38 C 40/2017

Rubrum

Právní jednání nesvéprávného v jeho prospěch Ochrana nesvéprávného, resp. osoby jednající v duševní poruše, spočívající v absolutní neplatnosti jejích právních jednání, ke kterým není způsobilá, je na místě tehdy, pokud je takové právní jednání této osobě v neprospěch.

Výrok

Okresní soud ve Zlíně rozhodl předsedou senátu Mgr. Jiřím Němcem jako samosoudcem ve věci žalobkyň: a) L. L., nar. XXX, bytem P. XXX, Z., b) N. H., nar. XXX, bytem N. S. XXX, P., c) L. C., nar. XXX, bytem T. XXX, Z., všechny zastoupeny advokátem M. R. S., L., sídlem H. XXX, P. proti žalovanému: P. L., nar. XXX, bytem P. XXX, Z., zastoupen advokátem M. M. D., sídlem L. XXX, Z., o určení vlastnického práva k nemovité věci,

Odůvodnění

I. Soud vyhovuje žalobě v části týkající se práva uplatněného žalobkyní a) a určuje, že žalobkyně a) je vlastnicí spoluvlastnického podílu o velikosti id. 1/2 na nemovitých věcech, a to na pozemku p. č. st. XXX, jehož součástí je stavba č. p. XXX, a na pozemku p. č. XXX, to vše v katastrálním území a obci Z. II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně b) a žalobkyně c) domáhaly určení, že žalobkyně a) je vlastnicí spoluvlastnického podílu o velikosti id. 1/2 na nemovitých věcech, a to na pozemku p. č. st. XXX, jehož součástí je stavba č. p. XXX, a na pozemku p. č. XXX, to vše v katastrálním území a obci Z.. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni a) náklady řízení ve výši 126 884 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně a). IV. Žalobkyně b) je povinna nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 34 198 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného. V. Žalobkyně c) je povinna nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 34 198 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného. VI. Žalobkyně b), žalobkyně c) a žalovaný jsou povinni rovným dílem nahradit České republice - Okresnímu soudu ve Zlíně náklady řízení ve výši 6 824 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Poučení

Žalobkyně se poté, co byla soudem při jednání dne 11. 4. 2017 připuštěna změna žaloby, domáhali určení, že žalobkyně a) je vlastnicí id 1/2 pozemku p. č. st. XXX, jehož součástí je stavba č. p. XXX, a pozemku p. č. XXX v k. ú. Z.. Žaloba byla v zásadě odůvodněna tvrzením, že předmětné nemovitosti byly žalobci žalobkyní a) a jejím zesnulým manželem v roce 1992 darovány. Žalobce se však již za života obou dárců choval k nim neslušně a hrubě. Po smrti manžela žalobkyně a) se jeho chování k žalobkyni a) postupně zhoršovalo. Zpočátku ji hrubě urážel a sprostě ji nadával. Posléze ji i opakovaně fyzicky napadl, kdy po posledním útoku na něj bylo podáno trestní oznámení a žalovaný byl vykázán se společného obydlí s žalobkyní a) a je vyšetřován pro trestný čin ublížení na zdraví, neboť žalobkyni a) způsobil rozsáhlé podlitiny na obličeji a těle. Žalobkyně a) a jménem jejího manžela i žalobkyně b) a c) odvolali předmětný dar dopisem ze dne 2. 2. 2017 a vyzvali žalovaného k jeho vrácení, což žalovaný neučinil.

2. Žalovaný v zásadních bodech své obrany zohledňující již soudem připuštěnou změnu žaloby poukazoval nejprve na absenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení na straně žalobkyň b) a c). Dále namítal, že žalobkyně a) učinila právní jednání, jehož obsahem bylo odvolání daru v duševní poruše, která jí činila neschopnou takové právní jednání realizovat. Uvedené právní jednání žalobkyně a) je tedy absolutně neplatné. Současně žalovaný zpochybnil, že by vedení tohoto řízení žalobkyní a) proti němu bylo skutečně vůlí žalobkyně. Dále podle něj projev vůle žalobkyně a) jak v dopise o odvolání daru tak v žalobě samotné nebyl dostatečně určitý. Ani v jednom z uvedených dokumentů totiž nebyly uvedeny konkrétní skutečnosti, které měli vést k naplnění skutkové podstaty pro odvolání (vrácení) daru. Současně žalovaný odmítl, že by se vůči své matce - žalobkyni a) dopouštěl nepřípustného fyzického či psychického násilí.

3. Jak bylo soudem zjištěno, žalobkyně a) společně se svým tehdejším manželem J. L., narozeným XXX, na straně jedné uzavřeli dne 15. 10. 1992 s žalovaným na straně druhé smlouvu, kterou coby jejich bezpodíloví spoluvlastníci darovali žalovanému nemovité věci, a to dům č. p. XXX, pozemek p. č. st. XXX a pozemek p. č. XXX, to vše v katastrálním území a obci Z.. Uvedená smlouva byla podle doložky na ní připojené registrována S. n. ve Z. dne 30. 10. 1992 (viz darovací smlouva ze dne 15. 10. 1992). Na základě této darovací smlouvy (viz § 628 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník v tehdy účinném znění) se žalovaný coby obdarovaný stal vlastníkem uvedených nemovitých věcí, když její registrací nabyla citovaná darovací smlouva účinnosti (viz § 133 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník v tehdy účinném znění). Podle aktuálních údajů katastru nemovitostí je přitom žalovaný i nadále na podkladě uvedené darovací smlouvy zapsán v katastru nemovitostí jako výlučný vlastník předmětných nemovitých věcí (nemovitostí).

4. Listinou označenou "Odvolání daru pro nevděk dle ustanovení § 2072 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku" odvolali dárci (tj. žalobkyně a) a zesnulý J. L. prostřednictvím svých zákonných dědiců) shora uvedenou darovací smlouvou učiněný dar, a to vzhledem k tomu, že se žalovaný "vůči dárkyni paní L. L. dopustil závažného fyzického násilí, kdy je v této souvislosti proti němu vedeno i trestní řízení a v minulosti se vůči oběma dárcům choval neslušně a nevhodně." Současně žalovaného vyzvali k vrácení daru a k poskytnutí součinnosti v souvislosti se zápisem změny vlastnického práva do katastru nemovitostí. Uvedenou listinu pak podepsala žalobkyně a) dne 2. 2. 2017, žalobkyně b) 1. 2. 2017 a žalobkyně c) 3. 2. 2017 (viz citovaná listina o odvolání daru).

5. Z právě učiněných zjištění soudu je patrné, že darovací vztah (právní poměr) mezi žalobkyní a) a jejím manželem coby dárci na straně jedné a žalovaným coby obdarovaným na straně druhé byl založen darovací smlouvou ze dne 15. 10. 1992, tj. za účinnosti zákona č 40/1964 Sb., občanského zákoníku v tehdy účinném znění (dále jen "obč. zák."). Podle názoru soudu se tak tímto zákonem řídí i z tohoto právního poměru vzniklé právo dárce domáhat se vrácení daru, jak ostatně vyplývá z ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2014 (dále jen "o. z."), a podle něhož se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí jeho účinnosti, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, řídí dosavadními právními předpisy.

6. Podle § 630 obč. zák. dárce se může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy.

7. V § 630 obč. zák. je upraven zvláštní způsob zániku darovacího vztahu jednostranným právním úkonem dárce. Okamžikem jednání obdarovaného, které naplňuje znaky uvedené v tomto ustanovení, vzniká dárci právo domáhat se vrácení daru, tedy požadovat po obdarovaném vrácení toho, co bylo předmětem darování. Využije-li dárce tohoto práva, zaniká darovací vztah okamžikem, kdy jeho projev vůle došel obdarovanému. Byla-li darována věc, projevem vůle dárce o odvolání daru došlým obdarovanému se ruší darovací smlouva a obnovuje se původní právní vztah, tj. obnoví se vlastnictví dárce k věci ex nunc.

8. V dané věci přitom šlo o případ, kdy žalobkyně a) a její manžel darovali žalovanému nemovitosti, které byly v době darování předmětem jejich bezpodílového spoluvlastnictví manželů, které se posléze transformovalo na společné jmění manželů. Manželství žalobkyně a) a jejího manžela zaniklo smrtí manžela dne 6. 6. 2013. Právo dar odvolat zakotvené v § 630 obč. zák. (právo na zrušení darovací smlouvy) bylo přitom chápáno jako osobní právo dárce a jeho smrtí zanikalo. Na dědice dárce tedy toto právo nepřecházelo (srov. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník II. § 460-880 Komentář. 1. vydání Praha : C. H. Beck, 2008, str. 1638). Právo manžela žalobkyně a) dar odvolat tedy jeho smrtí zaniklo a nikdo jej za něj posléze vykonat nemohl. Byl-li přitom předmětem daru majetek tvořící v době darování součást bezpodílového spoluvlastnictví, resp. společného jmění dárců, přičemž k odvolání daru jedním z dárců (pozůstalým manželem) došlo více než tři roky poté, co manželství dárců smrtí druhého z manželů zaniklo, mohlo ze strany pozůstalého manžela dojít jen k výzvě k vrácení ideální poloviny darované věci. To proto, že v daném případě zánikem manželství dárců zaniklo podle § 149 odst. 1 obč. zák. jejich společné jmění. Protože ve vztahu k darovanému majetku nedošlo do tří let od zániku manželství k jeho vypořádání dohodou a ani v této lhůtě nebyl podán návrh na jeho vypořádání rozhodnutím soudu, platí podle § 150 odst. 4 obč. zák. o nemovitých věcech, že jsou v podílovém spoluvlastnictví manželů a podíly spoluvlastníků jsou stejné. Totéž platí i o ostatních majetkových právech, pohledávkách a závazcích manželům společných (k tomu blíže rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 140/2007 ze dne 28. 6. 2007).

9. Žalobkyně a) se v kontextu právě uvedeného nakonec správně domáhala určení, že je vlastnicí jen id. 1/2 darovaných nemovitých věcí. Vzhledem k námitkám žalovaného, jejichž důvodnost byla podpořena předloženými lékařskými zprávami, kdy například ze zprávy MUDr. J. P. ze dne 24. 1. 2017 vyplynulo, že u žalobkyně a) došlo od poloviny roku 2015 ke zhoršení paměti a aktuálně je u ní přítomna těžká porucha paměti, přistoupil soud ke znaleckému zkoumání způsobilosti (schopnosti) žalobkyně a) právně jednat v rozhodné době, tj. ke dni 2. 2. 2017, kdy měla odvolat dar, resp. ke dni 19. 1. 2017, kdy měla zmocnit svého zástupce k zastupování v této věci (viz plná moc).

10. Jak bylo soudem zjištěno na podkladě znaleckého posudku a současně výslechu znalce MUDr. P. M., znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, žalobkyně a) jak ke dni 2. 2. 2017, tak ke dni 19. 1. 2017 trpěla chronickou a závažnou duševní poruchou, a to smíšenou demencí vaskulární a toxometabolické etiologie a dále těžkou nedoslýchavostí. V důsledku této chronicky probíhající závažné duševní choroby má žalobkyně a) výraznou poruchu paměti v oblasti vštípivosti a výbavnosti. Je nesamostatná a v chování převládají naučené stereotypy. V nových neznámých situacích se nevyzná. Její myšlení je zpomalené, rigidní, má narušenou schopnost sdělovat ucelené informace. Její vyšší exekutivní kognitivní funkce jsou výrazně narušené. Její schopnost plánovat, domýšlet dlouhodobé důsledky svého jednání a plány uskutečňovat je prakticky vymizelá. V důsledku těchto závažných poruch psychických procesů není žalobkyně a) a ani v únoru, resp. lednu 2017 nebyla, schopna chápat důsledky svého jednání, když podepisovala listinu označenou jako "Odvolání daru pro nevděk" a další dokumenty v rámci soudního řízení. Sama není schopna smysl soudního řízení pochopit a není schopna smysluplné výpovědi před soudem. Je závislá na dopomoci a dohledu druhých osob, a to ji činí a činilo ovlivnitelnou ze strany druhých osob, včetně jejích nejbližších příbuzných.

11. S ohledem na výtky žalobkyň k závěru znalce o neschopnosti (nezpůsobilosti) žalobkyně a) právně jednat v lednu, resp. únoru 2017, považuje soud za potřebné zdůraznit, že v tomto ohledu považuje znalcem prezentovaný závěr za přesvědčivý. Znalec totiž vysvětlil, že již v lékařské zprávě MUDr. B. ze dne 11. 1. 2016 je popisován u žalobkyně a) kombinovaný toxometabolický a vaskulární psychosyndrom s těžkou poruchou paměti a těžkou nedoslýchavostí, což je současně konstatováno ve zprávě MUDr. P. ze dne 24. 1. 2017. Tyto obtíže přitom shledal i on, když žalobkyni a) vyšetřil dne 11. 7. 2017. Současně z lékařských zpráv nevyplývalo (a ostatně toto nebylo ani nikým tvrzeno - dodává soud), že by žalobkyně a) v době od ledna 2017 do vyšetření znalcem prodělala nějakou zásadní zdravotní komplikaci, například mrtvici, která by znamenala zásadní změnu jejího zdravotního stavu. Nadto znalcem při vyšetření zjištěné obtíže byly u žalobkyně a) zjevně přítomny i v lednu 2017, neboť svědkyně J. L. podle znalce ve své výpovědi, byť laicky, ale velmi přesně popsala typické chování člověka trpícího organickou poruchou, tj. demencí. Dále znalec uvedl, že zdravotní stav žalobkyně a), pokud šlo o její schopnost právně jednat, se v průběhu denní doby nemohl měnit natolik, aby to mělo na tuto její schopnost, resp. neschopnost nějaký vliv. Současně znalec odmítl, že by jisté praktické dovednosti, tj. schopnost jít v domově důchodců na procházku, v domově důchodců se zorientovat a nakoupit si kávu, něco měnily na neschopnosti žalobkyně a) právně jednat. Ostatně žalobkyně sama nebyla s to při jednání soudu adekvátně reagovat ani na ty nejjednodušší otázky (viz protokol o jednání ze dne 9. 5. 2017). Jestliže tedy znalec při vyšetření dne 11. 7. 2017 pozoroval u žalobkyně a) stejný zdravotní stav, jaký byl popisován v lékařských zprávách z ledna 2016, resp. 2017, je jeho závěr o neschopnosti žalobkyně a) v lednu, resp. únoru 2017 právně jednat naprosto přesvědčivý a soud o něm nemá důvodu pochybovat.

12. Podle názoru soudu je způsobilost (schopnost) osoby právně jednat na místě posuzovat podle právní úpravy platné a účinné v době, kdy k takovému jednání dochází (viz § 3028 odst. 1 o. z.). Podle této úpravy je tak logicky na místě posuzovat také platnost či neplatnost takového právního jednání právě z důvodu nedostatku způsobilosti či schopnosti právně jednat. Z ustanovení § 581 o. z. vyplývá, že není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

13. Právní jednání žalobkyně a) v podobě výzvy k vrácení daru ze dne 2. 2. 2017 by tak bylo postiženo důvodem neplatnosti podle § 581 o. z. Tato neplatnost právního jednání žalobkyně a) je nepochybně stanovena na ochranu jejích zájmů, a proto by jen ona mohla vznést námitku neplatnosti tohoto jednání (viz § 586 o. z.). I bez této námitky by mohl soud přihlédnout k neplatnosti uvedeného jednání, pokud by mimo jiné odporovalo zákonu a zjevně narušovalo veřejný pořádek (§ 588 o. z.).

14. Již bylo zmíněno, že důvod neplatnosti právního jednání zakotvený v § 581 o. z., je stanoven na ochranu jednající nesvéprávné, resp. k tomu duševně nezpůsobilé osoby. Lze souhlasit i se závěrem, že právní jednání k tomu nezpůsobilé osoby je v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem. Podle názoru soudu je však ochrana nesvéprávného, resp. osoby jednající v duševní poruše, spočívající v absolutní neplatnosti jejích právních jednání, ke kterým není způsobilá, na místě tehdy, pokud je takové právní jednání této osobě v neprospěch. Nedává totiž dobrý smysl prosazovat neplatnost takového právního jednání i za situace, kdy je toto jednání osobě, jež k němu jinak není způsobilá, na prospěch. Takový výklad zákona by totiž popíral účel, pro který byla úprava neplatnosti právních jednání k nim nezpůsobilých osob přijata, a kterým je ochrana zájmů (tj. prospěch) těchto osob (k tomu srovnej Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 2092 - 2095).

15. Ostatně v případě osob omezených ve svéprávnosti podle § 65 odst. 1 o. z. platí, že pokud jednají samostatně, ač nemohli jednat bez opatrovníka, lze jejich právní jednání prohlásit za neplatné, jen působí-li jim újmu. Soud je přitom přesvědčen, že v projednávané věci žalobkyně a) trpí a v rozhodném období již trpěla shora citovanou duševní poruchou, která není jen přechodná a která ji činí v předmětné záležitosti neschopnou právně jednat. Důvod neplatnosti jejího právního jednání tak tkví právě v tom, že ho není s ohledem na svou duševní poruchu schopna. V tomto ohledu je tedy lhostejné, zda byla či nebyla v důsledku této své duševní poruchy omezena ve svéprávnosti, neboť následek právního jednání, jehož není pro tuto duševní poruchu schopna, musí být vždy stejný a nemůže se lišit podle toho, zda jednající osoba byla omezena ve svéprávnosti či (ještě) nikoliv. Jinak řečeno i v případě osob, které sice nebyly omezeny ve svéprávnosti, avšak učinily právní jednání, jehož nebyly pro duševní poruchu jsoucí trvalého rázu schopné, platí, že takové právní jednání lze prohlásit za neplatné jen, působí-li jim újmu.

16. Je patrné, že odvolání daru pro nevděk je žalobkyni a) na prospěch, a to zvlášť bude-li zjištěno důvodným. Odvoláním daru se totiž obnovuje vlastnické právo žalobkyně a) k darované věci a to s účinky ex nunc. Dochází tak ke zvětšení jejího jmění a to jí je z objektivního hlediska nepochybně na prospěch. Předmětné právní jednání žalobkyně a) tak není z uvedeného důvodu neplatné a stejně tak není neplatnou plná moc, kterou žalobkyně a) zmocnila svého zástupce k zastupování v této věci, neboť i ta je jí na prospěch, když se v tomto řízení domáhá určení, že je vlastnicí id. 1/2 darovaných věcí, neboť vůči žalovanému účinně dar pro nevděk odvolala, resp. měla odvolat (viz dále).

17. Důvodnou neshledal soud nakonec ani námitku žalovaného poukazující na neurčitost právního jednání, jímž mělo dojít k odvolání daru (k výzvě k vrácení daru). Neurčitost tohoto jednání měla spočívat podle žalovaného v absenci uvedení konkrétních skutečností, které mají vést k závěru o naplnění skutkové podstaty § 630 obč. zák. Obecné tvrzení, že se mělo jednat o fyzické násilí, a že se měl žalovaný chovat vůči žalobkyni a) hrubě a neslušně, podle žalovaného není postačující.

18. Jak již bylo uvedeno, v listině podepsané žalobkyní a) dne 2. 2. 2017 jsou skutkové okolnosti, v nichž jsou spatřovány důvody pro vrácení daru vymezeny těmito slovy: "vzhledem k tomu, že jste se vůči L. L. dopustil závažného fyzického násilí, kdy je v této souvislosti proti Vám vedeno i trestní řízení a i v minulosti jste se vůči oběma dárcům choval neslušně a nevhodně...". Je pravdou, že jednání žalovaného spočívající v "závažném fyzickém násilí" vůči žalobkyni a) není v této listině blíže skutkově vymezeno. Chybí konkrétnější určení tohoto jednání popisem způsobu jednání, časem a místem jednání, jeho následky apod. Nicméně neurčitost právního jednání je vždy na místě odstranit jeho výkladem (viz § 35 obč. zák., resp. § 553 o. z.). Při výkladu právního jednání je na místě přihlížet k úmyslu jednajícího byl-li druhé straně znám, anebo musila-li o něm vědět (§ 556 o. z.), resp. k vůli jednajícího, pokud tato vůle není v rozporu s jazykovým projevem (§ 35 odst. 2 obč. zák.). Při výkladu právního jednání se přihlédne mimo jiné i k tomu, co právnímu jednání předcházelo (§ 556 odst. 2 o. z.), resp. k okolnostem, za nichž bylo učiněno.

19. Jak bylo soudem zjištěno, listina o odvolání daru podepsaná žalobkyní a) dne 2. 2. 2017 byla žalovanému doručena dne 7. 2. 2017, což bylo doloženo příslušnou dodejkou. V době, kdy žalovaný tuto listinu převzal, již bylo usnesením policejního komisaře č. j. KRPZ-133487-30/TČ-2016-150571 ze dne 14. 1. 2017 zahájeno trestní stíhání žalovaného pro skutek, kterého se měl žalovaný dopustit tím, že v období nejméně od prosince 2015 do 11. 1. 2017 ve společně obývaném rodinném domě v mnoha případech psychicky deptal žalobkyni a), která byla s ohledem na svůj věk závislá na jeho péči, a to tím, že ji opakovaně častoval vulgárními výrazy jako např. "svině, blbá krávo", vyhrožoval jí, že ji zabije a že půjde do "basy", že se odstěhuje a nechá ji v domě samotnou. Dále se jí vysmíval, když komicky napodoboval její pláč. Vyčítal jí, že jsou s ní jen problémy, že má kvůli ní zničený život, když se o ni musí starat. Sděloval jí, že ji nenávidí a nebere ji jako svou matku. Označoval ji za hloupou, přičemž od léta 2016 se situace zhoršila, když na ni křičel a vyhrožoval jí téměř každý den. Žalobkyni a) opakovaně i fyzicky napadal a způsoboval jí zranění v podobě hematomů, když například dne 20. 2. 2016 ji dal facku na levou stranu tváře, až upadla na postel. Dne 25. 12. 2016 žalobkyni a) nejprve slovně a poté fyzicky napadl, kdy ji přesně nezjištěným způsobem způsobil povrchová poranění v obličeji, a to podlitinu a oděrky na levé líci a podlitinu pod pravým okem. Citované usnesení o zahájení trestního stíhání bylo žalovanému doručeno dne 14. 1. 2017 (viz spis OS Zlín sp. zn. XXX).

20. Žalovaný tak v době, kdy mu byla doručena listina o odvolání daru zdůvodněná mimo jiné závažným fyzickým násilím vůči žalobkyni a), pro které je proti žalovanému vedeno trestní řízení, již z usnesení o zahájení trestního stíhání věděl, pro jaké fyzické násilí vůči žalobkyni a) je vedeno jeho trestní stíhání (trestní řízení proti němu), neboť v usnesení o zahájení trestního stíhání je uveden jednak útok ze dne 20. 2. 2016 (facka na levou stranu tváře) a jednak útok ze dne 25. 12. 2016, kdy měl žalovaný žalobkyni a) nejprve slovně a poté fyzicky napadnout a přesně nezjištěným způsobem jí způsobit povrchová poranění v obličeji, a to podlitinu a oděrky na levém líci a podlitinu pod pravým okem. Lze tedy výkladem dovodit, že právě toto fyzické násilí, jsoucí v té době předmětem trestního řízení vedeného proti žalovanému, bylo také důvodem pro odvolání daru vymezeným v citované listině o odvolání daru. Ostatně to, že žalovaný měl žalobkyni a) o Vánocích roku 2016 fyzicky napadnout, je zmíněno rovněž v návrhu žalobkyně a) na nařízení předběžného opatření ze dne 23. 1. 2017, který byl žalovanému doručen dne 25. 1. 2017 a toto řízení bylo u zdejšího soudu vedeno pod sp. zn. XXX (viz spis OS Zlín XXX). Pro jaké fyzické násilí tak byl dar odvolán (bylo požádáno o jeho vrácení) je podle názoru soudu zřejmé a nepochybně to bylo (muselo být) zřejmé i žalovanému. Právní jednání obsažené v listině podepsané žalobkyní a) dne 2. 2. 2017 proto nelze označit za natolik neurčité, že by k němu nebylo možno přihlížet (§ 553 a § 554 o. z.), resp. že by bylo absolutně neplatným právním úkonem (§ 37 obč. zák.).

21. Soud se dále zabýval otázkou, zda se žalovaný jednání naříkaného v odvolání daru podepsaného žalobkyní a) dne 2. 2. 2017 dopustil, a pokud ano, zda je toto jednání důvodem k odvolání (vrácení) daru podle zákona.

22. Jak bylo soudem zjištěno, žalovaný byl rozsudkem zdejšího soudu č. j. XXX-299, který ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně č. j. XXX-336 nabyl právní moci dne 25. 9. 2018, shledán vinným tím, že v období nejméně od února 2016 do ledna 2017 v mnoha případech žalobkyni a) psychicky deptal, a to tak, že ji opakovaně častoval vulgárními výrazy jako např. "kurvo, blbá či stará krávo". Vyhrožoval jí, že ji zabije a že si půjde sednout, že ji dá do blázince, že se odstěhuje a nechá ji samotnou. Dále se jí vysmíval, komicky napodoboval její pláč a říkal jí, že hýká jako osel. Vyčítal jí, že jsou s ní jen problémy a má kvůli ní zničený život, protože se o í musí starat. Říkal jí, že jí nemá rád, nepovažuje ji za svou matku. Od léta 2016 se situace zhoršila. Žalovaný na žalobkyni a) křičel a vyhrožoval jí téměř každý den. Opakovaně ji fyzicky napadal a způsoboval jí zranění v podobě hematomů. Například dne 20. 2. 2016 a dne 22. 12. 2016 žalobkyni a) nezjištěným způsobem fyzicky napadl. Dne 25. 12. 2016 žalobkyni a) opět fyzicky napadl a způsobil jí povrchová poranění v obličeji, a to podlitinu a oděrky na levé líci a podlitinu pod pravým okem. Tím žalovaný spáchal přečin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1 trestního zákoníku.

23. Podle § 135 odst. 1 o. s. ř. je soud vázán rozhodnutím soudu o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal. Soud je přitom vázán pouze výrokem, nikoliv odůvodněním trestního rozsudku. Z výroku o vině přitom vychází jako z celku a je pro něj závazná i skutková část tohoto výroku řešící naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu konkrétním jednáním pachatele (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Odo 197/2006 ze dne 25. 10. 2007). Jinak řečeno, soud byl v tomto řízení vázán popisem skutku, jímž podle výroku o vině z citovaného trestního rozsudku žalovaný naplnil skutkovou podstatu uvedeného trestného činu. Byl tedy vázán i závěrem o tom, že žalovaný dne 25. 12. 2016 žalobkyni a) opět fyzicky napadl a způsobil jí povrchová poranění v obličeji, a to podlitinu a oděrky na levé líci a podlitinu pod pravým okem. A právě toto jednání žalovaného vůči žalobkyni a) přitom bylo dostatečně určitě vymezeným důvodem pro odvolání daru listinou podepsanou žalobkyní a) dne 2. 2. 2017 (viz shora). Vzhledem k tomu, že otázka, zda se tohoto jednání žalovaný vůči žalobkyni a) dopustil, byla závazně vyřešena v trestním řízení, a to tak, že se žalovaný tohoto jednání dopustil, bylo na místě zabývat se již jen tím, zda toto jednání žalovaného představuje hrubé porušení dobrých mravů (viz § 630 obč. zák.).

24. Právní praxe se v zásadě ustálila na názoru, že předpokladem úspěšného uplatnění práva dárce na vrácení daru nebylo jakékoliv nevhodné chování obdarovaného nebo jeho pouhý nevděk, ale takové jednání, které s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu bylo možno kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. Šlo buď o porušení značné intenzity, nebo porušování soustavné, a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod. Muselo jít o takové chování obdarovaného vůči dárci nebo jeho rodině, které bylo možno objektivně s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem, za nichž k němu došlo, posoudit jako hrubé porušení mravních a etických norem společnosti. Rozhodující přitom bylo hledisko objektivní a nikoliv jen subjektivní pocity dárce (viz Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník II. § 460-880 Komentář. 1. vydání Praha : C. H. Beck, 2008, str. 1637; resp. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 936/2006 ze dne 16. 9. 2008).

25. Fakt, že žalovaný dne 25. 12. 2016 žalobkyni a) coby svou tehdy již jednadevadesátiletou matku opět fyzicky napadl a způsobil jí povrchová poranění v obličeji, a to podlitinu a oděrky na levé líci a podlitinu pod pravým okem, sám o sobě podle názoru soudu dostatečně odůvodňuje závěr, že šlo o jednání hrubě porušující dobré mravy. Jedním z elementárních etických pravidel zakotveným prakticky ve všech společenských normativních systémech je úcta k rodiči a zejména k matce coby dárkyni života. Současně je takovým nezpochybnitelným příkazem úcta ke stáří a zvýšená ochrana osob starých a nemohoucích. V době tohoto útoku žalovaného přitom žalobkyně a) trpěla stařeckou demencí, byla silně nedoslýchavá a s ohledem na svůj pokročilý věk zvýšeně zranitelná. Nadto nešlo ze strany žalovaného o jednání ojedinělé. Z popisu jeho chování vůči žalobkyni a) obsaženém ve skutkové části výroku o vině citovaného trestního rozsudku je patrné, že tomuto útoku předcházelo již téměř rok trvající hrubé a nevhodné chování žalovaného vůči žalobkyni a) a dokonce její několikeré fyzické napadení. Tyto skutečnosti v očích soudu významně zvyšují intenzitu popsaného protiprávního jednání žalovaného, pro které se žalobkyně a) domáhala vrácení daru.

26. Tvrdil-li žalovaný, že to byla naopak žalobkyně a), kdo jej fyzicky napadal a že hádky, k nimž u nich doma docházelo, byly hádky mezi ním a jeho manželkou a nikoliv mezi ním a žalobkyní a), pak soud považuje tato jeho tvrzení na základě provedených důkazů za spolehlivě vyvrácená. Soud totiž nemá důvodu pochybovat o věrohodnosti tehdejších sousedů žalobkyně a), žalovaného a jeho manželky vyslechnutých v průběhu trestního řízení vedeného proti žalovanému, z nichž je patrné, že jednoznačným agresorem ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovaným byl právě žalovaný.

27. Z výpovědi svědkyně A. F. vyplynulo, že slyšela jak žalobkyně a) v létě roku 2016 křičela o pomoc a manželka žalovaného říkala žalovanému, aby jí už nechal být, což mu říkala vždycky. Tehdy tato svědkyně slyšela ránu, jakoby ruka dopadla na něčí kůži. Poté již slyšela, jak žalobkyně a) volá o pomoc. Následně začala žalovaného jeho manželka napomínat, aby již dal žalobkyni a) pokoj. Většinou mu vždycky říkala, aby jí už nechal být. Slyšela jej opakovaně, jak žalobkyni a) hrubě urážel a ta mu většinou urážky vracela. Slyšela i fyzické napadení z 22. 12. 2016. Ten den žalovaný žalobkyni sprostě nadával a pak slyšela tupé rány o zeď. Ozval se náraz na zeď a pak byl klid. Od 22. 12. 2016, kdy se od žalovaného odstěhovala jeho manželka, situace gradovala a i děti svědkyně jí chodili říkat, že žalovaný žalobkyni a) už zase nadává.

28. Rovněž tak z výpovědí svědkyně A. H. jakož i svědka M. F. vyplynulo, že útočníkem byl žalovaný a žalobkyně a) se jeho nadávkám či fyzickým útokům pouze bránila. Kdy současně zaznamenali, že manželka žalovaného jej musela mírnit a žalobkyně a) se zastávala.

29. Jak A. F., tak A. H. či M. F. přitom neměli žádný důvod své výpovědi před soudem zkreslovat. Soud vycházeje z těchto výpovědí zachycených v protokolu o hlavním líčení, tak dospěl k závěru, že žalovaný nebyl vystaven fyzickým útokům ze strany své matky, ale naopak to byl on, kdo na ni útočil, což nejlépe ilustruje právě zjištění, že sama manželka žalovaného jej opakovaně mírnila a žádala, aby žalobkyni a) již nechal na pokoji. Pokud snad podle výpovědi manželky žalovaného J. L., měla žalobkyně a) fyzicky napadnout žalovaného či ji samotnou, považuje soud výpověď manželky žalovaného za nevěrohodnou. Manželka žalovaného totiž mimo jiné vypověděla, že podle ní ze strany žalovaného vůči žalobkyni a) k žádnému bezpráví nedocházelo. To je však v příkrém rozporu s výpověďmi jmenovaných svědků, kteří unisono popsali, jak se J. L. musela žalobkyně a) opakovaně zastat a jednání žalovaného vůči žalobkyni a) mírnit. Nelze přitom nevidět, že J. L. se s žalovaným rozvedla, přičemž žalovaný se jí zavázal zaplatit značnou částku na vypořádání jejich společného jmění, přičemž fakt, že by v důsledku svého protiprávního jednání vůči žalobkyni a) mohl žalovaný přijít o svůj jediný majetek, mohl J. L. motivovat ke zkreslení její výpovědi v jeho prospěch, protože z majetku žalovaného je schopna svou pohledávku vyplývající z vypořádání jejich společného jmění uspokojit.

30. Soud proto dospěl k závěru, že shora popsané jednání žalovaného vůči žalobkyni a), pro které žalobkyně a) listinou o odvolání daru podepsanou žalobkyní a) dne 2. 2. 2017 vyzvala žalovaného k vrácení daru, hrubě porušovalo dobré mravy a žalobkyně a) tak účinně uvedenou listinou doručenou žalovanému dne 7. 2. 2017 dar ve vztahu k id. 1/2 darovaných věcí (viz shora) odvolala. Tím se ex nunc obnovilo její vlastnické právo k uvedenému spoluvlastnickému podílu. Vzhledem k tomu, že i nadále byl jako výlučný vlastník darovaných věci zapsán v katastru nemovitostí žalovaný, ač tento stav již neodpovídal skutečnosti, a protože žalobkyně a) nemohla jinak, než podáním žaloby na určení svého vlastnického práva dosáhnout změny tohoto zápisu, aby skutečnosti odpovídal, shledal soud ve vztahu k žalobkyni a) na jí požadovaném určení jejího spoluvlastnického práva k uvedeným věcem naléhavý právní zájem podle § 80 o. s. ř., a proto žalobě ve vztahu k žalobkyni a) vyhověl (výrok I. rozsudku).

31. Pokud jde o nároky žalobkyň b) a c), které se v tomto řízení rovněž domáhali určení, že žalobkyně a) je vlastnicí spoluvlastnického podílu o velikosti id. 1/2 darovaných nemovitostí, dospěl soud k závěru, že žalobkyně b) a c) nejsou v této věci aktivně věcně legitimovány, neboť se neúčastní práva, o které v řízení jde a toto právo se ani jejich právní sféry netýká (k tomu srov. Bureš, J., Drápal, L., Mazanec, M. Občanský soudní řád. Komentář. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2001, str. 215). Soud proto žalobu žalobkyň b) a c) jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

32. Žalobkyně a) byla ve věci plně úspěšná, a proto je jí žalovaný povinen podle § 142 odst. 1 o. s. ř. plně nahradit jí účelně vynaložené náklady řízení. Náklady řízení žalobkyně a) jsou jednak náklady, které vznikly výlučně jí a současně náklady, které jí vznikly společně s ostatními dvěma žalobkyněmi b) a c). Tyto společné náklady žalobkyň je na místě mezi ně rozdělit podle poměru, v němž se účastnili na řízení, tj. na třetiny. Náhrada společně vynaložených nákladů řízení tak žalobkyni a) přísluší v rozsahu jedné třetiny.

33. Výlučným nákladem řízení žalobkyně a) je jen odměna jejího zástupce ve výši 96 304 Kč za 13 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., (AT), tj. - příprava a převzetí zastoupení; - sepis a podání žaloby, - písemné vyjádření ve věci samé dne 7. 4. 2017, - účast u jednání soudu dne 11. 4. 2017, - účast u jednání soudu dne 9. 5. 2017 trvajícího déle než 4 hodiny, - písemné vyjádření ve věci samé ze dne 1. 6. 2017, - účast na jednání soudu dne 6. 6. 2017 trvajícího déle než dvě hodiny, - písemné podání námitek ke znaleckému posudku ze dne 8. 8. 2017, - účast u jednání soudu dne 22. 8. 2017, - účast u jednání soudu dne 13. 11. 2018. Sazba odměny pak činí 7 408 Kč za jeden úkon právní služby. Soud vychází z tarifní hodnoty podle § 8 AT ve výši 238 541,21 Kč, neboť podle ocenění uvedeného v darovací smlouvě ze dne 15. 10. 1992 činila hodnota předmětných věcí celkem 477 082,42 Kč, tj. hodnota jedné jejich poloviny činí nejméně 238 541,21 Kč. Za tohoto stavu není k postupu podle § 9 odst. 4 písm. b) AT žádný důvod. Při aplikaci § 7 AT a současně § 12 odst. 4 AT, pak odměna za jeden úkon právní služby činí 7 408 Kč (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2688/15 ze dne 19. 12. 2017). K výlučnému nákladu žalobkyně a) pak patří náhrada 21 % DPH, kterou je její zástupce z uvedené odměny povinen odvést, tj. částka ve výši 20 224 Kč.

34. Společnými náklady řízení žalobkyň a) až c), z nichž má žalobkyně a) právo na náhradu jedné třetiny jsou: - zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, - náhrada paušálních výdajů zástupce ve výši 3 900 Kč za 13 úkonů právní služby, při sazbě náhrady ve výši 300 Kč za úkon podle § 13 odst. 3 AT, - náhrada jízdních výdajů zástupce ve výši 14 028 Kč za celkem 4 cesty z Prahy do Zlína a zpět v délce 600 km jedna cesta vozidlem RZ: 5Z4 s průměrnou spotřebou 6,8 l nafty na 100 km a při sazbách náhrady podle vyhl. č. 440/2016 Sb., - náhrada jízdních výdajů zástupce ve výši 3 616 Kč za jednu cestu z Prahy do Zlína a zpět v délce 600 km vozidlem RZ: 5Z4 s průměrnou spotřebou 6,8 l nafty na 100 km a při sazbách náhrady podle vyhl. č. 463/2017 Sb., - náhrada 21 % DPH, kterou je zástupce povinen odvést z uvedených náhrad ve výši 4 524 Kč. Celkem tak tyto společné náklady řízení žalobkyň činí 31 068 Kč a 1/3 z nich je 10 356 Kč. Náklady řízení žalobkyně a), které je jí žalovaný povinen nahradit tak celkem činí 126 884 Kč.

35. Ve vztahu mezi žalobkyněmi b) a c) na straně jedné a žalovaným na straně druhé, je to žalovaný, kdo je převážně úspěšný, neboť jejich žaloba vůči němu byla zamítnuta. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl ze tří žalobkyň úspěšný vůči dvěma, přičemž všechny se na řízení podíleli stejným dílem, tj. jednou třetinou, jsou mu žalobkyně b) a žalobkyně c) každá povinny nahradit 1/3 jím účelně vynaložených nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Náklady řízení žalovaného jsou následující: - odměna zástupce žalovaného ve výši 81 488 za 11 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 AT, tj. - příprava a převzetí zastoupení; - písemné vyjádření ve věci samé dne 22. 3. 2017, - účast u jednání soudu dne 11. 4. 2017, - písemné vyjádření ve věci samé dne 28. 4. 2017, - účast u jednání soudu dne 9. 5. 2017 trvajícího déle než 4 hodiny, - účast na jednání soudu dne 6. 6. 2017 trvajícího déle než dvě hodiny, - účast u jednání soudu dne 22. 8. 2017, - účast u jednání soudu dne 13. 11. 2018. Sazba odměny pak činí 7 408 Kč za jeden úkon právní služby (viz stanovení tarifní hodnoty shora), - náhrada paušálních výdajů zástupce žalovaného ve výši 3 300 Kč za 11 úkonů právní služby, při sazbě náhrady ve výši 300 Kč za úkon podle § 13 odst. 3 AT, - náhrada 21 % DPH, kterou je zástupce žalovaného povinen odvést z odměny a náhrad náhrad ve výši 17 805 Kč. Celkem tak náklady řízení žalovaného činí 102 593 Kč a 1/3 z nich činí 34 198 Kč. Právě v této výši je mu každá z žalobkyň b) a c) náklady řízení nahradit.

36. Stát v této věci vynaložil na znalečné náklady řízení celkem ve výši 6 824 Kč. Tyto náklady jsou mu podle § 148 odst. 1 o. s. ř. povinni podle výsledku řízení nahradit žalobkyně b) a c) a žalovaný rovným dílem.

Rubrum