7 C 179/2015

Rubrum

Práva z vad pronajímané věci Pokud je v nájemní smlouvě předmět nájmu jasně vymezen a nájemce výslovně prohlásil, že je mu stav předmětu nájmu znám a že jej shledal způsobilým k dlouhodobému způsobu užívání a současně prohlásil, že disponuje veškerými oprávněními k tomu, aby užíval předmět nájmu k účelu, uvedenému ve smlouvě, pak se nejedná o vadné plnění a vady, za které by měli pronajímatelé odpovídat, jestliže nájemce uvádí skutečnosti, ve kterých spatřuje vady, ačkoli tyto byly zjistitelné již v době uzavření nájemní smlouvy.

Výrok

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. M.K. ve věci žalobkyně: S s.r.o., IČO xxx sídlem xxx, 110 00 Praha 1 zastoupená advokátem Mgr. M.J. sídlem xxx, 737 01 Český Těšín proti žalovaným:

1. M.G., narozený xxx bytem xxx, 152 00 Praha 2. M.G., narozená xxx bytem xxx, 543 01 Vrchlabí oba zastoupeni advokátem JUDr. M.S. sídlem xxx, 110 00 Praha 1 o přezkum oprávněnosti a platnosti výpovědi ze smlouvy o nájmu, takto:

Odůvodnění

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že výpověď z nájemní smlouvy uzavřené mezi M.M. a P.M. a společností xxx s.r.o. dne 1.9.2014, sepsaná dne 17.6.2015, není oprávněná, se zamítá. II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že výpověď z nájemní smlouvy uzavřené mezi M.M. a P.M.a společností SUNWEL s.r.o. dne 1.9.2014, sepsaná dne 17.6.2015, je neplatná, se zamítá. III. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení ve výši 51 386 Kč, tyto k rukám JUDr. M.S., do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Poučení

Žalobou doručenou soudu dne 11.9.2015 se žalobce domáhal určení neoprávněnosti a neplatnosti výpovědi ze dne 17.6.2015 ze smlouvy o nájmu uzavřené mezi M.M. a P.M. (v postavení pronajímatelů) a společnosti xxx s.r.o. (v postavení nájemce). Uvedl, že nájemní vztah založený touto smlouvou byl sjednán na dobu určitou 10 let, kdy nájemné bylo smluvními stranami dohodnuto na 25.000,- Kč bez DPH. Podle čl. 7 odst. 1 smlouvy byl pronajímatel oprávněn vypovědět nájemní smlouvu před uplynutím sjednané doby určité v případě, že nájemce je déle než dva měsíce v prodlení s úhradou nájemného. Žalobci byla dne 26.6.2015 doručena ze strany právních předchůdců žalovaných výpověď z nájemního vztahu datovaná dnem 17.6.2015, přičemž důvodem výpovědi bylo prodlení žalobce s úhradou nájemného po dobu delší než 2 měsíce (s odkazem na ustanovení čl. 7 odst. 1 smlouvy), a to s úhradou částky 5.250,- Kč za měsíc duben 2015, částky 5.750,- Kč za měsíc květen 2015 a částky 30.250,- Kč za měsíc červen 2015. Proti výpovědi vznesl žalobce písemné námitky ve smyslu § 2314 o. z., které doručil žalovanému dne 28.7.2015, tj. ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení výpovědi, kdy v těchto námitkách vyzval žalované ke zpětvzetí dané výpovědi, avšak této jeho výzvě právní předchůdci žalovaných nevyhověli, a žalobci tak nezbylo, než podat žalobu na přezkum výpovědi. Podstatou námitek žalobce (ohledně neoprávněnosti výpovědi) byla skutečnost, že ke dni doručení výpovědi nebyl naplněn výpovědní důvod (nebyl v prodlení s úhradou nájemného po dobu delší než dva měsíce). Žalobce totiž dne 12.5.2015 uplatnil vůči žalovaným právo na slevu z nájemného pramenící z ustanovení § 2208 o. z. z důvodu, že žalovaní neumožnili žalobci užívat veškeré nemovitosti, které měly být předmětem nájmu dle nájemní smlouvy, kdy výši této slevy stanovil žalobce částkou 5.250,- Kč (žalovaným sdělil, že z titulu nájemného bude od měsíce dubna 2015 hradit částku 25.000,- Kč). Žalobce uvedeným právním jednáním (uplatněním slevy) započetl svou pohledávku z titulu vzneseného nároku na slevu z nájemného za předmětné měsíce na části pohledávky z titulu nájemného, v důsledku čehož nárok žalovaných v daném rozsahu zanikl. Podstatou námitek žalobce (ohledně neplatnosti výpovědi) byla skutečnost, že tato je v rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o. z.). Rozpor s dobrými mravy spatřoval žalobce v tom, že žalobce neměl možnost užívat pronajatý areál v dohodnutém rozsahu (viz. čl. 188 – 189; podání žalobce ze dne 29.6.2017). V průběhu řízení došlo k převodu vlastnického práva k předmětným nemovitostem -- pozemkům p. č. xxx/2 a p. č. st. xxx, jehož součástí je budova č.p. xxx využívá jako penzion „XXX chalupa“, v kat. území Hořejší Vrchlabí – z manželů M. na manželé G.; usnesením č.j. 7C 179/2015 – 239 ze dne 25.4.2018 bylo rozhodnuto o vstupu manželů G. do řízení na místo manželů M. Žalovaní se žalobou nesouhlasili a navrhli zamítnutí žaloby. Poukázali na to, že se žalobce snaží dodatečně dovodit, že mu vznikl nárok na slevu z nájmu za měsíc duben 2015. Žalobce za duben 2015 zaplatil o 5 205,- Kč méně, než kolik mělo činit dohodnuté nájemné a dodatečně tento jednostranný krok nazval slevou, kterou si sám určil. Žalobci přitom nárok na slevu z nájmu nevznikl a navíc žalobce neučinil ani žádný určitý úkon směřující k platnému započtení. Co se tvrzených vad týče, pak žalobce neupozornil pronajímatele na nějaké vady nájmu řádně a včas a až někdy v blíže neurčitém čase v dubnu 2015 vznáší nějaké námitky k předmětu nájmu. Ani jedna z údajných vad však nebyla takového charakteru, že by znemožňovala řádné užívání předmětu nájmu, resp. že by nájemce užíval předmět nájmu jen s obtížemi. V řízení bylo spolehlivě prokázáno, že většina žalobcem tvrzených vad byla zjistitelná při předání předmětu nájmu, tvrzena byla až v měsíci dubnu 2015. Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 7.6.2016 č.j. 7C 179/2015 - 123 byla žaloba zamítnuta s poukazem na pozdní uplatnění námitek nájemcem. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. února 2017 č.j. 25Co 330/2016-166 byl výše uvedený rozsudek zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplynulo, že okresní soud bude v dalším řízení ve vztahu k části žaloby o přezkum oprávněnosti výpovědi vycházet z toho, že nejsou dány důvody, pro které shledal námitku žalobce vznesenou proti výpovědi z nájmu za opožděnou; okresnímu soudu bylo uloženo posoudit oprávněnost výpovědi z nájmu z věcného hlediska, tedy z hlediska naplnění důvodu výpovědi v ní uvedeného. Dle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Dle § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 2229 o. z. nájem ujednaný na dobu určitou může každá ze stran vypovědět jen v případě, že ve smlouvě byly zároveň ujednány důvody výpovědi a výpovědní doba. Podle § 2314 odst. 1 o. z. vypovídaná strana má právo do uplynutí jednoho měsíce ode dne, kdy jí byla výpověď doručena, vznést proti výpovědi námitky; námitky vyžadují písemnou formu. Podle odst. 2 nevznese-li vypovídaná strana námitky včas, právo žádat přezkoumání oprávněnosti výpovědi zanikne. Podle odst. 3 vznese-li vypovídaná strana námitky včas, ale vypovídající strana do jednoho měsíce ode dne, kdy jí námitky byly doručeny, nevezme svou výpověď zpět, má vypovídaná strana právo žádat soud o přezkoumání oprávněnosti výpovědi, a to do dvou měsíců ode dne, kdy marně uplynula lhůta pro zpětvzetí výpovědi. Soud v projednávané věci učinil tato skutková a právní zjištění: Žalobce vyzval ke zpětvzetí výpovědi v námitkách doručených právním předchůdcům žalovaných dne 17.7.2015 (čl. 108 spisu). Pronajímatel do jednoho měsíce, tj. do 17.8.2015 (§ 2314 odst. 3 o. z.) od doručení námitek nevzal výpověď zpět; žaloba o přezkum oprávněnosti výpovědi byla podána dne 11.9.2015 tedy včas (ve lhůtě dvou měsíců ode dne marného uplynutí lhůty pro zpětvzetí výpovědi). Nájemní smlouvou ze dne 1.9.2014 (čl. 4 – 6 spisu) bylo prokázáno, že právní předchůdci žalobců jako pronajímatelé pronajali žalobci, coby nájemci, na dobu určitou 10ti let s účinností od 1.9.2014 nemovitosti označené v čl. 1/1. smlouvy jako penzion XXX chalupa. V čl. 7.1. nájemní smlouvy si účastníci sjednali oprávnění pronajímatele vypovědět smlouvu m.j. z důvodu, kdy je nájemce déle než dva měsíce v prodlení s platbou nájemného. Výpovědní doba byla sjednána v délce trvání jednoho měsíce a počala běžet prvním dnem měsíce následujícího po měsíci, v němž byla písemná výpověď doručena druhé straně. Soud uzavřel, že nájemní smlouva ze dne 1.9.2014 obsahuje všechny pojmové znaky nájmu; jedná se o platný právní úkon (když ostatně žádná ze stran v průběhu řízení netvrdila opak). Výpovědí ze dne 17.6.2015 (čl. 7 spisu) bylo prokázáno, že právní předchůdci žalovaných vypověděli nájemní smlouvu s odkazem na čl. 7. 1. smlouvy. Z výpovědi nájemní smlouvy (čl. 7 spisu) bylo zjištěno, že pronajímatel vypověděl nájemní smlouvu shora uvedenou z důvodu prodlení s úhradou nájemného delším dvou měsíců. Ve výpovědi bylo konstatováno, že nájemce neuhradil nájemné za duben 2015 v částce 5 250 Kč, květen 2015 v částce 5 750 Kč a za červen 2015 v částce 30 250 Kč (pozn. soudu: ze spisu Okresního soudu v Trutnově sp.zn. 15 C 17/2015 bylo dále zjištěno, že žalobce nehradí od září 2015 žádné nájemné, pronajatý objekt po celou dobu užívají a na nájemném vč. příslušenství za období září 2015 – červenec 2018 dluží částku ve výši více než 1milion Kč; tyto skutečnosti, které několikrát v řízení zdůrazňovala strana žalovaná, však nemají vliv na posouzení oprávněnosti výpovědi, když pro posouzení této otázky jsou významné pouze skutečnosti existující k datu právního jednání – podání výpovědi , tj. ke dni 17.6.2015). Sjednali-li si účastníci nájemní smlouvy jako výpovědní důvod situaci, kdy „nájemce je déle než dva měsíce v prodlení s platbou nájemného“ a zároveň byla splatnost nájemného (čl. 3/1. nájemní smlouvy) sjednána do 15. dne kalendářního měsíce, za který se nájemné platí, pak jediným způsobilým důvodem pro uvedený výpovědní důvod existující k datu podání výpovědi mohlo být dlužné nájemné za duben 2015, jehož splatnost nastala dne 15.4.2015 (nájemné za květen 2015 bylo splatné 15.5.2015 a dvouměsíční prodlení mohlo nastat až k datu 15.7.2015, obdobně též pro nájemné za červen 2015). Nájemné za duben 2015 v částce 30 250 Kč (25 000 Kč + 21% DPH) bylo splatné 15.4.2015. Na toto bylo uhrazeno 25 000 Kč a to až po splatnosti – dne 12.5.2015. Žalobce se v řízení bránil tím, že vědomě ponížil sjednané nájemné o částku 5 250 Kč (viz. str. 2 žaloby, kde je uvedeno: „Žalobce uvedeným právním jednáním – uplatněním slevy – započetl svou pohledávku z titulu vzneseného nároku na slevu z nájemného za předmětné měsíce z částí pohledávky nájemného žalovaných za tyto měsíce…“). Žalobce v e-mailu (čl. 10 spisu) ze dne 12.5.2015 uvedl: „Vzhledem k tomu, že přes naše výzvy stále nedošlo k předání celého předmětu nájmu a některé prostory stále užíváte, rozhodli jsme se snížit nájemné za měsíc duben na 25 000 Kč měsíčně.“ Žalobce ještě téhož dne uhradil na nájemném skutečně méně, tj. částku 25 000 Kč. Pro posouzení oprávněnosti výpovědi není tak podstatné to, že žalobce dluží na nájemném za užívání XXX chalupy v současnosti statisíce Kč, nýbrž to, zda jím uplatněný nárok na slevu z nájmu za měsíc duben 2015 v částce 5 250 Kč byl uplatněn po právu či nikoliv. Dle § 2208 o.z. odst. 1 o. z. oznámí-li nájemce řádně a včas pronajímateli vadu věci, kterou má pronajímatel odstranit, a neodstraní-li pronajímatel vadu bez zbytečného odkladu, takže nájemce může věc užívat jen s obtížemi, má nájemce právo na přiměřenou slevu z nájemného nebo může provést opravu také sám a požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů. Ztěžuje-li však vada zásadním způsobem užívání, nebo znemožňuje-li zcela užívání, má nájemce právo na prominutí nájemného nebo může nájem vypovědět bez výpovědní doby. Podle odst. 2 má nájemce právo započíst si to, co může podle odstavce 1 žádat od pronajímatele, až do výše nájemného za jeden měsíc; je-li doba nájmu kratší, až do výše nájemného. Podle odst. 3 neuplatní-li nájemce právo podle odstavce 1 do šesti měsíců ode dne, kdy vadu zjistil nebo mohl zjistit, soud mu je nepřizná, namítne-li pronajímatel jeho opožděné uplatnění. Dle § 2214 o.z. oznámí nájemce pronajímateli, že věc má vadu, kterou má odstranit pronajímatel, hned poté, kdy ji zjistí nebo kdy ji při pečlivém užívání věci zjistit mohl. Pro oznámení není předepsána forma. Lze tak učinit jak písemně, tak ústně. Neoznámí-li nájemce pronajímateli vady včas, nevzniknou mu práva uvedená v § 2208 o. z., neboť pronajímatel není v prodlení s odstraněním vad (není splněna základní zákonná podmínka uvedená v cit. ustanovení). Právo na slevu z nájemného představuje oprávnění neplatit nájemné za určitou uplynulou dobu nájmu. V případě, že nájemné již bylo zaplaceno, se oprávnění projevuje ve vzniku pohledávky nájemce vůči pronajímateli na zaplacení peněžité částky. V případě, že nájemné ještě zaplaceno nebylo (např. nájemné ještě není splatné nebo nájemce je v prodlení), vykoná se právo na slevu započtením na pohledávku nájemného (bez ohledu na splnitelnost a splatnost) (§ 1923 a 1924). Povinnost nájemce platit nájemné se tím sníží o skutečnou výši slevy, nejvýše však o uplatněnou částku (Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014), 1. vydání, 2014, s. 250 – 255, C. H. Beck). Dle § 1982 odst. 1 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Dle odst. 2 započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení. Forma prohlášení není zákonem stanovena. Uplatní se obecná úprava. V širším pojetí výkladu § 564 se tedy pro obligatorně písemné smlouvy bude vyžadovat i písemný úkon započtení, neboť jde o jednání způsobující (částečný) zánik závazku (Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054), 1. vydání, 2014, s. 1114 – 1131. C. H. Beck). Další relevantní otázkou pro posouzení důvodnosti žaloby tak byla otázka včasnosti oznámení vady pronajímateli a platného započtení slevy z nájemného. Z výslechu N.W. (při jednání dne 19.7.2018), jednatele žalobce, bylo prokázáno, že vady předmětu pronájmu (níže uvedené) zjistili v dubnu 2015 a následně je ústně sdělili p. M. Z výslechu Y.O.W. (při jednání dne 19.7.2018), bývalé jednatelky žalobce, bylo prokázáno, že vady předmětu pronájmu (níže uvedené) zjistili v průběhu zimy, blíže uvedla, že se jednalo o měsíce únor – březen 2015. Také ona potvrdila, že tyto vady následně ústně sdělili p. M. Soud dospěl k závěru, že vady předmětu pronájmu nebyly uplatněny včas, tj. hned poté, kdy je nájemce při pečlivém užívání věci mohl zjistit a to z následujících důvodů: Žalobce vytýkal žalovaným tyto vady: A. Užívání pozemku u zadního vchodu do penzionu Jezdeckým klubem s odůvodněním, že se u tohoto vchodu nachází lyžárna a kolárna. Užívání této části pronajaté nemovitosti Jezdeckým klubem za účelem zahradního posezení pro své klienty čekající na vyjížďky znemožňovalo hostům penzionu přenést si svá zavazadla a sportovní potřeby na ubytování. B. Užívání podstatně části pozemku parc. č. xxx/2 k pastvě ovcí, když tuto část pozemku vymezenou elektrickými ohradníky zamýšlel nájemce využít k odpočinku a zábavě svých hostů. C. Užívání 2 hospodářských staveb na pronajatém pozemku, když podle žalobce se mělo jednat o kůlny k uskladnění sezónních strojů k údržbě budovy a zahradního nábytku. D. Užívání komory v budově penzionu, od které pronajímatelé nepředali nájemci klíče. Žalobce byl nakonec nucen na podzim 2015 tento zámek odstranit. E. Nedostatek podružného vodoměru, resp. napojení třetích osob na vodní řád penzionu, v důsledku čehož nesl žalobce též náklady jízdárny na elektřinu a vodu. Soud uvádí, že všechny popsané vady měl nájemce (žalobce) zjistit a oznámit pronajímateli již při předání předmětu nájmu, resp. v krátkém časovém úseku po jeho předání (při pečlivém užívání věci - § 2214 o. z.), tj. v průběhu září 2014. Všechny tvrzené vady totiž byly zjistitelné v podstatě ihned na začátku užívání pronajaté nemovitosti a nikoliv až v únoru – březnu 2015 nebo v dubnu 2015, jak uváděla Y.O.W. a N.W. K jednotlivým vadám dodává soud následující: Původní žalobce – M.M. ve shodě s původní jednatelkou žalobce – Y.O.W. – uvedli, že pronájem XXX chalupy byl dlouhodobě spojen s provozem jízdárny, když většina hostů (až 70 % jak uvedla p. W.) si své ubytování rezervovala právě z důvodu zájmu o využití jízdárny. Mělo jít o podnikatelskou spolupráci penzionu a jízdárny. Pokud u zadního vchodu do jízdárny čekali klienti penzionu na vyjížďku na koni (tvrzená vada ad. A), pak lze stěží hovořit o vadě věci. P. M. navíc uvedl, že provoz jízdárny žádným způsobem nebránil průchodu do lyžárny a kolárny. Pokud jde o pozemek určený k pastvě ovcí (tvrzená vada ad. B), pak ani zde se nejedná o vadu předmětu nájmu, neboť ohradníky na uvedeném pozemku byly nepochybně již k datu uzavření nájemní smlouvy, přičemž nájemce v čl. 1.4. prohlásil, že mu stav předmětu nájmu je dobře znám. Měl-li v úmyslu ohradníky odstranit a užívat pozemek k jinému účelu (např. stavba bazénu apod., jak naznačila ve svém výslechu bývalá jednatelka žalobce p. W.), nemohl by tak žalobce učinit bez souhlasu pronajímatele (čl. 5.3. nájemní smlouvy). Ani zde se tak nejednalo o vadu předmětu nájmu. Pokud jde o vady spočívající v nepředání klíčů ke kolnám a komoře (tvrzené vady ad. C + D), soud uvádí, že uvedené prostory svou rozlohou (rozloha komory byla 2 x 2m2) nemohly významným způsobem ztížit užívání nemovitosti a rozhodně se tak nejednalo o vady, pro které by nájemce byl oprávněn požadovat slevu z nájemného; navíc soud podotýká, že i tyto vady měl a mohl zjistit nájemce okamžitě při převzetí předmětu nájmu, tj. v září 2014 a vyzvat žalované k předání klíčů a vyklizení těchto prostorů. Nebo-li sama skutečnost, že žalobce začal vytýkat tyto vady na jaře 2015, tj. po více než 6ti měsících od převzetí předmětu nájmu s odůvodněním, že při převzetí nemovitosti toto neřešili (výpověď Y.O.W.), svědčí o tom, že se nejednalo o zásadní prostor potřebný pro užívání předmětu nájmu. Pokud jde o poslední dvě vady (tvrzená vada ad. E) – nedostatek podružného vodoměru a elektroměru a skutečnost, že žalobce hradil náklady na vodu a elektřinu i za jízdárnu, pak bez ohledu na to, co vypověděl původní vlastník objektu p. M. (protiplnění spočívající v hrazení nákladů na provoz čistírny odpadních vod, platba za telefon, internet a další), je zřejmé, že ani zde se nejednalo o vadu předmětu pronájmu, nýbrž o bezdůvodné obohacení, kterého se mohl žalobce domáhat po těch, kteří se na jeho úkor bezdůvodně obohatili (odebírali vodu a elektřinu, kterou hradil žalobce). Pokud tyto vady žalobce zjistil ať již únoru – březnu 2015, jak uváděla Y.O.W. nebo v dubnu 2015, jak uváděl N.W. a následně – v dubnu 2015 – tyto vytýkal pronajímateli, pak žalobci nemohly vzniknout práva dle § 2208 o. z., tj. právo na slevu z nájmu (neboť vadu neoznámil včas). I kdyby soud připustil, že pronajímatel mohl být v prodlení od okamžiku oznámení (byť pozdního) vad, pak žalobce jakožto nájemce řádně nárok na slevu nezapočetl (§2208 odst. 2 o. z.), když z e-mailu ze dne 12.5.2015 (čl. 10 spisu) nevyplývá, že by výslovně činil úkon směřující k započtení. Právní jednání směřující k započtení (zániku závazku) by mělo být učiněno výslovně, což se v daném případě nestalo. Nebo-li soud uzavřel, že : 1) nájemce včas neoznámil pronajímateli vady věci (§ 2214 o. z.), v důsledku čehož nemohl být pronajímatel v prodlení s odstraněním vady 2) i pro případ, kdyby pozdním oznámením vad v dubnu 2015 vzniklo nájemci právo na slevu, pak toto právo řádně nezapočetl 3) i kdyby právní jednání - e-mail z 12.5.2015 (čl. 10 spisu) byl považován za úkon směřující k započtení, nešlo o vady, pro které nájemce mohl užívat věc jen s obtížemi – nebyla tak splněna podmínka pro uplatnění slevy (§ 2208 odst. 1 o. z.). Žalobce dále při jednání soudu dne 28.5.2018 uvedl, že i pro případ, že by soud dospěl k závěru, že nárok žalobce na slevu z nájemného uplatněný za období od dubna 2015 nebyl důvodný, nebyl dán důvod k výpovědi, neboť dluh na nájemném zanikl splněním (v plné výši). Argumentoval tím, že jeho úhrada byla totiž provedena plněními žalobce připsanými na účet pronajímatele ve dnech 12.5.2015 (25.000 Kč) a 15.6.2015 (24.500 Kč), a tedy nejpozději ke dni 15.6.2015 bylo uhrazeno nájemné za měsíc duben 2015 (v plné výši, bez zohlednění slevy). Při poskytování plnění pronajímatelům žalobce totiž platbu označil pouze jako „nájem XXX chalupa“, což pak bylo potvrzeno rovněž výpisy z účtů předložených svědkem M. Žalobce (jako dlužník) tedy neurčil účel poskytovaných plnění, tj. za který konkrétní měsíc je těmito platbami nájemné placeno, a proto při použití pravidel o stanovení pořadí plnění více dluhů obsažených v § 1933 o.z., podle kterých bylo nutno jednotlivá plnění žalobce započíst vždy na závazek nejdříve splatný (absentuji zde podmínky pro stanovení jiného pořadí), kdy tímto závazkem pak byl závazek z titulu nájemného za období měsíce dubna 2015. V případě § 1933 o. z. je zásadně volba plněného dluhu ponechána na dlužníkovi. Věřiteli nezbývá než tuto volbu respektovat. Splněním zanikne ten dluh, který dlužník určí. Ještě častěji než v případě § 1932 o. z. je možno při existenci několika různých závazků ve smyslu § 1933 uvažovat o konkludentním způsobu provedení volby, a to samotným provedením úhrady v určité zcela přesné peněžní výši (případně jiného přesného množství, jde-li o nepeněžité plnění), která přesně odpovídá výši pohledávky. K tomu srov. četnou judikaturu Nejvyššího soudu (20 Cdo 1291/2003, 32 Odo 525/2006, 20 Cdo 2302/2006, 29 Odo 1283/2006, 31 Cdo 3065/2009). Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054), 1. vydání, 2014, s. 945 – 948, C.H. Beck. Žalobce jakožto dlužník dal jasně najevo (e-mailem ze dne 12.5.2015 na čl. 10 spisu) svůj úmysl zaplatit na nájemném za duben 2015 o 5 250Kč méně, tj. částku 25 000 Kč, kterou skutečně, byť se zpožděním uhradil. Pokud žalobce dne 12.5.2015 sdělil žalovaným, že jim namísto 30 250 Kč uhradí 25 000 Kč a ještě téhož dne tak učinil, je více než zřejmé, že projevil vůli uhradit za duben 2015 nájemné toliko ve výši 25 000 Kč. Pokud následně v červnu 2015 uhradil nájemné za květen a červen 2015 (opět ve snížené částce), neměl pronajímatel povinnost tyto platby započíst na nájem za duben 2015, neboť vůlí dlužníka bylo na nájmu od dubna 2015 (po časově neohraničené období) platit méně než dohodnuté nájemné (čl. 10 spisu). Hradil-li dlužník méně než činilo sjednané nájemné a tomuto předcházel projev vůle, kterým sděloval věřiteli důvod tohoto postupu, pak nelze souhlasit se žalobcem, že platby za další období měly být započteny na jiný dluh (na nájem za duben 2015), neboť takový postup by odporoval volbě, kterou žalobce jako dlužník učinil (e-mailem ze dne 12.5.2015). Žalobce přitom netvrdil ani neprokázal, že by u plateb následných (hrazených v červnu 2015 určil, že se zčásti jedná i o nájemné za duben 2015). Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobu o neoprávněnost výpovědi zamítnul (výrok I). Pokud jde o žalobu o neplatnost výpovědi pro rozpor s dobrými mravy (odůvodněnou v podstatě shodně s tím, jak byly vymezeny vady předmětu nájmu), pak soud uvádí, že žalobce netvrdil tomu odpovídající skutečnosti a tyto skutečnosti ani jinak nevyšly v řízení najevo. Spatřoval-li žalobce rozpor výpovědi s dobrými mravy ve skutečnostech, pro které žádal slevu (neužívání celého předmětu nájmu), pak nelze než uzavřít, že tutéž tvrzenou skutečnost v řízení uplatnil ve dvou zcela odlišných situacích (v návrhu na určení neoprávněnosti výpovědi a v návrhu na určení neplatnosti výpovědi). Pokud žalobce tvrdil, že v důsledku jednání žalovaných nemohl užívat předmět nájmu smluveným způsobem, byl dán prostor pro slevu z předmětu nájmu (v případě, že by se ukázalo, že vady včas a řádně reklamoval a zároveň šlo o vady kvalifikované – pro které nájemce mohl užívat věc jen s obtížemi). Ze všech těchto důvodů soud návrhu žalobce na určení neplatnosti výpovědi nevyhověl (výrok II). Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaní byli ve věci v plném rozsahu úspěšní, a mají proto právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Soud žalovaným na nákladech řízení přiznal odměnu 2.500,- Kč za úkon právní služby, když tarifní hodnota činí 35.000,- Kč (§ 9 odst. 3 písm. a), e) vyhlášky č. 177/1996 Sb.) Podle ust. § 12 odst. 4 vyhlášky se vzhledem ke společnému zastupování obou žalovaných odměna za úkon snižuje o 20%, tj. na částku 2.000,- Kč za úkon pro každého ze žalovaných. Odměna v této výši přísluší celkem za 9,5 úkonů právní služby x 2000 Kč x 2 zastupovaní (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast při dvou jednáních soudu do doby zrušujícího usnesení odvolacího soudu, vyjádření k odvolání žalobce, jednání před odvolacím soudem 9. 2. 2017, dvě jednání před soudem po vydání zrušujícího usnesení odvolacího soudu a sepis závěrečného návrhu; úkon za odvolání proti předběžnému opatření). Za uvedené právní úkony dále přísluší paušální náhrada výloh po 300,- Kč; tj. 10 x 300 Kč x 2 zastupovaní. Na nákladech zastoupení bylo přiznáno dále cestovné ve výši 710,- Kč (z Vrchlabí – Trutnov a zpět, ke 2 jednáním), ve výši 3 676,- Kč (trasa Praha – Trutnov a zpět, ke 2 jednáním) a náhrada za promeškaný čas (20 půlhodin po 100,- Kč) – celkem 2000 Kč. Zástupce žalobce není plátcem daně z přidané hodnoty. Žalovaným byl přiznán soudní poplatek z odvolání proti usnesení o předběžném opatření 1000,- Kč. Celkově bylo na nákladech řízení přiznáno 51 386 Kč. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalovaných (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Rubrum