41 C 124/2015

Rubrum

Nemožnost plnění Náležitostí předmětu právního jednání (právního vztahu) je jednak jeho možnost a jednak jeho dovolenost. Možnost chování, která je předmětem právního vztahu, je tak logickou náležitostí právního vztahu a musí být dána v době vzniku právního vztahu, jinak je právní vztah neplatný. Vznik ale nemožnosti chování (fyzické objektivní) v době existence platného závazku, pak způsobí následnou nemožnost plnění a zánik právního vztahu.

Výrok

Okresní soud ve Zlíně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Bronislavou Tinklovou, LL.M. jako samosoudkyní ve věci žalobce XXX, XXX, insolvenčního správce dlužníka XXX v likvidaci, IČ: XXX, se sídlem XXX, zastoupeného XXX, advokátem se sídlem XXX, PŠC 760 01, proti žalovanému XXX, nar. XXX, bytem XXX, o zaplacení 787.976,- Kč s příslušenstvím,

Odůvodnění

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 787.976,- Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 787.976,- Kč od 9.9.2013 do zaplacení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Žalobce se žalobou ze dne 11.12.2014, podanou u Krajského soudu v Brně dne 17.12.2014, doplněnou podáním ze dne 4.5.2016 domáhal po žalovaném zaplacení částky 787.976,- Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 9.9.2013 do zaplacení. V důvodech žalobce uvedl, že byl zjištěn úpadek dlužníka XXX v likvidaci a na tohoto dlužníka byl prohlášen konkurs. Dlužník žalovanému zaplatil po částech na základě kupní smlouvy ze dne 4.12.2008 a dodatku č. 1 k této smlouvy celkem částku 787.976,- Kč. Předmětem uvedené kupní smlouvy byl úplatný převod pozemku parcely č. 511/2 zapsané na LV č. XXX v k.ú. XXX za cenu 1.888.721,- Kč. Žalobce dopisem ze dne 19.8.2013 od uvedené kupní smlouvy odstoupil a vyzval žalovaného k zaplacení částky 787.976,- Kč do 8.9.2013. Žalovaný nárok žalobce neuznal. V podání ze dne 29.3.2016 ve znění podání ze dne 30.3.2016 uvedl, že listiny, které jsou základem pro podání žaloby nepodepsal. U jednání soudu dne 16.6.2016 žalovaný uvedl, že pozemek p.č. 511/2 – ornou půdu v k.ú. XXX, převedl v roce 2009 na svou matku na základě kupní smlouvy ze dne 12.10.2009 s právními účinky vkladu ke dni 12.10.2009; nyní je vlastníkem předmětného pozemku p. XXX. Dále žalobce u jednání soudu dne 16.6.2016 vznesl námitku promlčení s tím, že pokud žalobce plnil v roce 2009 a vrácení plnění se žalobce domáhá touto žalobou, považuje nárok za promlčený, a to v roce 2013. Soud učinil na základě provedeného dokazování tato skutková zjištění: Z kupní smlouvy ze dne 4.12.2008 vyplývá, že žalovaný jako prodávající se zavázal dlužníkovi XXX jako kupujícímu převést vlastnické právo k pozemku parcele 511/2 – orné půdě v k.ú. XXX za cenu 1.888.721 Kč a dlužník XXX se zavázal tuto cenu žalovanému uhradit ve splátkách: 200.000 Kč dne 4.12.2008 (při uzavření smlouvy), 400.000 Kč do 15.1.2009 a 1.288.721 Kč do 1.4.2009. Dle bodu IV. odst. 2. si smluvní strany sjednaly, že v případě neuhrazení splátky v bodu II. odst. 2. (400.000 Kč do 15.1.2009) bude celá kupní smlouva anulována a již zaplacené úhrady zůstanou žalovanému bez nároku dlužníka XXX na jejich vrácení. Dle bodu IV. odst. 3 si smluvní strany sjednaly, že v případě neuhrazení splátky v bodu II. odst. 3. bude celá kupní smlouva zrušena a již provedené úhrady z dřívějšího období zůstávají u žalovaného bez nároku na vrácení dlužníku XXX Z dodatku č. 1 ke kupní smlouvě vyplývá, že žalovaný jako prodávající a dlužník XXX jako kupující se dohodli na prodloužení kupní smlouvy do 31.8.2009 s tím, že ke dni podpisu dodatku (nedatován) byla uhrazena na kupní cenu částka 500.000 Kč. Do 30.4.2009 bude uhrazeno na kupní cenu 300.000 Kč, do 31.5.2009 bude uhrazeno 300.000 Kč, do 30.6.2009 bude uhrazeno 300.000 Kč, do 31.7.2009 bude uhrazeno 300.000 Kč a do 31.8.2009 částka 188.721 Kč. Dle bodu D. dodatku zůstaly vyjma bodu II. ostatní části kupní smlouvy beze změny. Z dopisu ze dne 19.8.2013 – odstoupení od smlouvy včetně podacího lístku a žádosti o prověření doručení zásilky ze dne 9.5.2016 vyplývá, že XXX jako insolvenční správce dlužníka XXX odstoupil dle § 253 odst. 1 insolvenčního zákona od kupní smlouvy ze dne 27.11.2008 ve znění dodatku č. 1 a požádal žalovaného od vrácení částky 787.976 Kč do 8.9.2013. Tento dopis byl zaslán žalovanému dne 23.8.2013 a bylo převzato otcem žalovaného dne 26.8.2013. Z výpisu z katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro XXX, katastrální pracoviště XXX, listu vlastnictví: XXX a kupní smlouvy ze dne 30.11.1995 vyplývá, že ke dni 4.12.2008 vlastníkem pozemku parcely 511/2 – orné půdy v k.ú. XXX byl žalovaný. Vlastnické právo nabyl na základě kupní smlouvy ze dne 30.11.1995 s právními účinky vkladu ke dni 4.12.1995. Z výpisu z katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro XXX, katastrální pracoviště XXX, listu vlastnictví: XXX a kupní smlouvy ze dne 7.12.2012 vyplývá že ke dni 23.8.2013 byl vlastníkem pozemku parcely 511/2 – orné půdy v k.ú. XXX, nar. XXX, bytem XXX. XXX nabyl vlastnické právo na základě kupní smlouvy ze dne 7.12.20102 s právními účinky vkladu ke dni 18.12.2012. Z darovací smlouvy ze dne 12.10.2009 vyplývá, že žalovaný jako dárce daroval dne 12.10.2009 své matce XXX, nar. XXX, pozemek parcelu 511/2 – ornou půdu v k.ú. XXX. Vlastnické právo k tomuto pozemku bylo intabulováno, přičemž právní účinky vkladu práva vznikly dne 12.10.2009. Z notářského zápisu ze dne 4.8.2015 sp. zn. N 366/2015, NZ 332/2015 soud nezjistil pro věc žádné rozhodné skutečnosti. Z výpisu z insolvenčního rejstříku, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16.2.2012, č.j. KSBR29 INS XXX/2011-A-19 vyplývá, že dne 30.12.2011 (11:13) bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka XXX v likvidaci, IČ: XXX, se sídlem XXX. Dne 16.12.2012 byl prohlášen úpadek a konkurs dlužníka XXX, současně byl ustanoven insolvenčním správcem dlužníka XXX. Z výdajového pokladního dokladu ze dne 19.5.2008 a ze dne 21.5.2008 vyplývá, že dne 19.5.2008 vyplatil dlužník XXX žalovanému zálohu 50.000 Kč dle smlouvy o budoucí smlouvě (1. splátku částky k SOD ze dne 12.5.2008, bod 5.

2. SOD) a dne 21.5.2008 doplatek této zálohy ve výši 200.000 Kč. Z výdajového pokladního dokladu ze dne 20.11.2008 vyplývá, že dne 20.11.2008 vyplatil dlužník XXX žalovanému zálohu 200.000 Kč na pozemky (dohodnutá záloha k budoucí kupní smlouvě Loučany ze dne 12.5.2008). Z výdajového pokladního dokladu ze dne 16.1.2009 vyplývá, že dne 16.1.2009 vyplatil dlužník XXX žalovanému částku 100.000 Kč (dílčí splátka kupní smlouvy ze dne 4.12.2008, bod 2). Z výpovědi svědka XXX vyplývá, že kupní smlouvy byly dvě, a to na XXX a žalovaného. Smlouvu kupní ze dne 4.12.2008 a její dodatek podepsal za dlužníka XXX svědek a žalovaný. Svědek neví, kolik bylo zaplaceno konkrétně na smlouvu kupní uzavřenou s XXX a kolik na kupní smlouvu s žalovaným. Dlužník XXX nerozlišoval, zda platí kupní cenu na smlouvu uzavřenou s žalovaným nebo s XXX. Svědek rovněž neví, jestli kupní smlouvě s žalovaným předcházela smlouva o smlouvě budoucí. Svědek rovněž u výdajových dokladů dlužníka XXX (ze dne 19.5.2008, 21.5.2008, 20.11.2008, 16.1.2009) nedokáže říci, zda dlužník XXX plnil v konkrétním případě na kupní smlouvu s XXX nebo na kupní smlouvu s žalovaným. Zpravidla u předání peněz byli XXX i žalovaný. Pouze ve dvou případech se dostavil jen jeden z uvedených, ale svědek nevěděl který a ve kterých případech. K převodu vlastnického práva k pozemku na XXX nedošlo, neboť obchodní korporace XXX nedoplatila kupní cenu. Svědek (jako fyzická osoba) zakoupil pouze pozemek od XXX. V souladu s ustanovením § 120 odst. 1 větou druhou zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen o.s.ř.), soud neprovedl dokazování písmoznaleckým znaleckým posudkem, vzhledem ke shora uvedenému skutkovému závěru, když toto dokazování by bylo ve věci nadbytečným vzhledem k jeho právnímu posouzení níže. Závěr o skutkovém stavu: Dne 4.12.2008 byla účastníky uzavřena kupní smlouva, kterou se žalovaný jako prodávající zavázal dlužníkovi XXX jako kupujícímu převést vlastnické právo k pozemku parcele 511/2 – orné půdě v k.ú. XXX za cenu 1.888.721 Kč a dlužník XXX se zavázal tuto cenu žalovanému uhradit ve splátkách: 200.000 Kč dne 4.12.2008 (při uzavření smlouvy), 400.000 Kč do 15.1.2009 a 1.288.721 Kč do 1.4.2009. Dle bodu IV. odst. 2. si smluvní strany sjednaly, že v případě neuhrazení splátky v bodu II. odst. 2. (400.000 Kč do 15.1.2009) bude celá kupní smlouva anulována a již zaplacené úhrady zůstanou žalovanému bez nároku dlužníka XXX na jejich vrácení. Dle bodu IV. odst. 3 si smluvní strany sjednaly, že v případě neuhrazení splátky v bodu II. odst. 3. bude celá kupní smlouva zrušena a již provedené úhrady z dřívějšího období zůstávají u žalovaného bez nároku na vrácení dlužníku XXX Dodatkem č. 1 k této kupní smlouvě se žalovaný jako prodávající a dlužník XXX jako kupující dohodli na prodloužení kupní smlouvy do 31.8.2009 s tím, že ke dni podpisu dodatku (nedatován) byla uhrazena na kupní cenu částka 500.000 Kč. Do 30.4.2009 měl dlužník XXX uhradit na kupní cenu 300.000 Kč, do 31.5.2009 částku 300.000 Kč, do 30.6.2009 částku 300.000 Kč, do 31.7.2009 částku 300.000 Kč a do 31.8.2009 částku 188.721 Kč. Dle bodu D. dodatku zůstaly vyjma bodu II. ostatní části kupní smlouvy beze změny. Vlastnické právo k předmětnému pozemku nebylo nikdy pro dlužníka XXX intabulováno. Na základě darovací smlouvy ze dne 12.10.2009 převedl žalovaný vlastnické právo k předmětnému pozemku na svou matku XXX, a to s účinky vkladu práva do katastru nemovitostí ke dni 12.10.2009. Dne 30.12.2011 (11:13) bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka XXX v likvidaci, IČ: XXX, se sídlem XXX a dne 16.12.2012 byl prohlášen úpadek a konkurs dlužníka XXX, současně byl ustanoven insolvenčním správcem dlužníka XXX. Právní posouzení: Podle přechodného ustanovení § 3028 odst. 3 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen občanský zákoník), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinnost z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadnímu právními předpisy. Podle § 3036 občanského zákoníku podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Podle § 100 odst 1. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013, právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101-110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Podle § 100 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013, promlčují se všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického. Podle § 101 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013, pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. Podle § 107 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013, právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Podle § 107 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013, nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo. Podle § 107 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013, jsou-li účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení je tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat. Podle § 133 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013, převádí-li se nemovitá věc, na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví vkladem do katastru nemovitostí podle zvláštních předpisů, pokud zvláštní zákone nestanoví jinak. Podle § 451 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle § 451 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013, bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jako i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle § 457 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013, je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Podle § 458 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013, musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada. Podle § 575 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013, stane-li se plnění nemožným, povinnost dlužníka plnit zanikne. Předmětem obligačního vztahu ze dne 4.12.2008 mezi žalovaným a dlužníkem XXX byl převod vlastnického práva k nemovitosti – pozemku parcele 511/2 – orné půdě v k.ú. XXX. Ke dni 4.12.2008 byl žalovaný vlastníkem uvedeného pozemku. Žalovaný byl vlastníkem tohoto pozemku i v době sepsání dodatku č. 1 ke kupní smlouvě ze dne 4.12.2008, vycházeje přitom ze splatnosti jednotlivých splátek uvedených v dodatku č. 1 (1. splátka 300.000 Kč do 30.4.2009), když sám dodatek není datován. Na základě tohoto obligačního vztahu ze dne 4.12.2008 však k převodu vlastnického práva k předmětnému pozemku nedošlo, když k titulu (kupní smlouvě ze dne 4.12.2008) nepřibyl v daném případě modus (intabulace) vlastnického práva pro dlužníka XXX do katastru nemovitostí. Žalovaný převedl vlastnické právo k předmětnému pozemku na základě jiného obligačního vztahu, a to na základě darovací smlouvy ze dne 12.10.2009, na svou matku dne 12.10.2009 (právní účinky vkladu do katastru nemovitostí ke dni 12.10.2009). Vlastnické právo k nemovité věci (§ 119 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013 – dále jen občanský zákoník 1964) v důsledku intabulačního principu je přitom možné převést pouze vkladem do katastru nemovitostí (§ 133 odst. 2 občanského zákoníku 1964). Tedy po uzavření kupní smlouvy ze dne 4.12.2008 pozbyl žalovaný dne 12.10.2009 vlastnické právo k předmětnému pozemku parcele 511/2 – orné půdě v k.ú. XXX, a to převodem vlastnického práva k tomuto pozemku na svou matku XXX. Tato skutečnost měla za následek zánik práv a povinností z kupní smlouvy uzavřené mezi žalovaným a dlužníkem XXX dne 4.12.2008, a to pro následnou nemožnost plnění, tedy nemožnost žalovaného převést vlastnické právo k uvedenému pozemku počínaje dnem 12.10.2009 na dlužníka XXX podle § 575 odst. 1 občanského zákoníku 1964 ve spojení s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 občanského zákoníku (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 380/99 – ASPI JUD 14643CZ, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.10.2002, sp. zn. 33 Odo 868/2001, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.9.2009, sp. zn. 33 Cdo 1787/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.5.2003, sp. zn. 28 Cdo 870/2003). Zánikem tohoto závazku z kupní smlouvy ze dne 4.12.2008 ve znění dodatku č. 1, a to pro uvedenou následnou nemožnost plnění ke dni 12.10.2009, zanikla tato kupní smlouva jako celek, neboť obligační vztah je dán vzájemným plněním účastníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.10.2002, sp. zn. 33 Odo 868/2001). Platí totiž, že náležitostí předmětu právního jednání (právního vztahu) je jednak jeho možnost a jednak jeho dovolenost. Možnost chování, která je předmětem právního vztahu je tak logickou náležitostí právního vztahu a musí být dána v době vzniku právního vztahu, jinak je právní vztah neplatný (§ 37 odst. 2 občanského zákoníku 1964). Vznik ale nemožnosti chování (fyzické objektivní) v době existence platného závazku, pak způsobí následnou nemožnost plnění (§ 575 odst. 1 občanského zákoníku 1964) a zánik právního vztahu, jak bylo uvedena shora (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.9.2009, sp. zn. 33 Cdo 1787/2007). Následkem zániku kupní smlouvy ze dne 4.12.2008 ve znění dodatku č.1 odpadl právní důvod plnění a dlužníku XXX vznikl dnem 12.10.2009 nárok vůči žalovanému na vrácení bezdůvodného obohacení, tedy toho, co sám už plnil – části kupní ceny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.10.2002, sp. zn. 33 Odo 868/2001). K námitce promlčení, vznesené žalovaným u jednání soudu dne 16.6.2016, se pak soud zabýval otázkou, zda není právo žalobce na vydání bezdůvodného obohacení již promlčeno (§ 10 odst. 1 občanského zákoníku 1964 ve spojení s přechodným ustanovením § 3028 odst. 2 a § 3036 občanského zákoníku). Obecná promlčecí doba je tříletá (§ 101 občanského zákoníku 1964). V případě vydání části kupní ceny z následně zaniklého obligačního vztahu, tedy u práva na vydání bezdůvodného obohacení získaného z právního důvodu, který odpadl (§ 451 odst. 2 a § 457 občanského zákoníku 1964 ve spojení s § 3028 odst. 3 občanského zákoníku) je stanovena dvojí, tzv. kombinovaná promlčecí doba – subjektivní a objektivní (107 odst. 1, 2 občanského zákoníku 1964 ve spojení s § 3028 odst. 3 a § 3036 občanského zákoníku). Při vztahu subjektivní a objektivní promlčecí doby platí, že pokud marně uběhla alespoň jedna z uvedených dob a povinným je vznesena námitka promlčení, nelze oprávněnému právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení přiznat. Počátek subjektivní promlčecí doby je vázán na vědomost oprávněného o tom, že na jeho úkor došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se obohatil (§ 107 odst. 1 občanského zákoníku 1964). Vyžaduje se přitom skutečná a nikoliv jen předpokládaná vědomost a není přitom podstatné, že oprávněný měl možnost se potřebné skutečnosti (skutkové okolnosti, z nichž lze dovodit bezdůvodné obohacení) dozvědět dříve (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.1.2001, sp. zn. 25 Cdo 968/99, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.3.2007, sp. zn. 33 Odo 306/2005 a rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 6.5.2013, sp. zn. 28 Cdo 892/2012). V této věci se prokazatelně žalobce jako oprávněný dozvěděl o skutečnosti, z níž lze odpovědnost žalovaného za bezdůvodné obohacení dovodit (o skutečnosti, že žalovaný převedl dne 12.10.2009 vlastnického právo k předmětnému pozemku na XXX), až u jednání soudu dne 16.6.2016. Subjektivní promlčecí dvouletá doba, která započala běžet dnem 17.6.2016 tedy ještě neuběhla (§ 107 odst. 1 a § 122 odst. 2 občanského zákoníku 1964 ve spojení s § 3028 odst. 3 a § 3036 občanského zákoníku). Pro stanovení počátku běhu objektivní promlčecí doby ve smyslu § 107 odst. 2 občanského zákoníku 1964 je pak rozhodující vznik bezdůvodného obohacení, tedy v daném případě den 12.10.2009, kdy odpal důvod poskytnuté částku kupní ceny z kupní smlouvy ze dne 4.12.2008 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.1.2001, sp. zn. 25 Cdo 968/99). U objektivní promlčecí doby je pak nutno rozlišit, zda bezdůvodného obohacení bylo způsobeno povinným úmyslně či nikoliv, a to s ohledem na trvání promlčecí doby v případě úmyslného bezdůvodného obohacení 10 let a v případě neúmyslného bezdůvodného obohacení 3 roky. Vzhledem k tomu, že občanský zákoník, ani jiný občanskoprávní předpis pojem a podstatu úmyslného jednání nevymezuje, vychází se v právní teorii z právní úpravy zavinění obsažené v trestním zákoně. Právní teorie, vycházející z § 15 trestního zákoníku, rozlišuje podle přítomnosti rozumového (intelektuálního) a volního (určovacího) prvku mezi úmyslným jednáním a jednáním z nedbalosti. O úmysl přímý jde tehdy, jestliže ten, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatil, věděl, že svým jednáním získá bezdůvodné obohacení a současně je také získat chtěl. O úmysl nepřímý jde, jestliže ten, kdo se na úkor jiného obohatil, věděl, že svým jednáním obohacení, kterému nenáleží, může získat a s tímto následkem byl pro případ, že nastane, srozuměn. V obou případech je tedy rozhodujícím znakem úmyslu přechozí vědomost subjektu, který se neoprávněně obohatil o tom, že svým jednáním získává (úmysl přímý) a nebo získat může (úmysl nepřímý) hodnoty vyjádřitelné v penězích, které mu nenáležejí. Pokud by měla být v posuzovaném případě aplikována desetiletá objektivní promlčecí doba stanovená v § 107 odst. 2 občanského zákoníku 1964 pro případ získání úmyslného bezdůvodného obohacení, bylo by nutno tvrdit a prokázat existenci vědomosti žalovaného o tom, že skutečně věděl nebo byl minimálně srozuměn dne 12.10.2009 s tím, že se na svůj účet bezdůvodně obohacuje (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.2.2003, sp. zn. 33 Odo 938/2002). V řízení však nebyla tvrzena ani prokázána a nevyšla ani najevo vědomost žalovaného o tom, že mohl získat bezdůvodné obohacení a že s tímto následkem svého jednání byl srozuměn. Jednání žalovaného nenasvědčuje tomu, že by se chtěl již od počátku na úkor žalobce bezdůvodně obohatit. Je nutno vycházet zejména ze skutečnosti, že v samotné kupní smlouvě, podepsané dne 4.12.2008 v jejím bodu IV. 2,. 3. bylo smluvními stranami ujednáno, že pro případ nezaplacení 2. splátky kupní ceny do 12.1.2009 nebo 3. splátky ve výši aspoň 650.000 Kč do 1.4.2009 kupujícím, se kupní smlouva ruší a žalovaný jako prodávající si ponechá dosud zaplacenou část kupní ceny, aniž by měl povinnost ji vrátit dlužníku XXX I v dodatku č. 1 k této kupní smlouvě (bodu D.) bylo ujednáno, že vyjma bodu II. kupní smlouvy ostatní její části zůstávají v platnosti. Na základě těchto smluvních ujednání se mohl žalovaný domnívat, že na jeho straně k bezdůvodnému obohacení nedošlo v důsledku neplnění závazků dlužníka a nelze tak ani dovodit vědomost žalovaného o tom, že mohl získat bezdůvodné obohacení na úkor dlužníka XXX a že s tímto následkem svého jednání byl srozuměn. O snaze žalovaného bezdůvodně se neobohatit na úkor dlužníka XXX vypovídá i skutečnost, že ke kupní smlouvě byl uzavřen dodatek, kdy žalovaný prodloužil platnost předmětné kupní smlouvy do 31.9.2009 a dohodl se s dlužníkem na zaplacení zůstatku kupní ceny ve více splátkách a v pozdějších termínech. Soud tedy zohlednil v daném případě, v souladu s nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 21.4.2009, sp. zn. II. ÚS 571/06, i tyto konkrétní okolnosti, za nichž byla předmětná kupní smlouva uzavřena a poté realizována. Lze tedy uzavřít, že v daném případě není důvod pro stanovení desetileté promlčecí doby a běžela tedy tříletá promlčecí doba, a to od 13.10.2009, tj. ode následujícího po rozhodném dni 12.10.2009, kdy bezdůvodné obohacení na straně žalovaného vzniklo. Tato tříletá objektivní promlčecí doba pak uběhla dne 15.10.2012, když den 13.10.2012 byl sobotou (§ 122 odst. 2, 3 občanského zákoníku 1964 ve spojení s přechodným ustanovením § 3036 občanského zákoníku). Nárok na vydání bezdůvodného obohacení ale uplatnil žalobce až touto žalobou, podanou u soudu dne 17.12.2014. Uběhla tedy jedna z promlčecích dob a vzhledem k vznesené námitce promlčení žalovaným nelze žalobci právo na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalovanému přiznat, když svůj nárok uplatnil opožděně (§ 100 odst. 1 občanského zákoníku 1964 ve spojení s § 3028 odst. 3 občanského zákoníku). Pro úplnost soud uvádí, že ustanovení § 107 odst. 3 občanského zákoníku 1964 se v daném případě neužije, neboť ustanovení § 107 odst. 3 je použitelné jen tam, kde plnění ze závazkového vztahu obdržely obě strany a ne jen jedna strana jako v tomto případě, kdy žalovaný jako prodávající obdržel od dlužníka XXX část kupní ceny, ale na dlužníka XXX žalovaný vlastnického právo k pozemku parcele 511/2 – orné půdě v k.ú. XXX nepřevedl (srov. zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.4.2005, sp. zn. 32 Odo 1142/2004). Pro úplnost soud rovněž uvádí, že výkon práva (vznesení námitky promlčení žalovaným) neshledal soud v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 občanského zákoníku 1964) ani v rozporu se zásadou poctivosti (§ 6 občanského zákoníku ve spojení s přechodným ustanovením § 3030 občanského zákoníku). Sám žalobce k odůvodnění této námitky, vznesené v závěrečné řeči u jednání soudu dne 16.6.2016 uvedl k odůvodnění této námitky, že dlužník XXX přišel v minulosti o nemalé částky a nebyla zde vůle dlužníka tyto nároky uplatnit, a to do doby ustanovení insolvenčního správce dlužníku. Vycházeje však ze zásady „vigilantibus iura scripta sunt“, tedy ze zásady nyní zakotvené výslovně i v občanském zákoníku (§ 3 odst. 1 občanského zákoníku ve spojení s přechodným ustanovením § 3030 občanského zákoníku), a to že práva náleží jen bdělým, bylo namístě, abyste se sám dlužník již dříve domáhal aktivně svého nároku vůči žalovanému, když mu v tom objektivně nic nebránilo. Přitom je nutno vycházet i ze skutečnosti, že údaje v katastru nemovitostí jsou veřejně přístupné a sám žalobce mohl skutečnost, že žalovaný převedl vlastnické právo k předmětnému pozemku na 3. osobu nahlédnutím do katastru nemovitostí zjistit, zejména pokud dlužník XXX své závazky z kupní smlouvy neplnil a z kupní smlouvy ze dne 4.12.2008 byla současně seznatelná vůle žalovaného vlastnické právo k předmětnému pozemku převést. Soud vzhledem ke shora uvedenému žalobu žalobce zamítl výrokem I. rozsudku. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný byl ve věci zcela úspěšný, když soud žalobu žalobce v celém rozsahu zamítl (výrok I. rozsudku). Žalovaný má proto vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení v celém rozsahu. Žalovaný se ale výslovně (do protokolu o jednání soudu dne 16.6.2016) tohoto práva vzdal. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení (výrok II. rozsudku). Soud pro úplnost dodává, že o poplatkové povinnosti žalovaného nerozhodoval, neboť jej tato nestíhá, když sice navrhovatel je v řízení od poplatkové povinnost osvobozen (§ 11 odst. 2 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění), ale soud jeho návrhu nevyhověl (srov. ustanovení § 2 odst. 3 věta první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění).

Rubrum