné věci, přičemž je omezován stejným právem spoluvlastníka. Jedinou okolností, ve které se tohoto principu žalovaný dovolává, je konstatování neplatnosti nájemní smlouvy sjednané mezi účastníky řízení jako spoluvlastníky nemovitých věcí z důvodu počáteční nemožnosti plnění právě pro existenci práv každého ze spoluvlastníků k celé společné věci. Uzavření tohoto typu smlouvy však zavinil žalovaný, jednalo se v širším pohledu o dohodu spoluvlastníků o hospodaření se společnou věcí, kdy za podnikatelské užívání nemovitostí platil žalovaný žalobci dohodnutou částku jako jeho podíl na užitcích ze společné věci. Výpovědí smlouvy žalovaným zanikla dohoda o hospodaření, pokud žalovaný pokračoval a pokračuje v užívání společné věci stejným způsobem, pak mu z takového hospodaření vzniká bezdůvodné obohacení, neboť bez právního důvodu disponuje se spoluvlastnickým podílem žalobce (oprávněná držba podílu), čímž je dána jeho pasivní legitimace. 7.) Žalobce doplňoval, že se jedná o byt a sklepní prostory v rodinném domě, stejně jako o užívání pozemku nájemcem žalovaného pro účely podnikání, takže byla v první fázi zvolena zápůrčí žaloba proti žalovanému místo více žalob proti rušitelům, kteří žalobci ani nejsou známi v rozsahu nutném pro žalobu. Ve sporném rodinném domě čísla popisného [anonymizováno] se žalovaný vůbec nezdržuje, nemá zde svoji domácnost. Jeho tvrzení o ubytování přítelkyně je účelové, nijak nedokládá, že je příslušníci jeho rodiny a domácnosti. Neuvádí ani, která z žen, jež se zde v průběhu let v ubytovaly a zdržovaly, byla jeho přítelkyně. Tvrdil, že ve sklepních místnostech domu, které má žalovaný pod uzamčením, jsou zjevně ubytovávání další lidé zcela jistě za úplatu. Žalovaný pak přízemí společného domu dosud plně nevyklidil, má zde uskladněný materiál. Provedl navíc stavební úpravy, mimo jiné zazdil dveře a zazdění neodstranil. Provoz restaurace bez využívání společného pozemku by nebyl možný, žalovaný žije na úkor žalobce. Od počátku jedná v rozporu s právem, o čemž svědčí přesah dostavby jeho restaurace na společný pozemek. Tvrzení o nejasném vytyčení hranic pozemků je účelové a usvědčující, neboť bylo jeho povinností řádně vytyčit stavbu, což neučinil. Je pak jeho výmyslem, že v době dostavby existovala nějaká zeď, přičemž přesah do společného pozemku je větší než tvrzených 40 cm. Doplňoval, že v době, kdy restaurace a pozemek pod ní byly ve vlastnictví otce účastníků, investoval žalobce částku zhruba 1 000 000 Kč do stavby venkovní části restaurace. Otec účastníků následně nemovitosti daroval žalovanému na jeho nátlak, aniž by žalobci investici nahradil. Žalovaný se odmítá se žalobcem v tomto směru jakkoliv vyrovnat. O charakteru jednání žalovaného a lživosti jeho tvrzení o nevědomosti zásahů cizích lidí svědčí i fyzické napadení, kterého se vůči žalobci dopustil v kontextu ukončení nájemní smlouvy v situaci, kdy žalobce fotografoval pohyb cizích osob procházejících po společném pozemku. Žalovaný byl za svůj útok pravomocně odsouzen. 8.) Žalobce k obraně žalovaného namítal, že přístavek k restauraci byl postupně postaven v roce 2003, tedy v době uzavření nájemní smlouvy. V průběhu řízení pak došlo ke konfliktu mezi žalobcem a syny žalovaného, z jehož obsahu je zřejmé, že žalovaný o žalobci šíří nepravdivé informace a ovlivňuje nejen své syny, ale i společné rodiče účastníků. Žalovaný jej nepravdivě osočuje z násilí, výhrůžek násilím či z psychické nemoci, ignoruje snahu žalobce věc vyřešit smírnou cestou, stejně jako společný otec účastníků, který nereaguje žalobcovy snahy. Odmítal tvrzení, že by žalobci znepřístupnil část kůlny zbudované ještě otcem účastníků, neboť jsou v ní umístěny věci pocházející z provozu restaurace a skleněné výplně dveří v části užívané žalovaným jsou vytlučené. 9.) Žalobce na závěr shrnoval, že spoluvlastníky rodinného domu čísla popisného [anonymizováno] s oběma pozemky se účastníci řízení stali v roce 1981. V bytě v přízemní části domu nyní pod kontrolou žalobce bydlel přibližně do roku 1994 jejich nevlastní děd [jméno] [příjmení]. Jedná se o místnost, kde je kuchyňka, kam byla připojena voda, nyní je odříznuta společně s odříznutým odpadem. Smyslem podané žaloby je skutečnost, že si žalovaný nikdy nedělal potíže s hospodařením se společnou věcí. Probírané automaty v restauraci neprovozoval žalobce, ale jejich vlastníkem a provozovatelem byla [právnická osoba], v níž byl žalobce jednatele a společníkem. Společnost zkrachovala kvůli postupu žalovaného, který nedodržel vzájemné dohody o tom, že zaměstnanci restaurace budou vyměňovat zákazníkům peníze za drobné, aby mohli automaty používat. Následoval konkurz, ze kterého vzešlo protistranou zmiňované soudní rozhodnutí, zabavením a prodejem automatů byly uhrazeny dluhy společnosti vůči státu. Dluhy, které byla povinna společnost platit podle zákona o hazardních hrách. Přednášená námitka žalovaného je tak lichá. Naopak žalovaný si od počátku do současné doby nedělal hlavu s hospodařením se společným majetkem v režimu dřívějšího občanského zákoníku, nyní se správou společné věci. Nerozlišuje skutečnost, že spoluvlastnictví neznamená nějaké rozdělení majetku, ale rozdělení práv a povinností, tedy vlastnictví. Spoluvlastníci jsou povinni jednat společně jako jedna osoba, práva berou také společně. Žalovaný si v domě dělá, co chce, ubytovává si, koho chce, provádí změny, jaké chce. Za celé období neexistovala nějaká porada, schůze spoluvlastníků, na níž by se řešily společné záležitosti, zejména zařazení společných věcí do podniku, dnes obchodního závodu, který provozoval žalovaný a jehož provozování následně předal paní [příjmení]. Jedná se zejména o právo dovážet zboží a odvážet také odpad ze společné věci. Bez možnosti dovážet zboží by restaurace nemohla být provozovaná. Jediná komunikace proběhla písemně v době ukončení nájemní smlouvy. Nedošlo ale k odevzdání části nemovitosti ze strany žalovaného, pouze k opuštění prostoru. Vše vyústilo v osobní napadení žalobce protistranou, písemně se vyměnila korespondence, podle ní žalovaný trval na výpovědi nájemní smlouvy. Na výzvu žalobce, že bude restauraci v opuštěném prostoru provozovat on, reagoval žalovaný prohlášením, že mu provoz restaurace nepovolí. V době ukončení nájemní smlouvy neexistovala žádná prohlídka prostor. Zaslání klíčů nelze považovat za odevzdání nemovitosti. K nájemní smlouvě trval na stanovisku, že žalovaný uvádí nepravdu, tvrdí-li, že s návrhem na její uzavření přišel žalobce. Byl to naopak žalovaný, kdo potřeboval mít doklad, jako provozovatel restaurace potřeboval zvýšit náklady a snížit své daně, proto s nápadem na uzavření nájemní smlouvy přišel on. Žalobce jako invalidní důchodce žádnou písemnou smlouvu nepotřeboval. Uzavření nájemní smlouvy představovalo poslední dohodu o způsobu užívání společné věci. Pokud byla dříve uzavřena dohoda ústní, nájemní smlouva poslední ústní dohodu o způsobu užívání věci nahradila. Ústní dohoda se tak zrušila písemnou nájemní smlouvou, výpovědí nájemní smlouvy jako dohody o způsobu užívání společné věci se dřívější ústní dohoda nemohla obnovit. 10.) Podle žalobce na straně žalovaného dochází k dalšímu užívání a braní užitků ze společné věci bez dohody spoluvlastníků o nadužívání společné věci, spoluvlastnického podílu. Smyslem podané žaloby je zamezit další negace povinností spoluvlastníka ze strany žalovaného, jak mu vyplývají z jeho spoluvlastnictví. Žalovaný zmařil i pokus o mediační jednání, jehož náklady musel žalobce uhradit. Zástupce protistrany zrušil mediaci s pouhým tvrzením, že vznesené okruhy otázek přesahují rámec podané žaloby. Žalobce se jen brání způsobu jednání žalovaného a snaží se docílit jednoznačné deklarace, že musí projednat a předem získat žalobcův souhlas, pokud chce ve společné nemovitosti cokoliv dělat. V kontextu chování žalovaného včetně čerpání užitku nad rámec spoluvlastnického podílu podal též žalobu na vydání bezdůvodného obohacení projednávanou odděleně jiným senátem stejného soudu. 11.) Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí. Potvrzoval provozování restaurace v sousedící nemovitosti, stejně jako uzavření neplatné nájemní smlouvy mezi účastníky řízení ohledně žalobcova spoluvlastnického podílu na nemovitostech sporných. Odmítal existenci své povinnosti předávat předmětem nájmu žalobci po skončení neplatné nájemní smlouvy, nemovitosti se nacházejí ve spoluvlastnictví obou účastníků řízení. Ohledně krbu s grilem namítal, že se nejedná o stavby ve vlastním slova smyslu. Jsou sice zbudovány ze stavebního materiálu, pouze však fakticky bez základů na pozemku jenom stojí. Dotýkají se ho zhruba plochou 60 x 60 cm. K výměně vrat došlo pro absolutní zchátralost vrat původních, učinil ji žalovaný výlučně na svůj náklad a stavební povolení nepotřeboval. Namítaná garáž byla v mezidobí odstraněna, dílna představuje pouhou dřevěnou kůlnu. K propojení sklepů se sousedící nemovitostí došlo zhruba před třiceti lety v době, kdy všechny nemovitosti vlastnil otec účastníků, jednalo se pouze o zabudování zárubně s dveřmi v příčce oddělující nemovitosti sporné a restauraci sousední. Nájemní smlouva mezi stranami byla od počátku neplatná, neboť oba jsou ideálními spoluvlastníky, bezdůvodné obohacení vyplacené žalobci ze strany žalovaného nebylo dosud vráceno. K vyklizení prostoru přízemního rodinného domu došlo, nebylo co uvádět do původního stavu. Žalobní tvrzení v tomto bodě s předmětem řízení nesouvisí. Popíral, že by nájemkyni restaurace v sousedícím v domě v jeho výlučném vlastnictví nechal k užívání žalobcův pozemek. Dochází-li k něčemu takovému, není ve věci pasivně legitimován, žalobce by se měl obrátit na nájemkyní restaurace. 12.) Žalovaný vyslovoval pochybnosti o existenci ústní dohody mezi účastníky, avšak od počátku jejich spoluvlastnictví dochází k užívání nemovitostí způsobem odpovídajícím dohodě zmíněné žalobou. Byt v prvním patře společného domu sdílí se svou přítelkyní a faktickou družkou. Sám se delší dobu zdržuje mimo Prahu v jiné nemovitosti. Žádný byt v domě nepronajímá. Kvůli napjatým vztahům se žalobcem nekomunikuje, po jeho majetku neusiluje. Činí-li ve společných nemovitostech cokoliv, děje se to v mezích jeho spoluvlastnického podílu. Do zamýšleného prodeje restaurace žalobci nic není, jeho souhlasu není třeba. Jeho úvahy o oddělení pozemku od stavby jsou bezpředmětné pro současnou úpravu v občanském zákoníku. Chtěl-li v minulosti žalovaný či bude-li chtít v budoucnu cokoliv prodávat, učiní tak pouze se svým spoluvlastnickým podílem, k němuž v červenci roku 2016 žalobce žádné předkupní právo neměl, k jeho prodeji tedy žalovaný tedy žalobcův souhlas nepotřeboval. 13.) Žalovaný popíral, že by došlo k umístění stavby na pozemek žalobce. Byla využita pouze stávající zeď přesahující a stojící na pozemku žalobce o zhruba 40 cm. Rozdíl mezi skutečným a právní stavem vznikl z důvodu nepříliš zřetelného zaměření pozemků, přičemž stávající situace trvá několik desetiletí. Užívání společného pozemku nepřesahuje spoluvlastnický podíl žalovaného a respektuje, co sám žalobce nazývá někdejší ústní dohodou. Popíral jakékoliv bezdůvodné obohacení vznikající na úkor žalobce. Doplňoval, že žalovaný nemůže usilovat o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, protože je na něho vedena řada exekucí pro závazky, respektive dluhy vzniklé z jeho neuspořádaného, konfliktního a nezodpovědného způsobu života. Přesah pozemku (správně stavby - poznámka soudu) zmiňovaný žalobcem nemůže nijak souviset s podanou žalobou i za předpokladu, že by byla jinak účelná. Žádného protiprávního nakládání s převodem jeho spoluvlastnického podílu, zatěžování společné nemovitosti věcnými či reálnými břemeny, zásadními právy nebo právy užívání atp. se nedopouštěl a žalobce neprokázal a v žalobě ani netvrdí naléhavý právní zájem na tom, aby mu bylo do budoucna v něčem podobném zabráněno. Do práv žalobce nezasáhl a nic nenasvědčuje tomu, že by se toho měl dopouštět v budoucnosti tak akutně, aby to vyžadovalo vyhovění žalobě. Pozemek parcelního čísla [číslo] nijak neužívá a není si vědom toho, že by pozemek s domem čísla popisného [anonymizováno] užíval na úkor žalobce někdo jiný, takže není v této části žaloby pasivně legitimován. 14.) Žalovaný v průběhu řízení doplňoval, že v minulosti byl jejich společný otec výlučným vlastníkem sousedícího domu s provozovanou restaurací, oba účastníci řízení spoluvlastníky sporného domu i s pozemky. V té době došlo k probourání suterénu a přízemí tak, že sporný dům byl propojen s restaurací. Od té doby byl také společným způsobem užíván. V místnosti, ve které byla provozována restaurace,„ [anonymizováno]“ a jež se nachází v přízemí sporného domu nyní pod uzamčením žalobce, měl žalobce umístěny své herní automaty. Ke změně přístupu žalobce došlo v situaci, kdy musel automaty na soudní příkaz odstranit, přišel poté s návrhem na uzavření nájemní smlouvy. Těžko by ji navrhoval sám žalovaný, obsahovala-li inflační doložku, na základě níž se mu zvyšovalo nájemné a na které žalobce trval. Kvůli přístupu žalobce byl nucen smlouvu vypovědět a provoz restaurace ukončit, pokud měl platit 27 000 Kč měsíčně bratrovi. Žalobce trval na závěru, že restaurace je na strategickém místě. Místnosti ve společném domě po probourání s restaurací byly na počátku vyklizené. Postupně se začal navážet nábytek do kanceláří, do [anonymizováno], do koupelny v přízemí společného domu bylo zavezeno zboží z restaurace atp. Oproti stavu v roce 1990, respektive těsně po něm, došlo při vrácení části domu do žalobcova faktického užívání pouze k zazdění dveří do chodby domu, jeho části, kterou nyní užívá žalobce. Došlo tak k oddělení částí domu fakticky užívaných oběma účastníky řízení. Žalovaný zbudoval schody umožňující přístup do části domu užívaného nyní žalobcem, jinak jeho stav zůstal stejný. 15.) Žalovaný na závěr trval na zamítnutí žaloby, neboť nebylo prokázáno užívání společné nemovitosti z jeho strany nad rámec jeho spoluvlastnického podílu. Bylo-li v řízení prokazováno, že na společném pozemku je umístěn kontejner, případně další věci, že po něm procházejí lidé či jsou zaváženy do restaurace potraviny a další materiál, pak se tímto způsobem nechová žalovaný, ale jiní lidé. Dům je a byl dlouhodobě v minulosti rozdělen na dvě bytové jednotky. Svou část užíval se synem, případně s oběma syny, kvůli chování žalovaného musel společnou nemovitost opustit. Jeden z jeho synů zůstal ve společném domě bydlet. Svou polovinu společného domu tedy přenechal synům, nijak nezasahuje do práva žalobce. Zmiňoval-li žalobce kameny na společném pozemku, jedná se o marginální záležitost nezasluhující významnějšího řešení. Nic nového na společných pozemcích nevzniklo od roku 1990, kdy oba účastníci řízení užívali sporné nemovitosti společně a nerozdílně. Skutkový stav a důkazní prostředky 16.) Žalobce a žalovaný jsou spoluvlastníky sporných nemovitostí, každý s podílem po ideální . Nabyli je po zůstavitelce [jméno] [příjmení], zemřelé dne [datum], která zanechala závěť a sporné nemovitosti odkázala účastníkům řízení jako svým vnukům. Oba jsou hlášení k trvalému pobytu na adrese sporného domu, ani jeden v něm svou bytovou potřebu neuspokojuje, fakticky bydlí jinde. Proti žádnému z nich není vedeno insolvenční řízení. Tyto skutečnosti vzal soud za prokázané z výpisů z registru obyvatel, ústřední evidence vězňů a insolvenčního rejstříku týkajících se obou účastníků řízení ze dne 2. března 2018, z jejich shodných tvrzení včetně výpovědi žalobce, z informativního výpisu z katastru nemovitostí pořízeného ze stránek Českého úřadu zeměměřického a katastrálního pro [katastrální uzemí], listu vlastnictví [číslo] a z rozhodnutí Státního notářství pro [část Prahy] dne 22. února 1983, č. j. 8 D 706/81-32. 17.) Vedle sporných nemovitostí jsou členové rodiny [příjmení] vlastníky či spoluvlastníky též dalších přilehlých nemovitostí. Jižním směrem přiléhá ke spornému domu čísla popisného [anonymizováno] sousední nemovitost - dům čísla popisného [číslo], který je součástí pozemku parcelního čísla [číslo] v [katastrální uzemí]. Je ve vlastnictví žalovaného, získal ji okolo roku 2000 darem od svých rodičů, případně jen otce [příjmení] [příjmení] staršího (přesné datum nabytí sousední nemovitosti soud v řízení nezjišťoval, nebylo pro výsledek řízení důležité). Východně sporných nemovitostí i sousední nemovitosti se nachází pozemek parcelního čísla [číslo] s domem čísla popisného [číslo], jenž je v podílovém spoluvlastnictví žalobce a jeho rodičů [jméno] a [obec] [anonymizováno], každému z nich přísluší podíl po ideální jedné třetině. Tato nemovitost je přístupná též z ulice [ulice], žalobce v ní fakticky bydlí. Popsané pozemky, tehdy s jedním domem čísla popisného [anonymizováno] v katastrálním území Kobylisy v soudním okrese [část obce] nabyla do svého vlastnictví na základě udělení příklepu v dražbě babička účastníků řízení [jméno] [příjmení] v roce 1938. 18.) Skutečnosti v předchozím odstavci uvedené vzal soud za prokázané částečně ze shodných tvrzení účastníků, dále z výslechů žalobce a svědka [příjmení] [příjmení] staršího, z informativních internetových výpisů z katastru nemovitostí pro [katastrální uzemí], listů vlastnictví [anonymizováno] (sousední nemovitost) a [číslo] (nemovitost ve spoluvlastnictví žalobce a jeho rodičů) ze dne 16. března 2017, z katastrálních map zmíněných nemovitostí pořízených dálkovým elektronickým přístupem dne 26. ledna 2017 a dvou editovaných blíže nezjištěného dne a tvořících přílohu podání žalobce ze dne 30. září 2019, z dopisu Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrálního pracoviště Praha, čísla jednacího PU [číslo] 2019 [číslo], ze dne 6. listopadu 2019, z výpisu listu vlastnictví z pozemkových knih pořízeného stejného dne, z výpisu knihovní vložky čísla [číslo] opatřené z pozemkových knih pro [katastrální uzemí] a soudní okres [okres] ke dni 2. srpna 1972, z výpisu čísla knihovní vložky čísla [anonymizováno] pozemkových knih za období od 12. října 1926 do 14. prosince 1938, z udělení vyhlášení příklepu vydaného pro [jméno] [příjmení] ze strany JUDr. [jméno] [příjmení] z Okresního soudu exekučního v [obec], oddělení XV, dne 24. června 1938 pod číslem jednacím E XV [číslo], z místního šetření provedeného soudem 24. ledna 2020 a ze 115 fotografií tvořících přílohu protokolu o místním šetření. 19.) V sousední nemovitosti byla historicky provozována restaurace ještě před rokem 1990. Otec účastníků řízení jako zaměstnanec restaurací a jídelen [obec a číslo] v ní působil, v hostinské činnosti pokračoval i v devadesátých letech minulého století již vlastním jménem, majetek získal zpět na základě restitučních právních norem. Tyto skutečnosti byly mezi stranami nesporné, potvrzoval je i svědek [příjmení] [příjmení]. 20.) Ve vztahu ke sporným nemovitostem neexistovala od doby nabytí spoluvlastnických podílů mezi účastníky řízení písemná dohoda o způsobu užívání společné věci. Od počátku však fakticky přední část domu užíval žalobce, zadní (z pohledu z ulice [anonymizováno]), východní část domu žalovaný. Jedná se o dům, ve kterém oba účastníci vyrostli, již dětském věku měl žalovaný svůj dětský pokoj v jeho prvním patře v zadní části. V průběhu devadesátých let minulého století začal žalovaný vyučený v oboru provozovat v sousední nemovitosti se souhlasem svého otce vinárnu. V té době došlo k propojení suterénu sporného domu v jeho zadní části se sousední nemovitostí. V průchozí chodbě byla zbudována i sprcha, místnost byla využívána pro provoz vinárny v minulosti, nyní slouží již jen jako průchod ze sporného domu do sousedící budovy čísla popisného [číslo]. Nebylo prokázáno tvrzení žalobce, že by sporný průchozí prostor v suterénu byl využíván k ubytování osob, není k tomu způsobilý. 21.) Skutečnosti v předchozím odstavci uvedené vzal soud za prokázané z výslechů žalobce, svědka [příjmení] [příjmení], z místního šetření provedeného soudem dne 24. ledna 2020, stejně jako z 219 krátkých videozáznamů předkládaných žalobcem a sestříhaných ze záběrů bezpečnostní kamery umístěné na stromě v zadním, severovýchodním rohu sporného pozemku, případně již na pozemku parcelního čísla [číslo] nacházejícího se ve spoluvlastnictví žalobce a jeho rodičů, stejně jako z některých ze 43 barevných fotografií předkládaných žalobcem a z části souboru 115 fotografií pořízených soudem při místním šetření. Ve vztahu k těmto skutkovým zjištěním žalobce pouze tvrdil, že průchod do sousedního domu zbudoval ve sporném sklepě žalovaný bez jeho souhlasu a komerčně jej využívá k ubytování dalších osob za úplatu. Jeho tvrzení nebyla v řízení prokázána. Z výpovědi svědka [příjmení] [příjmení] staršího, otce účastníků, bylo naopak prokázáno obranné tvrzení žalovaného, že průchod do sousedního domu byl zbudován již v minulosti v době, kdy svědek vlastnil sousední nemovitost, sloužil provozu vinárny, žalobce o jeho vybudování a existenci věděl od počátku, nikdy ničeho nenamítal do doby, kdy došlo k ukončení restaurace provozované žalovaným též v přední části sporného domu kvůli stupňujícím se rozporům obou bratrů. Ani předkládané videozáznamy žalobcem neprokazují, že by ve sklepě někdo bydlel. Zachycují pouze vstupy více osob, o kterých žalovaný prohlašoval, že se jedná o jeho tehdejší družku, se kterou žil v té době v zadní části sporného domu v bytě v prvním patře, případně o jeho syny či jejich přítelkyně (jeden ze synů se v mezidobí oženil), kteří si zvykli tímto způsobem procházet do vinárny, aby se vyhnuli přední části domu. Záznamy svědčí jen o tom, že do sklepa vstupují jednotlivě různí lidé, jeho použití k bydlení neprokazují. Při místním šetření soudu nebyly nalezeny žádné stopy užívání sklepního prostoru k bydlení, jeho zanedbanost svědčí spíše o tom, že není využíván vůbec, leda právě jen jako průchozí chodba. 22.) Poté, co se žalovaný stal vlastníkem sousední nemovitosti, převzal též provoz zavedené restaurace v ní. Po domluvě se žalobcem provozovnu rozšířil o místnost v přízemí přední, západní části sporného domu směrem do ulice [anonymizováno]. Uvnitř byl probourán průchod mezi domy čísel popisných [anonymizováno] a [číslo], přízemí sporného domu sloužilo jako provozovna restaurace, formanky. [ulice] část pozemku před domem byla rovněž začleněna do provozu restaurace. Část sporného pozemku před domem a pozemek sousední byly propojeny dveřmi v plotě. V části sporného pozemku před domem postavil žalovaný s vědomím žalobce gril přiléhající ke zdi do ulice [anonymizováno]. Gril je tvořený betonovou základovou deskou o rozměrech zhruba 60 x 60 cm, na které je pouze postaveno kamenné těleso grilu, jež není spojeno se zemí pevným základem. V části restaurace ve sporném domě byly po dohodě bratrů umístěný výherní automaty provozované [právnická osoba], společností vlastněnou žalobcem. S vědomím žalobce byly také provedeny další změny v přední části sporného domu související s provozem restaurace. Koupelna v přízemí byla změněna na sklad zboží, vana a armatura v ní zůstaly. [ulice] místnost přiléhající k sousední nemovitosti, kterou dříve užívala babička účastníků a po její smrtí v ní do roku 1994 bydlel její životní partnery [jméno] [příjmení], byla změněna na kancelář. V té době také žalovaný odřezal vodovodních a odpadních trubek, umyvadlo nezůstalo v místnosti zachováno. 23.) Skutečnosti uvedené v předchozím odstavci vzal soud za prokázané z výslechů žalobce a svědka [příjmení] [příjmení] staršího, z místního šetření provedeného soudem dne 24. ledna 2020, z fotografií pořízených soudem při tomto místním šetřením a z části fotografií předkládaných v průběhu řízení žalobcem, jak jsou označeny v odstavci 21. shora. Ve vztahu k těmto skutkovým zjištěním žalobce výslovně nepopíral obranná tvrzení žalovaného, že veškeré změny byly provedeny již v minulosti. Některé v době, kdy restauraci provozoval otec účastníků, další později, o všech ale žalobce věděl, v té době pobíral od žalovaného platby za faktické užívání celého souboru sporných nemovitostí a proti provozu restaurace a s tím souvisejícím změnám ničeho nenamítal. Snažil se argumentovat, že žalovaný užíval tuto část nemovitosti na základě nájemní smlouvy, takže byl povinen po skončení nájmu uvést vše do původního stavu. Tato okolnost představuje nikoliv skutkový, ale právní spor mezi bratry, který bude osvětlen níže. 24.) Ve stejné době žalovaný dále na své náklady zbudoval nová posuvná vrata u vstupu na společný pozemek z ulice [anonymizováno], které byly vybaveny dálkovým ovládáním na elektrický pohon. Podle své obrany tak učinil kvůli zchátralosti a nefunkčnosti původních vrat, klíče od nových předal žalobci. Dálkové ovládání se postupem doby stalo nefunkčním, v současné době nelze posuvná vrata zamknout. Žalovaný obviňoval z jejich poškození žalobce, který se hájil tím, že k rozbití zámků došlo kvůli konstrukci vrat a faktu, že při uzavírání naráží západka do bočního sloupku s připevněným protiplechem zámku velkou silou, což samo o sobě vedlo k poškození zámkového mechanismu. Tyto skutečnosti vzal soud za prokázané výslechu žalobce a vyjádření žalovaného. Jedná se spíše o okrajovou okolnost, kdy se žalobce s odstupem zhruba dvou desetiletí začal domáhat navrácení dávno neexistujících původních a blíže nepopsaných vrat pouze s odůvodněním, že k jakýmkoliv změnám v minulosti potřeboval žalovaný jeho souhlas, který si předem a prokazatelně neopatřil, takže trvá na obnovení původního stavu. 25.) V souvislosti s provozováním restaurace žalovaným umístěné v sousední nemovitosti a současně v místnosti v přední, západní části sporných nemovitostí uzavřeli účastníci řízení nájemní smlouvu, jejímž předmětem byla ideální sporných nemovitostí (dům [adresa] a pozemek [parcelní číslo] v k.ú. [část obce]), kterou žalobce jako pronajímatel přenechal žalovanému jako nájemci k užívání pro účely, k nimž jsou nemovitosti určeny. Nájemní vztah byl sjednán na dobu deseti let od 23. listopadu 2001 do 30. listopadu 2011. Nájemné bylo sjednáno částkou [částka] měsíčně, možnost jeho zvyšování ošetřena inflační doložkou. V průběhu doby žalovaný restauraci provozoval a sjednanou částku hradil. Posléze vypověděl nájemní smlouvu s účinky ke dni 28. února 2009 Tyto skutečnosti mezi stranami jinak nesporné vzal soud za prokázané též z nájemní smlouvy uzavřené mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem s úředně ověřenými podpisy ze dne 20. listopadu 2001, z písemné výpovědi této nájemní smlouvy ze dne 22. prosince 2008 dané žalovaným, z meta dat k nájemní smlouvě ze dne 15. listopadu 2001 a z výpovědi svědka [příjmení] [příjmení] staršího. Ve vztahu k těmto skutkovým zjištěním panoval mezi účastníky sporu pouze o tom, kdo byl iniciátorem uzavření nájemní smlouvy. Žalovaný trval na tvrzení, že to byl žalobce, jenž požadoval výnosy ze společné věci podložené písemnou smlouvou. To žalobce popíral s argumentem, že jako invalidní důchodce nepotřeboval mít doklady o placení výnosů, odkazoval právě na metadata vztahující se k elektronickému souboru obsahujícímu text nájemní smlouvy, v nichž jsou zmíněny osoby [jméno] [příjmení] a [právnická osoba], podle žalobce osoby spřízněné se žalovaným. Nebylo podstatné, který z účastníků přišel s návrhem na uzavření nájemní smlouvy či který z nich zadal vypracování jejího textu, takže se soud dále blíže nezabýval podrobným zjišťováním prokázáním skutečnosti. 26.) Během trvání nájemního vztahu žalovaný přistavěl mezi lety 2002 a 2003 v zadní, východní části sousední nemovitosti, domu čísla popisného [číslo], jeho část nyní využívanou jako kuchyň. Při stavbě navázal na linii stěny sousedního domu s předpokladem, že se nachází na hranici sporných nemovitostí a nemovitosti sousední. Po nějaké době při zaměření přesné hranice pozemků bylo zjištěno, že stavba domu [adresa] o několik desítek centimetrů přesahuje na sporný společný pozemek [parcelní číslo] Tyto skutečnosti vzal soud za prokázané z výslechů žalobce a svědka [příjmení] [příjmení] staršího, z katastrálních map zmíněných shora v odstavci 18., z místního šetření provedeného soudem dne 24. ledna 2020 a z fotografií soudem pořízených, dále z fotografií zmíněných shora v odstavci 21. a předkládaných žalobcem, ze sdělení Odboru územního rozvoje výstavby Úřadu městské části [obec a číslo], sp. zn. MCP8 [číslo] 2019; č. j. MCP8 339560/2019 ze dne 31. října 2019 (absence dokladů o přístavbě kuchyně sousedního domu u stavebního úřadu), ze žádosti o ověření existence těchto dokladů podané žalobcem u příslušného stavebního úřadu ze dne 4. října 2019, z elektronické zprávy referentky Odboru územního rozvoje a výstavby Úřadu městské části [obec a číslo] [jméno] [příjmení] k zástupci žalobce ze dne 24. října 2019 a z přiložených ortofotomap z let 2002, 2003, 2004 a 2014 svědčících o tom, že přístavba kuchyně byla provedena na přelomu let 2002 a 2003. 27.) Žalovaný se žalobním tvrzením hájil tím, že chtěl pouze přistavět kuchyni k sousední nemovitosti a navázal plynule na průběh stěny domů čísla popisného [číslo], nevěděl o jeho přesahu na sporný společný pozemek. Jeho obranu žalobce odmítal s tvrzením, že bratr byl jako stavebník povinen řádně stavbu zaměřit a při té příležitosti by přesah zjistil. Nicméně i z předložených katastrálních map je zřejmé, že tento přesah se netýká pouze sporné kuchyně, ale celého průběhu hranice sporného pozemku [číslo] a sousedního pozemku [číslo] procházejícího pod zastavěnou zdí oddělující dům s restaurací a dům ve spoluvlastnictví účastníků. S největší pravděpodobností tak po celém svém průběhu stavba sousedního domu o několik desítek centimetrů přesahuje na sporný pozemek [parcelní číslo]. Tento přesah je pochopitelný s ohledem na fakt, že všechny nemovitosti byly v minulosti vlastněny právní předchůdkyní účastníků, jejich babičkou, která neměla motivaci popsané přesahy řešit a zabývat se oddělováním částí pozemků tak, aby se sousedící domy nacházely každý po celém svém průběhu na řádně zaměřeném a odděleném pozemku pod ním, jehož jsou dnes součástí. Nelze jej tedy jednoznačně klást za vinu ani straně žalující, ani žalované. 28.) Dalším neuralgickým bodem ve vztahu mezi stranami bylo umístění dvou kontejnerů na odpad na společném pozemku, které jsou využívány pro provoz restaurace. Jejich umístění a využití žalovaný nezpochybňoval, současné provozovatelce restaurace v naznačeném užívání společného pozemku pro tento účel nebrání a nebránil. Stejně tak jí nebrání ve využití přední části sporného pozemku k zavážení zboží do restaurace (nárazové dodávky zboží do restaurace převáženého vstupem přes posuvná vrata a společný pozemek stran do sousední restaurace). Přepravní nádoby na odpad se historicky nacházely na sporném pozemku, byly využívány pro restaurační provoz ještě před rokem 1990 [ulice], západní část sporného pozemku od posuvných vrat na sousedící pozemek k restauraci, je využíván též do současné doby k zavážení zboží do restaurace, s ohledem na neuzamčená posuvná vrata i někteří zaměstnanci či návštěvníci restaurace procházejí přes sporný pozemek. 29.) Skutečnosti v předchozím odstavci popsané vzal soud za prokázané z výslechů žalobce, svědka [jméno] [příjmení] staršího a svědkyně [jméno] [příjmení] (současná provozovatelka restaurace v sousední nemovitosti), z fotografií a videozáznamů předkládaných žalobcem a zmíněných shora v odstavci 21., z jeho 219 videozáznamů a komentáře k nim, stejně jako z protokolu soudu o místním šetření ze dne 24. ledna 2020 a z fotografií soudem pořízených. Svědek [příjmení] [příjmení] starší potvrzoval, že ještě v dobách před rokem 1990 byly popelnice umístěny na společném pozemku o využívány pro provoz restaurace, stalo se tak dle něj dva až tři roky před rokem 1990. Žalovaný se hájil tím, že pouze nebránil provozovatelce restaurace v jejich umístění na společném pozemku, sám kontejnery nevyužívá. Svědkyně [příjmení] potvrzovala umístění obou nádob na odpad na sporném pozemku parcelního čísla [číslo] kvůli snadnějšímu jejich odvážení s tím, že je pro vynášení odpadů využívá mimo jiné i žalobce, aniž by mu v tom bránila či od něj požadovala úplatu. Umístění„ popelnic“ považovala za nutné k provozu pronajaté restaurace. 30.) Z protokolu o místním šetřením provedeného soudem 24. ledna 2020, z výslechů žalobce a svědka [příjmení] [příjmení] staršího, z fotografií pořízených soudem při místním šetření a dále předkládaných žalobcem (viz odstavec 21. shora) vzal soud za prokázané, že v době, kdy byla mezi bratry podepsána nájemní smlouva, kterou považovali za platnou, vybudoval žalovaný na společném pozemků též garáž a kůlnu, které v současné době již odstranil kromě části kůlny. Na společném pozemku stojí pozůstatky staveb zbudovaných ještě jejich otcem či existujících před tím, než babička účastníků nemovitosti nabyla do vlastnictví (stranami a jejich otcem zmiňovaná kuželna), jejich zbytky se nacházejí na sporném pozemku dosud. Takto je zde umístěna i stavba kůlny rozdělená na dvě části. V jedné z nich má své věci žalobce, v druhé části s vytlučenými skleněnými výplněmi vstupních otvorů jsou uskladněny věci pocházející dle žalobce z provozu restaurace, ke které žalovaný namítal, že nemá klíče od vstupních dveří. Na společném pozemku se nacházely dále kameny a další nepořádek pocházející od obou bratrů - pneumatiky, patrně žalovaného či jeho synů, a stroj a cívka vrátku žalobce, který současně nepopíral, že odstranil stupnice a podestu z kovové konstrukce schodů sloužících jako přístup z kuchyně přistavěné k sousednímu domů na společný pozemek, takže v současné době již personál kuchyně schody nepoužívá, na společný pozemek pouze odhazuje nedopalky cigaret. Svědkyně [příjmení] k tomu uvedla, že v relativně pravidelných intervalech nepořádek pocházející od jejích zaměstnanců nechává uklidit. 31.) Po výpovědi nájemní smlouvy v průběhu roku 2009 žalobce nadále na žalovaném požadoval placení nájemného podle smlouvy s tvrzením, že žalovaný nevyklidil pronajatou ideální jednu polovinu a nepředal mu ji v původním stavu. Snažil se s bratrem řešit i přesah stavby sousední nemovitosti na společný pozemek, požadoval na vyrovnání částku 1 700 000 Kč s tvrzením, že investoval značné peněžní prostředky do rekonstrukce sousední nemovitosti, které mu potom jeho otec nevrátil a celou nemovitost převedl do vlastnictví žalovaného ([jméno] [příjmení] a žalovaným bylo tvrzeno, že peníze na vyrovnání byly odesílány na účet tehdejší družky žalobce kvůli jeho finančním potížím, pro absenci zásadního významu pro předmět sporu se soud odstraněním těchto pochybností dále nezabýval). Žalovaný byl zpočátku ochoten přistoupit v celkovém vyrovnání na částku [částka] při dořešení všech sporných otázek, k dohodě nedošlo. Žalovaný po výpovědi nájemní smlouvy přední část domu vyklidil, obnovil oddělující stěnu mezi restaurací a přední místností v přízemí západní části sporného domu, která byla využívána pro provoz restaurace a kde měl žalobce umístěny výherní automaty jeho společnosti, takto nemovitost opustil. Zazdil průchod mezi přední a zadní části přízemí společného domu čísla popisného [anonymizováno] a zbudoval samostatný vchod se schody do jeho přední části, čímž oddělil části domu historicky užívané každým z bratrů (zadní část je v současné době užívána syny žalovaného, resp. jedním z nich a jeho manželkou). Klíče od nově zbudovaného vstupu do přední části předal žalobci prostřednictvím společné matky. Ze severní části domu je tak jeho přední část nyní fakticky v držení žalobce přístupná. 32.) Tyto skutečnosti vzal soud za prokázané z výslechů žalobce a svědka [příjmení] [příjmení] staršího, z fotografií a videozáznamů zmíněných v odstavci 21. shora, z protokolu o místním šetření soudu ze dne 24. ledna 2020, z fotografií k němu soudem pořízených, z výzvy k úhradě dlužného nájemného ze dne 5. května 2011 jako dopisu adresovaného zástupkyní žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D., žalovanému, z reakce zástupce žalovaného na tento dopis ze dne 17. května 2011, z následného dopisu tehdejší zástupkyně žalobce ze dne 26. května 2011, z odpovědi zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 22. června 2011, z dopisu žalobce odeslaného žalovanému a reagujícího na výpověď z nájemní smlouvy ze dne 11. ledna 2009 (požadavek na zaplacení částky [částka]), z odpovědi žalovaného ze dne 16. ledna 2009, z reakce žalobce jako dopisu ze dne 27. ledna 2009, z výzvy žalobce k placení nájemného ze dne 7. dubna 2010 a ze dvou urgencí včetně výzvy k uvedení části nemovitosti do původního stavu ze dnů 23. července 2010 a 16. února 2011. 33.) Ve vztahu k těmto skutkovým zjištěním pouze žalobce popíral, že by mu žalovaný předal klíče od přední části nemovitosti poté, co zazdil průchod z chodby mezi zadní a přední části společného domu. Nicméně nepopíral, že přístup zajištěný má. Svědek [příjmení] [příjmení] starší pak potvrdil, že klíče od této části domu poskytl žalovaný jeho manželce, společné matce účastníků, která svědku potvrdila, že klíče předala žalobci. Matka žalobců byla rovněž k soudu předvolána, omluvila se pro nepříznivý zdravotní stav, vysoký věk a stres pramenící z toho, že by měla podávat svědectví ve sporu jejích synů. Její omluvu soud respektoval s ohledem na rodinný vztah k účastníkům řízení a právo odepřít vypovídat. Soud neměl důvod pochybovat o věrohodnosti výpovědi svědka [příjmení] [příjmení], otce stran, jenž žil delší čas se žalobcem ve společném domě čísla popisného [číslo], který se nachází v podílovém spoluvlastnictví žalobce a jeho rodičů. Svědek potvrzoval sdělení jeho manželky, že sporné klíče žalobci předala. Žalobce ani netvrdil, že by si klíče musel obstarat jinak, do přední, přízemní části domu má zajištěný přístup. Snažil se jen na argumentovat, že mu tuto část žalovaný řádně nepředal po skončení nájemní smlouvy. Měl patrně na mysli sepsání předávacího protokolu po skončení nájemní smlouvy a obnovení jakéhosi původního stavu, který však bratry nebyl v roce 2001 při podpisu nájemní smlouvy nijak definován a zachycen. 34.) Po ukončení provozu restaurace ze strany žalovaného pokračovaly konflikty mezi bratry týkající se jejich spoluvlastnictví a užívání společného pozemku. Vyústily i ve fyzická napadení. Dne 8. dubna 2010 fotografoval žalobce osoby nacházející se na společném pozemku a přivedené žalovaným na návštěvu. Žalovaný k bratrovi v té chvíli přistoupil a udeřil jej opakovaně pěstí, za což bylo odsouzen pravomocným trestním příkazem k podmíněnému trestu odnětí svobody. Dne 11. července 2016 žalobce házel cihly a ohrožoval skleněným střepem osoby, které v přítomnosti žalovaného přišli k domu čísla popisného [číslo] (dům, k němuž nesvědčí žalovanému ani spoluvlastnické právo), u kterého zvažovali rodiče účastníků prodej jejich podílů a pověřili žalovaného, aby jej představil realitním kancelářím. Již v době probíhajícího soudního řízení došlo k dalšímu střetu, hádce mezi syny žalovaného a žalobcem na podzim roku 2019 mezi jednáními konanými ve dnech 18. září a 29. října 2019. 35.) Tyto skutečnosti vzal soud za prokázané z výslechů žalobce a svědka [příjmení] [příjmení] staršího, z úředního záznamu o oznámení žalovaného na žalobce týkajícího se napadení dne 11. července 2016 sepsaného Obvodním ředitelstvím Policie ČR [okres], Místního oddělení [část obce], pod č. j. KRPA-263056-1/T 2016 [číslo], z dopisu tehdejšího zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] adresovaného pojistiteli žalobce, [anonymizována čtyři slova], a.s. ze dne 14. prosince 2011 (kauza napadení žalobce jako poškozeného ze strany žalovaného), z protokolu o výslechu žalobce jako svědka sepsaného 11. listopadu 2010 u Obvodního ředitelství Policie ČR [okres], Služby kriminální policie a vyšetřování, 2. oddělení OOK pod č. j. OR III [číslo] 2010 [číslo] – [příjmení], ze dvou zvukových záznamů o hádce žalobce se syny žalovaného o délce přes 3 a přes 6 minut, z dopisu Ředitelství Policie ČR [okres], Místního oddělení [část obce], č. j. KRPA-376857-1/ČJ-2019-001313 ze dne 13. listopadu 2019, k němuž bylo připojeno celkem šest úředních záznamů různých čísel jednacích o podáních vysvětlení nebo o oznámeních přestupků žalobcem či synem žalovaného [jméno] [příjmení], narozeným v roce 1992, svědčících o konfliktech vznikajících při užívání společných nemovitostí stran, které vyústily v policejní zásahy, ze dnů 9. září 2019 (dva záznamy), 30. září 2019, 16. října 2019 a 21. října 2019 a ze stopáže nahrávky konfliktu žalobce se syny žalovaného z podzimu roku 2019 v délce 1 hodina 42 minut a 31 sekund. 36.) Mezi stranami bylo nesporné, že restauraci v sousedním domě v současné době od roku 2012 provozuje [jméno] [příjmení], která má se žalobcem rovněž konfliktní vztahy a snaží se kontaktu s ním vyhýbat. Za provoz restaurace v soudním nemovitosti platí nájemné žalovanému, který jí nezakazuje umístění kontejnerů. Využívá sporné nemovitosti tak, že má v přední části sporného pozemku blízko posuvných vrat umístěny dva odpaní kontejnery, které platí a její zaměstnanci do nich odnášejí odpad. Jeden z dodavatelů používá sporný pozemek k zavážení zboží z boku, využívá přístup přes nezamčené posuvné dveře. Někteří zaměstnanci a hosté restaurace tento přístup využívají také, ač je do hospody zřízen hlavní vchod z ulice [anonymizováno] mimo sporné nemovitosti. Žalobce ji opakovaně sdělil, že si nepřeje užívání sporných nemovitostí ze strany hostů, zaměstnanců a dodavatelů restaurace, požadoval platby za umístění kontejnerů s tím, že je jinak na sporné pozemku p. [číslo] nechce. Používání kontejnerů převzala z dřívějšího způsobu provozování restaurace. Tyto skutečnosti vzal soud za prokázanou vedle shodných tvrzení účastníků a výpovědi žalobce též z registrace [jméno] [příjmení] jako plátkyně daně z přidané hodnoty dle webových stránek kurzy.cz ze dne 29. června 2013, z internetového kontaktu Restaurace [anonymizováno] [obec] [anonymizováno], z výpisu z registru obyvatel týkajícího se svědkyně [příjmení] ze dne 8. srpna 2018 a z jejího výslechu. 37.) V průběhu let 2016 a 2017 nabízel žalovaný na internetu prostřednictvím realitní kanceláře prodej sousední nemovitosti, tedy zavedené restaurace, a sousedící ideální rodinného domu skládající se bytové jednotky 3+1 o výměře zhruba 120 m, což vzal soud za prokázané ze shodných tvrzení účastníků, z internetové nabídky ze stránek mmreality.cz, z deseti připojených fotografií a z části katastrální mapy jako přílohy tohoto inzerátu ze dne 26. ledna 2017, z nabídky prodeje ze stránek stejné realitní kanceláře ze dne 24. dubna 2017 s přiloženými pěti fotografiemi a z obdobné nabídky ze stejných stránek ze dne 5. května 2017 týkající se jen prodeje restaurace s možností přikoupení ideální jedné poloviny sousedního domu, tedy sporných nemovitostí. 38.) Před zahájením řízení se začal i stávající zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [jméno] jménem svého mandanta obracet na žalovaného s výzvami k upuštění od zásahů do spoluvlastnického práva, když předtím spolu bez výsledné dohody jednali oba bratři o rozdělení a vypořádání spoluvlastnictví. Tyto skutečnosti vzal soud za prokázané z výslechu žalobce, z elektronické zprávy zástupce žalobce adresované zástupci žalovaného ze dne 14. září 2017, z výzvy zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [jméno] adresované žalovanému k upuštění od zásahu do práva ze dne 22. června 2017 a z elektronické komunikace mezi účastníky řízení – ze zpráv žalobce adresovaných žalovanému ze dnů 1. února 2015, 15. března 2018, 23. listopadu 2018 a 12. srpna 2019 a ze zprávy žalovaného adresované žalobci ze dne 28. ledna 2015. 39.) Žalobce k důkazu předložil soudem provedený výtisk internetové stránky mmreality.cz o nabídce prodeje domu ve spoluvlastnictví žalobce a jeho rodičů s tím, že tímto způsobem má žalovaný zasahovat do jeho práv. Z výpovědi svědka [příjmení] [příjmení] staršího bylo zjištěno, že oba rodiče kvůli obtížným vztahům se žalobcem uvažovali a nadále uvažují o prodeji svých nemovitostí v [část obce] či podílů na nich, neboť žijí trvale v [obec] a o soužití se žalobcem nemají zájem. [příjmení] svědek aproboval pro výsledek řízení ne zcela podstatná skutková tvrzení žalovaného, že jeho mladší syn po roce 1990 opatřil sporný společný dům čísla popisného [anonymizováno] novou fasádou a vybudoval na své náklady novou střechu, což žalobce vehementně popíral. 40.) K důkazu byly provedeny i další listiny předložené žalobcem, konkrétně stavební povolení [stát. instituce] značky OÚR [číslo] – Lj; 33/d [číslo] ze dne 30. prosince 1992 o nástavbě podlaží domu ve spoluvlastnictví žalobce a jeho rodičů, místopřísežné prohlášení žalobce a jeho rodičů o souhlasu s nástavbou ze dne 27. září 1992, stejně jako kolaudační rozhodnutí Úřadu městské části [obec a číslo] týkající se této nástavby ze dne 22. října 2002, č. j. OV/2002/3055. Vlastnické a uživatelské poměry sousedící nemovitosti ve spoluvlastnictví žalobce a společných rodičů stran nebyly předmětem řízení, osvětlovaly jen širší rámec složitých rodinných vztahů zasahujících i do výkonu spoluvlastnických práv a povinností. 41.) Z písemné zprávy mediátorky [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 8. ledna 2019, ze zápisu o setkání žalobce s ní ze dne 20. listopadu 2018, z příjmového pokladního dokladu o platbě žalobce za mediaci ze stejného dne a ze dvou elektronických zpráv ze dne 8. ledna 2019 (první odeslal JUDr. [příjmení] jmenované mediátorce, která ji stejného dne odeslala zástupci žalobce [příjmení] [jméno]) ze dne 8. ledna 2019 vzal soud za prokázané tvrzení žalobce, že mediace po zahájení řízení neproběhla úspěšně, neboť se k ní zástupce žalovaného nejprve nedostavil a posléze odmítl další její pokračování s tvrzením, že žalobce činí předmětem mediačního jednání skutečnosti nesouvisející s předmětem sporu. 42.) Žalobce dále obviňoval žalovaného z pomluv před rodiči, ovlivňuje je v jeho neprospěch. Popíral, že by kdy svým rodičům vyhrožoval zastřelením. Zakládal o tom zvukový záznam telefonického hovoru s matkou, kdy se snažil naznačené tvrzení žalovaného vyvracet. Žalovaný tvrdil, že se mu jednou o takovém tvrzení žalobce zmínil v telefonickém hovoru sám společný otec stran, [příjmení] [příjmení] starší, který v přítomnosti obou synů žalovaného a neteře [jméno] zmínil, že žalobce svým rodičům vyhrožoval. Přesné zjišťování této skutečnosti opět přesahuje rámec předmětu sporu, svědčí jen o výrazně konfliktních vztazích v rodině, zejména mezi žalobcem na straně jedné a žalovaným a jeho rodiči na straně druhé. 43.) Z připojeného trestního spisu Obvodního soudu pro Prahu 8 spisové značky 2 T 35/2017 vzal soud za prokázané, že žalobce byl uznán vinným a odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody pro zločin týrání osoby blízké žijící s ním ve společném obydlí v jednočinném souběhu se zločinem týrání svěřené osoby, a to dle ustanovení § 199 odstavců 1, 2 písm. b), d) a § 198 odst. 1, 2 písm. c) a d) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, v platném znění. Toho se dopustil vůči své družce [jméno] [příjmení], narozené 24. listopadu 1973, a svým dětem [jméno], narozené 20. srpna 1999, [jméno], narozené 20. srpna 2007, a [jméno], narozenému 23. ledna 2010, [anonymizováno]. Pokračujícího skutku se dopouštěl nejméně v období od počátku roku 2012 do 25. září 2015. Na incident ze září roku 2015 odkazoval sám žalovaný, který uváděl, že kvůli konfliktní povaze bratra od něj odešla kvůli fyzickému napadení jeho družka, nějaký čas se ukryla i v bytě zajištěném provozovatelkou sousední restaurace [jméno] [příjmení]. Sám žalovaný odešel z [část obce], aby se vyhnul konfliktům s bratrem. Odkazoval na jeho psychické onemocnění, což žalobce vyvracel částí znaleckého posudku vypracovaného MUDr. [jméno] [příjmení], znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, dne 16. dubna 2016 vypracovaným pro účely shora uvedeného trestního řízení. Podle závěru znalce žalobce netrpí a netrpěl žádnou duševní chorobou ve vlastním slova smyslu. I tento důkazní prostředek nesměřoval přímo k předmětu řízení, pouze objasňoval širší souvislosti užívání souboru nemovitostí rodinou [příjmení] a vzájemné vztahy mezi členy rodiny. 44.) Shora uvedený skutkový vzal soud za prokázaný po dokazování provedeném při jeho jednání, byl zjištěn z důkazů výše vypočtených. Soud dalšími důkazy řízení nedoplňoval, již provedené považoval za dostatečné k náležitému zjištění skutkového stavu potřebného pro řádné rozhodnutí ve věci, účastníci provedení dalších ani nenavrhovali. Po jejich zhodnocení jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle ustanovení § 132 zákona čísla 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), v platném znění, soud shledal, že žaloba není důvodná. Právní posouzení 45.) Právní poměry účastníků řízení jako spoluvlastníků sporných nemovitostí se řídí ustanoveními § 1115 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), v platném znění. Žalobce učinil vymezením rozhodujících skutečností předmětem dokazování též poměry spoluvlastníků předcházející 1. lednu 2014, které že řídily dřívější právní úpravou (ustanovení § 3028 odst. 1, § 3081 o.z.), tedy ustanoveními § 137 a následujícími zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák.), v posledním platném znění. 46.) Soud nijak nezpochybňuje prvotní argumentaci žalobce spočívající v názoru, že podíl spoluvlastníka vyjadřuje míru jeho účasti na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech plynoucích ze spoluvlastnictví, přičemž každý ze spoluvlastníků má právo k celé věci, které je omezeno stejným právem dalšího spoluvlastníka (ustanovení § 1122 odstavce 1, § 1117 vět první a druhé o.z.). První část jeho konečného žalobního návrhu uvedená shora ve výroku I. pod písmem a) tohoto rozsudku je problematická již jen svým textem, neboť se na žalovaném domáhá uložení povinností zdržet se popsaných jednání, pokud by tím bez prokazatelného právního důvodu zasahoval do žalobcových práv. Požadavky jasnosti a určitosti konečného žalobního návrhu plynoucí z ustanovení § 42 odst. 4 věty první, § 89 odst. 1 věty první o. s. ř. předpokládají, že povinnosti uložené rozhodnutím soudu byly možným podkladem pro výkon rozhodnutí bez toho, aby bylo nutné následně v exekučním řízení či ve výkonu rozhodnutí právně posuzovat, zda to které jednání žalovaného bez právního důvodu zasahuje do spoluvlastnického práva žalobce či nikoliv. Takto formulovaný konečný žalobní návrh by spor mezi stranami neodstranil, jenom posunul do fáze vykonávacího řízení, kdy by bylo nutné dokazovat a právně kvalifikovat, zda určité konkrétní jednání žalovaného porušuje výrok soudního rozhodnutí či nikoliv. Navrhovaný žalobní petit je tudíž akceptovatelný pouze bez jeho podmíněného omezení. Soud se zabýval jeho důvodností s vědomím, že ona podmínka zásahu„ bez prokazatelného právního důvodu" do práv žalobce mohla být částečně zamítnuta. 47.) Bez dalšího soud shledává nedůvodnou žalobu v té části, v níž se žalobce domáhal vůči žalovanému zákazů provádění dispozitivních úkonů s celým souborem spoluvlastněných nemovitých věcí ve smyslu převodu celého vlastnického práva k celému souboru sporných nemovitostí či jednotlivých dílčích práv z vlastnického plynoucích, ať již věcných či závazkových. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný popíral spoluvlastnické právo žalobce ke sporným nemovitostem a že by se kdy pokusil převést vlastnické právo k celé věci, které mu nepřísluší. Spoluvlastnické právo účastníků řízení je zapsáno v katastru nemovitostí jako veřejném seznamu ve smyslu ustanovení § 1 odstavce 1 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí, v platném znění, údaje v něm zapsané jsou nadány principem tzv.„ materiální publicity“, podle kterého se považují údaje v katastru zapsané za obecně známé, nikoho neomlouvá jejich neznalost ve smyslu ustanovení § 980 odstavce 1 věty první o.z. Při respektování obecného princip civilního práva, podle kterého nikdo nemůže na jiného převést více práv, než sám má (nemo plus iuris ad alium transferre potest, quam ipse habet), je nasnadě, že žalovaný nemůže platně spoluvlastnický podíl žalobce na sporných nemovitostech na kohokoliv převést, zatížit jej či k němu zřídit jiná věcná či závazková práva. 48.) V této části konečného žalobního návrhu se žalobce domáhal na žalovaném uložení povinnosti, která mu bez dalšího plyne ze zákona a u níž nebylo vůbec prokázáno, že by se jí kdy žalovaný pokoušel porušit. Nebylo zjištěno, že by smluvně přenechával k užívání celý soubor sporných nemovitostí jiným subjektům, pokoušel se celý soubor sporných nemovitostí převést či jednotlivá práva s celkem spojená zcizit. Nemohou obstát argumenty žalobce týkající se odkazu na zveřejněné internetovém inzeráty realitní kanceláře, jejichž prostřednictvím žalovaný nabízel k prodeji svůj spoluvlastnický podíl. Nabídka prodeje byla jeho svrchovaným právem zakotveným i v ustanovení § 1121 o.z., v letech 2016 a 2017 žalovaný nebyl, jak správně namítal, při uvažovaném převodu spoluvlastnického podílu ke sporným nemovitostem jakkoliv limitován předkupním právem žalobce ve smyslu ustanovení § 1124 odstavce 1 vět první a druhé o.z., ve znění platném do 31. prosince 2017, neboť předkupní právo spoluvlastníka bylo rozšířeno až s účinností od 1. ledna 2018 novým zněním ustanovení § 1124 odst. 1 o.z. novelou provedenou zákonem č. 460/2016 Sb. Na okraj je možno poznamenat, že na základě další změny o.z. provedené zákonem čísla 163/2020 Sb. bude opět předkupní právo spoluvlastníka omezeno novým zněním ustanovení § 1124 odstavce 1 věty první a druhé o.z. tak, že ve vztahu ke sporným nemovitostem žalobci svědčit nebude. V namítaných inzerátech nabízel žalobce k prodeji celou sousední nemovitost, k níž mu svědčí výlučné vlastnické právo, a dále ideální sporných nemovitostí. Hodlal tedy maximálně po právu nakládat s celým předmětem svého vlastnického práva, žalobcův souhlas k tomu nepotřeboval. 49.) Nemůže obstát spekulativní tvrzení žalobce, že by se snad žalovaný měl bez jeho vědomí snažit vyřešit přesah sousedního domu čísla popisného [číslo] na pozemek parcelního čísla [číslo], to ani nemohl. Případným převodem vlastnictví sousední nemovitosti by tato právní zátěž přešla na nového jeho vlastníka, aniž by žalobci svědčilo jakékoliv popsanému převodu sousední nemovitosti zamezit. Námitky týkající se toho, že snad měl žalovaný nabízet k prodeji další nemovitosti nacházející se v sousedství nemovitostí sporných, které jsou ve spoluvlastnictví žalobce a jeho rodičů, jsou liché. Opět s ohledem na princip materiální publicity žalovaný svým jménem nemohl platně takovéto nemovitosti převádět, nebylo prokázáno, že by se o to snažil. Naopak svědek [příjmení] [příjmení] starší potvrzoval, že zvažoval a zvažuje prodej svých nemovitostí v [část obce] či podílů na nich společně s manželkou kvůli nedobrým vztahům se žalobcem s argumentem, že nemovitosti stejné neužívá a s manželkou trvale bydlí v [obec]. Učinil tak již k dalšímu pozemku, který se dříve nacházel ve vlastnictví rodiny [příjmení] a jenž nesouvisel s předmětem řízení, vlastnické právo k němu s manželkou převedl na nové nabyvatele. Opět tak činil po právu v mezích svého vlastnictví. Naznačená zmínka nemá přímý vztah ke sporu účastníků. Předmětem řízení mezi nimi byla jenom práva k nemovitostem sporným, první část žalobního návrhu uvedená shora ve výroku I. pod písmenem a) byla bez dalšího pro zjevnou nedůvodnost zamítnuta. 50.) Žalobci je možno přisvědčit, že se domáhá na žalovaném uložení povinností plnit (přesně zdržet se popsaného jednání), nikoliv určení existenci či neexistence práva nebo právního vztahu, takže nemusí tvrdit a prokazovat existenci naléhavého právního zájmu, který má na mysli ustanovení § 80 o.s.ř. v případě určovacích žalob. Naznačená obrana žalovaného o absenci zájmu byla však míněna spíše v tom smyslu, že je povinností žalobce v řízení prokazovat, že žalovaný jakékoliv své povinnosti ve vztahu ke svému bratru jako druhému spoluvlastníku porušuje. Této úvaze je třeba přisvědčit. Přímo z ustanovení § 1117 věty druhé o.z. plyne omezení práva spoluvlastníka stejným právem ostatních spoluvlastníků. Bez dalšího tedy ex lege plyne, že spoluvlastník je povinen respektovat práva druhého. Nelze však připustit, aby jakýkoliv spoluvlastník jaksi„ preventivně“ podával úspěšnou žalobu vůči jakémukoliv spoluvlastníku, kterou by se bez dalšího domáhal uložení povinností plynoucích ze zákona. Ta je namístě pouze tehdy, je-li v konkrétním případě prokázáno, že popsanými jednáními a protiprávními skutky, že žalovaný spoluvlastník nerespektuje práva spoluvlastníků zbylých. Předpokladem úspěchu podané žaloby bylo prokázání faktu, že se žalovaný dopouští vůči žalobci porušování jakýchkoliv jeho spoluvlastnických práv. To se nestalo. 51.) Z ustanovení § 1012 věty první, § 1121 o.z. plyne právo každého spoluvlastníka v mezích právního řádu se svým spoluvlastnickým podílem libovolně nakládat, stejně jako právo všech spoluvlastníků užívat celou společnou věci. Níže bude zmíněno, že v minulosti uzavřeli účastníci řízení dosud existující faktickou dohodu o tom, že zadní část nemovitosti s bytovou jednotku v prvním patře bude užívat žalovaný, přední část žalobce i s přihlédnutím k tomu, že zadní část užíval žalovaný od svého mládí. Potom je svrchovaným právem žalovaného jako vlastníka, aby v části nemovitosti, kterou na základě dohody spoluvlastníků užívá a která slouží k bydlení, nechal bydlet jiné osoby, zvláště jedná-li se o jeho syny a jejich životní partnerky, aniž by k tomu potřeboval souhlas žalobce. Je omezen pouze obdobným právem druhého spoluvlastníka, způsob užívání společné věci ze strany těchto osob nesmí omezovat základ a podstatu spoluvlastnického práva žalobce, vylučovat jej z užívání společné věci. To se neděje, žalobce nic takového neprokázal a ani netvrdil. Užívá-li reálně vymezenou část společného domu žalovaný, pak žalobci nepřísluší rozhodovat o tom, které osoby do této části nemovitosti pustí nebo které ji budou užívat, pokud současně neomezují výkon spoluvlastnického práva žalobce, v hodnocené věci zejména užívání zbylé fakticky vymezené části přízemní části společného domu, kterou má žalobce v držení. Toto mylné přesvědčení plynulo i z vyjádření a z výslechu žalobce, který uváděl, že akceptuje užívání zadní části nemovitosti ze strany žalovaného, nikoliv však jakékoliv další osoby včetně jeho synů, kteří jsou již dospělí a mohou si zajistit bydlení z vlastních zdrojů. Naznačený pohled žalobce neodpovídá podstatě (spolu) vlastnického práva jako úplného právního panství nad věcí. Stejně tak žalovanému nepřísluší hodnotit a rozhodovat o tom, které osoby určené žalobcem budou reálně užívat jeho část nemovitosti. I žalobce může svrchovaně rozhodovat o způsobu užívání přední části společného domu, kterou má v držení. 52.) Žalobce se snažil v průběhu řízení argumentovat, že v minulosti účastníci uzavřeli poslední dohodu o hospodaření se společnou věcí v podobě nájemní smlouvy z roku 2001, která však následně zanikla, takže žádné dohody mezi spoluvlastníky není. Ve smyslu ustanovení § 139 odst. 2 věty první tehdy platného a účinného obč. zák. rozhodovali o hospodaření se společnou věcí spoluvlastníci většinou počítanou podle podílů. S ohledem na rovné podíly účastníků řízení tedy mohlo být hospodaření se společnou věcí zahrnující i rozhodnutí o tom, jak bude společná věc (případně některé její části) užívána možné jen na základě dohody obou spoluvlastníků. Při respektování všech výkladových pravidel projevů vůle, tehdy právního úkonu ve smyslu ustanovení § 34, § 35 odstavců 1, 3 vět první a druhé obč. zák. je zřejmé, že se minimálně fakticky účastníci řízení dohodli tak, že přední část společného domu, jeho přízemí, bude užívat žalobce, zadní část žalovaný, pozemek budou užívat společně. Takto také několik desetiletí předmět svého spoluvlastnictví skutečně užívali. Žalobce v průběhu let proti takovému stavu nikdy ničeho nenamítal, případné zpochybnění fakticky uzavřené dohody (per actam concludentiam), je nutno považovat pouze za účelové. Žalobce se nedomáhal jiného vymezení způsobu užívání společné věci, dohodu o rozdělení užívání potud respektuje. 53.) Žalobce zakládal svou argumentaci o porušení právních povinností na straně žalovaného a o jeho povinnosti uvést různé části nemovitosti do blíže nezjištěného a nespecifikovaného původního stavu, na nájemní smlouvě z roku 2001, kterou žalobce přenechal žalovanému do užívání svůj spoluvlastnický podíl ke sporným nemovitostem s tím, že podle textu nájemní smlouvy byl po jejím skončení žalovaný povinen předat žalobci spoluvlastnický podíl ve stavu, v jakém jej převzal, s přihlédnutím k obvyklému a běžnému opotřebení. Je třeba přisvědčit argumentaci žalovaného, že citovaná nájemní smlouva v režimu obč. zák. byla od počátku absolutně neplatná. Ideální spoluvlastnický podíl nemohl a nemůže být předmětem platné nájemní smlouvy, nemůže být jako takový předán, neboť představuje soubor práv a povinností, míru podílu mimo jiné i na užívání celé věci. Přenechání podílu k užívání nájemní smlouvou představuje od počátku nemožné plnění zakládající absolutně neplatný právní úkon ve smyslu ustanovení 37 odst. 2 obč. zák. ve znění platném a účinném v době uzavření a trvání nájemní smlouvy. O nemožnosti platného pronajmutí spoluvlastnického podílu svědčí i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2007, spisové značky 28 Cdo 2731/2007, které vyslovilo právní závěr o nemožnosti pronajmutí spoluvlastnického podílu platný i ve vztahu ke třetím osobám stojícím mimo množinu spoluvlastníků. Žalovaný byl navíc v době uzavření nájemní smlouvy spoluvlastníkem celé věci, opět si podíl žalobce platně pronajmout nemohl, neboť soubor sporných nemovitostí užíval na základě svého spoluvlastnického práva. Ona nájemní smlouva ve smyslu, který jí přikládal žalobce, nemůže obstát. Představuje pouze dohodu spoluvlastníků hospodaření se společnou věcí ve smyslu ustanovení § 139 odstavce 2 věty první obč. zák. Tedy dohodu o tom, že celý soubor sporných nemovitostí bude užívat žalovaný a žalobci za to platit pravidelnou úhradu. To se také dělo několik let dělo. 54.) Další žalobcovy námitky se týkaly umístění odpadních kontejnerů z provozovny restaurace na společném pozemku proti jeho vůli, používání společného pozemku k zavážení zboží a průchodu zaměstnanců či návštěvníků restaurace. V tomto ohledu žalovaný přiléhavě namítal, že restauraci neprovozuje. Bylo mu pouze lhostejné, že po společném pozemku probíhá určitá část zásobování restaurace, procházejí případně lidé či jsou na něm umístěny kontejnery. Dříve popelnice se navíc na stejné místo začaly ze strany provozovatelů restaurace stavět již v osmdesátých letech dvacátého století, fakticky výkon (spolu) vlastnického práva k pozemku omezují minimálně. Bylo svrchovaným právem žalovaného, aby mu umístění kontejnerů bylo lhostejné. Žalobci je známo, kdo sousedící restauraci provozuje. Odstranění kontejnerů se tedy může případně domáhat po svědkyni [příjmení]. Ta je ve vztahu ke zdržení zásahů na sporný pozemek v důsledku provozu restaurace pasivně legitimována. 55.) Žalobce je spoluvlastníkem majícím právo k celé věci s respektováním spoluvlastnického práva žalovaného, jenž průchod a zavážení zboží přes společný pozemek neřeší. Nic mu nebrání vybudovat funkční zámek ke společným vratům na západní straně sporných nemovitostí a tím průchod znepřístupnit, stejně jako možným trvalým odstraněním otvoru v plotu mezi spornými nemovitostmi a sousední restaurací nacházejícího se v přední části domu zabránit podle něj protiprávního užívání společných nemovitostí. Je pouze účelové jeho tvrzení, že takové oprávnění bez souhlasu žalovaného nemá. Naznačenými úkony by se nijak práv žalovaného nedotkl nad rámec ustanovení § 1117 věty druhé o.z. Nehodlá-li mu zjevně bránit žalovaný, může žalobce své (spolu) vlastnické právo chránit podle vlastních představ. Nejedná se o žádnou podstatnou změnu společné věci, v režimu ustanovení § 1128 a následujících o.z. jistě mohl žalobce takovou drobnou úpravu provést v situaci, kdy žalovaný předběžně deklaruje její akceptaci. Žalovaný navíc deklaroval svou vůli nezajímat se o rozsudku kobyliských nemovitostí, ze kterých se fakticky odstěhoval a vůbec je neužívá. Žalobce byl schopen v zadní části společného pozemku odstranit stupnice a podestu konstrukce schodiště umožňujícího přístup do přístavby kuchyně. Nevysvětluje současně, proč obdobným způsobem nepostupuje v přední částí společných nemovitostí přiléhající k ulici [anonymizováno], když mu v jeho počínání nikdo nebrání. Pouze pasivně deklaruje existenci svého spoluvlastnického práva, aniž by je hodlal aktivně naplňovat a využívat. Sporné nemovitosti neobývá, nevyužívá, pouze se dovolává holého (spolu) vlastnického práva k nim. 56.) Nejen tvrzením žalovaného, ale i výpovědí svědka [příjmení] [příjmení] staršího bylo v řízení prokázáno, že přístavba kuchyně k sousedícímu domu s provozovanou restaurací byla provedena s vědomím žalobce, jenž proti ní v době stavby ničeho nenamítal a souhlasil. Je pravda, že svým půdorysem o několik desítek centimetrů po severní její straně přesahuje na společný pozemek, avšak stalo se tak v důsledku celé, i původní stavby domu čísla popisného [číslo] na pozemek sousedící, což je důsledek postupu ještě právních předchůdců účastníků tohoto řízení, patrně jejich prarodičů či rodičů při stavbě domu. K přístavbě kuchyně došlo na přelomu let 2002 a 2003 se souhlasem žalobce, až následně byl zjištěn její přesah na společný pozemek, strany se nedohodly na řešení vzájemných vztahů. Žalovaný navrhoval vypracování oddělovacího geometrického plánu atp. Žalovaný namítal, že byl ochoten zaplatit geodetické zaměření a oddělení části pozemku, od svého úmyslu upustil, když žalobce začal požadovat peněžitou náhradu v částce 1 700 000 Kč. Vypořádání přesahu stavby tíží jakéhokoli stávajícího či budoucího vlastníka sousední nemovitosti. Rozhodně nesvědčí o úmyslu žalovaného, ať už přímém (věděl, že způsobí následek a způsobit jej chtěl) či nepřímém (věděl, že následek způsobit může, a pro ten případ s ním byl srozuměn) zasáhnout přístavbou kuchyně na sporný pozemek parcelního čísla [číslo]. Popsaný problém způsobil (i) právní předchůdce/předchůdci stran a z jeho existence nelze vinit pouze žalovaného: Navíc se popsané skutkové okolnosti netýkají předmětu sporu, práv a povinností stran jako spoluvlastníků sporných nemovitostí, ale výkonu vlastnického práva k nemovitosti sousední. 57.) V řízení bylo nade vší pochybnost prokázáno, že po vzniku sporu mezi bratry na přelomu let 2008 a 2009 již žalovaný po vyklizení přední části společného domu a po zazdění vstupu do chodby zadní části domu, kterou má ve své faktické moci, žádné změny na společných nemovitostech neprovedl, naopak se snaží kontaktům s bratrem vyhnout zejména poté, co jej v roce 2010 napadl a byl odsouzen. Z tohoto pohledu soud shledal nedůvodnou i druhou část konečného žalobního návrhu dle výroku I. písmena a) tohoto rozsudku shora, kterou se žalobce domáhal na žalovaném uložení povinnosti zdržet se zřizování staveb a provádění změn na pozemcích a stavbách. Více než deset let trvající faktický stav, kdy do práv žalobce žalovaný prokazatelně nijak nezasahuje, neodůvodňuje uložení navržené povinnosti žalovanému. S vědomím žalobce garáž postavenou na společném pozemku odstranil, část takto postavené kůlny dosud stojí v místech, kde jsou umístěny další stavby zbudované právními předchůdci stran. 58.) Nedůvodnou je i zbylá část konečného žalobního návrhu uvedená ve výroku I. písmena b) tohoto rozsudku shora. Nebylo vůbec prokázáno, že by jakoukoliv část společných nemovitostí žalovaný komerčně využíval. Dohodli-li se konkludentně bratři na tom, který z nich bude tu kterou část společných nemovitostí fakticky užívat, pak takovou fakticky oddělenou a relativně samostatnou část může nejen žalovaný, ale i žalobce jako projev svého vlastnického práva též například pronajmout k účelu, ke které mu jsou nemovitosti určené, vše při respektování spoluvlastnického práva druhého spoluvlastníka. Ani to žalovaný nečiní, přes poukazy žalobce na různé osoby vstupující do zadní části společného domu je zjevné, že suterén společného domu k pronajmutí způsobilý vůbec není a zbytek části společného domu v držení žalobce užívá k bydlení jeho syn. Tím nejsou rozhodně dotčena případná práva žalobce na podíl na výnosech ze společné věci ve smyslu ustanovení § 1118 o.z., samozřejmě proti případnému započtení nákladů, pokud by příjmy z pronájmu společné věci žalovanému plynuly. V řízení však nebyl proveden jediný přesvědčivý důkaz, že by žalovaný svou okupovanou část společného domu přenechával za úplatu dalším subjektům. Z občanského zákoníku neplyne, že by žalovaný potřeboval souhlas žalobce například k pronajmutí své fakticky užívané části nemovitosti, pokud bude současně respektován účel užívání společné nemovitosti a nebude dotčen faktický výkon spoluvlastnického práva žalobce ke zbytku, který okupuje on. Stejné může činit žalobce i s přední částí své nemovitosti. Jsou liché účelové jeho stesky na to, že mu bratr v minulosti zakázal v přední části provozovat restauraci. Mohl tak činit i bez svolení bratra, jednalo se o část společné nemovitosti nacházející se v jeho faktické dispozici. 59.) Nelze odhlédnout od skutečnosti, že žalobce fakticky společné nemovitosti vůbec neužívá, bydlí v jiném domě v sousedství, který je ve spoluvlastnictví jeho a společných rodičů stran, v něm uspokojuje svou bytovou potřebu. Na něm prováděl po dobu deseti let nástavbu dalšího patra. I při místním šetření deklaroval, že se snaží o plné dokončení plánovaných změn, zateplení, výměny oken atp. Byť má více než deset let fakticky v držení přední část sporných nemovitostí, tyto neužívá, neudržuje, spíše jen v soudním řízení požaduje, aby změny v nich provedl na své náklady žalovaný. Všechny v řízení zjištěné skutečnosti mohou soud spíše směrovat k úvahám o aplikaci ustanovení § 8 o.z. o šikanózní povaze žaloby žalobce, jenž se snaží pouze omezovat žalovaného jako spoluvlastníka s tím, že téměř jakékoliv počínání ve společných nemovitostí je vázáno na jeho souhlas, aniž by na takovém požadavku měla jakýkoliv reálně odůvodnitelný majetkový či jiný osobní zájem, když podíl na sporných nemovitostech pouze vlastní a nijak fakticky nevyužívá. O svůj spoluvlastnický podíl zjevně nijak nepečuje. 60.) Nijak není dotčeno právo žalobce požadovat případně na žalovaném placení peněžité náhrady, užívá-li sporné nemovitosti, resp. obytnou plochu sporného domu v rozsahu převyšujícím jeho spoluvlastnický podíl. Tento požadavek však nebyl předmětem řízení vymezeným žalobou. Ze všech výše uvedených důvodů tak soud shledal podanou žalobu za nedůvodnou a jako takovou zamítl výrokem I. tohoto rozsudku shora v plném rozsahu. Náklady řízení 61.) O náhradě nákladů řízení ve výroku II. tohoto rozsudku soud rozhodl dle ustanovení § 142 odstavce 1 o.s.ř. a přiznal žalovanému jako plně úspěšnému účastníku řízení právo na plnou náhradu jeho nákladů, které byly dle ustanovení § 137 odstavce 1 o.s.ř. tvořeny odměnou a náhradou hotových výdajů zastupujícího advokáta. Jeho odměna se dle ustanovení § 151 odstavce 2 věty první o. s. ř. řídí vyhláškou č. 177/1996 Sb., advokátním tarifem (dále jen AT), v platném znění. Advokátu přísluší odměna v částkách po 1500 Kč za každý úkon právní služby v plné sazbě dle ustanovení § 9 odstavce 1, § 7 bodu 4. AT s ohledem na vymezený předmět řízení (penězi neocenitelná zápůrčí, negatorní žaloba). Zástupce žalovaného poskytl tomuto celkem deset úkonů právní služby. Byly jimi převzetí a příprava zastupování na základě plné moci ze dne 29. května 2018 dle ustanovení § 11 odst. 1 písmena a) AT, sepsání vyjádření k žalobě ze dne 29. května 2018 jako písemného podání soudu týkajícího se věci samé dle ustanovení § 11 odstavce 1 písmena d) AT, účast na každých započatých dvou hodinách jednáních soudu ve dnech 5. října 2018 (dva úkony při jednání trvajícím od 9.25 hodin do 11.26 hodin), 18. září 2019 (dva úkony při jednání od 11.04 hodin do 13.47 hodin), 29. října 2019 (dva úkony při jednání trvajícím od xanon -101 hodin do 11.30 hodin), dále při místním šetření konaném soudem v [část obce] dne 24. ledna 2020 a na jednání konaném dne 3. února 2020, všech osm dle ustanovení § 11 odstavce 1 písmena g) AT. Za účast na vyhlášení rozsudku dne 13. února 2020 přísluší zástupci žalovaného odměna ve výši jedné poloviny odměny mimosmluvní, tedy v částce 750 Kč dle ustanovení § 11 odstavce 2 písmena h) AT. Na celkové odměně náleží zástupci žalovaného částka 15 750 Kč Vedle toho má nárok za každý úkon právní služby na náhrada hotových výdajů v částkách po 300 Kč dle ustanovení § 13 odstavce 3 AT, celkem tedy částka 3300 Kč za jedenáct úkonů. Celkem tak náhrada účelně vynaložených nákladů na straně žalovaného byla tvořena částkou 19 050 Kč O povinnosti žalobce zaplatit náhradu k rukám advokáta jako zástupce žalovaného bylo rozhodnuto dle ustanovení § 149 odstavce 1 o. s. ř.; o třídenní lhůtě ke splnění této povinnosti dle ustanovení § 160 odstavce 1 části věty před středníkem o. s. ř.
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.