7C 88/2016

Rubrum

Náležitosti závěti a hodnocení znaleckého posudku Ve sporném řízení je třeba se znaleckým posudkem nakládat jako s kterýmkoliv jiným skutkovým podkladem; není nadán presumpcí správnosti. Jestliže jsou po zhodnocení všech dalších provedených důkazů závěry znaleckého posudku z oboru písmoznalectví ojedinělé, nelze založit rozhodnutí soudu pouze na závěrech tohoto znaleckého posudku.

Výrok

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudcem JUDr. T.S. ve věci žalobců: a) A.F., narozený xxx bytem xxx 54, 541 01 Trutnov b) Š.F., narozený xxx bytem xxx 54, 541 01Trutnov c) M.V., narozená xxx bytem xxx 54, 541 01 Trutnov všichni zastoupeni advokátem Mgr. M.H. sídlem xxx, 544 01 Dvůr Králové nad Labem proti žalované: M.F., narozená xxx bytem xxx, 542 04 Bernartice zastoupená advokátem Mgr. Bc. J.Z. sídlem xxx, 541 01 Trutnov pro určení okruhu dědiců, takto:

Odůvodnění

I. Návrh, aby soud rozhodl, že žalovaná není dědičkou ze závěti po zůstaviteli J.F., narozeném xxx, zemřelém xxx, naposledy bytem xxx, se zamítá. II. Návrh, aby soud rozhodl, že žalobci jsou dědici po zůstaviteli J.F., narozeném xxx, zemřelém xxx, naposledy bytem xxx, se zamítá. III. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované náklady řízení 82 183,20 Kč k rukám Mgr. Bc. J.Z. do 3 dnů od právní moci rozsudku. IV. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice náklady řízení 847 Kč a státem zálohované náklady řízení 11 726 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Poučení

1. Žalobou podanou soudu dne 20. 5. 2016 a následně upřesněnou podáními ze dne 10. 8. 2016 a 18. 11. 2016 se žalobci domáhali vydání rozhodnutí, kterým by soud předně rozhodl, že žalovaná není dědičkou ze závěti po zůstaviteli J.F. Dále se domáhali určení, že sami jsou dědici po jmenovaném zůstaviteli. Žaloba byla odůvodněna tím, J.F., narozen xxx, který zemřel dne 1. 1. 2015, byl otcem žalobců. V průběhu pozůstalostního řízení při jednání u notářky Mgr. Kláry Pouchlé dne 21. 7. 2015 byla předložena závěť ze dne 15. 11. 2014, kterou dle tvrzení želované napsal a podepsal zůstavitel J.F. V této závěti byla žalovaná ustanovena dědičkou veškerého movitého i nemovitého majetku. Zástupkyně notářky, která věc projednávala, byla předložením závěti očividně zaskočena. K jejímu dotazu, proč byla závěť předložena až v den nařízeného jednání, žalovaná uvedla, že závěť nalezl Mgr. R.F. den před uvedeným jednáním. Žalobci poukazovali na nevěrohodnost tvrzení žalované. Závěť byla údajně objevena pouhý den před jednáním u notářky. Do té doby se měl Mgr. R.F. snažit tento důležitý a zásadní dokument najít. Po dobu předešlých devíti měsíců od sepsání závěti na tento dokument zapomněl a založil ho tak důkladně, že ho nemohl nalézt. I proto notářská kandidátka označila předloženou závěť za nejhorší důkazní materiál. Ručně psaný originál závěti, který měl údajně zůstavitel J.F. sepsat, nebyl předložen. Žalobci považovali závěť za nevěrohodnou. Závěť byla dle data sepsána pouhých přibližně 6 týdnů před smrtí zůstavitele. Závěť je velmi stručná až strohá, přičemž v minulosti se otec před žalobci vyjádřil v tom smyslu, že pokud sepíše závěť, pak tato listina bude obsahovat úvahu o jeho životních pozitivech a negativech. Závěť není napsána vlastní rukou zůstavitele. Dle žalobců se podpis zůstavitele na závěti v detailech liší od jeho pravého podpisu. Svědci závěti Mgr. R.F. a Mgr. L.F. byli se zůstavitelem v přímém rodinném vztahu. Již z toho důvodu nemohli být nezaujatí a nestranní. Zůstavitel sloužil dlouhá léta u Policie ČR. Pro výkon tohoto povolání byla nezbytná právní orientace a přehled. Vzhledem k pečlivosti, vzdělání i praxi zůstavitele nebylo možné, aby při sepisování vlastní poslední vůle nedodržel řádný postup a potřebné náležitosti, a tím zpochybnil pravost závěti. Zůstavitel byl v posledních měsících života vážně nemocný. Se svou nemocí statečně bojoval. Onemocnění však nemělo vliv na jeho mentální schopnosti. Až do své smrti byl při plném vědomí, bez mentálních omezení. Netrpěl ani pohybovým omezením, které by mu bránilo sepsat poslední vůli vlastnoručně. Styk žalobců otcem byl v posledních letech jeho života komplikován tím, že žalovaná jako manželka zůstavitele žalobce nenáviděla. Návštěvy u otce v přítomnosti žalované byly pro zůstavitele, žalobce i jejich děti silně stresující. Z těchto důvodů se spíše vídali bez vědomí žalované. Nejčastěji byla v kontaktu s otcem žalobkyně. V některých případech se zůstavitel sám stavil u žalobců, například při cestách od lékaře. Před žalobkyní se několikrát zmínil o tom, že je smutný z toho, že žalobcům nemůže být blíž, že za svou největší životní chybu považuje to, že žalobce opustil. Zůstavitel doufal a přál si, aby mu žalobci odpustili. V posledních dvou letech života si několikrát postěžoval na to, že zůstal sám. Žalobci na zůstavitele nezanevřeli, pouze jim nebylo umožněno být s ním v kontaktu.

2. Žalobci po provedeném dokazování na podané žalobě setrvali. Pro rozhodnutí je podstatnou otázka pravosti podpisu zůstavitele na závěti. Kromě znaleckého posudku, který se přiklonil k variantě podvrženého podpisu, je třeba poukázat i na rozpory mezi výpověďmi svědků a tvrzeními žalované. Z výpovědí pracovnic notářské kanceláře vyplynulo, že nebyla předložena kopie závěti. Mgr. Fričová pak uvedla, že se jednalo o první případ, kdy byla závěť předložena až v takto pokročilé fázi řízení o pozůstalosti. Žalovaná tvrdila, že Mgr. F. nemohl originál závěti dlouho nalézt, svědek Mgr. F. naopak ve své výpovědi uvedl, že originál závěti po 10 dnech předal žalované. Je tedy třeba dovodit, že závěť neobsahuje autentický podpis zůstavitele a že nejde o projev jeho vůle. V průběhu řízení nebylo zjištěno, že by zde byly okolnosti, které by mohly být důvodem pro vydědění žalobců. Ze zprávy Policie ČR nevyplývá, že by žalobci byli obviněni z jakéhokoliv trestného činu a nebyly zjištěny ani žádné jiné okolnosti, které by mohly být považovány za důvod pro vydědění žalobců.

3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. J.F. zemřel dne 1. 1. 2015 po dlouhé nemoci. Dne 21. 7. 2015 se konalo první jednání o pozůstalosti, které bylo vedeno notářkou Mgr. Klárou Pouchlou. Společně se žalovanou se k jednání dostavil i synovec zůstavitele Mgr. R.F. jakožto schovatel a svědek závěti ze dne 15. 11. 2015. Tento dokument má všechny náležitosti stanovené zákonem. Závěť byla celá psána na počítači, a proto je k ní připojen zůstavitelův vlastnoruční podpis a podpis dvou svědků, kteří stvrdili, že před nimi zůstavitel prohlásil, že závěť obsahuje jeho poslední vůli. Není pravdou, že by notářka či její zástupkyně označili závěť za „nejhorší důkazní materiál“. Žalovaná byla za J.F. vdaná více než 20 let. Neměli společné děti, oba měli potomky z prvního manželství. V době, kdy byli žalobci nezletilí, se s otcem skoro vůbec nestýkali, a to na přání jeho bývalé ženy. K otci si tak nevytvořili žádné trvalé pouto, a to ani později v době dospělosti. Jejich vzájemný vztah byl chladný, čistě z povinnosti. Poslední dva roky zůstavitel trpěl rakovinou. Byl ve velmi špatném zdravotním stavu. Žalobci o tom byli informováni, žádný z nich však neprojevoval zájem o otcovu kondici. V době opakovaných hospitalizací ho jeho potomci nenavštívili. Objevovali se velmi sporadicky, většinou když něco potřebovali. J.F. byl povoláním policista. Mgr. R.F., syn manželova bratra, byl rovněž policista. J.F. se velmi často stýkal právě se svým synovcem. V posledních letech to bylo zejména v době, kdy žalovaná odjížděla za svou matkou do domova seniorů v Přepychách u Opočna. Stav J.F. již nedovoloval, aby zůstával delší dobu o samotě. Hlavně v těchto chvílích za ním na návštěvy jezdil R.F., občas i se svojí ženou Libuší. Vzhledem ke své vážné nemoci J.F. přemýšlel i o tom, jak naloží se svým majetkem po smrti. Věděl o tom, že sepsat závěť není jednoduché a je třeba splnit mnohé formální náležitosti, a to i s ohledem na nový občanský zákoník. Z toho důvodu se chtěl poradit i s odborníkem. Za tímto účelem ho proto v listopadu 2014 navštívila advokátka JUDr. J.V. Manžel se však chtěl ještě poradit s R.F. ohledně případného odkazu jeho zbraní synovi Štěpánovi, proto závěť s JUDr. V. nesepsali. Při další návštěvě R.F. pak již došlo k sepisu závěti podle pokynů JUDr. V. Zůstavitel byl celoživotní perfekcionisticka. Vzhledem k velice špatnému zdravotnímu stavu měl v té době již roztřesené písmo, a proto požádal R.F., aby jeho poslední vůli přepsal na počítači. Vytištěnou verzi později vlastnoručně podepsal a jako svědky si zvolil osoby blízké, tedy R.F. a jeho ženou. J.F. synovci R. natolik důvěřoval, že mu dokonce svěřil i úschovu originálu závěti. Žalovaná dostala prostou kopii, aby o všem byla jako manželka zůstavitele a jako osoba obmyšlená informována. V domě R. a L. F. probíhala na začátku roku 2015 rozsáhlá rekonstrukce, také se stěhovali. Závěť byla založena mezi zabalenými věcmi, a proto nebyla hned nalezena. Sama žalovaná šla s kopií závěti k notářce hned po zahájení dědického řízení, nicméně asistentka notářky ji odbyla s tím, že kopie závěti není pro účely dědického řízení dostatečná. Je pravdou, že zůstavitel nezohlednil žalobce v závěti jako nepominutelné dědice. V určité době uvažoval o tom, že by žalobce vydědil, a to zejména z toho důvodu, že o něj neprojevovali zájem, a to ani v době, kdy byl jeho zdravotní stav opravdu vážný. Dalším důvodem byl kladný vztah některých ze žalobců k drogám. I v tomto směru se zůstavitel radil s JUDr. J.V. Institut vydědění však považoval za velice společensky závažný až dehonestující, a po zralé úvaze tuto myšlenku zavrhl. Nezohlednění žalobců v závěti není důvodem neplatnosti závěti. Nepominutelní dědici sice nemají nárok na svůj podíl z pozůstalosti, avšak náleží jim peněžitá částka rovnající se hodnotě příslušného povinného dílu. Toho si byl zůstavitel vědom.

4. Žalovaná trvala na zamítnutí žaloby i po provedeném dokazování. Ze strany žalobců bylo úmyslně znemožněno provedení důkazu výslechem svědkyně JUDr. V., který mohl být pro rozhodnutí zcela zásadní. Ve vztahu k žalobcům sice nebylo prokázáno, že byli odsouzeni za trestný čin, ale bylo prokázáno, že se stýkali s osobami, které distribuovaly drogy, a sami byli uživateli drog. To sice není protizákonné, ale nelze to považovat ani za morální. Zůstavitel jako bývalý policista musel uvedené skutečnosti vnímat negativně. Žalobci se v dospělosti se zůstavitelem v podstatě nestýkali, neznali podrobnosti z jeho života. Pravost podpisu na závěti potvrdili svědci Mgr. R. a L.F., přičemž jde o osoby bezúhonné se stabilním a váženým zaměstnáním, které neměly důvod uvádět nepravdu. Naopak žalobci mohli uvádět nepravdivé skutečnosti bez hrozby jakéhokoliv postihu. Znalec při zpracování posudku měl k dispozici 7 srovnávacích podpisů, které však byly časově rozptýlené, časově nejbližší podpisy od podpisu závěti byly dva roky staré. Znalec nebyl schopen zohlednit polohu pisatele ani skutečnost, že byl v terminální fázi rakoviny. Závěr znalce o nepravosti podpisu byl formulován v rovině nejnižší možné pravděpodobnosti. Znalecký posudek tak nemůže vést k prokázání skutečnosti, že podpis na závěti je falzifikovaný.

5. Soud při rozhodování věci vycházel z dále uvedených skutkových zjištění: Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 10 D 35/2015 soud zjistil, že J.F., narozen dne xxx, zemřel dne xxx v xxx čp.

67. Provedením úkonů v řízení o pozůstalosti byla pověřena Mgr. Klára Pouchlá LL.M., notářka v Trutnově. Dne 9. 2. 2015 byl notářskou tajemnicí Renatou Součkovou sepsán protokol o předběžném šetření, a to za přítomnosti žalované jako pozůstalé manželky. V průběhu předběžného šetření bylo konstatováno, že v evidenci právních jednání pro případ smrti nejsou evidovány závěť ani jiné právní jednání zůstavitele pro případ smrti. Z obsahu protokolu nevyplývá, že by přítomná žalovaná prohlásila, že zůstavitel pořídil pořízení pro případ smrti. Jednání v pozůstalostním řízení bylo nařízeno na den 21. 7. 2015. Z úředního záznamu sepsaného uvedeného dne Mgr. Kateřinou Fričovou, notářskou kandidátkou, vyplývá, že se k nařízenému jednání dostavili předvolaní účastníci. Pozůstalá manželka předložila závěť zůstavitele a sdělila, že závěť byla nalezena „až nyní při rekonstrukci synovcova bytu, kde byla uložena“. S pozůstalou manželkou byl sepsán protokol o zjištění stavu a obsahu závěti. Pozůstalé děti si závěť prohlédly a byly vyrozuměny o tom, že budou vyzvány notářkou, aby se vyjádřily k předložené závěti co do její pravosti a platnosti, dále k tomu, zda uplatňují své právo na povinný díl. Samotná závěť je datována v xxx dne 15. 11. 2014. V textu se uvádí: „Tato listina obsahuje mou poslední vůli. Já níže podepsaný J.F., narozen dne xxx, v Trutnově, rč xxx/065, bytem xxx čp 67, 542 04, za přítomnosti 2 níže podepsaných svědků, mého synovce Mgr. R.F., nar. xxx, rč xxx/3614, bytem xxx, Trutnov 54104 a jeho ženy Mgr. L.F. nar. xxx, rč xxx/3593, bytem xxx, Trutnov 54104, sepisuji vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, pro případ smrti, za plného vědomí a svědomí, bez nátlaku tuto závěť: Dědicem veškerého svého movitého i nemovitého majetku (nemovitost xxx čp 67) ustanovuji svou manželku paní M.F., nar. xxx, rč xxx/3553, bytem xxxa, čp. 67, PSČ 54204. Originál této závěti je uložen u mého synovce Mgr. R.F.“ Následuje podpis v kolonce J.F. V listině je dále uvedeno: „Pan J.F. prohlásil nahlas, že listina obsahuje jeho poslední vůli a podepsal ji před našimi zraky“. V další části listiny jsou podpisy Mgr. R.F. a Mgr. L.F. Dne 2. 9. 2015 byly v rámci řízení o pozůstalosti sepsány protokoly o výslechu svědků Mgr. L.F. a Mgr. R.F. Mgr. L.F. uvedla, že závěť zůstavitele byla sepsána dne 15. 11. 2014 Mgr. R.F. dle pokynu zůstavitele (závěť byla sepsána zůstavitelem na papírku a Mgr. R.F. ji podle toho přepsal na počítači), zůstaviteli přečtena a zůstavitel před dvěma současně přítomnými svědky závěť vlastní rukou podepsal a současně výslovně prohlásil, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Svědkové se poté na závěť rovněž podepsali. Mgr. R.F. uvedl, že závěť zůstavitele byla sepsána dne 15. 11. 2014 jeho osobou dle pokynů zůstavitele - zůstavitel měl závěť sepsanou dle pokynů JUDr. V. na papírku, který opsal, zůstavitel si takto sepsanou závěť přečetl a potvrdil, že obsahuje jeho vůli a před dvěma současně přítomnými svědky závěť vlastní rukou podepsal a výslovně prohlásil, že listina obsahuje jeho poslední vůli, svědkové se poté na závěť podepsali. Žalobci jako pozůstalé děti dne 23. 11. 2015 uvedenou závěť neuznali za pravou a platnou. Usnesením ze dne 23. 3. 2016, č.j. 10 D 35/2015 - 74, bylo pozůstalým dětem uloženo, aby do dvou měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí ke zdejšímu soudu podali návrh na určení, že žalovaná není dědičkou ze závěti. Usnesení nabylo právní moci dne 8. 4. 2016. Pozůstalostní řízení poté bylo přerušeno.

6. Z výpovědi svědkyně Renaty Součkové, notářské tajemnice notářky Mgr. Kláry Pouchlé, soud zjistil, že si na konkrétní okolnosti sepsání protokolu o předběžném šetření nevzpomíná. Pokud by jí vyslýchaná osoba předložila kopii závěti, pak by se zeptala, zda ví o tom, kde je uložen originál závěti. V kladném případě by v příslušné části protokolu udělala poznámku. V případě, že by vyslýchaná osoba nevěděla o místě uložení originálu závěti, pak by ji poučila v tom smyslu, že každý, kdo takový originál drží, je povinen ho předložit. Neví, zda a jak by se to konkrétně projevilo v protokolu, to je hypotetická otázka. Na informaci, že by měla existovat závěť, ale že daná osoba neví o tom, kde se závěť nachází, by za situace, pokud by v oficiálních evidencích žádný údaj o závěti nebyl, reagovala předložením věci notářce, přičemž neví, jak by se konkrétně postupovalo dále.

7. Z výpovědi svědkyně Mgr. Kateřiny Fričové, notářské kandidátky notářky Mgr. Kláry Pouchlé, soud zjistil, že od provedení úkonů v pozůstalostním řízení ve věci zůstavitele J.F. uplynula dlouhá doba. Kancelář Mgr. Pouchlé vyřizuje kolem 500 dědických spisů ročně, všechny vyřizuje svědkyně. Ani předložení závěti není ničím neobvyklým, ani sporování závěti ze strany osob, které jsou tímto jednáním nepříznivě dotčeny, není neobvyklé. Proto si k dané věci nevybavuje nic bližšího. Za mimořádné lze považovat to, že závěť byla předložena až při nařízeném jednání, protože v naprosté většině případů jsou závěti předkládány při předběžném šetření a někdy dokonce ještě dříve. Žalovaná za ní s kopií závěti před dnem 21. 7. 2015 určitě nebyla. Důvod pozdního předložení závěti byl uveden v úředním záznamu. Bylo to vysvětleno tím, že závěť byla nalezena pozdě kvůli rekonstrukci bytu. Závěť psaná strojově je z pohledu notáře „nejslabší“ formou závěti. V tomto smyslu se tedy před účastníky nějakým způsobem mohla vyjádřit. V její praxi došlo k předložení závěti až při jednání v tomto případě poprvé.

8. Z výpovědi svědka Mgr. R.F. bylo zjištěno, že zemřelý J.F. byl jeho strýc, žalobci jsou jeho bratranci a sestřenice. Žalovaná je manželkou zemřelého strýce, pro svědka je to teta. Sám má se žalobci špatné zkušenosti, považuje je za špatné lidi, nestýkají se. Při jedné z návštěv u strýce přišel strýc s papírem, na kterém byl ručně napsaný text závěti. Požádal ho, jestli by to mohl přepsat na počítači. Tenkrát byl strýc sám doma, žalovaná byla v Přepychách u své matky. Na návštěvě za strýcem byla i manželka svědka. Ta zůstala se strýcem, který už byl nemocný a potřeboval pomoc, svědek jel domů přepsat závěť na počítači. Přepsanou závěť vytiskl a jel zpátky. Strýc si přepsanou závěť přečetl, podepsali to. Svědek mu vrátil rukou psanou listinu, originál závěti si na žádost strýce nechal. Strýc ho současně požádal, aby mu příležitostně předal kopii toho originálu. Při další návštěvě strýcovi kopii závěti přivezl. O obsahu závěti se nebavili, to bylo věcí strýce. K podpisu originálu závěti tedy došlo za přítomnosti strýce, svědka a jeho manželky. Po úmrtí strýce teta dávala kopii závěti Mgr. Pouchlé nebo nějaké její asistence, přičemž jí bylo řečeno, že bude potřeba originál té závěti. O tom ho teta informovala. Originál závěti našel a předal tetě. Notářce už se to nehlásilo, brali to tak, že listinu předloží až při jednání u notářky. U tohoto jednání svědek byl jako zmocněnec tety. Strýcovi vadilo, že za ním děti nejezdily, vadila mu jejich minulost i současnost. Vadilo mu, že jsou na drogách, byl celý život policista, nemohl se s tím smířit.

9. Z výpovědi svědkyně Mgr. L.F., manželky R.F., bylo zjištěno, že žalobce viděla v minulosti asi dvakrát, jinak vůbec nejsou v kontaktu. Jejímu manželovi zemřeli velmi brzo rodiče, strýc byl pro něho tedy velmi blízkou osobou, proto za ním jezdili dvakrát až třikrát do měsíce. K sepisu závěti došlo v době kolem jejích narozenin. V té době chtěla jet žalovaná za svoji matkou do domova seniorů, strýc měl zůstat doma a žalovaná je požádala, zda by se za strýcem nejeli podívat. Při té návštěvě jim strýc řekl, že ví, že je na tom špatně, věděl o metastázích na páteři. Vyjádřil se v tom smyslu, že by chtěl sepsat závěť, že by chtěl zaopatřit manželku. Na papíru měl závěť rukou napsanou a chtěl po manželovi, aby ji přepsal na počítači. Řekli mu, že na počítači by to nemuselo stačit, on na to řekl, že to stačí, že se na to informoval. Manžel tedy jel domů text přepsat na počítači, vytiskl to a vrátil se zpět, sama mezitím zůstala se strýcem. Po návratu manžel strýci vrátil rukou psanou listinu a vytištěný text podepsali. Strýc si ten text četl. Vyjádřil se v tom smyslu, že nechce, aby o té závěti říkali jeho manželce, že ji chce zaopatřit, měl obavy kvůli dětem. Originál závěti pak strýc předal manželovi a požádal je, aby mu přivezli kopii. K tomu došlo týden nebo 14 dnů poté, tedy ještě za života strýce. Po úmrtí strýce měl originál závěti manžel, který ho někde uložil. V té době si koupili starší domek a manžel nemohl originál závěti najít. Teta našla kopii, která byla u strýce, a nesla ji notářce, k tomu došlo hned po začátku dědického řízení. Originál závěti našli asi týden až 10 dnů před tím, než bylo nařízeno jednání u notářky. Proto se listina se závětí notářce nedávala hned, vycházeli z toho, že se předá při nařízeném jednání. Vztah strýce k dětem nebyl dobrý, nepřišly za ním, i když byl nemocný. Strýc těžko snášel jejich způsob života.

10. Z výpovědi svědka E.P. soud zjistil, že J.F. znal asi od konce roku 1980, věnovali se spolu myslivosti v tehdejším sdružení Bernartice. Někdy v roce 2004 nebo 2005 se ta parta rozpadla, svědek se nejvíce spřátelil právě s J.F. V dalším období proto při cestách do Bernartic u F. i bydlel, býval tam třeba od čtvrtka do neděle. Věnovali se myslivosti, lovu nebo práci v lese. Děti J.F. nikdy neviděl. S J.F. hovořili o ledasčem. Vždycky, když se po nějaké době setkali, tak si sdělovali, kdo umřel. Svědek při jedné příležitosti v této souvislosti mluvil o tom, že má známou, které náhle zemřel manžel na infarkt a vyprávěl, jaké s tím ona má problémy, protože nebyla závěť. J.F. mu na to řekl, že to má vyřešeno, z toho vyrozuměl, že závěť měl sepsanou, ale dál to neřešili. S J.F. o jeho dětech mluvili velice sporadicky. Pokud už k tomu došlo, tak J.F. vždy pouze naznačoval, ani konkrétně nejmenoval. Třeba řekl, že syn mu něco dluží, nebo že něco slíbil a nesplnil. Dále se vyjadřoval v tom smyslu, že děti zavolají, když něco potřebují. Jejich způsob života spíš neschvaloval, byl s ním spíš nespokojený.

11. Z výpovědi svědka J.H. bylo zjištěno, že J.F. znal od 7. třídy, kdy se přistěhoval do Bernartic a začal tam chodit do školy. Nejprve byli spolužáci, pak i kamarádi. Oba dělali myslivost, J.F. šel po vojně k policii, svědek k vězeňské službě. V roce 1973 se J.F. oženil se sestrou jeho manželky, takže byli švagři. J.F. se později rozvedl, svědek se také rozvedl několik let po něm. Dokud byli příbuzní, tak se rodiny moc nestýkaly. Stýkali se ale velmi často kvůli myslivosti. Po rozdělení honiteb oba zůstali v jedné honitbě. Setkávali se na poradách a všech mysliveckých akcích, na brigádách, na lovech, to trvalo až do konce života J.F. Žalobce svědek zná jako malé děti, v posledních možná 20 letech je neviděl. O majetku se s J.F. nikdy nebavil, sám se o těchto věcech nerad baví. O vztahu J.F. k dětem se v posledních letech nebavili. Nebavili se ani o jeho soužití se žalovanou. Neví o tom, že by se J.F. stýkal s bývalou manželkou, pochybuje o tom, také mu dělala v určité době naschvály. Kdysi zaslechl něco o Š.F., bylo to o nějakých drogách, zaslechl to od policistů, kteří dělali nějakou razii v Bobru. J.F. byl řádný a kamarádský člověk. Pokud měl nějaké úkoly v rámci myslivosti, byl vždy spolehlivý.

12. Z výpovědi svědkyně M.F., matky žalobců a první manželky J.F., soud zjistil, že se s J.F. rozvedli asi v roce 1985. Dětem nikdy nebránila v tom, aby se s J.F. stýkaly.

13. Z výpovědi žalobkyně M.V. bylo zjištěno, že se rodiče se rozváděli kolem 3 let jejího věku. S otcem se v dalším období moc nevídali. V roce 2003 se vdala do Bernartic a poté se s otcem setkávali. V Bernarticích byla asi 5 roků a po rozvodu šla bydlet do Žacléře. I nadále se s otcem navštěvovali, jednalo se o krátké návštěvy. K návštěvám za přítomnosti žalované docházelo třeba při příležitosti narozenin. O žalované mluví jako o maceše, nemá k ní žádný vztah. Otcův kontakt s bratry byl menší. Spornou závěť žalovaná předložila při jednání u notářky, žalobkyně sama do té doby o existenci závěti nic nevěděla. Žalovaná společně s R.F. mluvili o tom, že on tu závěť našel den před jednáním. R.F. říkal, že se stěhoval, že originál někam založil a že listinu našel až den před jednáním. Dále říkal, že na té listině jsou slova otce, že otec napsal ještě nějakou jinou listinu vlastní rukou a po R.F. chtěl, aby to přepsal. Tu listinu napsanou vlastní rukou otce už R.F. neměl. Notářka se negativně vyjádřila k závěti v tom smyslu, že je strojově psaná.

14. Z výpovědi žalobce Š.F. bylo zjištěno, že v době rozvodu rodičů mu bylo asi 10 let. S otcem komunikovali po telefonu, měli stejné záliby, oba jsou myslivci.

15. Z výpovědi žalobce A.F. soud zjistil, že za otcem jezdil i s dětmi, sám má 3 děti, otec občas jezdil na návštěvy k nim. Při návštěvách u otce byly problémy se žalovanou, bylo cítit, že je nebere, docházelo ke slovním dloubancům. Žalobci to vadilo, ještě víc mu vadilo, že s tím otec nedokázal nic udělat. Z toho důvodu tam jezdil stále méně a asi 3 roky před smrtí otce v jeho bydlišti nebyl. Otec se stavoval u něho, jezdil se podívat na vnoučata 16. Ze znaleckého posudku znalce Mgr. Aleše Čulíka, znalce z oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo, soud zjistil, že znalec měl k dispozici srovnávací materiál zajištěný prostřednictvím soudu, jehož množství bylo spíše menší. Problematické bylo hledisko časové vazby na sporný podpis – z celkově sedmi srovnávacích podpisů se pouze 2 svou datací relativně blížily spornému podpisu (podpisy číslo 7 a 8 z roku 2013). Z toho důvodu znalec hodnotil zajištěný srovnávací materiál jako částečně vyhovující. Znalec hodnotil shodné a podobné znaky mezi posuzovaným podpisem a porovnávanými podpisy, dále bral v úvahu i znaky rozdílné. Dospěl k závěru, že shody a podobnosti jednoznačně vylučují, že by sporný podpis mohl být smyšleným padělkem. Znaky, které by mohly nasvědčovat na technický padělek, v podpisu zjištěny nebyly. Znalec tak rozhodoval mezi variantou pravého podpisu a variantou padělku vyhotoveného se snahou o napodobení vzoru. Ačkoliv v pravých podpisech byla zjištěna míra variability a ačkoliv ji na základě zajištěného srovnávacího materiálu nebylo možno poznat v plné šíři, byla některá hlediska zjištěna jako relativně stabilní. Některá hlediska vykazovala vůči spornému podpisu rozdíl v obecné i zvláštní rovině a svědčila ve prospěch varianty padělku. Pro tuto variantu svědčila i méně podrobná charakteristika přítlaku, která u sporného podpisu nasvědčuje na řízený, nedynamický pohyb. S ohledem na limitující množství srovnávacích podpisů, které neumožnilo charakteristiku některých hledisek kvantifikovat, stanovil znalec záporný závěr v rovině nízké pravděpodobnosti. Znalec tedy dovodil, že je pravděpodobnější, že podpis na jméno J.F. na závěti ze dne 15. 1. 2014 je padělkem vyhotoveným se snahou o napodobení vzoru, než že by se jednalo o pravý podpis zůstavitele J.F. V rámci odpovědí na otázky žalované znalec konstatoval, že vliv nepříznivého zdravotního stavu na písařské schopnosti se zpravidla projevuje zhoršením kvality písemného projevu, v němž se může vyskytnout třes, zvlnění tahů, lomy v oválných komponentech, členění do více úseků, zastavování, skládání komponent, jejich deformace atp. Ve sporném podpise, který byl předmětem znaleckého zkoumání, nic takového zjištěno nebylo. Proces individualizace písemného projevu (písma) probíhá u každého jedince s jinou intenzitou, zpravidla však vrcholí v období kolem konce školní docházky. Po dovršení individualizace bývá písemný projev relativně stabilní, k narušení písařských schopností může dojít v důsledku vážných zdravotních komplikací či pokročilého věku, kdy dochází zejména k narušení plynulosti a jistoty psacího tahu, k obtížím s konstrukcí komponent atp. V jaké poloze a na jaké podložce byl sporný podpis učiněn, nelze zjistit. Psaní na tvrdé podložce se projeví minimalizací protlačení hrotu psacího prostředku do papíru, naopak při psaní na výrazně měkké podložce dochází k silnějšímu protlačení, případně až protržení i bez výraznějšího tlaku. V případě sporného podpisu byl zjištěn středně silný přítlak, který nenasvědčuje ani na psaní na výrazně tvrdém, ani výrazně měkkém podkladu, jeho průběh je více méně stabilní. Oproti tomu srovnávací podpisy vykazují střídání silnějšího a slabšího přítlaku. Různá síla přítlaku je patrná nejen z hloubky protlačení, ale také z množství nanesené psací pasty - u slabšího přítlaku je nános menší, a v důsledku toho je odstín pasty zpravidla světlejší. Ve sporném podpise taková charakteristika zjištěna nebyla. Změna polohy těla na charakteristiku písemného projevu vliv může mít, ale nemusí. Vždy záleží na konkrétní situaci a na pisateli. V tomto případě žádný z účastníků neposkytl ke znaleckému zkoumání ani jediný srovnávací podpis, bylo tedy nutné pracovat pouze s materiálem zajištěným prostřednictvím soudu. Ač byl srovnávací materiál s ohledem na rozsah a dataci hodnocen pouze jako částečně vyhovující, bylo na jeho základě možné do určité míry zmapovat znakovou variabilitu pravých podpisů, kdy některé znaky vyhodnocené jako relativně stabilní vykazovaly rozdíl se sporným podpisem. Bylo též zjištěno, že srovnávací podpisy svou datací se nejvíce blížící spornému podpisu vykazují větší míru rozdílů (sklon, diakritika). Odborná písmoznalecká literatura, se kterou znalec měl možnost se seznámit, se zabývá vlivem některých specifických nemocí na písemný projev, rakovina však zmiňována není. Lze se domnívat, že obecné příznaky typické pro tuto nemoc, tj. únava, bolesti, nevolnost, atd., i případná silná medikace mohou mít výrazně negativní vliv na kvalitu písemného projevu, pokud ho je pisatel vůbec schopen, a tedy lze očekávat zhoršení kvality písemného projevu. Sporný podpis žádné takové znaky nevykazoval. Závěr znaleckého zkoumání je postaven na relativně stabilních rozdílech v obecné a zvláštní rovině. Pokud by se podařilo zajistit ukázky podpisů s těsnou časovou vazbou na sporný podpis, bylo by možné spolehlivěji porovnat i kvalitu vyhotovení. Pokud by u takových ukázek bylo patrné výrazné zhoršení kvality písemného projevu v důsledku nemoci, pak by takové zjištění podporovalo variantu padělku, neboť by bylo zřejmé, že by pisatel nebyl schopen sporný podpis vyhotovit v takové kvalitě, v jaké byl předložen.

17. Z výpovědi znalce Mgr. Aleše Čulíka bylo zjištěno, že možné závěry písmoznaleckých posudků si lze představit na úsečce, kde na jedné straně je kategorický závěr o pravosti podpisu, na straně druhé kategorický závěr, že posuzovaný podpis je padělek. Na obou polovinách úsečky lze pak daný závěr o pravosti či nepravosti podpisu formulovat v rovině nízké, střední nebo vysoké pravděpodobnosti. Nedovolují-li dostupné materiály dospět k žádnému z uvedených závěrů, pak je výsledek nerozhodný. Jde tedy celkem o devět variant závěru. Míru pravděpodobnosti závěru posudku nelze matematicky kvantifikovat, tedy nelze ji vyjádřit v procentech. Pro zjištění postupného vývoje podpisů by bylo třeba více srovnávacího materiálu. Dynamika podpisu byla u všech podpisů v zásadě shodná. Platí, že vypsaný člověk má podpis zautomatizovaný, každý má svoji rychlost podpisu. V případě dřívějších podpisů se u pisatele střídal přítlak, naopak u sporného podpisu byl přítlak stejný. Kvalita podpisu se v průběhu času neměnila. V posudku znalec poukázal na to, že diakritika u podpisu č. 7 a 8 vykazovala rozdíly oproti starším podpisům. Nelze spolehlivě zjistit, zda pisatel byl levák nebo pravák. Nelze ani spolehlivě zjistit, že podpis psala osoba píšící druhou rukou. Ani písařskou polohu nelze spolehlivě zjistit. Dle znalce by změna polohy nevedla k takovým rozdílům, které mezi sporným podpisem a ostatními podpisy zjistil. Nelze dát jednoznačnou odpověď na otázku, při kolika podpisech by již dospěl k závěru, že srovnávací materiál není dostačující. Měl k dispozici 7 srovnávacích podpisů, přičemž relativní výhoda byla v tom, že dva podpisy (č. 7 a 8) byly ve stáří 2 roky.

18. Ze zprávy obvodního oddělení Policie ČR v Žacléři soud zjistil, že žalobci jsou vedeni v informačních systémech policie jako svědci, a to zejména ve věcech nedovolené výroby a distribuce drog a omamných a psychotropních látek. V jednom případě bylo vedeno šetření ve věci distribuce pervitinu v Žacléři, kdy omamné a psychotropní látky měly být v době od 1. 1. 2014 do 22. 2. 2014 vyráběny na adrese Žacléř, xxx, tedy v bydlišti žalobců. Z činnosti obvodního oddělení policie Žacléř je známo, že se žalobci stýkají s drogově závadovými osobami.

19. Soud měl v úmyslu ve věci provést důkaz výslechem svědkyně JUDr. J.V. Jmenovaná na dotaz soudu dne 11.9.2017 potvrdila, že se na ni na sklonku listopadu roku 2014 obrátil J.F. jakožto její soused a prosil ji, zda by mu mohla vysvětlit nějaké záležitosti ohledně sepisu závěti a vypořádání pozůstalosti, neboť byl tou dobou již těžce nemocný a trápil se. Šlo o sousedské posezení, za které nedostala žádnou úplatu a po kterém J.F. z opatrnosti odkázala na notáře, který by mu s jeho požadavky mohl pomoci lépe. Podle stanoviska České advokátní komory je i sousedská výpomoc považována za poskytnutí právní služby definované v ust. § 1 odst. 2 zákona o advokacii, neboť zůstavitel se na ni obrátil právě z titulu výkonu advokacie v situaci, kdy potřeboval právní radu, jak postupovat. Dle stanoviska České advokátní komory není otázka úplatnosti rozhodná pro posouzení toho, zda došlo k poskytování právní služby či nikoliv, jelikož advokát může poskytovat právní služby rovněž bezplatně. Podmínkou výpovědi JUDr. J.V. jako svědkyně tedy bylo její zproštění mlčenlivosti ze strany všech případných dědiců. Žalobci odmítli JUDr. J.V. mlčenlivosti zprostit.

20. Dle § 21 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb. o advokacii, advokát je povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních služeb. Dle § 21 odst. 2 zákona o advokacii povinnosti mlčenlivosti může advokáta zprostit pouze klient a po jeho smrti či zániku právní nástupce klienta; má-li klient více právních nástupců, ke zproštění advokáta povinnosti mlčenlivosti je potřebný souhlasný projev všech právních nástupců klienta. Zbavení povinnosti mlčenlivosti advokáta klientem nebo jeho právním nástupcem anebo jeho právními nástupci musí být provedeno písemnou formou a musí být adresováno advokátovi; v řízení před soudem tak lze učinit i ústně do protokolu. I poté je však advokát povinen zachovávat mlčenlivost, je-li z okolností případu zřejmé, že ho klient nebo jeho právní nástupce této povinnosti zprostil pod nátlakem nebo v tísni. Pokud by byli žalobci v této věci úspěšní, bylo by na ně nutno pohlížet jako na dědice zůstavitele J.F., tedy jako na jeho právní nástupce. Za tohoto stavu byl výslech JUDr. J.V. jako svědkyně v této věci podmíněn tím, aby byla zproštěna mlčenlivosti i ze strany žalobců. Protože žalobci JUDr. V. mlčenlivosti nezprostili, nebylo možno její výslech provést, byť právě tento důkaz mohl být s vysokou pravděpodobností pro rozhodnutí v této věci klíčový. Ve věci tak bylo třeba rozhodnout na základě ostatních provedených důkazů.

21. K sepsání sporné závěti i k úmrtí zůstavitele J.F. došlo v době po 1.1.2014. Podle ust. § 3069 a § 3070 o. z. tak bylo nutno při rozhodování v této věci postupovat podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), případně podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen z.ř.s.).

22. Dle § 170 odst. 1 z. ř. s. v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než 2 měsíce. Dle § 170 odst. 2 z. ř. s. nebyla-li žaloba ve lhůtě podána, bylo-li řízení o žalobě zastaveno nebo byla-li žaloba odmítnuta, platí, že spor o dědické právo byl vyřešen v neprospěch toho, kdo měl své právo uplatnit žalobou.

23. Usnesení, jímž bylo v dědickém řízení žalobcům uloženo, aby podali návrh na určení, že žalovaná není dědičkou J.F. ze závěti, nabylo právní moci dne 8. 4. 2016. Žaloba v této věci byla podána dne 20.5.2016, tedy v zákonné dvouměsíční lhůtě. Žaloba o určení, že žalovaná není dědičkou J.F. ze závěti, je žalobou o určení právní skutečnosti, u níž naléhavý právní zájem vyplývá z právního předpisu a žalobce nemusí naléhavý právní zájem prokazovat (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 940/2004, sp. zn. 21 Cdo 2203/2006). Z uvedených důvodů tak nic nebránilo v tom, aby soud o žalobě o určení, že žalovaná není dědičkou J.F. ze závěti, věcně rozhodl.

24. Žalobci se v tomto řízení domáhali rovněž určení, že jsou dědici po zůstaviteli J.F. V této části se tedy domáhali určení právní skutečnosti nikoliv na základě rozhodnutí soudu, ale z vlastní iniciativy. V této části tak je nutno na žalobu pohlížet jako na klasickou určovací žalobu, kde již žalobci musí naléhavý právní zájem tvrdit a prokazovat (viz § 1 odst. 3 z. ř. s., § 80 o.s.ř.). Dle § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Soud se tedy zabýval tím, zda žalobci mají naléhavý právní zájem na určení, že jsou dědici po svém zemřelém otci J.F. Soud dospěl k závěru, že žalobci na tomto určení naléhavý právní zájem nemají. Pokud by totiž soud rozhodl, že žalovaná není dědičkou J.F. ze závěti, protože zde neexistuje závěť jako platné právní jednání podle § 1494 a násl. o.z., pak by bez dalšího ze zákona vyplývalo, že žalobci jako děti J.F. jsou jeho dědici, kteří dědí v první třídě (viz § 1635 o.z.). Určení této právní skutečnosti je tak zcela odvislé od rozhodnutí o otázce, zda žalovaná je dědičkou J.F. ze závěti.

25. V této souvislosti nelze přehlédnout ani skutečnost, že zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, za jehož účinnosti byla posuzovaná závěť pořízena, změnil úpravu práv tzv. nepominutelných dědiců oproti předchozí úpravě. Dle § 1642 o. z. nepominutelnému dědici náleží z pozůstalosti povinný díl. Dle § 1643 o.z. nepominutelnými dědici jsou děti zůstavitele a nedědí-li, pak jsou jimi jejich potomci. Zatímco dle předchozí právní úpravy se nepominutelní dědicové nacházeli ve stejné roli jako dědic ze zákona, který uplatnil dědické právo (zejména tedy svůj tzv. povinný díl nabývali stejně jako ostatní dědicové), v novém občanském zákoníku došlo k návratu k o. z. o. a povinný díl je chápán pouze jako pohledávka nepominutelného dědice vůči dědicům, kteří mají povinnost nepominutelného dědice vyplatit v penězích. V případech, kdy zůstavitel v závěti na nepominutelné dědice vůbec nepamatuje a jako závětního dědice povolá osobu jinou, se neuplatní dosavadní pravidlo § 479 obč. zák., podle kterého je závěť v příslušné části neplatná. Závěť, která pomíjí nepominutelného dědice, není v příslušné části neplatná, a pozůstalost tedy připadne závětním dědicům tak, jak zůstavitel určil. Nepominutelnému dědici však náleží v takovém případě právo na vyplacení povinného dílu vůči závětním dědicům, kteří se s ním budou muset vypořádat. Této povinnosti se závětní dědici mohou zprostit odmítnutím dědictví. Z uvedeného vyplývá, že ani v případě, kdy by soud dovodil, že závěť ze dne 15.11.2014 je platná, nebylo by možno na žalobce pohlížet jako na dědice z toho důvodu, že je závěť vůči nim jako nepominutelným dědicům v příslušné části neplatná.

26. Soud tudíž žalobu v části, v níž se žalobci domáhali určení, že jsou dědici po svém otci J.F., zamítl vzhledem k nedostatku naléhavého právního zájmu žalobců na požadovaném určení (viz výrok II.). Pokud by soud vyhověl žalobě v části, v níž se žalobci domáhají určení, že žalovaná není dědičkou J.F. ze závěti, bylo by na žalobce bez dalšího nutno pohlížet jako na dědice J.F.

27. Soud se dále zabýval tím, zda v případě pořízení závěti ze dne 15.11.2014 nedošlo k takovému porušení některé zákonné podmínky, pro které by bylo možno dovodit, že jde o neplatné právní jednání. Dle § 1534 o.z. závěť, kterou zůstavitel nenapsal vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Dle § 1539 odst. 1, 2 o. z. svědci se zúčastní pořizování závěti takovým způsobem, aby byli s to potvrdit, že zůstavitel a pořizovatel jsou jedna a táž osoba. Svědek se podepíše na listinu obsahující závěť; k podpisu zpravidla připojí doložku poukazující na jeho vlastnost jako svědka a údaje, podle nichž ho lze zjistit. Svědkem nemůže být osoba nesvéprávná, nebo osoba, která není znalá jazyka, nebo způsobu dorozumívání, v němž se projev vůle činí. Dle § 1540 odst. 1 o. z. dědic nebo odkazovník není způsobilý svědčit o tom, co se mu zůstavuje. Stejně není způsobilá být svědkem osoba dědici nebo odkazovníkovi blízká, ani zaměstnanec dědice nebo odkazovníka.

28. Dle soudu (ponechá-li se stranou požadavek na vlastnoruční podpis allografní závěti zůstavitelem) bylo při pořízení sporné závěti postupováno v souladu s výše uvedenými ustanoveními. Text závěti byl sepsán na počítači a vytištěn. Před dvěma přítomnými svědky – Mgr. R.F. a Mgr. L.F. – zůstavitel prohlásil, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Toto prohlášení je i součástí textu závěti. Mgr. R. a Mgr. L. F. jsou v textu závěti označení jako svědci, jsou identifikování jednoznačným a nezaměnitelným způsobem. Závěť je také oběma svědky podepsána. Svědci manželé F. pak nejsou osobami, které nejsou způsobilé svědčit. Ustanovení § 1540 odst. 1 věty druhé o.s.ř. je třeba vykládat v kontextu s větou prvou tak, že ani tyto osoby (tj. i osoby blízké zůstaviteli) nejsou způsobilé svědčit o tom, co se jim zůstavuje. Jinak řečeno, tyto osoby mohou svědčit o tom, co se odkazuje jiným dědicům nebo odkazovníkům. Nelze tedy dovodit takové obsahové či formální nedostatky sporné závěti, pro které by bylo možno dovodit, že se jedná o neplatné právní jednání.

29. Jedinou relevantní námitkou žalobců tak dle soudu zůstala námitka, že závěť ze dne 15.11.2014 nelze považovat za projev vůle zůstavitele J.F., protože listina obsahující závěť není opatřena jeho pravým podpisem. Při posuzování této námitky soud vycházel z provedených důkazů, přičemž postupoval v souladu s ustanovením § 132 o.s.ř., tedy důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti. Přitom soud přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

30. Dle soudu nelze po zhodnocení všech důkazů dospět k závěru, že skutková verze žalované (viz odstavec 3 odůvodnění) byla vyvrácena. Jak již bylo uvedeno, soud nemohl provést důkaz výslechem svědkyně JUDr. V. Z jejího vyjádření pro potřeby tohoto řízení nicméně vyplynulo, že se jmenovaná se zůstavitelem J.F. setkala právě v záležitosti pořízení pro případ smrti. Z uvedeného tedy lze dovodit, že zůstavitel J.F. nebyl v této záležitosti pasivní, naopak se v zájmu řešení situace s JUDr. V. jako advokátkou setkal. Dle neformálního sdělení JUDr. V. k setkání mělo dojít „na sklonku listopadu roku 2014“, tedy až poté, kdy již byla závěť sepsána a podepsána. Dle soudu v tomto směru mohlo dojít ze strany JUDr. V. k omylu, který je vysvětlitelný tím, že mezi její schůzkou se zůstavitelem a podáním zprávy pro potřeby tohoto řízení (11.9.2017) uplynuly téměř 3 roky, navíc nešlo o formální poskytnutí právních služeb, ale spíše o neformální sousedskou výpomoc. Výpověď svědka E.P. pak dokonce nasvědčuje tomu, že zůstavitel již měl otázku pořízení pro případ smrti vyřešenou. Dle svědka P. se zůstavitel v tomto smyslu vyjádřil na jaře 2014, tedy ještě před sepsáním sporné závěti. I v tomto případě však mohlo dojít v určení času k omylu, který je vysvětlitelný časovým odstupem mezi výpovědí svědka (8.12.2017) a jeho rozhovorem se zůstavitelem, a to zvlášť za situace, kdy se svědek se zůstavitelem stýkal častěji. Se zřetelem k uvedeným zjištěním nelze samotnou existenci závěti považovat za překvapivou.

31. Žalobci ve vztahu ke sporné závěti namítali, že je stručná až strohá a že záměru zůstavitele měla obsahovat i určité obecnější zamyšlení nad životem. Dle soudu lze žalobcům přisvědčit v tom, že závěť je stručná, na straně druhé je co do obsahu jednoznačná, určitá a srozumitelná. Měl-li zůstavitel někdy v minulosti v úmyslu sepsat závěť jiným způsobem (jak tvrdí žalobci), mohl od svého záměru upustit právě na základě porady s osobou znalou práva (JUDr. V.). Ostatně Mgr. R.F. jako svědek ve své výpovědi v pozůstalostním řízení výslovně uvedl, že zůstavitel měl závěť napsanou na papírku „podle pokynů JUDr. V.“. Text závěti skutečně nasvědčuje tomu, že byl formulován osobou znalou práva.

32. Žalobci dovozovali pochybnosti o pravosti závěti i z okolností, ze kterých byla závěť v průběhu pozůstalostního řízení předložena. Dle soudu nebyla ani v tomto směru skutková verze žalované vyvrácena. Žalovaná tvrdila, že již na počátku pozůstalostního řízení se dostavila s kopií závěti, nicméně asistentkou notářky jí bylo sděleno, že kopie není pro účely dědického řízení dostačující. V protokolu o předběžném šetření ze dne 9. 2. 2015 není o závěti či její kopii žádná zmínka. Notářská tajemnice Renata Součková, která byla vyslechnuta jako svědkyně, si konkrétní okolnosti sepisu tohoto protokolu nepamatovala, což je dle soudu vzhledem k počtu úkonů tohoto druhu vykonávaných svědkyní i vzhledem k časovému odstupu (výslech svědkyně se konal dne 8.12.2017) pochopitelné. Svědkyně se obecně vyjádřila tak, že by do protokolu provedla poznámku o předložení kopie závěti, pokud by jí bylo sděleno, kde je umístěn originál. Svědkyně nedokázala uvést, zda by poznámku provedla i v případě, kdy by předkladatel kopie místo uložení originálu závěti neznal. Skutečnost, že v protokolu o předběžném šetření není o předložení kopie žalovanou žádný údaj, nelze za těchto okolností považovat za nezvratný důkaz toho, že žalovaná žádnou kopii závěti nepředložila. K opačnému závěru by bylo možno dospět pouze v případě, pokud by v praxi byla informace o předložení kopie závěti do protokolů o předběžném šetření ve všech případech zaznamenávána. Nelze pominout ani možnost, že k předložení kopie závěti žalovanou mohlo dojít i neformálně, nikoliv při sepisu protokolu o předběžném šetření (žalovaná výslovně uvedla, že kopii závěti předložila „hned jakmile začalo dědické řízení“).

33. Je nepochybné, že k předložení originálu závěti pro potřeby pozůstalostního řízení fakticky došlo až dne 21.7.2015. Opožděné předložení originálu závěti bylo odůvodněno tím, že Mgr. R.F., u něhož byl originál závěti uložen, tuto našel den předtím, tj. 20.7.2015. Mgr. R.F. společně s manželkou Mgr. L.F. se osobně zúčastnili i vlastního pořízení závěti. Oba jmenovaní byli v této věci vyslechnuti jako svědci, přičemž se vyjádřili jak k samotnému pořízení závěti, tak k dalšímu osudu závěti do doby jejího předložení pro potřeby pozůstalostního řízení. Při hodnocení hodnověrnosti jejich výpovědí mohl soud využít i toho, že jmenovaní k těmto otázkám jako svědci vypovídali rovněž v rámci pozůstalostního řízení. Oba jako svědci vypovídali po poučení o následcích křivé výpovědi. Soud po zhodnocení těchto svědeckých výpovědí dovodil, že v nich nebyly rozpory, které by vyvolávaly pochybnosti o hodnověrnosti výpovědí. Okolnosti sepsání a podpisu závěti popsali svědci zcela shodně. Mgr. F. v rámci pozůstalostního řízení navíc uvedl, že zůstavitel měl text závěti napsaný na základě pokynů JUDr. V. V rámci výpovědi před soudem tuto skutečnost neuvedl, což lze dle soudu přičítat tomu, že mezi oběma výpověďmi uplynula delší doba, když v pozůstalostním řízení svědek vypovídal dne 2.9.2015, v řízení před soudem dne 8.12.2017. Jediný významný rozdíl ve výpovědích svědků manželů F. byl v tom, kdy byl originál závěti uložený u Mgr. R.F. po úmrtí zůstavitele J.F. nalezen. Zatímco Mgr. F. uvedl, že k nelezení listiny došlo asi týden až 10 dnů poté, kdy ho žalovaná vyrozuměla, že pro potřeby řízení o pozůstalosti má být předložen originál závěti, podle Mgr. F. k nálezu listiny došlo asi týden až 10 dnů před nařízeným jednáním u notářky. Verze svědkyně F. je podporována obsahem úředního záznamu, který byl po předložení závěti pro potřeby pozůstalostního řízení sepsán notářskou kandidátkou Mgr. Kateřinou Fričovou. Dle tohoto záznamu k nalezení závěti mělo dojít až v době tohoto jednání. Soud dovozuje, že i výše uvedená nepřesnost ve výpovědi svědka Mgr. F. mohla být vyvolána časovým odstupem, po kterém k věci vypovídal. Uvedený nesoulad mezi výpověďmi svědků F. však nemůže bez dalšího vést k závěru, že jsou jejich výpovědi nevěrohodné. Svědek Mgr. F. nikterak nezastíral, že jeho vztah k žalobcům je negativní (označil žalobce za „špatné lidi“). Ani tato skutečnost nemůže být bez dalšího důvodem, pro který by soud měl výpověď tohoto svědka považovat za nevěrohodnou. Jak již bylo uvedeno, svědek vypovídal po zákonném poučení o následcích křivé výpovědi. Výpověď svědka bylo nutno hodnotit v kontextu s dalšími provedenými důkazy. Po tomto zhodnocení dle soudu nelze dospět k závěru, že jde o výpověď nevěrohodnou či nepravdivou.

34. Žalovaná ve věci argumentovala mj. tím, že vztah zůstavitele k žalobcům byl do jisté míry poznamenán životním stylem žalobců, který byl pro zůstavitele J.F. jako bývalého policistu těžko akceptovatelný. V této souvislosti bylo zprávou obvodního oddělení Policie ČR v Žacléři prokázáno, že žalobci v rámci několika šetření týkajících se zejména drogových záležitostí byli v postavení svědků a že v určité době (počátek roku 2014) měly být v místě bydliště žalobců vyráběny omamné a psychotropní látky. Skutečnost, že osoby žalobců (některých z nich) byly spojovány s drogovou scénou, vyplynula i z výpovědí svědků F. a H. Svědek P. uvedl, že zůstavitel spíše neschvaloval životní styl žalobců. Tato zjištění jsou významná pro úvahu o tom, jak se mohl zůstavitel rozhodnout naložit se svým majetkem. Z tohoto hlediska má obsah závěti pořízené ve prospěch žalované svoji logiku.

35. Žalobci ve svých výpovědích popisovali svůj vztah s otcem. Shodně připustili, že kontakty s ním byly spíše pouze příležitostné, což odůvodňovali negativním vlivem žalované. Dle soudu lze mít za prokázané, že žalobci byli v kontaktu s otcem, že však nešlo o plnohodnotný vztah otce a dětí, který se projevuje například intenzivním zájmem a pomocí, zejména v době nemoci otce. Odlišně popisovala vztah zůstavitele se žalobci svědkyně F. K tomu je třeba uvést, že jde o matku žalobců, přičemž z povahy věci je zřejmé, že o kontaktech žalobců s otcem měla informace pouze zprostředkované. Sami žalobci její výslech navrhli, aby vyvrátili tvrzení žalované, že jim M.F. ve styku s otcem bránila. Toto tvrzení skutečně prokázáno nebylo.

36. Jediným důkazem, který podporoval skutkovou verzi žalovaných, zůstal znalecký posudek Mgr. Čulíka, dle kterého je pravděpodobnější, že podpis na jméno J.F. na závěti ze dne 15. 11. 2014 je padělkem vyhotoveným se snahou o napodobení vzoru, než že by se jednalo o pravý podpis zůstavitele J.F. Závěr znalce nebyl formulován kategoricky, ale s nejnižší možnou mírou pravděpodobnosti. Znalec připustil, že srovnávací materiál, který měl k dispozici, byl pouze částečně vyhovující (7 srovnávacích podpisů, nejbližší dva podpisy 2 roky staré). Přesto znalec nalezl dostatek znaků nasvědčujících tomu, že podpis je pravděpodobněji nepravý než pravý. Soud nemohl přehlédnout skutečnost, že k pořízení sporné závěti došlo přibližně pouhých 6 týdnů před úmrtím zůstavitele, který trpěl onkologickým onemocněním. Zdravotní stav zůstavitele nebyl dobrý, což vyplývá mj. z výpovědí svědků F. V době nepřítomnosti manželky (žalované) bývaly u zůstavitele jiné osoby, které mu poskytovaly potřebnou pomoc. Z uvedeného je zřejmé, že nemoc omezovala J.F. v obvyklém způsobu života a pravděpodobně ovlivnila i jeho písařské schopnosti. Znalec Mgr. Čulík uvedl, že nepříznivý zdravotní stav se zpravidla projevuje zhoršením kvality písemného projevu, přičemž toto zhoršení v případě sporného podpisu znalec nezjistil. Tento názor má svoji logiku. Současně však za tohoto stavu nelze pominout právě tu skutečnost, že znalec měl v rámci srovnávacího materiálu k dispozici dva podpisy zůstavitele provedené 2 roky před pořízením sporné závěti. Trpěl-li zůstavitel v době pořízení sporné závěti vážnou nemocí, která vedla krátce po pořízení závěti k jeho úmrtí, pak by bylo pro posouzení pravosti podpisu zůstavitele vhodné, aby byly k dispozici porovnatelné podpisy z daného období. Tyto srovnávací materiály se získat nepodařilo a nelze ani předpokládat, že by se takový srovnávací materiál podařilo zajistit v budoucnosti. Dle soudu nelze uvedenou skutečnost při hodnocení závěrů znaleckého posudku Mgr. Čulíka pominout.

37. Soud po zhodnocení všech provedených důkazů dovodil, že závěr znaleckého posudku Mgr. Čulíka je v porovnání s výsledky ostatních provedených důkazů ojedinělý. Vzhledem k tomu, že znalec Mgr. Čulík formuloval závěr svého posudku v rámci nejnižšího možného stupně pravděpodobnosti, jakožto i se zřetelem k tomu, že znalec neměl k dispozici podpisy zůstavitele z rozhodného období, soud dospěl k závěru, že rozhodnutí v této věci nelze založit pouze na závěrech tohoto posudku z oboru písmoznalectví.

38. Lze tedy shrnout, že závěť ze dne 15.11.2014 má zákonem stanovené náležitosti a byla pořízena v souladu s ustanovením § 1534 o.z. Naopak nelze dospět k závěru, že závěť není opatřena pravým podpisem zůstavitele J.F. Ze všech těchto důvodů soud rozhodl, jak je ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno.

39. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná měla ve věci úspěch, a proto jí byly přiznány náklady tohoto řízení, konkrétně náklady právního zastoupení. Soud přitom postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Dle soudu žalovaná při určení tarifní hodnoty správně postupovala v souladu s ust. § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Použití ustanovení § 9 vyhlášky připadá v úvahu pouze tam, kde nelze hodnotu práva, o které ve sporu jde, vyjádřit v penězích. V daném případě jde o určení práva na pozůstalost, jejíž cenu určit lze a jejíž cena také byla v průběhu dědického řízení zkoumána. Konkrétně z obsahu dědického spisu vyplývá, že obvyklá cena nemovitých věcí patřících do pozůstalosti činí 650 000 Kč, obvyklá cena movitých věcí (zbraní) činila 21 500 Kč. Tarifní hodnota, z níž je třeba vycházet, tak činí 671 500 Kč. Odměna za úkon právní služby z této tarifní hodnoty činí 11 020 Kč. Odměna v této výši náleží za celkem 6 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, účast při jednáních soudu dne 8.9.2017, 8.12.2017 – nad 2 hodiny, 31.8.2017, vyjádření ze dne 12.4.2018). Za uvedené úkony dále náleží paušální náhrada po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky. Soud žalované nepřiznal odměnu a paušální náhradu výloh za účast při jednání soudu dne 10.4.2018 (žádné jednání se v tento den nekonalo), za další poradu s klientem dne 5.6.2018 (tento úkon soud nepovažuje v dané fázi řízení za účelný) a za vyjádření ze dne 5.6.2018 (jde pouze o důkazní návrh). Celkem tak má žalovaná na odměně a nákladech zastoupení právo na částku 67 920 Kč. Zástupce žalované osvědčil, že je plátcem DPH. Proto k odměně a nákladům zastoupení náleží rovněž DPH v základní sazbě 21 %. Daň z částky 67 920 Kč činí 14 263,20 Kč. Celkově bylo žalované na nákladech řízení přiznáno 82 183,20 Kč. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalované (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

40. Žalovaná byla v počáteční fázi řízení zastoupena opatrovníkem z řad advokátů, kterému byla ze strany státu zaplacena odměna a náhrada výloh 847 Kč. Podle § 149 odst. 2 o.s.ř. uložil soud povinnost zaplatit tuto částku státu ve věci neúspěšným žalobcům.

41. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Ze strany státu bylo vyplaceno znalečné Mgr. Čulíkovi ve výši 8 107 Kč a 3 619 Kč (celkem 11 726 Kč). I tuto částku soud uložil zaplatit ve věci neúspěšným žalobcům, a to společně a nerozdílně.

42. Lhůty k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Rubrum