46C 275/2013

Rubrum

Lesní cesta Fakt, že pozemek je v celém svém rozsahu veřejně přístupnou účelovou komunikací ve smyslu zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v platném znění, pak s ohledem na dikci ustanovení § 1029 odst. 1 o.z., vylučuje zřízení nezbytné cesty přes tento pozemek ve formě služebnosti, neboť uvedené ustanovení dopadá toliko na pozemky, jež se nachází mezi nemovitou věcí, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat, a veřejnou cestou, nikoliv na veřejnou cestu samotnou. Zákonná úprava ustanovení § 34 zákona o lesích je úpravou speciální, které stanoví pravidla a mechanismy (včetně řešení případných sporů) pro hospodaření a užívání lesních pozemků z hlediska lesní dopravy. Nelze tak zřídit nezbytnou cestou formou služebnosti za účelem lesní dopravy dle ustanovení § 1029 o.z., neboť zákonná úpravu § 34 zákona o lesích umožňuje každému vlastníku lesa řádné hospodaření s lesním pozemkem a jeho řádné užívání (ve vztahu k lesní dopravě), a není tak splněna základní podmínka stanovená v ustanovení § 1029 odst. 1 o.z., dle které zřízení nezbytné cesty může žádat jen vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji užívat.

Výrok

Okresní soud ve Zlíně rozhodl předsedou senátu Mgr. Tomášem Pavlíčkem jako samosoudcem ve věci žalobců a) Ing.

I. R., CSc., nar. XXX, bytem K. XXX, K. a b) M. R., nar. XXX, bytem K. XXX, K., oba zast. JUDr. L. P., advokátkou, sídlem T. XXX, K., proti žalovaným 1) Č. r., S. p. ú., sídlem H. XXX, P. XXX, Ž., 2a) L. B., nar. XXX a 2b) J. B., nar. XXX, oba bytem H. XXX., O., oba zastoupeni Mgr. P. D., advokátkou se sídlem Z., tř. T. B. XXX, 6) M. S., nar. XXX, bytem J. XXX, J., 7) Ing. L. B., nar. XXX, bytem T. XXX, K., 8) N. K., nar. XXX, bytem S. 440, S., 9) A. V., nar. XXX, bytem S. XXX, S., 10) L. C., nar. XXX, bytem B. č.p. XXX, B. u U. H., 11) J. C., nar. XXX, bytem B. č.p. XXX, B. u U. H. a 12) D. Š., nar. XXX, bytem H. XXX, M., o povolení nezbytné cesty formou služebnosti cesty přes přilehlý pozemek

Odůvodnění

I. Žaloba, kterou se žalobci domáhají, aby soud zřídil ve prospěch žalobců Ing. I. R., CSc. a M. R., jako vlastníků stavby budovy č.e. XXX, se způsobem využití individuální rekreace, postavené na p.č.st. XXX a jako vlastníkům pozemků p.č.st. XXX, p.č. XXX a p.č. XXX v obci a k.ú. H., zapsaných na LV č. XXX v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Z. k., Katastrální pracoviště Z. a ve prospěch každého dalšího vlastníka těchto nemovitostí, služebnost spočívající v právu nezbytné cesty a to za náhradu 2.900,- Kč přes pozemek p.č. XXX, zapsaný na LV č. XXX v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Z. k., Katastrální pracoviště Z., v obci a k.ú. H., za náhradu ve výši 4.210,- Kč přes pozemek p.č. XXX, zapsaného na LV č. XXX v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Z. k., Katastrální pracoviště Z., v obci a k.ú. H., za náhradu ve výši 3.300,- Kč, přes pozemek p.č. XXX a pozemek p.č. XXX, vše zapsáno na LV č. XXX v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Z. k., Katastrální pracoviště Z., v obci a k.ú. H. a to v šíři a rozsahu určeném geometrickým plánem, vypracovaným dle návrhu žalobců, pro každodenní příjezd osobních vozidel a pro příjezd lesního traktoru uskutečněný 2x v roce vždy od 1. 10. každého roku, do 31. 1. následujícího roku s tím, že žalobci jsou povinni: - plně hradit náklady na zachování a opravy takto zřízené nezbytné cesty, - zaplatit žalovanému č. 1 náhradu za zřízení nezbytné cesty přes pozemek p.č. XXX a XXXv k.ú. H. ve výši 3.300,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku,- zaplatit žalovaným č. 2 náhradu za zřízení nezbytné cesty přes pozemek p.č. XXX v k.ú. H., ve výši 2.100,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, - zaplatit žalované č. 6, náhradu za zřízení nezbytné cesty přes pozemek p.č. XXX v k.ú. H., ve výši 530,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku,- zaplatit žalované č. 8, náhradu za zřízení nezbytné cesty přes pozemek p.č. XXX v k.ú. H., ve výši 790,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, - zaplatit žalované č. 9, náhradu za zřízení nezbytné cesty přes pozemek p.č. XXX v k.ú. H., ve výši 790,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, - zaplatit žalovanému č. 7, náhradu za zřízení nezbytné cesty přes pozemek p.č. XXX v k.ú. H., ve výši 2.900,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, a dále s tím, že žalovaní jsou povinni takto zřízené právo nezbytné cesty přes pozemky v jejich vlastnictví trpět, se zamítá. II. Žalobci jsou povinni nahradit společně a nerozdílně žalovaným 2a) a 2b) náklady řízení ve výši 44.528,- Kč, k rukám zástupce žalovaných 2a) a b), do tří dnů od právní moci rozhodnutí. III. Ve vztahu mezi žalobci a žalovanými 1), 6), 7), 8), 9), 10), 11) a 12) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Žalobou, doručenou soudu dne 11. 9. 2013, ve znění pozdějších doplnění a změn, se žalobci (jako vlastníci pozemku p.č. XXX, XXX a p.č. st. p.č. st. XXX, jehož součástí je budova č.e. XXX vše v k.ú. a obci H.) vůči žalovaným /žalovanému 1) jako vlastníku pozemku p.č. XXX a p.č. XXX, žalovaným 2a), 2b), 6), 8), 9), 10), 11) a 12) jako spoluvlastníkům pozemku p.č. XXX, a žalované 7) jako vlastníku pozemku p.č. XXX/ domáhali zřízení nezbytné cesty formou služebnosti přes pozemky p.č. XXX, p.č. XXX, p.č. XXX a p.č. XXX v k.ú. a obci H., a to pro každodenní příjezd motorovými vozidly na pozemky ve vlastnictví žalobců a dále pro příjezd lesního traktoru uskutečněný 2x v roce vždy od 1. 10. každého roku, do 31. 1. následujícího roku. Žalobu zdůvodnili tím, že ke svým pozemkům nemají přístup z veřejné komunikace (silnice), přičemž přes navrhované pozemky historicky příjezdová cesta vždy vedla (a to i pro motorová vozidla) a tato byla používána i pro účely lesního hospodářství (svážení dřeva traktorem). V roce 2012 žalovaný 2a) zabránil žalobcům v průjezdu umístěním železné zábrany. Žalobci tak nemohou udržovat a řádně užívat svou chatu (budova č.e. XXX) ani řádně udržovat okolní pozemky ve svém vlastnictví, které plní funkci lesa, a je potřeba zajistit z těchto svoz dřeva. Služebnost žalobci navrhli zřídit ve prospěch každého dalšího vlastníka pozemku p.č. XXX, p.č. XXX a p.č. st. p.č. st. XXX, jehož součástí je budova č.e. XXX, a to za náhradu specifikovanou v žalobním návrhu stanovenou dle znaleckého posudku v částkách uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovaný 1) s návrhem nesouhlasil, neboť žalobci mají i jiné možnosti přístupu, a to dle vyjádření obce přes pozemky p.č. XXX a dále přes svůj pozemek p.č. XXX a další možností je pak přístup přes pozemek XXX, p.č. XXX a dále přes pozemek žalobců p.č. XXX. Dále žalovaný 1) namítl, že pozemky p.č. XXX a p.č. XXX v k.ú. H. jsou původním historickým majetkem církve a vztahuje se na ně omezující ustanovení § 13 zákona č. 428/2012 Sb., a proto je nelze po dobu 24 měsíců ode dne nabytí účinnosti uvedeného zákona zatížit právem jiné osoby a tedy ani služebností (věcným břemenem). Proto navrhl žalobu v celém rozsahu zamítnout. Žalovaní 2a) a 2b) s žalobou nesouhlasili a žalobu navrhli zamítnout. Předně zpochybňovali historické užívání pozemků jako příjezdové cesty do lesa a k nemovitostem ve vlastnictví žalobců, když pro příjezd vozidly jsou užívány toliko pozemky XXX a XXX. Pozemky XXX a XXX jsou pro průjezd vozidel nevhodné s ohledem na svou svažitost. Historicky žalobci užívali k příjezdu cestu přes pozemky p.č. XXX a p.č. XXX v k.ú. H., která vlivem dešťů v roce 2001 zanikla v důsledku zbudování protipovodňového odvodňovacího kanálu. Žalovaní nikdy nebránili žalobcům v průchodu přes pozemek XXX, jehož jsou spoluvlastníky, tak přes pozemek XXX, jehož je žalovaný 2a) nájemcem. Dle názoru žalovaných není nutné k chatě mít zajištěn příjezd motorovými vozidly. Navíc žalobci mají příjezd zajištěn jinak a lépe, a to z veřejné účelové komunikace přes pozemek p.č. XXX, na který po 15 metrech navazuje pozemek žalobců p.č. XXX, přičemž tato příjezdová cesta je za účelem obhospodařování lesních pozemků vhodnější, neboť průjezd lesního traktoru by měl na pozemky p.č. XXX a XXX silně devastující vliv. Předchůdce žalované 7) F. S. s průjezdem motorových vozidel přes pozemek XXX souhlasil, a to včetně zřízení věcného břemene. S průjezdem lesního traktoru a stahováním klád z lesa však nesouhlasil, neboť pozemek není zpevněný a není komunikací a pro průjezd lesní techniky je naprosto nevhodný. Žalovaná 7) pak nesouhlasila ani se zřízením věcného břemene průjezdu motorovými vozidly, neboť pozemek p.č. XXX není komunikací. U jednání soudu dne 9. 4. 2015 pak žalovaná 7) namítala, že Ch. jsou přírodním parkem a evropsky významnou lokalitou, přičemž žalobci mají zajištěn příjezd po již existující komunikaci a vytváření nové je tak dle názoru zbytečné. Navíc se jedná o oblast pro rodinnou rekreaci a není tak nutné mít k chatě zajištěn příjezd motorovými vozidly. Žalované 8) a 9) s návrhem nesouhlasily, neboť zřízením věcného břemene by došlo ke znehodnocení jejich nemovitosti. Žalovaný 11) k návrhu uvedl, že po zhlédnutí pozemku v katastrální mapě zvažuje odprodej svého podílu. Žalovaná č. 12) svým podáním ze dne 11. 11. 2014 se zřízením věcného břemene souhlasila, odmítla se však podílet na nákladech souvisejících se zřízením a údržbou cesty. Podáním ze dne 26. 11. 2014 pak své stanovisko změnila, se zřízením věcného břemene nesouhlasila. Ostatní žalovaní se k žalobě nevyjádřili. Žalobci k námitkám žalovaných uvedli, že cesta přes pozemek p.č. XXX nebyla nikdy užívána k příjezdu k chatě žalobců, ale toliko pro stahování dřeva ze spodní části pozemku p.č. XXX. Přístupová cesta přes pozemky p.č. XXX a p.č. XXX, v části, jež se nachází na pozemku XXX je lesní komunikací, která slouží k obhospodařování lesních pozemků, nikoliv však jako přístup k chatám. Navíc na této lesní cestě v roce 2001 zapadl traktor s lehkým jednoosým vozíkem při nepovoleném průjezdu, a to za suchého a slunečného počasí, čímž vytvořil koleje hluboké cca 30 cm. Tato přístupová cesta vede dále přes další dva pozemky (cesta vede z pozemku p.č. XXX na pozemek žalobců p.č. XXX, pokračuje na pozemek p.č. XXX, následně se stáčí na pozemek p.č. XXX a poté se vrací na pozemek p.č. XXX) a tudíž by bylo příjezdem po této cestě dotčeno mnohem více pozemků, než při variantě navrhované žalobci. Příjezdem po pozemku p.č. XXX by navíc žalobci přejížděli prameniště, což brání příjezdu z této strany. Pozemky p.č. XXX, XXX, XXX jsou dle názoru žalobců jednoznačně účelovou komunikací a to v celé délce, přičemž tyto pozemky se svou povahou nehodí k jinému účelu než k příjezdu k okolním pozemkům. Žalobci pak dále namítali skutečnost, že žalovaní 2a) a 2b) posunuli svůj plot na pozemek p.č. XXX, čímž znesnadňují průjezd po tomto pozemku, dále svou chatu postavili blíže pozemku XXX a mnohem jižněji, než měli dle stavebního povolení, fakt, že v osmdesátých letech záhadným a podivným způsobem přišli o číslo popisné své chaty a bylo jim přiděleno pouze číslo evidenční. Soud při rozhodování postupoval dle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 s ohledem na ustanovení čl. II odst. 2 zákona č. 293/2013 Sb. (řízení bylo zahájeno dne 11. 9. 2013) , a dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „oz“) s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 2 věta prvá zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť se v posuzovaném případě jedná o právo věcné. Soud ve věci provedl dokazování listinnými důkazy, ohledáním na místě samém, jakož i znaleckým posudkem Ing. Vojtěcha Slavíka ze dne 20. 2. 2014, z nichž učinil následující závěry o skutkovém stavu věci: Žalobci jsou vlastníky (ve společném jmění manželů) pozemků p.č. XXX - lesní pozemek, p.č. XXX - lesní pozemek, p.č. 681 - zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č.e. XXX - rodinná rekreace, vše zapsáno na LV XXX pro k.ú. a obec H., Katastrální úřad pro Z. k., Katastrální pracoviště Z. (viz výpis z Katastru nemovitostí pro LV XXX, k.ú. a obec H.). Žalovaný 1) je vlastníkem pozemků p.č. XXX - trvalý travní porost a p.č. XXX - trvalý travní porost, zapsané na LV č. XXX pro k.ú. a obec H., Katastrální úřad pro Z. k., Katastrální pracoviště Z. (viz výpis z Katastru nemovitostí pro LV XXX2, k.ú. a obec H.). Žalovaní 2a) a 2b), 6), 8), 9), 10), 11), a 12) jsou podílovými spoluvlastníky /v případě žalovaných 2a) a 2b) podíl tvoří součást společného jmění manželů) pozemek p.č. XXX - trvalý travní porost, zapsaný na LV č. XXX pro k.ú. a obec H., Katastrální úřad pro Z. k., Katastrální pracoviště Z. (viz výpis z Katastru nemovitostí pro LV XXX, k.ú. a obec H.). Žalovaná 7) je vlastníkem pozemku p.č. XXX - trvalý travní porost, zapsaného na LV XXX pro k.ú a obec H., Katastrální úřad pro Z. k., Katastrální pracoviště Z. (viz výpis z Katastru nemovitostí pro LV XXX, k.ú. a obec H.). Dále pro zjednodušení bude soud užívat pro výše uvedené pozemky, jakož i další pozemky v k.ú. H. pouze čísla parcelní. K nemovitostem ve vlastnictví žalobců vedou nejméně tři „přístupové“ cesty (na tomto místě nikoliv ve smyslu průjezdu motorovými vozidly): I. ze silnice ležící na pozemku p.č. XXX - silnice (viz informace o parcele z katastru nemovitostí), přes pozemek p.č. XXX - ostatní komunikace (viz informace o parcele z katastru nemovitostí), pozemek p.č. XXX, p.č. XXX, p.č. XXX a p.č. XXX (žalobci navrhovaná cesta - z hlediska světových stran cesta západní), II. ze silnice ležící na pozemku p.č. XXX - silnice, přes pozemek p.č. XXX - ostatní komunikace, pozemek p.č. XXX (potud shodná s variantou I.), dále přes pozemky p.č. XXX a p.č. XXX (z hlediska světových stran cesta severní) a III. přes pozemek p.č. XXX - ostatní komunikace (tento navazuje na asfaltovou veřejnou komunikaci), a pozemek p.č. XXX - lesní pozemek (z hlediska světových stran cesta jižní) - (viz katastr nemovitostí, snímek katastrální mapy, ohledání na místě samém, vyjádření Obecního úřadu H. ze dne 20. 12. 2013 a ze dne 27. 1. 2014 včetně katastrální mapy a geometrický plán ze dne 4. 11. 1983, dále nesporná tvrzení účastníků). Z ohledání na místě samém dne 7. 5. 2014 ve spojení s katastrální mapou a geometrickým plánem, jakož i fotografiemi předloženými účastníky byl soudem zjištěn faktický stav jednotlivých „přístupových“ cest, a to: I. pozemek p.č. XXX (navazující na asfaltovou veřejnou komunikaci) má v jedné části zpevněný povrch, v druhé části (dále od silnice) přechází v polní cestu, je zjevně užíván pro průjezd motorovými vozidly, přičemž jeho šířka je k průjezdu vozidel dostatečná; pozemek p.č. XXX je neurčitého tvaru s nezpevněným travnatým povrchem, se zřetelnými stopami po průjezdu motorových vozidel, které pokračují na pozemek p.č. XXX, který je obdélníkového tvaru, nezpevněný, široký cca 4 - 5 metrů, z obou stran oplocený se zřetelnými stopami pro průjezdu motorových vozidel, jež plynule přecházejí na pozemek p.č. XXX, který je taktéž obdélného tvaru, ve své první polovině jeví stejné markanty jako pozemek XXX; pozemek p.č. XXX zjevně slouží pro příjezd nejméně ke dvěma chatám /mimo jiné žalovaných 2a) a 2b)/, přičemž za tímto rozbočením je ve středu pozemku umístěn kovový sloupek; za kovovým sloupkem se pozemek XXX znatelně zužuje, má travnatý povrch bez známek průjezdu vozidel a začíná vykazovat výrazné převýšení; pozemek XXX navazuje na pozemek XXX, na němž se nachází zřetelná lesní pěšina lemovaná vzrostlými stromy, přičemž tento pozemek vykazuje výrazné převýšení; II. na pozemek p.č. XXX (popsaný v bodě I.) navazuje pozemek XXX, který je obdélníkového tvaru, travnatý a z pravé strany ohraničený plotem, pozemek je široký cca 4 - 5 metrů, v zadní části pozemku jsou zřetelné stopy po průjezdu motorových vozidel, které pokračují na pozemek 3187/20 který má taktéž obdélníkový tvar, stejné šíře, s oplocením z obou stran, přičemž je zjevně používán k příjezdu k několika chatám; stopy po průjezdu odbočují k chatám, pozemek je zakončen vzrostlými stromy, za kterými se nachází odvodňovací strouha; III. pozemek p.č. XXX (navazující na asfaltovou veřejně přístupnou účelovou komunikaci) je obdélníkového tvaru šíře cca 4 - 5 metrů, se zřetelnými stopami po průjezdu motorových vozidel z asfaltové cesty k chatám a to s částečně zpevněným povrchem (ve vyjetých stopách), z tohoto pozemku zřetelně odbočuje do lesa na pozemek p.č. XXX lesní cesta s lehkým příčným sklonem a podélným stoupáním, která se dále na pozemku p.č. XXX mění v širší lesní pěšinu. Soudu je z úřední činnosti známo, že přístupová cesta I. po pozemek p.č. XXX včetně a přístupová cesta III. po pozemek XXX včetně jsou ve veřejně přístupných mapách vyznačeny jako cesty (tuto skutečnost soud zjistil při přípravě na ohledání na místě samém a je ověřitelná např. na www.google.cz/maps) Pozemky ve vlastnictví žalovaného 1) p.č. XXX a p.č. XXX původně tvořily parcelu p.č. XXX (viz Identifikace parcel k.ú. H., Žlutava), která byla převzata v roce 1949 Československým státem, podnikem státní lesy a statky od Arcibiskupství Olomouckého (viz protokol o převzetí velkostatků arcibiskupství olomouckého a soupis nemovitostí). Arcibiskupství olomoucké podáním doručeným žalovanému 1) vyzvalo žalovaného 1) k vydání majetku, jež tvoří mimo jiné pozemky p.č. XXX a p.č. XXX (původní parcela p.č XXX) (viz Výzva k vydání majetku). Pozemek p.č. XXX má od žalovaného 1) v nájmu žalovaný 2a) za účelem provozování drobné zemědělské činnosti (viz nájemní smlouva ze dne 6. 8. 2007). Žalovaným 2a) a 2b) bylo v roce 1975 vydáno územní rozhodnutí za účelem stavby rekreační chaty na části pozemku p.č. XXX, s tím, že přístup a příjezd k pozemku byl po stávající pěší komunikaci, navazující na zpevněnou lesní cestu (viz rozhodnutí č.j. 3022/75-Ing. Pol. a rozhodnutí o vynětí č.j. Zem. 1044/1975-S). Původní umístění chaty bylo více na východ směrem do kopce, a to 10 metrů od pozemku p.č. XXX (viz snímek pozemkové mapy ze dne 10. 3. 1976), přičemž ve skutečnosti byla chata postavena na úrovni sousední chaty na pozemku p.č. 785, blíže k pozemku XXX (viz geometrický plán z května 1979 a geometrický plán ze dne 8. 3. 1990). V roce 1983 bylo provedeno zaměření a vyznačení v terénu mimo jiné parcel p.č. XXX, p.č. XXX, p.č. XXX - dnešní značení - původně vše p.č. XXX (I. západní cesta), p.č. XXX a p.č. XXX (II. severní cesta) a dnešní 3156/14, resp. 3156/1 (v tomto směru je dle názoru soudu nepodstatné, zda-li asfaltová cesta vede již po pozemku 3156/1 či po nově vytvořeném pozemku p.č. XXX, který doposud není zapsán na žádném LV, když tato skutečnost pro řešený spor nemá význam), na kterou navazuje pozemek p.č. XXX (III. jižní cesta) za účelem vyznačení komunikací do Evidence nemovitostí (viz geometrický plán ze dne 4. 11. 1983 číslo 142-50-83/051). Toto vyznačení parcel jako příjezd k chatám převzal Katastrální úřad ve Z. a toto využil pro doplnění parcel ze zjednodušené evidence (viz sdělení Katastrální úřadu ve Z. ze dne 3. 2. 2003). Vytýčení komunikace bylo provedeno dle požadavků Místního národního výboru H. z důvodů rozšíření místní komunikace (viz zápis ze schůze komise zemědělské a vodního hospodářství při MNV v Halenkovicích ze dne 21. 12. 1982) Pozemky p.č. XXX a p.č. XXX v části po nemovitosti č.e. 2 a 22 eviduje Silniční správní úřad - Obecní úřad H. jako veřejnou účelovou komunikaci (viz vyjádření Silničního a správního úřadu H. ze dne 27. 1. 2014 č.j. SSÚ/02/2014/BL. Pozemky p.č. XXX, p.č. XXX a p.č. XXX jsou využívány k příjezdu k chatám (viz vyjádření Silničního a správního úřadu H. uvedené výše, ohledání na místě samém, znalecký posudek č. 1005-3-2014 předložený žalobci), přičemž uvedené pozemky nejsou vzhledem ke své dispozici a s ohledem na stávající okolní zástavbu využitelné k jinému účelu (viz ohledání na místě samém, znalecký posudek č. 1005-3-2014). V této souvislosti soud uvádí, že ve znaleckém posudku není přesně vymezeno, zda závěr o nevyužitelnosti pozemků k jinému účelu vztahuje znalec i k pozemku p.č. XXX, když tento se tvarem i užitím od pozemků p.č. XXX, XXX a XXX značně odlišuje. Z ohledání na místě samém, pak soud dospěl k závěru, že s ohledem na tvar a umístění pozemku p.č. XXX jeho alternativní využití možné je (např. jako louka či les). Pozemek p.č. XXX (dříve p.č. XXX) hraničí na svém západním konci s parcelou p.č. XXX a v severozápadním rohu také s parcelou p.č. XXX ve vlastnictví žalobců (viz notářský zápis spolu s přílohami). Předchůdci žalobců nabyli rekreační chatu (dříve č.p. XXX) na základě kupní smlouvy ze dne 9. 9. 1958, a spolu s ní získali právo cesty přes les p.č. XXX, které zaniklo následnou konsolidací (viz usnesení Lidového soudu v Gotwaldově č.d. 52/59-Nap., kupní smlouva ze dne 9. 9. 1958, a postupní smlouva ze dne 18. 1. 1983). Z fotografií předložených žalobci pak soud zjistil, že v roce 2001 projížděl jižní cestou (III.) po pozemku p.č. XXX traktor, který zde zanechal vyjeté koleje. Průjezd lesní technikou po západní cestě (I.) je možný a to s obtížemi vyplývajícími z oplocení pozemku ve vlastnictví žalovaných 2a) a 2b), po jižní cestě (III.) průjezd lesní technikou možný je, a to s úpravami terénu např. srovnání lopatou traktoru (viz listina označená - výpověď svědka V. S. a také ohledání na místě samém). Průjezd po žalobci navrhované západní cestě je možný (bez destruktivních účinků na pozemky p.č. XXX a XXX/2) jen v případě vhodných klimatických podmínek - za sucha, a to s ohledem na převýšení pozemků /viz fotografie předložená žalovanými 2a ) a 2b) a ohledání na místě samém/. Soud v této věci provedl i další důkazy, z nichž však nezjistil skutečnosti, jež by měly pro tento spor nějakou relevanci. Soud pak neprovedl důkaz účastnickým výslechem žalobce, neboť žalobci na provedení tohoto důkazu již v podstatě netrvali. Soud však z důvodu procesní opatrnosti návrh na provedení tohoto důkazu zamítl, neboť tento důkaz nemohl provést, neboť nebyla splněna podmínka uvedená v ustanovení § 131 odst. 1 o.s.ř., když dokazované skutečnosti (způsob užívání příjezdové komunikace a okolnosti jejího omezení) bylo možno prokázat jiným způsobem (výpověď svědků, zprávou silničního správního úřadu apod.) a skutečnosti, jež měl tento důkaz prokazovat soud zjistil z jiných důkazů (ohledání na místě sám, předložené listiny a fotografie). Na výslechu svědka V. S. žalobci netrvali. Návrh na provedení výslechu svědka P. H. pak soud zamítl pro nadbytečnost, neboť možnost průjezdu k chatě žalobců po jimi navrhované cestě (západní cesta I.) si soud ověřil ohledáním na místě samém. Návrh na provedení důkazu geometrickým plánem za účelem vyznačení služebnosti na dotčených pozemcích pak soud zamítl pro nadbytečnost, a to s ohledem na právní závěry, jež jsou blíže popsány níže (nezřizuje-li soud služebnost postrádá geometrický plán jakéhokoliv významu). Ve vztahu k námitce žalobců (v podání ze dne 7. 10. 2014) ohledně nepřípustnosti důkazu, a to zprávy silničního správního úřadu - Obecního úřadu H. ze dne 27. 1. 2014, pro rozpor s ustanovením § 118b odst. 1 o.s.ř. (tedy důkaz označený po koncentraci řízení) soud uvádí, že tento důkaz označili žalovaní 2a) a 2b) dříve, než-li skončilo první jednání ve věci (tedy první jednání ve vztahu k těmto žalovaným), a k porušení ustanovení § 118b odst. 1 o.s.ř. tak nedošlo a soud tento důkaz provést musel. Výše zjištěný skutkový stav pak soud posoudil po právní stránce, přičemž své právní závěry pro přehlednost rozdělil do tří samostatných oblastí a) zřízení nezbytné cesty ve formě služebnosti za účelem průjezdu motorového vozidla přes pozemky p.č. XXX, p.č. XXX a p.č. XXX, b) zřízení nezbytné cesty ve formě služebnosti za účelem průjezdu motorového vozidla přes pozemek p.č. XXX, c) zřízení nezbytné cesty ve formě služebnosti za účelem průjezdu lesního traktoru. Ad a) Ve vztahu k nezbytné cestě za účelem průjezdu motorového vozidla přes pozemky p.č. XXX, p.č. XXX a p.č. XXX soud žalobu zamítl, neboť na výše uvedených pozemcích se nachází veřejně přístupná účelová komunikace. Dle ustanovení § 1029 odst. 1 o.z. vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek. Dle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v platném znění účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Příslušný silniční správní úřad může na žádost vlastníka účelové komunikace a po projednání s příslušným orgánem Policie České republiky upravit nebo omezit veřejný přístup na účelovou komunikaci, pokud je to nezbytně nutné k ochraně oprávněných zájmů tohoto vlastníka. Úprava nebo omezení veřejného přístupu na účelové komunikace stanovené zvláštními právními předpisy tím není dotčena. Byť všechny uvedené pozemky nejsou zapsány v katastru nemovitostí jako komunikace a nemají zpevněný povrch, svým tvarem a způsobem užívání znaky účelové komunikace jednoznačně naplňují. Tyto pozemky totiž bezplatně užívá blíže neurčený okruh osob (místní chataři, návštěvy, ale také turisti) k průchodu a k průjezdu motorovými vozidly k chatám a do lesa (od parcely p.č. XXX pouze průchod) a to od veřejné asfaltové komunikace. Za tímto účelem byly pozemky také v roce 1983 „vytvořeny“ a to z popudu veřejné moci (jak vyplynulo z provedeného dokazování) a v současné době jsou silničním správním úřadem tyto pozemky (mimo části pozemku p.č. XXX) jako veřejně přístupná účelová komunikace evidovány. Uvedené pozemky tak v celé své výměře tvoří pozemní komunikaci, tedy dopravní cestu určenou k užití silničními vozidly, jinými vozidly a chodci, dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v platném znění, a to účelovou komunikaci ve smyslu ustanovení § 2 odst. 2 písm. d) a § 7 odst. 1 uvedeného zákona. Na uvedeném závěru pak nic nemění ani fakt, že stávající vlastníci pozemků o právním charakteru svého pozemku neví, ani to, že z hlediska finančního a vlastnického s nimi nebylo provedeno žádné vypořádání. Ve vztahu k pozemku p.č. XXX pak soud uvádí, že tento je účelovou komunikací v celém svém rozsahu (a to i přes stanovisko silničního správního úřadu), neboť i jeho východní část byla za tímto účelem v roce 1983 „vytvořena“ a svým tvarem a dispozicí jiné užití ani nepřipouští (tato skutečnost však neomezuje silniční správní úřad, který může postupem dle § 7 odst. 1 citovaného zákona veřejný přístup na část pozemku p.č. XXX omezit či upravit). Soud tedy uzavřel, že uvedené pozemky jsou jednoznačně veřejně přístupnou účelovou komunikací, k níž náleží obecné užívání ve smyslu ustanovení § 19 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v platném znění (blíže k určení existence veřejně přístupné účelové komunikace pak např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. AS 32/2012-42 ze dne 2. 5. 2012 a jím uvedená prejudikatura). Fakt, že pozemek je v celém svém rozsahu veřejně přístupnou účelovou komunikací ve smyslu zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v platném znění, pak s ohledem na dikci ustanovení § 1029 odst. 1 o.z., vylučuje zřízení nezbytné cesty přes tento pozemek ve formě služebnosti, neboť uvedené ustanovení dopadá toliko na pozemky, jež se nachází mezi nemovitou věcí, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat, a veřejnou cestou, nikoliv na veřejnou cestu samotnou (tedy pozemek či jeho část, na němž se veřejná cesta nachází). Ad b) I ve vztahu k pozemku p.č. XXX pak soud zřízení nezbytné cesty ve formě služebnosti za účelem průjezdu motorových vozidel zamítl, neboť žalobci mají k nemovitostem ve svém vlastnictví zajištěn přístup a příjezd jiným způsobem a to přes pozemek p.č. XXX (tedy jižní cestou I.). Dle ustanovení § 1032 odst. 1 o.z. soud nepovolí nezbytnou cestu, a) převýší-li škoda na nemovité věci souseda zřejmě výhodu nezbytné cesty, b) způsobil-li si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá, nebo c) žádá-li se nezbytná cesta jen za účelem pohodlnějšího spojení. Dle ustanovení § 20 odst. 1 písm. b) zákona č. 289/1995 Sb., o lesích, v platném znění, je v lesích zakázáno provádět terénní úpravy, narušovat půdní kryt, budovat chodníky, stavět oplocení a jiné objekty, a dle písm. g) pak je v lese zakázáno jezdit a stát s motorovými vozidly. Dle ustanovení § 20 odst. 3 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích, v platném znění, (dále jen „lesní zákon“ se zákazy uvedené v odstavcích 1 a 2 nevztahují na činnosti, které jsou prováděny při hospodaření v lese; zákazy uvedené v odstavci 1 písm. l) až o) se vztahují i na vlastníka lesa, nájemce lesa nebo toho, kdo užívá les z jiného právního důvodu. Z provedeného dokazování vyplynulo, že tzv. jižní cesta (III), jež vede z veřejně přístupné asfaltové účelové komunikace na pozemek p.č. XXX, který je taktéž veřejně přístupnou účelovou komunikací dle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v platném znění (vzhledem k tomu, že o charakteru pozemku p.č. XXX jako účelové komunikace nebyl mezi účastníky spor pro zjednodušení soud odkazuje na zdůvodnění uvedené výše pro pozemky p.č. XXX, p.č. XXX a p.č. XXX). Z pozemku p.č. XXX pak odbočuje lesní cesta, která vede přes lesní pozemek p.č. XXX na pozemek žalobců p.č. XXX. Tato lesní cesta je užívána za účelem obhospodařování lesních pozemků (viz tvrzení žalobců, jakož i písemné prohlášení svědka V. S.). Žalobci jsou vlastníky lesa (pozemky p.č. XXX a p.č. XXX) a dle ustanovení § 20 odst. 3 lesního zákona jsou oprávněni do lesa také vjíždět motorovými vozidly /ustanovení § 20 odst. 1 písm. g) lesního zákona a contrario/, přičemž toto oprávnění dopadá jednoznačně i na průjezd přes lesní pozemky ve vlastnictví jiných osob, jež se nacházejí mezi veřejnou komunikací a příslušným lesním pozemkem, ve vlastnictví žalobců (opačný výklad by totiž znamenal oprávnění vjezdu jen pro vlastníky lesů bezprostředně sousedících s veřejnou komunikací a ostatním vlastníkům lesa by znemožnil hospodaření v lese). Má-li vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, zajištěn příjezd motorovým vozidlem jako vlastník lesa po lesní cestě (která je užívána za účelem obhospodařování lesních pozemků) ve smyslu ustanovení § 20 odst. 3 lesního zákona za použití ustanovení § 20 odst. 1. písm. g) lesního zákona a contrario, je tato skutečnost překážkou ve zřízení nezbytné cesty dle ustanovení § 1029 o.z. a to dle ustanovení § 1032 odst. 1 písm. c) o.z., neboť je nezbytná cesta žádána jen za účelem pohodlnějšího spojení. Na uvedeném závěru nic nemění ani skutečnost, že lesní cesta vede přes lesní pozemky ve vlastnictví třetích osob, neboť i tuto je vlastník lesa oprávněn užívat k průjezdu motorovým vozidlem dle ustanovení § 20 odst. 3 lesního zákona za použití ustanovení § 20 odst. 1. písm. g) lesního zákona a contrario. K námitce žalobců, že cesta přes lesní pozemek p.č. XXX není vhodná z důvodu příčného sklonu, který v případě mokré cesty „stahuje“ vozidlo na stranu /viz vyjádření žalobce a) při ohledání na místě samém/ soud uvádí, že ani pozemky p.č. XXX a p.č. XXX nejsou v případě nepříznivých klimatických podmínek (jakýchkoliv mimo suchého počasí) způsobilé k průjezdu motorovými vozidly s ohledem na výrazný podélný sklon. Navíc příčný sklon mohou žalobci snadno, po předchozí dohodě s vlastníky pozemku p.č. XXX (v případě jejich nesouhlasu na základě rozhodnutí orgánu státní správy lesů dle ustanovení § 20 odst. 4 lesního zákona), eliminovat, např. úpravou lopatou traktoru (viz. listina označená jako výpověď svědka V. S.). Stejně tak nemá relevanci argument žalobců, že jižní cestou bude dotčeno více pozemků, když žalobce nikdo nenutí, aby poté, co se z pozemku p.č. XXX dostanou na svůj pozemek p.č. XXX pokračovali dále po lesní cestě přes další pozemky. Je totiž na jejich rozhodnutí, jak pozemek p.č. XXX jako vlastníci pro průjezd svého motorového vozidla za účelem hospodaření na svých lesních pozemcích upraví /ustanovení § 20 odst. 3 lesního zákona za použití ustanovení § 20 odst. 1 písm. b) a contrario/. Soud pak neshledal důvodnou námitku žalobců ohledně prameniště na pozemku p.č. XXX, které brání průjezdu motorového vozidla k chatě žalobců. Soud zde neshledal ochranné pásmo vodního zdroje dle ustanovení § 30 odst. 1 a odst. 3 písm. d) zákona č. 254/2001 Sb., vodního zákona, v platném znění, (přičemž jeho existence nebyla ani tvrzena), neboť značení ochranného pásma při ohledání soud nezjistil a dle velikosti studní jejich vydatnost nemůže splňovat limity stanovené zákonem (10000 m3 za rok). Navíc ochranné pásmo u podzemních zdrojů činí 10 m od odběrného zařízení, což s ohledem na rozměry pozemku p.č. XXX nevylučuje průjezd motorových vozidel mimo tento okruh (sic s nutností určitých terénních úprav). Není zde ani kolize s ustanovením § 24a vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, když nejmenší vzdálenost studny od zdrojů možného znečištění ve výměře 30 metrů se vztahuje toliko na veřejné pozemní komunikace. Uplatní se tak maximálně omezení dle normy ČSN 755115, dle níž plocha kolem studny ve vzdálenosti 10 m nesmí být znečišťována a nejsou na ní dovoleny činnosti, které by mohly zhoršovat jakost podzemních vod, která však průjezdu vozidlem po pozemku p.č. XXX v přiměřené vzdálenosti od studny nebrání. Ad c) Soud neshledal důvodným ani požadavek žalobců na zřízení nezbytné cesty formou služebnosti za účelem průjezdu lesního traktoru, který žalobci požadovali za účelem hospodaření na svých lesních pozemcích, a proto i v této části žalobu zamítl. Dle ustanovení § 34 odst. 1 lesního zákona přibližování, uskladnění a odvoz dříví (dále jen "lesní doprava") musí být prováděny tak, aby nedocházelo k nepřiměřenému poškozování lesa a ostatních pozemků. Dle ustanovení § 34 odst. 3 lesního zákona nelze-li účelu dosáhnout jinak, je vlastník lesa nebo osoba provádějící činnost v zájmu vlastníka lesa oprávněn v odůvodněných případech na nezbytnou dobu, v nezbytném rozsahu, ve vhodné době a za náhradu užívat cizí pozemky k lesní dopravě. Tím není dotčena jeho odpovědnost za způsobenou škodu podle zvláštních předpisů. Dle ustanovení § 34 odst. 4 lesního zákona dobu, rozsah a trvání užívání cizích pozemků k lesní dopravě a výši náhrady je vlastník lesa, nebo osoba provádějící činnost v zájmu vlastníka lesa, povinen předem dohodnout s vlastníkem, popřípadě nájemcem dotčených pozemků. Nedojde-li k dohodě, rozhodne o podmínkách lesní dopravy po cizích pozemcích a o výši náhrady orgán státní správy lesů. Problematiku odvozu dříví z lesa, jeho přibližování a uskladnění (lesní dopravu) řeší ustanovení § 34 zákona o lesích. Toto ustanovení upravuje podmínky, za nichž lze užívat za účelem lesní dopravy cizí pozemky (ustanovení § 34 odst. 3 lesního zákona) i způsob postupu při řešení střetu zájmů vlastníka lesa s vlastníkem pozemku, kdy primární je dohoda vlastníků a v případě sporu rozhoduje o podmínkách lesní dopravy orgán státní správy lesů. Důvodem, takové právní úpravy je skutečnost, že lesní doprava je záležitostí nikoliv trvající, ale dočasnou a záležitostí podléhající změnám z hlediska času. Rozhodnutí o „ideálním“ způsobu lesní dopravy vyžaduje hluboké znalosti z oboru lesního hospodářství, a proto tato kompetence byla zákonodárcem svěřena orgánu státní správy lesů. Zákonná úprava ustanovení § 34 zákona o lesích je úpravou speciální, které stanoví pravidla a mechanismy (včetně řešení případných sporů) pro hospodaření a užívání lesních pozemků z hlediska lesní dopravy (přibližování, uskladnění a odvoz dříví). Nelze tak zřídit nezbytnou cestou formou služebnosti za účelem průjezdu lesního traktoru (za účelem lesní dopravy) dle ustanovení § 1029 o.z., neboť zákonná úpravu § 34 zákona o lesích umožňuje každému vlastníku lesa řádné hospodaření s lesním pozemkem a jeho řádné užívání (ve vztahu k lesní dopravě), a není tak splněna základní podmínka stanovená v ustanovení § 1029 odst. 1 o.z., dle které zřízení nezbytné cesty může žádat jen vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji užívat. Ve vztahu k průjezdu lesního traktoru za jiným účelem, než-li je lesní doprava pak platí argumentace uvedená výše ad b), na kterou soud pro zjednodušení odkazuje. Pro úplnost soud uvádí, že ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, v platném znění, jež zakazuje zatížení původního majetku registrovaných církví a náboženských společností právem jiné osoby, dopadá toliko na právní jednání činěné ze strany státu (omezuje tak stát v dispozici s majetkem, např. při uzavření smlouvy), ale nedopadá na povolení nezbytné cesty ve smyslu ustanovení § 1029 o.z. soudem, a to ani v případě, se žalobce domáhá povolení nezbytné cesty ve formě služebnosti ve smyslu ustanovení § 1029 odst. 2 o.z., kterou soud povolit může i ve vztahu k majetku, na nějž dopadá ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, v platném znění. K námitce některých žalovaných pak soud pro úplnost dodává, že okolnost, kdy stavba žalobců je užívána jako rekreační objekt (chata) a nikoliv k trvalému bydlení není pro posouzení nutnosti průjezdu motorovým vozidlem rozhodující. Důležitá je hospodářská potřeba nemovitosti. I k chatě je nutno dovážet zásoby potravin a těžké předměty, které lze obtížně nosit ručně (srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2854/2010 - ve vztahu k argumentaci odvolacího soudu). S ohledem na právní závěry popsané výše, se pak soud ostatními námitkami účastníků již dále nezabýval. Výroky o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaní měli ve věci plný úspěch a přísluší jim tak vůči žalobcům právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů v soudním řízení. Soud nezjistil, že by žalovaným 1), 6), 7), 8), 9), 10), 11) a 12) náklady v souvislosti se soudním řízením vznikly (tito ani žádné náklady neuplatňovali), a proto soud rozhodl, že vztahu mezi těmito žalovanými a žalobci nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (viz výrok III.). Žalovaným 2a) a 2b) náklady řízení vznikly (tito byli zastoupeni advokátem), a proto jim soud ve vztahu k žalobcům jejich náhradu přiznal. Náhradu nákladů ve výši 44.528,- Kč, jsou žalobci jako nerozluční společníci povinni zaplatit společně a nerozdílně k rukám právního zástupce žalovaných 2a) a 2b) Mgr. P. D. v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. Částka 44.528,- Kč představuje odměnu advokáta ve výši 32.000,- Kč za zastupování dvou účastníků dle ust. § 7 odst. 5, § 9 odst. 3 písm c) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve výši 2.500,- Kč za jeden úkon právní služby bez DPH, a celkem za 8 úkonů (převzetí a příprava, písemné vyjádření ve věci, účast u jednání dne 14. 1. 2014, 17. 4. 2014, 7. 5. 2014, 7. 10. 2014 a 9. 4. 2015 - poslední jednání přesáhlo 2 hodiny, proto 2 úkony), tedy celkem 20.000,- Kč; po snížení dle ustanovení § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o 20% činí odměna zástupce za každého z žalovaných 16.000,- Kč; náhrady hotových výdajů ve výši 2.400,- Kč za každého ze zastupovaných účastníků dle ust. § 13 odst. 3 ve vyhl. č. 177/1996 Sb., (tzn. 8×300,- Kč), a 21% DPH ze základu 36.800,-Kč /(16.000,- Kč + 2.400,- Kč) x 2, neboť advokát zastupoval dva žalované) ve výši 7.728,- Kč, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad dle z. č. 235/2004 Sb. (ust. § 137 odst. 3 o.s.ř.). K aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud neshledal důvody. Splatnost náhrady soud stanovil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. jako třídenní, když pro stanovení jiné lhůty soud neshledal důvody.

Rubrum