9 C 61/2017

Rubrum

Obtěžování stíněním parcely Jestliže soud dospěl k závěru, že stínění pozemku a stavby ve vlastnictví žalobce stromy žalovaných je nepřiměřené místním poměrům, pak ani dřívější vyjádření žalobců před orgány činnými v trestním řízení, že stromy žalovaných jim nijak nevadí, není takovým prohlášením, které samo o sobě nemůže zbavovat žalobce práva domáhat se ochrany proti nadměrným imisím.

Výrok

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudcem JUDr. T.S. ve věci žalobce T.V., narozený xxx, bytem xxx, Dvůr Králové nad Labem zast. advokátem JUDr. D.P. se sídlem xxx, Trutnov proti žalovaným:1) J.Š., narozený xxx, 2) J.Š., narozená xxx oba bytem xxx, Dvůr Králové nad Labem oba zastoupeni advokátem Mgr. M.H. se sídlem xxx, Dvůr Králové nad Labem pro zdržení se obtěžování nad míru přiměřenou, takto:

Odůvodnění

I. Žalovaní jsou povinni zdržet se obtěžování žalobce spočívajícího ve stínění stavební parcely č. xxx, jejíž součástí je stavba čp. xxx - rodinný dům, a pozemkové parcely č. xxx/4, zapsaných na LV č. xxx katastru nemovitostí vedeného Katastrálním úřadem pro Královéhradecký kraj, Katastrálním pracovištěm Trutnov pro obec a katastrální území Dvůr Králové nad Labem, porosty vyrůstajícími na pozemkové parcele č. xxx/1 a stavební parcele č. xxx, které jsou zapsány na LV č. xxx katastru nemovitostí vedeného Katastrálním úřadem pro Královéhradecký kraj, Katastrálním pracovištěm Trutnov pro obec a katastrální území Dvůr Králové nad Labem. II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci náklady řízení 19 397 Kč k rukám JUDr. D.P. do 3 dnů od právní moci rozsudku. III. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Trutnově státem zálohované náklady řízení 60 500 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Poučení

1. Žalobou podanou soudu dne 20.3.2017 a po změně žaloby, kterou soud připustil usnesením ze dne 8.9.2017, č.j. 9C 61/2017 – 81, se žalobce domáhal vydání rozsudku, jímž by žalovaným bylo uloženo zdržet se nad míru přiměřenou poměrům obtěžování spočívajícího ve stínění stavební parcely č. xxx, jejíž součástí je stavba čp. xxx, rodinný dům, a pozemkové parcely č. xxx/4, obou zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Královéhradecký kraj, Katastrálním pracovištěm Trutnov na LV č. xxx pro obec a katastrální území Dvůr Králové nad Labem, jejichž vlastníkem je žalobce, dále obtěžování spočívajícího v zarůstání domu č.p. xxx plazivými rostlinami, obtěžování spočívajícího ve spadu listí a květů na tyto parcely, v prorůstání kořenů na pozemkovou parcelu č. xxx/4, v zarůstání zděného plotu na straně pozemkové parcely č. xxx/4 plazivými rostlinami, což vše způsobují porosty (stromy a plazivé rostliny) vyrůstající na pozemkové parcele č. xxx/1 a stavební parcele č. xxx v kat. úz. Dvůr Králové nad Labem v majetku žalovaných. Usnesení o připuštění změny žaloby nabylo právní moci dne 12.9.2017. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce je výlučným vlastníkem stavební parcely č. xxx a pozemkové parcely č. xxx/4 v katastrálním území Dvůr Králové nad Labem. Žalovaní jsou podílovými spoluvlastníky a vlastníky v rámci společného jmění manželů stavební parcely č. xxx a pozemkové parcely č. xxx/1 ve stejném katastrálním území. Ideální 1/3 předmětných pozemků patří do společného jmění žalovaných, ideální 2/3 jsou ve výlučném vlastnictví žalovaného. Na stavebních parcelách č. xxx a xxx se z větší části nacházejí rodinné domy ve vlastnictví účastníků. Oba pozemky mají společnou hranici. Stavební parcela č. xxx ve vlastnictví žalovaných dále hraničí s pozemkovou parcelou č. xxx/4 ve vlastnictví žalobce. Dále následuje společná hranice mezi pozemkovou parcelou č. xxx/4 ve vlastnictví žalobce a pozemkovou parcelou č. xxx/1 ve vlastnictví žalovaných. Společnou hranici tvoří plot. Na stavební parcele a pozemkové parcele ve vlastnictví žalovaných se nachází řada stromů a porostů, a to i stromů velmi vzrostlých. Stromy jsou vedle sebe nasázeny velmi hustě. Přes plot se na různých místech plazí rostliny, jejich růst není nijak regulován. Pozemková parcela č. xxx/4, kterou žalobce užívá jako zahradu, je úzká, její šíře se pohybuje od 8,5 do 9,2 metru. Větve a kořeny stromů rostoucích na pozemcích ve vlastnictví žalovaných zasahují až do poloviny této parcely. Nedochází k jejich ořezání či regulaci růstu. Stromy, které se nacházejí v blízkosti plotu, narušují stabilitu tohoto plotu. Dochází ke stínění. Hranice pozemků ve vlastnictví žalobce a žalovaných rozděluje tyto pozemky severojižním směrem. Pozemky žalovaných se nacházejí na jihu. V důsledku stínění porosty z těchto pozemků je značně znemožněno využívání pozemku ve vlastnictví žalobce jako zahrady. Porosty na stavební parcele č. xxx dále stíní na stavbu ve vlastnictví žalobce. Stínění má za následek tvorbu mechů a plísní, na střešní krytině domu žalobce dochází k ucpávání žlabů a svodů listím a větvičkami. Stíněním je znehodnocena i funkce světlíků. Žalobce opakovaně vyzýval žalované k nápravě popsaného stavu. Na dopisy žalobce nebylo adekvátně reagováno, a proto byla podána žaloba v této věci. Žalobce nesouhlasil s tvrzením žalovaných, že se dopustil poškození dřevin v jejich vlastnictví. Jasan na pozemkové parcele č. xxx/1 v katastrálním území Dvůr Králové nad Labem se kmenem opírá o zděný plot. V průběhu tohoto řízení došlo ke zborcení uvedeného plotu. Žalobce zakoupil nemovitosti ve svém vlastnictví již před 19 lety. V průběhu doby, kdy je vlastníkem, zaznamenal značný vzrůst porostů. Následně se začal bortit i zděný plot mezi pozemky. Důvody, proč začal žalobce požadovat po žalovaných, aby provedli úpravu porostů, spočívají v tom, že výše stromů a jejich blízkost k hranicím pozemků s sebou nese problémy, které žalobce popsal v žalobě. Celý spor je mj. důsledkem toho, že žalovaní si striktně chrání své soukromí, a to prostřednictvím záliby spočívající v pěstování rostlin. Na pozemku žalovaných je rostlin velké množství, mnoho světla tam neproniká, což je však věc žalovaných. Pro tento spor je významná vzájemná orientace nemovitostí. Tyto jsou orientovány v severojižním směru, přičemž nemovitosti žalovaných jsou na jihu a nemovitosti žalobce na sever od nich. Z fotografií je patrné, do jaké míry porosty žalovaných zastiňují pozemek žalobce, a to zejména v té části pozemku, která se nachází v blízkosti domu žalobce. Na určitých místech pozemku žalobce jsou patrné prorůstající kořeny. Lze důvodně předpokládat, že těchto kořenů je ve skutečnosti ještě více. Kořeny narušily zděný plot a ten v důsledku toho spadl. Na pozemek žalobce i střechu jeho domu opadává listí. Uvedenými způsoby dochází k obtěžování žalobce, který proto na podané žalobě setrval.

2. Žalovaní se žalobou nesouhlasili. Poukazovali na skutečnost, že žalobce nabyl vlastnictví k pozemku již před 10 lety. Proti dřevinám rostoucím na pozemcích žalovaných nic nenamítal. Naopak existuje podezření, že žalobce stromy žalovaných navrtal a nalil do otvorů chemický prostředek. Dřeviny na pozemcích ve vlastnictví žalovaných nebrání či neomezují žalobce v užívání jeho pozemku jako zahrady. Žalobce pozemek za tímto účelem nikdy nevyužíval. Žalobce nedoložil příčinnou souvislost mezi vznikem plísní a výskytem dřevin na pozemcích ve vlastnictví žalovaných. Žalovaní připustili, že některé dřeviny na jejich pozemku by bylo vhodné skácet, avšak k tomu je třeba příslušné povolení. K případnému ořezání větví zasahujících z pozemku žalovaných na pozemek žalobce nedošlo, neboť k tomu nebyla poskytnuta potřebná součinnost. Žalovaní požádali o povolení ke skácení dřeviny - jasanu na svém pozemku. Městský úřad Dvůr Králové nad Labem - odbor životního prostředí k takovému postupu neshledal zákonný důvod. Předmětná dřevina nebyla vyhodnocena jako rizikový strom. Správní orgán naopak doporučil realizaci vhodných opatření k posílení její vitality. U ostatních dřevin na pozemku žalovaných nevykazujících bezpečnostní rizika by správní orgán postupoval shodně. Žalovaní tak ani nejsou oprávněni odstranit mnohé z dřevin, jejichž výskyt žalobci vadí. Většina dřevin, kterými se žalobce cítí být obtěžován, na místě roste již několik desetiletí. V roce 2012 v rámci podání vysvětlení u Policie ČR žalobce výslovně uvedl, že mu dřeviny na pozemcích žalovaných nevadí. Od té doby se situace nemohla změnit tak dramatickým způsobem, aby žalobce mohl oprávněně žádat o odstranění dřevin. K výskytu mechu a vlhkosti na střešní krytině domu žalobce dochází z toho důvodu, že byla použita nevhodná střešní krytina v rozporu se stavebním povolením, dle kterého měly být použity tašky. Tato krytina by daným vlivům odolávala, což je patrné například i z toho, že na cihlové zídce žádný mech neroste. Žalovaní jsou si vědomi toho, že v případě některých dřevin by se žalobce mohl cítit být obtěžovaným. Proto požádali správní orgán o skácení jedné konkrétní dřeviny, protože hrozilo zřícení přilehlé zídky. Skácení nebylo povoleno. Žalovaní byli a jsou správním rozhodnutím vázáni. Skutečnost, že následně došlo ke zborcení cihlové zídky, nelze přičítat k tíži žalovaným.

3. Zdejší soud ve věci poprvé rozhodl rozsudkem ze dne 15.12.2017, č.j. 9 C 61/2017-118. Výrokem I. tohoto rozsudku uložil žalovaným povinnost zdržet se obtěžování žalobce spočívajícího ve stínění stavební parcely č. xxx, jejíž součástí je stavba č. p. xxx – rodinný dům, a pozemkové parcely č. xxx/4, zapsaných na listu vlastnictví č. xxx katastru nemovitostí pro obec a katastrální území Dvůr Králové nad Labem, porosty vyrůstajícími na pozemkové parcele č. xxx/1 a stavební parcele č. xxx, které jsou zapsány na listu vlastnictví č. xxx katastru nemovitostí pro obec a katastrální území Dvůr Králové nad Labem. Výrokem II. zamítl návrh, aby bylo rozhodnuto, že žalovaní jsou povinni zdržet se obtěžování žalobce konkrétními zásahy do jeho vlastnického práva. Výrokem III. žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Zdejší soud vzal za prokázané, že žalobce je vlastníkem stavební parcely č. xxx, jejíž součástí je stavba č. p. xxx – rodinný dům a pozemkové parcely č. xxx/4 – zahrada, zapsaných na listu vlastnictví č. xxx katastru nemovitostí pro obec a katastrální území Dvůr Králové nad Labem. Žalovaní jsou vlastníky stavební parcely č. xxx, jejíž součástí je dům č. p. xxx – rodinný dům a pozemkové parcely č. xxx/1 – zahrada, zapsaných na listu vlastnictví č. xxx katastru nemovitostí pro obec a katastrální území Dvůr Králové nad Labem. Soud provedl důkaz ohledáním na místě samém spolu s pořízením fotografií, fotodokumentací předloženou žalobcem a důkazy výpovědí žalobce a výpovědí žalovaného. Věc po právní stránce posoudil podle § 1013 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a dospěl k závěru, že žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaných, aby se zdrželi obtěžování spočívajícího ve stínění jeho rodinného domku a pozemků, je důvodná. Ve zbývající části žalobu shledal nedůvodnou. Na základě provedeného dokazování dovodil, že rodinný dům a pozemky žalobce jsou stíněny porosty nacházejícími se na pozemcích žalovaných. V bezprostřední blízkosti plotu oddělujícího pozemky ve vlastnictví účastníků se nachází několik vzrostlých stromů mnohametrové výšky, které ve vegetačním období způsobují zastínění rozsáhlých ploch. Nejvyšší porosty na pozemcích žalovaných se nacházejí právě při hranici s pozemky žalobce. Se zřetelem ke skutečnosti, že se pozemky žalobce nacházejí v porovnání s pozemky, na nichž pozemky vyrůstají, severněji, ke stínění nutně musí docházet. Soud shledal toto stínění nepřiměřeným místním poměrům. Dovodil, že stínění takového rozsahu omezuje žalobce v obvyklém užívání jeho pozemku. Shledal proto podmínky pro vydání rozhodnutí, kterým žalovaným podle § 1013 odst. 1 o. z. uložil povinnost zdržet se stínění pozemků žalobce, jež je vyvolány porosty rostoucími na pozemcích žalovaných. Proti uvedenému rozsudku podali žalovaní včas odvolání, které směřovalo do výroků I. a III. Namítli, že v řízení před okresním soudem nebyl prokázán naléhavý právní zájem žalobce na tom, aby se žalovaní zdrželi stínění stavební parcely č. xxx ve vlastnictví žalobce. Žalobce nikdy v minulosti proti dřevinám rostoucím na pozemcích žalovaných nic nenamítal a při podání vysvětlení u policejního orgánu v roce 2012 výslovně uvedl, že mu dřeviny rostoucí na pozemcích žalovaných nevadí. Žalobce ničím nepodložil příčinnou souvislost mezi vznikem mechů a plísní na jeho pozemku, resp. stavbě, s namítaným stíněním dřevin rostoucích na pozemku žalovaných. Dřeviny rostoucí v bezprostřední blízkosti hranice pozemků plní v zásadě funkci živého plotu sloužícího k ochraně soukromí žalovaných, a pokud by žalovaní v rozsudku měli vyhovět, bylo by narušeno jejich osobnostní právo a omezen výkon jejich vlastnického práva. Námitka žalobce, že předmětný pozemek nemůže využívat k rekreačním účelům, je účelová, neboť pozemek žalobce je zcela prázdný a žalobce jej k žádným účelům nevyužívá. Žalovaní proto navrhli, aby odvolací soud rozsudek zdejšího soudu ve výroku I. změnil tak, že žalobu zamítne a žalovaným přizná právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

4. Krajský soud ve věci rozhodl usnesením ze dne 21.5.2018, č.j. 21 Co 71/2018-135, a to tak, že rozsudek zdejšího soudu ve výrocích I. a III. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud dovodil, že zdejší soud věc správně po stránce právní podřadil pod ustanovení § 1013 odst. 1 o. z. Zdejší soud rovněž správně z pohledu hypotézy tohoto ustanovení nahlížel na věc tak, že se zabýval nejen existencí imise samotné, ale i tím, zda jde o stínění (vnikání této imise) na pozemky žalobce v míře nepřiměřené místním poměrům a zda stínění v tomto rozsahu také podstatně omezuje užívání pozemků (a budovy). Přiléhavými shledal odvolací soud i závěry zdejšího soudu, že pro rozhodnutí není podle § 2013 odst. 1 právně významné, zda žalobce dříve proti stínění jakýmkoliv způsobem protestoval či nikoliv, včetně toho, jaké bylo jeho stanovisko v rámci šetření policie, a že význam nemá ani příčinná souvislost mezi stíněním a vznikem mechového porostu na pozemku a budově žalobce, pokud už je přijat závěr, že jsou jinak dány podmínky pro vyhovění negatorní žalobě proti stínění. Odvolací soud nicméně dovodil, že závěr zdejšího soudu o tom, že jde o imisi stíněním v míře nepřiměřené místním poměrům, která podstatně omezuje užívání pozemků (včetně budovy), není založen na dostatečně zjištěném skutkovém stavu. Zdejší soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného ohledáním místa samého včetně pořízení vlastní fotodokumentace, z fotodokumentace předložené žalobcem a z výpovědí účastníků. Dle názoru odvolacího soudu, který je i v souladu se soudní praxí, ovšem rozhodnutí v tomto punktu závisí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, a proto měl okresní soud ustanovit ve věci znalce podle § 127 odst. 1 o.s.ř. Šlo přitom o důkaz potřebný ke zjištění skutkového stavu a vyplývající z obsahu spisu. Okresní soud proto z hlediska procesního k provedení tohoto důkazu nepotřeboval výslovný návrh účastníka podle § 120 odst. 1 o.s.ř. Při stanovení, zda jde o obtěžování v míře nepřiměřené poměrům, je jistě významné uvážení soudu. Soud ovšem, aby mohl porovnat míru imisí zastíněním v konkrétním případě, musí mít k dispozici nejen porovnávací míru jiných přiměřených poměrů, ale především onu konkrétní míru (intenzitu) imisí stíněním v dané věci. Toto zjištění vyžaduje nejen laickou úvahu soudu, byť vycházející z jinak pečlivého ohledání místa samého včetně fotodokumentace, ale i exaktní závěr o fyzikálních údajích týkajících se míry zastínění daných míst v průběhu roku, která lze přijmout právě jen na základě znaleckého posudku, neboť znalec má k zodpovězení těchto otázek potřebné odborné znalosti. To, zda obtěžování imisí překročilo míru přiměřenou poměrům, je sice předmětem soudcovského uvážení, ale ve spojení s exaktními závěry znaleckého posudku, případně dalšími provedenými důkazy. Znalecký posudek obsahující exaktní závěry o zastínění nabývá významu v souvislosti s judikaturou, která řeší vztah mezi posouzením míry imisí podle § 1013 odst. 1 o. z. (tedy podle norem práva soukromého) a limity veřejnoprávních norem (zejména ČSN týkající se minimální míry oslunění). Soudní praxe dovozuje, že důležitým vodítkem pro posouzení toho, zda jde o rušení přesahující míru přiměřenou poměrům, je zjištění, že rušení přesahuje limity uvedené ve veřejnoprávních předpisech. Vzhledem k ust. § 1 odst. 1 o. z. zdůrazňujícímu relativní nezávislost soukromého a veřejného práva je zdůrazněna jen pomocná role veřejnoprávních předpisů při posuzování toho, zda jde o imisi relevantní z hlediska soukromého práva. K názoru, že důležitým vodítkem pro posouzení toho, zda jde o rušení přesahující míru přiměřenou poměrům, je zjištění, že rušení přesahuje limity uvedené ve veřejnoprávních předpisech, se Nejvyšší soud přihlásil také v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 636/2014. Aktuálně je soudní praxe v případech rozhodování podle § 1013 odst. 1 o. z. ohledně vztahu tohoto ustanovení k veřejnoprávním limitům usměrňována rozsudkem Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3859/2017. Zdejší soud měl v dalším řízení ustanovit znalce a tomuto uložit zodpovědět, jaká je míra zastínění (označených) pozemků žalobce včetně budovy porosty na (označených) pozemcích žalovaných, a to i ve vztahu k příslušným státním normám upravujícím minimální míru oslunění pozemků a budov, případně ve vztahu k dalším normám veřejného práva, které se podle znalce míry zastínění týkají.

5. Soud následně vedl účastníky ke smírnému řešení, avšak neúspěšně. Obě strany setrvaly na svých procesních stanoviscích. Soud proto doplnil dokazování dle pokynu odvolacího soudu.

6. Žalobce následně navrhl, aby soud rozhodl shodně, jak rozhodl prvním meritorním rozhodnutím v této věci. Znalec provedl své hodnocení v některých částech subjektivně, své závěry pak musel korigovat. Při hodnocení otázky přiměřenosti stínění dospěl k subjektivnímu závěru, že zastínění v případě pozemku účastníků není nepřiměřené v porovnání se širším okolím. I z fotografií ve znaleckém posudku je přitom zřejmé, že porosty v okolí jsou spíše ojedinělé, případně se v jejich okolí nenacházejí žádné stavby. Znalec dále nebral v úvahu, do jaké míry snižují porosty žalovaných účinnost světlíků a oken v zastřešení. Odůvodnil to tím, že tyto prvky nepropouštějí část světelného spektra, konkrétně UV záření. Takový závěr je podivný, protože by se musel týkat všech oken v budovách. Fakticky znalec připustil, že stínění na sporném místě je nadprůměrné a snižuje účinnost světlíků na střeše i v přístřešku. I když znalecký posudek nenaplnil očekávání, která s ním byla spojována, lze z něho dovodit, že porost na sporném místě je nadprůměrný, a naopak nelze dovodit, že by stínění v daném místě bylo přiměřené poměrům. Je třeba vycházet z toho, že porosty žalovaných stíní a snižují účinnost oken na domě žalobce, a to bez ohledu na to, zda v domě jsou obytné místnosti či nikoliv. Postupem času bude stejně celý dům určen k bydlení. Účelem rozhodnutí v této věci by mělo být i předcházení budoucím sporům.

7. Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby. Znaleckým posudkem bylo dostatečně prokázáno, že míra zastínění respektive oslunění je v souladu s příslušnými normami. Žalovaní nesporují, že míra zastínění je nadprůměrná, nicméně rozhodující je závěr znalce, že tato míra vyhovuje normám. Z výslechu znalce vyplynulo, že oslunění pozemku normám vyhovuje, u stavby tomu tak není, ale to je způsobeno tím, že okna jsou zastíněna přístřeškem, který vybudoval žalobce. Toto zastínění si tady žalobce zavinil sám a nemůže jít k tíži žalovaných. Není proto důvod, aby žalovaní museli do svých porostů jakkoliv zasahovat, když znalec v závěru svého posudku explicitně konstatoval, že na stávající situaci není třeba nic měnit.

8. Soud při rozhodování ve věci předně vycházel z důkazů provedených v původním řízení. Soud vzal za prokázané, že žalobce je vlastníkem stavební parcely č. xxx, jejíž součástí je stavba č.p. xxx – rodinný dům, a pozemkové parcely č. xxx/4 – zahrada, zapsaných na LV č. xxx katastru nemovitostí pro obec a katastrální území Dvůr Králové nad Labem. Žalovaní jsou vlastníky stavební parcely č. xxx, jejíž součástí je dům č.p. xxx – rodinný dům, a pozemkové parcely č. xxx/1 – zahrada, zapsaných na LV č. xxx katastru nemovitostí pro obec a katastrální území Dvůr Králové nad Labem. Ve vztahu k uvedeným nemovitým věcem je žalovaný výlučným vlastníkem ideálních celku, zbývající ideální celku mají žalovaní v SJM Tyto skutečnosti byly zjištěny z informací z katastru nemovitostí.

9. Ze spisu Policie ČR, Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje, územního odboru Trutnov, obvodního oddělení Dvůr Králové nad Labem, č.j. KRPH - xxx - 17/TČ - 2012 - 051011 – DVO, bylo zjištěno, že žalovaná J.Š. podala dne 27. 3. 2012 trestní oznámení ve věci poškození tří vzrostlých stromů, a to borovice, jedle a cypřiše, které se nacházejí na pozemku u domu č.p. xxx v ulici Kotkova ve Dvoře Králové nad Labem. Tyto stromy neznámý pachatel v přesně nezjištěné době od 10. 1. 2012 do 26. 3. 2012 navrtal a nalil do nich neznámou tekutinu. Tím došlo k nevratnému poškození stromů. V rámci šetření policie podal dne 21. 4. 2012 vysvětlení žalobce T.V. Uvedl, že je vlastníkem domu č.p. xxx v Kotkově ulici ve Dvoře Králové nad Labem asi od roku 1998. Nemovitost byla po zakoupení v neobyvatelném stavu, z toho důvodu se často zdržoval u svých rodičů na adrese Bílé Poličany č.p. xxx. V průběhu let začal nemovitost rekonstruovat. Do nemovitosti se nastěhoval asi před čtyřmi roky. Vzhledem ke svému pracovnímu vytížení se se sousedy nestýká, z toho důvodu s nimi nemá žádné problémy. Dále uvedl, že stromy ve vlastnictví žalované nijak nepoškodil, k takovému jednání neměl důvod. Výslovně uvedl, že mu stromy nijak nevadí. Policejní orgán rozhodl usnesením ze dne 15. 5. 2012 o odložení věci s tím, že se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání dle § 160 trestního řádu. Usnesení o odložení věci nabylo právní moci dne 24. 5. 2012.

10. Ze spisu Městského úřadu Králové nad Labem - odboru životního prostředí č.j. MUDK - OŽP/xxx - 2017/hah, soud zjistil, že žalovaní J. a J.Š. požádali dne 19. 4. 2017 o povolení ke skácení dřeviny rostoucí mimo les, a to konkrétně jasanu s obvodem kmene ve výšce 1,3 metru nad zemí 134 cm. Dle žádosti se strom nachází na parcele č. xxx v katastrálním území Dvůr Králové. Jako důvod kácení bylo uvedeno, že předmětný strom vyvrací plot. Správní úřad uskutečnil šetření na místě samém dne 12. 5. 2017. Při šetření bylo zjištěno, že se jedná o jedince rostoucího v zahradní ploše v bezprostřední blízkosti cihlové zídky oddělující parcelu od sousední parcely. Silueta koruny sahá nad zděný přístřešek ve vlastnictví majitelů. Kořenová zóna exempláře nazvedává zmíněné cihlové oplocení směrem ze strany žadatele. V okolí kořenového systému ani na bázi kmene nebyl zaznamenán výskyt plodnic dřevokazných hub. Kmen byl místy obrostlý mechem, byl mírně vyosen na stranu majitelů. Koruna byla úzká, nepravidelná. Byla v ní patrná v minulosti realizována redukce, o čemž vypovídaly zacelené rány. Dvě z kosterních větví byly suché, místy docházelo k odlupování kůry na větvích. Stáří dřeviny činilo přibližně 45 let. V blízkosti posuzovaného jedince se nacházela stěna tvořená tújemi. Žádost o pokácení byla odůvodněna „nazvedáváním“ plotu. Na základě uvedených poznatků správní orgán rozhodl, že se pokácení předmětného stromu nepovoluje. Rizikovost na základě obecně užívané metodiky byla vyhodnocena jako střední. Provozní bezpečnost a objektivní rizikovost byla vyhodnocena jako střední, vitalita a zdravotní stav jsou mírně zhoršeny. Provozní bezpečnost není výrazně snížena a strom bezprostředně neohrožuje své okolí. Orgán ochrany přírody doporučil realizaci vhodných pěstebních opatření k posílení vitality jedince. Na základě všech podkladů, zjištění stavu věci, o němž nebyly důvodné pochybnosti, po vyhodnocení estetického a funkčního stavu dřevin a zvážení závažnosti důvodů uvedených v žádosti rozhodl orgán ochrany přírody tak, že se pokácení nepovoluje. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 18. 7. 2017.

11. Soud provedl ohledání na místě samém, při kterém byly pořízeny fotografie (viz č.l. 91 – 108). Při ohledání bylo mj. zjištěno, že celková délka hranice mezi pozemky ve vlastnictví žalobce a pozemky ve vlastnictví žalovaných činí 18,50 metru. Měřeno od zdi domu ve vlastnictví žalobce se na hranici nachází nejprve plot tvořený cihlovou zídkou o výšce 165 cm (její délka činí 160 cm). Na další části hranice se nacházela rovněž cihlová zeď v délce 308 cm, tato část zdi se zbortila (viz dále). Právě u této zdi se nachází vzrostlý jasan, kterého se týkalo správní řízení Městského úřadu ve Dvoře Králové nad Labem. V další části tvoří hranici pozemku zeď stavby, která stojí na pozemku ve vlastnictví žalovaných a je jimi užívána. Tato zadní zeď tvoří hranici mezi pozemky v délce 815 cm, výška zdi činí 380 cm. V další části se na hranici nachází plot zhotovený z prken (v délce 233 cm) a pletivový plot, na kterém je upevněna neprůhledná folie zelené barvy (délka pletivového plotu 334 cm). Výška plotu z pletiva činí 160 cm. Pozemek ve vlastnictví žalobce č. 1039/4 v další části sousedí s pozemky ve vlastnictví jiných vlastníků, konec tohoto pozemku se nachází až v Čechově ulici. V bezprostřední blízkosti plotu oddělujícího pozemky žalobce a žalovaných se nacházejí 4 vzrostlé stromy výrazně převyšující plot (jasan, 2 lísky a poškozená jedle). Výška uvedených stromů dosahuje přinejmenším dvojnásobku výšky zadní zdi stavby žalovaných, která tvoří část hranice mezi pozemky účastníků (výška zdi 380 cm). Větve jasanu a lísek zasahují nad pozemek ve vlastnictví žalobce. Jak již bylo uvedeno, cihlová zídka, která oddělovala pozemky účastníků, se v části, kde vyrůstá jasan, zbortila. Pozemky jsou v současnosti v místě zborcené cihlové zídky provizorně odděleny svisle postavenou tabulí plechu. Na střešní krytině domu ve vlastnictví žalobce v části přiléhající k domu ve vlastnictví žalovaných je patrná přítomnost mechů. V této části je na pozemku ve vlastnictví žalovaných vysazena skupina tújí či cypřišů, které převyšují střechu stavby žalobce (viz fotografie č.l. 93). V místech, kde došlo ke zborcení cihlové zídky, se nachází zbytky této zídky, pod kterou prorůstají kořeny jasanu (viz fotografie č.l. 94). Na pozemcích ve vlastnictví žalovaných je vysázeno velké množství okrasných dřevin (viz fotografie č.l. 101 – 104, 106). Žalovaný při ohledání upozornil na dva poškozené stromy (suchá jedle stojící u plotu v zahradní části – viz č.l. 98, detail na č.l. 99 - a zčásti uschlý cypřiš před domy – viz č.l. 107).

12. Dále byl proveden důkaz fotografiemi, které předložil žalobce. Tyto fotografie dokumentují jednak postupné vzrůstání porostů nacházejících se na pozemcích žalovaných, a to jak v části před domy účastníků (Kotkova ulice), tak v části, kde se nacházejí zahrady účastníků. Žalobce dále předložil fotografie dokládající rozsah zastínění jeho pozemku č. xxx/4 v průběhu dne 22.9.2017. Z fotografií je patrné, že pozemek žalobce v části přiléhající k jeho domu není zcela zastíněn pouze v dopoledních hodinách (fotografie pořízena v 9.54 hodin), naopak v dalším průběhu dne je pozemek zastíněn prakticky úplně (fotografie pořízené v 13.19 a 15.16 hodin). Soud nemá důvod pochybovat o vypovídací hodnotě těchto fotografií, mj. i z toho důvodu, že rozsah zastínění odpovídá tomu, co dokumentuje snímek ortofotomapy (č.l. 109), který opatřil soud a provedl jím důkaz. Z tohoto snímku mj. vyplývá, že ke stínění pozemku žalobce č. xxx/4 porosty rostoucími na pozemku č. xxx/1 dochází podél celé hranice těchto pozemků, rozsah zastínění je nejvyšší právě na části pozemku č. xxx/4 bezprostředně přiléhající k domu žalobce. V porovnání s pozemkem č. xxx/1 není žádný jiný z okolních pozemků natolik rozsáhle pokrytý vegetací. Pokud se na okolních pozemcích nacházejí vzrostlé stromy, jde o porosty ojedinělé. V případě okolních pozemků navíc existující porosty nezpůsobují podstatné zastínění sousedních pozemků, stín dopadá na pozemky, na nichž se porosty nacházejí.

13. Z výpovědi žalobce soud zjistil, že je vlastníkem nemovitostí v Kotkově ulici od dubna 1998. V listopadu 2008 provedl rekonstrukci střechy, při té příležitosti na střeše vybudoval světlíky, a to kvůli půdní vestavbě. Směrem za domem byl udělán přístřešek, i v něm jsou světlíky, aby se světlo dostávalo k oknům v této části domu. Dům je situován tak, že čelní strana směrem do ulice je orientována na východ, konec pozemku, který ústí do Čechovy ulice, směřuje na západ. Nalevo, kde je pozemek žalovaných, je jižní strana. V praxi tedy svítí slunce na pozemek v části přiléhající k domu ráno po východu slunce, světlo jde přes hřeben střechy. To však trvá pouze chvíli, v podstatě ani nevyschne tráva na pozemku. V létě je situace lepší, ale i když je slunce v nejvyšším bodě, jsou tři čtvrtiny zahrady zastíněny. K pádu zděného plotu u jasanu došlo dne 7. 8. 2017. Plot spadl již jednou v minulosti, je to víc jak 10 let, žalovaný ho tehdy vybudoval znovu.

14. Z výpovědi žalovaného bylo zjištěno, že v současném bydlišti žije po celý život. Na pozemku za domem vždy byly stromy. S manželkou se věnují pěstování stromů ze semen, v některých případech trvá i několik let, než ze semene vyroste stromek, který je vůbec vidět. Než strom vyroste do větší velikosti, trvá desetiletí. Dle žalovaného je lepší a výhodnější, jsou-li na pozemku stromy, než holá plocha, ze které při dešti stéká voda. Výsadbu žalovaní provádějí na základě naší vlastní úvahy, neexistuje povinnost výsadbu okrasných stromů konzultovat s odborníky. Stromy, o které jde žalobci, žalovaní vysazovali mj. kvůli zachování soukromí, a to ještě předtím, než žalobce svůj dům zakoupil. V minulosti docházelo k tomu, že další sousedé, kteří mají dům za pozemkem žalobce, pozorovali z balkonu pozemek žalovaných. Proto se žalovaní rozhodli vysadit živý plot, aby měli na svém pozemku soukromí. Z téhož důvodu také neměli námitky proti tomu, když se žalobce rozhodl vystavět si ve svém domě mansardu. Vycházeli z toho, že budou proti pohledům z mansardy chráněni právě svými stromy.

15. V souladu s pokynem odvolacího soudu byl proveden důkaz znaleckým posudkem znalce Doc. Ing. Jana Kaňky, Ph.D., znalce z oboru denní osvětlení a oslunění budov, jakož i výslechem jmenovaného znalce. Ze znaleckého posudku soud zjistil, že zastíněný pozemek parc. č. xxx/4 má výměru 604 m a v katastru nemovitostí je veden jako druh pozemku zahrada se způsobem ochrany zemědělský půdní fond a rozsáhlé chráněné území. Na pozemku parc. č. xxx se při ulici Kotkova nachází jednopodlažní rodinný dům č.p. xxx, jehož majitelem je žalobce. Dům je v současné době v rekonstrukci, která předpokládá zřízení tří obytných místností s okny v západním průčelí směřujícími do zahrady. Tato okna jsou shora stíněna převisem střechy. Směrem k východnímu průčelí do ulice budou situovány jen neobytné místnosti domu. Jižně od pozemku parc. č. xxx/4 a rodinného domu se nachází pozemek parc. č. xxx/1, na kterém je větší počet vzrostlých stromů a keřů, z toho část stromů jehličnatých. Pozemek má výměru 728 m a v katastru nemovitostí je veden jako druh pozemku zahrada se způsobem ochrany zemědělský půdní fond a rozsáhlé chráněné území. Vlastníky pozemku jsou žalovaní. Při ulici Kotkova na pozemku parc. č. xxx se nachází rodinný dům č.p. xxx ve vlastnictví žalovaných. Terén pozemku parc. č. xxx/4 se svažuje k východu se sklonem 1 : 20 (délka pozemku je 66,4 metru a rozdíl výšek je 3,3 m). Míru přiměřenosti oslunění stanoví podzákonné prováděcí předpisy a technické normy, a to podle vlivu stínění na ekonomické aktivity, které se na pozemku provádějí (například pěstování rostlin). Průkazem ekonomické aktivity může být například tvorba zisku a jeho zdanění. Při absenci ekonomického využití je účel posuzovaného pozemku rekreační (i pěstování rostlin má rekreační charakter) a posouzení se pak provádí podle ČSN 734301 Obytné budovy. V čl. 4.3.5 této normy se uvádí: Venkovní zařízení a pozemky v okolí obytných budov sloužící k rekreaci jejich obyvatel mají mít alespoň polovinu plochy osluněnou nejméně 3 hodiny dne 1. března. Uvedená norma je závazná na základě vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, která v ust. § 13 na uvedenou normu odkazuje. Ve vyhlášce ani v normě není upraveno, zda a v jaké míře závažnosti se vzrostlá zeleň považuje za stínící překážku. Je tomu tak proto, že stromy v městském prostředí je nutno hodnotit komplexně, nejen z hlediska stínění, které v letním období může být i příznivé, ale i z jiných (například ekologických a ekonomických) hledisek. Předmětná norma obsahuje také požadavky na proslunění bytů. Byt v řadovém rodinném domě je prosluněn, je-li prosluněna alespoň 1/3 obytných místností (měřeno obytnou plochou). Místnost je prosluněna, dopadá-li na kontrolní bod v rovině zasklení a v ose okna ve výšce 300 mm nad parapetem, respektive nejméně ve výšce 1,2 m nad podlahou posuzované místnosti, přímé sluneční záření po dobu nejméně 90 minut dne 1. března. Za vyhovující se také pokládá příznivý výsledek bilance proslunění v období 10. 2. až 21. 3., jestliže průměrná doba proslunění v této době je nejméně 90 minut za den. Do doby proslunění se nezapočítává čas, kdy sluneční záření dopadá na okno pod neefektivním úhlem 25° od průčelí a 5° nad horizontem. Působení slunečního záření je limitováno stavem atmosféry. V průběhu roku se kvůli sluneční deklinaci mění zdánlivá dráha slunce. Délka pravého slunečního dne se tak během roku mění. V důsledku popsaných skutečností nelze dobu oslunění zjišťovat měřením. Tato doba se zjišťuje technickým výpočtem, který je sice do jisté malé míry nepřesný, ale má tu výhodu, že jeho postup je jednotný a je stanoven normou ČSN 730581. Ta výslovně stanoví, že pro technické účely se doba oslunění neměří. Stínící stromy na pozemku parc. č. xxx/1 byly zaměřeny a tvarově určeny geodetem, stejně tak ostatní stínící objekty v okolí stíněného pozemku parc. č. xxx/4. Podle tohoto zaměření a katastrální mapy byla situace stínění pozemku modelována softwarem. Byl použit program SVĚTLO+. V rozhodném datu 1. března listnaté stromy stíní omezeně v důsledku skutečnosti, že jsou bez listí. Proto je výpočet proveden odděleně pro variantu stínění všemi stromy a pro variantu stínění jehličnatými stromy. Při vyhodnocení je pak vliv stínění listnatými stromy umenšen koeficientem 0,5 (poloviční průsvitnost listnatých stromů). Protože pozemek je svažitý, byl pozemek a výpočet rozdělen do tří částí (západní, střední a východní část). V rámci všech 3 částí byly vymezeny kontrolní body reprezentující 0,86 m2 pozemku. Při zohlednění stínění všemi stromy není v západní části osluněn žádný kontrolní bod. Znalec bral v úvahu, že ve střední části pozemku se nacházejí 2 mobilní stavební buňky. Výpočet provedl jednak pro přítomnost těchto buněk na pozemku, jednak pro nepřítomnost těchto buněk na pozemku. Výpočet byl proveden pro rozhodné datum 1. března. Procentuální míra oslunění pozemku s mobilními buňkami činí 56,2, procentuální míra oslunění pozemku bez mobilních buněk činí 60,4. Oslunění v obou případech vyhovuje požadavkům ČSN 734301. Znalec dále hodnotil proslunění bytu v rodinném domě č.p.

831. Bral v úvahu stínění všemi stromy a stínění jehličnatými stromy. Nepříznivou okolností je skutečnost, že posuzovaná okna jsou stíněna převisem střechy vlastníku domu. Výpočet byl proveden ve dvou variantách, a to při stínění převislou střechou domu a stromy a při stínění jen převislou střechou bez stromů. Na základě toho dospěl znalec k závěru, že při stínění stromy nebude rodinný dům č.p. xxx dostatečně prosluněn. Nebyl by ale prosluněn ani v případě, kdyby žádný strom nestínil. Nedostatečné proslunění bytu je způsobeno převislou střechou. Na základě pokynu soudu znalec zjišťoval i míru zastínění porovnáním s pozemky v okolí. Toto posouzení ale nebylo opřeno o exaktní výpočty a bylo do jisté míry subjektivní. Výpočty by totiž vyžadovaly geodetické zaměření mnohem větší oblasti, byly by pracné, složité a nákladné. Znalec na základě zhodnocení fotografie sporného pozemku i okolních pozemků konstatoval, že vzrostlé stromy žalovaných nejsou v oblasti ojedinělé. Na druhé straně většina pozemků u rodinných domů tak velké skupiny vzrostlých stromů nemá. Znalec tak dospěl k závěru, že oslunění pozemku parc. č. xxx/4 (v posudku na straně 11 zjevně chybně uvedeno 1039/1) vyhovuje platným předpisům. Rodinný dům č.p. xxx na stavební parcele č. xxx z hlediska proslunění nevyhovuje platným předpisům. Dále znalec konstatoval (po upřesnění provedeném při jeho výslechu dne 15. 4. 2019), že pozemek limitům stanoveným v platných předpisech vyhovuje, stavba nevyhovuje. V rozsahu zadané oblasti je míra zastínění nadprůměrná, nikoliv ale ojedinělá.

16. V rámci svého výslechu znalec nad rámec písemného posudku uvedl, že by nejvíce pomohlo odstranění jehličnatých stromů, protože posuzoval stav ke dni 1. 3., kdy listnaté stromy nemají listy, k čemuž musel při výpočtu přihlédnout. Pozemek normám vyhovuje, a to díky té části, která je více vzdálena od domu, tedy části, kdy stromy nejsou. Znalec musel vycházet z katastru a musel zohlednit celý pozemek. Znalec nebral v úvahu světlíky, které jsou zabudovány v převislé střeše a kterými může procházet světlo. Průchodem světla přes sklo je část spektra ztracena, a proto se k takto prošlé sluneční záření nezapočítává, což má oporu v odborné literatuře. Existující stromy světlíky i vikýře ve střeše stíní. Znalec se podílel na zpracování státní normy upravující oslunění staveb a pozemků. Tato norma je zejména v Praze zpochybňována.

17. Dle ust. § 1013 odst. 1 o.z. se vlastník zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod.

18. Otázku, jaké obtěžování souseda je právně významné, řeší ustálená judikatura, která vychází z dříve platné právní úpravy obsažené v ust. § 127 odst. 1 obč. zák. Protože nová právní úprava nevykazuje oproti dřívější právní úpravě žádné významné změny, lze z uvedené judikatury vycházet. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10.7.2012, sp. zn. 22 Cdo 396/2011, se uvádí: Obtěžování souseda (§ 127 odst. 1 obč. zák.) je právně významné jen v případě, že je „nad míru přiměřenou poměrům“. Představuje takový výkon vlastnického práva k věci, jehož důsledky fyzicky přesahují věc samu, a působí buď na jiné osoby, anebo na věci ve vlastnictví jiného, a to prokazatelně negativně. Obtěžování je třeba chápat objektivně, tj. z hlediska obvyklých společenských názorů, přičemž každý je povinen snášet imise z obyčejného, normálního užívání pozemku. V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.2.2008, sp. zn. 22 Cdo 396/2011, se uvádí: I. Soud rozhodující o návrhu na ochranu podle § 127 odst. 1 občanského zákoníku se nemůže omezit jen na konstatování, že namítaný zásah je v souladu stavem v místě obvyklým, ale musí vždy zohlednit míru přiměřenou poměrům (které by měly být). V případě, že obtěžování překračuje meze stanovené správním (hygienickým apod.) předpisem, přesahuje i míru přiměřenou poměrům. II. Jestliže soud zjistí, že dochází k obtěžování žalobce nad míru přiměřenou poměrům (příp. že jde o vážné ohrožení výkonu jeho práva), žalobě vyhoví a v odůvodnění rozsudku vymezí míru obtěžování, která je ještě v dané věci přiměřená poměrům, a míru obtěžování v dané věci. V řízení o výkon rozhodnutí pak bude soud zkoumat, zda obtěžování žalobce se snížilo na míru přiměřenou poměrům, uvedenou v odůvodnění vykonávaného rozsudku. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25.10.2017, sp. zn. 22 Cdo 3859/2017 se uvádí: Ve vztahu k veřejnoprávním normám přípustných imisí Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. 4. 2010, sp. zn. 22 Cdo 1296/2008, uvedl, že „ochrana před obtěžováním imisemi nad míru přiměřenou poměrům poskytovaná v režimu § 127 odst. 1 obč. zák. ostatně představuje samostatný právní nárok vedle ochrany poskytované na základě správních norem. V případě, že obtěžování překračuje meze stanovené správním předpisem, přesahuje zpravidla i míru přiměřenou poměrům, ale nemusí tomu být naopak. Nárok na ochranu bude dán, pokud v době rozhodování soudu bude imise sice v mezích daných správním předpisem, půjde však nepochybně o obtěžování ‚nad míru přiměřenou poměrům‘ (srov. též výklad k ustanovení § 127 odst. 1 Velkého komentáře k občanskému zákoníku: Švestka, J. – Spáčil, J. – Škárová, M. – Hulmák, M. a kol., C. H. Beck, Praha 2009, str. 720-721 a v publikaci ‚Ochrana vlastnictví a držby v občanském zákoníku‘, Praha: C. H. Beck 2005, 2. vydání, str. 142 a násl., kde je uveden podrobný rozbor této problematiky)“. Již v poměrech o. z. pak Nejvyšší soud v usnesení ze dne 15. 12. 2006, sp. zn. 22 Cdo 4280/2016, vysvětlil, že o. z. neumožňuje učinit kategorický závěr o tom, že překročení limitu stanoveného veřejným právem nutně zakládá relevantní imisi podle soukromého práva. Důležitým vodítkem pro posouzení toho, zda jde o rušení přesahující míru přiměřenou poměrům, je zjištění, že rušení přesahuje limity uvedené ve veřejnoprávních předpisech. Vzhledem k § 1 odst. 1 o. z., zdůrazňujícímu relativní nezávislost práva soukromého a veřejného, je zdůrazněna jen pomocná role veřejnoprávních předpisů při posuzování toho, zda jde o imisi relevantní z hlediska soukromého práva [proti uvedenému rozhodnutí byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 882/17]. V uvedeném rozhodnutí také Nejvyšší soud odkázal na rozsudek ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 22 Cdo 636/2014 (uveřejněný pod č. C 14 422 v Souboru), dovodil, že „důležitým vodítkem pro posouzení toho, zda jde o rušení přesahující míru přiměřenou poměrům, je zjištění, že rušení přesahuje limity uvedené ve veřejnoprávních předpisech; jestliže však příslušný státní orgán udělí v rámci své pravomoci výjimku umožňující překročení těchto limitů, nejde z hlediska veřejného práva o nepovolený výkon vlastnického práva a samotná okolnost, že rušení přesahuje uvedené limity, nestačí pro vyslovení závěru, že jde o rušení nad míru přiměřenou poměrům.“ 19. Soud se na základě výše uvedených skutkových zjištění opětovně zabýval otázkou, zda dochází k rušení žalobce nadměrným stíněním jeho pozemků a stavby, v kladném případě, zda tyto imise způsobují rušení žalobce v míře nepřiměřené místním poměrům a zda žalobce podstatně omezují v obvyklém užívání věcí v jeho vlastnictví. Soud přitom bral v úvahu závazný právní názor odvolacího soudu vyjádřený v jeho usnesení ze dne 21.5.2018.

20. Po doplnění dokazování znaleckým posudkem Doc Ing. Kaňky nelze než dospět k závěru, že stavba č.p. xxx jako součást stavební parcely č. xxx i pozemková parcela č. xxx/4, tj. nemovité věci ve vlastnictví žalobce, jsou stíněny porosty nacházejícími se na pozemcích ve vlastnictví žalovaných. Tato skutečnost byla doložena nejen fotografiemi předloženými žalobcem a snímkem ortofotomapy, ale rovněž zmíněným znaleckým posudkem. Ohledáním na místě samém bylo prokázáno, že se v bezprostřední blízkosti plotu oddělujícího pozemky ve vlastnictví účastníků nachází několik vzrostlých stromů mnohametrové výšky. Jedná se přitom o listnaté stromy, které ve vegetačním období způsobují zastínění rozsáhlých ploch. Nejvyšší stromy na pozemcích žalovaných se nacházejí právě při hranici s pozemky žalobce. Vzhledem k prostorové orientaci pozemků ke stínění nutně musí docházet. Znalec Doc. Kaňka pak uvedl, že vliv jehličnatých porostů z hlediska stínění je dokonce ještě významnější, protože tyto porosty stíní v celém průběhu roku, zejména i ke dni 1.3. kalendářního roku, který je pro posuzování stínění z hlediska veřejnoprávních norem zásadní. Existenci imise spočívající ve stínění tak soud považuje za prokázanou.

21. Pro účely posouzení intenzity stínění z hlediska veřejnoprávních norem pak byl v souladu s pokynem odvolacího soudu vypracován znalecký posudek. Znalec Doc. Ing. Kaňka otázky stínění a oslunění posuzoval dle platné normy ČSN 734301 Obytné stavby. Znalec dovodil, že oslunění pozemku parc. č. xxx/4 platné normě odpovídá. V rámci svého výslechu však výslovně uvedl, že k tomuto závěru dospěl pouze díky tomu, že pozemek v souladu s normou posuzoval jako celek. Nelze přitom přehlédnout, že délka tohoto pozemku činí celkem 66,4 metru a že například západní část pozemku není při zohlednění všech porostů osluněna vůbec (viz tabulky 2 a 3 na straně 7 posudku). Znalec dále dovodil, že rodinný dům č.p. xxx platným normám nevyhovuje. Na straně 9 posudku v této souvislosti jednoznačně uvedl, že při stínění stromy nebude rodinný dům č.p. xxx dostatečně prosluněn, přičemž právě tuto otázku měl posoudit. Již nad rámec soudem položené otázky pak znalec konstatoval, že by dům (respektive byt v domě se nacházející) nevyhovoval platným předpisům ani kvůli stínění převislou střechou. Z toho také patrně vycházela jeho odpověď na otázku č. 3, že z hlediska požadavků na oslunění rodinného domu a pozemku je stav zastínění vyhovující a „netřeba nic měnit“. Pro soud je nicméně zásadní závěr znalce, že rodinný dům při samotném stínění stromy není dostatečně osluněn. Znalec navíc nebral v úvahu, že převislá střecha je opatřena světlíky, které mají umožnit průchod světla pod střechu (a tím i k oknům bytu nacházejícího se v domě). Žalobci navíc do budoucna nic nebrání v tom, aby konstrukční řešení střechy změnil a převis střechy zcela eliminoval či snížil. V takovém případě by přesto byl dům stíněn stromy. Za prvotní příčinu toho, že dům žalobce není dostatečně osluněn, tak je třeba považovat stínění stromy. Nevhodná konstrukce stávající střechy je až příčinou druhotnou.

22. Závěry znaleckého posudku Doc. Ing. Kaňky podporují právní názor soudu, k němuž dospěl již v původním rozhodnutí, že stínění pozemku a stavby ve vlastnictví žalobce je nepřiměřené místním poměrům. Dům žalobce je určen k bydlení. Přilehlé pozemky č. xxx/1 a č. xxx/4 jsou v katastru nemovitostí shodně zapsány jako zahrada. Z předložených fotografií je zřejmé, že v porovnání s dobou, kdy žalobce nemovité věci nabyl (viz fotografie č.l. 73), došlo k razantnímu vzrůstu dřevin na pozemcích ve vlastnictví žalovaných (viz fotografie č.l. 71). Bylo prokázáno, že zejména v letním období je pozemková parcela č. xxx/4 (zahrada) v části přiléhající k domu žalobce fakticky zcela zastíněna. Rozsah zastínění je patrný z fotografií předložených žalobcem i ze snímku ortofotomapy a je exaktně doložen znaleckým posudkem Doc. Ing. Kaňky, z něhož jednoznačně vyplývá, že západní část pozemku není v důsledku stínění stromy osluněna fakticky vůbec. Z předložených snímků je dále zřejmé, že stín ze vzrostlých stromů dopadá i na střechu domu žalobce, nepochybně snižuje účinnost světlíků a vikýřů, které žalobce při rekonstrukci domu vybudoval (světlíky na přístřešku, vikýře v půdní části samotného domu). Ze snímku ortofotomapy je navíc patrné, že na jiných okolních pozemcích nejsou dřeviny pěstovány natolik intenzívně, jako na pozemcích žalovaných. Žádná z okolních obytných staveb není existujícími porosty zastíněna takovým způsobem, jako stavby ve vlastnictví žalobce a žalovaných. Ostatně i znalec konstatoval, že míra zastínění nemovitých věcí ve vlastnictví žalobce je nadprůměrná. Soud tedy nadále zastává názor, že stínění způsobené porosty vyrůstajícími na pozemcích ve vlastnictví žalovaných lze kvalifikovat jako stínění nepřiměřené místním poměrům.

23. Soud shodně jako v původním rozhodnutí dovozuje, že zjištěné stínění omezuje žalobce v obvyklém užívání pozemku č. xxx/4. Část tohoto pozemku přiléhající k domu ve vlastnictví žalobce je v letním období fakticky po celý den zastíněna (viz závěry znalce). Zahrada u rodinného domu má nepochybně sloužit k relaxaci, což je zřejmé například z toho, že žalobce tento pozemek nevyužívá k pěstební činnosti. Je-li zahrada v části přiléhající k domu v podstatě celodenně zásadním způsobem zastíněna, pak ji k uvedené relaxační funkci využívat nelze. Žalobci přitom nemůže jít k tíži, že odlehlejší část parcely č. xxx/4 v takovém rozsahu zastíněna není (celková délka parcely činí 66,4 metru). Pouze tato skutečnost je také důvodem, proč z hlediska veřejnoprávních norem parcela č. xxx/4 stanoveným limitům vyhovuje (viz výpověď znalce). Po žalobci nelze spravedlivě požadovat, aby užíval právě tuto odlehlejší část svého pozemku, například již z toho důvodu, že jde o část přiléhající k Čechově ulici, kde žalobce logicky nemůže mít takový pocit soukromí, jako v blízkosti svého domu.

24. Jak soud konstatoval v původním rozhodnutí (odvolací soud přitom shledal daný právní názor zdejšího soudu správným), nemůže obstát obrana žalovaných, že žalobce v rámci podání vysvětlení orgánům Policie ČR v roce 2012 výslovně prohlásil, že mu stromy žalovaných nijak nevadí. Takové prohlášení samo o sobě nemůže zbavovat žalobce práva domáhat se ochrany proti nadměrným imisím. Pro soud je navíc rozhodující stav v době vydání rozsudku (§ 154 o.s.ř.). V porovnání s rokem 2012 se tento stav nepochybně změnil. Za zásadní je však třeba považovat, že v době, kdy žalobce nemovité věci pořizoval, byly pozemky žalovaných porostlé dřevinami podstatně méně. Žalobce nemohl legitimně očekávat, že se tehdejší stav do budoucna zásadně změní.

25. Důvodem pro odepření ochrany žalobci nemůže být ani tvrzení žalovaných, že právě žalobce způsobil počátkem roku 2012 poškození několika stromů v jejich vlastnictví. Toto tvrzení předně není ničím prokázáno, když šetřením policie nebyl konkrétní pachatel zjištěn. Navíc okolnost, že dosud neznámá osoba způsobila poškození stromů, je z hlediska skutkové podstaty ust. § 1013 odst. 1 o.z. irelevantní.

26. Soud tudíž i po doplnění dokazování podle pokynu odvolacího soudu dovodil, že jsou dány podmínky pro vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovaným v souladu s ust. § 1013 odst. 1 o.z. uložil povinnost zdržet se stínění pozemků žalobce, které je vyvoláno porosty rostoucími na pozemcích žalovaných. Proto soud rozhodl, jak je ve výroku I. uvedeno. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 396/2011 mj. vyplývá, že soud je povinen v odůvodnění tohoto rozhodnutí popsat, jakým způsobem může být dosaženo toho, aby se obtěžování imisemi snížilo na míru přiměřenou poměrům. V případném řízení o výkon rozhodnutí by pak soud zkoumal, zda došlo ke snížení obtěžování na míru uvedenou v odůvodnění tohoto rozsudku. Soud dovodil, že stavu, ve kterém bude možno považovat míru obtěžování žalobce za přiměřenou, lze v různých částech probíhající hranice mezi pozemky účastníků dosáhnout různým způsobem. Hranice mezi pozemky č. xxx/1 a xxx/4 je tvořena zčásti plotem, zčásti zádní obvodovou zdí přístřešku stojícího na pozemku žalovaných. Dle soudu lze snížení obtěžování na míru přiměřenou dosáhnout tím, že se na pozemcích žalovaných (parc. č. xxx/1 eventuálně parc. č. st. xxx) ve vzdálenosti do 2 metrů od hranice pozemků účastníků nebudou vyskytovat porosty vyšší jak 2,5 metru. Porosty v této výši budou převyšovat stávající plot, jehož výše se pohybuje kolem 160 cm, což by mělo zajistit žalovaným jimi požadované soukromí. Současně však porosty ve výši 2,5 m nebudou zastiňovat pozemek žalobce zdaleka takovým způsobem, jako porosty stávající. Soud bral dále v úvahu, že žalobce vybudoval nad částí pozemkové parcely č. xxx/4 bezprostředně přiléhající k obvodové zdi jeho domu přístřešek, který sám o sobě danou část parcely č. xxx/4 zastiňuje. Prostor chráněný přístřeškem zasahuje do parcely č. xxx/4, hranice tohoto prostoru probíhá rovnoběžně se zadní obvodovou zdí domu žalobce č.p. xxx (viz fotografie č.l. 92, 109). Tato hranice tudíž neprobíhá v jedné linii se zadní obvodovou zdí domu žalovaných č.p. xxx, obvodová zeď domu žalovaných probíhá blíže ke Kotkově ulici. Žalovaní mají u obvodové zdi jejich domu při hranici s pozemkem žalobce v části, kde je vybudován zmíněný přístřešek, vysázené okrasné jehličnany (viz fotografie č.l. 92). Dle soudu není důvod k tomu, aby i v této části hranice mezi pozemky (tj. v části mezi hranou přístřešku a mezi obvodovou zdí domu žalovaných) byla výše porostů limitována na 2,5 metru. Dle soudu nic nebrání tomu, aby okrasné jehličnany v daném místě nadále zůstaly. Na straně druhé nelze tolerovat, aby výška těchto jehličnanů nebyla nijak limitována. Při jejich neomezeném růstu by mohlo docházet k nepřiměřenému stínění vikýřů umístěných v půdním prostoru domu žalobce. Soud dovozuje, že za přiměřenou míru obtěžování lze považovat stav, kdy okrasné jehličnany nebudou svými větvemi zasahovat nad střechu přístřešku ani samotného domu žalobce, a nebudou převyšovat přístřešek o více jak 1,5 metru. Takový stav na straně jedné zabrání nepřiměřenému stínění vikýřů v podkroví domu žalobce, na straně druhé ochrání žalované proti pohledům z uvedeného světlíku. Výše popsaný stav by měl být nastolen u hranic pozemků nacházejících se za domy, nikoliv při hranici pozemků účastníků před domy v Kotkově ulici. V tomto místě se aktuálně nachází částečně poškozený cypřiš (viz č.l. 107, 108). Výskyt porostů při této části hranice dle soudu stínění nad mísu přiměřenou poměrům v současné době nezpůsobuje, a to již z toho důvodu, že stín tvořený daným cypřišem dopadá na dům žalobce pouze v dopoledních hodinách (viz fotografie č.l. 108). V pozdější době stín dopadá do Kotkovy ulice. Dle soudu tak není nutné v této části hranice pozemků stanovit přiměřenou míru stínění. V souladu s výše citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu tedy soud definoval limity, jejichž respektování by mělo zajistit, že žalobce nebude obtěžován stínem nad míru přiměřenou poměrům. Je přitom věcí žalovaných, jak popsaného stavu dosáhnou. Je nicméně zřejmé, že ve vztahu k některým dřevinám bude možno naplnění rozhodnutí soudu dosáhnout pouze jejich odstraněním.

27. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 2 o.s.ř. Soud nemohl přehlédnout, že v různých fázích řízení byli účastníci v různé míře úspěšní a neúspěšní. Ve fázi, která předcházela vydání prvního rozhodnutí zdejšího soudu, byly obě strany v řízení částečně úspěšné a částečně neúspěšné. Žaloba žalobce o zdržení se části rušivých zásahů byla zamítnuta. Naopak v další fázi řízení počínaje odvolacím řízením zahájeným na základě odvolání žalovaných proti prvnímu rozhodnutí zdejšího soudu již byl žalobce plně úspěšný. Soud proto dovodil, že jsou podmínky pro přiznání nákladů řízení žalobci až za tuto další fázi řízení. Soud žalobci přiznal 2 000 Kč za zaplacený soudní poplatek. Dále byly přiznány náklady právního zastoupení ve výši odpovídající vyhlášce č. 177/1996 Sb. Konkrétně byla přiznána odměna za 6 úkonů právní služby (vyjádření žalobce k odvolání žalovaných ze dne 23.2.2018, vyjádření k návrhu na smír ze dne 13.8.2018, vyjádření ke znaleckému posudku ze dne 24.1.2019, účast při úkonu dožádaného soudu dne 15.4.2019, vyjádření k výslechu znalce ze dne 30.5.2019, účast při jednání zdejšího soudu dne 12.7.2019) a poloviční odměna z 1 úkon právní služby (účast při vyhlášení rozsudku dne 22.7.2019). Odměna za úkon právní služby činí dle 9 odst. 1 a § 7 vyhlášky 1 500 Kč. Dále byla přiznána paušální náhrada hotových výloh za uvedených 7 úkonů po 300 Kč. Soud žalobci přiznal cestovné za použití vozidla k dožádanému soudu ve výši 1 728 Kč (Trutnov – Praha a zpět, celkem 320 km po 5,40 Kč, vozidlo Škoda Octavia) a náhradu za čas promeškaný cestou 800 Kč (8 půlhodin po 100 Kč). Zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem DPH. Proto k odměně a nákladům zastoupení náleží rovněž DPH v základní sazbě 21 %. Základem daně je částka 14 378 Kč, daň činí 3 019,40 Kč. Celkově tak bylo žalobci na nákladech řízení přiznáno 19 397 Kč (po zaokrouhlení). Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

28. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V daném případě bylo na znalečném znalci Doc. Ing. Kaňkovi celkem zaplaceno 60 500 Kč. Tuto částku soud uložil společně a nerozdílně zaplatit žalovaným, kteří v řízení nebyli úspěšní. Lhůta k plnění byla opět stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Rubrum