8C 292/2008

Rubrum

Zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Započtení při vypořádání spoluvlastnictví. Podle § 1140 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nemusí žalobce tvrdit, že žádá zrušení ve vhodnou dobu a nikoli jen k újmě některého ze spoluvlastníků, ohledně této okolnosti tíží břemeno tvrzení spoluvlastníky, kteří se zrušením nesouhlasí. I podle nové právní úpravy je nutno vycházet z povahy rozhodnutí o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví v řízení před soudem, tj. že rozhodnutí o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví má konstitutivní povahu, a zakládá tak práva a povinnosti teprve do budoucna. Právo na zaplacení přiměřené náhrady na základě rozhodnutí soudu tak vzniká spoluvlastníku až právní mocí takového rozhodnutí a teprve proti takto existujícímu nároku lze namítat započtení. Nelze se proto ani podle nové úpravy domáhat započtení pohledávek na přiměřenou náhradu, a to ani s odkazem na ustanovení § 1148 tohoto zákona.

Výrok

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu Mgr. Miroslavem Pečeným ve věci žalobkyně: E.P., nar. , bytem , zastoupené Mgr. R. H., advokátem se sídlem , proti žalované: M. Š., nar. , bytem , zastoupené JUDr. P. N. , advokátem se sídlem , o vypořádání podílového spoluvlastnictví, takto:

Odůvodnění

I. Podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalované k pozemku parc. č. X v katastrálním území X, jehož součástí je stavba č.p. X, a k pozemku parc. č. X v katastrálním území X se zrušuje. II. Pozemek parc. č. X v katastrálním území X, jehož součástí je stavba č.p. X, a pozemek parc. č. X v katastrálním území X se přikazují do výlučného vlastnictví žalované za náhradu ve výši 2 737 500 Kč, kterou je povinna zaplatit žalovaná žalobkyni do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku. III. Podání žalované došlé soudu dne 08.10.2008 (nedatované) nad rámec vyjádření k žalobě, ve kterém jednoznačně neuvedla, zda žalovaná poukazuje na náklady, opravy a rekonstrukce vynaložené přímo jí samotnou nebo jejím právním předchůdcem, proto, aby jí je žalobkyně zaplatila, nebo zda žalovaná namítá započtení nákladů, oprav a rekonstrukcí, a jakých konkrétních nákladů, oprav a rekonstrukcí, se odmítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V. Žalobkyně je povinna nahradit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náklady řízení ve výši 10 305,61 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. VI. Žalovaná je povinna nahradit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náklady řízení ve výši 13 905,61 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení

Shrnutí účastnických podání: Žalobkyně se domáhala svou žalobou došlou soudu dne 28.05.2008 vypořádání podílového spoluvlastnictví svého a žalované k nemovitostem uvedeným ve výroku I. a II. rozsudku (a také zvlášť ke stavbě jako nemovitosti), s tím, že podílové spoluvlastnictví by bylo zrušeno a nemovitosti přikázány do výlučného vlastnictví žalované a žalovaná by byla povinna zaplatit žalobkyni částku 1.650.000,- Kč jako přiměřenou náhradu. Skutkově uvedla, že je spoluvlastnicí nemovitostí citovaných ve výroku I. a II. rozsudku, a to ze tří osmin. Žalovaná pak z pěti osmin. Obě účastnice se nedohodly, a to již před soudním řízením, na tom, jak vysoká by měla být náhrada, kterou by žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni za to, že veškeré nemovitosti by připadly do výlučného vlastnictví žalované. Důvodem pro to bylo to, že žalovaná provedla rekonstrukci, kdy místnosti ve 3. nadzemním podlaží byly v zásadě již kompletně zrekonstruovány a určité rekonstrukční práce již byly provedeny i ve zbytku domu, to vše v září roku 2007. Vedle toho žalovaná poukazovala na náklady na údržbu, opravy i daně z nemovitostí, které po dobu 27 let nesla sama, případně její právní předchůdce - její otec. Tyto náklady však žalobkyni nikdy nedoložila. Žalobkyně proto pro výpočet částky 1.650.000,-Kč vyšla ze znaleckého posudku, který určil obvyklou cenu nemovitostí k datu 21.9.2007 na částku 5.050.000,-Kč, z čehož na tři osminy připadá 1.893.750,-Kč a odhadla náklady za dobu 27 let od roku 1980 do roku 2007 ve výši 650.000,-Kč, z čehož na tři osminy připadá 243.750,-Kč. Po odečtení této částky od 1.893.750,-Kč, pak dospěla k částce 1.650.000,-Kč. Na této částce se však účastnice nedohodly, proto podala žalobu. Žalovaná v reakci na žalobu doručila dne 08.10.2008 soudu nedatované podání, které bylo jednak vyjádřením k žalobě, jednak podáním, jehož obsah nebyl bez dalšího zjistitelný. Pokud jde o vyjádření k žalobě, shodně tvrdila vlastnictví nemovitostí i jeho nabytí (tj. že obě účastnice jsou 3/8-žalobkyně a 5/8-žalovaná spoluvlastnice citovaných pozemků a stavby). Žalovaná souhlasila s tím, aby podílové spoluvlastnictví bylo zrušeno a aby nemovitosti byly přikázány do jejího vlastnictví, nesouhlasila s výší náhrady. Předběžné právní posouzení k 01.01.2014: Žalobkyně podala návrh za účinnosti právní úpravy, která se řídila starým občanským zákoníkem (zákon č. 40/1964 Sb. v posledním znění, tj. do 31.12.2013, dále jen "SOZ"), avšak soud rozhodoval v době, kdy se právní úprava řídila novým občanským zákoníkem (zákon č. 89/2012 Sb., dále jen ?NOZ?, účinný od 01.01.2014). Podle § 154 odst. 1 o.s.ř. je přitom pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení. Soud se tedy zabýval přechodnými ustanoveními NOZ, aby zjistil, v jakém hmotněprávním režimu bude rozhodovat. Podle § 3028 odst. 2 NOZ není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Při aplikaci posledně uvedeného přechodného ustanovení bylo jasné, že v době rozhodování bylo nutné, aby se uplatnil NOZ. Mj. též proto, že rozhodnutí soudu o zrušení (nikoli o změně či vzniku) je rozhodnutím konstitutivním - viz též právní argumentace níže. Posouzení žalobních tvrzení s ohledem na změnu hmotného práva k 01.01.2014 a s ohledem na dosavadní dílčí skutková zjištění soudu: Podle § 1140 odst. 2 NOZ každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků. Podle § 1143 NOZ nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Podle § 3054 NOZ stavba, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, přestává být dnem nabytí účinnosti tohoto zákona samostatnou věcí a stává se součástí pozemku, měla-li v den nabytí účinnosti tohoto zákona vlastnické právo k stavbě i vlastnické právo k pozemku táž osoba. Podle § 1144 odst. 1 NOZ (1) je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. (2) Rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích. Podle § 1147 NOZ není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky. Podle § 1148 odst. 1 a 2 NOZ (1) si spoluvlastníci při zrušení spoluvlastnictví vzájemně vypořádají pohledávky a dluhy, které souvisejí se spoluvlastnictvím nebo se společnou věcí. (2) Každý ze spoluvlastníků může žádat úhradu splatné pohledávky, jakož i pohledávky, jejíž splatnost nastane do jednoho roku po účinnosti dohody o zrušení spoluvlastnictví nebo po zahájení řízení o zrušení spoluvlastnictví. Soud proto měl i za dosud zjištěného skutkového stavu (do 31.12.2013 včetně), pro vyhovění žalobě v rovině tvrzení a v dosavadních skutkových zjištění dostatek podkladů. Žalobkyně tvrdila, že se domáhá zrušení podílového spoluvlastnictví (což odpovídá ustanovení § 1140 odst. 2 NOZ, nemusí tvrdit, že tak žádá ve vhodnou dobu a nežádá tak k újmě druhé spoluvlastnice ? toto by již bylo břemeno tvrzení na straně žalované); žalobkyně se dále domáhala konkrétního způsobu vypořádání (zrušení podílového spoluvlastnictví k věcem a přikázání do vlastnictví žalované). Tvrdila rovněž, že se se žalovanou nedohodla ve svém celku, každá z nich měla jinou představu o vypořádacím podílu, naplnila v rovině tvrzení tedy i § 1143 NOZ. Pokud jde o okolnosti vyplývající z § 1144 odst. 1 ve spojení s § 1147 NOZ, zde sice žalobkyně dostatečně netvrdila, že by se podstatně snížila hodnota rozdělením, to však s ohledem na průběh sporu nebylo podstatné. Spor byl totiž zahájen jako spor o zrušení spoluvlastnictví k pozemkům a stavbě na jednom z nich (viz výše) a dále soud měl před 01.01.2014 za zjištěné (přinejmenším shodnými tvrzeními účastníků - srov. bod II. vyjádření k žalobě došlého soudu dne 08.10.2008), že účastníce byly spoluvlastnicemi všech dotehdy existujících samostatných nemovitých věcí. Toto skutkové zjištění z doby před 01.01.2014 pak společně s právní úpravou účinnou od 01.01.2014 umožnilo vyjít soudu ze závěru, že ke dni 01.01.2014 se ze zákona změnilo spoluvlastnictví budovy (stavby) a pozemků na spoluvlastnictví dvou pozemků, z nichž součástí jednoho z nich je citovaná stavba (viz § 3054 NOZ). Za těchto okolností soud aplikoval na spoluvlastnictví obou pozemků nový § 1144 odst. 1 NOZ věta za středníkem. Nejprve, pokud jde o pozemek parc. č. X v katastrálním území X, jehož součástí je stavba č.p. X. Je patrné, že tento pozemek nelze bez podstatného snížení hodnoty pozemku rozdělit, neboť tento pozemek je co do plochy totožný s plochou stavby a stavba je domkem v řadové zástavbě, přičemž není možné funkčně rozdělit pozemek tak, aby obě části neztratily na hodnotě (žádná z částí by neměla svou funkční součást spočívající ve funkční stavbě), jak zjištěno z každého ze znaleckých posudků čtených k důkazu v tomto řízení již od 07.07.2009, počínaje znaleckým posudkem Ing. B. a v těchto technicko-stavebních ohledech potvrzovaných dalšími posudky (nejedná se o souhrnné zjištění, nýbrž totožné zjištění z každého z čtených posudků). Proto nebylo možné pozemek se stavbou jako svou součástí rozdělit funkčně podle podílů, ani to nebylo možné s ohledem na citovaný § 1144 odst. 2 NOZ. Dále pak, pokud jde o pozemek parc. č. X v katastrálním území X, ten slouží jako zahrada k citovanému domu, proto ani zde nebylo možné uvažovat o reálném rozdělení, aniž by pozemek neztratil na hodnotě, a ostatně aniž by na hodnotě neztratil i pozemek parc.č. 1348, který je vypořádáván současně s ním (viz shora). Za takových okolností vyplývajících ze skutkových zjištění shora a právního stavu k 01.01.2014 pak způsob vypořádání, který žalobkyně navrhovala, odpovídal i citovanému § 1147 NOZ. Ostatně v tomto ohledu (zrušení a způsob vypořádání) žalovaná návrh sdílela. Další postup soudu ve věci samé, tj. ve vypořádání podílového spoluvlastnictví jeho zrušením, přikázáním (nemovitých) věcí do výlučného vlastnictví žalované za přiměřenou náhradu: Tvrzení o tom, že se účastníci na vypořádání nedohodli, a to již před soudním řízením, se prokázala předsoudní korespondencí účastníků, zejména z přípisu na č.l. 30 ze dne 20.10.2007, v němž právní zástupce žalobkyně shrnuje návrh žalované a podává svůj protinávrh. Zjištění odpovídá obsahu listiny. Další korespondence (č.l. 32, 33) na tomto závěru již nic změnit nemůže, neboť další vstřícné návrhy, ať už z jedné či druhé strany nezazněly. Soud posoudil vypořádání přikázáním obou nemovitostí do výlučného vlastnictví žalované za přiměřenou náhradu, s ohledem na nemožnost věci rozdělit (viz shora), jako řešení vedoucí k rozumnému uspořádání vztahů. Soud se proto rozhodl toto řešení vtělit do svých výroků, kterými bude spoluvlastnictví vypořádáno ? viz výroky I. a II. S ohledem na to, že tvrzení a skutková zjištění pro zrušení podílového spoluvlastnictví a přikázání (nemovitých) věcí do výlučného vlastnictví žalované za přiměřenou náhradu byla dostatečná, soud se mohl zabývat již jen okolnostmi spočívajícími v přiměřené náhradě. Z povahy věci, jakož i z ustálené judikatury přímo vyplývá, že řízení o zrušení podílového spoluvlastnictví je řízením, na které je nutno aplikovat § 153 odst. 2 o.s.ř., podle kterého soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhají, jen tehdy, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky. Soud proto při vypořádání podílového spoluvlastnictví musí při rozhodnutí o přiměřené náhradě vycházet z § 1147 NOZ, bez ohledu na návrhy účastníků (např. co do výše této náhrady). Srov. rozsudek NS ČR ze dne 22.10.2007 sp.zn. 22 Cdo 2517/2006, podle kterého soud může rušené podílové spoluvlastnictví účastníků vypořádat jiným způsobem než navrhují; může rozhodnout o přiměřené náhradě podle § 142 odst. 1 SOZ v jiné výši než účastníci požadují, nebo zřídit věcné břemeno podle § 142 odst. 3 SOZ, ačkoliv to nikdo nenavrhoval. Tyto závěry s ohledem na povahu věci (rozhodnutí soudu o zrušení spoluvlastnictví a jeho přikázání do vlastnictví žalované je konstitutivní) platí i pro úpravu uvedenou v § 1147 NOZ (viz shora) beze změny oproti dosavadní judikatuře. Z povahy věci (viz již shora konstatovaná konstitutivnost rozhodnutí) a s ohledem na citovaný § 154 odst. 1 o.s.ř., jakož i s ohledem na ustálenou judikaturu, je pak třeba při stanovení výše přiměřené náhrady vycházet ze stavu věci v době zrušení podílového spoluvlastnictví a z její ceny v době jeho vypořádání. Srov. rozsudek NS ČR z 10.02.2005 sp.zn. 22 Cdo 9/2005, jehož závěry se proto uplatní i při aplikaci § 1147 NOZ a výkladu přiměřenosti náhrady. Proto soud musel za přiměřenou náhradu považovat jedině 3/8 hodnoty obou pozemků (jednoho z nich se stavbou jako svou součástí), vycházeje ze stavu obou pozemků v době zrušení podílového spoluvlastnictví a z jejich ceny v době vypořádání, a to bez ohledu na to, zda strany navrhovaly vedle samotného vypořádání i jakýsi zápočet této náhrady (k ne/navrhování zápočtu viz též níže). Za tímto účelem soud k důkazu zadal znalecký posudek k stanovení aktuální ceny vypořádávaných nemovitých věcí v aktuálním stavu, a to proto, že dosud zadávané znalecké posudky (a případné následné výslechy znalce, jako v případě znalce B.) se těmto požadavkům vyhýbaly, popř. s ohledem na změny trhu nemovitostí byly již zastaralé. Soud znalecký posudek č. 2/2493/2014 vypracovaný K. P. (č.l. 379 an.) přečetl k důkazu a zjistil, že aktuální cena vypořádávaných nemovitostí ve stavu, v jakém se ke dni ocenění nacházely, činí 7 300 000 Kč, znalec určil obecnou (tržní) hodnotu nemovitostí, nikoli administrativní. Zjištění odpovídá obsahu listiny. Soud proto při vypořádání podílového spoluvlastnictví mohl shrnout skutkově takto: žalobkyně a žalovaná byly spoluvlastnicemi pozemků parc.č. X a X, oba v katastrálním území X, a stavby ? domu č.p. X na pozemku par.č. X v k.ú. X, obec X, přičemž žalobkyně jako tříosminová spoluvlastnice a žalovaná jako pětiosminová. Dne 01.01.2014 se shora citované změnilo tak, že žalobkyně zůstala tříosminovou a žalovaná pětiosminovou spoluvlastnicí pozemků parc.č. X a X, oba v katastrálním území X, přičemž součástí druhého z citovaných pozemků se stala stavba - dům č.p. X (§ 3054 NOZ). Žalobkyně projevila vůli zrušit spoluvlastnictví (§ 1140 odst. 2 NOZ) s tím, že se výlučnou vlastnicí stane žalovaná, žalovaná souhlasila, avšak neshodly se na výši přiměřené náhrady (§ 1143 NOZ). Citované pozemky nebylo lze rozdělit, aniž by se tím podstatně snížila jejich hodnota, a nebylo možné je rozdělit na díly neodpovídající podílům spoluvlastníků a vyrovnat rozdíl v penězích (§ 1144 odst. 1 a 2 NOZ). Žalobkyně projevila vůli zrušit spoluvlastnictví k citovaným nemovitostem v soudním řízení s tím, že navrhla jejich přikázání do výlučného vlastnictví žalované za přiměřenou náhradu (§ 1143 NOZ), ta s tím souhlasila, leč na přiměřené náhradě se účastnice neshodly ani během soudního řízení. Vzhledem k nemožnosti věci rozdělit, jednalo se o rozumný návrh, jeden ze zákonem předvídaných (§ 1147 NOZ), pročež soud zjistil, že nemovitosti mají ke dni zrušení spoluvlastnictví a přikázání do výlučného vlastnictví žalované hodnotu 7 300 000 Kč, pročež 3/8 z této částky činí 2 737 500 Kč. Byly proto naplněny všechny hmotněprávní podmínky pro rozhodnutí ve věci tak, že spoluvlastnictví bude zrušeno (výrok I.) a pozemky přikázány do výlučného vlastnictví žalované za náhradu danou § 153 odst. 2 ve spojení s § 154 odst. 1 o.s.ř., tj. za 2 737 500 Kč bez ohledu na návrhy obou účastníků, pokud jde o jakési případné zápočty této náhrady. Soud určil žalované delší lhůtu ke splnění této povinnosti ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř. věta za středníkem, podle kterého uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Tato lhůta musí být vyvážena na obě strany, proto na straně žalované, kdy se jedná o plnění poměrně vysoké, je dán dostatečný časový prostor k obstarání peněžních prostředků (ať už svépomocí nebo za využití úvěru), a na straně žalobkyně zase lhůta představuje únosnou dobu čekání, aniž by se žalobkyně fakticky dostala do role úvěrujícího subjektu. Proto soud zvolil za přiměřenou ve shora uvedeném pariční lhůtu 6 měsíců (výrok II.). Jen pro úplnost se dodává, že k důkazu sice byly rovněž čteny úmrtní list na č.l. 6, výpis z katastru nemovitostí na č.l. 7, usnesení zdejšího soudu čj. X, ze dne 30.11.2007 či výpis z katastru nemovitostí na č.l. 11, avšak z těchto důkazů soud neučinil jiný závěr než ten, který je uveden shora k spoluvlastnictví nemovitostí. Z důvodu, že by soud dokazováním dospěl ke stejným skutkovým závěrům, které již učinil, nečetl k důkazu informaci o řízení vedeného u katastru nemovitostí X (spoluprokázala by spoluvlastnictví žalobkyně). Znalecké posudky byly hodnoceny jen co do charakteru pozemků a stavby na jednom z nich (viz shora) - týkalo se to znaleckých posudků č. 3439-102 na č.l. 12 až 28; č. 309909 ze dne 3.11.2009, včetně doplnění ze dne 2.9.2010 na č.l. 214, včetně doplnění na č.l. 224, 225; č. 2/97 z 6.1.1997 na č.l. 45 a následující; z 16.10.2003 č. 686-084/03 na č.l. 59 a následující; č. 3418-81-2007 z 10.8.2007 na č.l. 128 a následující; z 10.4.2012 č. 26/2012-363 a odpověď znalce na dotaz vznesený prostřednictvím soudu právním zástupcem žalobkyně na č.l. 287 a následující a na č.l.

322. Z hlediska ceny jiné znalecké posudky a výslechy znalce nebyly v této věci vzaty v potaz z důvodů uvedených shora (nebyly zadány či zpracovány jako aktuální tržní cena aktuálního stavu nemovitosti). K důkazu nebyly čteny naopak následující listiny: znalecký posudek na č.l. 185 a následující, neboť primárně sloužil ke zpochybnění znaleckého posudku ing. B. a k tomu, jaké byly reálné ceny srovnatelných nemovitostí, jako je vypořádávaný dům, v té době, tj. v roce 2009, přitom však soud znalecký posudek ing. B., pokud jde o cenu nemovitostí při svém rozhodování nevzal v potaz, proto čtení tohoto důkazu bylo by nadbytečné. Totéž se týkalo navrhované kupní smlouvy na č.l. 191 a následující, výpisů z realitních serverů na č.l. 249 rub a následující, výňatku metodického pokynu pro oceňování nemovitostí a přípisů znalce B. z 2.9.2010 a z 5.12.2010 na č.l. 214 a 224 a R. na č.l. 322 K důkazu rovněž nebylo čteno usnesení na č.l. 44, tj. usnesení zdejšího soudu X z 15.1.1997, neboť pro tuto věc nebylo rozhodné, jak v obdobné věci bez překážky věci rozhodnuté skončilo jiné řízení. Pokud jde o odůvodnění výroku III., soud již shora při shrnutí podání účastníků uvedl, že nad rámec vyjádření k žalobě nebyl zjistitelný obsah podání žalované. Žalovaná v nedatovaném podání soudu došlém 08.10.2008 a v dalších podáních nad rámec vyjádření k žalobě poukazovala na náklady, opravy a rekonstrukce vynaložené přímo jí samotnou nebo jejím právním předchůdcem. Navrhla, aby žalobkyně byla "povinna nahradit žalované zhodnocení nemovitosti", avšak nenavrhovala konkrétní částku, kterou měla být žalobkyně povinna žalované zaplatit. Žalovaná dále uvedla, že žalobkyně vychází z ceny před "započtením prvé rekonstrukce", avšak žalovaná sama nejprve výslovně neuvedla, že by započítávala vzájemné pohledávky a jaké, přesto jediné s čím nesouhlasila, byla výše vypořádacího podílu (tedy postoj směřující k započtení). V podání z 03.07.2009 navrhovala (č.l. 108), aby se započetla částka zhodnocení do výše vypořádacího podílu. Rovněž během ústního jednání dne 07.07.2009 žalovaná uvedla k dotazu soudu, zda byl proveden ze strany žalované úkon zápočtu směrem k žalobkyni, že k zápočtu došlo vyjádřením k žalobě. Konečně nevyjasněnost postoje žalované vyplývala i z jejího závěrečného návrhu, kdy setrvala na tom, že souhlasila se zrušením spoluvlastnictví i s přikázáním do svého vlastnictví, že sporná byla jenom částka k výplatě (tedy postoj směřující k započtení). Mezitím v průběhu řízení v podání z 03.05.2013 žalovaná označila 3 přílohy a odkázala na ně. I přes výhrady k určitosti odkazu a určitosti těchto příloh soud nakonec k důkazu tyto přílohy přečetl (jednalo se o listiny na č.l. 338-341), soud však zdůrazňuje, že tyto listiny nečetl k důkazu primárně proto, aby z nich vyvodil skutková zjištění, nýbrž pouze proto, aby z nich dovodil skutková tvrzení, a to ve smyslu usnesení NS ČR ze 07.01.2009 sp.zn. 30 Cdo 295/2007, podle kterého vylíčení rozhodujících skutečností pak může mít - zprostředkovaně - původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce (coby důkazní materiál) připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže. Zároveň však platí závěr NS ČR vyjádřený v rozsudek ze dne 15.07.2008, sp. zn. 29 Odo 742/2006, že vylíčení rozhodujících skutečností může mít zprostředkovaně původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce (coby důkazní materiál) připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže, je výjimkou ze zásady, že vylíčení rozhodujících skutečností má obsahovat samotná žaloba (§ 79 odst. 1 o. s. ř.); důsledkem této výjimky nesmí být neurčitost a nesrozumitelnost obsahu žaloby. Soud tak neměl jinou možnost jak toto podání posoudit z hlediska tvrzení, než přečíst k důkazu tyto tři přílohy, což nakonec učinil. Žalovaná se svými podáními dotkla (byť nikoli zcela určitě, jak bude odůvodněno níže) problematiky tzv. širšího vypořádání spoluvlastníků. Dříve bylo toto tzv. širší vypořádání spoluvlastníků upraveno judikaturou, dnes za účinnosti NOZ pak podklad pro takové širší vypořádání lze nalézt v § 1148 odst. 1 a 2 NOZ, které jsou již citovány výše. Ani tento dnes výslovný podklad však nezbavuje dosavadní judikaturu aplikovatelnosti na daný případ (viz níže). Podle ustálených závěrů soudní praxe v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníci tvrdí a prokazují investice do společné věci, jež byly vynaloženy některým ze spoluvlastníků, v zásadě ze tří důvodů: a) pro podporu návrhu na přikázání věci do svého výlučného vlastnictví, b) účastník vůči druhému spoluvlastníku uplatňuje požadavek na zaplacení odpovídající části investovaných finančních prostředků, jedná se o tzv. širší vypořádání, c) účastník navrhuje započtení částky odpovídající podílu druhého účastníka na investici oproti povinnosti k zaplacení náhrady, kterou by měl zaplatit ze spoluvlastnictví vylučovanému spoluvlastníku. Pokud vyvstaly pochyby, ze kterého z možných důvodů jsou investice do společné věci v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví uplatněny, je na soudu, aby v rámci své poučovací povinnosti (§ 5, § 43 OSŘ) účastníka vyzval k jednoznačnému upřesnění jeho procesního stanoviska k uplatněným investicím. V případě, že se účastník domáhá, aby mu příslušná část investovaných prostředků byla druhým účastníkem řízení zaplacena (uplatňuje vypořádání spoluvlastnictví v širším smyslu), je soud povinen poučit takového účastníka o náležitostech návrhu s tím, že o takovém nároku musí soud rozhodnout vždy samostatným výrokem; je vyloučeno provést zohlednění investic v rámci rozhodování o náhradě za spoluvlastnický podíl (k tomu srovnej rozsudek NS ČR ze dne 28.07.2005 sp.zn. 22 Cdo 1927/2004; nebo rozsudek NS ČR ze dne 05.03.2009 sp. zn. 22 Cdo 5084/2008; dále např. R 46/91 nebo rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. dubna 2005, sp. zn. 22 Cdo 2503/2004, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 3380; dále srov. rozsudek NS ČR ze dne 24.6.2009 sp.zn. 22 Cdo 1089/2007). Soud proto posoudil dosavadní podání žalované ze shora uvedeného hlediska a dovodil zejména, že z dosavadních podání není patrné, zda žalovaná započítává své investice na přiměřenou náhradu, kterou má žalobkyně obdržet, nebo zda žaluje odpovídající části investovaných finančních prostředků. Dále soud dovodil, že pokud by žalovaná jasně uvedla, že nezapočítává nic a že žaluje odpovídající části investovaných finančních prostředků, jedná se dosud o podání, které je vadné ve smyslu § 43 o.s.ř. a které ani nemá náležitosti žaloby. Posledně citovaný závěr pak soud dovodil nejen z dosavadních podání, ale i z jejího podání z 03.05.2013 posouzeného i v kontextu příloh, které nakonec soud četl k důkazu. Za prvé odkaz na listinu nebyl určitý (nebylo jasné, které tvrzení se má podávat z které listiny), především však ani ony listiny, na které žalovaná odkazovala, nebyly určité, ani ony nepředstavovaly konkrétně přezkoumatelná tvrzení o tom, jaké práce na domě byly provedeny a zda byly nutné - nebylo jasné, co za práci představuje "schodiště suterén betonáž", tedy jaký byl faktický stav nemovitosti před "schodiště suterén betonáž" a jaký po "schodiště suterén betonáž". Totéž platilo i o ostatních položkách. Listiny dále uváděly jen přibližné nebo žádné údaje týkající se vyčíslení (např. listina nazvaná zhodnocení domu do roku 1980 "projekt plynofikace domu cca 15 000 Kč", "nutná oprava střešní krytiny, odvlhčení zateplení podkroví, odvlhčení sklepa" ..., "nemám doklady"). Nebylo proto ve smyslu citovaného rozsudku NS ČR ze dne 15.07.2008, sp. zn. 29 Odo 742/2006, možné považovat za řádná tvrzení odkaz na listinu, která uvádí přibližné nebo žádné údaje. Konečně, dosavadní podání ani neobsahovala petit, tj. čeho se žalovaná vůči žalobkyni domáhá (stanovení povinnosti a jaké). Za těchto okolností soud žalovanou usnesením vyzval, aby ve lhůtě 45 dnů neurčitost podání opravila a doplnila tímto způsobem: 1. jednoznačně sdělila, zda žalovaná poukazuje na náklady, opravy a rekonstrukce vynaložené přímo jí samotnou nebo jejím právním předchůdcem, proto, aby jí je žalobkyně zaplatila - v takovém případě soud žalovanou poučil, že je třeba, aby toto podání, které by bylo svým obsahem vzájemným návrhem, obsahovalo všechny náležitosti takového vzájemného návrhu, tj. krom údajů, které žalovaná soudu již poskytla, také (a) vylíčení rozhodujících skutečností v následujícím upřesnění (i) u každé dílčí částky aby uvedla, zda ji uplatňuje jako náklad na udržování, úpravu nebo opravu nemovitostí (tj. zachovávání dosavadní hodnoty), nebo jako investici (zvýšení hodnoty), (ii) u každého nákladu nechť uvede, v čem náklad spočíval (jaký byl faktický stav nemovitosti před vynaložením nákladu a jaký byl faktický stav nemovitosti po vynaložení nákladu), kolik v penězích náklad činil (tedy jen u těch nákladů, u kterých dosud uvádí přibližné údaje nebo žádné) a kdy ho vynaložil; (iii) u každé investice nechť uvede, kolik bylo prostavěno materiálu (nikoli peněz) a odkdy dokdy, jinými slovy uvede rozdíly ve FAKTICKÉM stavu nemovitosti před (každou) uplatňovanou investicí a po ní, popř. v nynějším FAKTICKÉM stavu, pokud investice zatím neskončila, s tím, že rovněž uvede, jaká je NYNĚJŠÍ obecná CENA nemovitosti dle jejího FAKTICKÉHO STAVU před (každou) uplatňovanou investicí a NYNĚJŠÍ obecná CENA nemovitosti dle jejího FAKTICKÉHO STAVU po (každé) investici, popř. nynějšího FAKTICKÉHO stavu, pokud investice zatím neskončila, (iv) vysvětlí, proč některou rekonstrukci považuje za nutnou a jinou ne, přičemž žalovaná může odkázat (při zachování doplnění požadovaných údajů) na již učiněná podání či listiny s tím, že tyto odkazy musí být konkrétní (např. pokud bude prokazovat rozdíly mezi stavem nemovitosti k určitému datu a k jinému datu ze znaleckých posudků a z toho dovozovat, co konkrétně znamená "schodiště suterén betonáž", jakož i ostatní položky, uvede, v které pasáži jakého znaleckého posudku se příslušné údaje dají dohledat), a tedy přiřadit jednotlivé položky uváděné v předchozích podáních ke kategoriím pod tímto písmenem tímto způsobem, (b) a zejména, čeho se vůči žalobkyni domáhá (petit, kterým se žalovaná domáhá stanovení povinnosti a jaké), soud žalovanou poučil, že v takovém případě by rozhodoval samostatným výrokem, nebo 2. jednoznačně sdělila, zda žalovaná namítá započtení nákladů, oprav a rekonstrukcí; 3. označila důkazy k prokázání nových tvrzení, přičemž předloží i důkazy, které si sám může obstarat od stavebního úřadu. Soud žalovanou poučil, že nebude-li podání ve stanovené lhůtě řádně opraveno a doplněno a v řízení pro tento nedostatek nelze pokračovat, soud podání odmítne. Odmítnutím podání je řízení skončeno. Soud zároveň žalovanou v tomto usnesení poučil, že pokud řádně uvede petit, pak by soud rovněž doměřil soudní poplatek podle předpisů k 08.10.2008. Tato výzva tak obsahovala veškerá poučení, kterých se má účastníku od soudu dostat. Soud ve výzvě rovněž poukázal na dosavadní judikaturu, včetně rozsudku NS ČR ze dne 28.07.2005 sp.zn. 22 Cdo 1927/2004, jehož právní věty znějí: Přiměřená náhrada se ve sporu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví určí podle ceny věci v době vypořádání. Spoluvlastník, kterému je ukládána povinnost zaplatit druhému spoluvlastníkovi přiměřenou náhradu za vypořádávané nemovitosti, si během řízení nemůže proti nároku druhého spoluvlastníka na náhradu započíst jiný majetkový nárok. Z tohoto hlediska není možně ani snížení peněžité náhrady s poukazem na dobré mravy podle § 3 odst.1 OZ. Žalovaná měla od soudu všechny informace, včetně té, že nelze úspěšně namítat zápočet na náhradu. Pokud jde o to, proč soud vyzýval žalovanou, aby vylíčení rozhodujících skutečností uvedla v rozsahu shora, soud tyto skutečnosti odůvodnil v již citované výzvě, tj. ve skutečnosti, že judikatura konstantně považuje vynakládání prostředků do údržby, oprav, zhodnocení či (některých) změn věci za způsob hospodaření se společnou věcí. V této souvislosti rozlišuje nezbytné (nutné) náklady na opravu a údržbu a nikoli nezbytné a dále na jedné straně náklady či investice se souhlasem spoluvlastníků či na základě rozhodnutí většiny poté, co menšina mohla hlasovat, a náklady bez tohoto souhlasu (srov. 22 Cdo 599/99, dále např. 22 Cdo 1870/2007 či 22 Cdo 3766/2011), nověji začala judikatura rozlišovat i mezi náklady a investicemi jako kvalifikovaným druhem nákladů směřujících ke zhodnocení věci, nikoli pouze k udržení hodnoty věci (srov. 22 Cdo 3555/2009 či 22 Cdo 1644/2005), přičemž se rozeznává několik kategorií vztahů, které vedou k jinému jejich vypořádávání. Je proto nezbytné, aby soud alespoň v rovině tvrzení měl jasno v tom, kam každá z položek tvrzených žalovanou spadá, a podle důkazní situace mohl ve věci samé rozhodnout. Právní hodnocení po 01.01.2014: Jak už uvedeno výše, ustanovení § 1148 NOZ nemá vliv na aplikovatelnost dosavadní judikatury ohledně tzv. širšího vypořádání či nemožnosti zápočtu na přiměřenou náhradu. I nadále je totiž nutno vycházet z povahy věci, tj. že rozhodnutí o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví má konstitutivní povahu, a zakládá tak práva a povinnosti teprve do budoucna. Právo na zaplacení náhrady tak vzniká spoluvlastníku až právní moci tohoto rozhodnutí a teprve proti takto existujícímu nároku lze namítat započtení. Zatímco § 1148 NOZ hovoří o splatnosti (již existující) pohledávky. Ustanovení § 1148 NOZ se tak týká výlučně dohody spoluvlastníků. Proto je dosavadní judikatura i nadále aplikovatelná Žalovaná však na tuto výzvu soudu nereagovala, a proto soud rozhodl tak, jak žalovanou ve výzvě poučil, tj. odmítl její podání nad rámec vyjádření k žalobě, neboť podání zůstalo neurčité i po výzvě, na jejíž splnění soud poskytl dostatečnou lhůtu (trojnásobnou oproti běžným lhůtám). Viz výrok III. Pro úplnost zbývá dodat, že poté, co soud učinil vše k tvrzením (včetně přečtení příloh k důkazu za účelem zjištění skutkových tvrzení), neměl s ohledem na odmítání podání žalované nad rámec vyjádření k žalobě jakýkoli důvod provádět jakýkoli další důkaz, když podání žalované i nadále vykazovalo vady ve smyslu § 43 o.s.ř., tj. tvrzení zůstala nedostatečná a podání ani neobsahovalo petit. Pokud jde o výrok IV., ten je odrazem skutečnosti, že oba účastníci navrhovali shodný způsob vypořádání a neshodli se toliko na výši přiměřené náhrady, když i tu soud určoval znalecky. Oba tak byli v podstatě ve sporu úspěšní. Soud proto určil náklady řízení mezi účastníky podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Zbývá dodat, že s ohledem na odmítnutí podání žalované v rozsahu nad rámec vyjádření k žalobě nakonec nebylo projednáváno více předmětů řízení. Pokud by tomu tak bylo a pokud by soud podání žalované neodmítl, musel by zahrnout i úspěch v dalším předmětu řízení na straně obou účastníků do nákladového výroku. Na to však nedošlo. Pokud jde o výrok V. a VI., ty jsou odrazem výroku IV., tedy skutečnosti, že oba účastníci nesou náklady řízení ve stejné míře. Soud takto rozhodl podle § 148 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Vzhledem k tomu, že celkové náklady řízení, které vznikly státu (na znalečných), činí 27 811,22 Kč (= 5781,22 + 1400 + 8700 + 11930), každá ze stran má nést polovinu, tj. 13 905,61 Kč. Takto soud rozhodl o nákladech žalované vůči státu (výrok VI.), u žalobkyně byla tato povinnost modifikována zaplacenou zálohou 3 600 Kč, tj. 13 905,61 ? 3 600 = 10 305,61 Kč (výrok V.). U obou, pokud jde o pariční lhůtu, soud rozhodl podle již citovaného § 160 odst. 1 o.s.ř. věta před středníkem, neboť v tomto případě nebyl důvod pro aplikaci věty za středníkem.

Rubrum