I.ÚS 1075/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Wintrem o ústavní stížnosti A. A. (jedná se o pseudonym), proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 8 Tdo 1149/2025-679 ze dne 14. 1. 2026, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 67 Tmo 21/2025-597 ze dne 29. 7. 2025 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 4 Tm 4/2024 ze dne 28. 3. 2025 za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel byl Obvodním soudem pro Prahu 10 (jako soudem pro mládež) odsouzen za provinění ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky podle § 146a odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku k šestiměsíčnímu trestnímu opatření odnětí svobody s podmíněným odkladem na roční zkušební dobu. Dále mu byla uložena povinnost uhradit škodu Všeobecné zdravotní pojišťovně. Městský soud v Praze (jako soud pro mládež) v odvolacím řízení změnil rozsudek obvodního soudu tak, že stěžovatele odsoudil ještě k peněžitému opatření v celkové výši 20 000 Kč. Nejvyšší soud následně odmítl stěžovatelovo dovolání.

2. Podáním doručeným Ústavním soudu dne 22. 4. 2026 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených soudních rozhodnutí s tvrzením o porušení svých ústavně zaručených práv podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

3. Toto stěžovatelovo podání ovšem nesplňovalo některé náležitosti požadované zákonem o Ústavním soudu a nebyla k němu doložena žádná plná moc, která by prokazovala, že stěžovatele zastupuje advokát či advokátka. Toho si byl stěžovatel ostatně vědom, protože Ústavní soud požádal o ustanovení zástupce.

4. Proto Ústavní soud stěžovatele vyzval k odstranění vad jeho podání. Ve výzvě jej informoval o povinnosti právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem, která platí po celé řízení a musí být splněna již při podání ústavní stížnosti. Vysvětlil stěžovateli, že na rozdíl od trestních soudů advokáty neustanovuje, protože k tomu nemá zákonné zmocnění. Poučil stěžovatele o možnosti požádat Českou advokátní komoru o obstarání zastoupení a o náležitostech, které má ústavní stížnost naplňovat. K doložení speciální plné moci pro advokáta či advokátku i odůvodněné ústavní stížností sepsané advokátem či advokátkou Ústavní soud stěžovateli stanovil měsíční lhůtu od doručení výzvy. Konečně ho poučil o tom, že pokud výzvě nevyhoví, Ústavní soud jeho ústavní stížnost odmítne podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

5. Výzva byla stěžovateli doručena dne 17. 5. 2026. Měsíční lhůta k doplnění ústavní stížnosti pak uplynula dne 17. 6. 2026. V této lhůtě Ústavní soud neobdržel žádné podání stěžovatele.

6. Ústavní soud kromě toho dne 22. 6. 2026 telefonickým dotazem ověřil u České advokátní komory, že stěžovatel sice požádal o poskytnutí právní pomoci (dne 22. 4. 2026), jeho žádost však byla zamítnuta (rozhodnutím ze dne 9. 6. 2026).

7. Protože stěžovatel neodstranil vady svého podání, nejsou splněny předpoklady k projednání jeho ústavní stížnosti Ústavním soudem. To znamená, že se Ústavní soud nemohl zabývat tím, zda byla napadenými rozhodnutími porušena základní práva stěžovatele.

8. Soudce zpravodaj shrnuje, že odmítl návrh stěžovatele podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu z důvodu, že stěžovatel neodstranil vady svého návrhu ve lhůtě k tomu určené.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. června 2026 Jan Wintr, v. r. soudce zpravodaj