I.ÚS 1108/13
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože ji shledal zjevně neopodstatněnou. Stěžovatel se domáhal zrušení rozhodnutí nižších soudů, která zamítla jeho návrh na zastavení exekuce. Soud se opřel o § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., podle něhož je stížnost odmítnuta, pokud je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud nepřezkoumal věcnou správnost rozhodnutí nižších soudů, protože nebyly zjištěny porušení základních práv.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dne 7. května 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera ve věci navrhovatele RH leas, s. r. o. "v likvidaci", IČ 005 62 386 se sídlem Bruntál, Třída práce 15/1710, zastoupeného JUDr. Radkem Závodným, advokátem se sídlem Praha 5, Duškova 917/4, o ústavní stížnosti proti usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. prosince 2012 č. j. 20 Cdo 3043/2012-992, Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. dubna 2010 č. j. 10 Co 1288/2009-591 a Okresního soudu v Bruntále ze dne 27. dubna 2009 č. j. 1 Nc 195/2002-465, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že dle jeho domněnky byla jimi poškozena jeho práva plynoucí z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i z čl. 1 Ústavy ČR. Poukázal na důvody, pro které jako povinný podal návrh na zastavení exekuce nařízené Okresním soudem v Bruntále dne 19. 8. 2002, když na straně oprávněného došlo k takové změně, pro kterou další vedení předmětného exekučního řízení považoval za vyloučené. Jeho návrh byl zamítnut, a proto podal proti usnesení soudu I. stupně odvolání. Krajský soud v Ostravě odvolání nevyhověl, rozhodnutí Okresního soudu v Bruntále potvrdil, dovolání, které poté podal, Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné. S jeho závěry vyslovil nesouhlas a zejména pak poukázal na to, že se dovolací soud s jeho zásadními námitkami nevypořádal, své rozhodnutí řádně neodůvodnil, a proto se dle jeho přesvědčení dopustil libovůle, výroky soudu I. a II. stupně označil za svévolné. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Ostravě přezkoumal usnesení soudu I. stupně, jímž byl zamítnut návrh povinných na zastavení exekuce a na její odklad - pro její vedení ve prospěch dvou oprávněných a pro učiněná zjištění a za použití výkladu § 266 a § 268 občanského soudního řádu, ve spojení s § 52 odst. 1 exekučního řádu, dospěl důvodně k závěru, že Okresní soud v Bruntále rozhodl správně a jeho rozhodnutí proto potvrdil. Nejvyšší soud poukazem na obsah exekučního titulu, ze kterého odvolací soud vycházel, když jeho obsahem byl vázán, na správný názor odvolacího soudu - že exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, jakož i poukazem na svou ustálenou judikaturu, opodstatněně dovolání stěžovatele jako nepřípustné odmítl a své rozhodnutí přiléhavě odůvodnil. Pro výše uvedené byl návrh pro jeho zjevnou neopodstatněnost odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 7. května 2013 Ivana Janů předsedkyně senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.