7 Co 35/2014

Rubrum

Zřízení nezbytné cesty Při stanovení výše náhrady za zřízení nezbytné cesty nutno hodnotit všechny významné okolnosti ve smyslu ustálené judikatury, zejména rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 22 Cdo 2854/2010. Nelze proto vycházet toliko z ceny stanovené znalcem podle cenových předpisů, ale je třeba vzít v úvahu všechny skutečnosti relevantní pro danou právní věc.

Výrok

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Faktorové a soudců JUDr. Marie Rudolfové a Mgr. Tomáše Lisa v právní věci žalobce Ing.

V. K., zastoupeného JUDr. B.B, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, proti žalovanému E.c. s.r.o., zastoupeného JUDr. T.K., advokátem se sídlem v Praze 1, o stanovení povinnosti zdržet se neoprávněného užívání cesty a o vzájemném návrhu na zřízení práva nezbytné cesty, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 28.5.2013, č.j. 2 C 15/2010-431, t a k t o :

Odůvodnění

Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku v odstavci prvém o zamítnutí žaloby, o povinnosti zdržet se neoprávněních zásahů do vlastnického práva žalobce se potvrzuje. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích v odstavci druhém a třetím o zřízení věcného břemene a povinnosti zaplatit náhradu za zřízení věcného břemene m ě n í takto: Zřizuje se služebnost chůze a cesty před pozemek parc. č. 1132/36 v k.ú. Otín u Jindřichova Hradce, obec Jindřichův Hradec v rozsahu, který je vyznačen na geometrickém plánu č. 962-88/2012, jenž tvoří přílohu tohoto rozsudku a služebnost chůze a jízdy přes parc. č. 1128/111 v k.ů. Otín u Jindřichova Hradce, obec Jindřichův Hradec, a to pro každého vlastníka pozemků parc. č. st. 176 a prac. č. st. 984 zapsaných na LV č. 5337 pro k.ú. Otín u Jindřichova Hradce, obec Jindřichův Hradec, u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrálního pracoviště Jindřichův Hradec, a to pro přístup k budově č.p. 286 a za jednorázovou náhradu ve výši 248.000,- Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 110.761,22 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Tomáše Kaisera, advokáta v Praze 1.

Poučení

Odvoláním napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, jíž se žalovaný domáhal, aby žalobci byla uložena povinnost zdržet neoprávněných zásahu do vlastnického práva žalobce k pozemkům parc. č. 1132/36 a parc. č. 1128/111 v obci Jindřichův Hradec k.ú. Otín jako cesty k příjezdu a odjezdu vozidel k budově č.p. 286 na pozemcích parc. č. st. 176 a st. 984 v témže katastrálním území. Současně okresní soud zřídil věcné břemeno chůze a jízdy přes pozemek parc. č. 1132/36 v téže obci a k.ú., které je vyznačeno na geometrickém plánu č. 962-88/2012, jež tvoří přílohu rozsudku, a věcné břemeno práva chůze a jízdy přes parc. č. 1128/111 v téže obci a k.ú. a to pro každého vlastníka budovy č.p. 286 postavené na parc. č. st. 176 a st. 984 zapsaných na LV č. 5337 pro Katastrální území Otín u Jindřichova Hradce, obec Jindřichův Hradec u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrálního pracoviště Jindřichův Hradec a to za jednorázovou náhradu ve výši 82.665,- Kč. Tuto náhradu je žalovaný povinen zaplatit žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Okresní soud současně rozhodl o povinnosti žalobce nahradit žalovanému na nákladech řízení 69.645,64 Kč. Po provedeném dokazování okresní soud dopěl k závěru, že v posuzované věci jsou splněny zákonné předpoklady § 151o odst. 3 obč. zákoníku pro zřízení věcného břemene za účelem přístupu vlastníka ke stavbě, spočívající v právu cesty přes přilehlý pozemek. Dle závěru okresního soudu v řízení bylo prokázáno, že přístup vlastníka ke stavbě není možné zajistit jinak a to s přihlédnutím k umístění stavby, s přihlédnutím k tomu jaké pozemky stavbu obklopují, k možnosti napojení na veřejnou cestu a s přihlédnutím k nákladům jaké by bylo nutno vynaložit na případné technické změny a stavební úpravy skladu biopaliva. Náklady na úpravu stavby a technologie by byly nepřiměřeně vysoké v porovnání s újmou, která vznikne zřízením věcného břemene vlastníku přilehlého pozemku. Žalovaná potřebuje zajistit přístup ke stavbě ve svém vlastnictví, skladu biopaliva. Žalobce vyslovil souhlas se zřízením věcného břemene pouze k části jeho pozemku, nesouhlasil se řízením věcného břemene v rozsahu, jak se ho domáhá žalovaný. Pokud jde o náhradu za řízení věcného břemene, ta byla, dle okresního soudu, vyčíslena znaleckým posudkem, z něhož soud vychází, a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci jednorázovou náhradu za zřízení věcného břemene ve výši 82.665,- Kč. S ohledem na tento závěr o vzájemném návrhu žalovaného, který shledal důvodným a oprávněným, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zdržet se neoprávněného zásahu spočívajícího v užívání sporných pozemků. O nákladech řízení okresní soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., plně úspěšnému žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů jeho právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., zaplaceného soudního poplatku a částky vyplacené z jím složené zálohy na znalecký posudek ve výši 7.733,- Kč. Celkem dle závěru okresního soudu náhrada nákladů řízení představuje částku 69.645,64 Kč a tuto je žalobce povinen zaplatit žalovanému v zákonné třídenní lhůtě k rukám jeho právního zástupce. Proti tomuto rozsudku včas podal odvolání žalobce. Vytýká soudu prvního stupně, že odůvodnění jeho rozsudku jako celek vyznívá nesrozumitelně, ani stanoviska procesních stran nejsou reprodukována správně. Soud v odůvodnění opisuje ze spisu skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy v rozporu s ust. § 157 odst. 2 věty prvé za středníkem o.s.ř. Žalobce postrádá posouzení faktu, že stavba žalovaného je prokazatelně obklopena z převážné části jeho vlastními pozemky s návazností na veřejnou cestu (parcela 1132/28 a navazující parcela 1128/12). Soud prvního stupně tuto skutečnost ignoroval a v odůvodnění napadeného rozsudku jí nezmínil. Nemohl pak náležitě zhodnotit žalobcem uváděnou možnost přístupu ke stavbě po těchto pozemcích podpořenou poukazem na judikaturu např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze den 17.2.2006, sp.zn. 22 Cdo 38/2005. Pokud jde o finanční vyčíslení nákladů spojených se zajištěním přístupu ke stavbě žalovaného soud neprovádí žádné hodnocení znaleckého posudku předloženého žalovaným ani posudku obstaraného soudem. Přesto činí závěr, že náklady na úpravu stavby, technologie by byly nepřiměřeně vysoké v porovnání s újmou, která vznikla případným zřízením věcného břemene vlastníku přilehlého pozemku. Tuto újmu soud nekvantifikuje. Není jasné, co soud porovnává a s čím. Soud bez jakéhokoliv odůvodnění přejímá znalecké vyčíslení náhrady za zřízení věcného břemene 82.665,- Kč, byť toto nezohledňuje z hlediska již ustálená v judikatuře (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 22 Cdo 811/2010). Teprve tehdy kdyby soud prvního stupně se náležitě vypořádal s otázkou přístupu žalovaného ke stavbě po jeho vlastních pozemcích a dospěl k závěru, že přístup po nich zajistit nelze, mohl by se zabývat otázkou, jak zajistit přístup ke stavbě jinak, tedy zřízením věcného břemene přes pozemek žalobce. Pak by byl klíčový rozsah zřízení věcného břemene, soud by posoudil, zda postačí zřídit jej v rozsahu, jak navrhoval žalobce, tak aby měl zajištěn žalovaný přístup k účelové komunikaci v areálu "Jitka" či zda je nutné zřídit věcné břemeno v rozsahu širším, jak navrhoval žalovaný. Soud prvního stupně se užší variantou nezabýval, v rozsudku ji nezmiňuje. Soud rovněž pominul judikaturu podle níž je třeba dbát, aby právo vlastníka bylo omezeno co nejméně a nabízí-li vlastník přilehlého pozemku jeho odprodej vlastníkovi stavby nebo zřízení věcného břemene za tržní cenu, a není-li pak splněna podmínka, že přístup ke stavbě lze zajistit jinak ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.7.2005 sp.zn. 22 Cdo 1897/2004. Takovou žalobcovu nabídku na zřízení věcného břemene učiněnou podáním z 26.10.2011 soud ignoroval, stejně jako předchozí nabídku darování příslušné části pozemku a na místo toho zavádějícím způsobem argumentuje, že žalobce nenabídli žalovanému dotčený pozemek k prodeji, což je v daném kontextu irelevantní. Užší varianta předpokládá, že je žalovaný oprávněn účelovou komunikaci areálu "Jitka" užívat, jinak by věcné břemeno postrádalo smysl. Zřídil-li soud takové věcné břemeno, nutně to znamená, že užívání komunikace v areálu "Jitka" žalovaným považuje za právně garantované ať již obligačně či jinak. V rozporu s tím však v odůvodnění rozsudku uvádí, že v řízení nebylo prokázáno, že by existovalo povolení, dohoda, věcné břemeno ve prospěch žalované strany k vjezdu přes pozemky Jitky a.s. Je zde tedy rozpor mezi výrokem rozsudku a jeho odůvodněním. Dále odvolatel zmiňuje další skutečnosti, které byly předmětem dokazování, ale soud o nich mlčí. Žalobce prokazoval, že není pravda, že by skladová hala musela mít kapacitu pro zásobu paliva na celý víkend, jak tvrdil žalovaný. Hygienická stanice potvrdila, že palivo lze navážet bez omezení i během víkendu. Případné omezení kapacity paliv v důsledku přesunutí vrat tak neovlivní provoz energetického zdroje. Dále účastníci učinili nesporným, že žalovaný v rozporu s projektovou dokumentací neodstranil objekt hasičárny, čímž se připravil o větší prostor u vrat haly. To podstatným způsobem omezuje možnost namévrování vozidel navážejících palivo. Žalovaný sám si tak znesnadnil přístup, avšak nápravy se domáhá na žalobci. Soud rovněž ignoroval, že v orgánech žalovaného i orgánech Jitky a.s. figurovaly v době výstavby haly shodné osoby, takže o existenci cizích pozemků a absenci přístupu musel žalovaný vědět, již při výstavbě haly. Žalobce navrhl, aby rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Žalovaný se k podanému odvolání žalobce vyjádřil tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně považuje za věcně správné a navrhl jeho potvrzení. Ohledně vzájemného nároku žalovaného se soud zabýval otázkou nezbytnosti zřízení věcného břemene chůze a jízdy přes pozemky žalobce za účelem zajištění přístupu ke skladu biopaliva ve vlastnictví žalovaného. K této otázce soud provedl rozsáhlé dokazování včetně místního šetření a znaleckého posudku. Na základě provedených důkazů dospěl k závěru, že je namístě vzájemnému návrhu žalovaného vyhovět. Z provedeného dokazování vyplynulo, že provoz skladu paliva, jak byl zkolaudován, funguje, není možný jiný způsob zásobování palivem než přes vjezd vedoucí po části pozemku parc. č. 1132/36 a výjezd po části pozemku parc. č. 1132/36 a dále po navazujícím pozemku 1128/111, který ústí na hlavní komunikaci. Popřípadě tou samou cestou v opačném směru. Není pravda, že by soud prvního stupně v souvislosti s provedeným místním šetřením prezentoval subjektivní názor účastníka řízení jako názor objektivní, jak tvrdí žalobce. Se způsobem a průběhem zásobování skladu se soud při místním šetření podrobně seznámil, vše postupně prošel, důkladně se seznámil s provozem Energo centra včetně skladu biopaliva. Je zřejmé, že se jedná o jeden velký průmyslový celek s vysokou zátěží na provoz kamionů. Energocentrum zásobuje velkou část Jindřichova Hradce tepelnou energií. Sklad je zásobován biopalivem, které je jediným technicky možným způsobem, to je dopravníky biopaliva pevně spojenými s halou a kotlem energocentra, dopravováno do kotle energocentra. Vhledem k tomu, že místí šetření bylo prováděno za běžného provozu skladu byla u skladu vidět fronta kamionů čekajících na zvážení a vyložení nákladu. Bylo patrné, že se kamiony nemají kde otočit, projet skladem mohou pouze jedním směrem, tj. jedněmi vraty do skladu vjet a po zvážení na váze ze skladu druhými vraty vyjet. Při místním šetření se soudkyně za účastni obou účastníků detailně seznámila s chodem energocentra a sama se přesvědčila o nezbytnosti zajištění dostatečného přístupu kamionů ke skladu biopaliva. Soud při svém rozhodování správně v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu zohlednil i povahu komplexu energocentra (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 22 Cdo 1593/2007 a 22 Cdo 2977/2009). Ve zmiňovaných rozhodnutích se Nejvyšší soud zabýval zřízením práva cesty ke stavbě stavebně určené k podnikání a zdůraznil, že soudy při rozhodování o zřízení práva cesty musí zohlednit povahu stavby, k níž je toto právo zřizováno, a vyšší nároky na přístup ke stavbě v případě, že se jedná o stavbu stavebně určenou k podnikání, při které se předpokládá větší provoz než obvykle z důvodu zajištění podnikatelských aktivit vyžadujících nákladku a vykládku zboží, materiálu apod. Soud prvního stupně v průběhu řízení zkoumal i otázku, zda nebylo možné zajistit přístup ke skladu jinou cestou než přes pozemky parc. č. 1132/36 a 1128/111 s určitou přestavbou. Není pravda, že by soud prvního stupně ignoroval pozemky ve vlastnictví žalovaného sousedící s jeho skladem a nezabýval se možností přístupu přes tyto pozemky. Soudem ustanovený znalec Ing. M. B. v této souvislosti konstatoval, že jiný přístup ke skladu technicky možný je, jeho zřízení by však vyžadovalo rozsáhlé stavební úpravy s náklady v řádu milionu Kč. Tyto úpravy znalec specifikoval. Vždy by také došlo ke zmenšení kapacity skladové haly. Žalobce se v rozporu se znaleckým posudkem snažil přesvědčit soud, že věcné břemeno by stačilo zřídit pouze u vjedu do skladové haly k části pozemku parc. č. 1132/36, z pohledu od hlavní komunikace za halou. Takové řešení je však vyloučeno s ohledem na podmínky provozu skladu biopaliva. V takovém případě by musela být posunuta výjezdová vrata tak, aby kamiony vyjížděly na pozemek parc. č. 1132/28, kamiony by nemohly vyjíždět z mostní váhy umístěné ve skladové hale rovným směrem, ale šikmo. Tím by došlo k jejímu zničení, neboť takový způsob užívání váhy je výrobcem zakázán. Ze znaleckého posudku znalce F. V. navíc vyplývá, že jen samotné posunutí těchto vrat by stálo 313.440,- Kč. Stavební úpravy k zajištění jiného přístupu ke skladu v rozsahu, jenž ve svých podáních prezentuje žalobce, by byly nedostatečné. Tvrzení žalobce o tom, že žalovanému učinil nabídku na odkup této části pozemku, nejsou pravdivé. Právní předchůdce žalobce V. T. reagoval vždy na snahu žalovaného dohodnout se na zřízení věcného břemene nebo odkup předmětných pozemků požadavkem ceny neodpovídající realitě. V průběhu řízení V. T. předstíral, že by uvedenou část pozemku převedl na žalovaného na základě darovací smlouvy. Ve chvíli, kdy žalovaný vyslovil souhlas, V. T. odstoupil od své nabídky a pozemky převedl na současného žalobce. V řízení bylo prokázáno, že jiný přístup ke skladu biopaliva by bylo možné zajistit pouze s provedením rozsáhlých stavebních úprav, s vynaložením částek v řádu milionů. Náklady na přesun vjezdu by byly nepoměrně vyšší než újma žalobce, která by mu vznikla, či spíše nevznikla, zřízením věcného břemene. Žalobce a jeho právní předchůdci sporné pozemky kupovali s plným vědomím o tom, že na pozemcích tato přístupová cesta pro žalovaného je. Manželé P. (právní předchůdci V. T.) koupili pozemky od společnosti Jitka a.s. omylem, neboť tyto pozemky měly být dle dohody mezi společností Jitka a.s. a žalovaným prodány žalovanému jako součást komplexu energocentra. Společnost Jitka a.s. je však zapomněla před převodem na manželé P. oddělit a převést na žalovaného a namísto toho je omylem převedla jako součást původního pozemku parc. č. 1132/20 a prac. č. 1128/31 na manžele P. V době převodu přitom byl komplex energocentra včetně skladu paliva již z větší části dokončen a manželé P. si byli dobře vědomi skutečnosti, že v daném místě stojí energocentrum včetně skladu. Manželé P. také nechali oddělit pozemky 1132/36 a 1128/111 od původních pozemků. Jejich právní nástupce V. T. a následně i žalobce koupili již přímo pozemky parc. č. 1132/36 a 1128/111, které byly odděleny od původního pozemku přesně na hranici, kde končí přístupová cesta ke skladu paliva a stál původně i plot tuto cestu oddělující od zbytku pozemku. Koupili tak záměrně jen tyto pozemky s přístupovou cestou. Tyto pozemky nemohou být žalobcem účelně využity, mají pouhých 252m bezprostředně navazují na komplex energocentra, tj. přímo zasahují do jeho ochranného pásma, které je vymezeno energetickým zákonem. Žalobce nemůže na pozemcích za žádných okolností nic stavět ani je využít jiným účelným způsobem, pozemky jsou pro něj bezcenné. Pro žalovaného jsou pozemky naopak velmi důležité, jako přístupová cesta ke skladu biopaliva, který je důležitou součástí energocentra. Kupní cena, kterou uhradili manželé P. činila 200,- Kč za m2, kupní cena kterou uhradil V. T., činila 100,- Kč za m2. Újma, která by žalobci zřízením věcného břemene chůze a jízdy přes uvedené pozemky vznikla, je prakticky nulová, neboť pozemky neměly v podstatě žádnou hodnotu již v době, kdy je žalobce resp. jeho právní předchůdci kupovali. Ve srovnání s tím náklady na stavební úpravy by byly několikanásobně vyšší než újma žalobce, která by mu vznikla. Žalovaný v tomto směru odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ČR zejména rozhodnutí 22 Cdo 2977/2009, 22 Cdo 2957/2009 a 22 Cdo 1593/2007. Soud proto v předmětné věci rozhodl zcela správně, pokud věcné břemeno zřídil. Znalec B. vyčíslil náhradu, která za zřízení věcného břemene žalobci náleží částkou 82.665,- Kč, za závěrů znalce soud právně vycházel, když pro posouzení výše náhrady je třeba odborných znalostí a vyčíslení náhrady soud nemohl provést sám. Soud prvního stupně tedy rozhodl správně, pokud zřídil věcné břemeno v rozsahu nezbytně nutném, vyznačeném v geometrickém plánu č. 962-88/2012 za náhradu vyčíslenou ustanoveným znalcem. Ve vztahu k žalobě žalobce bylo navíc prokázáno, že žalobce a jeho právní předchůdci prostřednictvím žaloby se ve skutečnosti nesnaží chránit své vlastnické právo, smyslem řízení je zneužití nastalé situace, kdy omylem získali do vlastnictví bezcenné pozemky, které měly být původním vlastníkem prodány žalovanému. Takovému výkonu práva dle žalovaného nepřísluší soudní ochrana jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25 Cdo 2895/99, 25 Cdo 1839/2000 a 32 Odo 1047/2003. Podle těchto rozhodnutí Nejvyššího soudu v situacích, kdy k výkonu práva dochází z jiných důvodů než je dosažení hospodářských cílů či uspokojení jiných potřeb a kdy hlavní nebo alespoň převažující motivací je úmysl poškodit či znevýhodnit povinnou osobu, je namístě postupovat podle § 3 odst. 1 obč. zák. Odvolací soud zjistil, že přípustné odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou podle § 201 a 202 o.s.ř., v zákonem stanovené lhůtě podle § 204 odst. 1 o.s.ř. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně postupem podle § 212 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné, pouze v části týkající se výše náhrady za zřízení práva nebytné cesty, v ostatním důvodné není. Soud prvního stupně o žalobou uplatněném nároku a o vzájemné žalobě žalovaného rozhodoval za účinnosti občanského zákoníku platného do 31.12.2013, tedy podle § 127 obč. zák. a § 151o odst. 3 obč. zák. Odvolací soud však ve věci rozhodoval za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o.z.) a s přihlédnutím k přechodným ustanovením § 3028 odst. 1 a 2 o.z. posoudil v řízení uplatněné nároky podle nové hmotněprávní úpravy účinné od 1.1.2014, tedy jako nárok na zdržení se zásahu do vlastnického práva žalobce podle § 1013 a násl. o.z. a vzájemnou žalobu jako nárok na zřízení nezbytné cesty podle § 1029 a násl. o.z. Odvolací soud doplnil řízení podle § 213 o.s.ř. provedením místního ohledání a doplňujícím výslechem znalce a některými dalšími listinnými důkazy ke zjištění skutečností rozhodných pro posouzení nároku ve světle současné hmotněprávní úpravy podle o.z. Při místním šetření dne 10.3.2014 bylo zjištěno, že kamiony s biopalivem najíždějí do skladové haly energocentra z vnitřní komunikace areálu "Jitka", vedoucí od vrátnice a to přes parcelu 1132/31 (dvůr), rovněž ve vlastnictví Jitky a.s., na parcelu 1132/50 (1132/42) ve vlastnictví žalovaného. Poté kamiony projíždí po části parcely 1132/36 ve vlastnictví žalobce, tato parcela zasahuje přes celou šíři vrat vedoucích do objektu skladové haly (postavené na parc. st. č. 984 /ve vlastnicí žalobce/ a na parcele č. 176 ve vlastnictví žalovaného). Kamiony najednou na váhu a dále projíždějí halou a výjezdovými vraty vedoucími na parc. 1132/36, dále přes parc. 1128/111 vyjíždějí na veřejnou komunikaci a to parc. 1282/4. Uvnitř haly byl zjištěn kamion stojící na váze, přičemž venku byl připraven již další kamion k vyskladnění. V průběhu místního šetření během dvaceti minut byly v objektu celkem tři kamiony, jeden uvnitř, dva venku. První kamion byl po vyskladnění, vyjížděl z haly s tím, že bude najíždět další kamion. Ve všech případech šlo o nákladní vozy (kamiony) s návěsem. Při místním šetření bylo zjištěno, že byla provedena přístavba skladové haly a to směrem na parc. 1132/50 a dílem zřejmě i na parc. 177/1. Na parc. 177/1 stojí bývalá hasičárna resp. její část, která byla přebudována na konferenční místnost, je přilepena ke skladové hale a její přístavbě. Dvůr na parc. 1132/31 je užíván žalovaným i společností Technopak, která má pronajat objekt na druhé straně dvora, ze dvora je nákladová rampa k tomuto objektu. Na dvoře jsou i kontejnery, dle sdělení žalovaného jsou průběžně plněny provozním odpadem a vyváženy. Z kolaudačního souhlasu s užíváním stavby ze dne 16.12.2013 č.j. VUP/62064/13-KR soud zjistil, že žalobci byl udělen kolaudační souhlas jako doklad o povoleném užívání stavby přístavba skladu paliva - na pozemcích st. p .č. 177/4 a 177/5 v k.ú. Otín u Jindřichova Hradce provedené podle veřejnoprávní smlouvy z 21.10.2013 č.j. VÚP/5736/2013/Kr, přičemž účel užívání stavby je rozšíření skladu paliva. Z protokolu o výslechu svědka J. Š. z 26.11.2009 před Okresním soudem v Jindřichově Hradci ve věci sp.zn. 6 C 108/2009 odvolací soud zjistil, že svědek v roce 2006 a 2007 byl předsedou představenstva Jitka a.s. a zároveň generálním ředitelem. Mohl jednat za Jitku a.s., pokud se podepisovalo, podepisoval druhý člen představenstva. V pozici generálního ředitele mohl vystupovat i samostatně. Na podzim roku 2006 odprodali dceřinou společnost Energetické centrum s.r.o. společnosti CZECH HEAT, a.s., šlo o obchod řádově v desítkách milionů. Na podzim 2006 žalovaný počal plánovat výstavbu skladu teplárny, bylo potřeba posunout halu na pozemek Jitky jižněji, šlo o zanedbatelný kousek pozemku. Jitka s tím neměla problém. Říkali si, že by to prodali, ale oni spěchali na výstavbu, chtěli náš souhlas s umístěním stavby a prodá se to potom dodatečně, souhlas byl vystaven. Ústně se tehdy dohodli, že mohou posunout halu, postavit sklad, na pozemku Jitky, na místě si to ukázali, vymezili v plánku. Šlo o tehdejší parcelu 1132/20. Kromě stavby haly byla řeč i o vstupu, že si tam vybudují vjezd. Vztahovalo se to i na úpravu terénu. Bylo to samozřejmostí. V té době se předpokládalo, že oni dodatečně parcelu 1132/20 odkoupí, svědek si již nepamatuje, zda souhlas vztahovali k parc. 1128/31. Celou věc svědek považoval za banalitu. Tehdy byla hektická doba zapomnělo se na to. Pak prodávali část areálu panu P. bez toho, aby pozemek, který byl dotčený, nechali oddělit. Kupní smlouvou v měsíci 11/2007 prodali panu P. něco co prodávat nechtěli. Před prodejem panu P. to s ním obcházeli, ukazovali mu to, bohužel mu byl prodán pozemek celý, jeho část se zapomněla oddělit a tak to vzniklo. Vymezovali to tak, že žalovanému by jako hranice měl připadnout cca pás dva až tři metry od budovy, tam měla být zhruba hranice. Pan P. netušil a nemohl tušit, že kupuje pozemek pod halou. Svědek mu říkal, že kupuje pozemek, jenž začíná v podstatě tam, kde končí hala. Svědek se to snažil řešit, považoval to částečně za svou chybu. Z čestného prohlášení svědka Š. z 2.10.2009 na č.l. 145 spisu Okresního soudu v Jindřichově Hradci sp.zn. 6 C 108/2009 odvolací soud zjistil tytéž okolnosti jako z výpovědi svědka. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti Jitka a.s. soud zjistil, že J. Š. byl předsedou představenstva této společnosti od 22.7.2005 do 12.7.2010, Ing. R. K. byl členem představenstva společnosti od 22.7.2005 do 20.6.2008 a Ing. Z. E. byl členem dozorčí rady od 29.6.2001 do 20.6.2008. Z výpisu z obchodního rejstříku Energetického centra s.r.o. soud zjistil, že Ing. R. K. byl jednatelem této společnosti od 28.4.2003 a je jím dosud. Ing. Z. E. byl členem dozorčí rady této společnosti od 28.4.2003 do 30.10.2006 a J. Š. byl členem dozorčí rady této společnosti od 6.3.2006 do 30.10.2006. Z informace Krajské hygienické stanice z 20.4.2012 na č.l. 381 spisu soud zjistil, že HKS vydaná závazné stanovisko pro stavební řízení pod č. 210418/07/HOK.JH dne 8.2.2007 a požadavek na zásobování skladu Pajer paliva pouze v pracovních dnech, údajně stanovený hygienickou stanicí, v závazném stanovisku není. Takový požadavek by byl i rozporu s platnou legislativou týkající se hluku. Ze zápisu o předání staveniště ze dne 10.8.2007 na č.l. 304 spisu soud zjistil, že investor stavby skladu paliva SO05-spodní stavba společnost Dotec Enego International s.r.o. zajistí, kromě jiného vjezd na staveniště od 17.8.2007 okolo kotelny, demolice průjezd do haly bude dokončena do 31.8.2007, demolice části garáží hasičárny do 16.8.2007. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku společnosti CZECH HEAT, a.s.nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti. Znalec Ing. B. při svém slyšení před odvolacím soudem setrval na svých závěrech pokud jde o ocenění věcného břemene, trval na svém postupu podle § 18 odst. 1 zákona č. 151/97 Sb., cenu věcného břemene stanovil výnosovým způsobem se zohledněním ročního užitku. Takto postupuje vždy, pokud stanovuje hodnotu věcného břemene pro notářská rozhodnutí, rozhodnutí veřejné správy, soudu apod. Zákon o oceňování majetku výslovně nezakazuje užití jiných metod, ale stanoví způsob jakým má být věcné břemeno oceněno. K ročním nákladům na údržbu a případně vzniklé újmě na komunikaci zatížené zvýšeným provozem se znalec nevyjádřil s tím, že takové vyjádření je mimo jeho znalecké oprávnění. Zřízení věcného břemene negativně ovlivní cenu pozemku, vlastník je omezen v jeho užívání. Pokud na pozemku váznou věcná břemena za účelem údržby kanalizace to nemá žádný význam, kanalizace je nepochybně uložena tak, aby provozem netrpěla. Pokud jde o fakticky možný jiný přístup k hale znalec uvedl, že možné je vše. Zohlednil i to, že ve dvoře stojí přístavek haly a je tam část hašičárny zrekonstruovaná jako společenská obchodní místnost. Bylo by možné i zacouvat a vycouvat. Je však otázka, zda by to bylo možné v tom provozu. Couvání je možné i z komunikace přes pozemky žalovaného s přejezdem pozemku žalobce. Vyjíždění by bylo možné i tak, že by vrata byla umístěna na místo v prvním poli až v druhém poli haly. Tam rovněž není možný průjezd, proti druhému poli stojí přístavba haly. Hala má celkem pět polí, pokud by se vyjíždělo v prostoru druhého pole kapacita haly by snížila o 1/5, to by ovlivnilo nepochybně provoz celého zařízení. Respektive hala má celkem sedm polí, sedmé pole slouží pro nájezd kamionů na váhy a poslední pole slouží pro nakládání materiálu do technologického řízení. Znalec neví jaký záměr s pozemkem má součastný vlastník, komunikace slouží k příjezdu k hale. Znalec není schopen usoudit, zda je využitelná pro vlastníka, myslí, že by nebylo možné ji zastavět, neboť je v ochranném pásmu. O zastavení by musel rozhodovat příslušný stavební úřad. Znalec uvedl, že neumí kvantifikovat pokles hodnoty pozemku, vycházel by z vyčíslení ročního užitku. Ten stanovil dvěma metodami a dospěl k tomu, že hodnota pozemku je 431,- Kč a porovnávací metodou 480,- Kč za m2. Při stanovení ceny věcného břemene by vycházel z ceny vyšší. Pozemek má vyšší užitnou hodnotu pro žalovaného než kohokoliv jiného. Pozemek se nachází ve vnitřní části Jindřichova Hradce a cena obdobných pozemků se pohybuje kolem 400 až 500,- Kč za m2. Cena pro konkrétní podnikání žalovaného by byla vyšší, tuto cenu znalec není schopen stanovit, nikdy se s takovou situací nesetkal. Stavební pozemky v dané lokalitě se pohybují v hodnotě 650 až 750,- Kč za m2. Je však pravda, že konkrétní pozemek má strategickou polohu pro žalovaného. Případné náklady na zřízení jiného přístupu by byly velmi vysoké a pozemek pak může mít i vyšší hodnotu než pozemek pro stavbu rodinného domu. Z hlediska slušného vypořádání má znalec za to, že by bylo možné srovnání s nejdražšími pozemky na stavbu rodinných domků v Jindřichově Hradci. Ty se pohybují kolem 1.800,- Kč za m2 v současné době. Pokud jde o průmyslovou výstavbu v průmyslové zóně tam se cena pozemku, pohybuje od 800 do 1.000,- Kč za m2. Znalec má za to, že částka 1.800,- Kč za m2 by byla nejbližší stopu ceny pozemku. Částka 400 až 500,- Kč byla uváděna i v jeho znaleckém posudku z roku 2010, ceny pozemků neklesají ani nestoupají, ale stagnují. Způsob příjezdu a navážení paliva do energetického centra je nejlogičtější a nejjednodušší, který mohl žalovaný zvolit. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která byla doplněna v odvolacím řízení a dospěl k závěru, že podané odvolání žalobce převážně důvodné není. Nebylo zjištěno, že by žalovaný měl zajištěn přístup ke svým pozemkům a stavbě jinak, na základě obligačního práva. Žalobce od původní nabídky darovací smlouvy ustoupil, tato nabídka neřešila zcela přístup ke stavbě, stejně jako navrhované zřízení věcného břemene k menší části ppč. 1132/36. Odvolací soud hodnotil zákonná kritéria pro zřízení nezbytné cesty zakotvená v § 1029 odst. 1 a 2 o.z. Hodnotil možnost řádného hospodaření či jiného řádného užívání pozemku resp. stavby, jako jeho součásti, zda tento pozemek je či není dostatečně spojen s veřejnou cestou a dále řešil zákonný požadavek, aby vlastník sousedního pozemku byl co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. Ke zjištění rozhodných skutečností odvolací soud provedl šetření na místě samém a zjistil, že jakékoliv posunutí vjezdu do skladové haly na pozemcích parc. st. č. 176 a parc. st. č. 184 tak, aby tyto pozemky a stavba byly spojeny s věřenou cestou, při zachování všech hospodářských funkcí haly, je vyloučeno. Vždy by šlo o zásah nejen do zbudované a využívané kapacity skladové haly, ale především do instalovaného technického zařízení pro skladování biopaliva a jeho transport do hlavní technologické části Energetického centra, za účelem jeho spalování. Plynulý průjezd jinou částí haly při přesunutí vrat je prakticky vyloučen povolenou přístavbou skladové haly na parcelách 1132/50 a 177/1 (nyní 177/4 a 177/5) a stavbou části hasičárny na parcele 177/1, která po přebudování slouží k provozním a obchodním potřebám žalovaného. V posuzované věci, dle přesvědčení odvolacího soudu, není možné zbudovat ani jednostranný přístup ze strany parcely č. 1132/28 a 1128/12 ve vlastnictví žalovaného, neboť přeložení vrat do některého z polí vedoucího na tyto parcely by vedlo nejen k významnému snížení skladové kapacity haly, jak uvážil i znalec B., ale dle přesvědčení odvolacího soudu by muselo dojít k přebudování celé haly resp. její technologické části, neboť vyjíždění kamionu mimo současný průjezd přes zabudovanou váhu by nepochybně představoval podstatné ztížení práce a bezpečnosti pojízdné rampy instalované ve stropní části skladové haly, která slouží k vyskladňování vozidel a k nakládání uskladněné slámy na pásové dopravníky sloužící k transportu paliva do kotle. Žádná z jiných variant nezbytné cesty nezajišťuje možnost průjezdu halou. Taková varianta by byla možná pouze tehdy, pokud by byla zbourána stavba hasičárny resp. obchodních prostor žalovaného a nová přístavba skladové haly. Takový postup nelze po žalovaném požadovat, neboť by to odhrozilo samotný provoz energocentra. Újma žalovaného by byla nepřiměřená k újmě žalobce, pro něhož jsou sporné pozemky nevyužitelné. V době kdy sporné pozemky kupoval od svého právního předchůdce, o této situaci věděl. Při výstavbě haly se nepočítalo s demolicí celé "hasičárny", jak namítá žalobce, ale pouze jejích garáží, což plyne ze zápisu o předání staveniště z 10.8.2007. Jednostranný přístup z parcel 1132/28, 1128/12 s posunutím vrat do jiného pole skladové haly či jednostranný přístup současnými vraty z parcely 1132/42 (při zřízení věcného břemene dle návrhu žalobce podle geometrického plánu z 14.12.2011 č. 949-69/2011 na č.l. 293 spisu) je sice technicky možný, nákladní vozy by mohly najíždět do skladové haly a poté z ní stejnou cestou vycouvat. Tento způsob přístupu ke komunikaci by však ohrozil či omezil plynulost a rychlost vykládky paliva a tedy i provozu energocentra. Při místním šetření odvolacím soudem bylo zjištěno, že kamiony najíždějí v časových intervalech kratších, než jsou časové intervaly pro zvážení nákladu a jeho vykládku, nevyložené kamiony čekají na vykládku ve frontě za sebou. Tento žalobcem navrhovaný postup neodpovídá potřebě vlastníka stavby (žalovaného) ve smyslu § 1029 odst. 2 o.z. a vylučuje tak řádné hospodaření a užívání energocentra ve smyslu § 1029 odst. 1 o.z. Obtěžování žalobce užíváním této cesty ve smyslu § 1029 odst. 2 o.z. je minimální, žalobce jako vlastník tyto komunikaci pro svou potřebu neužívá, komunikace není využitelná pro přístup k jeho nemovitostem. Odvolací soud neshledal ani důvody ve smyslu § 1032 odst. 1 o.z. za nichž soud nezbytnou cestu nepovolí. Nelze usoudit na vznik škody na nemovité věci žalobce, která by převýšila výhodu nezbytné cesty, komunikace je žalovaným udržována, dobrý stav této komunikace je předpokladem jejího účelného využívání žalovaným. V posuzované věci rovněž nelze dovodit, že by nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně způsobil žalovaný. Z výpovědi svědka Š. jednoznačně vyplývá, že celá situace vznikla v letech 2006 až 2007 omylem, kdy v důsledku snahy o rychlé zbudování energocentra byl převod vlastnického práva ke sporné části pozemku odsunut na pozdější dobu a stavba byla částečně umístěna na pozemku společnosti Jitka a.s. s jejím souhlasem ještě před zamyšleným převodem vlastnického práva. K oddělení sporných pozemků a k převodu vlastnického práva pak v důsledku opomenutí, zejména na straně Jitky a.s., nedošlo a sporné pozemky byly omylem převedeny jako část jiných pozemků na právního předchůdce žalobce. Z personálního propojení žalované společnosti a společnosti Jitka a.s. v rozhodné době nelze na úmysl či hrubou nedbalost usuzovat, personální propojení by naopak logicky mělo vést k důslednému ošetření právních vztahů mezi účastníky, k čemuž v důsledku omylu popsaného svědkem Š., však nedošlo. Hrubou nedbalost ani úmysl nelze dovodit z přístavby skaldové haly v roce 2013, tedy v průběhu řízení. Investice v řádu několika milionů (asi 3 mil. protokol o místním šetření) žalovaný nepochybně učinil z důvodu provozních potřeb enegocentra, nikoliv pro účely tohoto řízení, jak namítá žalobce. Toto tvrzení žalobce není odůvodněno. Rovněž nelze usoudit, že by žalovaný žádal nezbytnou cestu pouze za účelem pohodlnějšího spojení. Z výpovědi znalce sice vyplývá, že dosavadní přístup je nejjednodušší a nejlogičtější, tento přístup byl však zvolen v době výstavby skladové haly energocentra, byl řešen již v rámci projektu a vycházel z úvahy a přesvědčení, že přístup bude zajištěn po vlastních pozemcích žalovaného, které následně získá na základě uvažované kupní smlouvy. Stanovisko Krajské hygienické stanice ke způsobu navážení paliva do skladové haly nemá z hlediska posouzení žalobou uplatněného nároku na zdržení se užívání konkrétních pozemků a vzájemné žaloby na zřízení práva nezbytné cesty žádný význam. Navážení paliva (i bez výslovného požadavku Krajské hygienické stanice) jen v průběhu pracovního týdne je projevem ohleduplnosti žalovaného k obyvatelům přilehlého sídliště, nikoliv přitěžující okolností. Pokud snad k původně zamýšleným demolicím částí staveb v průběhu výstavby skladové haly nedošlo, jak tvrdí žalobce, nelze ani z této okolnosti dovozovat žádné negativní závěry pro žalovaného. Nejde o situaci, kdy by žalovaný z hrubé nedbalosti či úmyslně způsobil nedostatek přístupu ve smyslu § 1032 odst. 1 písm. b) o.z. Navíc okolnosti vyplývající z informace Krajské hygienické stanice a ze zápisu o předání staveniště nastaly v roce 2007, tedy před účinností nového občanského zákoníku a ust. § 1032 odst. 1 písm. b) o.s.ř.. nelze na posuzovanou věc vztáhnout, jak vyplývá i z ust. § 3028 odst. 2 věta druhá za středníkem přechodných ustanoveních o.z. Odvolací soud nesdílí odvolací námitky žalobce, že by rozsudek soudu prvního stupně byl nepřezkoumatelný. Z odůvodnění rozsudku jsou zřejmé úvahy, kterými byl soud prvního stupně veden při rozhodování v této věci. Soud prvního stupně sice nečiní výslovný závěr o možnosti přístupu žalovaného ke stavbě po jeho vlastních pozemcích, jak je mu vytýkáno podaným odvoláním, z odůvodnění rozsudku je však zřejmé, že soud prvního stupně vylučuje možnost jiného přístupu, neboť jeho zajištění by si vyžádalo nepřiměřeně vysoké náklady. Tyto náklady sice soud prvního stupně nevyčísluje, o vysokých nákladech však hovoří znalec B. ve svém posudku a žalovaný předložil v řízení před soudem prvního stupně i posudek znalce Františka Viduny, z oboru ekonomika rozpočtování a fakturace, z něhož vyplývá, že pouhé přesunutí vjezdu by si vyžádalo náklady 313.440,- Kč. S touto otázkou se soud prvního stupně vypořádal, uvádí, že tato částka je pouze zlomek nákladů, které by souvisely nejen se stavebními úpravami, ale s novým zpracováním projektové dokumentace a pravděpodobně i úpravami samotné technologie a zároveň by došlo ke zmenšení prostoru pro skladování. Pokud je žalobcem vytýkáno soudu prvního stupně, že se nezabýval otázkou rozsahu zřizovaného věcného břemene ani tato námitka není důvodná. Soud za přiměřený rozsah považoval rozsah věcného břemene, jak je zachycen v geometrickém plánu č. 962-88/2012 z 25.4.2012, který je přílohou odvoláním napadeného rozsudku. Zřízením věcného břemene v rozsahu užším, ve variantě navrhované žalobcem, se soud prvního stupně sice výslovně nezabýval, z odůvodnění rozsudku je však zřejmé, že se jako k minimální variantě přiklonil k variantě podle geometrického plánu č. 962-88/2012. Tzv. užší varianta, žalobcem navrhovaná, předpokládá vyjíždění nákladních vozů a kamionů na váhu skladové haly a po jejich vyskladnění vycouvání stejnou cestou na komunikaci uvnitř areálu Jitky a.s. Jde o manévr poměrně složitý s ohledem na zjištěnou místní situaci ve dvoře. Dvůr i komunikace je užívána i dalšími nájemci objektů v areálu, tato okolnost i potřeby zajištění plynulého provozu enerogocentra zcela vylučují tuto druhou užší variantu, která by bránila řádnému hospodaření a užívání energocentra ve smyslu § 1029 odst. 1 o.z. Soud prvního stupně však při úvahách o výši náhrady za povolení nezbytné cesty přes pozemky žalobce nehodnotil všechny významné okolnosti ve smyslu ustálené judikatury zejména rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 22 Cdo 2854/2010, která je nepochybně aplikovatelná i pro právní úpravu práva nezbytné cesty podle § 1029 a násl. oz. Při stanovení náhrady za zřízení nezbytné cesty nelze totiž vycházet pouze z ceny určené podle cenových předpisů, tak jak byla stanovena soudem ustanoveným znalcem Ing. Belšánem, ale je třeba vážit všechny okolnosti případu, zejména proč stavba zůstala bez přístupu k veřejné komunikaci, stejně jako všechny negativní účinky, které s sebou zřízení nezbytné cesty pro zatížený pozemek přinese. Náhrada za řízení práva nezbytné cesty zahrnuje i náhradu za újmu, kterou vlastník pozemku utrpí, a to i tím, že v důsledku tzv. právní závady, práva cesty svědčící o vlastníku pozemku na němž je umístěna stavba, zpravidla klesne cena zatíženého pozemku i stavby na němž zřízené a že jeho vlastník bude výkonem tohoto práva omezen v užívání pozemku, bude narušeno jeho soukromí apod. Nelze pominout skutečnost, že právo cesty se zřizuje bez časového omezení. Stanovení výše náhrady je tak na úvaze soudu, která musí být řádně odůvodněna. Soud prvního stupně nesprávně vyšel pouze ze znalcem stanovené náhrady podle cenového předpisu, ostatní rozhodné skutečnosti nezkoumal a při stanovení výše náhrady je nehodnotil. Odvolací soud má za to, že při stanovení výše náhrady je třeba přihlédnout k tomu, že žalovaný, společně se společností Jitka a.s., byť omylem, zavinili, že stavba skladové haly na konkrétních pozemcích se dostala do vlastnictví právního předchůdce žalobce a posléze do vlastnictví žalobce. Větší část zavinění leží nepochybně na společnosti Jitka a.s. Tuto okolnost nelze zhodnotit, jak uvedeno výše, jako hrubou nedbalost či úmysl na straně žalovaného tedy okolnosti, které by mohly být hodnoceny jako důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu § 3 obč. zák. ve znění platném do 31.12.2013 je však nezbytné tyto okolnosti hodnotit v rámci stanovení výše přiměřené náhrady za zřízení služebnosti. V této souvislosti nelze odhlédnout ani od výše zmiňované skutečnosti, že žalobce sporné pozemky kupoval v době, kdy již tento spor byl v běhu, věděl, jaké pozemky kupuje, že je nemůže užívat a že tyto pozemky užívá žalovaný pro zajištění svého provozu. Není však pochyb o tom, že v souvislosti se zřízením práva nezbytné cesty ve formě služebnosti dojde ke snížení tržní ceny pozemku, tento pozemek není využitelný jinak než pro žalovaného. Rovněž je třeba přihlédnout k tomu, že v souvislosti se zřízením služebnosti nezbytné cesty dochází ke znehodnocení zbylé části pozemku, z něhož byl pozemek pro zřízení nezbytné cesty geometrickým plánem oddělen. Odvolací soud je přesvědčen, že je namístě zřídit nezbytnou cestu ve formě služebnosti (§ 1029 odst. 2 o.s.ř.) byť nová právní úprava nevylučuje, že by nezbytná cesta mohla mít i jiný právní režim. V takovém případě by však nebytná cesta svědčila pouze vlastníku nemovitosti a nepřecházela by na právní nástupce oprávněné osoby, obdobná situace by nastala zřejmě i na straně osoby povinné. Takový postup odvolací soud v této věci za vhodný nepokládá. Odvolací soud rovněž neshledal podmínky pro poskytnutí náhrady třetím osobám, pro které bylo zřízeno věcné břemeno práva přístupu ke kanalizaci, když dle znalce Ing. Belšána není věcné právo třetích osob dotčeno zřízením služebnosti nezbytné cesty. Užíváním konkrétního pozemku nemůže být narušeno právo žalobce na soukromí, pozemek není součástí komplexu nemovitostí, které by sloužily žalobci k bydlení či jiným soukromým aktivitám. Nejde o významný zásah do jeho vlastnického práva. Žalobce sporný pozemek žádným způsobem neužívá. V této souvislosti je třeba přihlédnout i k tomu, že hala slouží energocentru, které je podnikatelským subjektem, který zajišťuje v Jindřichově Hradci veřejně prospěšné služby a to dodávky tepla zpracováním bioodpadu. S tím pak souvisí vyšší zatížení pozemků zvýšeným provozem nákladních vozidel přivážejících palivo. Soud v rámci náhrady resp. úplaty za nezbytnou cestu nezohlednil odčinění újmy ve smyslu § 1030 odst. 1 o.z. ani nerozhodl o poskytnutí jistoty ve smyslu § 1030 odst. 2 o.z., neboť škoda na dotčeném pozemku, dle přesvědčení odvolací soudu nehrozí, sporné pozemky a komunikace na nich je v dobrém stavu, je udržována žalovaným v jeho zájmu. Při zřízení služebnosti pak podle § 1263 o.z. oprávněná osoba nese náklad na zachování a opravy věci, která je pro služebnost určená, užívá-li ji však i ten, kdo je služebností obtížen, je povinen na náklad poměrně přispívat, nebo se užívání zdržet. Pokud tedy v budoucnu vzniknout žalobci náklady na zachování a opravy věci (pozemků), může tyto požadovat po oprávněném (žalovaném) podle citovaného ust. § 1263 o.z. S přihlédnutím ke všem výše zmiňovaným okolnostem daného případu odvolací soud po volné úvaze ve smyslu § 136 o.s.ř. dospěl k závěru, že náhrada resp. úplata za nezbytnou cestu nečiní pouze znalcem stanovenou částku podle cenového předpisu 82.665,- Kč, ale částku trojnásobně vyšší, po zaokrouhlení 248.000,- Kč. Pokud se žalovaný důvodně domáhal vzájemnou žalobou zřízení práva nezbytné cesty, nemůže být úspěšná žaloba žalobce, jíž se domáhal aby se žalovaný zdržel užívání konkrétních pozemků za účelem přístupu ke skladové hale. S ohledem na zjištěné okolnosti případu nelze uzavřít, že by užívání konkrétního pozemku žalovaným bylo přímou imisí rušící výkon vlastnického práva žalobce nad míru přiměřenou poměrů ve smyslu § 1013 odst. 1 o.z. Z okolností případu lze pak usuzovat i na zneužití práva ve smyslu § 8 o.z. (dříve rozpor s dobrými mravy podle § 3 obč. zák.), které nepožívá právní ochrany. Žalobce zneužívá omylu žalovaného a Jitky a.s. stran převodu sporných pozemků ve svůj prospěch. Ze všech těchto důvodů odvolací soud podle § 219 o.s.ř. potvrdil věcně správný výrok rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na zdržení se zásahu do vlastnického práva žalobce a podle § 220 o.s.ř. pak změnil výrok o zřízení služebnosti nezbytné cesty za přiměřenou náhradu a to s ohledem na změnu právní úpravy i závěr o navýšení úplaty za zřízení nezbytné cesty. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 a 2 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. Plně úspěšnému žalovanému náleží právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, které jsou představovány náklady právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Za první 2 úkony právní služby před soudem prvního stupně žalobci náleží odměna advokáta po 1.500,- Kč, když předmětem řízení byl pouze žalobou uplatněný nárok na zdržení se zásahu do vlastnického práva, tj. 3.000,- Kč. Za dalších 9 úkonů právní služby žalovanému náleží odměna advokáta po 3.250,- Kč (2.500,- Kč + 750,- Kč), když předmětem řízení byl i vzájemný nárok na zřízení nezbytné cesty, tj. 29.250,- Kč. Za dva úkony učiněné po 1.1.2013 žalovanému náleží odměna advokáta po 4.000,- Kč (2.500.,- Kč + 1.500,- Kč), tj. 8.000,- Kč. Za návrh na nařízení předběžného opatření náleží žalovanému odměna advokáta 1.250,- Kč. Odměna advokáta za vykonané úkony právní služby celkem přestavuje částku 41.500,- Kč. Žalovanému dále náleží náhrada hotových výdajů za 14 úkonů právní služby po 300,- Kč, tj. 4.200,- Kč, celkem 45.700,- Kč. Náhrada za ztrátu času za celkem čtyřicet půlhodin strávených na cestě k jednání soudu a místnímu šetření činí 4.000,- Kč a náhrada cestového 9.977,80 Kč podle specifikace. Náklady právního zastoupení celkem představují 59.677,80 Kč. Právní zástupce žalovaného je plátcem DPH, jak doložil, a podle § 137 odst. 3 o.s.ř. žalovanému náleží i 21% DPH z odměn a náhrad celkem 72.210,138 Kč. Včetně zaplaceného soudního poplatku 1.500,- Kč a znalečného sraženého ze zálohy žalovaným zaplacené v částce 7.733,- Kč, náklady řízení před soudem prvního stupně celkem představují 74.483,138 Kč. Pokud okresní soud v odvoláním napadeném rozsudku uložil žalovanému zaplatit na nákladech řízení před soudem prvního stupně pouze částku 69.645,64 Kč není toto rozhodnutí správné. Soud prvního stupně nesprávně sazbu mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby posoudil podle § 8 odst. 3 vyhlášky č. 177/96 Sb. a za tarifní hodnotu považoval hodnotu věci, která je nejvyšší, přesto že nejde o spojení dvou řízení ke společnému projednání ze zákona, tedy částku 2.500,- Kč za úkon. Odvolací soud je přesvědčen, že odměna advokáta za 9 úkonů právní služby učiněných do 31.12.2012 se určí součtem odměny vyšší a 1/2 odměny v další spojené věci ve smyslu § 12 odst. 3 téže vyhlášky ve znění platném do 31.12.2012 a za 2 úkony učiněné po 1.1.2013 součtem odměn obou spojených věcech ve smyslu § 12 odst. 3 ve znění platném od 1.1.2013. Náklady odvolacího řízení představují odměnu advokáta žalovaného za pět úkonů právní služby po 4.000,- Kč (vyjádření k odvolání, ústní jednání 26.2.2014 a 9.4.2014, které trvalo více než dvě hodiny, místní šetření 10.3.2014), celkem 20.000,- Kč. Žalovanému dále náleží náhrada hotových výdajů za pět úkonů právní služby po 300,- Kč, tj. 1.500,- Kč. Cestovní výdaje advokáta k jednání odvolací soud a k místnímu šetření v celkové částce 5.539,- Kč byly písemně specifikovány a doloženy. Žalovanému dále náleží náhrada za promeškaný čas (2 x ústní jednání vždy čtyři započaté půlhodiny, k místnímu šetření čtyři započaté půlhodiny) po 100,- Kč, celkem 2.000,- Kč (nikoliv účtovaných 2.400,- Kč). Včetně 21% DPH z odměn a náhrad náklady právního zastoupení činí celkem 35.137,19 Kč. Ze zálohy zaplacené žalovaným byla na znalečném za slyšení znalce před odvolacím soudem zaplacena částka 1.140,90 Kč a včetně této částky činí náklady řízení žalovaného před odvolacím soudem 36.278,09 Kč. Za řízení před soudy obou stupňů je tedy žalobce povinen zaplatit žalovanému celkem částku 110.761,22 Kč, jak ve výroku shora uvedeno.

Rubrum