I.ÚS 1121/23
V PLATNOSTI- OS Chrudim 6 T 168/2022-1911
- ÚS I.ÚS 1121/23
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost stěžovatele, který se bránil ponechání ve vazbě. Soud se opřel o čl. 8 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy, avšak zjistil, že rozhodnutí nižších soudů byla v souladu se zákonem. Ponechání ve vazbě bylo založeno na právním postupu, který nevykazoval závažné porušení základních práv. Stížnost byla považována za zjevně neopodstatněnou, protože stěžovatel opakoval námitky, které již byly zřejmě vyřešeny.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Pavla Šámala a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele F. T., nyní ve vazbě ve Vazební věznici Hradec Králové, zastoupeného Mgr. Tomášem Kadlecem, advokátem se sídlem v Hlinsku, Rataje 1463, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích č. j. 13 To 40/2023-1968 ze dne 14. února 2023 a usnesení Okresního soudu v Chrudimi č. j. 6 T 168/2022-1911 ze dne 17. ledna 2023, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích a Okresního soudu v Chrudimi, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové a Okresního státního zastupitelství v Chrudimi, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Okresní soud v Chrudimi (dále jen "soud prvního stupně") ponechal stěžovatele ve vazbě podle § 67 písm. c) trestního řádu, nepřijal nabídku převzetí záruky třetí osoby, písemný slib obžalovaného a zamítl jeho návrh na nahrazení vazby dohledem probačního úředníka. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále jen "stížnostní soud") následně stížnost podanou stěžovatelem zamítl.
2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), namítá porušení svých práv zakotvených v čl. 8 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
3. Stěžovatel uvádí, že proti usnesení soudu prvního stupně č. j. 0 Nt 608/2022-9 ze dne 22. srpna 2022, jímž byl vzat do vazby, podal stížnost, kterou stížnostní soud usnesením č. j. 14 To 348/2022-28 ze dne 21. září 2022 zamítl. O vazbě musí v přípravném řízení soud rozhodovat nejpozději každé tři měsíce od právní moci předchozího rozhodnutí, a to na návrh státního zástupce, jinak musí být obviněný neprodleně propuštěn z vazby (§ 72 odst. 1 trestního řádu). Podle § 72 odst. 2 trestního řádu musí být návrh státního zástupce na vydání rozhodnutí o dalším trvání vazby doručen soudu nejpozději 15 dnů před uplynutím uvedené tříměsíční lhůty. Podle komentářové literatury i judikatury [usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 4 To 67/2015 ze dne 30. července 2015 či nález Ústavního soudu sp. zn.
IV. ÚS 692/02 ze dne
4. února 2003 (N 17/29 SbNU 131)] je uvedená patnáctidenní lhůta propadná, takže v případě jejího nedodržení musí být obviněný propuštěn.
4. Ve stěžovatelově věci připadl konec lhůty k rozhodnutí o vazbě na 21. prosince 2022 a státní zástupce, aniž by postupoval podle § 72 odst. 2 trestního řádu, podal poslední den lhůty obžalobu. Stěžovatel je přesvědčen, že není možné, aby takové nerespektování lhůt bylo pro veřejnou moc bez následků, zejména nebylo-li podle stěžovatele ještě několik dní před podáním obžaloby (v průběhu lhůty k podání návrhu) vyšetřování kompletní. Teprve dne 13. prosince 2022 byl spis poskytnut stěžovateli k prostudování, a státní zástupce si proto nemohl být jistý včasným podáním obžaloby, která v důsledku toho trpěla nedostatky, což vedlo ke zproštění stěžovatele ve vztahu ke třem skutkům. Obžaloba tedy zjevně nebyla řádně připravena a podána byla jen proto, aby mohl být stěžovatel ponechán ve vazbě. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhuje napadená usnesení zrušit.
5. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky), nikoliv běžné zákonnosti, a jeho zásah připadá v úvahu toliko při zjištění nejzávažnějších pochybení, porušujících ústavně zaručená základní práva a svobody. Taková situace ovšem nenastala, napadená rozhodnutí obecných soudů byla vydána při plném respektování právní úpravy vazebního rozhodování a nejsou projevem svévole.
6. Z předložených písemností je patrné, že stěžovatel se domáhal propuštění z vazby již v prosinci 2022, a to pro nedodržení lhůty podle § 72 odst. 2 trestního řádu státním zástupcem. Přestože obecné soudy opakovaně stěžovateli vysvětlovaly, že po podání obžaloby (21. prosince 2022) již nelze uvedenou úpravu aplikovat, neboť se vztahuje jen na rozhodování o vazbě v přípravném řízení, to bylo podáním obžaloby ukončeno (viz § 12 odst. 10 trestního řádu) a řízení před soudem je upraveno v následujících odstavcích § 72 trestního řádu. Podle § 72 odst. 3 trestního řádu musí o vazbě rozhodnout soud do 30 dnů od podání obžaloby, což soud prvního stupně dodržel. Podle stížnostního soudu nebyl postup vadný a o vazbě bylo rozhodnuto v souladu se zákonem.
7. Osobní svoboda je zaručena (čl. 8 odst. 1 Listiny) a vzetí do vazby je možné jen z důvodů a na dobu stanovenou zákonem (čl. 8 odst. 5 Listiny). Právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny) i právo na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy) zaručuje účastníkům řízení, že o jejich věci bude rozhodovat nezávislý a nestranný soud podle předem stanovených pravidel, nezaručuje však, že vydané rozhodnutí bude odpovídat očekávání účastníka. Soud prvního stupně rozhodl o ponechání stěžovatele ve vazbě zákonem stanoveným postupem a stížnostní soud přezkoumal veškeré stěžovatelovy námitky. Přesto stěžovatel v ústavní stížnosti znovu předkládá vlastní interpretaci právní úpravy rozhodování o vazbě, vyjadřuje svoji nespokojenost s postupem orgánů činných v trestním řízení a je přesvědčen, že měly při rozhodování vycházet z ustanovení týkajících se jiné fáze trestního řízení a propustit jej z vazby.
8. Jakkoli je nespokojenost stěžovatele s postupem orgánů činných v trestním řízení srozumitelná, v ústavní stížnosti jen opakuje výtky, s nimiž se obecné soudy řádně a zákonným způsobem vyrovnaly, a srozumitelně vysvětlily, proč stěžovatelova interpretace nenachází v zákoně oporu.
9. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 2. května 2023 Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.