I.ÚS 1069/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce zpravodaje Tomáše Langáška a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele Tomáše Zajíčka, zastoupeného advokátem JUDr. Václavem Polomisem, sídlem Randova 206, Klatovy, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. ledna 2026 č. j. 11 Co 173/2025-260 a unesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 28. května 2025 č. j. 9 C 241/2023-217, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Klatovech, jako účastníků řízení, a Lukáše Jelínka, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení rozhodnutí, která jsou označena v záhlaví. Tvrdí, že jimi byla porušena jeho práva podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Okresní soud v Klatovech usnesením uložil stěžovateli (neúspěšnému žalobci) zaplatit vedlejšímu účastníkovi (žalovanému) náhradu nákladů řízení (napadené usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 28. 5. 2025 č. j. 9 C 241/2023-217). Stěžovatel se odvolal. Krajský soud v Plzni změnil usnesení okresního soudu tak, že náhradu nákladů řízení snížil (napadené usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 1. 2026 č. j. 11 Co 173/2025-260). Obě usnesení stěžovatel napadl ústavní stížností a navrhl odklad jejich vykonatelnosti.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že soudy stanovily výši nákladů řízení v částce, která stěžovateli hrozí ekonomickým zhroucením. Podle stěžovatele měly soudy aplikovat § 150 občanského soudního řádu, tedy zohlednit okolnosti hodné zvláštního zřetele (u stěžovatele mělo jít o jeho věk a skutečnost, že je student a nemá úspory). Navíc soudy nesprávně posoudily tarifní hodnotu věci. Tímto postupem podle stěžovatele obecné soudy porušily zásadu rovnosti zbraní a účinného přístupu k soudní ochraně a jeho právo na ochranu majetku.

4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti zasáhne do rozhodovací činnosti soudů pouze tehdy, pokud byla pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele (čl. 83, čl. 87 odst. 1 a čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky). Navíc ústavní stížnosti proti rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení jsou zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny významnou. Tvrzený rozpor proto musí být u nákladových věcí zpravidla doplněn dalšími okolnostmi, typicky přesahem vlastního zájmu stěžovatele [viz stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24 (97/2025 Sb.) ze dne 5. 3. 2025, bod 34].

6. Pokud měl stěžovatel za to, že otázka nákladů řízení přesahuje jeho vlastní zájmy, bylo na něm, aby tento přesah konkrétně vysvětlil a doložil (viz nález sp. zn. I. ÚS 2552/24 ze dne 8. 4. 2025, bod 31). To ale neudělal. Navíc § 150 občanského soudního řádu neslouží ke zmírňování majetkových rozdílů mezi procesními stranami. Slouží k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil [viz nález sp. zn. I. ÚS 2862/07 ze dne 5. 11. 2008 (N 189/51 SbNU 307), bod 13].

7. Co se týče určení tarifní hodnoty věci, i zde se jedná o námitku na úrovni podústavní (konkrétně aplikace ustanovení advokátního tarifu). Vypořádání těchto námitek je v kompetenci obecných soudů a Ústavní soud by zasáhl jen tehdy, pokud by došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Obecné soudy přitom řádně vysvětlily, jak určily tarifní hodnotu věci, a na jejich postupu Ústavní soud nespatřuje nic protiústavního.

8. Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnost stěžovatele odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Návrh na odklad vykonatelnosti sdílí osud ústavní stížnosti.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 2. června 2026 Dita Řepková v. r. předsedkyně senátu