30 C 70/2019

Rubrum

Náhrada nemajetkové újmy za úmrtí člena rodiny. Soud u žalobců shledal mimořádné skutkové okolnosti, které odůvodňovaly navýšení přiznané satisfakce nad horní mez odškodnění plynoucí z judikatury. Zohlednil zejména následky, které pro ně a jejich rodinu mělo úmrtí zůstavitelky.

Výrok

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudcem Martinem Slováčkem ve věci žalobců: a) Ing. [jméno] [příjmení], narozen [datum], bytem [adresa], b) [jméno] [příjmení], narozena [datum], bytem jako žalobce a), c) [jméno] [příjmení], narozena [datum], bytem [adresa], d) [jméno] [příjmení], narozen [datum], bytem [adresa], e) [jméno] [příjmení], narozen [datum], bytem [adresa], všichni zastoupení Mgr. [příjmení] [příjmení], advokátem se sídlem [adresa], proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení částky 3 600 000 Kč s příslušenstvím,

Odůvodnění

I. Žalovaná je povinna do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci a) částku 200 000 Kč. II. Žalovaná je povinna do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni b) částku 200 000 Kč. III. Žalovaná je povinna do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni c) částku 100 000 Kč. IV. Žalovaná je povinna do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci d) částku 150 000 Kč. V. Žalovaná je povinna do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci e) částku 150 000 Kč. VI. Žaloba, dle níž měla být žalovaná uznána povinnou zaplatit žalobci a) částku 400 000 Kč s úroky z prodlení v sazbě 9 % ročně jdoucími z částky 600 000 Kč ode dne 28. listopadu 2018 do zaplacení, se v této části zamítá. VII. Žaloba, dle níž měla být žalovaná uznána povinnou zaplatit žalobkyni b) částku 400 000 Kč s úroky z prodlení v sazbě 9 % ročně jdoucími z částky 600 000 Kč ode dne 28. listopadu 2018 do zaplacení, se v této části zamítá. VIII. Žaloba, dle níž měla být žalovaná uznána povinnou zaplatit žalobkyni c) částku 500 000 Kč s úroky z prodlení v sazbě 9 % ročně jdoucími z částky 600 000 Kč ode dne 28. listopadu 2018 do zaplacení, se v této části zamítá. VIII. Žaloba, dle níž měla být žalovaná uznána povinnou zaplatit žalobci d) částku 750 000 Kč s úroky z prodlení v sazbě 9 % ročně jdoucími z částky 900 000 Kč ode dne 28. listopadu 2018 do zaplacení, se v této části zamítá. IX. Žaloba, dle níž měla být žalovaná uznána povinnou zaplatit žalobci e) částku 750 000 Kč s úroky z prodlení v sazbě 9 % ročně jdoucími z částky 900 000 Kč ode dne 28. listopadu 2018 do zaplacení, se v této části zamítá. X. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

1.) Žalobci a), b), c), d) a e) se svou žalobou ze dne 4. dubna 2019 došlou soudu dne 8. dubna 2019 domáhali na žalované zaplacení peněžitých náhrad za odčinění duševní útrap ve smyslu ustanovení § 2959 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), v platném znění, které utrpěly v důsledku smrti své blízké příbuzné [jméno] [příjmení], narozené [datum] (dále též jen zůstavitelka), dcery žalobkyně b), sestry žalobců a) a c) a matky žalobců d) a e), jež zemřela na následky dopravní nehody, kterou plně zavinil pojištěnec žalované pro případ jeho odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Podrobně skutkově popisovali průběh celé dopravní nehody, v důsledku níž zemřela zůstavitelka a její spolujezdec utrpěl vážná zranění. Pojištěnec žalované byl trestním soudem shledán vinným ze spáchání přečinů usmrcení z nedbalosti a těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti. Byl označen za výlučného viníka dopravní nehody, zůstavitelce nebylo přičteno žádné spoluzavinění. Potvrzovali, že žalovaná částečně plnila na peněžitou satisfakci za prožité utrpení. Žalobcům a), b) a c) uhradila částky 400 000 Kč, ač každý z nich požadoval částku 1 000 000 Kč. Žalobci d) a e) obdrželi částky po 600 000 Kč z uplatněných nároků po 1 500 000 Kč. Nesouhlasili s krácením pojistného plnění, požadovanou výši hodnotili jako zcela přiměřenou závažnosti situace. Citovali z ustanovení § 2959 o.z. zakládajícího pro poškozené legitimní očekávání možnosti domoci se skutečně důstojného odškodnění za zaviněné usmrcení jejich blízké. Zdůrazňovali, že jako významná kritéria rozhodná pro určení výše náhrady mají být posuzována zejména intenzita vztahu pozůstalého se zemřelým, věk zemřelého a pozůstalých, případně existenční či hmotná závislost na zemřelém a eventuální poskytnutí jiné satisfakce. Trvali na tom, že tato kritéria žalovaná nedostatečně zohlednila. Citovali z rozhodnutí vyšších soudů, konkrétně z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1678/2004 či z nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2844/2014. Zdůrazňovali, že všichni měli se zemřelou velmi blízkou rodinnou vazbu, pravidelně se stýkali a vzájemně si pomáhali. Zůstavitelka byla matkou samoživitelkou, s výjimkou žalobkyně c) žili všichni ve stejné obci, žalobkyně c) pak v obci jen několik kilometrů vzdálené, se sestrou udržovala intenzivní styky. Zemřelá byla ve věku, kdy ještě mnoho let mohla být hlavní oporou svých dětí a sama se ve svém životě realizovat. 2.) Všichni žalobci podrobně popisovali vztah každého z nich k zůstavitelce. Stejně tak popisovali celou traumatizující událost, způsob, jak se o ní dozvěděli, stejně jako způsob a okolnosti bezprostřední reakce na ní a následného vyrovnávání se s následky, které smrt zůstavitelky pro celou rodinu měla. Zdůrazňovali, že v důsledku nehody žalobkyně b) ztratila prvorozené dítě, ke kterému měla velmi blízký vztah. V příčinné souvislosti se smrtí dcery došlo u ní ke značnému zhoršení zdravotního stavu, trpí od té doby depresemi léčenými farmakologicky. U žalobců a) a c) se jednalo o ztrátu sourozence, ke kterému měli úzkou citovou vazbu. Žalobce a) se pak v tragických chvílích musel vypořádat s rozhodnutím týkajícím se jeho sestry, byl na krátkou dobu jejího zbylého života ustanoven jejím opatrovníkem, musel seznámit celou rodinu s důsledky tragédie, následně se starat o vyřízení veškerých záležitostí spojených se smrtí sestry, což pro něj bylo značně traumatizující. Následně přijal do péče svojí a své rodiny staršího synovce, syna zůstavitelky. Žalobci d) a e) byli jako synové s ohledem na svůj věk na matce zcela závislí výživou i silnou citovou vazbou, neboť byla jediným rodičem, se kterým sdíleli domácnost. Po jejím úmrtí přišli o svůj domov a museli se i navzájem rozdělit, žalobce d) žil v době podání žaloby se svým strýcem, žalobcem a) a jeho rodinou, žalobce d) pak se svým otcem. Oba žalobci jsou mladého věku a stabilní rodinné zázemí je pro ně klíčové. Necitlivost průběhu sdělení o nehodě matky ze strany policie, která následně ponechala oba chlapce zcela bez pomoci samotné, přispěla k jejich traumatizaci v důsledku celé události. Akcentovali princip zakotvený v ustanovení § 1 odst. 1 o.z., podle něhož je soukromé právo nezávisle na uplatňování práva veřejného. S ohledem na odkázání žalobců k uplatnění jejich nároků v samostatném civilním řízení z řízení trestního je třeba považovat jejich nárok na náhradu nemajetkové újmy za nárok soukromoprávní, pro který nemá odsuzující rozsudek z pohledu odčinění jejich duševní útrap relevanci. Ve vztahu k důkladnému zhodnocení všech okolností posuzovaného případu citovali z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 83/2011. Stejně tak zdůrazňovali princip plynoucí z judikatury Ústavního soudu požadující, aby„ přiznaná výše náhrady byla založena na objektivních rozumných důvodech a aby mezi touto přiznanou výší (peněžní částkou) a způsobenou škodou (újmou) existoval vztah přiměřenosti“ – např. nález ze dne 29. září 2005, sp. zn. III. ÚS 350/03 či nález ze dne 2. února 2016, sp. zn. IV. ÚS 3122/15. V případě odškodnění újmy pozůstalých za usmrcení osoby blízké považoval Ústavní soud za přiměřené přiznání náhrady„ v řádu milionů korun“. Zásada slušnosti, respektive„ slušnost sama o sobě v sobě zahrnuje především požadavek ohleduplnosti vůči sekundární oběti, tolerance k jejímu utrpení akceptaci možného nadhodnocení výše náhrady (s respektem k pravidlu – v pochybnostech ve prospěch), což musí být založeno na celospolečenské konsenzu a jejíž výše musí odrážet obecně sdílené představy o spravedlnosti", jak je zachyceno v nálezu ze dne 22. prosince 2015, sp. zn. I. ÚS 2844/14. 3.) Žalobci zdůrazňovali, že zcela neočekávané náhlá smrt zůstavitelky zasáhla do jejich životů nenapravitelným způsobem. Žádná náhrada nemůže nikdy vyvážit tuto ztrátu. Požadovaná satisfakce by měla pomoci kompenzovat útrapy, které dosud prožili a nepochybně budou prožívat do konce svých životů. Výše uplatněné nemajetkové újmy je zcela v souladu s dikcí zákona a korespondující s aktuální judikaturou. U synů zemřelé je požadována náhrada nemajetkové újmy vyšší s ohledem na jejich faktický vztah závislosti na matce, jejich mladý věk a skutečnosti, že smrtí jejich matky se jim zcela narušil rodinný život, neboť byli nuceni opustit společnou domácnost a nadále žít každý v jiné rodině. Žalovaná neuhradila požadovanou vyšší částku ani na základě předžalobní výzvy ze dne 20. listopadu 2018. Dosud vyplacené pojistné plně neodpovídá trvajícímu traumatu, který u jednotlivých žalobců nastal v důsledku smrti zůstavitelky, všichni jej prožívají dodnes, byť každý rozdílně. Dosud vyplacená náhrada u žalobce a) nezohlednila fakt, že zařizoval všechny záležitosti potřebné v té době počínaje pohřbem sestry přes vyřízení pozůstalosti, péči o matku a nezletilé syny zemřelé. Další výrazný zásah v jeho životě nastal, když mu byl synovec [jméno], jinak žalobce d), svěřen do pěstounské péče, neboť sám neměl vytvořen téměř žádný vztah s vlastním otcem. U žalobkyně b) nebylo zohledněno, že od smrti své dcery trpí těžkou depresivní poruchou představující natolik těžkou újmu, že si ji ponese do konce života a svůj strach přenáší na další členy rodiny. Žalobkyně c) se jako sestra nemohla se zůstavitelkou rozloučit kvůli pokročilému stupni těhotenství, dodnes toto trauma nese v sobě. Nejvýraznější byly následky celé tragédie pro syny zemřelé, tedy žalobce d) a e). Žalovaná dostatečně nezohlednila, že oba přišli prakticky v jednom okamžiku o vše, co měli. Žalobce d) výslovně uvedl, že v jedné chvíli přišel o matku, domov, bratra i svého psa, neboť s otcem prakticky žádný otcovský vztah neměl. Musel zůstat v rodině strýce, za což je mu vděčný, ocitl se však ve zcela nové situaci a přišel zcela o kontakt s dosavadním rodinným prostředím. U žalobce e) se v důsledku traumatu objevily výrazné psychické problémy. V době smrti matky neměl ještě vytvořený svůj vztah s otcem, byl nucen se v novém prostředí adaptovat a vstřebat smrt matky. Všechny tyto skutečnosti nebyly zohledněny poskytnutým pojistným plněním. Byli si vědomi aktuální judikatury, v jejich případě by se mělo vycházet z horní hranice sazeb, které z ní plynou. Žalovaná se zcela nevypořádala se skutečností, že zůstavitelka byla mladá žena ve věku 37 let, která zejména pro své syny představovala prakticky jediný zdroj výživy. Jejich otcové sice hradili výživné, nicméně v případě otce žalobce e) jen nízké a neodpovídající jeho potřebám a potřebám celé rodiny, zůstavitelka před svou smrtí zvažovala podání návrhu na zvýšení výživného. Všechna tato kritéria týkající se konkrétního případu by měla být zohledněna, jak vyžaduje i aktuální judikatura. 4.) Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí. Nespornými činila skutečnosti týkající se dopravní nehody, v jejímž důsledku zemřela zůstavitelka a kterou zavinil její pojištěnec. Oznámení o škodné události přijala a zaregistrovala. Žalobci dopisem ze dne 21. října 2016 uplatnili prostřednictvím jejich zástupce vůči ní nárok na peněžitou náhradu dle ustanovení § 2959 o.z. Žalovaná na základě vznesených požadavků vyplatila žalobcům a) až c) částky po 400 000 Kč ke dni 16. listopadu 2016, žalobcům d) a e) náhradu v částkách po 600 000 Kč, prvnímu z nich ke dni 10. dubna 2017 a druhému dne 15. prosince 2017. Deklarovala plnou vědomost o tragičnosti celé události, která přinesla žalobcům mnoho duševních útrap. Poskytnuté plnění však považovala za korespondující se současným stavem judikatury. Nejvyšší soud ve své rozhodování doporučil pohybovat se při odškodňování sekundárních obětí dle ustanovení § 2959 o.z. v rozmezí od 240 000 do 500 000 Kč podle závažnosti jednotlivě posouzeného případu. Citovala z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 4. prosince 2016 vydaného pod sp. zn. 4 Tdo 1402/2015, které se týkalo případu obdobného s hodnocenou věcí. Zdůrazňovala, že při aplikaci ustanovení § 2959 o.z. je třeba zabývat se vztahy mezi pozůstalými a zemřelým, jejich intenzitou a mimořádností ve srovnání se vztahy mezi členy jiných rodin. Je třeba vycházet z velmi pečlivého uvážení všech okolností případu, přičemž„ … je v prvé řadě nezbytné hodnotit otázku intenzity vztahu zemřelé osoby a osoby uplatňující nárok na náhradu nemajetkové újmy, jejich věk, (existenční) závislost pozůstalého na usmrcené osobě a případné poskytnuté jiné satisfakce pozůstalému“. Základní rozpětí výše náhrady mezi 240 000 až 500 000 Kč stanovil Nejvyšší soud pro skupinu nejblíže spjatých osob, jakými jsou rodiče, dětí a manželé, kdy takto stanovený rozsah kompenzace odpovídá případům, ve kterých nejsou naplněna zpřísňující nebo zmírňující kritéria. Rozsudkem Nejvyšší soudu ze dne 19. září 2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2018, pak byla potvrzena horní hranice rozpětí náhrady za duševní útrapy dle ustanovení § 2959 o.z., tedy částka 500 000 Kč v případě nejbližších osob (manžel, rodiče a děti). Podle podkladů, jež měla žalovaná k dispozici, se mezi žalobci a zůstavitelkou jednalo o běžné, úzké vztahy, žalovaná poskytla sourozencům poškozené a její matce náhradu blížící se horní hranicí citované částky, tedy 400 000 Kč. U synů poškozené došlo k naprosté změně životní situace, žalobce d) převzal do pěstounské péče jeho strýc, žalobce e) ztratil matku v nízkém věku a byl svěřen do péče jeho otce. Vzhledem k těmto zvláštním okolnostem poskytla žalovaná synům poškozené náhradu přesahující horní hranicí judikované částky, tedy 600 000 Kč. Vyslovovala pochopení pro smutek žalobců, kteří utrpěli ztrátu blízké osoby, byla však přesvědčena, že s ohledem na soudní rozhodování v obdobných věcech poskytla žalobcům odpovídající plnění a další jejich nárok není dán. 5.) Žalovaná závěrem vyslovovala pochopení pro traumatizující důsledky dopravní nehody, které rodině obrátily celý život naruby. Z provedených důkazů však neplyne tak významná mimořádnost vztahů v rodině zemřelé a žalobců oproti jiným obdobným rodinám, jak zmiňuje judikatura. Zohlednila při vyplacených plněních všechny konkrétní okolnosti, poskytla je při horní hranici zákonného rozpětí, kterou navíc u synů zůstavitelky překročila s přihlédnutím ke svěření žalobce d) do pěstounské péče jeho strýce a žalobce e) do péče jeho otce, se kterým do té doby nevedl společnou domácnost. Všechny mimořádné okolnosti žalobci zmiňované tudíž při výplatě pojistného plnění zohlednila, považovala je za odpovídající a navrhovala nadále žalobu zamítnout. Skutková zjištění a důkazní prostředky: 6.) Žalovaná je obchodních korporací, pojišťovnou s firmou, identifikačním číslem a sídlem uvedenými v záhlaví tohoto rozsudku shora, což vzal soud za prokázané z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddílu B, vložky [číslo], ze dne [datum]. Předmětem její činností je mimo jiné i činnost pojišťovací ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písm. f) zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, v platném znění. 7.) Pojištěncem žalované pro případ jeho odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla [značka automobilu], [registrační značka], byl ke dni 1. prosince 2015 [jméno] [příjmení], narozen [datum]. Uvedeného dne řídil shora označené motorové vozidlo v [obec a číslo] po veřejné komunikaci ve směru jízdy od [územní celek] směrem k městské části [část obce] označené dopravní značkou P6„ Stůj, dej přednost v jízdě!“ jako vedlejší pozemní komunikaci a v křižovatce ulic [ulice] a [ulice] s nepojmenovanou komunikací nedal v důsledku nesledování situace v silničním provozu přednost v jízdě [značka automobilu], [registrační značka] řidičky a vlastnice [jméno] [příjmení], narozené dne [datum], jedoucímu po ulici [ulice] označené dopravní značkou P2„ [ulice] pozemní komunikace“ ve směru jízdy od městské části [část obce] směrem k [anonymizováno], v důsledku čehož došlo ke střetu pravé přední části vozidla [jméno] [příjmení] s vozidlem zůstavitelky, jejíž automobil byl vlivem střetu uveden do smyku, přejel do protisměrné části komunikace a střetl se svou levou boční částí s přední částí protijedoucího [značka automobilu], [registrační značka], jehož vlastníkem byla [anonymizováno], s.p., a řidičem [jméno] [příjmení], který jel po ulici [ulice] ve směru jízdy od [obec] k městské části [část obce]. Při dopravní nehodě utrpěla [jméno] [příjmení] těžká zranění, kterým následně dne [datum] podlehla. Při dopravní nehodě došlo ke zranění spolujezdce z [značka automobilu] [příjmení] [příjmení], narozeného [datum], který utrpěl zlomeninu druhého až osmého žebra vlevo v lopatkové čáře, pohmoždění levé plíce, průnik vzduchu v levé hrudní dutině, trhlinu bránice s výhřezem části žaludku do dutiny hrudní, roztržení sleziny se zakrvácením dutiny břišní, kdy slezina musela být následně odstraněna, tedy zranění, která vzhledem ke svému charakteru, délce léčení, délce a způsobu omezení v obvyklém způsobu života a vzhledem k závěrům znaleckého posudku z oboru za zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, má charakter těžké újmy na zdraví ve smyslu ustanovení § 122 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen TZ), v platném znění. Tímto svým jednáním [jméno] [příjmení] porušil povinnosti řidiče dané ustanoveními § 5 odst. 1 písm. b) a § 22 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, v platném znění, čímž a) jinému z nedbalosti způsobil smrt proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho postavení a uloženou mu podle zákona a b) jinému z nedbalosti způsobil těžkou újmu na zdraví tím, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho postavení a uloženou mu podle zákona, čímž spáchal přečiny usmrcení z nedbalosti podle ustanovení § 143 odstavců 1, 2 TZ a těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle ustanovení § 147 odstavců 1, 2 TZ v jednočinném souběhu. Trestním rozsudkem [název soudu] byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 40 měsíců. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 36 měsíců. Podle ustanovení § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, v platném znění, mu byla uložena povinnost uhradit poškozenému žalobci a) částku 35 458 Kč na majetkové škodě spočívající v nákladech spojených s pohřbem zůstavitelky ve výši 18 308 Kč (náklady činily 28 308 Kč, příspěvek na pohřebné 5 000 Kč a příspěvek na náklady pohřbu dárce orgánů částku 5 000 Kč) a v nákladech spojenými s uskladněním vraku vozidla u Zařízení služeb pro Ministerstvo vnitra v Praze ve výši 17 150 Kč. Se zbytkem svého nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy byli všichni žalobci jako poškození odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Smrt zůstavitelky nastala v přímé souvislosti s rozsáhlými mnohočetnými poraněními kostry a orgánů hlavy, hrudníku, břicha a pánve, která utrpěla při popsané dopravní nehodě dne 1. prosince 2015 a kterým podlehla dne 3. prosince 2015. 8.) Skutečnosti uvedené v předchozím odstavci vzal soud za prokázané z rozsudku [název soudu] ze dne 19. července 2016, č. j. 6 T 125/2016-359, z úmrtního listu zůstavitelky vystaveného Úřadem městské části [obec a číslo] dne [datum], z protokolu o dopravní nehodě vypracovaného Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie hlavního města Prahy, odboru služby dopravní policie, oddělení dopravních nehod pod č. j. KRPA-480226/TČ-2015-000006 ze dne 2. prosince 2015, z legendy k plánku dopravní nehody ze dne 11. prosince 2015 vypracovaného stejnou policejní složkou, z protokolu o pitvě a prohlídce zemřelé vypracovaného dne 23. prosince 2015 primářem MUDr. [jméno] [příjmení] a lékařkou MUDr. [jméno] [příjmení] [příjmení] z [anonymizováno 6 slov] [část obce]. 9.) Příbuzenský vztah každého ze žalobců k zůstavitelce nebyl mezi stranami předmětem sporu. Fakta, že žalobci d) a e) jsou syny zůstavitelky a polorodými bratry, žalobkyně b) matkou, žalobce a) bratrem a žalobkyně c) polorodou sestrou zůstavitelky vzal soud za prokázané též z výpisu z registru obyvatel v informačním systému základních registrů týkající se žalobkyně b) ze dne [datum], z rodného listu žalobkyně c) vystaveného Městským národním výborem v [obec] dne [datum], z rodného listu žalobce a) vystaveného stejným matričním úřadem dne [datum], z rodného listu žalobkyně b) vystaveného Městským národním výborem v [anonymizováno] dne [datum], z rodného listu žalobce d) vystaveného [stát. instituce] dne [datum], z rodného listu žalobce e) vystaveného [stát. instituce] dne [datum] a z výpisů z centrální evidence obyvatel týkajících se každého ze žalobců ze dne [datum]. 10.) Žalobce a) žil v době dopravní nehody v prosinci roku 2015 a žije dosud v dvougeneračním rodinném domě se svou manželkou a třemi dětmi (v době tragické události byla jeho manželka těhotná s nejmladším potomkem), přízemí domu obývá jeho matka, žalobkyně b). O dopravní nehodě se dozvěděl telefonicky od žalobce d), byl v té době zaměstnání, pracuje jako voják z povolání, náčelník bojového praporu útvaru rychlého nasazení. Uvědomil si, že policejní hlídka jen oznámila dvěma dětem závažnou zprávu o nehodě jejich matky, zanechala oba dosud nezletilé žalobce d) a e) opuštěné v bytě a nejspíše pojede tragickou informaci sdělit jeho matce. Kontaktoval tedy telefonicky svou manželku, která byla v té době zhruba v polovině těhotenství s nejmladším dítětem, aby sešla do bytu k žalobkyni b). Té pak telefonicky sdělil informaci o tragické události. Podařilo se mu kontaktovat lékaře ve [anonymizována tři slova] [část obce], kteří pečovali o jeho sestru. Zjistil od nich velmi špatnou a fatální prognózu. S těmito zprávami musel dále seznámit celou rodinu. Byl následně ještě za života starší sestry ustanoven jejím opatrovníkem, dával za ní souhlas s využitím jejích orgánů pro potřeby transplantace, když jej lékaři informovali o sestřině mozkové smrti. Vyřizoval i pohřeb, následně též odklizení havarovaného vozidla, které bylo zaparkováno u Zařízení služeb Ministerstva vnitra a vznikl na něm dluh za parkovné v částce 17 150 Kč. Kvůli postoji biologického otce si ponechal žalobce d) ve své rodině, synovec mu byl svěřen do pěstounské péče. I kvůli tomu byl nucen zakoupit větší motorové vozidlo [anonymizována dvě slova] za částku 418 000 Kč. Byl sourozencem věkově nejbližším zůstavitelce, vyrůstal s ní v jednom dětském pokoji, po celý život mezi nimi zůstal intenzivní sourozenecký vztah. Poskytoval jí i oporou v dobách rozpadu obou jejích partnerských svazků, ze kterých se narodili žalobci d) a e). 11.) Skutečnosti uvedené v předchozím odstavci vzal soud za prokázané z výpovědí žalobu a), c) a d), z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], jinak otce nezletilého [jméno], tedy žalobce e), ze smlouvy o obstarání prodeje vozidla [anonymizována dvě slova] za částku 418 000 Kč uzavřené mezi žalobcem a) na straně jedné jako kupujícím a [právnická osoba], identifikačního čísla [číslo], na straně druhé jako obstaravatelem prodeje ze dne 30. prosince 2015, z rozsudku [název soudu] ze dne 21. června 2016, č. j. 2 P 36/2016-58 o svěření tehdy nezletilého žalobce d) do pěstounské péče žalobce a), ze dvou příjmových pokladních dokladů [právnická osoba] o přijetí částek 200 000 Kč a 218 000 Kč za nákup vozidla žalobce ze dnů 29. prosince a 30. prosince 2015, z části těhotenského průkazu manželky žalobce a) [jméno] [příjmení], narozené [datum] svědčícího o jejím těhotenství v době škodné události s plánovaným termínem porodu dne [datum] a z patnácti fotografií zachycujících zůstavitelku a její rodinné příslušníky. Těmito fotografiemi rovněž žalobci dokládali žalovanou nezpochybňované užší rodinné vazby, kdy se celá rodina za účasti nejen všech pěti žalobců pravidelně scházela o svátcích, vzhledem k bydlení v jedné obci a soužití se společnou matkou byl žalobce a) se svou sestrou velmi častém kontaktu. 12.) Zůstavitelka byla nejstarším potomkem žalobkyně b), se kterou byla v pravidelném kontaktu, bydlely v jedné obci, často se navštěvovaly a trávily spolu nejen společné svátky, scházely se v domě bratra, tedy žalobce a), často i o víkendech v průběhu roku. Žalobkyně b) se dozvěděla o tragické nehodě své dcery od žalobce a), který jí tuto skutečnost sdělil telefonicky. Ani po počátečním šoku neodezněly u žalobkyně b) psychické potíže. Léčí se pro úzkostné depresivní stavy, užívá antidepresiva, má poruchy spánku, se smrtí své dcery se dosud nevyrovnala, převládají u ní negativní emoce, ačkoliv je se zbytkem rodiny v pravidelném kontaktu. Nedokáže se radovat ani z pozitivních rodinných událostí, trpí strachem o osud členů rodiny. Tyto skutečnosti vzal soud za prokázané z výpovědí žalobců a), c) a d), z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], z patnácti předkládaných fotografií zachycujících zůstavitelku a jednotlivé členy rodiny, z lékařské zprávy MUDr. Mgr. [jméno] [příjmení], Ph. D. z psychiatrické ambulance pro dospělé [anonymizováno] [obec] ze dne [datum]. Z lékařské zprávy stejné lékařky ze dne [datum] vzal soud dále za prokázané, že žalobkyně b) trpí středně těžkou depresivní poruchou s chronickým průběhem, je úzkostná, má problémy svěřovat se se svými problémy, remise jejích potíží je nekompletní a velmi křehká. Je u ní nadále diagnostikována těžká depresivní porucha chronifikovaná v reakci na úmrtí dcery. 13.) Žalobkyně c) byla mladší polorodou sestrou zůstavitelky s věkovým odstupem jedenácti let. Žily spolu v jedné rodině do 18. roku věku zůstavitelky, která poté odešla z domova a stala se samostatnou. Se sestrou byly v pravidelném kontaktu, navštěvovaly se, scházely se při svátcích a jiných rodinných příležitostech, ale i nahodile zejména v domě společného bratra, ve kterém bydlí i žalobkyně a). V době tragické události v prosinci roku 2015 byla v pokročilém stupni těhotenství, od svého bratra se dozvěděla o nehodě. Ještě ten večer přijela do jeho domu za matkou, která již byla v psychickém šoku. S ohledem na stupeň těhotenství nebyla schopna zúčastnit se rozloučení se sestrou v nemocnici, když byla konstatována její mozková smrt, stejně tak pohřbu. Dodnes prožívá celou událost jako velké trauma právě zejména proto, že neměla možnost se se svou sestrou rozloučit. Tyto skutečnosti vzal soud za prokázané z výpovědí žalobců a), c) a d) a z patnácti fotografií žalobci předkládaných, jak byly výše zmíněny. 14.) Žalobce d) žil v době hodnocené tragické události v jednom bytě se žalobcem e) a jejich společnou matkou, zůstavitelkou. Dne 1. prosince 2015 odjela jejich matka do [obec]. Oba bratři připravili večeři, aby ji při návratu potěšili. Místo matky přijela policejní hlídka, která jim poskytla základní informace o matčině fatální nehodě, odjela a ponechala je svému osudu. Žalobce d) ihned telefonicky kontaktoval žalobce a), svého strýce. Oba s bratrem odešli do strýcova domu. Studoval v té době střední automobilní školu, obor autotronik. Se svým biologickým otcem neměl vytvořený intenzivní vztah, nemá ho dosud. Vídá se s ním jen kvůli dvěma mladším polorodým sestrám, které se otci narodily z jeho nového vztahu. Po nehodě zůstal bydlet v domě svého strýce, žalobce a), kterému byl posléze svěřen do pěstounské péče. Během okamžiku přišel o dosavadní rodinné prostředí, matku, bratra i psa jako rodinného„ mazlíčka“. Po nehodě se zhoršil jeho školní prospěch, z jednoho předmětu propadal. Žalobce a) mu nahrazoval otce, mužský vzor. Žalobce d) se postupem doby ve školním prospěchu zlepšil, svým způsobem se navenek vyrovnal s celou traumatickou událostí, její následky si však nese dodnes. Prožívá své emoce spíše introvertně, stáhl se do soukromí, přestal udržovat do té doby bohaté sociální kontakty se svými kamarády a spoluhráči z oddílu házené. Po dosažení dospělosti se od strýce odstěhoval, nyní již bydlí sám. Po dopravní nehodě přišel o dosavadní rodinné zázemí, nemohl dále bydlet ve společném bytě s matkou, bratrem a jejich psem. Bratra si převzal do své péče jeho otec, se kterým žalobce d) v minulosti také nějaký čas žil v jedné domácnosti. V současné době se již osamostatnil, bydlí sám, od strýce se odstěhoval. Tyto skutečnosti vzal soud za prokázané z výpovědí žalobců a), c) a d), svědka [jméno] [příjmení], z patnácti výše zmiňovaných fotografií zachycujících zůstavitelku a členy rodiny a z rozsudku [název soudu] o svěření žalobce d) do pěstounské péče žalobce a). 15.) Žalobce e) dosáhl v době tragické události jeho matky věku osmi let, žil s ní a svým polorodým bratrem, žalobcem d), v jedné domácnosti. V té době se omezeně stýkal i se svým otcem [jméno] [příjmení] O nehodě matky se dozvěděl společně se žalobcem d) díky návštěvě policie. První noc po nehodě strávil v domě svého strýce, žalobce a). Poté jej převzal do péče jeho otec. Ze dne na den tedy ukončil soužití nejen se zůstavitelkou, ale i svým polorodým bratrem, díky této události museli bratři oželet i přítomnost společně chovaného psa. Se smrtí své matky se smiřoval velmi obtížně, nevyrovnal se s ní, tesknil nejen po ní, ale i po bratrovi, trpěl ztrátou psa. Zhoršil se jeho prospěch ve škole, začal být z vnitřních příčin i agresivní vůči osobám ve svém okolí. Teprve postupem doby si vytvářel intenzivní vztah ke svému biologickému otci, akceptoval soužití s jeho novou partnerkou a její dcerou, se kterými začal sdílet společnou domácnost. Kvůli přetrvávajícím psychickým potížím spojeným i s mimovolným únikem stolice a emoční labilitou s nízkou frustrační tolerancí prodělal hospitalizaci na dětském oddělení Psychiatrické nemocnice v [obec]. V tomto konkrétním bodě nebyla skutková zjištění soudu jednoznačná. Otec žalobce e), svědek [příjmení] [příjmení], vypovídal o hospitalizaci první léto po smrti matky, tedy o prázdninách 2016. Podle lékařské zprávy došlo k oné hospitalizaci během léta roku 2017. Na posouzení důvodnosti nároku žalobce e) však tato skutková nejednoznačnost neměla výraznější vliv. Hospitalizace i podle svědka žalobci e) prospěla. Po jejím ukončení se jeho psychický stav zlepšil. Přestal následně navštěvovat základní školu v místě bydliště, kde jeho spolužáci věděli o celé tragické události a jejich chování zhoršovalo žalobcovu adaptaci na prožité trauma. Začal navštěvovat soukromé osmileté gymnázium v [obec], od té doby je jeho stav víceméně stabilizovaný. Rozhovorům o matčině tragédii se spíše vyhýbá, tedy se jí snaží, na rozdíl od vnitřního prožívání žalobce d), vytěsnit. Se svým polorodým bratrem má zachovanou možnost kontaktu, i když nežijí společně v jedné domácnosti a nestýkají se tak často, jako v minulosti, a to i s ostatními členy rodiny ze strany matky. 16.) Skutečnosti v předchozím odstavci uvedené vzal soud za prokázané z výpovědí žalobců a), c) a d), z výpovědi svědka a otce žalobce e) [jméno] [příjmení], ze dvou zpráv PhDr. [jméno] [příjmení] z Ambulance klinické psychologie pro děti a dorost se sídlem [adresa], o psychologickém vyšetření žalobce e) ze dne [datum] a z patnácti fotografií zachycujících zůstavitelku a její rodinné příslušníky, jak byly výše zmiňovány. Z rozsudku [název soudu] ze dne 23. května 2019, č. j. 2 Nc 7507/2019-41, vzal pak soud za prokázané, že opatrovnický soud udělil souhlas s právním jednáním nezletilého žalobce e) spočívajícím v podání této žaloby vůči žalované o zaplacení nemajetkové újmy a s dalším vedením celého soudního řízení. 17.) Žalovaná zaregistrovala škodní událost, uznala svou odpovědnost a vyplatila žalobcům a) až c) částky po 400 000 Kč a žalobcům d) a e) částky po 600 000 Kč ke dnům uvedeným shora v odstavci 4. tohoto odůvodnění. Vedle toho zaplatila ještě žalobci a) na nákladech spojených s pohřbem částku 18 308 Kč, uhradila i náklady parkovného za poškozené vozidlo [značka automobilu], které řídila zůstavitelka v okamžiku nehody. Žalobci e) byly dále uhrazeny náklady právního zastoupení před trestním soudem v řízení proti [jméno] [příjmení] v částce [částka] Tyto skutečnosti vzal soud vedle shodných tvrzení účastníků za prokázané též z oznámení o poskytnutí pojistného plnění vystaveného žalovanou ze dne 16. listopadu 2016, z potvrzení o registraci škodné události ze dne 9. prosince 2015, z oznámení o poskytnutí pojistného plnění žalobci e) ze dne 10. dubna 2017, z vyplněného tiskopisu žalované„ Uplatnění nároku – povinné ručení" a z dalšího oznámení o poskytnutí pojistného plnění žalobci e) ze dne 15. prosince 2017. 18.) Z výpovědí žalobce a) a z čestného prohlášení [jméno] [příjmení], ředitele [anonymizována dvě slova] hotelu [obec] ze dne [datum], vzal soud za prokázané, že ke dni 2. prosince 2015, tedy bezprostředně následujícímu po nehodě, měla zůstavitelka nastoupit do hotelu na pracovní pozici recepční s nástupním příjmem 13 000 Kč měsíčně. 19.) Všech pět žalobců se obrátilo na žalovanou s výzvou k zaplacení částek po 1 000 000 Kč pro žalobce a) až c) a 1 500 000 Kč pro žalobce d) a e). Vedle toho uplatnil žalobce e) nárok na úhradu nákladů za vypracování posudku v částce 2000 Kč. Každý ze žalobců d) a e) uplatnil dále nárok na náhradu částek po 29 350 Kč jako časovou cenu vozidla jejich matky v době škodní události poníženou o vyplacenou hodnotu vraku, stejně jako nákladů dědického řízení, v němž byl každý z nich povinen uhradit na účet [název soudu] částku po 9237 Kč. Žalobce a) uplatnil dále celkovou majetkovou škodu ve výši 35 458 Kč sestávající z nákladů spojených s pohřbem ve výši 18 308 Kč a z nákladů spojených s uskladněním vraku vozidla u Zařízení služeb pro Ministerstvo vnitra v [obec] ve výši 17 150 Kč. Na nákladech za právní zastoupení účtoval žalobce a) částku 46 318,80 Kč, žalobkyně b a c) částky po 45 738 Kč, žalobce d) částku 53 578,80 Kč a žalobce e) částku 53 724 Kč. Po částečném plnění ze strany žalované se všichni žalobci výzvou společného jejich zástupce obrátili na žalovanou s požadavkem na zaplacení částek po 400 000 Kč pro každého ze žalobců a) až c) a po 900 000 Kč pro žalobce d) a e). Na předžalobní výzvu žalovaná nereagovala. Tyto skutečnosti vzal soud za prokázané z dopisů žalobců učiněných v jejich zastoupení Mgr. [příjmení] [příjmení] ze dnů 21. října 2016 a 20. listopadu 2018 a z podacího lístku k druhému z dopisu ze dne 20. listopadu 2018. 20.) Shora uvedený skutkový stav vzal soud za prokázaný po dokazování provedeném při jeho jednání, byl zjištěn z důkazů shora vypočtených. Soud dalším důkazy řízení nedoplňoval, již provedené považoval za dostatečné k náležitému zjištění skutkového stavu potřebného pro řádné rozhodnutí ve věci. Účastníci provedení dalších důkazů ani nenavrhovali. Pouze v průběhu řízení zmiňovali též výslechy žalobců b) a e). K nim soud nepřistoupil s ohledem na věk žalobce e) a zdravotní stav obou nevyslechnutých žalobců, neboť by zpětné připomenutí traumatu i podle založených lékařských zpráv mohlo vést k dekompenzaci jejich současného psychického stavu. Po zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle ustanovení § 132 zákona čísla 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), v platném znění, soud shledal, že žaloba je důvodná v částech uvedených ve výrocích I. až V. tohoto rozsudku, ve zbytku nedůvodná. Právní posouzení: 21.) Mezi stranami nebylo pochyb, že hmotněprávním základem nároku žalobců na zaplacení satisfakce za nemajetkovou újmu spočívající v duševní útrapách a utrpení spojených se smrtí jejich blízké příbuzné je ustanovení § 2959 věty první o.z. Podle ustanovení věty druhé téhož paragrafu platí, že nelze-li výše náhrady určit peněžitou náhradou plně vyvažující utrpení, má být stanovena podle zásad slušnosti. Přímý nárok každého ze žalobců jako poškozeného vůči pojišťovně odpovědnosti za škodu viníka dopravní nehody je pak založen ustanovením § 9 odst. 1 věty první zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v platném znění. Svou pasivní legitimaci v celém sporu žalovaná ani nezpochybňovala. 22.) Soud nijak nezpochybňuje odkazy žalobců na použitelnou judikaturu vyšších soudů týkající se výše satisfakce za vzniklou nemateriální újmu spojenou se smrtí blízké osoby, rozhodnutí Ústavního soudu spisové značky I. ÚS 2844/14 či Nejvyššího soudu spisové značky 30 Cdo 83/2011. První z nich se týkalo skutkově podobného případu, náhrady morální újmy za úmrtí blízkého příbuzného, syna a bratra, zemřelého po lékařském zákroku v důsledku postupu zdravotního ústavu non lege artis. Tato rozhodnutí blíže vymezují principy poskytování majetkové satisfakce za vzniklou nemajetkovou újmu. Jedná se především o princip proporcionality, přiměřenosti přiznávané náhrady ve vztahu k nastalé újmě. Stejně jako princip individualizace přiznávané peněžité náhrady v závislosti na konkrétních okolnostech případu, zejména intenzitě vztahů mezi zemřelým a poškozenými, věku zemřelého a poškozených, materiální či jiné závislosti poškozeného na zemřelé osobě, míře satisfakce, které se již poškozenému dostalo např. v důsledku chování škůdce atp. Na základě těchto obecných principů dospíval-li žalobci k závěru o tom, že peněžitá satisfakce na jejich straně by měla dosahovat nejméně žalované částky. Oproti tomu žalovaná přiléhavě odkazovala na aktuální rozhodování v návaznosti na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. dubna 2016, spisové značky 4 Tdo 1402/2015, které na základě svého odůvodnění dospělo k závěru, že by se základní rozpětí výše peněžité náhrady za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku smrti blízké osoby mělo pohybovat v intervalu od 240 000 Kč do 500 000 Kč právě v závislosti na konkrétních okolnostech případu, zejména intenzitě a kvalitě vztahů mezi zemřelým a poškozeným. Přiměřenost tohoto základního rozpětí následně potvrdil Nejvyšší soud i ve svém rozhodnutí ze dne 19. září 2018, spisové značky 25 Cdo 894/2018. 23.) V hodnocené věci nebylo zjištěno, že by se ze strany osoby odpovědné za smrt zůstavitelky, odsouzeného [jméno] [příjmení], dostalo žalobcům nějaké zásadní satisfakce. Žalovaná takovou skutečnost ani netvrdila. Mimosoudně vyplatila prvním třem žalobcům částky dosahující 80 % horní hranice judikatorního rozpětí, u žalobců d) a e) stejnou horní hranici o 100 000 Kč překročila. Při posuzování důvodnosti uplatněného nároku bylo díky tomu nutné zabývat se tím, zda jsou na straně každého ze žalobců dány nějaké mimořádné konkrétní okolnosti, které by svědčily pro mimořádné zvýšení horní hranice rozpětí náhrady za nemajetkovou újmu ve smyslu ustanovení § 2959 vět první a druhého o.z. či alespoň důvody pro přiznání právě nejvyšší základní náhrady, kterou Nejvyšší soud stanovil jako odpovídající zásadám slušnosti jako zákonnému kritériu. V řízení bylo prokázáno, že i první tři žalobci, kteří nežili se zůstavitelkou v jedné domácnosti, s ní udržovali blízké a intenzivní rodinné vztahy, žili blízko sebe, scházeli se v domě žalobce a) a byli se zůstavitelkou v pravidelném kontaktu. Žalované lze na druhou stranu přisvědčit, že popisovaná míra kontaktů a vazeb mezi nejbližšími osobami, matkou a jejími dětmi a sourozenci navzájem, není zcela mimořádná a výjimečná v porovnání s obdobnými rodinami žijícími blízko sebe. Zjištěné užší vztahy mezi zůstavitelkou a jejími blízkými příbuznými, žalobci a) až c), odůvodňují pouze úvahy o přiznání peněžité náhrady v horní hranici zákonného rozpětí, což žalovaná do značné míry akceptovala dobrovolným plněním. 24.) V případě žalobce a) soud shledal mimořádné skutkové okolnosti, které odůvodňovaly navýšení přiznané satisfakce nad horní mez odškodnění plynoucí z judikatury. Zohlednil zejména následky, které pro něj a jeho rodinu mělo úmrtí zůstavitelky. V prosinci roku 2015 byla jeho manželka těhotná se třetím potomkem. V domácnosti zůstavitelky se nenacházel žádný dospělý muž, žalobce a) se stal osobou, která musela ostatním rodinným příslušníkům sdělovat tragické informace o celé věci a sestřině osudu. Zůstavitelku jako opatrovník zastupoval, vyřizoval její pozůstalost i nepříjemnosti spojené s uskladněním vraku jejího vozidla na placeném parkovišti. První večer u něj zůstali oba nezletilí synové zůstavitelky, starší z nich, žalobce d), mu byl následně svěřen do pěstounské péče, neboť jeho biologický otec neměl o rodičovskou péči zájem. I tato skutečnost svědčí o intenzitě a kvalitě vzájemných rodinných vztahů, znamenala pro žalobce a jeho rodinu výraznou zátěž. Musel pořídit sedmimístné motorové vozidlo a intenzivněji se věnovat dospívajícímu žalobce d), který si navíc sám po prožitém traumatu nesl těžší psychické následky. Žalobce a) pro něj představoval v té chvíli jediný dostupný mužský vzor, se kterým mohl být v dospívání v pravidelném kontaktu. Popsané skutkové okolnosti představují mimořádné důvody, pro které soud shledal přiměřeným navýšení peněžité satisfakce za vzniklou nemajetkovou újmu u žalobce a) na částku 600 000 Kč, tedy o 100 000 Kč převyšující horní hranici základního rozpětí shora popsaného. Byla přiznána ve výroku I. tohoto rozsudku po započtení již poskytnuté náhrady v částce 400 000 Kč. 25.) U žalobkyně b) již základní zjištěné a velmi intenzivní vztahy se zůstavitelkou odůvodňovaly přiznání peněžité satisfakce na horní hranici intervalu mezi 240 000 Kč a 500 000 Kč. Je pochopitelné, že jako milující matka těžce snáší fakt, že přežila svého nejstaršího potomka. Je u ní přítomna závažná depresivní porucha, která determinuje kvalitu jejího života a ovlivňuje i ostatní členy rodiny, kteří vnímají její trápení a přehnaný strach o jednotlivé její členy. Přišla o dceru, která se nacházela v mladším středním věku 37 let, vychovávala dvě dosud nezletilé děti, byla zdravá. Její matka tedy oprávněně předpokládala, že se bude moci do konce svých dnů těšit z její přítomnosti a další realizace v soukromém i pracovním životě. Tato očekávání byla náhle a násilně přetržena hrubou nedbalostí jiné osoby. Na dopravní nehodě nenesla její dcera žádné spoluzavinění, což nejen u žalobkyně b), ale i ostatních žalobců posiluje pocit„ nespravedlnosti“ zbytečné smrti blízké osoby. I u ní soud shledal mimořádné důvody, pro které jí přiznal na peněžité satisfakci částku celkem 600 000 Kč. Výrokem II. tohoto rozsudku shora uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 200 000 Kč poté, co žalovaná dobrovolně vyplatila částku 400 000 Kč ještě před podáním žaloby. 26.) U žalobkyně c) byly prokázány rovněž intenzivní rodinné vazby na starší sestru, se kterou byla v pravidelném kontaktu, často se vídaly, bydlely v obcích jen několik kilometrů od sebe. Obě sestry od sebe dělilo jedenáct let, zůstavitelka odešla ze společné domácnosti v době, kdy sama dovršila 18 let věku, žalobkyni c) bylo tehdy 7 let. Po celé tragické události byla s celou zbylou širší rodinou v kontaktu. Na její straně však nebyly shledány takové mimořádné okolnosti odlišné od hlediska„ obvyklé rodiny s obdobnými vztahy“ (z něho nutně relevantní judikatura vychází), které by odůvodňovaly překročení horní hranice základního rozpětí odškodnění nemajetkové újmy plynoucí z rozhodování Nejvyššího soudu. Soud zohlednil kvalitní a intenzivní vztahy této žalobkyně k zůstavitelce. O nehodě se dozvěděla v době, kdy sama byla těhotná, pro svůj stav a z obavy o nenarozené dítě nebyla schopna navštívit před smrtí sestru v nemocnici, stejně jako zúčastnit se jejího pohřbu, s čímž se dosud nevyrovnala. Navíc je díky kontaktům s matkou, žalobkyní b), častým svědkem negativního vlivu tragédie na matčino zdraví. Tyto skutečnosti a intenzita rodinného vztah se zůstavitelkou vedly soud k závěru, že je namístě žalobkyni c) přiznat částku 100 000 Kč na dorovnání horní hranice základního rozpětí plynoucího z respektované judikatury, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku shora, opět při zohlednění částky 400 000 Kč již uhrazené žalovanou. 27.) U žalobce d) soud zohlednil přítomné mimořádné okolnosti, které lze nalézt i u jeho polorodého bratra, žalobce e). Oba dva byli na své matce materiálně i emočně závislí. Ani jeden z jejich otců s nimi nežil v jedné domácnosti. Oba bratři žili s matkou a společně chovaný psem. Ze dne na den se jim život zcela obrátil naruby. Nemohli žít nadále jeden s druhým, neboť žalobce e) převzal do péče jeho biologický otec, žalobce d) zůstal v péči svého strýce. Do té doby na sebe byli zvyklí a byli si velmi blízcí. Přišli o matku, domov včetně domácího mazlíčka i prakticky jeden o druhého. Žalobce d) celé trauma prožíval spíše introvertně, stáhl se do sebe, omezil sociální kontakty, výrazně se zhoršil i jeho školní prospěch. Se svým biologickým otcem odpovídající vztah vybudovaný nemá, ve věku 16 let tedy ztratil jediný zdroj opravdové rodičovské lásky. Tyto mimořádné okolnosti na jeho straně vedly soud k závěru, že je namístě o 50 % zvýšit horní hranici judikatorního rozpětí odškodnění nemajetkové újmy a přiznat mu souhrnnou částku 750 000 Kč. Ve výroku IV. tohoto rozsudku shora soud přiznal žalobci d) částku 150 000 Kč s přihlédnutím k tomu, že na jeho nárok žalovaná dobrovolně plnila částku 600 000 Kč. 28.) Obdobně tragicky zasáhla celá událost též žalobce e), který byl vzhledem k svému věku osmi a půl roku tehdy ještě více na matce emočně závislý. I on prakticky přišel o celou dosavadní rodinu, ocitl se v péči otce, který již žil v nové domácnosti se svou novou partnerkou a její dcerou. K otci si vztah teprve musel vybudovat, neboť do té doby příliš rozvinutý neměl. Velmi těžce se vyrovnával s tím, že přišel o matku, bratra a obvyklé rodinné prostředí. Reagoval na celou situaci spíše vztekem, obviňoval sám sebe, že matku v den nehody„ pustil“ na výlet do [obec], byl agresivní i na osoby ze svého nejbližšího okolí. Kvůli tomu prodělal i hospitalizaci v dětské psychiatrické léčebně, která naštěstí vedla k nápravě jeho stavu. Ten je nyní do značné míry kompenzovaný. Žalobce e) se však vyhýbá hovorů na téma matčiny smrti, z čehož je zřejmé, že se s ní dosud plně nevyrovnal. Kvůli smrti matky se mu nutně omezily i do té doby velmi úzké kontakty s rodinnými příslušníky z matčiny strany. Všechny tyto okolnosti považoval soud za natolik mimořádné, které i u žalobce e) odůvodňují navýšení horní hranice judikatorního rozpětí na celkovou částku 750 000 Kč, doplacení peněžité satisfakce do této výše je obsaženo ve výroku V. tohoto rozsudku shora opět s přihlédnutím k již poskytnutému plnění žalované. 29.) Soud si je vědom požadavku plynoucího z ustanovení § 13 o.z., podle kterého„ každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích“. I z toho důvodu soud vyšel z aktuální judikatury Nejvyššího soudu, která se snaží vymezit základní pravidla, na základě nichž budou obdobné případy pozůstalých po obětech nejen dopravních nehod posuzovány obdobně. Soud provedl i lustraci v databázi judikatury vytvářené Nejvyšším soudem k náhradě nemajetkové újmy (www.datanu.cz). Nalezl jedno srovnatelné rozhodnutí týkající se oběti ve věku 37 let a blízkých příbuzných ve věku a rodinném vztahu odpovídajícím hodnocenému případu. Jedná se však o rozhodnutí soudu nižšího stupně, Okresního soudu ve [obec] spisové značky 17 T 35/2015 ze dne 18. května 2015. Bylo tudíž vydáno ještě před publikací sjednocující judikatury Nejvyššího soudu, u nezletilého dítěte ve srovnatelné věků s žalobcem e) přiznalo částku 1 000 000 Kč na náhradě nemajetkové újmy, u ostatních blízkých příbuzných (otec, matka, druh a bratr) dosahovala přiznaná částka 500 000 Kč. I s přihlédnutím k tomuto rozhodnutí považuje soud své úvahy, které nalezly odraz ve výrocích I. až V. tohoto rozsudku, za odpovídající požadavkům ustanovení § 13 o.z. 30.) Ze všech shora uvedených důvodů rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výrocích I. až V. tohoto rozsudku shora. O třídenní lhůtě ke splnění povinností uložených ve výrocích I. až V. tohoto rozsudku bylo rozhodnuto dle ustanovení § 160 odstavce 1 části věty před středníkem o.s.ř. 31.) Ve zbytku uplatněných jistin u každého ze žalobců byla žaloba ve výrocích VI. až X. zamítnuta, v této části nebyly jejich nároky shledány po právu. V plném rozsahu byla zamítnuta žaloba ve vztahu k požadavku na hrazení úroků z prodlení s vědomím judikatury soudu známé v době vyhlašování rozsudku. Ta setrvávala na stanovisku, že splatnost nároku na náhradu nemajetkové újmy nastane až uplynutím pariční lhůty k plnění, rozhodnutí soudu o náhradě této újmy má podle ní konstitutivní charakter ve smyslu ustanovení § 9 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Tento závěr plynul např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu spisové značky 30 Cdo 4757/2016 ze dne 12. dubna 2017. Soudu v den vyhlášení rozsudku nebyl dosud znám nález Ústavního soudu ze dne 10. prosince 2019, spisové značky II. ÚS 2149/17, který uzavřel, že přístup obecných soudů nepřiznávající úroky z prodlení z náhrady nemajetkové újmy stojí v příkrém rozporu se zásadou účinné ochrany základních práv. Uzavřel dále, že„ do interpretace zásady ochrany práv se promítá také běh času. Náhrada nemajetkové újmy pozůstalým bude efektivně chránit jejich základní práva pouze tehdy, bude-li jim poskytnuta v co nejkratší době po jejím vzniku. Čím více se bude okamžik poskytnutí náhrady vzdalovat od okamžiku vzniku této újmy, tím více bude poškozený pociťovat tuto újmu jako nespravedlivou. Bude v něm přitom zároveň sílit přesvědčení, že ‚právo není na jeho straně`. Náhrada nemajetkové újmy pozůstalým tedy nebude způsobilá plnit svou satisfakční funkci…, aby mohla náhrada nemajetkové újmy pozůstalým plnit svou satisfakční a preventivně – sankční funkci a zprostředkovaně též naplnit pozitivní závazky plynoucí z práva na ochranu soukromého a rodinného života, resp. práva na život a tato práva účinně chránit, musí z ní plynout také nárok na úroky z prodlení. Odepřením úroků z prodlení se institut náhrady nemajetkové újmy pozůstalým stává ‚bezzubým`, neboť se umožňuje povinnému, aby se úspěšně, bez jakékoliv sankce, vyhýbal plnění svých povinností. Obecné soudy tak zásadně ztěžují vymahatelnost práv poškozených, namísto toho, aby tato jejich práva chránily.“ V bodě 59. Ústavní soud výslovně uzavírá, že jeho úvahy platí nejen pro nároky na satisfakci za nemajetkovou újmu přiznanou v režimu zákona čísla 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v posledním platném znění, ale tím spíše i pro obdobné nároky v režimu nyní platného a účinného o.z. Z citovaného nálezu plyne odůvodněnost nároku žalobců na zaplacení úroků z prodlení. Soud však rozsudek vyhlásil s vědomým přihlédnutím ke staršímu rozhodováním, ve smyslu ustanovení § 156 odst. 3 o. s. ř. je vyhlášeným rozsudkem vázán a nemůže sám vzniklý rozpor s citovaným nálezem Ústavního soudu odstranit. Takového cíle lze dosáhnout jen v případném odvolacím řízení. 32.) O náhradě nákladů řízení ve výroku XI. tohoto rozsudku shora soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobci byli neúspěšní v převažující části uplatněného nároku. Soud si je vědom např. rozhodnutí Nejvyššího soudu spisové značky 33 Cdo 3726/2013 ze dne 10. února 2015, které se týká rovněž peněžité satisfakce za vzniklou nemajetkovou újmu, avšak způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem ve smyslu ustanovení § 31a odstavců 1 až 3 zákona čísla 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění. Uzavírá, že za plný úspěch ve věci lze hodnotit i situaci, kdy je žalobci přiznána určitá satisfakce, byť nedošlo k přiznání požadovaného plnění či jeho výše, to vše s přihlédnutím k přiměřenosti žalované formy náhrady. Soud v nadepsané věci přihlédl k chování žalované před podáním žaloby, kdy dobrovolně plnila prvním třem žalobcům částky peněžité náhrady nemajetkové újmy v rozsahu 80 % horní hranice základního rozpětí plynoucího z judikatury, u žalobců d) a e) tuto částku o 20 % přesáhla. Soud sice shledal důvody pro navýšení náhrady u všech žalobců, avšak o výrazně nižší částku, než kterou žalobci v žalobě uplatnili při znalosti současné judikatury, jejího obsahu si byli dle vlastních vyjádření vědomi, existovala již v době podání žaloby. Žalobci a) až c) se domáhali částky odpovídající 180 % horní hranice základní náhrady, žalobci d) a e) satisfakce v rozsahu jejích 300 %. Přiznána byla žalobcům a) a b) jedna třetina uplatněného nároku, žalobcům c), d) a e) jedna šestina jejich požadavku. Popsané okolnosti spočívající v nepřiměřenosti uplatněné náhrady vedly soud k závěru, že je namístě dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. rozhodnout tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Rubrum