41 C 119/2015

Rubrum

Řádný hospodář Žalobce jako řádný hospodář nemůže vyčkat skončení trestního řízení, když mu zákon ukládá uplatnit a vymáhat práva státu včas, aby nedošlo k jejich promlčení nebo zániku, a zahájení předmětného trestního stíhání a úkony s tím související nemohou a nemají na takovou povinnost žalobce vliv; pokud by se ukázalo, že zahájení trestního stíhání nebylo oprávněné, a žalovanému by vznikla kvůli takovému postupu orgánů činných v trestním řízení škoda, je možno se domáhat na odpovědných subjektech stanoveným způsobem náhrady žalovanému takto vzniklé škody.

Výrok

Okresní soud ve Zlíně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Bronislavou Tinklovou, LL.M. jako samosoudkyní v právní věci žalobce XXX, se sídlem XXX, proti žalovanému XXX s.r.o., IČ: 26930242, se sídlem XXX, zastoupenému XXX, advokátem se sídlem XXX, o zaplacení 100.000,- Kč s příslušenstvím,

Odůvodnění

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 100.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 100.000,- Kč od 2.6.2015 do zaplacení a náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1.200,- Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 100.000,- Kč od 31.5.2015 do 1.6.2015, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení 3.216,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Zlíně soudní poplatek ve výši 5.000,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Poučení

Žalobce se žalobou, podanou u soudu dne 5.6.2015, ve znění podání ze dne 15.6.2015, ze dne 10.7.2015 a ze dne 7.8.2015, domáhal po žalovaném zaplacení částky 100.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 100.000,- Kč od 31.5.2015 do zaplacení a náhrady nákladů spojených s uplatňováním pohledávky ve výši 1.200,- Kč. V důvodech uvedl, že žalobce prostřednictvím své bezsubjektivní součásti – Národního úřadu pro vyzbrojování uzavřel s žalovaným rámcovou smlouvu č. 135400155 za účelem vytvoření právního rámce k následnému zadávání jednotlivých dílčích veřejných zakázek k zabezpečení provozuschopnosti pozemní vojenské techniky a zajištění bezpečného provozu techniky po pozemních komunikacích (čl. II rámcové smlouvy). V této smlouvě bylo sjednáno, že jednotlivé dílčí zakázky budou zadávány výzvou žalobce k poskytnutí plnění a žalovaný se zavázal písemně potvrdit tuto výzvu do 10 pracovních dnů po jejím obdržení a zaslat ji kupujícímu (čl. V rámcové smlouvy). Pro případ nepotvrzení výzvy si účastníci v čl. XIII. bod 6. sjednali smluvní pokutu ve výši 100.000,- Kč. Splatnost smluvní pokuty byla sjednána do 30 dnů ode dne doručení vyúčtování povinné straně (čl. XIII. bod 8. rámcové smlouvy). Žalobce zaslal žalovanému výzvu k poskytnutí plnění dne 9.3.2015. Žalovaný nebyl schopen dostát svým závazkům. Penalizační fakturu na zaplacení smluvní pokuty 100.000,- Kč (č. 1560100081) si žalovaný převzal dne 30.4.2015 a splatnost smluvní pokuty nastala dne 1.6.2015. Žalovaný ve věci namítal v podání ze dne 24.6.2015, ze dne 30.7.2015 a u jednání soudu dne 13.8.2015, že uvedená smluvní pokuta v čl. XIII. odst. 6 rámcové smlouvy nebyla platně sjednána, neboť výkon práva sankcionovat smluvní pokutou nelze a potvrzení výzvy (uzavření dílčí prováděcí smlouvy) je dle § 92 odst. 1 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, právem vybraného uchazeče a jeho kontraktační povinnost z rámcové smlouvy nevyplývá. Rovněž žalovaný namítal, že uchazeči o veřejnou zakázku jsou ve slabším (nevhodnějším) postavení než zadavatel, který určuje podmínky zakázky, a uchazeči nemají možnost do textu rámcové smlouvy zasáhnout. Dále žalovaný namítal, že smluvní pokuta je v rozporu s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku, neboť žalobce uplatňuje svůj nárok pouze s cílem záměrně poškodit žalovaného a zneužít aktuální situace, ve které se žalovaný nikoli v svojí vinnou nalézá, neboť bylo zahájeno trestní stíhání jednatele a společníka žalovaného a v souvislosti s tím byly zajištěny veškeré finanční prostředky žalovaného a žalovaný nemohl zboží, které bylo předmětem výzvy žalobci poskytnout. Dále žalovaný namítal, že smluvní pokuta je zcela zjevně nepřiměřená, neboť v zásadě činí jednu třetinu hodnoty požadovaného zboží a předmětem dílčí smlouvy přitom mohlo být zboží i jen v hodnotě několika tisíc Kč dle volby žalobce. Žalovaný závěrem navrhl, aby soud žalobou uplatněný nárok zamítl. Soud po provedeném dokazování činí tento skutkový závěr: Účastníci s účinností ode dne 14.10.2013 na dobu do 30.11.2015 včetně si písemně dne 14.10.2013 ujednali rámec k následnému zadávání jednotlivých dílčích veřejných zakázek, a to za účelem zabezpečení provozuschopnosti pozemní vojenské techniky a zajištění bezpečného provozu techniky po pozemních komunikacích při předpokládaném finančním objemu maximálně 18.125.520,- Kč včetně DPH, konkrétně tímto vymezili podmínky k následnému zadávání jednotlivých veřejných zakázek na dodávky pneu a pryžových obručí run-flat podle specifikace zboží v příloze č. 1 rámcové smlouvy, která byla učiněna nedílnou součástí rámcové smlouvy; účastníci tímto sjednali závazek žalobce jako kupujícího řádně za dodané zboží při realizaci dodávky zaplatit žalovanému jako prodejci dohodnutou kupní cenu, plnit ve sjednaném místě a termínu plnění a sjednali i podmínky pro dodání zboží, přičemž dále ujednali, že žalovaný jako prodávající bude plnit požadavky žalobce jako kupujícího na výzvu, která je návrhem na uzavření smlouvy a žalovaný se současně v rámcové smlouvě zavázal potvrdit (přijmout) takovou výzvu žalobce nejpozději do 10 pracovních dnů po jejím obdržení (čl. II, III., IV. a V., VI., VII., VIII., XVI. bod 5. rámcové smlouvy č. 135400155, příloha č. 1 předmětné rámcové smlouvy – specifikace zboží). Pro případ nepotvrzení výzvy dle uvedeného ujednání účastníků, tj. nepotvrzení výzvy do 10 pracovních dnů po obdržení výzvy se žalovaný zavázal v této rámcové smlouvě zaplatit žalobci smluvní pokutu 100.000,- Kč s tím, že žalobci vzniklo právo fakturovat tuto smluvní pokutu prvním dnem prodlení a účastníky byla sjednána splatnost této smluvní pokuty do 30 dnů ode dne doručení faktury žalovanému (čl. XIII. bod 6., 8. předmětné rámcové smlouvy). Účastníci deklarovali ve smlouvě, že výši této smluvní pokuty považují za přiměřenou (čl. XIII. bod 10. předmětné rámcové smlouvy). Účastníci se dohodli, že ve výslovně neupravených otázkách se jejich závazkový vztah z předmětné rámcové smlouvy bude řídit obchodním zákoníkem (čl. XIV. bodu 2. předmětné rámcové smlouvy). Dále se účastníci dohodli, že předmětná rámcová smlouva zaniká mimo jiné výpovědí ze strany žalobce bez udání důvodu s výpovědní lhůtou v délce 3 měsíců, která začíná běžet od první dne měsíce následujícího po doručení výpovědi prodávajícímu (čl. XV. bod 1. písm. d) předmětné rámcové smlouvy). Žalobce zaslal výzvu k poskytnutí plnění č. 155420036 dle předmětné rámcové smlouvy v hodnotě 384.544,34 Kč včetně DPH, jejímž předmětem bylo v; tuto výzvu si žalovaný osobně přezval dne 9.3.2015 (shodná tvrzení účastníků, dopis žalobce čj. 328-209/2012-1350, dodejka čj. 328-209/2012-1350). Žalovaný dopisem ze dne 25.3.2015 odmítl přijmout výzvu k poskytnutí plnění č. 155420036 dle předmětné rámcové smlouvy z důvodu objektivní neschopnosti plnit předmět dílčí veřejné zakázky; toto odmítnutí bylo žalobci doručeno (shodná tvrzení účastníků, dopis žalovaného ze dne 25.3.2015). Žalobce vystavil fakturu č. 1560100081 dne 23.4.2015, kterou vyzval žalovaného k úhradě smluvní pokuty za nepotvrzení výzvy č. 155420036 ve výši 100.000,- Kč; tato faktura stejně jako dopis č. 328-233/2012-1350 ze dne 27.4.2015, kterým byl žalovaný vyzván k úhradě této smluvní pokuty ve sjednané lhůtě dle předmětné rámcové smlouvy do 30 dnů ode dne doručení vyúčtování, byla žalovanému doručena dne 30.4.2015 (fakturu č. 1560100081, dopis čj. 328-233/2012-1350, doručenka k písemnosti č.j. 328-233/2012-1350, oznámení o výsledku reklamačního řízení, shodná tvrzení účastníků). Dopisem ze dne 22.5.2015 žalovaný odmítl zaplatit smluvní pokutu vyúčtovanou mu fakturou č. 1560100081 ze dne 23.4.2015 a žalobce tuto listinu obdržel dne 22.5.2015 (dopis žalovaného ze dne 22.5.2015, shodná tvrzení účastníků). Dopisem ze dne 4.5.2015 č.j. 328-236/2012-1350 žalobce vypověděl předmětnou rámcovou smlouvou ve sjednané výpovědní době 3 měsíce s počátkem běhu výpovědní doby od prvního dne měsíce následujícího po doručení této výpovědi; tato výpověď byla žalovanému doručena dne 4.5.2015 (dopis ze dne 4.5.2015 č.j. 328-236-2015-1350, doručenka k této listině, shodná tvrzení účastníků). Usnesením PČR Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu ze dne 1.12.2014 č.j. UOOZ-2246/TČ-2013-290020 bylo zahájeno trestní stíhání mimo jiné XXX jako jediného jednatele žalovaného, který si měl s cílem ovládnout trh s pneumatikami ve vztahu k Armádě ČR zajisti dodávku pneumatik vyrobených na Ukrajině bez ochranné známky, bez lince k ochranné známce XXX či bez oprávnění k výrobě od majitele ochranné známky koncernu XXX a dosáhnout u jednotlivých vojenských útvarů a vojenských zařízení Armády ČR takové zadání výběrových řízení vyhlašovaných jednotlivými vojenskými útvary, vojenskými zařízeními a Národním úřadem pro vyzbrojování na elektronickém tržišti veřejné správa TENDERMARKET pro žalované, které přesně odpovídalo touto společností nabízenému typu pneumatiky vyrobené na Ukrajině a byl jej schopen dodat toliko žalovaný (usnesení PČR Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu ze dne 1.12.2014 č.j. UOOZ-2246/TČ-2013-290020). Usnesením PČR Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu č.j.: ČJ: UOOZ-2246/TČ-2013-290020 ze dne 1.12.2014 byly zajištěny veškeré peněžní prostředky a peněžní prostředky dodatečně došlé vč. příslušenství na účtu žalovaného až do celkové výše 5.272.575,- Kč (usnesením PČR Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu ze dne 1.12.2014 č.j.: ČJ: UOOZ-2246/TČ-2013-290020). Počáteční zůstatek na účtu žalovaného za měsíc březen 2015 činil 343.319,32 Kč a konečný zůstatek 352.265,69 Kč (výpis z účtu žalovaného březen 2015). Soud nepřistoupil k výslechu jednatele žalovaného p. XXX, bytem XXX, když všechny relevantní skutečnosti má za prokázány shora provedenými důkazy (listinami) nebo vyplývají ze shodných tvrzení účastníků. Stejně tak z uvedených důkazů a shodných tvrzení vyplývají žalovaným tvrzené skutečnosti, které měly být prokázán dále výslechem žalovaného, že bylo zahájeno trestní stíhání jednatele a společníka žalovaného a byly zajištěny finanční prostředky žalovaného v tvrzené výši a že vůči žalovanému žalobce poté uplatnil své právo na zaplacení smluvní pokuty mu vyplývající z předmětné rámcové smlouvy. Právní posouzení: Žalobce je ve věci aktivně legitimován podle § 3 odst. 1, § 6, § 7 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, v platném znění. Žalobce jako veřejný zadavatel a žalovaný jako uchazeč dne 14.10.2013 upravili platně písemně podmínky realizace jednotlivých veřejných zakázek na pořízení opakujících se dodávek v této smlouvě blíže specifikovaných pneumatik a pryžových obručí pro pozemní vojenskou techniku na dobu určitou podle § 11 odst. 1, 2 ve spojení s § 2 odst. 1, 2 písm. a), § 17 odst. 1 písm. a), d), § 89 odst. 5 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v platném znění (dále jen zákon o veřejných zakázkách). Žalobce v souladu s příslušnými ujednáními předmětné rámcové smlouvy a ustanoveními § 89 odst. 6 písm. a), § 92 odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách učinil výzvu k poskytnutí plnění (návrh na uzavření smlouvy), která byla žalovanému doručena dne 9.3.2015. Žalovaný odmítl tuto výzvu potvrdit (přijmout návrh realizační smlouvy) dopisem ze dne 25.3.2015 a dosud tak neučinil. Pro případ nepřijetí návrhu realizační smlouvy žalovaným ve lhůtě do 10 pracovních dnů od jeho přijetí byla účastníky písemně v rámcové smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 100.000,- Kč podle ustanovení § 544 odst. 1, 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013, ve spojení s 1 odst. 2 větou druhou, § 2 odst. 1, 2 písm. a), § 261 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen obchodní zákoník). Žalovaný tímto jednáním porušil svou konkrétní povinnost něco činit, k níž se v předmětné rámcové smlouvě zavázal, a to přijmout žalobcem učiněnou výzvu do 10 pracovních dnů od jejího doručení žalovanému. Smluvní pokutou v tomto případě tedy není sankcionován výkon práva, jak tvrdí žalovaný, ale nesplnění povinnosti, k níž se žalovaný předtím v předmětné rámcové smlouvě zavázal, a to uzavřít jako prodávající jednotlivou realizační kupní smlouvu o předem vymezeném obsahu v daném časovém rámci (sjednaném předmětu, ceně, místě i čase a podmínkách dodávky zboží). Samozřejmě nikdo nesmí být nucen uzavřít smlouvu (akceptovat nabídku k jejímu uzavření), to ale neplatí, pokud osoba tento závazek na sebe převezme sama v rámci dříve uzavřeného závazku (smlouvy), když stranám je předem znám obsah této nabídky (zde co do ceny zboží, místa i času a podmínek dodávky). Smluvní pokuta může zajišťovat splnění povinnosti např. uzavřít smlouvu o budoucí smlouvě kupní nebo kupní smlouvu o předem vymezeném obsahu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.8.2012 sp. zn. 33 Cdo 694/2011; srov. i rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.4.2013 sp. zn. 33 Cdo 1251/2012). Obdobně např. vzniká povinnost, které je vynutitelná, uzavřít budoucí smlouvu, jejíž obsah je ujednán alespoň obecným způsobem, i stranám smlouvy o smlouvě budoucí, když se k tomu dříve smluvně zavázali (srov. ustanovení § 1785 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění; dříve ustanovení § 50a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013). Pokud pak žalovaný argumentoval citací z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.12.2013 sp. zn. 29 Cdo 4463/2011, považuje soud tento odkaz v dané věci za nepřípadný, když žalovaným citovaný text, že „tzv. rámcová smlouva nezakládá závazkový vztah, pohledávky a závazky smluvních stran z ní tudíž nevznikají“ směřuje na skutečnost, že konkrétní práva a povinnosti na plnění vznikají až základě v budoucnu uzavřené jednotlivé realizační smlouvy za podmínek smlouvy rámcové. Z následující argumentace Nejvyššího soudu ČR však jednoznačně vyplývá, že i rámcová smlouva zakládá povinnosti (a tomu odpovídající práva); jiný výklad by byl i nelogický, neboť by popíral význam závazkového vztahu vzniklého z rámcové smlouvy. Přitom ujednání účastníků o této smluvní pokutě v rámcové smlouvě není v rozporu s ustanoveními zákona o veřejných zakázkách (ani je neobchází), když tento zákon takové ujednání nezakuje. Ujednání o smluvní pokutě podle příslušných ustanovení občanského zákoníku (viz shora) pouze doplňuje konkrétní smluvní ujednání stran rámcové smlouvy uzavřené podle příslušných ustanovení zákona o veřejných zakázkách (viz shora) a bylo na autonomii vůle stran, zda takové ujednání bude či nebude obsahem konkrétně jejich smlouvy. Proto soud nemůže přisvědčit námitce žalovaného, že ujednání o smluvní pokutě bylo sjednáno neplatně. Nelze přisvědčit ani námitce žalovaného, že se nacházel v nerovném postavení v kontraktačním procesu při sjednávání předmětné rámcové smlouvy a nemohl mít vliv na její obsah. Žalovaný je podnikatelem, jak je uvedeno shora, a nikoliv spotřebitelem (§ 52 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013 ve spojení s § 3028 odst. 3 NOZ), u kterých se právě ve styku s podnikateli při jejich obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti předpokládá a současně chrání slabší postavení. Žalovaný jako podnikatel při své podnikatelské činnosti mohl a byl schopen při profesionálním přístupu vyhodnotit nabídku (ofertu) zadavatele k uzavření předmětné rámcové smlouvy z hlediska práv a povinností, které jsou jejím obsahem. Dobrovolný vstup žalovaného jako podnikatele do veřejné soutěže za předem deklarovaných podmínek a dobrovolná akceptace nabídky k uzavření předmětné rámcové smlouvy žalovaným jako podnikatelem nemohou být přičítány k tíži žalobce. Bylo na žalovaném, aby, pokud jako podnikatel nepovažoval takovou smlouvu za přijatelnou (výhodnou), se neúčastnil vůbec vypsané veřejné soutěže a rámcovou smlouvu tak při profesionálním přístupu neakceptoval. Z téhož důvodu pak soud nemůže přisvědčit ani námitce žalovaného, že žalovaný jako uchazeč o veřejnou zakázku byl ve slabším postavení a neměl vliv na obsah rámcové smlouvy. K námitce žalovaného, že uplatnění nároku žalobce na zaplacení smluvní pokuty je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku podle § 265 ve spojení s § 261 odst. 2 obchodního zákoníku, se zásadou poctivosti podle § 6 ve spojení s § 3030 NOZ a dobrými mravy § 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013 ve spojení s § 3028 odst. 3 NOZ, je nutno uvést, že samotné uplatnění práva vůči povinnému k takovému závěru nestačí. Žalobce je ze zákona jako řádný hospodář povinen včas uplatnit a vymáhat práva státu, aby nedošlo k promlčení nebo zániku těchto práv podle § 14 odst. 1, 5 zákona č. 2019/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, v platném znění. Žalobce nebyl motivován při uplatnění pohledávky v tomto řízení ničím jiným. Přičemž takové jednání žalobce respektuje i princip neviny jednatele žalovaného. Žalobce jako řádný hospodář nemůže totiž vyčkat skončení trestního řízení, když zákon mu ukládá uplatnit a vymáhat práva státu včas, aby nedošlo k jejich promlčení nebo zániku, a zahájení předmětného trestního stíhání a úkony s tím související nemohou a nemají na takovou povinnost žalobce vliv. Pokud by se ukázalo, že zahájení trestního stíhání nebylo oprávněné, a žalovanému by vznikla kvůli takovému postupu orgánů činných v trestním řízení škoda, např. v důsledku nerealizovaných sjednaných obchodních transakcí či vůči žalovanému třetími subjekty uplatněných sankcí, je možno se samozřejmě domáhat na odpovědných subjektech stanoveným způsobem náhrady žalovanému takto vzniklé škody. Pokud v rámci stejné námitky žalovaný argumentoval skutečností, že žalobce od výzvy k poskytnutí plnění č. 155420036 adresované žalovanému, žalobce dosud (ani v elektronických aukcích) nepoptával zboží, které žalovaný v rámci svého závazku nedodal, a z toho dovozuje nepoctivý záměr žalobce, soud k tomu uvádí, že žalobce takové výzvy vůči třetím osobám ani nemohl učinit, neboť dosud neuběhla 3-měsíční výpovědní lhůta a předmětná rámcová smlouva je dosud platná. Žalobce tudíž do 31.8.2015 nemůže činit výzvy vůči 3. osobám ale může poptávat specifikované zboží do 31.8.2015 jen a pouze po žalovaném. Nelze tudíž z uvedeného dovodit, že by žalobce zneužíval smluvní pokutu k poškození dlužníka, ale naopak žalobce využívá jednak pobídkové funkce smluvní pokuty, tedy aby konkrétní dodávka specifikovaného zboží byla žalovaným splněna v době trvání rámcové smlouvy, když taková potřeba státu vyvstala. Přitom nelze pominout, že hodnota konkrétní výzvy žalobce k poskytnutí plnění (č. 155420036) odpovídá zůstatku žalovaného na jeho účtu v daném období a žalovaný plnit mohl a měl, byť i za ztížených podmínek (při zachování principu pacta sunt servanda = smlouvy je třeba dodržovat). Žalobce využívá i sankční funkce smluvní pokuty, když žalovaný konkrétní poptávku zboží odmítá, byť se k jejímu přijetí zavázal a žalobce minimálně po dobu trvání předmětné rámcové smlouvy (do 31.8.2015) nemůže poptávat zboží po jiném subjektu než žalovaném a je tak ohrožen citovaný účel rámcové smlouvy. Žalobce směřuje jistě i na kompenzačního charakter smluvní pokuty, když žalobce bude muset učinit (a uhradit) kroky směřující k zajištění nového dodavatele uvedeného zboží, přičemž kompenzováno musí být jednoznačně i to, že část vojenské techniky žalobce nemusí být v důsledku chování žalovaného provozuschopná a uplatnitelná v příp. nutnosti obrany státu v daném období (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.5.2007 sp. zn. 32 Odo 202/2006). K námitce žalovaného, že žalovaný nemohl objektivně přijmout výzvu žalobce, když je prodejcem zboží, které pořizuje od výrobce a v důsledku zajištění finančních prostředků na účtu žalovaného k předmětnému rozhodnutí Policie ČR č.j.: ČJ: UOOZ-2246/TČ-2013-290020 ze dne 1.12.2014 neměl žádné finanční prostředky, tedy nemohl plnit z důvodu hospodářských poměrů na své straně. K tomu soud uvádí, že povinnost platit smluvní pokutu má objektivní povahu (§ 300 ve spojení s § 261 odst. 2, § 374 obchodního zákoníku). Přitom výslovně právě překážka spočívající v hospodářských poměrech výslovně nevylučuje tuto objektivní odpovědnost žalovaného platit smluvní pokutu (§ 374 odst. 2 i.f. obchodního zákoníku). Nad rámec odůvodnění soud rovněž uvádí, že taková okolnost nezpůsobovala ani nemožnost plnění z předmětné rámcové smlouvy, když závazek bylo možno plnit, byť s většími náklady, příp. za ztížených podmínek (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR 25.1.2012 sp. zn. 32 Cdo 3334/2010). Žalovaný dále namítal nepřiměřenost smluvní pokuty. Podle ustanovení § 301 ve spojení s § 261 odst. 2 obchodního zákoníku může soud nepřiměřeně vysokou smluvní poutu snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťovaného povinnosti. Dolní hranice snížení je podle tohoto ustanovení dána výší škody vzniklé do doby soudního rozhodnutí porušením smluvní povinnosti, na niž se pokuta vztahuje. Pro posouzení, zda byla sjednána nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta, zákon žádná kritéria nestanoví, závěr o této otázce je tedy věcí uvážení soudu. Posouzení otázky (ne)přiměřenosti smluvní pokuty proto závisí na okolnostech konkrétního případu, zejména na důvodech, které ke sjednání posuzované výše smluvní pokuty vedly, a na okolnostech, které je provázely (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.10.2011 sp. zn. 32 Cdo 4469/2010). Rozhodování o (ne)přiměřenosti smluvní pokuty je první fází případného postupu soudu podle uvedeného ustanovení, přičemž může následovat v druhé fázi rozhodování o tom, zda soud použije svého moderačního práva či nikoliv a ve třetí fázi posouzení, v jakém rozsahu nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu soud sníží (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.1.2005 sp. zn. 32 Odo 400/2004). S přihlédnutím k účelu předmětné rámcové smlouvy (čl. II předmětné rámcové smlouvy), je evidentní, že dodávky specifikovaného zboží měly sloužit k zajištění provozuschopnosti, tj. bojeschopnosti pozemní vojenské techniky žalobce, tedy logicky i k zajištění obranyschopnosti státu. S přihlédnutím k tomuto účelu a zájmu žalobce na dodávce specifikovaného zboží v době trvání rámcové smlouvy dle aktuální potřeby žalobce i s ohledem na předpokládaný celkový finanční objem dodávky (přes 18 mil.) nelze mít pokutu za nepřiměřenou. Tyto kritéria považuje soud za rozhodující. Soud pouze podotýká, že byť by zvažoval i jen hodnotu jednotlivé poptávky žalobce (viz výzva k poskytnutí plnění č. 155420036) a nikoliv celý předpokládaný finanční objem dodávky dle předmětné rámcové smlouvy, ani zde by nemohl konstatovat i vzhledem k účelu rámcové smlouvy, že se jedná o pokutu nepřiměřenou. V daném případě rovněž nelze přehlédnout ani to, že sám žalovaný v čl. XIII. bodu 10. předmětné rámcové smlouvy prohlásil, že s ohledem na charakter zajištěných smluvních povinností, považuje smluvní pokutu za přiměřenou. V dané věci proto soud neshledal důvod pro užití moderačního práva, když smluvní pokutu považuje za přiměřenou (srov. v tomto odstavci citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR a dále i rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.1.2010 sp. zn. 33 Cdo 2776/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.4.2012 sp. zn. 26 Cdo 2135/2010). Žalobce uplatnil právo na zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 2.6.2015 (prvního dne prodlení žalovaného se zaplacením pokuty), tj. ode dne následujícího po sjednané splatnosti pohledávky, když konec lhůty splatnosti (30.5.2015) dopadl na sobotu a prvním pracovním dnem bylo pondělí 1.6.2015 v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, ve spojení s § 1 odst. 2, § 365 věty první, § 369 odst. 1 ObchZ,§ 122 odst. 1, 3 a § 517 odst. 2 ObčZ, když výše úroků z prodlení nebyla předmětem smluvních ujednání účastníků. Žalobce uplatnil nárok na náklady s uplatněním této pohledávky, a to v minimální výši 1.200,- Kč podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, když jde o závazek akcesorický k povinnosti podnikatele dodat zboží za úplatu veřejnému zadavateli podle zákona upravujícího veřejné zakázky. Soud pak vzhledem ke shora uvedenému shledal uplatněnou pohledávku žalobce včetně jejího příslušenství v rozsahu uvedeného shora po právu a žalobě žalobce vyhověl v tomto rozsahu výrokem I. rozsudku. V části zákonného úroku z prodlení z částky 100.000,- Kč od 31.5.2015 do 1.6.2015, u nějž žalobce neuvedl, zda trvá i na tomto nároku, soud žalobu zamítl výrokem II. rozsudku, neboť žalobce se v těchto dnech v prodlení s plněním ještě neocitl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalobce byl neúspěšný ve věci v části, v níž soud žalobu v zamítl (výrok II. rozsudku). Žalobce byl úspěšný ve věci v části, v níž bylo jeho žalobě vyhověno (výrok I. rozsudku). Neúspěch žalobce pouze nepatrnou část hodnoty sporu, když při posuzování míry úspěchu a neúspěchu je třeba vycházet nejen z výše jistiny, ale též z uplatněného příslušenství, které je třeba kapitalizovat ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně, tedy v daném případě je třeba vycházet z celkové hodnoty sporu k 13.8.2015 (srov. nález Ústavního soudu ČR I. ÚS 2717/08 ze dne 30.8.2010). Žalobce má proto vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, přičemž jeho náklady jsou tvořeny pouze náhradou ve výši 3.216,- Kč (2.200,- Kč základní náhrada a průměrná cena pohonných hmot 996,36 Kč) za použití silničního vozidla z Prahy do Zlína k jednání soudu dne 13.8.2015 a zpět při ujetých celkem 600 km a spotřebě NM ve výši 4,6l na 100 km podle § 1 písm. b), § 4 písm. c) vyhlášky č. 328/2014 Sb., v platném znění (výrok III. rozsudku). Podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené ve výroku I. a III. splatné do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků, pro které by bylo namístě stanovit lhůtu plnění jinou (§ 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř.). Podle § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění (dále jen zákon o soudních poplatcích) je žalobce v řízení osvobozen od poplatku. Podle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích pokud žalobě takto osvobozenému účastníka soud vyhoví, zaplatí podle výsledku řízení poplatek žalovaný, kterému vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo a který není od poplatku osvobozen. V dané věci poplatek činí 5.000,- Kč (položka 1 bod 1. písm. a) sazebníku poplatků k zákonu o soudních poplatcích). Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení ve vztahu k žalobci a není od poplatku současně osvobozen, přičemž soud žalobci přiznal vůči žalovanému právo na zaplacení uplatněné pohledávky a žalobu zamítl jen co do nepatrné části úroku z prodlení. Na žalovaného tak přešla ze zákona v dané věci uvedená poplatková povinnost vůči státu, přičemž tuto je žalovaný povinen splnit v zákonné lhůtě (analog. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.), jak soud rozhodl ve výroku IV. tohoto rozsudku.

Rubrum