I.ÚS 102/18
V PLATNOSTI- NS 25 Cdo 3504/2017
- ÚS I.ÚS 102/18
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky. Rozhodnutí Nejvyššího soudu nebylo pravomocně závěrečné, protože věc byla vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení. Soud se opřel o § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, který stanoví nepřípustnost stížnosti, pokud nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky. Zásada subsidiarity vyžaduje, aby byly všechny možnosti vnitřního právního řešení vyčerpány před podáním ústavní stížnosti.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti advokáta JUDr. Jaroslava Šantrocha, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2017 č. j. 25 Cdo 3504/2017-159, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení ústavně zaručených práv, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu, neboť rozhodnutí nepůsobí přesvědčivě, příčí se pravidlům logiky a je výrazem přepjatého formalismu. Z ústavní stížnosti a přiloženého rozhodnutí se podává, že napadeným rozhodnutím Nejvyššího soudu byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 3. 2017 č. j. 21 Co 394/2016-125. Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná. Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4). V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. K projednání ústavní stížnosti může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatel všechny procesní prostředky (efektivně) vyčerpal. Rozhodovací činnost Ústavního soudu je zaměřena na přezkum věcí pravomocně skončených, u nichž případný zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod již nelze napravit odpovídajícími procesními prostředky v rámci daného řízení samotného. V posuzovaném případě je patrné, že předmětné řízení doposud neskončilo, neboť Nejvyšší soud vrátil věc krajskému soudu k dalšímu řízení a stěžovatel tak dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky, kterému zákon k ochraně práva poskytuje. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 1. února 2018 JUDr. Vladimír Sládeček soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.