I.ÚS 1119/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce Tomáše Langáška a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti Ing. Andrzeje Waclawika, zastoupeného Mgr. Jakubem Laimarem, advokátem se sídlem Hlavní třída 442/65, Havířov, proti usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 3. 2026 č. j. KSOS 25 INS 6886/2021-B-104 a Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 4. 2026 č. j. KSOS 25 INS 6886/2021, 4 VSOL 194/2026-B-109 a proti postupu Krajského soudu v Ostravě, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Vrchního soudu v Olomouci jako účastníků řízení a Ladislava Tesaříka, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel napadá ústavní stížností usnesení, jimiž mu obecné soudy přiznaly částečné osvobození od soudního poplatku ve výši 50 %, a postup Krajského soudu v Ostravě, který v insolvenčním rejstříku veřejně zpřístupnil detailní osobní, majetkové a rodinné údaje stěžovatele, aniž by je anonymizoval. Stěžovatel míní, že tím krajský soud porušil jeho právo na soukromí a právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě garantované v čl. 10 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel dále shledává přepjatý formalismus krajského soudu v tom, že po něm požadoval, aby soudu zaslal své majetkové prohlášení řádně opatřené podpisem, ačkoliv už dříve zaslal majetkové prohlášení krajskému soudu prostřednictvím své datové schránky.

2. Ústavní stížnost je zčásti zjevně neopodstatněná a zčásti nepřípustná.

3. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že rozhodování o osvobození od soudních poplatků zpravidla nedosahuje ústavněprávní roviny. Posouzení toho, zda jsou splněny zákonné podmínky pro osvobození od soudních poplatků, náleží primárně obecným soudům. Ústavnímu soudu nepřísluší nahrazovat jejich úvahy vlastními ani přehodnocovat skutkové závěry či hodnocení důkazů, na nichž jsou tato rozhodnutí založena. K věcnému přezkumu Ústavní soud přistupuje jen zcela výjimečně v případě porušení základních práv a svobod jednotlivce. Tento obecný závěr vyplývá z postavení Ústavního soudu, který není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví, ale je soudním orgánem ochrany ústavnosti (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 285/25, bod 20; či usnesení sp. zn. III. ÚS 3212/25, bod 7; IV. ÚS 84/23, bod 15, a tam citovaná judikatura).

4. Stěžovatelova argumentace v ústavní stížnosti nikterak nesměřuje vůči předmětu řízení, tj. vůči otázce osvobození od soudního poplatku. Týká se dvou dílčích postupů krajského soudu - zveřejnění osobních údajů v insolvenčním rejstříku a výzvě k doložení majetkového prohlášení s podpisem stěžovatele.

5. První námitka je nepřípustná, protože proti postupu krajského soudu může stěžovatel využít jiné prostředky ochrany práva, než je ústavní stížnost proti jinému zásahu. Insolvenční zákon upravuje v § 422 institut žádosti o znepřístupnění některých údajů v insolvenčním rejstříku. Takovou žádost lze podat kdykoliv v průběhu insolvenčního řízení a soud o ní musí rozhodnout (viz nález sp. zn. I. ÚS 2451/10, bod 20). Následně je možné využít prostředků obrany proti případnému negativnímu rozhodnutí o takové žádosti. Za stanovených podmínek se lze se stížnostmi ohledně zpracování a zveřejňování osobních údajů obrátit také na Úřad pro ochranu osobních údajů (což ostatně stěžovatel také učinil). Proti případnému zásahu do veřejných subjektivních práv ze strany Úřadu je možné dále brojit. Napadá-li však stěžovatel postup krajského soudu přímo ústavní stížností, nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Sám přitom netvrdí, že by byly naplněny podmínky pro výjimku z nepřípustnosti takové ústavní stížnosti podle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

6. Druhá námitka je zjevně neopodstatněná, protože výzva k doložení majetkového prohlášení se negativně neprojevila v právní sféře stěžovatele. Krajský soud z majetkového prohlášení stěžovatele vycházel a odůvodnění napadených rozhodnutí je na nich založeno. Skutečnosti, na kterých soudy své rozhodnutí založily, stěžovatel v ústavní stížnosti nijak nezpochybňuje.

7. Ústavní soud z výše uvedených důvodů stížnost odmítl jako návrh zčásti nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a zčásti zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. srpna 2026 Dita Řepková, v. r. předsedkyně senátu